Skip to main content
Knihovna » Śrī Caitanya-caritāmṛta » Madhya » KAPITOLA SEDMÁ

Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 7.126

Verš

kṛpā kara, prabhu, more, yāṅ tomā-saṅge
sahite nā pāri duḥkha viṣaya-taraṅge’

Synonyma

kṛpā kara — prosím projev přízeň; prabhu — ó můj Pane; more — mně; yāṅ — půjdu; tomā-saṅge — s Tebou; sahite nā pāri — nemohu snášet; duḥkha — utrpení; viṣaya-taraṅge — ve vlnách materialistického života.

Překlad

Brāhmaṇa Pána Caitanyu Mahāprabhua prosil: „Můj drahý Pane, prosím projev mi svou přízeň a dovol mi jít s Tebou. Už nemohu snášet vlny utrpení vyvolávané materialistickým způsobem života.“

Význam

Tento výrok platí pro každého, bez ohledu na to, jak bohatý nebo úspěšný může být. Narottama dāsa Ṭhākura tento výrok potvrzuje: saṁsāra-viṣānale, divā-niśi hiyā jvale. Říká, že materialistický způsob života zapříčiňuje pálení v srdci. Strastem života v hmotném světě se nikdo neubrání. Je pravda, že někdo může být šťastný, co se týče bohatství, a že může být zámožný ve všech ohledech, ale přesto se musí starat o viṣayi, aby uspokojil potřeby těla a mnoha rodinných členů a podřízených. Musí podstupovat mnoho problémů kvůli péči o druhé. Narottama dāsa Ṭhākura se proto modlí: viṣaya chādiyā kabe śuddha ha'be mana. Je tedy třeba zanechat materialistického způsobu života a pohroužit se do oceánu trancendentální blaženosti. Jinými slovy, transcendentální blaženost nemůžeme vychutnávat, dokud nezanecháme materialistického způsobu života. Vypadá to, že brāhmaṇa Kūrma byl po hmotné stránce velmi šťastný, protože svoji rodinnou tradici označil slovy janma-kula-dhana. Nyní, když dosáhl slávy, chtěl všechny tyto hmotné věci opustit a cestovat se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem. Podle védské civilizace by měl člověk po dosažení věku padesáti let opustit rodinu a jít do vrindávanského lesa, aby zbytek svého života věnoval službě Pánu.