Rāmacandra Purī kritizuje Pána

Jak Paramānanda Purī, tak Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu se Rāmacandrovi Purīmu uctivě poklonili, protože byl žákem Mādhavendry Purīho. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura vysvětluje, že Rāmacandra Purī byl velmi závistivý a stavěl se proti zásadám vaiṣṇavismu neboli proti zásadám daným Nejvyšším Pánem, Osobností Božství, a Jeho oddanými. Lidé ho však přesto oslovovali titulem Gosvāmī nebo Gosāñi, protože navenek byl ve stavu odříkání a oblékal se jako sannyāsī. V moderní době používá titul gosvāmī kasta gṛhasthů, ale dříve tomu tak nebylo. Rūpa Gosvāmī a Sanātana Gosvāmī byli například oslovováni jako gosvāmī, protože byli ve stavu odříkání. Paramānandovi Purīmu se také říkalo Purī Gosvāmī, protože byl sannyāsī. Pečlivým studiem tedy zjistíme, že titul gosvāmī nepatří určité kastě, ale správně je to titul pro osoby ve stavu odříkání.

Śrī Caitanya Mahāprabhu se Rāmacandrovi Purīmu poklonil proto, že byl žákem Mādhavendry Purīho, duchovního mistra jeho duchovního mistra, Īśvary Purīho. Když se potkají dva vaiṣṇavští sannyāsī, oba myslí na Kṛṣṇu. Na Nārāyaṇa, jenž je také Kṛṣṇa, obvykle vzpomínají dokonce i māyāvādští sannyāsī, protože říkají oṁ namo bhagavate nārāyaṇāya nebo namo nārāyaṇāya. Vzpomínat na Kṛṣṇu je tedy povinností sannyāsīho. Podle smṛti-śāstry se sannyāsī nikomu neklaní ani nikomu nežehná. Uvádí se: sannyāsī nirāśīr nirnamaskriyaḥ – sannyāsī by nikomu neměl žehnat ani se klanět.

V Bhagavad-gītě se uvádí: brahma-bhūtaḥ prasannātmā – ten, kdo realizoval Brahman, je vždy šťastný. Na śocati na kāṅkṣati – nenaříká ani po ničem netouží. Rāmacandra Purī nevěděl, proč Mādhavendra Purī naříká, a snažil se ho poučovat. Tím se dopustil velkého přestupku, protože žák by se nikdy neměl pokoušet poučovat svého duchovního mistra.

Rāmacandra Purī nepochopil, že jeho duchovní mistr Mādhavendra Purī pociťuje transcendentální odloučení. Jeho nářek nebyl hmotný, ale pocházel z nejvyšší úrovně extatické lásky ke Kṛṣṇovi. Když v odloučení naříkal: „Nedosáhl jsem Kṛṣṇy! Nedosáhl jsem Mathury!“, nebyl to obyčejný hmotný nářek. Rāmacandra Purī nebyl dostatečně zralý, aby dokázal pocity Mādhavendry Purīho pochopit, ale přesto se považoval za velmi pokročilého. Považoval tedy projevy Mādhavendry Purīho za obyčejný nářek, a protože byl skrytým impersonalistou, radil mu, ať vzpomíná na Brahman. Mādhavendra Purī pochopil, že Rāmacandra Purī je velký hlupák, a proto mu okamžitě vynadal. Takové pokárání od duchovního mistra je zajisté určeno pro žákovu nápravu.

Slovo vāsanā („hmotné touhy“) se zde vztahuje na suché spekulativní poznání, které je jen hmotné. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.14.4) je potvrzeno, že ten, kdo chce jen znát věci (kevala-bodha-labdhaye), aniž by oddaně sloužil, získá jen suché spekulativní poznání, ale žádný duchovní prospěch. To je potvrzeno v Bhakti-sandarbě (111), kde stojí:

„I když někdo může být v tomto životě osvobozený, pokud se dopustí přestupku vůči Nejvyšší Osobnosti Božství, poklesne do sítě hmotných tužeb, jednou z nichž je suchá spekulace o duchovní realizaci.“

Ve svém komentáři ke Śrīmad-Bhāgavatamu (10.2.32) zvaném Laghu-toṣaṇī Jīva Gosvāmī uvádí:

„Pokud někdo uráží Nejvyšší Osobnost Božství, propadne hmotným touhám, i když už byl v tomto životě osvobozený.“

Ve Viṣṇu-bhakti-candrodayi se objevuje podobný citát z Purāṇ:

„Dokonce i osvobozené duše mohou někdy poklesnout na úroveň hmotných tužeb, ale na ty, kdo se plně věnují oddané službě Nejvyšší Osobnosti Božství, nemají takové touhy vliv.“

To jsou odkazy na autoritativní zjevená písma. Pokud se někdo dopustí přestupku vůči svému duchovnímu mistrovi či Nejvyšší Osobnosti Božství, poklesne na hmotnou úroveň a bude pouze spekulovat.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura v Anubhāṣyi vysvětluje slovo nirbandha, které vyjadřuje, že Rāmacandra Purī měl nutkavou touhu kritizovat druhé. Māyāvādī nemají vztah s Kṛṣṇou, nemohou začít s oddanou službou, zabývají se pouze hmotnými argumenty, jak pochopit Brahman, a oddanou službu Kṛṣṇovi považují za karma-kāṇḍu neboli ploduchtivé činnosti. Podle nich je oddaná služba Kṛṣṇovi pouze jiný prostředek pro dosažení dharmy, arthy, kāmy a mokṣi. Kritizují proto oddané, že se zabývají hmotnými činnosti. Myslí si, že oddaná služba je māyā a že Kṛṣṇa či Viṣṇu je také māyā. Proto se jim říká māyāvādī. Tato mentalita se probudí u toho, kdo se dopouští přestupků vůči Kṛṣṇovi a Jeho oddaným.

Rāmacandra Purī nedokázal v povaze Śrī Caitanyi Mahāprabhua najít žádný nedostatek, protože Pán setrvává v transcendentálním postavení Nejvyšší Osobnosti Božství. Mravence lze obvykle najít všude, ale jakmile Rāmacandra Purī uviděl běhat mravence v Pánově sídle, byl si jistý tím, že tam Caitanya Mahāprabhu jedl sladkosti. Tak na Pánu nalezl vymyšlenou chybu a odešel.

Toto je citát z Bhagavad-gīty (6.16–17).

Tento verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu (11.28.1) řekl Pán Kṛṣṇa Uddhavovi.

Výše zmíněný verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu dává dva pokyny. První, pūrva-viddhi, zní nechválit a druhým, para-vidhi, je nekritizovat. Jak bude zřejmé z dalšího verše, nařízení zakazující chválit je méně důležité než nařízení zakazující pomlouvání. Para-vidhi je třeba přísně dodržovat, zatímco pūrva-vidhi lze zanedbat. Skutečný pokyn tedy zní, že můžeme chválit, ale ne kritizovat. Tomu se říká śleṣokti neboli výrok s dvěma významy. Rāmacandra Purī však jednal přesně opačným způsobem, protože zanedbával para-vidhi, ale přísně dodržoval pūrva-vidhi. Jelikož se vyhýbal následování zásady nekritizovat, porušil obě pravidla.

Tento verš pochází z písem kategorie nyāya.