Čištění chrámu Guṇḍici

V Indii je dodnes třída profesionálních žebravých mnichů, kteří se velice podobají cikánům na Západě. Vyznají se trochu v magii a mystice a žebrají ode dveří ke dveřím, a to buď s prosíkem, nebo výhrůžkami. Jsou někdy nazýváni yogī a někdy kāṇaphāṭā yogī. Slovo kāṇaphāṭā označuje toho, kdo si propíchl ucho, aby mohl nosit náušnici ze slonoviny. Mahārāja Pratāparudra byl z toho, že nemůže vidět Śrī Caitanyu Mahāprabhua, tak zkroušený, že se rozhodl stát se takovým yogīm. Obyčejní lidé si myslí, že yogī musí mít v uchu slonovinovou náušnici, ale to není znak skutečného yogīho. Mahārāja Pratāparudra si také myslel, že pokud se chce člověk stát žebravým yogīm, musí mít takovou náušnici.

Śrī Caitanya Mahāprabhu je přirozeně zdrojem veškeré milosrdnosti, a jakmile uslyšel králův výrok, okamžitě to obměkčilo Jeho srdce. Byl dokonce připraven jít navštívit krále až do Kataku. Dokonce ani neuvažoval o tom, že by nechal krále přijít z Kataku za Ním do Džagannáth Purí. To, že byl Śrī Caitanya Mahāprabhu tak laskavý, že byl připraven jít navštívit krále do Kataku, je významné. Zřejmě nikdo nečekal, že se král bude chtít s Pánem setkat ve svém sídle, ale Pán svou vnější přísností naznačil, že pokud si to budou všichni oddaní přát, půjde do Kataku krále navštívit.

Z duchovního pohledu je sannyāsīmu přísně zakázáno sdružovat se s materialistickými lidmi, a zvláště s králem, který se neustále zabývá financemi. Setkání sannyāsīho s králem je vždy považováno za odporné. Sannyāsī je neustále vystaven veřejné kritice a lidé berou každý jeho malý nedostatek velmi vážně. Očekávají, že sannyāsī bude kázat a nebude se zabývat žádnými společenskými či politickými záležitostmi. Pokud je sannyāsī veřejně kritizován, jeho kázání nebude plodné. Śrī Caitanya Mahāprabhu se chtěl právě takovéto kritice vyhnout, aby nebyla ohrožena Jeho kazatelská práce. Když tehdy Pán promlouval ke svým žákům, byl přítomný i Dāmodara Paṇḍita. Dāmodara Paṇḍita byl věrný oddaný a velký milovník Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Kdykoliv něco ohrožovalo Pánovu pověst, Dāmodara Paṇḍita na to okamžitě poukázal a nebral ohled ani na Pánovo vznešené postavení. Říká se, že blázni se ženou tam, kam se andělé neodváží vstoupit, a Śrī Caitanya Mahāprabhu chtěl poukázat na to, jak je Dāmodara Paṇḍita pošetilý, když Ho kritizuje. Proto Pán řekl, že krále navštíví, pokud Mu to dovolí Dāmodara Paṇḍita. Tento výrok má hluboký význam, protože je to varování, aby Dāmodara již nikdy Pána nekritizoval, protože se to v jeho postavení oddaného nesluší. Śrī Caitanya Mahāprabhu byl považován za vůdce a duchovního mistra všech oddaných, kteří s Ním žili. Dāmodara Paṇḍita byl jedním z nich a Pán mu projevil zvláštní přízeň tím, že jej varoval, aby Ho už víckrát nekritizoval. Oddaný nebo žák by se nikdy neměl opovážit kritizovat Pána nebo Jeho zástupce, duchovního mistra.

Toto se týká dne, kdy byl Pán Śrī Kṛṣṇa s pasáčky a stády zvířat na pastvinách nedaleko Mathury. Tehdy dostali pasáčci hlad, a tak žádali o jídlo. Pán Kṛṣṇa je poslal za brāhmaṇy, kteří nedaleko prováděli yajñu neboli oběť, aby z té yajñi získali nějaké jídlo. Po tomto Pánově pokynu šli všichni pasáčci za brāhmaṇy a požádali je o jídlo. Ti jim však odmítli jídlo dát. Pasáčci o ně tedy požádali manželky těchto brāhmaṇů. Ty byly Pánu Kṛṣṇovi všechny velice oddány na úrovni spontánní lásky, a když je pasáčci požádali o jídlo, pochopily, že Kṛṣṇa chce jíst, a okamžitě odešly z místa oběti. Jejich manželé je za to velmi pokárali a ony byly připravené vzdát se svých životů. Povahou čistého oddaného je, že je připravený obětovat svůj život pro transcendentální láskyplnou službu Pánu.

Śrī Nityānanda Prabhu tak velmi takticky navrhl, aby Caitanya Mahāprabhu králi daroval kus svého starého oblečení. I když se s Ním král nesetká, uklidní ho to. Král po setkání s Pánem nesmírně toužil, ale z Pánovy strany to nebylo možné. Pro vyřešení situace Nityānanda Prabhu Pánu navrhl poslat starý kus oblečení, aby král pochopil, že mu tím Pán prokazuje svoji milost. Král se potom vyvaruje toho, aby udělal něco drastického – že by si vzal třeba život nebo se stal žebravým mnichem.

To je i závěr Véd. Protože je Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, Absolutní Pravda, vše ve vztahu k Němu je na stejné úrovni. Král cítil ke Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi velkou náklonnost, a přestože se s Pánem ještě nesetkal, dosáhl již závěru oddané služby. Ihned poté, co od Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi získal Pánův oděv, začal ho uctívat jako samotného Śrī Caitanyu Mahāprabhua. Pánovo oblečení, povlečení, sandály a všechny ostatní běžné potřeby jsou proměnami Śeṣi, Viṣṇua, který je expanzí Śrī Baladevy. Oblečení a další osobní majetek Nejvyšší Osobnosti Božství tedy není nic jiného než další podoby Nejvyšší Osobnosti Božství. Vše, co se pojí s Pánem, je hodné uctívání. Śrī Caitanya Mahāprabhu nás učí, že Vrindávan, Kṛṣṇova země, je stejně úctyhodná jako samotný Kṛṣṇa. A stejně úctyhodné jako Vrindávan je i to, co se v něm nachází – stromy, cesty, řeka, zkrátka vše. Jeden čistý oddaný proto zpívá jaya jaya vṛndāvana-vāsī yata jana – „Sláva všem obyvatelům Vrindávanu!“ Pokud má oddaný pevný postoj oddanosti, všechny tyto závěry se probudí neboli budou mu zjeveny v jeho srdci.

„Jen těm velkým duším, které mají neochvějnou víru v Pána i v duchovního mistra, je automaticky vyjeven veškerý smysl védského poznání.“ (Śvetāśvatara Upaniṣad 6.23)

Po vzoru Mahārāje Pratāparudry a dalších oddaných bychom se měli naučit uctívat vše, co patří Nejvyšší Osobnosti Božství. Pán Śiva to nazývá tadīyānām. V Padma Purāṇě se uvádí:

„Ó Déví, nejvznešenějším způsobem uctívání je uctívání Pána Viṣṇua. Ještě vyšší je však uctívání tadīya neboli všeho, co patří k Viṣṇuovi.“ Śrī Viṣṇu je sac-cid-ānanda-vigraha a Kṛṣṇův nejdůvěrnější služebník, duchovní mistr, i všichni oddaní Viṣṇua jsou tadīya. Sac-cid-ānanda-vigraha, guru, vaiṣṇavové a věci, které používají, musí být považovány za tadīya a všechny živé bytosti by je bezpochyby měly uctívat.

Diplomat v hmotném světě ví, jak jednat s lidmi, a to zvláště v politických záležitostech. Někteří z velkých oddaných Pána – jako například Rāmānanda Rāya, Raghunātha dāsa Gosvāmī, Sanātana Gosvāmī a Rūpa Gosvāmī – byli vládními úředníky a měli za sebou život bohatých hospodářů. Věděli proto, jak jednat s lidmi. Viděli jsme mnoho případů, kdy Rūpa Gosvāmī, Raghunātha dāsa Gosvāmī a Rāmānanda Rāya použili diplomacii ve službě Pánu. Když měli být otec a strýc Raghunātha dāse Gosvāmīho zatčeni, Raghunātha dāsa Gosvāmī je ukryl, osobně se setkal s vládními zástupci a celou věc diplomaticky urovnal. To je pouze jeden případ. Jindy byl zase Sanātana Gosvāmī uvržen do žaláře za to, že odmítl dále pracovat jako ministr, a aby se vymanil z navábových spárů a mohl žít se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem, podplatil žalářníka. A nyní vidíme Rāmānandu Rāye, Pánova nejdůvěrnějšího oddaného, jak diplomaticky obměkčuje srdce Śrī Caitanyi Mahāprabhua, přestože se Pán s konečnou platností rozhodl s králem nesetkat. Diplomacie Rāmānandy Rāye a naléhavé prosby Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi i všech ostatních velkých oddaných nakonec uspěly. Závěr je, že diplomacie použitá ve službě Pánu je také druhem oddané služby.

Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.78.36) se uvádí: ātmā vai putra utpanna iti vedānuśāsanam. Védy uvádějí, že člověk se rodí jako svůj vlastní syn. Syn se od otce neliší, což uznávají všechna zjevená písma. Křesťanská teologie věří tomu, že Kristus, syn Boha, je také Bůh, jinými slovy, že jsou totožní.

Ve své Anubhāṣyi Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura říká, že materialista mylně pokládá tělo a mysl za zdroj hmotného požitku. Materialista jinými slovy uznává tělesné pojetí života. Śrī Caitanya Mahāprabhu se na syna Mahārāje Pratāparudry nedíval jako na materialistu jen kvůli tomu, že byl synem materialisty. Ani sebe nepovažoval za poživatele. Māyāvādští filosofové dělají velkou chybu, když považují sac-cid-ānanda-vigrahu, transcendentální podobu Pána, za hmotné tělo. V transcendenci se žádné hmotné znečištění nenachází, ani není možné představovat si duchovno v hmotě. Hmotu nelze přijímat jako něco duchovního. Jak naznačují technické termíny bhauma ijya-dhīḥ (Śrīmad-Bhāgavatam 10.84.13), materialističtí māyāvādī si představují podobu Boha v hmotě, i když podle jejich představ je Bůh v konečném smyslu bez podoby. To je však pouze mentální spekulace. I když je Śrī Caitanya Mahāprabhu Nejvyšší Osobnost Božství, vystupuje v roli gopī. A zároveň králova syna viděl přímo jako syna Nandy Mahārāje, Vrajendra-nandanu Hariho. To je podle védské kultury dokonalá vize, což potvrzuje Śrīmad Bhagavad-gītā: paṇḍitāḥ sama-darśinaḥ. Takovéto přijímání Absolutní Pravdy v souladu s vaiṣṇavskou filosofií je vysvětleno v Muṇḍaka Upaniṣadě (3.2.3) a v Kaṭha Upaniṣadě (1.2.23) těmito slovy:

„Nejvyššího Pána nelze dosáhnout učenými výklady, velkou inteligencí, a dokonce ani častým nasloucháním. Dosáhnout Ho může pouze ten, koho si On sám vybere. Takové osobě vyjeví svoji podobu.“

Živá bytost je v hmotné existenci zapletena právě kvůli nedostatku takového duchovního pohledu. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura ve své Kalyāṇa-kalpataru zpívá: saṁsāre āsiyā prakṛti bhajiyā`puruṣa' abhimāne mari. Když živá bytost přijde do hmotného světa, považuje se za poživatele, a tak se více a více zaplétá.

Śrīla Prabodhānanda Sarasvatī v této souvislosti píše: yat-kāruṇya-kaṭākṣa-vaibhava-vatām. Pokud se na někoho Śrī Caitanya Mahāprabhu jen na okamžik podíval, stal se z něho ihned jeden z nejdůvěrnějších oddaných Pána. Princ přišel navštívit Pána poprvé, ale Jeho milostí se okamžitě stal oddaným na nejvyšší úrovni. To se nestalo pouze teoreticky, ale prakticky. Zde nelze uplatnit rčení nagna-mātṛkā-nyāya. To říká, že matka byla v dětství nahá, a proto by měla zůstat nahá i nyní, přestože se mezitím již stala matkou mnoha dětí. Pokud je někdo opravdu požehnán Pánovou milostí, může se okamžitě stát oddaným Pána na té nejvyšší úrovni. Logika nagna-mātṛkā vyjadřuje, že pokud jistá osoba není povýšena k určitému datu, nemůže se stát vznešeným oddaným přes noc, jak tomu bylo zde. Tento konkrétní případ je důkazem opaku. Ještě včera byl chlapec obyčejným princem, a dalšího dne byl počítán mezi největší oddané Pána. To vše bylo možné díky Pánově bezpříčinné milosti. Pán je všemohoucí – s absolutní mocí nebo všemocný – a může jednat, jak se Mu zlíbí.

Chrám Guṇḍici se nachází asi tři kilometry na severovýchod od Jagannāthova chrámu. Během oslav Ratha-yātry odchází Pán Jagannātha ze svého původního chrámu do chrámu Guṇḍici, kde se týden zdrží. Po týdnu se vrací do svého chrámu. Říká se, že manželka krále Indradyumny, který založil Jagannāthův chrám, byla známá jako Guṇḍicā. V jednom autorizovaném písmu je také zmínka o chrámu Guṇḍici. Rozloha pozemku chrámu se odhaduje na 130 x 97 metrů. Hlavní chrám má uvnitř 16,5 x 13,5 metrů a kīrtanová hala má rozměry 14,5 x 13,5 metrů.