Bg. 4.9
Dévanágarí
जन्म कर्म च मे दिव्यमेवं यो वेत्ति तत्त्वतः ।
त्यक्त्वा देहं पुनर्जन्म नैति मामेति सोऽर्जुन ॥ ९ ॥
त्यक्त्वा देहं पुनर्जन्म नैति मामेति सोऽर्जुन ॥ ९ ॥
Verš
janma karma ca me divyam
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so ’rjuna
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so ’rjuna
Synonyma
janma — zrození; karma — jednání; ca — také; me — Moje; divyam — transcendentální; evam — takto; yaḥ — každý, kdo; vetti — zná; tattvataḥ — v pravdě; tyaktvā — když opustí; deham — toto tělo; punaḥ — znovu; janma — zrození; na — nikdy; eti — získá; mām — ke Mně; eti — dospěje; saḥ — on; arjuna — ó Arjuno.
Překlad
Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činností, se po opuštění těla už nenarodí znovu v tomto hmotném světě, ale dospěje do Mého věčného sídla, Arjuno.
Význam
Pánovo sestoupení z Jeho transcendentálního sídla už vysvětlila šestá sloka. Ten, kdo pochopil pravdu o zjevení Osobnosti Božství, je už vysvobozený z hmotného zajetí, a tak se hned po opuštění nynějšího hmotného těla vrátí do Božího království. Získat vysvobození z hmotného otroctví není vůbec snadné. Impersonalisté a jógí získají osvobození za cenu velkého úsilí a po mnoha životech. Dokonce i potom je osvobození, kterého dosáhnou, – splynutí s neosobní brahma-jyoti Pána – jen částečné a hrozí jim nebezpečí, že se budou muset vrátit do hmotného světa. Oddanému ale stačí porozumět transcendentální povaze těla a činností Pána, a po skonání tohoto těla dospěje do Pánova sídla, a nebezpečí, že by se musel vrátit do hmotného světa, už mu nehrozí. V Brahma-saṁhitě (5.33) stojí, že Pán má mnoho podob a inkarnací: advaitam acyutam anādim ananta-rūpam. I když je transcendentálních podob Pána mnoho, všechny jsou jednou a toutéž Nejvyšší Osobností Božství. O této skutečnosti je třeba být přesvědčený, i když pro světské učence a empirické filozofy je nepochopitelná. Ve Védách (v Puruṣa-bodhinī Upaniṣadě 4) je uvedeno:
eko devo nitya-līlānurakto
bhakta-vyāpī hṛdy antar-ātmā
bhakta-vyāpī hṛdy antar-ātmā
„Jediný Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, věčně jedná v mnoha transcendentálních podobách ve vztazích se svými čistými oddanými.“ Tento védský výrok Pán sám potvrzuje v tomto verši Gīty. Ten, kdo přijme tuto skutečnost na základě autority Véd a Nejvyšší Osobnosti Božství, dosáhne nejdokonalejší úrovně osvobození, aniž by ztrácel čas filozofickými spekulacemi. Samotná víra v tuto pravdu může dát člověku osvobození, o tom není pochyb. Tady se dá správně použít védský aforismus tat tvam asi. Každý, kdo zná Pána Kṛṣṇu jako Nejvyššího, čili kdo Mu říká: „Ty jsi tento Nejvyšší Brahman, Osobnost Božství“, je okamžitě osvobozený, a tak má zaručený vstup do Pánovy transcendentální společnosti. Jinými slovy, Pánův oddaný, který má takovou víru, dosáhne dokonalosti, což potvrzují Védy takto:
tam eva viditvāti mṛtyum eti
nānyaḥ panthā vidyate ’yanāya
nānyaḥ panthā vidyate ’yanāya
„Člověk může dosáhnout dokonalé úrovně osvobození od zrození a smrti jednoduše tím, že zná Pána, Nejvyšší Osobnost Božství. Žádná jiná cesta k této dokonalosti nevede.“ (Śvetāśvatara Upaniṣad 3.8) To, že neexistuje jiný způsob, znamená, že každý, kdo nezná Pána Kṛṣṇu jako Nejvyšší Osobnost Božství, je nevyhnutelně pod vlivem kvality nevědomosti, a proto nedosáhne osvobození, když jen olizuje sklenici s medem zvenčí neboli vykládá Bhagavad-gītu z hlediska světské učenosti. Empiričtí filozofové sice mohou mít vlivné postavení v hmotném světě, ale to neznamená, že jsou způsobilí k osvobození. Tito nafoukaní světští učenci si budou muset počkat na bezpříčinnou milost Pánova oddaného. Člověk by tedy měl s vírou a poznáním rozvíjet vědomí Kṛṣṇy a tak dospět k dokonalosti.