Zábavy s Jagadānandou Paṇḍitem a Raghunāthem Bhaṭṭou Gosvāmīm

V těch dobách byla cesta z Váránasí do Vrindávanu plná lupičů, proto poutníky doprovázeli kṣatriyové, kteří je chránili.

Bengálci většinou nejsou příliš silní. Když tedy samotný Bengálec putuje po cestách v Biháru, lupiči ho chytí, o všechno ho okradou a unesou ho, aby jim sloužil. Podle jednoho názoru lupiči z Biháru dobře vědí, že Bengálci jsou inteligentní, a proto je obvykle donutí dělat nějakou službu, která vyžaduje inteligenci, a nenechají je odejít.

Obyvatelé Vrindávanu a Mathury jsou oddaní Kṛṣṇy s rodičovskou láskou a jejich pocity jsou neustále v rozporu s názory smārta-brāhmaṇů. Oddaní, kteří Kṛṣṇu uctívají s důrazem na Jeho majestát, nemohou nikdy pochopit pocity rodičovské oddanosti obyvatel Mathury a Vrindávanu, kteří jdou cestou spontánní lásky. Oddaní na úrovni vidhi-mārgy (usměrněné oddané služby) si mohou činnosti těch, kdo jsou na úrovni rāga-mārgy (oddané služby se spontánní láskou), mylně vykládat. Proto Śrī Caitanya Mahāprabhu Jagadānandovi Paṇḍitovi řekl, aby se držel stranou obyvatel Vrindávanu, již jsou spontánními oddanými, aby vůči nim nezačal být neuctivý.

Ve své Amṛta-pravāha-bhāṣyi Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura radí, abychom se ve Vrindávanu nezdržovali příliš dlouho. Jak se říká: „Důvěrnost plodí pohrdání.“ Pokud někdo zůstane ve Vrindávanu po mnoho dní, může se mu stát, že ztratí náležitou úctu vůči jeho obyvatelům. Ti, kdo ještě nedosáhli spontánní lásky ke Kṛṣṇovi, by proto neměli ve Vrindávanu žít příliš dlouho. Pro ně jsou lepší krátké návštěvy. Neměli bychom také vystupovat na kopec Góvardhan, abychom se podívali na Božstvo Gopāla. Jelikož se kopec Góvardhan od Gopāla neliší, neměli bychom po něm chodit a dotýkat se ho nohama. Gopāla můžeme zhlédnout, když je někde jinde.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura tuto událost komentuje takto: Všichni vaiṣṇavové jsou osvobozené osoby a nejsou připoutaní k ničemu hmotnému. Vaiṣṇava proto nemusí přijímat oděv sannyāsīho, aby dokázal své vznešené postavení. Śrī Caitanya Mahāprabhu přijal stav odříkání od jednoho sannyāsīho māyāvādské školy. Současní vaiṣṇavští sannyāsī si však nikdy nemyslí, že se přijetím roucha sannyāsīho dostali na úroveň Caitanyi Mahāprabhua. Vaiṣṇava ve skutečnosti přijímá sannyās proto, aby zůstal věčným služebníkem svého duchovního mistra. Sannyās přijímá s vědomím, že se svému duchovnímu mistrovi, paramahaṁsovi, nevyrovná, a považuje se za nekvalifikovaného nosit roucho paramahaṁsy. Vaiṣṇava tedy přijímá sannyās z pokory, nikoliv z pýchy.

Sanātana Gosvāmī přijal roucho paramahaṁsy, a proto se pro něho nehodilo nosit na hlavě šafránovou látku. Vaiṣṇavský sannyāsī si však o sobě nemyslí, že je kvalifikovaný napodobovat oblékání paramahaṁsy vaiṣṇavy. Podle zásad daných Śrī Caitanyou Mahāprabhuem (tṛṇād api su-nīcena) bychom se měli vždy vidět na nejnižší úrovni, a ne na úrovni paramahaṁsy vaiṣṇavy. Vaiṣṇava proto někdy přijme sannyās jen proto, aby se nevyvyšoval na úroveň paramahaṁsy vaiṣṇavy. Takový je pokyn Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura.

Slova viśvāsa-khānāra kāyastha označují tajemníka či úředníka z třídy kāyasthů. Kāyasthové obvykle pracovali jako tajemníci králů, guvernérů a jiných důležitých osob. Říká se, že každý, kdo tehdy pracoval ve vládním sekretariátu, byl kāyastha.

Slova parama-vaiṣṇava komentuje Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura tak, že ten, kdo touží po splynutí s Pánem, nemůže být čistý vaiṣṇava. Rāmadāsa Viśvāsa však byl velkým oddaným Pána Rāmacandry, a proto byl téměř vaiṣṇava. V těch dobách nikdo nedokázal rozlišit čistého vaiṣṇavu od pseudovaiṣṇavy. Rāmadāsa Viśvāsa byl proto známý jako vaiṣṇava, protože uctíval Pána Rāmacandru.

Raghunātha Bhaṭṭa se stal velmi pokročilým oddaným jako dosud svobodný. Śrī Caitanya Mahāprabhu to viděl, a proto mu doporučil, aby s hmotným uspokojováním smyslů ani nezačínal. Manželství je ústupek pro lidi, kteří nedokáží ovládat své smysly. Raghunātha však byl pokročilý oddaný Kṛṣṇy a po uspokojování smyslů přirozeně vůbec netoužil. Proto mu Śrī Caitanya Mahāprabhu doporučil, aby nevstupoval do manželského svazku. Obvykle platí, že ženatý člověk nemůže dělat v duchovním životě příliš velký pokrok. Je připoutaný ke své rodině a má sklon k vyhledávání smyslového požitku. Jeho duchovní pokrok je tedy velmi pomalý nebo téměř žádný.

Stojí za povšimnutí, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu, Nejvyšší Osobnost Božství, nabádal Raghunātha Bhaṭṭu, aby se učil Śrīmad-Bhāgavatam. Řekl mu, aby Śrīmad-Bhāgavatam pochopil od skutečného bhāgavaty, oddaného, a ne od profesionálů. Poradil mu také, aby sloužil své matce a otci, protože oba byli oddanými Pána Caitanyi. Každý, kdo si přeje rozvíjet vědomí Kṛṣṇy, se musí snažit sloužit Kṛṣṇovým oddaným. Narottama dāsa Ṭhākura zpívá: chāḍiyā vaiṣṇava-sevā nistāra peyecche kebā – „Bez služby seberealizovanému vaiṣṇavovi ještě nikdy nikdo nebyl vysvobozen z materialistického způsobu života.“ Śrī Caitanya Mahāprabhu by Raghunāthovi Bhaṭṭovi nikdy neradil, aby sloužil obyčejným rodičům, ale v tomto případě to udělal, protože jeho rodiče byli vaiṣṇavové.

Někdo by se mohl zeptat: „Proč by se nemělo sloužit obyčejným rodičům?“ Śrīmad-Bhāgavatam (5.5.18) uvádí:

„Pokud člověk nedokáže ty, kdo na něm závisejí, vysvobodit z cesty rození a umírání, neměl by se nikdy stát duchovním mistrem, příbuzným, otcem či matkou nebo uctívaným polobohem. Neměl by se stát ani manželem.“ Každý přirozeně dostane otce a matku v okamžiku zrození, ale skutečný otec a matka jsou ti, kteří svého potomka dokáží vyprostit ze spárů hrozící smrti. To dokáží jedině rodiče pokročilí v rozvoji vědomí Kṛṣṇy. Rodiče, kteří své potomky nedokáží osvítit vědomím Kṛṣṇy, tedy nelze uznat jako skutečné rodiče. Zbytečnost služby obyčejným rodičům potvrzuje následující verš z Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.200):

„Měli bychom provádět pouze ty činnosti – ať světské, nebo podle védských usměrňujících zásad –, které jsou příznivé pro rozvoj vědomí Kṛṣṇy.“

Ohledně studia Śrīmad-Bhāgavatamu Śrī Caitanya Mahāprabhu jasně nabádá vyhýbat se naslouchání neoddanému profesionálnímu přednašeči. Sanātana Gosvāmī v této souvislosti cituje verš z Padma Purāṇy:

„Nikdo by neměl naslouchat osobě, která není vaiṣṇava, ani se od ní učit. I když může mluvit o Kṛṣṇovi, její výklady nelze přijmout, protože jsou jako mléko, kterého se dotkla hadí tlama.“ Dnes se stalo módou pořádat Bhāgavata-saptāhu a poslouchat Śrīmad-Bhāgavatam od lidí, kteří jsou všechno, jen ne pokročilí oddaní či seberealizované duše. Je dokonce i mnoho māyāvādīch, kteří předčítají Śrīmad-Bhāgavatam davům lidí. Nedávno začalo mnoho māyāvādīch recitovat Śrīmad-Bhāgavatam ve Vrindávanu, a protože dokáží Bhāgavatam přednášet s žonglováním se slovy a gramatickými triky překrucují jeho význam, materialisté, kteří chodí do Vrindávanu, jelikož se to stalo duchovní módou, jim rádi naslouchají. To vše Śrī Caitanya Mahāprabhu jasně zakazuje. Musíme si být vědomi toho, že tito māyāvādī sami neznají význam Śrīmad-Bhāgavatamu, a proto jeho recitací nemohou nikdy nikoho osvobodit. Pokročilý oddaný Pána je naopak vysvobozený z hmotných pout a zosobňuje Śrīmad-Bhāgavatam svým životem i jednáním. Doporučujeme proto, aby každý, kdo se chce naučit Śrīmad-Bhāgavatamu, vyhledal takovou seberealizovanou osobu.