CC Madhya 13.24

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura v této souvislosti poznamenává, že Pán Jagannātha zůstal jako vzorný manžel se svou ženou, nejvyšší bohyní štěstí, patnáct dní v ústraní. Pán však chtěl vyjít ze soukromí, aby potěšil své oddané. Pán si užívá dvěma způsoby, zvanými svakīya a parakīya. Pánova milostná láska ve svakīya-rase se vztahuje k usměrňujícím zásadám dodržovaným ve Dvárace, kde se Pán žení s mnoha královnami. Ve Vrindávanu však Pán nechová milostnou lásku ke svým manželkám, ale ke svým přítelkyním gopīm. Milostné lásce s gopīmi se říká parakīya-rasa. Pán Jagannātha opouští ústraní, ve kterém si užíval společnosti nejvyšší bohyně štěstí na úrovni svakīya-rasy, a odjíždí do Vrindávanu, kde si vychutnává parakīya-rasu. Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura nám proto připomíná, že Pánovo potěšení z parakīya-rasy je vyšší povahy než Jeho potěšení ze svakīya-rasy.

V hmotném světě je parakīya-rasa neboli milostné pletky se svobodnými dívkami tím nejpokleslejším vztahem, ale v duchovním světě je tento druh milostného vztahu považován za nejvyšší požitek. V hmotném světě je všechno pouhým odrazem světa duchovního a tento odraz je zvrácený. Událostem duchovního světa nemůžeme porozumět na základě našich zkušeností v hmotném světě. Světští učenci a žongléři se slovy si proto Pánovy zábavy s gopīmi mylně vykládají. Parakīya-rasu duchovního světa by neměl rozebírat nikdo, kdo není velmi pokročilý v čisté oddané službě. Parakīya-rasa v duchovním a hmotném světě se nedá srovnávat. Ta duchovní je jako zlato a ta hmotná jako železo. A protože je mezi nimi tak velký rozdíl, není v podstatě možné je porovnávat. Zkušený člověk však umí rozlišit mezi železem a zlatem a stejně tak i ten, kdo má správnou realizaci, může snadno odlišit transcendentální činnosti duchovního světa od hmotných činností.