Pán se vydává na pouť po jižní Indii

Brahmacārī by měl sannyāsīmu pomáhat, a proto by ho neměl poučovat. Taková je etiketa. Dāmodara tedy neměl Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi radit, jaké jsou Jeho povinnosti.

Všechna obvinění, která Śrī Caitanya Mahāprabhu vznášel vůči svým milovaným oddaným, ve skutečnosti ukazují, jak hodně si jejich hluboké lásky ke své osobě vážil. Vyjmenoval však tyto chyby jednu po druhé, jako kdyby se cítil jejich silnou náklonností dotčen. Osobní společníci Śrī Caitanyi Mahāprabhua se k Němu někdy z velké lásky chovali způsobem, který byl v rozporu s usměrňujícími zásadami, a díky této jejich lásce Śrī Caitanya Mahāprabhu někdy sám porušil usměrňující zásady sannyāsīho. V očích veřejnosti nejsou takové prohřešky dobré, ale Śrī Caitanya Mahāprabhu byl láskou svých oddaných tak ovládaný, že byl nucen některá pravidla porušit. I když je Śrī Caitanya Mahāprabhu obviňoval, nepřímo naznačoval, že byl s jejich chováním s čistou láskou k Bohu velmi spokojený. Ve verši 27 proto zmiňuje, že Jeho oddaní a společníci kladou větší důraz na lásku ke Kṛṣṇovi než na zásady společenského chování. V oddané službě předešlých ācāryů je mnoho případů, kdy byli tak hluboce pohroužení v lásce ke Kṛṣṇovi, že se nestarali o společenské konvence. Dokud jsme však v tomto hmotném světě, musíme bohužel společenské zvyky dodržovat, abychom se vyhnuli kritice veřejnosti. To je touha Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Pán chtěl putovat po všech poutních místech sám a přísně dodržovat povinnosti stavu odříkání.

Z tohoto verše je zřejmé, že Caitanya Mahāprabhu každý den zpíval pevný počet svatých jmen. Tuto zásadu dodržovali i Gosvāmī a Haridāsa Ṭhākura, po vzoru Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Ohledně Gosvāmīch – Śrīly Rūpy Gosvāmīho, Śrīly Sanātany Gosvāmīho, Śrīly Raghunātha Bhaṭṭy Gosvāmīho, Śrīly Jīvy Gosvāmīho, Śrīly Gopāla Bhaṭṭy Gosvāmīho a Śrīly Raghunātha dāse Gosvāmīho – Śrīnivāsa Ācārya potvrzuje: saṅkhyā-pūrvaka-nāma-gāna-natibhiḥ. (Ṣaḍ-gosvāmy-aṣṭaka 6) Vedle ostatních povinností zavedl Śrī Caitanya Mahāprabhu navíc systém každodenního zpívání pevného počtu svatých jmen Pána, což dokládá tento verš (tomāra dui hasta baddha nāma-gaṇane). Caitanya Mahāprabhu počítal na prstech. Pomocí jedné ruky zpíval a na prstech druhé ruky počítal kola. To je potvrzeno v Caitanya-candrāmṛtě a také ve Stava-māle Śrīly Rūpy Gosvāmīho:

Oddaní v posloupnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua proto musí pronášet alespoň šestnáct kol denně, což je množství předepsané Mezinárodní společností pro vědomí Kṛṣṇy. Haridāsa Ṭhākura pronášel denně 300 000 jmen. Šestnáct kol je přibližně 28 000 jmen. Není třeba napodobovat Haridāse Ṭhākura nebo ostatní Gosvāmī, ale pronášení daného počtu svatých jmen denně je pro každého oddaného nezbytné.

Tento Kṛṣṇadāsa je také známý jako Kālā Kṛṣṇadāsa, ale není totožný s Kālou Kṛṣṇadāsem, o kterém je zmínka v třicátém sedmém verši jedenácté kapitoly Ādi-līly. Kālā Kṛṣṇadāsa zmíněný v jedenácté kapitole je jeden z dvanácti gopālů (pasáčků), kteří se zjevili, aby pomohli v zábavách Śrī Caitanyi Mahāprabhua, a je to také velký oddaný Pána Nityānandy Prabhua. O brāhmaṇovi Kālovi Kṛṣṇadāsovi, který šel se Śrī Caitanyou do jižní Indie a později putoval do Bengálska, je zmínka ve verších 62–79 desáté kapitoly Madhya-līly. Tyto dva bychom neměli považovat za stejnou osobu.

V Amṛta-pravāha-bhāṣyi Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura uvádí, že Vidjánagar je dnes známý jako Pórbandar. Jiný Pórbandar se nachází v západní Indii, ve státě Gudžarát.

Ve varṇāśrama-dharmě spadá śūdra svým společenským postavením do čtvrté třídy. Paricaryātmakaṁ karma śūdrasyāpi svabhāva-jam (Gītā 18.44). Śūdrové mají sloužit třem vyšším třídám – brāhmaṇům, kṣatriyům a vaiśyům. Śrī Rāmānanda Rāya náležel k třídě karaṇů, což je obdoba bengálských kāyasthů. Tato třída je po celé Indii považována za śūdry. O kāyasthech se říká, že to byli původně služebníci brāhmaṇů, kteří do Bengálska přišli ze severní Indie. Později se z této třídy úředníků stali bengálští kāyasthové. Nyní je názvem kāyastha označováno mnoho smíšených tříd. V Bengálsku se někdy říká, že pokud někdo nemůže podložit svoji příslušnost k určité třídě, patří ke kāyasthům. I když jsou tito kāyasthové nebo karaṇové považováni za śūdry, jsou velmi inteligentní a vysoce vzdělaní. Většina z nich jsou právníci či politici. V Bengálsku jsou proto někdy kāyasthové považováni za kṣatriyi. V Uríse je však třída kāyasthů – k nimž patří i karaṇové – řazena mezi śūdry. Śrīla Rāmānanda Rāya náležel ke třídě karaṇů, a proto byl považován za śūdru. Za vlády krále Pratāparudry z Urísy byl guvernérem jižní Indie. Jinými slovy, Sārvabhauma Bhaṭṭācārya Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi oznámil, že i když je Rāmānanda Rāya považován za śūdru, je vysoce zodpovědným vládním úředníkem. Materialisté, politici a śūdrové jsou obecně nezpůsobilí k duchovnímu pokroku. Sārvabhauma Bhaṭṭācārya proto Pána Caitanyu Mahāprabhua žádal, aby Rāmānandu Rāye nepřehlížel, protože je duchovně velmi pokročilý, přestože je původem śūdra a materialista.

Viṣayī je ten, kdo je připoutaný k rodinnému životu a zajímá se jen o ženu, děti a světský smyslový požitek. Smysly se dají využít buď pro světský požitek, nebo pro službu Pánu. Ti, kdo neslouží Pánu a věnují se pouze světskému uspokojování smyslů, se nazývají viṣayī. Śrīla Rāmānanda Rāya byl zaměstnaný ve vládních službách a náležel k třídě karaṇů. Nebyl sice sannyāsīm v šafránovém rouchu, ale byl na transcendentální úrovni hospodáře paramahaṁsy. Předtím, než se Sārvabhauma Bhaṭṭācārya stal žákem Śrī Caitanyi Mahāprabhua, považoval Rāmānandu Rāye za obyčejného viśayīho, protože to byl hospodář ve vládní službě. Avšak po osvícení vaiṣṇavskou filosofií byl Bhaṭṭācārya schopen pochopit vznešené transcendentální postavení Śrī Rāmānandy Rāye, a proto ho označil jako adhikārīho. Adhikārī je ten, kdo zná transcendentální vědu o Kṛṣṇovi a kdo Mu slouží. Všem oddaným gṛhasthům proto náleží označení dāsa adhikārī.

Každý, kdo není vaiṣṇava neboli ryzí oddaný Nejvyššího Pána, musí být materialista. Vaiṣṇava žijící podle pokynů Śrī Caitanyi Mahāprabhua zcela jistě není na materialistické úrovni. Caitanya znamená „duchovní síla“. Všechny činnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua se odehrávaly na úrovni duchovního chápání, a proto je mohou pochopit pouze ti, kdo se také nacházejí na duchovní úrovni. Materialisté je pochopit nemohou a obecně se jim říká karmī nebo jñānī. Jñānī jsou mentální spekulanti, kteří se jen snaží pochopit, co je duchovní a co hmotné. Jejich procesem je neti neti – „Toto není duchovní, toto není Brahman.“ Tito jñānī jsou o něco pokročilejší než tupí karmī, kteří se zajímají pouze o smyslový požitek. Sārvabhauma Bhaṭṭācārya byl předtím, než se stal vaiṣṇavou, mentální spekulant, jñānī, a proto si z vaiṣṇavů tropil žerty. Vaiṣṇava nikdy se spekulativním učením jñānīch nesouhlasí. Jak jñānī, tak karmī ve svém nedokonalém poznání závisejí na přímém smyslovém vnímání. Karmī nikdy nepřijmou nic, co nemohou přímo vnímat, a jñānī předkládají jen hypotézy. Vaiṣṇavové, ryzí oddaní Pána, však nenásledují proces získávání poznání smyslovým vnímáním nebo mentální spekulací. Jako služebníci Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, získávají poznání přímo od Něho, jak je vyslovuje v Bhagavad-gītě nebo někdy předává zevnitř jako caittya-guru. V Bhagavad-gītě (10.10) Pán Kṛṣṇa říká:

„Těm, kdo Mi neustále s láskou slouží, dávám poznání, se kterým ke Mně mohou dospět.“

Védy jsou považovány za slova Nejvyššího Pána. Jako první je realizoval Brahmā, první stvořená bytost ve vesmíru (tene brahma hṛdā ya ādi-kavaye). My získáváme poznání skrze paramparu od Kṛṣṇy k Brahmovi, Nāradovi, Vyāsovi, Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi a šesti Gosvāmīm. Pán Brahmā byl v učednické posloupnosti osvícen zevnitř původní osobou, Kṛṣṇou. Naše poznání je naprosto dokonalé díky tomu, že se předává od mistra k žákovi. Vaiṣṇava je vždy zaměstnaný transcendentální láskyplnou službou Pánu, a karmī ani jñānī proto nemohou jeho činnosti pochopit. Vaiṣṇavera kriyā-mudrā vijñeha nā bujhaya – ani ten nejučenější člověk nemůže pochopit činnosti vaiṣṇavy, pokud závisí na přímém poznání. Poté, co byl Sārvabhauma Bhaṭṭācārya zasvěcen Śrī Caitanyou Mahāprabhuem do vaiṣṇavismu, pochopil, jakou chybu dělal, když se snažil porozumět Rāmānandovi Rāyovi, který byl velkým učencem a jehož veškeré snahy byly nasměrované k prokazování transcendentální láskyplné služby Pánu.

Slova kariha āśīrvāde znamenají „i nadále Mi žehnej.“ Caitanya Mahāprabhu byl jako sannyāsī ve čtvrtém životním stádiu hoden veškeré úcty i uctívání, kdežto Sārvabhauma Bhaṭṭācārya byl hospodář ve druhém životním stádiu. Sannyāsī by měl žehnat gṛhasthovi, ale zde prakticky vidíme, že Śrī Caitanya Mahāprabhu žádá požehnání od gṛhasthy. Tato událost poukazuje na zvláštní význam kázání Śrī Caitanyi Mahāprabhua; nebral totiž v úvahu hmotná měřítka a každého stavěl na stejnou úroveň. Jeho hnutí je zcela duchovní. I když byl Sārvabhauma Bhaṭṭācārya navenek gṛhastha (hospodář), nebyl jako takzvaní karmī, kteří se zajímají o smyslový požitek. Po zasvěcení Śrī Caitanyou Mahāprabhuem byl Bhaṭṭācārya dokonale umístěn v duchovním postavení, a tak mohl dávat požehnání dokonce i sannyāsīmu. Neustále sloužil Pánu i doma. V naší učednické posloupnosti máme příklad dokonalého hospodáře paramahaṁsy – Śrīly Bhaktivinoda Ṭhākura. Ve své knize Śaraṇāgati Bhaktivinoda Ṭhākura říká: ye-dina-gṛhe, bhajana dekhi', gṛhete goloka bhāya (Śaraṇāgati 31.6). Kdykoliv hospodář ve svém domě oslavuje Nejvyššího Pána, jeho činnosti jsou okamžitě přeměněny v činnosti Goloky Vṛndāvanu, duchovní činnosti odehrávající se na Kṛṣṇově planetě Goloce Vṛndāvanu. Činnosti, které samotný Kṛṣṇa předvádí v Bhauma Vrindávanu, Vrindávan-dhámu na této planetě, se neliší od Jeho činností na planetě Goloce Vṛndāvanu. To je správná realizace Vṛndāvanu všude. V našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy jsme započali s činnostmi Nového Vrindávanu, kde se oddaní neustále věnují transcendentální láskyplné službě Pánu, což se neliší od Goloky Vṛndāvanu. Závěr je tedy takový, že ten, kdo jedná přísně podle zásad Śrī Caitanyi Mahāprabhua, může žehnat sannyāsīm, i kdyby sám byl gṛhastha neboli hospodář. Sannyāsī sice zaujímá vznešené postavení, ale přesto se ještě musí službou Pánu povýšit na transcendentální úroveň. Caitanya Mahāprabhu žádal požehnání od Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi a tak dal svým praktickým chováním příklad, jak očekávat požehnání od vaiṣṇavy bez ohledu na jeho společenské postavení.

Přirozeně se dalo očekávat, že když Sārvabhauma Bhaṭṭācārya omdlel a zhroutil se k zemi, Śrī Caitanya Mahāprabhu se o něho postará a počká, až se probere, ale On to neudělal. Naopak se rychle vydal na svou pouť. Činnosti transcendentální osoby je tedy velmi těžké pochopit. Někdy se mohou zdát divné, ale transcendentální osobnost zůstává ve svém postavení, neovlivněná hmotnými ohledy.

V chování velké osobnosti se pojí jemnost květiny s tvrdostí blesku. Toto chování vysvětluje následující citát z Uttara-rāma-carity (2.7). Též je možné se podívat na verš 212 třetí kapitoly Madhya-līly.

Tato předpověď Śrī Nityānandy Prabhua platí nejen pro Indii, ale pro celý svět, a Jeho milostí se to nyní děje. Členové Mezinárodní společnosti pro vědomí Kṛṣṇy teď v západních zemích cestují od vesnice k vesnici, a dokonce s sebou vozí i Božstva. Tito oddaní po celém světě šíří různé knihy a my doufáme, že tito oddaní, kteří káží poselství Śrī Caitanyi Mahāprabhua, budou vážně následovat Jeho příklad. Pokud budou dodržovat usměrňující zásady a zpívat šestnáct kol denně, bude jejich snaha šířit učení Śrī Caitanyi Mahāprabhua zcela jistě úspěšná.

„Ó Pane Śrī Rāmo, potomku krále Raghua, prosím, ochraň Mě. Ó Kṛṣṇo, ó Keśavo, hubiteli démona Keśīho, prosím postarej se o Mě.“

Ve své Amṛta-pravāha-bhāṣyi Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura vysvětluje, že tou duchovní silou je podstata energie blaženosti a energie poznání. Skrze tyto dvě síly je člověk zmocněn oddanou službou. Samotný Pán Kṛṣṇa nebo Jeho zástupce, čistý oddaný, může tyto síly udělit komukoliv. Ten, kdo je obdrží, se pak může stát čistým oddaným Pána. Touto bhakti-śakti byl zmocněn každý, komu Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu projevil svou přízeň. Pánovi následovníci tak byli božskou milostí schopni šířit vědomí Kṛṣṇy.

Aby se někdo mohl stát zmocněným kazatelem, musí získat přízeň Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua nebo Jeho oddaného, duchovního mistra. Musí také každého žádat, aby zpíval mahā-mantru. Tak může přivést další lidi k vaiṣṇavismu a ukázat jim, jak se stát čistými oddanými Nejvyšší Osobnosti Božství.

V té době žilo v posvátném Navadvípu, rodišti Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, mnoho smārtů (neoddaných následovníků védských obřadů). Následovníci smṛti-śāster se nazývají smārtové. Většinou jsou to neoddaní a jejich hlavním zájmem je přísně dodržovat brāhmaṇské zásady. Oddanou službou však osvíceni nejsou. V Navadvípu jsou všichni učenci následovníky smṛti-śāster a Caitanya Mahāprabhu se je nesnažil změnit. Proto autor poznamenává, že duchovní síla, kterou Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu neprojevil v Navadvípu, se Jeho milostí projevila v jižní Indii. Každý se tam tak stal vaiṣṇavou. Z toho vyplývá, že lidé se zajímají o kázání za příznivých okolností. Pokud jsou lidé, které chceme změnit, příliš nepřízniví, kazatel se nemá snažit mezi nimi šířit vědomí Kṛṣṇy. Je lepší jít tam, kde je situace příznivější. Toto hnutí pro vědomí Kṛṣṇy jsme se nejdříve snažili prosadit v Indii, ale Indové byli příliš pohrouženi do politiky, a tak ho nepřijali. Byli nadšení z politických vůdců. Dali jsme proto přednost kázání na Západě, což byl pokyn našeho duchovního mistra, a milostí Pána Caitanyi Mahāprabhua začíná být toto hnutí úspěšné.

Kúrma-sthán je dobře známé poutní místo s chrámem Kūrmadevy. V Prapannāmṛtě se říká, že Pán Jagannātha jedné noci vzal Śrī Rāmānujācāryu z Džagannáth Purí a hodil ho na Kúrma-kšétru. Kúrma-kšétra se nachází v Indii na trati jižní dráhy asi třináct kilometrů na východ od železniční stanice Čiká Kóla Road. Tomuto svatému místu se říká Kúrmáčala. Ti, kdo mluví jazykem telugu, považují toto svaté místo za velmi důležité. To uvádí krajový zpravodaj Gañjāma Manual. Nachází se tam Božstvo Kūrmy, a jak již bylo řečeno, Śrīla Rāmānujācārya tam byl hozen z Džagannáth Purí. Tehdy však považoval zdejší Božstvo Kūrmy za božstvo Pána Śivy, a tak se tam postil. Když později pochopil, že kūrma-mūrti je další z podob Pána Viṣṇua, zavedl pro Pána Kūrmu velice bohaté uctívání. O tom se píše v Prapannāmṛtě (kapitola třicet šest). Celé svaté místo Kúrma-kšétra neboli Kúrma-sthán bylo skutečně obnoveno Śrīpādou Rāmānujācāryou pod vlivem Pána Jagannātha-devy z Džagannáth Purí. Zdejší chrám se o něco později dostal do správy krále Vidžaja-nagaru a Božstvo uctívali vaiṣṇavové z Madhvācārya-sampradāyi. V chrámu jsou nápisy, o kterých se říká, že pocházejí od Śrī Narahariho Tīrthy z Madhvācāryovy učednické posloupnosti. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura tyto nápisy vysvětluje takto: (1) Śrī Puruṣottama Yati se narodil jako rádce mnoha učenců. Byl velice oblíbeným oddaným Pána Viṣṇua. (2) Jeho kázání bylo po celém světě přijímáno s velkou úctou a silou svého rozumu a logiky osvobodil mnoho neoddaných. (3) Zasvětil Ānandu Tīrthu (Madhvācāryu), který po přijetí sannyāsu potrestal svou tyčí mnoho hlupáků a přivedl je k duchovnímu životu. (4) Všechny Madhvācāryovy spisy a slova mají velkou moc. Dal lidem oddanou službu Pánu Viṣṇuovi, aby mohli dosáhnout osvobození v duchovním světě. (5) Jeho pokyny o oddané službě měly moc povznést každého člověka k lotosovým nohám Pána. (6) Zasvětil Narahariho Tīrthu, který se stal vládcem provincie Kalinga. (7) Narahari Tīrtha bojoval se Śabary, což byli caṇḍālové neboli lovci, a zachránil tak Kūrmův chrám. (8) Narahari Tīrtha byl velmi zbožný a mocný král. (9) Na Ekādaśī během čtrnácti dnů dorůstajícího měsíce v měsíci Vaiśākha v roce 1203 éry Śaka zasvětil svatému jménu Yogānandy Nṛsiṁhadevy chrám, který postavil na Jeho pokyn. Na pamětní desce je datum toho dne, odpovídající sobotě 29. března 1281 n.l.