Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 7.69

Verš

“ghare kṛṣṇa bhaji’ more kariha āśīrvāde
nīlācale āsi’ yena tomāra prasāde”

Synonyma

ghare — doma; kṛṣṇa — Pána Kṛṣṇu; bhaji' — uctívající; more — Mně; kariha — dej; āśīrvāde — požehnání; nīlācale — do Džagannáth Purí; āsi' — vracející se; yena — aby; tomāra — tvou; prasāde — milostí.

Překlad

Śrī Caitanya Mahāprabhu Bhaṭṭācāryu požádal, aby Mu požehnal, až se bude doma věnovat oddané službě Pánu Kṛṣṇovi, aby se Sārvabhaumovou milostí mohl do Džagannáth Purí vrátit.

Význam

Slova kariha āśīrvāde znamenají „i nadále Mi žehnej.“ Caitanya Mahāprabhu byl jako sannyāsī ve čtvrtém životním stádiu hoden veškeré úcty i uctívání, kdežto Sārvabhauma Bhaṭṭācārya byl hospodář ve druhém životním stádiu. Sannyāsī by měl žehnat gṛhasthovi, ale zde prakticky vidíme, že Śrī Caitanya Mahāprabhu žádá požehnání od gṛhasthy. Tato událost poukazuje na zvláštní význam kázání Śrī Caitanyi Mahāprabhua; nebral totiž v úvahu hmotná měřítka a každého stavěl na stejnou úroveň. Jeho hnutí je zcela duchovní. I když byl Sārvabhauma Bhaṭṭācārya navenek gṛhastha (hospodář), nebyl jako takzvaní karmī, kteří se zajímají o smyslový požitek. Po zasvěcení Śrī Caitanyou Mahāprabhuem byl Bhaṭṭācārya dokonale umístěn v duchovním postavení, a tak mohl dávat požehnání dokonce i sannyāsīmu. Neustále sloužil Pánu i doma. V naší učednické posloupnosti máme příklad dokonalého hospodáře paramahaṁsy – Śrīly Bhaktivinoda Ṭhākura. Ve své knize Śaraṇāgati Bhaktivinoda Ṭhākura říká: ye-dina-gṛhe, bhajana dekhi', gṛhete goloka bhāya (Śaraṇāgati 31.6). Kdykoliv hospodář ve svém domě oslavuje Nejvyššího Pána, jeho činnosti jsou okamžitě přeměněny v činnosti Goloky Vṛndāvanu, duchovní činnosti odehrávající se na Kṛṣṇově planetě Goloce Vṛndāvanu. Činnosti, které samotný Kṛṣṇa předvádí v Bhauma Vrindávanu, Vrindávan-dhámu na této planetě, se neliší od Jeho činností na planetě Goloce Vṛndāvanu. To je správná realizace Vṛndāvanu všude. V našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy jsme započali s činnostmi Nového Vrindávanu, kde se oddaní neustále věnují transcendentální láskyplné službě Pánu, což se neliší od Goloky Vṛndāvanu. Závěr je tedy takový, že ten, kdo jedná přísně podle zásad Śrī Caitanyi Mahāprabhua, může žehnat sannyāsīm, i kdyby sám byl gṛhastha neboli hospodář. Sannyāsī sice zaujímá vznešené postavení, ale přesto se ještě musí službou Pánu povýšit na transcendentální úroveň. Caitanya Mahāprabhu žádal požehnání od Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi a tak dal svým praktickým chováním příklad, jak očekávat požehnání od vaiṣṇavy bez ohledu na jeho společenské postavení.