Pánův extatický tanec při Ratha-yātře

Slovo dayitā označuje toho, kdo obdržel milost Pána. Pán Jagannātha má mnoho statných služebníků známých jako dayitové. Tito služebníci nepocházejí z rodin vyšších tříd (brāhmaṇů, kṣatriyů nebo vaiśyů), ale protože jsou zaměstnáni službou Pánu, získali uznávané postavení. Proto jsou známí jako dayitové. Tito služebníci se o Pána Jagannātha starají počínaje dnem Snāna-yātry až do doby, kdy je přenesen z trůnu na svůj vůz (rathu). V Kṣetra-māhātmě se uvádí, že tito dayitové pocházejí z řad śabarů, kasty, která chová a prodává prasata. Mezi dayity je však také mnoho těch, kteří pocházejí z brāhmaṇských rodin, a těm se říká dayitā-patiové neboli vůdci dayitů. Během Anavasary, doby odpočinku po Snāna-yātře, tito dayitā-patiové Pánu Jagannāthovi obětují jídlo, například sladkosti. Ty obětují také každý den časně ráno. Říká se, že během Anavasary má Pán Jagannātha horečku a dayitā-patiové Mu tehdy nabízejí bylinný odvar v podobě ovocného džusu. Dále se říká, že na počátku uctívali Pána Jagannātha śabarové a byl známý jako Božstvo Nīla Mādhava. Později, když byl instalován v chrámu, dostal jméno Jagannātha. A protože bylo toto Božstvo převzato od śabarů, byli všichni śabarští oddaní povýšeni do postavení dayitů.

V Uríse se slovo maṇimā používá k oslovení úctyhodné osoby. Takto Śrī Caitanya s úctou oslovoval Pána Jagannātha.

Dokud člověk nedostane Pánovu milost, nemůže poznat Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, ani Mu začít oddaně sloužit.

Oddaný, který obdržel byť jen malý zlomek Pánovy milosti, Ho může poznat. Ostatní se mohou snažit Pána poznat teoretickou spekulací, ale nic se o Něm nedozvědí. Mahārāja Pratāparudra velmi dychtil po setkání se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem, ale Pán to odmítal. Když však Śrī Caitanya Mahāprabhu uviděl krále věnovat se tak nízké službě Pánu Jagannāthovi, velmi Ho to potěšilo. Tím král nabyl způsobilosti získat milost Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Jestliže oddaný přijme Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua jako gurua celého vesmíru a Pána Jagannātha jako Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇu, získá spojenou milostí Kṛṣṇy a gurua prospěch. Śrī Caitanya Mahāprabhu prohlásil totéž ve svých pokynech Rūpovi Gosvāmīmu (Caitanya-caritāmṛta Madhya 19.151):

Semínko oddané služby vyklíčí a stane se transcendentální rostlinkou. Nakonec dospěje k lotosovým nohám Pána v duchovním nebi. Toto semínko lze získat milostí Pána a gurua. Milostí Pána člověk získá společnost gurua a milostí gurua dostane možnost věnovat se oddané službě. Oddaná služba, věda zvaná bhakti-yoga, ho přenese z tohoto hmotného světa do světa duchovního.

V roce 1973 proběhla v Londýně v Anglii velkolepá slavnost Ratha-yātrā, při které vůz dojel na Trafalgarské náměstí. Londýnský deník The Guardian na titulní straně uveřejnil fotografii, u které bylo napsáno: „Ratha-yātrā ISKCONu konkuruje Nelsonovu sloupu na Trafalgarském náměstí.“ Tento sloup Lorda Nelsona je velmi působivý a je vidět z velké vzdálenosti. Stejně jako obyvatelé Purī přirovnávali ratha-yātrový vůz k hoře Sumeru, obyvatelé Londýna jej považovali za soupeře Nelsonova pomníku.

Patnáctidenní období Anavasara se na počest osamělého místa, kde sídlí nejvyšší bohyně štěstí, nazývá také nibhṛta. Po dvoutýdenním pobytu na tomto místě Pán Jagannātha požádal bohyni štěstí o svolení k odjezdu.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura v této souvislosti poznamenává, že Pán Jagannātha zůstal jako vzorný manžel se svou ženou, nejvyšší bohyní štěstí, patnáct dní v ústraní. Pán však chtěl vyjít ze soukromí, aby potěšil své oddané. Pán si užívá dvěma způsoby, zvanými svakīya a parakīya. Pánova milostná láska ve svakīya-rase se vztahuje k usměrňujícím zásadám dodržovaným ve Dvárace, kde se Pán žení s mnoha královnami. Ve Vrindávanu však Pán nechová milostnou lásku ke svým manželkám, ale ke svým přítelkyním gopīm. Milostné lásce s gopīmi se říká parakīya-rasa. Pán Jagannātha opouští ústraní, ve kterém si užíval společnosti nejvyšší bohyně štěstí na úrovni svakīya-rasy, a odjíždí do Vrindávanu, kde si vychutnává parakīya-rasu. Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura nám proto připomíná, že Pánovo potěšení z parakīya-rasy je vyšší povahy než Jeho potěšení ze svakīya-rasy.

V hmotném světě je parakīya-rasa neboli milostné pletky se svobodnými dívkami tím nejpokleslejším vztahem, ale v duchovním světě je tento druh milostného vztahu považován za nejvyšší požitek. V hmotném světě je všechno pouhým odrazem světa duchovního a tento odraz je zvrácený. Událostem duchovního světa nemůžeme porozumět na základě našich zkušeností v hmotném světě. Světští učenci a žongléři se slovy si proto Pánovy zábavy s gopīmi mylně vykládají. Parakīya-rasu duchovního světa by neměl rozebírat nikdo, kdo není velmi pokročilý v čisté oddané službě. Parakīya-rasa v duchovním a hmotném světě se nedá srovnávat. Ta duchovní je jako zlato a ta hmotná jako železo. A protože je mezi nimi tak velký rozdíl, není v podstatě možné je porovnávat. Zkušený člověk však umí rozlišit mezi železem a zlatem a stejně tak i ten, kdo má správnou realizaci, může snadno odlišit transcendentální činnosti duchovního světa od hmotných činností.

V první skupině byl hlavním zpěvákem Dāmodara Svarūpa a s ním měli zpívat Dāmodara Paṇḍita, Nārāyaṇa, Govinda Datta, Rāghava Paṇḍita a Govindānanda. Śrī Advaita Ācārya byl určen jako tanečník. Potom byla sestavena další skupina a v ní byl hlavním zpěvákem Śrīvāsa Ṭhākura.

Ve třetí skupině byl hlavním zpěvákem určen Mukunda. Skupinu tvořili Vāsudeva, Gopīnātha, Murāri, Śrīkānta a Vallabha Sena. Haridāsa starší (Haridāsa Ṭhākura) byl tanečníkem.

Tajemství činností Pána popsal Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura. Pán Jagannātha žasl nad transcendentálním tančením a zpíváním Śrī Caitanyi Mahāprabhua, a tak zastavil svůj vůz, aby se mohl dívat. Pán Caitanya Mahāprabhu potom tančil tak mysticky, že Pána Jagannātha potěšil. Ten, který se díval, a ten, který tančil, byli jedna a tatáž Nejvyšší Osoba, ale Pán je jedním i mnoha zároveň a takto ukazoval různorodost svých zábav. To je význam Jeho záhadného představení. Milostí Śrī Caitanyi Mahāprabhua byl král schopen pochopit, jak se ti dva navzájem těšili ze svých činností. Dalším mystickým činem Śrī Caitanyi Mahāprabhua byla Jeho přítomnost v sedmi skupinách zároveň. I tomu král milostí Śrī Caitanyi Mahāprabhua porozuměl.

Śrī Caitanya Mahāprabhu hrál roli učitele světa, a tak se nechtěl s králem setkat, protože král je světská osoba, která se zajímá o peníze a ženy. Už jen samotné slovo „král“ označuje toho, kdo je neustále obklopen penězi a ženami. Jako sannyāsī se Śrī Caitanya Mahāprabhu bál jak peněz, tak žen. Pro toho, kdo je ve stavu odříkání, je odpudivé již samotné slovo „král“. Śrī Caitanya Mahāprabhu setkání s králem sice odmítl, ale nepřímo, díky Pánově bezpříčinné milosti, byl král schopen pochopit Pánovy tajemné činnosti. Pán Caitanya Mahāprabhu někdy předváděl činnosti, které prozrazovaly, že je Nejvyšší Osobností Božství, a někdy Ho zase ukazovaly jako oddaného. Oba druhy činností jsou tajemné a mohou je vnímat pouze čistí oddaní.

V Upaniṣadách se uvádí:

„Nejvyšší Pán má nesčetné energie, které jednají tak dokonale, že veškeré vědomí, síla i činnosti jsou řízeny pouhou Jeho vůlí.“ (Śvetāśvatara Upaniṣad 6.8)

Śrī Caitanya Mahāprabhu byl současně přítomný v každé saṅkīrtanové skupině, čímž projevil svou mystickou moc. Většina lidí si myslela, že byl jeden, ale někteří viděli, že byl mnoha. Pánovi důvěrní oddaní chápali, že i když je Pán jeden, projevuje se zároveň jako mnohý v různých saṅkīrtanových skupinách. Když Śrī Caitanya Mahāprabhu tančil, zcela se zapomněl a pouze se pohroužil do extatické blaženosti, ale Jeho vnitřní energie vše dokonale zařídila. To je rozdíl mezi vnitřní a vnější energií. V hmotném světě může vnější (hmotná) energie jednat pouze tehdy, když se jedinec velmi snaží, kdežto vnitřní energie vše vykoná automaticky na přání Nejvyššího Pána. Jeho vůlí se události odehrají tak hezky a dokonale, že to vypadá, jako by se staly samy od sebe. Činnosti vnitřní energie jsou někdy vidět i v tomto hmotném světě. Ve skutečnosti jsou veškeré činnosti hmotné přírody konány nepochopitelnými energiemi Pána, ale takzvaní vědci a ti, kdo zkoumají hmotnou přírodu, nechápou, jak se věci v konečném smyslu dějí. Jejich neurčité závěry znějí, že vše koná příroda, aniž by věděli, že za přírodou stojí mocná Nejvyšší Osobnost Božství. Pán Kṛṣṇa to vysvětluje v Bhagavad-gītě (9.10):

„Tato hmotná příroda, která je jednou z Mých energií, jedná pod Mým vedením, ó synu Kuntī, a dává vzniknout všem pohyblivým i nehybným bytostem. Podle jejích zákonů je tento projev znovu a znovu tvořen a ničen.“

Pán Śrī Kṛṣṇa se při tanci rāsa-līlā expandoval do mnoha podob a expandoval se také ve Dvárace, když se oženil se 16 000 ženami. To samé učinil Śrī Caitanya Mahāprabhu, když se expandoval do sedmi podob, aby tančil v každé saṅkīrtanové skupině. Těchto expanzí si byli vědomi Pánovi čistí oddaní včetně krále Pratāparudry. I když kvůli vnějším formálním důvodům Śrī Caitanya Mahāprabhu setkání s králem Pratāparudrou odmítl, protože se jednalo o krále, král Pratāparudra se díky Pánově zvláštní milosti stal jedním z Jeho nejdůvěrnějších společníků. Král viděl Śrī Caitanyu Mahāprabhua přítomného zároveň ve všech sedmi skupinách. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je potvrzeno, že expanze transcendentálních podob Pána nemůže vidět nikdo, kdo není čistým oddaným Pána.

Toto je citát z Viṣṇu Purāṇy (1.19.65).

Tento verš je z Mukunda-māly (3).

Toto je citát ze Śrīmad-Bhāgavatamu (10.90.48).

Toto je verš 74 z Padyāvalī, sbírky veršů, kterou sestavil Śrīla Rūpa Gosvāmī.

Žhavý konec zapáleného dřeva, se kterým se rychle točí, budí dojem kruhu z ohně. Tomu se říká alāta-ākāra neboli alāta-cakra, ohnivý kruh. Ve skutečnosti se však nejedná o kruh, který by byl celý z ohně, ale o jeden plamen v pohybu. Také Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu je jedna osoba, ale když tančil do kruhu a přitom vyskakoval do výšky, vypadal jako alāta-cakra.

Tato píseň poukazuje na setkání Śrīmatī Rādhārāṇī s Kṛṣṇou na svatém místě Kurukšétře, kam Pán Śrī Kṛṣṇa přijel se svým bratrem a sestrou během zatmění slunce. Je to píseň odloučení od Kṛṣṇy. Když Rādhārāṇī Kṛṣṇu na Kurukšétře potkala, vzpomínala na to, jak se s Ním ve Vrindávanu důvěrně stýkala, a říkala si: „Nyní jsem získala Pána svého života. V Jeho nepřítomnosti jsem byla spalována žárem Amorových šípů, a tak jsem chřadla. Nyní se Mi znovu vrátil život.“