Bg. 4.8

Bhagavad-gītā učí, že sādhu (světec) je ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy. Někdo může vypadat jako bezbožný, ale pokud v plné míře projevuje příznaky vědomí Kṛṣṇy, je třeba ho považovat za sādhua. Slovo duṣkṛtām (ničemové) se naproti tomu vztahuje na ty, kdo o vědomí Kṛṣṇy nejeví zájem. Tito jedinci jsou vždy popisováni jako hlupáci a nejníže stojící lidé, třebaže se možná honosí světským vzděláním. Naopak ten, kdo výhradně a bez ustání jedná vědom si Kṛṣṇy, je uznáván za sādhua, i kdyby nebyl ani učený, ani kulturně vyspělý. Co se týče ateistů, Nejvyšší Pán nemusí osobně přicházet, aby je zničil, jak to učinil v případě démonů Rāvaṇy a Kaṁsy. Má mnoho zprostředkovatelů, kteří jsou schopni démony přemoci. Sestupuje však zvláště proto, aby upokojil své čisté oddané, které démoni neustále sužují. Démon sužuje oddaného dokonce i tehdy, když je shodou okolností jeho příbuzným. Prahlāda Mahārāja byl synem Hiraṇyakaśipua, ale ten s ním přesto jednal nesmírně krutě. A Devakī, matka Kṛṣṇy, byla Kaṁsovou sestrou, a přesto ji a jejího manžela Vasudevu démon Kaṁsa sužoval jen z toho důvodu, že se jim měl narodit Kṛṣṇa. Pán Kṛṣṇa se tedy zjevil, především aby vysvobodil Devakī; ani ne tak kvůli tomu, aby zabil Kaṁsu — obojí však bylo provedeno zároveň. Proto je zde řečeno, že Pán přichází v různých inkarnacích, aby vysvobodil oddané a přemohl ničemné démony.

Následující verše Caitanya-caritāmṛty od Kṛṣṇadāse Kavirāje (Madhya 20.263-264) přehledně uvádějí tyto charakteristiky inkarnace:

“Osobnost Božství sestupuje z Božího království do hmotného světa. Podoba, ve které takto sestupuje, se nazývá avatāra, inkarnace. Tyto podoby sídlí v duchovním světě, v Božím království, a když sestoupí do hmotného stvoření, nesou jméno avatāra.”

Jsou různé druhy avatārů — puruṣāvatārové, guṇāvatārové, līlāvatārové, śakty-āveśa avatārové, manvantara-avatārové a yugāvatārové — a ti všichni se zjevují přesně podle časového plánu v celém vesmíru. Pán Kṛṣṇa je však původní Pán, zdroj všech avatārů. Sestupuje za určitým účelem, zbavit úzkosti čisté oddané, kteří Ho dychtí vidět při Jeho původních vrndávanských zábavách. Hlavním cílem avatāra Kṛṣṇy je tedy potěšit své čisté oddané.

Pán říká, že sestupuje v každém věku; to znamená i ve věku Kali. Jak je uvedeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu, inkarnací ve věku Kali je Pán Caitanya Mahāprabhu, který šířil uctívání Kṛṣṇy sankírtanovým hnutím (společným zpíváním svatých jmen) a rozšířil vědomí Kṛṣṇy po celé Indii. Předpověděl, že tato sankírtanová kultura se bude šířit po celém světě, od města k městu a od vesnice k vesnici. Pán Caitanya jakožto inkarnace Kṛṣṇy, Osobnosti Božství, je popisován skrytě — nikoliv přímo — v důvěrných částech zjevených písem, jako jsou Upaniṣady, Mahābhārata a Bhāgavatam. Pro oddané Pána Kṛṣṇy je sankírtanové hnutí Pána Caitanyi velice přitažlivé. Tento Pánův avatāra ničemy nezabíjí, ale ze své bezpříčinné milosti je vysvobozuje.