Sláva Śrīly Haridāse Ṭhākura

VÝZNAM: Dāmodara Paṇḍita byl velkým oddaným Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Někdy se však stane, že oddaný v takovém postavení začne být vlivem vnější energie a hmotného uvažování drzý a nemístně se opovažuje kritizovat činnosti duchovního mistra nebo Nejvyšší Osobnosti Božství. Oddaný by neměl být rozrušen činnostmi svého duchovního mistra a neměl by se ho snažit kritizovat, navzdory logice „Cézarova žena musí být mimo podezření“. Oddaný musí být pevně přesvědčený, že duchovního mistra nelze kritizovat a že ho nikdy nelze stavět na úroveň obyčejného člověka. I kdyby se oddanému podle jeho nedokonalého uvažování zdálo, že došlo k nějakým nesrovnalostem, musí být přesvědčený o tom, že i kdyby šel duchovní mistr do prodejny alkoholu, přesto není opilec, ale jistě má nějaký záměr. V jedné bengálské básni se píše:

„I kdybych viděl Pána Nityānandu vstoupit do obchodu s alkoholem, na mém závěru, že je Nityānanda Rāya Nejvyšší Osobnost Božství, to nic nezmění.“

VÝZNAM: Jako prostý a věrný oddaný Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua Dāmodara Paṇḍita nemohl snášet kritizování Pána, ale naneštěstí sám Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua svým vlastním způsobem kritizoval. Pán věděl, že se Ho Dāmodara Paṇḍita opovažuje takto drze kritizovat jen ze své prostoty. Pro oddaného však takové chování není dobré.

VÝZNAM: Matka Śacī prožívala odloučení od Śrī Caitanyi Mahāprabhua, a tak si myslela, že se jí o příchodech jejího syna pouze zdá. Śrī Caitanya Mahāprabhu jí však chtěl vzkázat, že to ve skutečnosti sen není. Opravdu tam chodil a jedl vše, co Mu matka obětovala. Takové jsou vztahy mezi pokročilými oddanými a Nejvyšší Osobností Božství. V Brahma-saṁhitě (5.38) se uvádí:

„Uctívám původního Pána Govindu, jehož neustále vidí oddaní, kteří mají oči potřené balzámem lásky. Vidí Ho v Jeho věčné podobě Śyāmasundara, jak sídlí v srdci oddaného.“ Čistí oddaní realizují své vztahy s Pánem na transcendentální úrovni, ale protože jsou ještě v hmotném světě, myslí si, že to jsou sny. Pán však s pokročilým oddaným mluví a pokročilý oddaný Ho také vidí. To je skutečnost, nikoliv sen.

Z tohoto výroku Śrī Caitanyi Mahāprabhua jasně chápeme, že slovo yavana neoznačuje pouze určitou třídu lidí. Každý, kdo se staví proti chování danému védskými zásadami, se nazývá yavana. Může být z Indie či odjinud. Zde se říká, že charakteristickým rysem yavanů je, že násilně zabíjejí krávy a brāhmaṇskou kulturu. My se k Pánu modlíme slovy namo brahmaṇya-devāya go-brāhmaṇa-hitāya ca. Pán je udržovatelem brāhmaṇské kultury a Jeho prvořadým zájmem je dohlížet na dobro krav a brāhmaṇů. Jakmile se lidská civilizace obrátí proti brāhmaṇské kultuře a dovolí neomezené zabíjení krav, musíme vědět, že lidé již nejsou pod vedením védské kultury, ale jsou to yavanové a mlecchové. Říká se, že dalších deset tisíc let bude hnutí pro vědomí Kṛṣṇy v popředí, ale potom se všichni stanou mlecchy a yavany. Na konci této yugy se proto Kṛṣṇa zjeví jako Kalki avatāra a bez rozdílu je vybije.

Tento verš vyjevuje význam zjevení Pána Śrī Caitanyi jako patita-pāvany neboli osvoboditele všech pokleslých duší. Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura zpívá: patita-pāvana-hetu tava avatāra – „Ó můj Pane, zjevil ses jen proto, abys osvobodil všechny pokleslé duše.“ Mo-sama patita prabhu nā pāibe āra – „A já jsem ze všech pokleslých duší tou nejpokleslejší.“ Výrok e duḥkha apāra („To je Mé velké neštěstí“) poukazuje na to, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu neustále přemýšlel o osvobození pokleslých duší. Tento výrok naznačuje, jak je Śrī Caitanya Mahāprabhu, který je samotný Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, neustále velmi nešťastný, když vidí pokleslé duše tohoto hmotného světa. Osobně proto přichází takový, jaký je, nebo jako oddaný v podobě Śrī Caitanyi Mahāprabhua, aby přinesl lásku ke Kṛṣṇovi přímo pokleslým duším. Namo mahā-vadānyāya kṛṣṇa-prema-pradāya te. Śrī Caitanya Mahāprabhu je tak milostivý, že dává nejen poznání o Kṛṣṇovi, ale také každého svými praktickými činnostmi učí, jak Kṛṣṇu milovat (kṛṣṇa-prema-pradāya te).

Ti, kdo následují Śrī Caitanyu Mahāprabhua, by měli vzít Pánovu misi velmi vážně. V tomto věku Kali se lidé postupně stávají horšími než zvířata. Śrī Caitanya Mahāprabhu však i přesto, že jedí kravské maso a nenávidí brāhmaṇskou kulturu, uvažuje o tom, jak je z těchto hrůzostrašných životních podmínek vysvobodit. Všechny Indy proto žádá, aby se ujali Jeho mise:

„Ten, kdo se narodil jako lidská bytost v Indii (Bhárata-varše), by měl svůj život dovést k úspěchu a pracovat ve prospěch všech ostatních lidí.“ (Caitanya-caritāmṛta Ādi-līlā 9.41) Povinností každého pokročilého a kulturního Inda proto je vzít tuto misi velmi vážně. Všichni Indové by měli tomuto hnutí pro vědomí Kṛṣṇy napomáhat v rozvoji, jak nejlépe dovedou. Potom budou považováni za skutečné následovníky Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Bohužel i někteří takzvaní vaiṣṇavové s tímto hnutím ze závisti odmítají spolupracovat a mnoha způsoby ho odsuzují. S lítostí musíme konstatovat, že nám tito lidé zbytečně závidí naše činnosti a hledají na nás chyby i přesto, že se co nejlépe snažíme zavést hnutí pro vědomí Kṛṣṇy přímo v zemích yavanů a mlecchů. Tito yavanové a mlecchové k nám přicházejí a stávají se očištěnými vaiṣṇavy, kteří kráčejí ve stopách Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Ten, kdo se považuje za následovníka Śrī Caitanyi Mahāprabhua, by měl mít stejné cítětí jako Śrī Caitanya Mahāprabhu, který řekl: ihā-sabāra kon mate ha ibe-nistāra – „Jak budou všichni tito yavanové osvobozeni?“ Śrī Caitanya Mahāprabhu neustále dychtil osvobodit pokleslé duše, protože jejich pokleslý stav Mu způsoboval velký zármutek. To je úroveň, na které můžeme šířit misi Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

VÝZNAM: Tato slova Haridāse Ṭhākura se přesně hodí k oddanému, který svůj život zasvětil službě Pánu. Když je Pán nešťastný z podmínek, ve kterých žijí pokleslé duše, oddaný Ho uklidňuje slovy: „Můj drahý Pane, netrap se.“ To je služba. Každý by se měl ujmout mise Śrī Caitanyi Mahāprabhua a tak se snažit zmírnit Jeho trápení. To je opravdová služba Pánu. Ten, kdo se snaží ulehčit starosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua o pokleslé duše, je jistě velmi drahým a důvěrným oddaným Pána. Pomlouvat takového oddaného, který se ze všech sil snaží šířit učení Śrī Caitanyi Mahāprabhua, je největší přestupek. Toho, kdo to dělá, čeká trest za jeho závist.

VÝZNAM: Pokud se dítě dotkne ohně, spálí se, a pokud se ohně dotkne starý člověk, spálí se také. Haridāsa Ṭhākura říká, že velký oddaný Pána volá hā rāma, hā rāma, a yavanové, kteří neznají transcendentální význam slov hā rāma, hā rāma, je ve svém každodenním životě pronášejí také. U yavanů slova hā rāma znamenají „odporné“, kdežto oddaný volá hā rāma v extázi lásky. Protože jsou však slova hā rāma duchovní summum bonum, skutečnost je stejná, ať tato slova vyslovují yavanové či velcí oddaní, tak jako se oheň chová stejně k dítěti i starci. Jinými slovy, svaté jméno hā rāma působí vždy, i když se jím člověk neobrací na Nejvyššího Pána. Yavanové vyslovují svaté jméno s jiným postojem než oddaní, ale svaté jméno hā rāma je duchovně tak mocné, že působí všude, ať si je toho člověk vědom, nebo ne. To je vysvětleno dále.

VÝZNAM: Toto se vztahuje k události, kdy jeden pojídač masa během toho, jak ho zabíjel kanec, v okamžiku smrti opakoval slova hā rāma, hā rāma. Tento citát z Nṛsiṁha Purāṇy naznačuje, že v purāṇské době museli také existovat mlecchové a yavanové (pojídači masa) a že se také říkala slova hā rāma („zatraceně“). Haridāsa Ṭhākura tak dokazuje, že dokonce i pojídač masa, který něco zatracuje použitím slov hā rāma, získá prospěch z pronášení svatého jména, které oddaný pronáší ve smyslu „Ó můj Pane Rāmo!“

VÝZNAM: Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura říká, že slovo vyavahita („nesprávně vysloveno“) zde není použito pro označení světské vibrace písmen abecedy. Takové nedbalé vyslovování pro uspokojení materialistů není vibrací transcendentálního zvuku. Pronášení svatého jména při uspokojování smyslů je překážkou na cestě dosažení extatické lásky ke Kṛṣṇovi. Pokud však na druhé straně ten, kdo dychtí po oddané službě, vysloví svaté jméno byť jen částečně či nesprávně, svaté jméno, které se neliší od Nejvyšší Osobnosti Božství, projeví svou duchovní sílu, protože bylo vysloveno bez přestupků. Tak je tato osoba zbavena všech nežádoucích činností a postupně probudí svou spící lásku ke Kṛṣṇovi.

Tento verš z Padma Purāṇy se nachází také v Hari-bhakti-vilāse (11.289) od Sanātany Gosvāmīho. Śrīla Sanātana Gosvāmī ho tam vysvětluje takto:

To znamená, že když člověk nějak zaslechne svaté jméno, vysloví je či na něj vzpomíná, nebo pokud zaujme jeho mysl, když se přiblíží k jeho uším, toto svaté jméno bude působit, i když bude vysloveno v oddělených slovech. Zde je příklad takového rozdělení.

Řekněme, že někdo použije dvě slova: halaṁ riktam. V tom případě jsou slabiky ha ve slově halam a ri ve slově riktam vysloveny odděleně, ale svaté jméno bude přesto působit, protože člověk jistým způsobem vysloví slovo hari. Podobně se ve slově rāja-mahiṣī vyskytují slabiky rā a ma ve dvou oddělených slovech, ale protože se tak či onak objevují společně, bude svaté jméno rāma působit, pokud nebude doprovázeno přestupky.

Svaté jméno má tolik duchovní síly, že může zbavit všech následků za hříšné činy i hmotného zapletení, ale pokud se používá k podpoře hříšných činností, plody nelze v brzké době očekávat.

Svaté jméno je tak mocné, že bude určitě působit, ale pokud je vyslovováno s přestupky, jeho účinek bude opožděný, ne okamžitý. Za příznivých okolností však svatá jména Pána působí velmi rychle.

VÝZNAM: Tento verš se nachází v Bhakti-rasāmṛta-sindhu (2.1.103).

VÝZNAM: Toto je verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu (6.2.49).

VÝZNAM: Při našem kázání někdy protější strana argumentuje: „Co by se stalo, kdyby toto hnutí pro vědomí Kṛṣṇy osvobodilo všechny živé bytosti? Vesmír by byl prázdný.“ Na to lze odpovědět tak, že vězení je plné vězňů, a pokud si někdo myslí, že se vězení vyprázdní, když se všichni vězni začnou dobře chovat, tak se mýlí. I kdyby byli všichni vězni propuštěni, vězení se zaplní dalšími zločinci. Vězení nikdy nebude prázdné, protože je mnoho budoucích zločinců, kteří vězeňské cely zaplní, i kdyby současné vězně vláda propustila. Potvrzuje to Bhagavad-gītā (13.22) kāraṇaṁ guṇa-saṅgo 'sya sad-asad-yoni-janmasu – „Živá bytost se kvůli svému styku s hmotnou přírodou setkává s dobrem i zlem v různých druzích života.“ Existuje mnoho neprojevených živých bytostí pokrytých kvalitou nevědomosti, které postupně dospějí do kvality vášně. Většina z nich se svým ploduchtivým jednáním stane zločinci a vězení znovu naplní.

VÝZNAM: Toto je citát ze Śrīmad-Bhāgavatamu (10.29.16).

VÝZNAM: Toto je citát z Viṣṇu Purāṇy (4.15.17).

VÝZNAM: Tento verš je z Yamunācāryovy Stotra-ratny (13).

VÝZNAM: Vesnice Benápol se nachází v okrese Džašohar, v dnešním Bangladéši. Benápol leží nedaleko stanice Banagáno na hranici Bangladéše a lze se tam dostat východní dráhou z kolkatského nádraží Sealdah. Haridāsa Ṭhākura byl ācāryou ve zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry, a proto se mu říká Nāmācārya Haridāsa Ṭhākura. Na jeho vlastním příkladu vidíme, že zpívat Hare Kṛṣṇa mantru a dosáhnout vysoce pokročilé úrovně vědomí Kṛṣṇy je velmi prosté. Člověk si jednoduše někde sedne, ideálně na břeh Gangy, Jamuny či jiné posvátné řeky, zřídí si místo na sezení nebo chýši, zasadí rostlinku tulasī a před ní nerušeně zpívá Hare Kṛṣṇa mahā-mantru.

Haridāsa Ṭhākura na své japě zpíval 300 000 svatých jmen denně. Celý den a noc zpíval šestnáct jmen Hare Kṛṣṇa mahā-mantry. Nikdo by však Haridāse Ṭhākura neměl napodobovat, protože nikdo jiný 300 000krát denně svaté jméno opakovat nedokáže. Tato praxe je pro mukta-puruṣu neboli osvobozenou duši. Můžeme však jeho příklad následovat tak, že budeme každý den na japě zpívat šestnáct kol Hare Kṛṣṇa mahā-mantry a klanět se rostlince tulasī. To pro nikoho není těžké a zpívání slíbeného počtu kol před rostlinkou tulasī má takovou duchovní sílu, že pouhou touto činností se můžeme stát duchovně silnými. Žádáme proto členy hnutí Hare Kṛṣṇa, aby příklad Haridāse Ṭhākura přísně následovali. Zpívání šestnácti kol nezabere moc času a klanění se tulasī není nic náročného. Tento proces má nezměrnou duchovní sílu. Nikdo by si tuto příležitost neměl nechat ujít.

VÝZNAM: V době Haridāse Ṭhākura všichni brāhmaṇové uctívali Nārāyaṇa v podobě śālagrāma-śily. Žebrat v domě brāhmaṇy tedy znamenalo přijímat kṛṣṇa-prasādam, které je transcendentální (nirguṇa). Pokud přijímáme jídlo z domů jiných lidí, jako jsou karmī, bereme na sebe i kvality těch, od kterých žebráme. Śrī Caitanya Mahāprabhu proto přijímal prasādam v domech vaiṣṇavů. To je běžná praxe. Členům hnutí pro vědomí Kṛṣṇy se doporučuje nejíst kdekoliv, ale jedině v domech vaiṣṇavů či brāhmaṇů, kde se uctívají Božstva. Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: viṣayīra anna khāile duṣṭa haya mana – pokud oddaný přijme almužnu či jídlo z domu karmīho, jeho mysl se znečistí, protože karmī se zajímá jen o peníze. Musíme mít neustále na paměti, že život oddaného naplňuje vairāgya-vidyā neboli odříkání a poznání. Oddaným je proto doporučeno nežít v nadbytečném luxusu na úkor druhých. Zvláště gṛhasthové žijící v chrámu si musí dávat pozor, aby nenapodobovali karmī kupováním drahého oblečení, jídla a aut. Tomu by se měli vyhýbat, jak je to jen možné. Ten, kdo bydlí v chrámu, ať je to gṛhastha, brahmacārī nebo sannyāsī, musí žít odříkavě, po vzoru Haridāse Ṭhākura a šesti Gosvāmīch. Jinak se může kdykoliv stát, že se stane obětí māyi a poklesne z úrovně duchovního života, protože māyā je velmi silná.

VÝZNAM: Toto je u ateistů normální. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy má však mnoho nepřátel i mezi takzvaně zbožnými lidmi, sādhuy, žebravými mnichy, sannyāsīmi a brahmacārīmi. Ti se snaží na tomto hnutí neustále hledat chyby, aniž by brali v úvahu, že se šíří samočinně milostí Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, který chtěl, aby se šířilo po celém světě, do každého města a vesnice. My se snažíme splnit Pánovu touhu a naše snaha je dost úspěšná, ale nepřátelé tohoto hnutí na něm zbytečně hledají chyby, stejně jako ten starý darebák Rāmacandra Khān, který se stavěl proti Haridāsovi Ṭhākurovi.

VÝZNAM: Oddaná služba je cestou, kterou charakterizuje vairāgya-vidyā (odříkání a poznání). Haridāsa Ṭhākura tuto cestu následoval, ale Rāmacandra Khān měl v úmyslu svést ho, aby své sliby porušil. Odříkání znamená odříkat si smyslné radosti, zvláště sexuální. Brahmacārīm, vānaprasthům a sannyāsīm jsou proto styky se ženami přísně zapovězené. Haridāsa Ṭhākura si striktně odříkal, a tak Rāmacandra Khān zavolal prostitutky, protože ty dobře vědí, jak svojí ženskostí mužům zmařit jejich sliby celibátu, a tak žebravého mnicha či osobu žijící životem oddanosti znečistit. Žádnou jinou ženu by Rāmacandra Khān k porušení slibů Haridāse Ṭhākura nedonutil, proto zavolal prostitutky. V Indii nikdy nebylo volné sdružování se ženami možné, ale pro toho, kdo chtěl mít společnost nevěstek, byly dostupné v určité čtvrti. Prostitutky byly součástí společnosti dokonce i v dobách Pána Kṛṣṇy, protože je řečeno, že prostitutky z města Dváraky přišly Pána přivítat. I když to byly prostitutky, byly také oddané Kṛṣṇy.

VÝZNAM: Zde můžeme jasně vidět, jak vaiṣṇava osvobozuje podmíněnou duši transcendentální lstí. Prostitutka přišla Haridāse Ṭhākura znečistit, ale on si vzal za povinnost ji osvobodit. Jak je zřejmé z tohoto příběhu, způsob osvobození je velice jednoduchý. Prostitutka se s vírou a úctou sdružovala s Haridāsem Ṭhākurem, který osobně vyléčil její hmotnou nemoc zpíváním Hare Kṛṣṇa mahā-mantry. I když měla vedlejší motiv, nějak získala společnost vaiṣṇavy a uspokojila ho příležitostným napodobováním „Ó můj Pane Hari, ó můj Pane Hari“. Závěr je, že společnost vaiṣṇavy, zpívání svatého jména Pána a klanění se rostlince tulasī nebo vaiṣṇavovi vedou k tomu, že se z člověka stane transcendentální oddaný, zcela očištěný od veškeré hmotné špíny.