Bg. 9.10

V tomto verši Nejvyšší Pán jasně vysvětluje, že zůstává nejvyšším vládcem, přestože se drží stranou všech činností hmotného světa. Jeho svrchovanou vůlí se tento hmotný svět projevuje, ale o to, co se tu děje, se stará hmotná příroda. Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě také říká, že je otcem všech živých bytostí v různých podobách. Tak jako otec oplodňuje lůno matky, z něhož se pak rodí dítě, Nejvyšší Pán pouhým pohledem vpravuje do lůna hmotné přírody všechny živé bytosti, které pak přicházejí na svět v tělech různých druhů podle svých předchozích tužeb a činností. Přestože se rodí z Pánova pohledu, jejich dřívější skutky a touhy rozhodují o tom, jaká těla dostanou. Pán tedy není s tímto hmotným stvořením přímo spojený. Jenom pohlédne na hmotnou přírodu, tím ji uvede do chodu a všechno je okamžitě stvořeno. To, že na ni vrhá svůj pohled, je nepochybně Jeho činnost, ale sám přímo nemá s projevením hmotného světa nic společného. Smṛti uvádějí příklad: když máme před sebou vonící květinu, její vůně se dotkne našeho čichu, ale přesto jsou čich a květina od sebe oddělené. I mezi hmotným světem a Nejvyšší Osobností Božství je spojení podobné vůni, ale ve skutečnosti Pán nemá s tímto světem nic společného. Souhrnně řečeno, bez dohledu Nejvyšší Osobnosti Božství nemůže hmotná příroda nic udělat, ale Pán je přesto od všech jejích činností odpoutaný.