Skip to main content

KAPITOLA TŘINÁCTÁ

Pánův extatický tanec při Ratha-yātře

Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura tuto kapitolu shrnuje ve své Amṛta-pravāha-bhāṣyi takto. Po časné ranní koupeli se šel Śrī Caitanya Mahāprabhu podívat, jak byla Božstva (Jagannātha, Baladeva a Subhadrā) usazena na své tři vozy. Tomu se říká Pāṇḍu-vijaya. Král Pratāparudra tehdy vzal koště se zlatou násadou a začal zametat cestu. Pán Jagannātha požádal bohyni štěstí o svolení a pak se vydal na voze do chrámu Guṇḍici. Cesta do chrámu vedla po široké písčité pláži a po obou stranách ji lemovaly obytné domy a zahrady. Vozy po této cestě táhli služebníci zvaní gauḍové. Śrī Caitanya Mahāprabhu rozdělil svoji saṅkīrtanovou skupinu na sedm podskupin, z nichž každá měla dvě mṛdaṅgy. Dohromady tedy bylo čtrnáct mṛdaṅg. Při kīrtanu Śrī Caitanya Mahāprabhu projevoval různé příznaky transcendentální extáze a mezi Jagannāthem a Śrī Caitanyou Mahāprabhuem probíhala blažená výměna citů. Když se vozy dostaly na místo známé jako Balagandi, oddaní Božstvům obětovali jednoduché jídlo. Při této příležitosti Śrī Caitanya Mahāprabhu a Jeho oddaní na chvíli přestali tančit, aby si v nedaleké zahradě odpočinuli.

Text 1:
Nechť je oslavován Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, Śrī Kṛṣṇa Caitanya, který tančil před vozem Śrī Jagannātha! Jeho tančení ohromilo celý vesmír a žasl i samotný Pán Jagannātha.
Text 2:
Sláva Śrī Kṛṣṇovi Caitanyovi a Prabhuovi Nityānandovi! A sláva Advaitacandrovi! Sláva oddaným Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua!
Text 3:
Sláva posluchačům Śrī Caitanya-caritāmṛty! Poslechněte si prosím popis tance Pána Caitanyi Mahāprabhua při slavnosti Ratha-yātrā. Jeho tanec byl nesmírně okouzlující. Naslouchejte o něm prosím s napjatou pozorností.
Text 4:
Dalšího dne vstal Śrī Caitanya Mahāprabhu i Jeho společníci ještě za šera a pečlivě vykonali svou ranní koupel.
Text 5:
Poté šel Śrī Caitanya Mahāprabhu se svými osobními společníky zhlédnout obřad Pāṇḍu-vijaya. Při tomto obřadu Pán Jagannātha opouští svůj trůn a vystupuje na vůz.
Text 6:
Král Pratāparudra sám a stejně tak i jeho doprovod dovolili všem společníkům Śrī Caitanyi Mahāprabhua zhlédnout obřad Pāṇḍu-vijaya.
Text 7:
Śrī Caitanya Mahāprabhu a Jeho přední oddaní jako Advaita Ācārya, Nityānanda Prabhu a další byli nesmírně šťastní, že mohou být u toho, když Pán Jagannātha zahajuje Ratha-yātru.
Text 8:
Dobře stavění dayitové (ti, kdo nosí Božstvo Jagannātha) měli sílu jako opilí sloni a vlastnoručně Pána Jagannātha odnesli z trůnu na vůz.
Text 9:
Někteří z dayitů drželi při přenášení Božstvo Pána Jagannātha za ramena, jiní uchopili Jeho lotosové nohy.
Text 10:
Božstvo Pána Jagannātha mělo okolo pasu uvázané pevné a tlusté hedvábné lano. Dayitové za tento provaz vzali z obou stran a Božstvo zvedli.
Text 11:
Pevné a nadýchané bavlněné polštáře zvané tulī byly rozprostřeny od trůnu k vozu a dayitové přenášeli těžké Božstvo Pána Jagannātha z jednoho polštáře na druhý.
Text 12:
Když dayitové přenášeli těžké Božstvo Jagannātha z polštáře na polštář, některé z nich za hlasitého lupnutí praskly a do vzduchu se vznesla bavlna, kterou byly vycpány.
Text 13:
Pán Jagannātha je udržovatelem celého vesmíru. Kdo by Jej mohl nosit z místa na místo? Pán se pohybuje ze své vlastní vůle jen proto, aby se bavil.
Text 14:
Zatímco byl Pán přepravován z trůnu na vůz, všude okolo se rozléhal ohlušující zvuk různých hudebních nástrojů. Śrī Caitanya Mahāprabhu volal „Maṇimā! Maṇimā!“, ale nebylo Ho slyšet.
Text 15:
Král Pratāparudra se během přepravy Pána z trůnu na vůz osobně zapojil do Jeho služby tím, že zametal cestu koštětem se zlatou násadou.
Text 16:
Král kropil cestu vodou navoněnou santálem. Přestože vlastnil královský trůn, věnoval se této obyčejné službě Pánu Jagannāthovi.
Text 17:
I když byl král tou nejvznešenější váženou osobou, přesto pro Pána přijal tu nejobyčejnější službu; tak se stal vhodným uchazečem o získání Pánovy milosti.
Text 18:
Když Śrī Caitanya Mahāprabhu viděl krále při tak obyčejné službě, velmi Ho to potěšilo. Pouhým konáním této služby král obdržel Pánovu milost.
Text 19:
Všichni žasli, když viděli výzdobu vozu. Vůz vypadal jako právě vyrobený ze zlata a byl vysoký jako hora Sumeru.
Text 20:
K ozdobám patřila třpytící se zrcadla a stovky cāmar (bílých ovívadel z jačích ohonů). Na vrcholu vozu byl čistý baldachýn a překrásná vlajka.
Text 21:
Vůz byl ozdobený také hedvábnými látkami a různými obrázky a zvonilo na něm mnoho mosazných zvonů, gongů a rolniček.
Text 22:
Pán Jagannātha vystoupil na vůz, aby prováděl zábavu, kterou je slavnost Ratha-yātrā, a Jeho sestra Subhadrā spolu se starším bratrem Balarāmou nastoupili na další dva vozy.
Text 23:
Patnáct dní Pán zůstával na osamělém místě s nejvyšší bohyní štěstí a věnoval se s ní svým zábavám.
Text 24:
Se svolením bohyně štěstí Pán vyšel ven, aby odjel na svém voze a věnoval se zábavám pro potěšení oddaných.
Text 25:
Jemný bílý písek na cestě připomínal břehy Jamuny a malé zahrádky po obou stranách vypadaly přesně jako ty ve Vrindávanu.
Text 26:
Jak Pán Jagannātha jel na svém voze a sledoval krásu po obou stranách, naplňovalo to Jeho mysl štěstím.
Text 27:
Těm, kdo táhnou vůz, se říká gauḍové. Tito gauḍové vůz táhli s velkou radostí. Vůz však jel někdy rychle a někdy pomalu.
Text 28:
Někdy se vůz zastavil a nehnul se, ani když všichni silně táhli. Vůz se tedy pohyboval vůlí Pána, a ne silou nějakého obyčejného člověka.
Text 29:
Zatímco vůz stál, Śrī Caitanya Mahāprabhu shromáždil všechny své oddané a vlastnoručně je ozdobil květinovými girlandami a santálovou pastou.
Text 30:
Paramānanda Purī a Brahmānanda Bhāratī dostali girlandy a santálovou pastu přímo z rukou Śrī Caitanyi Mahāprabhua, což zvětšilo jejich transcendentální štěstí.
Text 31:
I Advaita Ācārya a Nityānanda Prabhu byli nesmírně šťastní, když pocítili dotek transcendentální ruky Śrī Caitanyi Mahāprabhua.
Text 32:
Pán dal girlandy a santálovou pastu také těm, kdo prováděli saṅkīrtan. Dvěma hlavními byli Svarūpa Dāmodara a Śrīvāsa Ṭhākura.
Text 33:
Ti, kdo prováděli kīrtan, byli rozděleni do čtyř skupin a celkem jich zpívalo dvacet čtyři. V každé skupině byli také dva hráči na mṛdaṅgu, což je osm dalších osob.
Text 34:
Když byly vytvořeny tyto čtyři skupiny, Śrī Caitanya Mahāprabhu se na chvíli zamyslel a pak rozdělil zpěváky.
Text 35:
Śrī Caitanya Mahāprabhu nařídil Nityānandovi Prabhuovi, Advaitovi Ācāryovi, Haridāsovi Ṭhākurovi a Vakreśvarovi Paṇḍitovi, aby každý z nich tančil v jedné z těchto čtyř skupin.
Text 36:
Svarūpa Dāmodara byl vybrán jako vedoucí první skupiny a dostal pět dalších, kteří budou opakovat to, co předzpívával.
Text 37:
Těch pět, kteří zpívali se Svarūpou Dāmodarem, byli Dāmodara Paṇḍita, Nārāyaṇa, Govinda Datta, Rāghava Paṇḍita a Śrī Govindānanda.
Text 38:
Advaita Ācārya Prabhu dostal pokyn tančit v první skupině. Pán potom sestavil další skupinu v čele se Śrīvāsem Ṭhākurem.
Text 39:
Pět doprovodných zpěváků Śrīvāse Ṭhākura byli Gaṅgādāsa, Haridāsa, Śrīmān, Śubhānanda a Śrī Rāma Paṇḍita. Śrī Nityānanda Prabhu byl povolán jako tanečník.
Text 40:
Sestavena byla i další skupina, do které patřili Vāsudeva, Gopīnātha a Murāri. Ti odpovídali hlavnímu zpěvákovi Mukundovi.
Text 41:
K nim se připojili další dva zpěváci, Śrīkānta a Vallabha Sena. V této skupině byl tanečníkem Haridāsa starší (Haridāsa Ṭhākura).
Text 42:
Pán potom sestavil další skupinu, ve které určil jako hlavního zpěváka Govindu Ghoṣe. Doprovodnými zpěváky byli Haridāsa mladší, Viṣṇudāsa a Rāghava.
Text 43:
K této skupině se jako doprovodní zpěváci přidali také bratři Mādhava Ghoṣa a Vāsudeva Ghoṣa a Vakreśvara Paṇḍita v ní byl tanečníkem.
Text 44:
Byla tam také saṅkīrtanová skupina z vesnice zvané Kulína-grám a Rāmānanda se Satyarājem měli v této skupině tančit.
Text 45:
Skupinu pocházející ze Šántipuru sestavil Advaita Ācārya. V ní tančil Acyutānanda a ostatní zpívali.
Text 46:
Další skupinu tvořili oddaní z Khandy, kteří zpívali zase na jiném místě. Tanečníky v této skupině byli Narahari Prabhu a Raghunandana.
Text 47:
Čtyři skupiny zpívaly a tančily před Pánem Jagannāthem, jedna po Jeho levé straně, jedna po pravé a ještě jedna vzadu.
Text 48:
Dohromady bylo sedm saṅkīrtanových skupin a v každé hrály dvě mṛdaṅgy. Celkem jich tedy hrálo čtrnáct najednou, což vytvářelo ohlušující zvuk, při kterém všichni oddaní šíleli.
Text 49:
Všichni vaiṣṇavové se sešli dohromady, jako když se shluknou mraky, a ve velké extázi zpívali svatá jména. Z očí jim přitom tekly slzy jako déšť.
Text 50:
Saṅkīrtanová vibrace naplňovala tři světy a nikdo neslyšel žádný jiný zvuk ani hudební nástroj než sankīrtan.
Text 51:
Pán Caitanya Mahāprabhu procházel všemi sedmi skupinami a zpíval svatá jména „Hari, Hari!“. S rukama nad hlavou křičel „Sláva Pánu Jagannāthovi!“
Text 52:
Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu tehdy projevil další mystickou sílu tím, že své zábavy prováděl ve všech sedmi skupinách zároveň.
Text 53:
Každý říkal: „Pán Caitanya Mahāprabhu je přítomný v mé skupině a nikam jinam nejde. Tak udílí svou milost nám.“
Text 54:
Nikdo ve skutečnosti Pánovu nepochopitelnou moc neviděl. Rozuměli tomu pouze ti nejdůvěrnější oddaní, pohroužení v čisté oddané službě.
Text 55:
Pána Jagannātha saṅkīrtan nesmírně potěšil, a tak zastavil svůj vůz, aby se mohl dívat.
Text 56:
Král Pratāparudra při pohledu na saṅkīrtan také žasl. Zcela ustrnul a upadl do extáze lásky ke Kṛṣṇovi.
Text 57:
Král řekl Kāśīmu Miśrovi o slávě Pána, a ten odpověděl: „Ó králi, tvé štěstí nezná hranic!“
Text 58:
Král i Sārvabhauma Bhaṭṭācārya si byli Pánových činností vědomi, nikdo jiný však triky Pána Caitanyi Mahāprabhua vidět nemohl.
Text 59:
Pochopit to může pouze ten, kdo dostal Pánovu milost. Bez Pánovy milosti to nepochopí ani polobozi v čele s Pánem Brahmou.
Text 60:
Śrī Caitanya Mahāprabhu viděl, jak král přijal podřadnou práci zametání ulice, a to Ho velmi potěšilo. Za svoji pokoru král získal Jeho milost, díky které mohl vidět tajemství činností Śrī Caitanyi Mahāprabhua.
Text 61:
Králi bylo sice odepřeno setkání, ale nepřímo dostal bezpříčinnou milost. Kdo může porozumět vnitřní energii Śrī Caitanyi Mahāprabhua?
Text 62:
Dvě vznešené osobnosti, Sārvabhauma Bhaṭṭācārya a Kāśī Miśra, žasli nad bezpříčinnou milostí, kterou Caitanya Mahāprabhu králi udělil.
Text 63:
Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu se po nějakou dobu takto věnoval svým zábavám, při kterých osobně zpíval a roztančil své společníky.
Text 64:
Pán podle potřeby projevil někdy jednu podobu a jindy mnoho podob. Vykonávala to Jeho vnitřní energie.
Text 65:
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se při svých zábavách zcela zapomněl, ale Jeho vnitřní energie (līlā-śakti) zařídila vše potřebné, protože znala Jeho touhy.
Text 66:
Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu v každém okamžiku prováděl neobvyklé zábavy, tak jako předtím ve Vrindávanu prováděl Pán Śrī Kṛṣṇa tanec rāsa-līlā a další zábavy.
Text 67:
Tančení Śrī Caitanyi Mahāprabhua před ratha-yātrovým vozem mohli vidět pouze čistí oddaní. Nikdo jiný tomu nerozuměl. Popisy neobyčejného tance Pána Kṛṣṇy lze najít ve zjeveném písmu Śrīmad-Bhāgavatamu.
Text 68:
Śrī Caitanya Mahāprabhu tak s velkou radostí tančil a všechny lidi zaplavoval vlnami extatické lásky.
Text 69:
Takto Pán Jagannātha nastoupil na vůz a Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu inspiroval všechny své oddané, aby před vozem tančili.
Text 70:
Nyní prosím naslouchejte, jak jel Pán Jagannātha do chrámu Guṇḍici, zatímco Śrī Caitanya Mahāprabhu tančil před Jeho vozem.
Text 71:
Pán nějakou dobu zpíval kīrtan a Jeho osobní snaha povzbudila všechny oddané k tanci.
Text 72:
Když chtěl tančit samotný Pán, všech sedm skupin se spojilo dohromady.
Text 73:
Spojili se všichni Pánovi oddaní včetně Śrīvāse, Rāmāie, Raghua, Govindy, Mukundy, Haridāse, Govindānandy, Mādhavy a Govindy.
Text 74:
Když chtěl Śrī Caitanya Mahāprabhu při tanci skákat do výšky, svěřil těchto devět osob do péče Svarūpy Dāmodara.
Text 75:
Tito oddaní (Svarūpa Dāmodara a oddaní, kteří mu byli svěřeni) zpívali s Pánem a utíkali vedle Něho. Všechny ostatní skupiny také zpívaly.
Text 76:
Śrī Caitanya Mahāprabhu se klaněl Pánu se sepjatýma rukama. Potom vzhlédl k Jagannāthovi a přednesl následující modlitby.
Text 77:
„,S úctou se klaním Pánu Kṛṣṇovi, Božstvu uctívanému všemi brāhmaṇsky založenými lidmi, dobrodinci krav a brāhmaṇů, který vždy přináší dobro celému světu. Znovu a znovu se klaním Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, známému jako Kṛṣṇa a Govinda.̀“
Text 78:
„,Sláva Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, který je známý jako syn Devakī! Sláva Nejvyššímu Pánu, který je známý jako světlo vṛṣṇiovské dynastie! Sláva Nejvyššímu Pánu, jehož tělo má barvu čerstvého mraku a je jemné jako lotosový květ! Sláva Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, který se objevil na této planetě proto, aby svět zbavil břemene démonů, a který může každému udělit osvobození!̀“
Text 79:
„,Pán Śrī Kṛṣṇa je známý jako jana-nivāsa neboli konečné útočiště všech živých bytostí a také jako Devakī-nandana nebo Yaśodā-nandana, syn Devakī a Yaśody. Je vůdcem yaduovské dynastie a svýma mocnýma rukama zabíjí vše neblahé a také všechny bezbožné lidi. Svou přítomností ničí vše, co je nepříznivé pro veškeré pohyblivé i nehybné živé bytosti. Jeho blažená, usmívající se tvář neustále zvětšuje chtivé touhy gopī z Vrindávanu. Nechť je vždy slavný a šťastný!̀“
Text 80:
„,Nejsem brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya ani śūdra. Nejsem ani brahmacārī, hospodář, vānaprastha nebo sannyāsī. Považuji se pouze za služebníka služebníka služebníka lotosových nohou Pána Śrī Kṛṣṇy, udržovatele gopī. Je jako oceán nektaru a je příčinou vesmírné transcendentální blaženosti. A Jeho existence vždy září.̀“
Text 81:
Po přednesení těchto veršů z písem se Pán znovu poklonil a všichni oddaní se také se sepjatýma rukama modlili k Nejvyšší Osobnosti Božství.
Text 82:
Śrī Caitanya Mahāprabhu tančil, skákal do výšky a hřímal. Přitom se točil dokola, a tak vypadal jako ohnivý kruh.
Text 83:
Kdykoliv se Śrī Caitanya Mahāprabhu při tanci dotkl nohou země, zdálo se, že se celá planeta i se svými horami a oceány naklání.
Text 84:
Caitanya Mahāprabhu při svém tančení projevoval různé blažené transcendentální tělesné změny. Chvílemi to vypadalo, jako by ztuhl, a chvílemi se Mu ježily chlupy na těle. Chvílemi se potil, plakal, třásl se a měnil barvy, jindy zase projevoval příznaky bezmocnosti, pýchy, nevázanosti a pokory.
Text 85:
Někdy Śrī Caitanya Mahāprabhu při tanci se zaduněním upadl a začal se válet po zemi. Tehdy to vypadalo, že se po zemi válí zlatá hora.
Text 86:
Pán běhal sem a tam a Nityānanda Prabhu rozpřahoval ruce, aby Ho chytil.
Text 87:
Advaita Ācārya chodil za Pánem a znovu a znovu hlasitě volal „Haribol! Haribol!“
Text 88:
Aby oddaní Pána uchránili před davy lidí, vytvořili okolo Něho tři kruhy. První kruh vedl Nityānanda Prabhu, který je samotný Balarāma, vlastník velké síly.
Text 89:
Všichni oddaní vedení Kāśīśvarou a Govindou se uchopili za ruce a vytvořili okolo Pána druhý kruh.
Text 90:
Mahārāja Pratāparudra se svými osobními pomocníky vytvořili okolo dvou vnitřních kruhů třetí kruh, aby zabránili davům dostat se příliš blízko.
Text 91:
Král Pratāparudra, rukama opřený o ramena Haricandany, viděl, jak Pán Caitanya Mahāprabhu tančí, a prožíval velkou extázi.
Text 92:
Zatímco král hleděl na Pánovo tančení, Śrīvāsa Ṭhākura, který stál před králem, při sledování tance Śrī Caitanyi Mahāprabhua upadl do extáze.
Text 93:
Haricandana viděl, že Śrīvāsa Ṭhākura stojí před králem, a tak se ho dotkl rukou a požádal ho, aby se postavil stranou.
Text 94:
Śrīvāsa Ṭhākura byl pohroužený do sledování tance Śrī Caitanyi Mahāprabhua a nechápal, proč do něho někdo strká. Po několikátém šťouchnutí se již rozzlobil.
Text 95:
Śrīvāsa Ṭhākura dal Haricandanovi políček, aby ho přestal odstrkovat, což zase rozzlobilo Haricandanu.
Text 96:
Nahněvaný Haricandana se chystal Śrīvāsovi Ṭhākurovi něco říci, ale Mahārāja Pratāparudra ho osobně zastavil.
Text 97:
Král Pratāparudra řekl: „Máš velké štěstí, že jsi byl poctěn dotekem Śrīvāse Ṭhākura. Já takové štěstí nemám. Měl bys mu být vděčný.“
Text 98:
Každý nad tancem Caitanyi Mahāprabhua žasl, a dokonce i samotný Pán Jagannātha byl nesmírně šťastný, že Ho vidí.
Text 99:
Vůz se úplně zastavil a Pán Jagannātha se nemrkajícíma očima díval, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu tančí.
Text 100:
Jak bohyně štěstí Subhadrā, tak Pán Balarāma ve svém srdci cítili velké štěstí a extázi. Bylo přímo vidět, jak se nad tancem usmívají.
Text 101:
Śrī Caitanya Mahāprabhu tančil a vyskakoval do výšky a přitom bylo na Jeho těle vidět osm druhů úžasných proměn svědčících o božské extázi. Všechny tyto příznaky byly vidět zároveň.
Text 102:
Po celém Jeho těle vyrazila husí kůže a zježily se Mu chlupy na těle. Jeho tělo připomínalo strom śimulī (kapok vlnatý), který je celý pokrytý trny.
Text 103:
Lidé dostávali strach už při pohledu na to, jak Pánu jektají zuby, a dokonce si mysleli, že Mu vypadají.
Text 104:
Śrī Caitanya Mahāprabhu měl celé tělo zalité potem a zároveň z něj prosakovala krev. Hlasem zalknutým extází vydával zvuky „jaja gaga jaja gaga“.
Text 105:
Slzy stříkaly z Pánových očí jako ze stříkačky a všichni lidé okolo Něho byli mokří.
Text 106:
Každý viděl, jak se barva Jeho pleti měnila z bílé na růžovou, takže svým tělesným leskem připomínal květ mallikā.
Text 107:
Chvílemi vypadal jako ztuhlý a chvílemi se válel po zemi. Chvílemi měl nohy a ruce tvrdé jako suché dřevo a vůbec se nehýbal.
Text 108:
Když Pán někdy při pádu na zem téměř přestal dýchat a oddaní to viděli, jejich životní energie také ochabla.
Text 109:
Z očí a chvílemi i z nosních dírek Mu tekl proud vody a od úst Mu odpadávala pěna. Tyto proudy vypadaly jako nektar stékající z měsíce.
Text 110:
Pěnu odpadávající od úst Śrī Caitanyi Mahāprabhua sbíral a pil Śubhānanda, protože byl velmi požehnaný a uměl dobře vychutnávat nálady extatické lásky ke Kṛṣṇovi.
Text 111:
Poté, co Śrī Caitanya Mahāprabhu nějakou dobu tančil svůj tanec zničení, vstoupila Jeho mysl do určité nálady extatické lásky.
Text 112:
Pán přestal tančit a nařídil Svarūpovi Dāmodarovi, aby zpíval. Svarūpa Dāmodara pochopil, na co Pán myslí, a začal takto zpívat:
Text 113:
„,Nyní jsem získala Pána svého života, v jehož nepřítomnosti Mě spaloval Amor a chřadla jsem.̀“
Text 114:
Když Svarūpa Dāmodara zpíval nahlas tento refrén, Śrī Caitanya Mahāprabhu začal znovu rytmicky tančit ve stavu transcendentální blaženosti.
Text 115:
Vůz Pána Jagannātha se začal pomalu pohybovat, zatímco syn matky Śacī šel dopředu a tančil před ním.
Text 116:
Oddaní tančili a zpívali před Pánem Jagannāthem a nespouštěli z Něho oči. Caitanya Mahāprabhu potom spolu se zpěváky saṅkīrtanu odešel na konec průvodu.
Text 117:
S očima a myslí plně pohrouženými v Pánu Jagannāthovi začal Caitanya Mahāprabhu pažemi ztvárňovat obsah písně.
Text 118:
Zatímco Caitanya Mahāprabhu divadelně zpodobňoval význam písně, chvílemi se opožďoval za průvodem. Tehdy se Pán Jagannātha vždy zastavil, a když Caitanya Mahāprabhu opět vykročil vpřed, Jeho vůz se znovu pomalu rozjel.
Text 119:
Mezi Caitanyou Mahāprabhuem a Pánem Jagannāthem tak vypukla soutěž o to, kdo povede. Caitanya Mahāprabhu však svou silou způsobil, že na Něho musel Pán Jagannātha ve svém voze čekat.
Text 120:
Během tance se extáze Śrī Caitanyi Mahāprabhua změnila. Zvedl ruce nad hlavu a nahlas recitoval následující verš.
Text 121:
„,Ten, který mi ukradl v mládí srdce, je nyní znovu mým Pánem. Jsou zde ty samé měsíčné noci období Caitra, stejná vůně květů mālatī a z kadambového háje vanou stejně sladké vánky. Já jsem v našem důvěrném vztahu ta samá milenka, a přesto zde má mysl není šťastná. Dychtím jít zpět k tomu místu na břehu řeky Révy pod stromem Vetasī. Taková je moje touha.̀“
Text 122:
Śrī Caitanya Mahāprabhu tento verš opakoval znovu a znovu, ale kromě Svarūpy Dāmodara nikdo nechápal jeho význam.
Text 123:
Tento verš jsem již vysvětlil dříve, a tak ho nyní popíši pouze stručně.
Text 124:
Všechny gopī z Vrindávanu měly tehdy ze setkání s Kṛṣṇou na posvátném místě Kurukšétře velkou radost.
Text 125:
U Śrī Caitanyi Mahāprabhua se po spatření Pána Jagannātha probudila stejná extáze jako tenkrát u gopī. Pohroužený v této extázi požádal Svarūpu Dāmodara, aby zpíval refrén.
Text 126:
Śrī Caitanya Mahāprabhu promluvil k Pánu Jagannāthovi: „Ty jsi ten samý Kṛṣṇa a Já jsem ta samá Rādhārāṇī. Setkáváme se nyní stejným způsobem jako na začátku našeho života.“
Text 127:
„I když jsme oba stejní, Moji mysl přesto přitahuje Vrindávan-dhám. Přála bych si, aby ses znovu se svýma lotosovýma nohama zjevil ve Vrindávanu.“
Text 128:
„Na Kurukšétře jsou davy lidí, slonů i koní a rachot kočárů. Ve Vrindávanu jsou však květinové zahrady a zní tam bzukot čmeláků a ptačí zpěv.“
Text 129:
„Zde na Kurukšétře jsi oblečený jako princ a doprovázejí Tě velcí bojovníci. Ve Vrindávanu jsi však vypadal jako obyčejný pasáček krav doprovázený pouze svou flétnou.“
Text 130:
„Tady není ani kapka z oceánu transcendentálního štěstí, kterého jsem si s Tebou užívala ve Vrindávanu.“
Text 131:
„Prosím Tě tedy, abys přišel do Vrindávanu a užíval si zábav se Mnou. Když to uděláš, Mé touhy se naplní.“
Text 132:
Tento výrok Śrīmatī Rādhārāṇī ze Śrīmad-Bhāgavatamu jsem již dříve v krátkosti popsal.
Text 133:
V této extatické náladě Śrī Caitanya Mahāprabhu recitoval ještě mnoho dalších veršů, ale lidé nechápali jejich význam.
Text 134:
Význam těchto veršů znal Svarūpa Dāmodara, ale ten ho neprozradil. Jejich význam nicméně rozhlásil Śrī Rūpa Gosvāmī.
Text 135:
Śrī Caitanya Mahāprabhu začal během svého tance recitovat následující verš, který si vychutnával ve společnosti Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho.
Text 136:
„(Gopī řekly:) ,Drahý Pane, máš pupek jako lotosový květ a Tvé lotosové nohy jsou jediným útočištěm pro ty, kteří spadli do hluboké studny hmotné existence. Tvé nohy uctívají a meditují o nich velcí mystičtí yogī a vysoce učení filosofové. Přejeme si, aby se tyto lotosové nohy zjevily také v našich srdcích, přestože jsme jen obyčejné osoby zaměstnané domácími povinnostmi.̀“
Text 137:
Śrī Caitanya Mahāprabhu promlouval v náladě Śrīmatī Rādhārāṇī: „U většiny lidí se od sebe mysl a srdce neliší. Protože však Moje mysl nikdy není oddělená od Vrindávanu, myslím, že je s Vrindávanem totožná. Moje mysl již je Vrindávan, a protože Ty máš Vrindávan rád, mohl bys do ní prosím umístit své lotosové nohy? Považoval bych to za projev Tvé plné milosti.“
Text 138:
„Můj drahý Pane, vyslechni si prosím, co Ti popravdě řeknu. Mým domovem je Vrindávan a Já si přeji být tam s Tebou. Pokud se tak nestane, bude pro Mě velice těžké zůstat naživu.“
Text 139:
„Můj drahý Kṛṣṇo, když jsi žil v Mathuře, poslal jsi Uddhavu, aby Mne učil spekulativnímu poznání a mystické yoze. Nyní říkáš osobně to samé, ale Moje mysl to nepřijímá. V Mé mysli není pro jñāna-yogu a dhyāna-yogu místo. I když Mě velmi dobře znáš, přesto Mě poučuješ o jñāna-yoze a dhyāna-yoze, a to bys neměl dělat.“
Text 140:
Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Chtěl bych své vědomí odvrátit od Tebe a pohroužit je do světských činností, ale nedaří se Mi to, i když se o to snažím. Přirozeně tíhnu pouze k Tobě. Tvoje pokyny, abych o Tobě meditoval, jsou tedy jednoduše směšné. A zabíjíš Mě tím. To není moc dobré, když o Mně uvažuješ jako o vhodném uchazeči o Tvé pokyny.“
Text 141:
„Gopī nejsou jako mystičtí yogī. Nikdy je neuspokojí meditace o Tvých lotosových nohou a napodobování takzvaných yogīch. Učit gopī meditaci je jen další druh neupřímnosti. Když dostanou pokyn praktikovat mystickou yogu, nejsou vůbec spokojené. Naopak, jen se na Tebe budou více a více zlobit.“
Text 142:
Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Gopī spadly do velkého oceánu odloučení a jsou požírány rybami timiṅgila, které představují jejich naděje, že Ti budou sloužit. Gopī musí být z tlam těchto ryb timiṅgila vysvobozeny, protože jsou to čisté oddané. Proč by měly toužit po osvobození, když se jich hmotné pojetí života už netýká? Gopī nechtějí osvobození, po kterém touží yogī a jñānī, protože již jsou osvobozeny z oceánu hmotné existence.“
Text 143:
„Jak jsi mohl tak zapomenout na vrindávanskou zem? A jak to, že jsi zapomněl na svého otce, matku a přátele? Jak je možné, že jsi zapomněl na kopec Góvardhan, břeh Jamuny a les, kde jsi prožíval tanec rāsa?“
Text 144:
„Kṛṣṇo, není pochyb o tom, že jsi džentlmen vytříbeného vkusu se všemi dobrými vlastnostmi. Máš dobré chování, měkké srdce a jsi milostivý. Vím, že nemáš ani ten sebemenší nedostatek. Přesto si Tvoje mysl ani nevzpomene na obyvatele Vrindávanu. To není nic jiného než Mé neštěstí.“
Text 145:
„O své neštěstí se nestarám, ale když vidím utrápenou tvář matky Yaśody a jak kvůli Tobě všem obyvatelům Vrindávanu puká srdce, říkám si, jestli je snad nechceš všechny zabít. Nebo je snad chceš přivést k životu tím, že tam přijedeš? Proč je jen udržuješ při životě v takovém utrpení?“
Text 146:
„Obyvatelé Vrindávanu Tě nechtějí oblečeného jako prince, ani si nepřejí, aby ses stýkal s velkými bojovníky v jiné zemi. Oni nemohou opustit vrindávanskou zemi a bez Tvé přítomnosti všichni umírají. Co s nimi bude?“
Text 147:
„Můj drahý Kṛṣṇo, jsi životem Vrindávan-dhámu. Jsi zvláště životem Nandy Mahārāje. Jsi jediným bohatstvím vrindávanské země a jsi velmi milostivý. Prosím přijď a zachraň tak život všech vrindávanských obyvatel. Ponech prosím své lotosové nohy zase ve Vrindávanu.“
Text 148:
Vyslechnutí výroků Śrīmatī Rādhārāṇī v Pánu Kṛṣṇovi probudilo lásku k vrindávanským obyvatelům a Jeho tělo i mysl byly velmi rozrušené. Když slyšel o jejich lásce k Němu, cítil se jim být trvale zadlužený. Kṛṣṇa potom začal Śrīmatī Rādhārāṇī uklidňovat následujícími slovy:
Text 149:
„Má nejdražší Śrīmatī Rādhārāṇī, prosím poslouchej Mě, říkám Ti pravdu. Celé dny a noci pláču, když na vás všechny, obyvatele Vrindávanu, vzpomínám. Nikdo neví, jak jsem z toho nešťastný.“
Text 150:
Śrī Kṛṣṇa pokračoval: „Všichni obyvatelé Vrindávan-dhámu – Moje matka, otec, přátelé pasáčci krav a vše ostatní – jsou jako Můj život. Ze všech obyvatel Vrindávanu jsou gopī Mým samotným životem a mezi nimi jsi Ty, Śrīmatī Rādhārāṇī, nejpřednější. Jsi proto životem Mého života.“
Text 151:
„Moje drahá Śrīmatī Rādhārāṇī, Já jsem vždy podřízený vašim láskyplným vztahům a pouze vy Mne ovládáte. Je Mé velké neštěstí, že jsem od vás odloučený a bydlím v dalekých krajích.“
Text 152:
„Když je žena oddělena od muže, kterého miluje, nebo muž od své milé, ani jeden z nich nemůže žít. Ve skutečnosti žijí pouze jeden pro druhého, protože pokud jeden z nich zemře a druhý o tom uslyší, zemře také.“
Text 153:
„Taková milující počestná žena a milující manžel v odloučení přejí jeden druhému veškeré blaho a o své vlastní štěstí se nestarají. Takový pár si navzájem přeje jen to nejlepší a jistě se brzy znovu setká.“
Text 154:
„Jsi Má nejdražší a Já vím, že v Mé nepřítomnosti nemůžeš žít ani okamžik. Abych Tě udržel naživu, uctívám Pána Nārāyaṇa. Díky Jeho milostivé moci přicházím každý den do Vrindávanu, abych si s Tebou užíval zábav, a potom se vracím do Dváraka-dhámu. Tak můžeš neustále ve Vrindávanu pociťovat Moji přítomnost.“
Text 155:
„Naše milostná láska je mocnější díky Mému štěstí, že jsem obdržel Nārāyaṇovu milost. To Mi umožňuje přicházet druhými nespatřen. Doufám, že Mě již brzy uvidí všichni.“
Text 156:
„Již jsem zabil všechny podlé démony, nepřátelské vůči yaduovské dynastii, a zabil jsem také Kaṁsu i s jeho spojenci. Stále jsou však naživu dva nebo čtyři démoni, které chci ještě zabít, a potom se velmi brzy vrátím do Vrindávanu. Buď si tím prosím jistá.“
Text 157:
„Ve svém království setrvávám pouze proto, abych obyvatele Vrindávanu ochránil před útoky Mých nepřátel. Moje královské postavení Mě jinak nezajímá. Všechny manželky, synové a bohatství, které udržuji ve svém království, jsou tu pouze pro potěšení Yaduovců.“
Text 158:
„Vlastnosti Tvé lásky Mě neustále vábí do Vrindávanu. Za deset či dvacet dní Mě tam opravdu dovedou, a až se vrátím, budu si ve dne i v noci užívat s Tebou i s ostatními dívkami z Vradžabhúmi.“
Text 159:
Během rozhovoru se Śrīmatī Rādhārāṇī se v Kṛṣṇovi probudila dychtivá touha vrátit se do Vrindávanu. Nechal Ji vyslechnout verš, který odehnal všechny Její problémy a který Ji ujistil, že Kṛṣṇu znovu získá.
Text 160:
Pán Śrī Kṛṣṇa řekl: „Oddaná služba Mně je jediný způsob, jak Mne dosáhnout. Mé drahé gopī, veškerá láska a náklonnost ke Mně, kterou jste díky svému velkému štěstí získaly, je jediný důvod, proč se k vám vracím.“
Text 161:
Śrī Caitanya Mahāprabhu seděl dnem i nocí se Svarūpou Dāmodarem ve svém pokoji a vychutnával obsah těchto veršů.
Text 162:
Śrī Caitanya Mahāprabhu tančil zcela pohroužený v extatických emocích. Díval se do tváře Pána Jagannātha a přitom tančil a recitoval tyto verše.
Text 163:
Štěstí Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho nelze popsat, protože je svým tělem, myslí a slovy neustále pohroužený ve službě Pánu.
Text 164:
Smysly Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua byly totožné se Svarūpovými smysly. Caitanya Mahāprabhu proto býval zcela pohroužený ve vychutnávání zpěvu Svarūpy Dāmodara.
Text 165:
Caitanya Mahāprabhu někdy v emocionální extázi seděl na zemi a se sklopenýma očima psal prstem po zemi.
Text 166:
Ze strachu, že si Pán svůj prst poraní, když bude takto psát, Ho Svarūpa Dāmodara vlastní rukou zastavil.
Text 167:
Svarūpa Dāmodara zpíval vždy přesně podle Pánových extatických emocí. Kdykoliv Śrī Caitanya Mahāprabhu vychutnával určitou náladu, Svarūpa Dāmodara ji svým zpěvem zosobnil.
Text 168:
Śrī Caitanya Mahāprabhu se díval na překrásnou, lotosu podobnou tvář Pána Jagannātha a na Jeho oči.
Text 169:
Pán Jagannātha měl na sobě girlandu, byl oblečený v hezkých šatech a ozdobený překrásnými šperky. Jeho tvář se třpytila ve slunečních paprscích a celé ovzduší bylo prodchnuté vůní.
Text 170:
V srdci Śrī Caitanyi Mahāprabhua se vzedmul oceán transcendentální blaženosti a příznaky šílenství v okamžiku zesílily jako hurikán.
Text 171:
Toto šílenství transcendentální blaženosti vytvořilo vlny různých emocí, které vypadaly jako vojáci utkávající se v boji.
Text 172:
Docházelo k zesilování všech přirozených emotivních příznaků, a tak bylo vidět probouzení emocí, klid, přechody mezi emocemi, smíšené, transcendentální a převládající emoce i podněty k emocím.
Text 173:
Tělo Śrī Caitanyi Mahāprabhua vypadalo jako transcendentální pohoří Himálaje s bohatě kvetoucími stromy emotivních extází.
Text 174:
Pohled na všechny tyto příznaky upoutával mysl a vědomí všech přítomných. Pán ve skutečnosti pokropil jejich mysli nektarem transcendentální lásky k Bohu.
Text 175:
Pokropil mysli služebníků Pána Jagannātha, vládních úředníků, poutníků, obyčejných lidí i všech obyvatel Džagannáth Purí.
Text 176:
Všichni, kdo viděli tanec a extatickou lásku Śrī Caitanyi Mahāprabhua, jen žasli. Jejich srdce byla omámena láskou ke Kṛṣṇovi.
Text 177:
Všichni tančili a zpívali v extázi lásky a tak vytvářeli velký hluk. Při pohledu na tanec Śrī Caitanyi Mahāprabhua všechny přemáhala transcendentální blaženost.
Text 178:
Vedle toho, co dělali ostatní, se dokonce i Pán Jagannātha a Pán Balarāma při sledování tance Śrī Caitanyi Mahāprabhua začali s velkou radostí pomalu pohybovat.
Text 179:
Pán Jagannātha a Pán Balarāma chvílemi zastavovali svůj vůz a radostně sledovali tanec Pána Caitanyi. Každý, kdo viděl, jak zastavili a dívali se na tanec, byl svědkem Jejich zábav.
Text 180:
Když Śrī Caitanya Mahāprabhu takto tančil a chodil sem a tam, upadl na zem právě před Mahārājem Pratāparudrou.
Text 181:
Mahārāja Pratāparudra Pána s velkou úctou zvedl, ale jakmile Pán Caitanya Mahāprabhu uviděl krále, probral se k vnějšímu vědomí.
Text 182:
Po zahlédnutí krále se Śrī Caitanya Mahāprabhu odsoudil slovy: „Ach jak ohavné, že jsem se dotkl osoby, která se zajímá o světské dění!“
Text 183:
Dokonce ani Pán Nityānanda Prabhu, Kāśīśvara či Govinda se nepostarali o Pána Caitanyu Mahāprabhua, když upadl na zem. Nityānanda byl ve velké extázi a Kāśīśvara i Govinda byli někde jinde.
Text 184:
Śrī Caitanya Mahāprabhu už byl uspokojený královým chováním, protože král přijal službu metaře Pána Jagannātha. Proto si Pán Caitanya Mahāprabhu ve skutečnosti přál se s králem setkat.
Text 185:
Jen proto, aby varoval své společníky, však Śrī Caitanya Mahāprabhu, Nejvyšší Osobnost Božství, navenek projevil svůj hněv.
Text 186:
Když se Pán Caitanya navenek rozzlobil, krále Pratāparudru to vylekalo, ale Sārvabhauma Bhaṭṭācārya mu řekl: „Neměj obavy.“
Text 187:
Sārvabhauma Bhaṭṭācārya sdělil králi: „Pán je s tebou velice spokojený. Tím, že na tebe poukázal, učí své osobní společníky, jak se vztahovat ke světským lidem.“
Text 188:
Sārvabhauma Bhaṭṭācārya pokračoval: „Ve vhodném okamžiku předložím tvou žádost. Potom pro tebe bude snadné přijít a setkat se s Pánem.“
Text 189:
Śrī Caitanya Mahāprabhu obešel Jagannātha kolem dokola a pak zašel za vůz a opřel se do něj hlavou.
Text 190:
Jakmile zatlačil, vůz se s rachotem rozjel a lidé všude okolo začali volat svaté jméno Pána, „Hari! Hari!“
Text 191:
Jakmile se dal vůz do pohybu, Śrī Caitanya Mahāprabhu vzal své osobní společníky před vozy Pána Balarāma a Subhadry, bohyně štěstí, a s velkým nadšením se před nimi dal do tance.
Text 192:
Śrī Caitanya Mahāprabhu pak svůj tanec před Pánem Baladevou a Subhadrou ukončil a odebral se před vůz Pána Jagannātha. Jakmile Pána Jagannātha spatřil, začal znovu tancovat.
Text 193:
Když dospěl na místo zvané Balagandi, Pán Jagannātha svůj vůz zastavil a rozhlížel se vlevo i vpravo.
Text 194:
Po levé straně viděl Pán Jagannātha čtvrť brāhmaṇů a kokosový háj. Po pravé straně viděl hezké květinové zahrady, připomínající zahrady v posvátném Vrindávanu.
Text 195:
Śrī Caitanya Mahāprabhu tančil se svými oddanými před vozem a Pán Jagannātha se na ně ze stojícího vozu díval.
Text 196:
Bylo zvykem nabídnout Pánu u vipra-śāsany nějaké jídlo. Bylo Mu obětováno nespočetně druhů jídel a Pán Jagannātha každé z nich ochutnal.
Text 197:
Všechny druhy oddaných Pána Jagannātha – od začátečníků až po ty nejpokročilejší – tam Pánu obětovaly svá nejlepší vařená jídla.
Text 198:
Mezi těmito oddanými byli i král se svými královnami, jeho ministři, přátelé a všichni ostatní malí i velcí obyvatelé Džagannáth Purí.
Text 199:
Všichni návštěvníci, kteří přišli do Džagannáth Purí z různých zemí, jakož i místní oddaní nabízeli Pánu jídla, která osobně připravili.
Text 200:
Oddaní obětovali svá jídla všude – před vozem, za vozem, po obou stranách i v květinové zahradě. Obětovali Pánu, kdekoliv to bylo možné, protože zde neplatila žádná přísná omezení.
Text 201:
Během obětování jídla se shromáždil velký dav lidí. Śrī Caitanya Mahāprabhu tehdy přestal se svým tancem a šel do nedaleké zahrady.
Text 202:
Śrī Caitanya Mahāprabhu vstoupil do zahrady a pohroužený v hlubokých extatických emocích tam padl na vyvýšeném místě k zemi.
Text 203:
Pán byl z tance velice unavený a potil se po celém těle. Kochal se proto voňavým chladným vánkem, který vanul zahradou.
Text 204:
Přišli tam i všichni oddaní, kteří se zúčastnili saṅkīrtanu, a pod každým stromem odpočíval některý z nich.
Text 205:
Tak jsem popsal velké společné zpívání oddaných a Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, když tančil před Jagannāthovým vozem.
Text 206:
Ve své modlitbě známé jako Caitanyāṣṭaka tento Pánův tanec před Jagannāthovým vozem obšírně popsal Śrīla Rūpa Gosvāmī.
Text 207:
„Śrī Caitanya Mahāprabhu ve velké extázi tančil po hlavní třídě před Pánem Jagannāthem, vládcem Níláčaly, sedícím na svém voze. Přemožený transcendentální blažeností tance a obklopený vaiṣṇavy, kteří zpívali svatá jména, projevoval vlny extatické lásky k Bohu. Kdy se Śrī Caitanya Mahāprabhu znovu ukáže mému zraku?“
Text 208:
Každý, kdo poslouchá o této slavnosti vozů, dosáhne Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Dosáhne také vznešené úrovně pevného přesvědčení o oddané službě a lásce k Bohu.
Text 209:
Já, Kṛṣṇadāsa, vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu po vzoru Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.