Nepochopitelné chování Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua

Tento verš je z Lalita-mādhavy (3.25) Śrīly Rūpy Gosvāmīho.

Tento verš je citátem ze Śrīmad-Bhāgavatamu (10.39.19) a vyslovily ho vradžské dívky, když Kṛṣṇa s Akrūrou a Balarāmou odjížděl z Vrindávanu do Mathury. Gopī naříkaly, že Prozřetelnost jim umožnila setkat se s Kṛṣṇou a Balarāmou ve vztahu plném náklonnosti a lásky, a poté je zase rozdělila.

Toto je citát ze Śrīmad-Bhāgavatamu (3.13.5).

Tento verš se nachází v Govinda-līlāmṛtě (8.6).

Jiná verze posledního řádku tohoto verše říká kāmadevera mana kaila curi, což znamená: „Vůně všech těchto složek se mísí s původní vůní Kṛṣṇova těla a krade mysl Amora.“

Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī říká, že tyto čtyři zábavy Śrī Caitanyi Mahāprabhua dokázal popsat díky požehnání Śrīly Rūpy Gosvāmīho. Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī ve skutečnosti nebyl přímým žákem Śrīly Rūpy Gosvāmīho, ale následoval jeho pokyny dané v Bhakti-rasāmṛta-sindhu. Jednal tedy podle pokynů Rūpy Gosvāmīho a v každé kapitole se modlil o jeho milost.

Tento verš je citátem z Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.4.17).

Když Uddhava přijel z Mathury s poselstvím pro gopī, gopī začaly mluvit o Kṛṣṇovi a plakat. Śrīmatī Rādhārāṇī tehdy spatřila čmeláka a začala k němu mluvit jako nějaký blázen v domnění, že se jedná o Uddhavova posla nebo o někoho velmi drahého jemu a Kṛṣṇovi. Jsou to tyto verše (Bhāgavatam 10.47.12–21):

„Můj drahý čmeláku, jsi vychytralým přítelem Uddhavy a Kṛṣṇy. Jsi mistr v tom, jak se dotýkat nohou lidí, ale Já se tím nenechám zmást. Zdá se, že jsi seděl na ňadrech jedné z Kṛṣṇových přítelkyň, protože na tvém kníru vidím kuṅkumový prášek. Kṛṣṇa je teď zaneprázdněný lichocením všem svým mladým přítelkyním v Mathuře. Lze Ho tedy nyní označit jako přítele obyvatel Mathury, který od obyvatel Vrindávanu žádnou pomoc nepotřebuje. Nemá již důvod nás, gopī, uspokojovat. A protože jsi poslem takové osoby, jako je On, k čemu je dobrá tvá přítomnost zde? Kṛṣṇa by se určitě styděl za to, že se nacházíš v této společnosti.“

Čím Kṛṣṇa gopī tak urazil, že Ho chtějí odstranit ze svých myslí? Zde je odpověď:

„Kṛṣṇa nám již nedává okouzlující nektar svých rtů, ale dává ho ženám z Mathury. Kṛṣṇa přímo přitahuje naše mysli, ale přesto připomíná čmeláka, jako jsi ty, protože opouští společnost překrásné květiny a jde za květinou, která je podřadnější. Právě tak se k nám Kṛṣṇa zachoval. Nevím, proč ještě bohyně štěstí slouží Jeho lotosovým nohám, místo aby je opustila. Zřejmě věří Kṛṣṇovým falešným řečem, ale my, gopī, nejsme tak neinteligentní jako Lakṣmī.“

Když tato gopī slyšela čmelákovy sladké písně a poznala, že zpívá o Kṛṣṇovi pro Její potěšení, odpověděla:

„Drahý čmeláku, Pán Kṛṣṇa tady nebydlí, ale my Ho známe jako Yadupatiho (krále Yaduovské dynastie). Známe Ho moc dobře, a proto žádné další písně o Něm už nechceme slyšet. Bylo by lepší, kdybys šel zpívat těm, které jsou nyní Kṛṣṇovi drahé. Ty ženy v Mathuře teď získaly příležitost být v Jeho objetí. Ony jsou nyní Jeho milované, a proto jim přináší úlevu od pálení jejich ňader. Když tam půjdeš a budeš svoje písně zpívat těmto šťastným ženám, velmi je to potěší a budou tě ctít.“

„Ó sběrateli medu, Kṛṣṇa musí být velmi smutný, když nás, gopī, nevidí. Zajisté je dojatý ze vzpomínek na naše zábavy. Vyslal tě proto jako posla, abys nás potěšil. Nic nám neříkej! Všechny ženy ve třech světech, kde je smrt nevyhnutelná – na nebeských, středních a nižších planetách – jsou pro Kṛṣṇu snadno dostupné díky Jeho přitažlivému pozvednutému obočí. A navíc Mu neustále věrně slouží bohyně štěstí. My jsme ve srovnání s ní úplně bezvýznamné. Ve skutečnosti jsme úplné nuly. Ale přestože je Kṛṣṇa tak prohnaný, je také velmi štědrý. Můžeš Mu říct, že je velebený za svoji milosrdnost vůči nešťastníkům, a proto je známý jako Uttamaśloka neboli ten, kdo je opěvován vybranými slovy a verši.“

„Bzučíš u Mých nohou, protože chceš, abych ti odpustila tvoje minulé přestupky. Vzdal se prosím od Mých nohou! Vím, že tě Mukunda naučil říkat takováto sladká lichotivá slova a jak se máš chovat jako Jeho posel. To jsou zajisté prohnané úskoky, Můj drahý čmeláku, ale Já jim rozumím. To je Kṛṣṇův přečin. Neříkej Mu, co jsem řekla, i když vím, že jsi závistivý. My gopī jsme se vzdaly svých manželů, synů a všech náboženských zásad slibujících lepší zrození a nyní už neděláme nic jiného než službu Kṛṣṇovi. Kṛṣṇa však ovládl svou mysl a snadno na nás zapomněl. Proto o Něm již nemluv. Zapomeňme na náš vztah.“

„Když si připomeneme Kṛṣṇovy minulé životy, Můj drahý čmeláku, máme z Něho velký strach. Ve své inkarnaci jako Pán Rāmacandra se choval jako lovec a nespravedlivě zabil svého přítele Vāliho. Chtivá Śūrpaṇakhā přišla uspokojit Rāmacandrovy touhy, ale On byl tak připoutaný k Sītādevī, že Śūrpaṇace jen usekl nos. V inkarnaci Vāmanadevy podvedl Baliho Mahārāje, když mu pod záminkou, že se od něho nechává uctívat, vzal všechen jeho majetek. Vāmanadeva chytil Baliho Mahārāje jako vránu. Můj drahý čmeláku, s takovou osobou není dobré se přátelit. Vím, že jakmile jednou někdo začne o Kṛṣṇovi mluvit, je velmi těžké s tím přestat, a přiznávám, že Já nemám dost sil, abych toho zanechala.“

„Vyprávění o Kṛṣṇovi mají takovou sílu, že ničí čtyři náboženské principy – zbožné počínání, ekonomický rozvoj, uspokojování smyslů a osvobození. Každý, kdo sluchem vypije byť jen kapku kṛṣṇa-kathā, se oprostí od veškeré hmotné připoutanosti a zášti. Jako pták, který nemá žádné zdroje obživy, se takový člověk stane potulným mnichem a živí se žebrotou. Obyčejné rodinné záležitosti se pro něho stanou utrpením a s odpoutaností se najednou všeho vzdá. Ale přestože je takové odříkání zcela namístě, Já jsem žena a nejsem ho schopná.“

„Ó Můj drahý poslíčku, jsem jako hloupý ptáček, který slyší lovcovy sladké písně, ve své prostotě jim uvěří, a pak má prostřelené srdce a musí všemožnými způsoby trpět. Uvěřily jsme Kṛṣṇovým slovům, a proto teď musíme snášet velkou bolest. Dotyk Kṛṣṇových nehtů zraňoval naše tváře a způsobil nám tolik bolesti! Měl bys tedy mluvit o něčem jiném, a zkazky o Něm vynechat.“

Když čmelák slyšel všechny ty řeči Śrīmatī Rādhiky, odletěl a potom se zase vrátil. Gopī se zamyslela a řekla:

„Jsi Kṛṣṇův drahý přítel a na Jeho pokyn ses vrátil. Měla bych tě proto uctívat. Ó nejlepší z poslů, řekni Mi nyní, co žádáš? Jaké je tvé přání? Kṛṣṇa se nedokáže vzdát milostné lásky, a tak je Mi jasné, že jsi sem přišel, abys nás k Němu odvedl. Jak to ale dokážeš? My víme, že na Kṛṣṇově hrudi nyní sídlí mnoho bohyní štěstí, které Kṛṣṇovi neustále slouží lépe, než bychom to dokázaly my.“

Vychvalovala čmeláka za jeho rozvahu a s velkou radostí řekla.

„Kṛṣṇa teď žije jako urozený člověk v mathurské gurukule a na všechny gopī z Vrindávanu zapomněl. Copak si ale nevzpomíná na sladký dům svého otce Nandy Mahārāje? My všechny jsme přirozeně Jeho služkami. Nevzpomíná si snad na nás? Mluví o nás někdy, nebo na nás úplně zapomněl? Odpustí nám někdy a dotkne se nás znovu těma rukama, které voní po aguru?“

Tyto písně Śrīmad-Bhāgavatamu jsou verše 15–24 z devadesáté kapitoly desátého zpěvu.

Všechny královny nepřetržitě myslely na Kṛṣṇu a po vodních zábavách řekly: „Náš drahý příteli orlovče, Kṛṣṇa nyní spí, ale my jsme kvůli Němu celou noc vzhůru. Ty se nám kvůli tomu směješ, ale proč ty také nespíš? Zdá se, že jsi pohroužený v myšlenkách na Kṛṣṇu. Probodl tě snad také Kṛṣṇův úsměv? Jeho úsměv je nesmírně sladký a ten, kdo je probodnutý tímto šípem, má velké štěstí.“

„Ó cakravākī, máš oči otevřené i v noci, protože nevidíš svého přítele. Ve skutečnosti velice trpíš. Pláčeš ze soucitu, nebo se snažíš Kṛṣṇu polapit tím, že na Něho budeš vzpomínat? Všechny královny jsou šťastné, protože se jich dotkly Kṛṣṇovy lotosové nohy. Pláčeš snad proto, že chceš na hlavě nosit Kṛṣṇovu girlandu? Prosím odpověz na tyto otázky jasně, ó cakravākī, abychom to pochopily.“

„Ó oceáne, ty nemáš vůbec možnost v noci klidně spát. Místo toho jsi pořád vzhůru a pláčeš. Dostal jsi toto požehnání a tvoje srdce je zlomené stejně jako ta naše. Mukunda se s námi baví jen tím, že nám stírá naše kuṅkumová znaménka. Ó oceáne, trpíš stejně jako my.“

„Ó měsíci, zdá se, že trpíš vysokou horečkou, možná máš tuberkulózu. Tvoje záře není schopná rozptýlit temnotu. Zešílel jsi snad po vyslechnutí Kṛṣṇových písní? Je to důvod tvé mlčenlivosti? Když tě tak vidíme trpět, cítíme, že jsi jedním z nás.“

„Ó malajský vánku, pověz nám prosím, co špatného jsme ti udělaly? Proč v našich srdcích rozdmýcháváš plameny touhy? Govinda je dokonalý v umění, jak probouzet vliv Amora, a my jsme byly probodeny šípem Jeho pohledu.“

„Drahý mraku, ó Kṛṣṇův příteli, rozjímáš o znaku Śrīvatsa na Kṛṣṇově hrudi jako my královny, které s Ním udržujeme milostné vztahy? Jsi pohroužený v meditaci a roníš nešťastné slzy, když vzpomínáš na Kṛṣṇovu společnost.“

„Drahá kukačko, máš nesmírně sladký hlas a umíš výborně napodobovat ostatní. Svým hlasem bys probudila i mrtvolu. Řekni proto královnám, že jejich pravou povinností je správné chování.“

„Ó velkodušná horo, jsi klidná, rozvážná a pohroužená do myšlenek na velké činy. Tak jako my jsi složila slib uchovávat ve svém srdci neustále lotosové nohy Kṛṣṇy, syna Vasudevy.“

„Ó řeky, manželky oceánu, vidíme, že oceán vám nepřináší štěstí. Téměř jste proto vyschly a již nerodíte překrásné lotosy. Lotosy nyní zeslábly, a dokonce i na slunci pozbyly veškeré radosti. Podobně vyschlá jsou i srdce nás, ubohých královen, a naše těla pohubla, protože nám scházejí milostné hrátky s Madhupatim. Jste jako my, vyschlé a bez krásy, protože jste připraveny o Kṛṣṇův milující pohled?“