Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 12.61
Verš
vrajendra-nandana-smṛti haya sarva-jane
Synonyma
Překlad
„Zde je velký oddaný,“ řekl Śrī Caitanya Mahāprabhu. „Při pohledu na něho si každý vzpomene na Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇu, syna Mahārāje Nandy.“
Význam
Ve své Anubhāṣyi Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura říká, že materialista mylně pokládá tělo a mysl za zdroj hmotného požitku. Materialista jinými slovy uznává tělesné pojetí života. Śrī Caitanya Mahāprabhu se na syna Mahārāje Pratāparudry nedíval jako na materialistu jen kvůli tomu, že byl synem materialisty. Ani sebe nepovažoval za poživatele. Māyāvādští filosofové dělají velkou chybu, když považují sac-cid-ānanda-vigrahu, transcendentální podobu Pána, za hmotné tělo. V transcendenci se žádné hmotné znečištění nenachází, ani není možné představovat si duchovno v hmotě. Hmotu nelze přijímat jako něco duchovního. Jak naznačují technické termíny bhauma ijya-dhīḥ (Śrīmad-Bhāgavatam 10.84.13), materialističtí māyāvādī si představují podobu Boha v hmotě, i když podle jejich představ je Bůh v konečném smyslu bez podoby. To je však pouze mentální spekulace. I když je Śrī Caitanya Mahāprabhu Nejvyšší Osobnost Božství, vystupuje v roli gopī. A zároveň králova syna viděl přímo jako syna Nandy Mahārāje, Vrajendra-nandanu Hariho. To je podle védské kultury dokonalá vize, což potvrzuje Śrīmad Bhagavad-gītā: paṇḍitāḥ sama-darśinaḥ. Takovéto přijímání Absolutní Pravdy v souladu s vaiṣṇavskou filosofií je vysvětleno v Muṇḍaka Upaniṣadě (3.2.3) a v Kaṭha Upaniṣadě (1.2.23) těmito slovy:
na medhayā na bahunā śrutena
yam evaiṣa vṛṇute tena labhyas
tasyaiṣa ātmā vivṛṇute tanūṁ svām
„Nejvyššího Pána nelze dosáhnout učenými výklady, velkou inteligencí, a dokonce ani častým nasloucháním. Dosáhnout Ho může pouze ten, koho si On sám vybere. Takové osobě vyjeví svoji podobu.“
Živá bytost je v hmotné existenci zapletena právě kvůli nedostatku takového duchovního pohledu. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura ve své Kalyāṇa-kalpataru zpívá: saṁsāre āsiyā prakṛti bhajiyā`puruṣa' abhimāne mari. Když živá bytost přijde do hmotného světa, považuje se za poživatele, a tak se více a více zaplétá.