Bg. 4.9

Pánovo sestoupení z Jeho transcendentálního sídla už vysvětlila šestá sloka. Ten, kdo pochopil pravdu o zjevení Osobnosti Božství, je už vysvobozený z hmotného zajetí, a tak se hned po opuštění nynějšího hmotného těla vrátí do Božího království. Získat vysvobození z hmotného otroctví není vůbec snadné. Impersonalisté a jógí získají osvobození za cenu velkého úsilí a po mnoha životech. Dokonce i potom je osvobození, kterého dosáhnou, – splynutí s neosobní brahma-jyoti Pána – jen částečné a hrozí jim nebezpečí, že se budou muset vrátit do hmotného světa. Oddanému ale stačí porozumět transcendentální povaze těla a činností Pána, a po skonání tohoto těla dospěje do Pánova sídla, a nebezpečí, že by se musel vrátit do hmotného světa, už mu nehrozí. V Brahma-saṁhitě (5.33) stojí, že Pán má mnoho podob a inkarnací: advaitam acyutam anādim ananta-rūpam. I když je transcendentálních podob Pána mnoho, všechny jsou jednou a toutéž Nejvyšší Osobností Božství. O této skutečnosti je třeba být přesvědčený, i když pro světské učence a empirické filozofy je nepochopitelná. Ve Védách (v Puruṣa-bodhinī Upaniṣadě 4) je uvedeno:

„Jediný Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, věčně jedná v mnoha transcendentálních podobách ve vztazích se svými čistými oddanými.“ Tento védský výrok Pán sám potvrzuje v tomto verši Gīty. Ten, kdo přijme tuto skutečnost na základě autority Véd a Nejvyšší Osobnosti Božství, dosáhne nejdokonalejší úrovně osvobození, aniž by ztrácel čas filozofickými spekulacemi. Samotná víra v tuto pravdu může dát člověku osvobození, o tom není pochyb. Tady se dá správně použít védský aforismus tat tvam asi. Každý, kdo zná Pána Kṛṣṇu jako Nejvyššího, čili kdo Mu říká: „Ty jsi tento Nejvyšší Brahman, Osobnost Božství“, je okamžitě osvobozený, a tak má zaručený vstup do Pánovy transcendentální společnosti. Jinými slovy, Pánův oddaný, který má takovou víru, dosáhne dokonalosti, což potvrzují Védy takto:

„Člověk může dosáhnout dokonalé úrovně osvobození od zrození a smrti jednoduše tím, že zná Pána, Nejvyšší Osobnost Božství. Žádná jiná cesta k této dokonalosti nevede.“ (Śvetāśvatara Upaniṣad 3.8) To, že neexistuje jiný způsob, znamená, že každý, kdo nezná Pána Kṛṣṇu jako Nejvyšší Osobnost Božství, je nevyhnutelně pod vlivem kvality nevědomosti, a proto nedosáhne osvobození, když jen olizuje sklenici s medem zvenčí neboli vykládá Bhagavad-gītu z hlediska světské učenosti. Empiričtí filozofové sice mohou mít vlivné postavení v hmotném světě, ale to neznamená, že jsou způsobilí k osvobození. Tito nafoukaní světští učenci si budou muset počkat na bezpříčinnou milost Pánova oddaného. Člověk by tedy měl s vírou a poznáním rozvíjet vědomí Kṛṣṇy a tak dospět k dokonalosti.