Śrī Caitanya Mahāprabhu přijímá prasādam od svých oddaných

Oddaní Kṛṣṇy na Goloce Vṛndāvanu, ve Vrajabhūmi, milovali Kṛṣṇu jako obyčejnou lidskou bytost, jako byli oni sami. Jejich láska však neznala mezí, přestože Ho považovali za jednoho z nich. Také oddaní jako Rāghava Paṇḍita a jeho sestra Damayantī považovali Śrī Caitanyu Mahāprabhua za lidskou bytost, ale jejich láska k Němu byla bezmezná. Obyčejná lidská bytost dostane někdy z přejídání nemoc zvanou amla-pitta, což je výsledek špatného trávení doprovázeného překyselením žaludku. Damayantī si myslela, že tím může trpět Śrī Caitanya Mahāprabhu.

Tento verš je z Kirātārjunīyi od Bhāravīho.

Božstvo, o kterém se zde hovoří jako o Govindovi, je vijaya-vigraha z Jagannāthova chrámu. Pokud je třeba někam vzít Jagannātha, vezme se vijaya-vigraha, protože Jagannāthovo tělo je velmi těžké. Vijaya-vigraha z Jagannāthova chrámu je známá jako Govinda. K zábavám na jezeře Naréndra-saróvar tedy byla místo Pána Jagannātha odnesena vijaya-vigraha.

Vysvětlení beḍā-saṅkīrtanu lze nalézt ve verších 215–238 jedenácté kapitoly Madhya-līly.

Karmī neboli ti, kdo pracují pro plody své práce, nedokáží pochopit jemnější závěry oddané služby, protože uznávají jen její obřadní hodnotu, aniž by věděli, jak tato služba uspokojuje Nejvyšší Osobnost Božství. Karmī vidí formality jako prostředky k pokroku v náboženství, ekonomickém rozvoji, uspokojování smyslů a osvobození. I když jsou to pouze hmotné výsledky následování náboženských zásad, pro karmī jsou vším. Těmto obřadním činnostem se říká karma. Karmī, kteří oddanou službu praktikují velmi ledabyle, a zůstávají proto na úrovni materialistických činností, se nazývají prākṛta-sahajiyové. Nechápou, jak je možné vykonávat čistou oddanou službu na úrovni rodičovské a milostné lásky, protože to lze pochopit jedině díky zvláštní milosti, kterou Śrī Caitanya Mahāprabhu udílí čistým oddaným.

Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura vysvětluje, že slovy ādi-vasyā se označuje ten, kdo již velmi dlouhou dobu žije s další osobou. Tak je zde osloven Govinda, protože se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem žil již velmi dlouho, kdežto jiní oddaní byli většinou noví a přicházeli a odcházeli. Pán tedy Govindovi řekl: „Jelikož se Mnou žiješ tak dlouho, neměl bys být z této situace tak hloupě zklamaný. Všechno jídlo Mi přines a uvidíš, že je sním.“

Oddaní a to, co Mu nabízejí, přináší Kṛṣṇovi velkou radost. V Bhagavad-gītě (9.26) proto říká:

„Jestliže Mi někdo s láskou a oddaností obětuje lístek, květ, ovoce či vodu, přijmu to.“ Zde také vidíme, že Śrī Caitanya Mahāprabhu veškeré jídlo přijal proto, že Mu ho nabízeli Jeho oddaní. Někdy ho jedl k obědu, někdy v noci, ale neustále myslel na to, že ho musí jíst, protože Mu to oddaní nabídli s velkou láskou a oddaností.