Vesmírná podoba

Tato kapitola představuje Kṛṣṇu jako příčinu všech příčin. Je příčinou dokonce i Mahā-viṣṇua, ze kterého vycházejí celé hmotné vesmíry. Kṛṣṇa není inkarnace; je zdrojem všech inkarnací. O tom se obšírně pojednává v předchozí kapitole.

Arjuna tady o sobě říká, že se oprostil od iluze. To znamená, že už Kṛṣṇu nepovažuje za pouhého člověka, který je jeho přítelem, ale za zdroj všeho. Má úplné jasno a těší ho, že má tak úžasného přítele, jakým je Kṛṣṇa. Nyní ale uvažuje, že ačkoliv on sám poznal Kṛṣṇu jako zdroj všeho, jiní ne. Chce o Kṛṣṇově božství přesvědčit všechny, a proto v této kapitole Kṛṣṇu žádá, aby ukázal svou vesmírnou podobu. Pohled na Kṛṣṇovu vesmírnou podobu nahání strach, tak jako vylekal i Arjunu, ale Kṛṣṇa je natolik laskavý, že po jejím projevení přijme zase svou původní podobu. Arjuna souhlasí s tím, co Pán již několikrát řekl: Kṛṣṇa k němu hovoří jen pro jeho dobro. Uznává, že to všechno zažívá díky Kṛṣṇově milosti. V tuto chvíli je přesvědčený, že Kṛṣṇa je příčinou všech příčin a že v podobě Nadduše sídlí v srdci každého.

Arjuna si ve své radosti všímá hlavně Kṛṣṇových očí, které vypadají jako okvětní lístky lotosu. Arjunu potěšilo, co Kṛṣṇa prohlásil v jedné z předchozích kapitol: ahaṁ kṛtsnasya jagataḥ prabhavaḥ pralayas tathā – „Já jsem zdrojem vzniku i zániku tohoto celého hmotného projevu.“ O tom Arjuna slyšel od Pána podrobnosti. Dále ví, že i když je Kṛṣṇa zdrojem vzniku a zániku všeho, Jeho to neovlivňuje. V deváté kapitole Pán řekl, že sice prostupuje vším, ale osobně není přítomný všude. To je Kṛṣṇova nepředstavitelná schopnost a Arjuna potvrzuje, že jí naprosto porozuměl.

Pán řekl, že hmotný vesmír vznikl a je v chodu díky tomu, že On do něho vstoupil svým osobním zastoupením. Arjunu samotného už Kṛṣṇa inspiroval dostatečně, ale aby přesvědčil ostatní, kteří by si v budoucnu mohli myslet, že Kṛṣṇa je obyčejný člověk, přeje si Ho vidět v Jeho vesmírné podobě. Chce vidět, jak Kṛṣṇa v tomto vesmíru jedná, i když je zároveň mimo něj. To, že Arjuna oslovil Pána jako parameśvara, je také významné. Pán je Nejvyšší Osobnost Božství a je přítomný v nitru Arjuny, takže zná jeho touhu a ví, že si Arjuna nijak zvlášť nepřeje Ho vidět v Jeho vesmírné podobě, protože je úplně spokojený, když Ho vidí v Jeho osobní podobě Kṛṣṇy. Pán ale také chápe, že Arjuna chce vidět vesmírnou podobu, aby přesvědčil ostatní. Arjuna žádné důkazy nepotřeboval. Kṛṣṇa věděl, že Arjuna chce dát příklad do budoucna, jelikož přijde mnoho podvodníků, kteří se budou vydávat za inkarnace Boha. Lidé by proto měli být opatrní, a než přijmou jako Boha někoho, kdo Ho přichází představovat, měli by chtít vidět jeho vesmírnou podobu.

Je řečeno, že člověk nemůže vidět, slyšet, chápat ani jinak vnímat Nejvyššího Pána, Kṛṣṇu, pomocí hmotných smyslů. Pokud se ale od začátku věnuje láskyplné transcendentální službě Pánu, Pán se mu zjeví. Každá živá bytost je pouhá duchovní jiskra, a tak nemůže vidět nebo poznat Nejvyššího Pána. Arjuna jako oddaný nespoléhá na své spekulativní schopnosti; uznává svá omezení živé bytosti a zároveň Kṛṣṇovo nepostižitelné postavení. Uvědomuje si, že živá bytost nemůže pochopit neomezené nekonečno. Pokud se ale Nekonečný sám zjeví, Jeho milostí je možné porozumět Jeho povaze. Velmi důležité je tady také slovo yogeśvara, které vyjadřuje, že Pán má nepředstavitelnou moc. Přestože je neomezený, jestliže chce, může se svou milostí zjevit. Proto Arjuna prosí o Kṛṣṇovu nepředstavitelnou milost. Nepřikazuje Mu: „Ukaž se mi!“ Kṛṣṇa se nemusí ukazovat. Nic Ho nenutí zjevit se komukoliv, kdo se Mu plně neodevzdal s vědomím Kṛṣṇy a kdo Mu oddaně neslouží. Lidé, kteří se spoléhají na sílu své mentální spekulace, Ho tedy nikdy nemohou spatřit.

Arjuna chtěl vidět Kṛṣṇu v Jeho vesmírné podobě, která je sice transcendentální, ale je projevená jen v hmotném světě, a tudíž omezená dočasným trváním hmotné přírody. Stejně jako hmotná příroda je i tato Kṛṣṇova vesmírná podoba střídavě projevená a neprojevená. Nesídlí věčně v duchovním nebi jako Kṛṣṇovy jiné podoby. Oddaný tuto podobu nepotřebuje vidět, ale když si to Arjuna přál, Kṛṣṇa řekl: „Tak se podívej! Obyčejný člověk ji neuvidí, ale Já ti teď dávám schopnost ji spatřit.“

Přestože byl Arjuna osobní přítel Kṛṣṇy a věděl víc než kdokoliv jiný, ani tak nemohl o Kṛṣṇovi vědět vše. Tady je řečeno, že lidé o všech těchto podobách nikdy předtím neslyšeli a neznali je. Teď Kṛṣṇa tyto úžasné podoby vyjevuje.

Nikdo nemůže vidět z jednoho místa celý vesmír. Ani ten nejpokročilejší vědec nedokáže sledovat, co se děje v jiných částech vesmíru. Oddaný jako Arjuna ale může vidět vše, co existuje v jakékoliv jeho části. Kṛṣṇa říká: „Dávám ti schopnost vidět, cokoliv si přeješ, v minulosti, přítomnosti i budoucnosti.“ Tak může Arjuna Kṛṣṇovou milostí vidět všechno.

Čistý oddaný nevidí rád Kṛṣṇu v jiné podobě než dvouruké; Jeho vesmírnou podobu může spatřit jedině Jeho milostí, ne ve své mysli, ale duchovníma očima. Kṛṣṇa neříká Arjunovi, že musí změnit stav mysli, aby mohl vidět Jeho vesmírnou podobu, ale že musí mít jiný zrak. Z následujících veršů bude zřejmé, že Kṛṣṇova vesmírná podoba není příliš důležitá. Když ji ale Arjuna chtěl vidět, Pán mu dal zrak, který to umožnil.

Oddané v rozvinutém transcendentálním vztahu s Kṛṣṇou přitahují Jeho osobní projevy lásky, a ne bezbožné projevy bohatství. Kṛṣṇovi společníci, přátelé a rodiče nikdy nechtějí, aby Kṛṣṇa ukazoval svou vznešenost. Jsou tak pohroužení v čisté lásce, že ani nevědí, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství. Při opětování lásky zapomínají, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Pán. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu stojí, že všichni chlapci, kteří si hrají s Kṛṣṇou, jsou nesmírně zbožné duše a tuto příležitost dostali po mnoha zrozeních. Nevědí, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství. Považují Ho za svého přítele. Proto Śukadeva Gosvāmī pronesl tento verš:

„Zde je Nejvyšší Osoba, kterou velcí mudrci považují za neosobní Brahman, oddaní za Nejvyšší Osobnost Božství a obyčejní lidé za výtvor hmotné přírody. Tito chlapci, kteří ve svých minulých životech nashromáždili mnoho zbožných činností, si teď s tímto Nejvyšším Pánem mohou hrát.“ (Śrīmad-Bhāgavatam 10.12.11)

Oddaný sám nemá zájem vidět viśva-rūpu, vesmírnou podobu, ale Arjuna si ji přál vidět na potvrzení toho, co Kṛṣṇa říkal. Chtěl, aby lidé v budoucnosti chápali, že se Kṛṣṇa nepředstavil jako Nejvyšší jen teoreticky a filozoficky, ale že se tak Arjunovi skutečně ukázal. Arjuna to musí potvrdit, protože zahajuje novou paramparu. Ti, kteří doopravdy chtějí poznat Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇu, a kráčejí v Arjunových stopách, by měli vědět, že Kṛṣṇa se jako Nejvyšší nepředstavil jen teoreticky, ale že se tak skutečně zjevil.

Kṛṣṇa říká: „Dávám ti potřebnou schopnost,“ protože ví, že Arjuna nijak zvlášť nechce tuto podobu vidět, jak jsme už vysvětlili.

Opakované použití slova „mnohé“ v těchto dvou verších vyjadřuje, že počet rukou, úst, nohou a ostatních projevů, které Arjuna viděl, byl neomezený. Tyto projevy se rozprostíraly po celém vesmíru, ale Pánovou milostí je sedící Arjuna mohl spatřit z jednoho místa. To bylo možné díky Kṛṣṇově nepochopitelné moci.

To, co Arjuna viděl, bylo nepopsatelné, a tak Sañjaya uvádí jen příklad. Sañjaya ani Dhṛtarāṣṭra nebyli na bojišti, ale Sañjaya milostí Vyāsy viděl vše, co se dělo, a proto celou situaci v rámci možností přirovnává k něčemu, co si člověk dovede představit (k tisícům sluncí).

Velmi důležité je slovo tatra, „tam“. Když Arjuna hleděl na vesmírnou podobu, seděl s Kṛṣṇou na válečném voze. Ostatní přítomní na bitevním poli ji neviděli, protože Kṛṣṇa dal tu schopnost jen Arjunovi. Arjuna viděl v Kṛṣṇově těle tisíce planet. Z védských písem se dozvídáme, že existuje mnoho vesmírů a mnoho planet, některé ze země, jiné ze zlata, další z drahokamů, některé hodně velké, jiné už ne tak velké a tak dále. To vše Arjuna viděl ze svého válečného vozu. Nikdo jiný nechápal, co se mezi Arjunou a Kṛṣṇou odehrávalo.

Jakmile Arjuna zhlédl božský výjev, jeho vztah s Kṛṣṇou se rázem mění. Předtím se k sobě chovali jako přátelé, ale nyní se Arjuna Kṛṣṇovi s úctou klaní a se sepjatýma rukama se k Němu modlí. Velebí vesmírnou podobu a jeho přátelství se mění ve vztah založený na úžasu. Velcí oddaní vidí Kṛṣṇu jako studnici všech vztahů. V písmech se píše o vztazích dvanácti základních druhů a Kṛṣṇa je všechny projevuje. Je o Něm řečeno, že je oceánem všech vztahů, které mohou být mezi dvěma živými bytostmi, mezi polobohy nebo mezi Nejvyšším Pánem a Jeho oddanými.

Arjunu teď naplňoval vztah úžasu, a tak navzdory své rozvážné, klidné a tiché povaze propadl extázi, chlupy se mu zježily a začal se Nejvyššímu Pánu klanět se sepjatýma rukama. Samozřejmě se nebál; jen žasl nad divy, které Nejvyšší Pán předvedl. Úžas v této situaci převládl nad jeho přirozeným láskyplným přátelstvím, a proto se tak zachoval.

Arjuna vidí všechno ve vesmíru, takže vidí i Brahmu, prvního vesmírného obyvatele, i nebeského hada, na kterém leží Garbhodakaśāyī Viṣṇu ve vodách v dolní části vesmíru. Tento had, sloužící jako lůžko, se jmenuje Vāsuki. Jméno Vāsuki mají i jiní hadi. Arjuna dohlédne od Garbhodakaśāyīho Viṣṇua až po nejvyšší část vesmíru, kde na planetě ve tvaru lotosu sídlí první stvořená bytost ve vesmíru, Pán Brahmā. To znamená, že milostí Nejvyššího Pána, Kṛṣṇy, viděl Arjuna z jednoho místa na svém válečném voze vše, od začátku až do konce.

Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, je neomezený, a tak skrze Něho bylo vidět vše.

Šesteré bohatství Nejvyšší Osobnosti Božství nemá meze. Tady i na mnoha jiných místech se některé popisy opakují, ale opakování Kṛṣṇovy slávy není podle písem literárním nedostatkem. Je řečeno, že když je někdo zmatený, užaslý nebo prožívá silnou extázi, opakuje svá slova stále dokola. To není chyba.

Důležitá slova v tomto verši jsou dyāv ā-pṛthivyoḥ, „prostor mezi nebem a zemí“, a loka-trayam, „tři světy“, protože z nich vyplývá, že tuto Pánovu vesmírnou podobu neviděl jen Arjuna, ale i jiní na jiných planetách. Arjunovo vidění vesmírné podoby nebyl sen. Všichni, koho Kṛṣṇa obdařil božským pohledem, viděli na bitevním poli tuto vesmírnou podobu.

Polobozi ve všech planetárních soustavách se báli hrozivé vesmírné podoby a její oslnivé záře, a proto prosili o ochranu.

V jednom z předchozích veršů Pán Arjunovi slíbil, že mu ukáže něco, co pro něho bude velice zajímavé. Nyní Arjuna vidí, jak vůdcové nepřátelské strany (Bhīṣma, Droṇa, Karṇa a všichni Dhṛtarāṣṭrovi synové) a jejich vojáci i jeho vlastní vojáci hynou. To naznačuje, že po smrti téměř všech, kdo se na Kurukṣetře shromáždili, vyjde Arjuna z boje vítězně. Tady je řečeno, že padne i Bhīṣma, který měl pověst neporazitelného. Stejný osud stihne i Karṇu. Rozdrceni budou nejen velcí válečníci na druhé straně počínaje Bhīṣmou, ale také někteří z mocných bojovníků na straně Arjuny.

I když Arjuna věděl, že Kṛṣṇa je jeho přítel a Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, byl zmatený z různých podob, které Kṛṣṇa projevil. Proto se ptal dál, jaké je poslání této ničivé síly. Ve Védách je psáno, že Nejvyšší Pravda ničí vše, i brāhmaṇy. Kaṭha Upaniṣad (1.2.25) uvádí:

Všechny brāhmaṇy, kṣatriyi a kohokoliv dalšího nakonec pozře Nejvyšší jako potravu. Tato podoba Nejvyššího Pána je všepohlcující obr, a v ní, v podobě všepohlcujícího času, se tady Kṛṣṇa představuje. Kromě několika Pāṇḍuovců se chystá pozřít všechny přítomné na bojišti. Arjuna ovšem nebyl zastáncem boje. Myslel si, že je lepší nebojovat a tak předejít zoufalství. Pán mu na to odpovídá, že i kdyby nebojoval, stejně všichni vojáci padnou, protože takový byl Pánův plán. Kdyby Arjuna přestal bojovat, zahynuli by jinak. Jejich smrti by nezabránil ani tím, že by od boje upustil. Ve skutečnosti již byli všichni mrtví. Čas je zkázou a všechno zanikne podle touhy Nejvyššího Pána. Takový je zákon přírody.

Savya-sācin je ten, kdo dokáže mistrně střílet z luku. Kṛṣṇa tedy oslovuje Arjunu jako zkušeného bojovníka, schopného šípy zabíjet nepřátele. Významná jsou také slova „buď jen nástrojem“ (nimitta-mātram). Celý svět se točí podle plánu Nejvyšší Osobnosti Božství. Hlupáci, kteří nemají dostatek poznání, si myslí, že příroda jedná neplánovaně a že všechny výtvory vznikají náhodou. Mnoho takzvaných vědců tvrdí: „Asi to bylo tak,“ nebo „Možná spíš tak,“ ale „asi“ a „možná“ nic neznamená. V hmotném světě se naplňuje určitý plán. Jaký? Vesmírný projev umožňuje podmíněným duším vrátit se k Bohu, zpátky domů. Dokud mají panovačnou mentalitu a snaží se tak ovládat hmotnou přírodu, zůstávají podmíněné. Kdo ale pochopil plán Nejvyššího Pána a rozvíjí vědomí Kṛṣṇy, je skutečně inteligentní. Stvoření a zničení vesmírného projevu podléhá svrchovanému řízení Boha, a na Kurukṣetře se tedy bojovalo podle Božího plánu. Arjuna odmítal bojovat, ale dostal radu, aby bojoval na přání Nejvyššího Pána. Pak bude šťastný. Ten, kdo si je plně vědomý Kṛṣṇy a zasvětí svůj život transcendentální službě Pánu, je dokonalý.

Každý plán chystá Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, ale ke svým oddaným, kteří uskutečňují Jeho plán podle Jeho přání, je tak laskavý a milostivý, že chce, aby zásluhy připadly jim. Proto bychom si měli zařídit život tak, abychom jednali s vědomím Kṛṣṇy a chápali Nejvyšší Osobnost Božství pomocí duchovního učitele. Plánům Nejvyšší Osobnosti Božství můžeme porozumět Pánovou milostí a plány oddaných jsou stejně dobré jako Jeho vlastní. Takovými plány bychom se měli řídit, a tak zvítězíme v boji o přežití.

Jak jsme již uvedli, situace vytvořená vesmírnou podobou Nejvyšší Osobnosti Božství způsobila, že vztah Arjuny se navenek změnil ve zmatený úžas. Proto začal Kṛṣṇovi opakovaně skládat uctivé poklony a zajíkavým hlasem se začal modlit, už ne jako přítel, ale jako užaslý oddaný.

Arjuna prohlédl, když se od Kṛṣṇy dozvěděl, jak má dopadnout bitva na Kurukṣetře, a jako velký oddaný a přítel Nejvyšší Osobnosti Božství řekl, že vše, co Kṛṣṇa dělá, je dokonalé. Potvrdil, že Kṛṣṇa je zastáncem a cílem uctívání oddaných a zhoubou nežádoucích živlů. Pánovo jednání přináší dobro všem. Arjuna si právě uvědomil, že bitvu na Kurukṣetře pozorovalo mnoho polobohů, siddhů a inteligentních obyvatel vyšších planet, jelikož na bojišti byl Kṛṣṇa. Když Arjuna hleděl na Pánovu vesmírnou podobu, polobozi se radovali, zatímco démoni a ateisté nemohli oslavování Pána vystát. Pustošící podoba Nejvyšší Osobnosti Božství jim přirozeně naháněla strach, a tak utíkali. Arjuna velebí Kṛṣṇovo zacházení s oddanými i s ateisty. Oddaný oslavuje Pána za všech okolností, protože ví, že cokoliv Pán dělá, je každému ku prospěchu.

Těmito poklonami Arjuna vyjadřuje, že by Kṛṣṇu měli uctívat všichni. Je všeprostupující a je Duší každé duše. Oslovení mahātmā znamená, že Kṛṣṇa je nejštědřejší a neomezený, ananta znamená, že neexistuje nic, co by nespadalo pod vliv a energii Nejvyššího Pána, a deveśa znamená, že Kṛṣṇa ovládá a převyšuje všechny polobohy. Je útočištěm celého vesmíru. Arjuna také považoval za správné, aby všechny dokonalé živé bytosti a mocní polobozi skládali Kṛṣṇovi uctivé poklony, protože nikdo není lepší než On. Arjuna zvláště zmiňuje: „Jsi větší než Brahmā, neboť Ty jsi Ho stvořil. Brahmā se narodil z lotosu, který vyrostl z pupku Garbhodakaśāyīho Viṣṇua, Tvé úplné expanze.“ Proto musí Brahmā, Pán Śiva, který se narodil z Brahmy, i všichni ostatní polobozi skládat Kṛṣṇovi uctivé poklony. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je uvedeno, že Śiva, Brahmā a další takoví polobozi Pánovi vzdávají úctu. Velice důležité je slovo akṣaram, protože toto hmotné stvoření podléhá zkáze, ale Pán stojí nad ním. Je příčinou všech příčin a jako takový je důležitější než všechny podmíněné duše v hmotné přírodě i než samotný projevený hmotný vesmír. Proto je Svrchovaný.

Všechno spočívá na Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto je Pán konečným místem spočinutí. Nidhānam znamená, že všechno, včetně záře Brahmanu, spočívá na Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇovi. Kṛṣṇa ví o všem, co se děje v tomto světě, a má-li poznání nějaký konec, je jím On. Je tím, co už je známé i co ještě může být poznané. Je předmětem poznání, protože je všeprostupující. Jelikož je příčinou dlící v duchovním světě, je transcendentální. Zároveň je hlavní osobností transcendentálního světa.

Arjuna tu oslovuje Pána jako vzduch, protože všudypřítomný vzduch je nejdůležitějším zastoupením všech polobohů. Dále Ho oslovuje jako praděda, protože Kṛṣṇa je otcem Brahmy, prvního živého tvora ve vesmíru.

V extázi lásky se Arjuna klaní svému příteli Kṛṣṇovi ze všech stran. Uznává, že Kṛṣṇa je Pánem všech sil a veškeré moci a že dalece převyšuje všechny mocné bojovníky shromážděné na bojišti. Ve Viṣṇu Purāṇě (1.9.69) stojí:

„Každý, kdo před Tebe předstoupí, byť i polobůh, je Tvým výtvorem, ó Nejvyšší Osobnosti Božství.“

Kṛṣṇa projevuje před Arjunou svou vesmírnou podobu, ale Arjuna nezapomněl na svůj přátelský vztah s Ním, a proto Ho prosí, aby mu prominul mnohá nenucená gesta, jež byla výrazem přátelství. Doznává, že předtím nevěděl, že by Kṛṣṇa mohl přijmout takovou vesmírnou podobu, i když mu ji Kṛṣṇa jako jeho blízký přítel popisoval. Kolikrát asi Kṛṣṇu zneuctil, když Ho oslovoval „můj příteli“, „Ó Kṛṣṇo“, „Yādavo“, aniž by si uvědomoval Jeho vznešenost! Kṛṣṇa je ale tak laskavý a milostivý, že se navzdory své vznešenosti s Arjunou bavil jako přítel. Tak vypadá transcendentální opětování lásky mezi oddaným a Pánem. Vztah mezi živou bytostí a Kṛṣṇou je věčný, a jak vidíme na Arjunově chování, nedá se zapomenout. I když měl Arjuna před očima vznešenost vesmírné podoby, nezapomínal na svůj přátelský vztah s Kṛṣṇou.

Všichni by měli ctít Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, tak jako má syn ctít svého otce. Kṛṣṇa je duchovní učitel, protože nejprve předal védské poznání Brahmovi a teď učí Arjunu Bhagavad-gītě. Je tedy původním duchovním mistrem, a každý současný duchovní učitel musí patřit k učednické posloupnosti pocházející od Kṛṣṇy. Ten, kdo není představitelem Kṛṣṇy, nemůže být duchovním učitelem, vykládajícím transcendentální látku.

Pánovi se vzdává úcta v každém ohledu. Jeho velikost je nezměrná. Nikdo nemůže být větší než Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, protože nikdo v žádném světě, duchovním ani hmotném, se Mu nevyrovná ani Ho nepřevýší. Všichni jsou pod Ním a nikdo nemůže být nad Ním. To stojí ve Śvetāśvatara Upaniṣadě (6.8):

Nejvyšší Pán, Kṛṣṇa má smysly a tělo jako obyčejný člověk, ale u Něho není rozdíl mezi smysly, tělem, myslí a Jím samotným. Hlupáci, kteří Ho neznají dokonale, si myslí, že Kṛṣṇa se liší od své duše, mysli, srdce a všeho ostatního. Kṛṣṇa je absolutní, a proto jsou Jeho činnosti a energie svrchované. Také je řečeno, že i když nemá stejné smysly jako my, je schopný všech smyslových činností. Jeho smysly tedy nejsou ani nedokonalé, ani omezené. Nikdo nemůže být větší než Pán a nikdo se Mu nemůže vyrovnat. Každý je níž než On.

Poznání, moc a všechny činnosti Nejvyšší Osobnosti jsou transcendentální. Jak uvádí Bhagavad-gītā (4.9):

Ten, kdo zná Kṛṣṇovo transcendentální tělo, činnosti a dokonalost, se po opuštění těla vrací k Němu, a ne do tohoto strastiplného světa. Proto bychom měli vědět, že Kṛṣṇovy činnosti se liší od jiných. Nejlepší, co můžeme dělat, je jednat podle Kṛṣṇových zásad, tak dojdeme k dokonalosti. Také je řečeno, že nikdo není pánem Kṛṣṇy; všichni jsou Jeho služebníky. Caitanya-caritāmṛta (Ādi 5.142) říká: ekale īśvara kṛṣṇa, āra saba bhṛtya – „Jen Kṛṣṇa je Bůh, jinak je každý Jeho služebník.“ Každý se řídí Jeho pokyny. Nikdo je nemůže odmítnout. Každý jedná podle Jeho vůle, protože každý je pod Jeho dohledem. Jak uvádí Brahma-saṁhitā, On je příčinou všech příčin.

Oddaní mají ke Kṛṣṇovi různé vztahy – někdo s Ním jedná jako se synem a jiný jako s manželem, přítelem nebo pánem. Vztah mezi Kṛṣṇou a Arjunou je přátelský. Tak jako otec, manžel nebo pán ledacos odpustí, i Kṛṣṇa je velice shovívavý ke svým oddaným.

Arjuna je Kṛṣṇův dobrý přítel, a proto k Němu má za všech okolností důvěru. Člověk má radost, když vidí bohatství a vznešenost svého přítele, a stejně tak i Arjuna se raduje, když vidí, že jeho přítel Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství a dokáže projevit úžasnou vesmírnou podobu. Zároveň se při pohledu na ni polekal, že se z ryzího přátelství vůči Kṛṣṇovi dopustil mnoha prohřešků. Jeho mysl je tedy rozrušená strachem, i když k tomu není důvod. Proto Arjuna žádá Kṛṣṇu, který může přijmout jakoukoliv podobu, aby projevil svou podobu Nārāyaṇa. Vesmírná podoba je hmotná a dočasná, stejně jako je dočasný hmotný svět. Ale na vaikuṇṭhských planetách má Kṛṣṇa transcendentální čtyřrukou podobu Nārāyaṇa. V duchovním nebi existuje nesčetně mnoho planet a na každé z nich je Kṛṣṇa přítomný v podobě některé ze svých úplných expanzí s různými jmény. Arjuna si tedy přál vidět jednu z těchto podob projevených na vaikuṇṭhských planetách. Na každé vaikuṇṭhské planetě má Nārāyaṇa čtyři ruce, ale liší se rozmístění Jeho symbolů: lastury, kyje, lotosu a disku. Nārāyaṇové mají různá jména podle toho, co ve které ruce drží. Všechny tyto podoby jsou totožné s Kṛṣṇou, a Arjuna tedy žádá, aby Ho mohl vidět v Jeho čtyřruké podobě.

V Brahma-saṁhitě (5.39) stojí: rāmādi-mūrtiṣu kalā-niyamena tiṣṭhan – Pán má věčně statisíce podob, z nichž hlavní jsou Rāma, Nṛsiṁha, Nārāyaṇa a tak dále. Je jich nespočetně mnoho. Arjuna ale věděl, že Kṛṣṇa je původní Pán, Osobnost Božství, který teď přijal dočasnou vesmírnou podobu. Nyní Pána žádá, aby mohl spatřit Jeho duchovní podobu Nārāyaṇa. Tento verš mimo veškerou pochybnost dokazuje sdělení Śrīmad-Bhāgavatamu, že Kṛṣṇa je původní Osobnost Božství a že všechny ostatní podoby pocházejí z Něho. Od svých úplných expanzí se neliší – je Bohem v kterékoliv ze svých nesčetných podob a ve všech je svěží jako mladý hoch. To je trvalý rys Nejvyšší Osobnosti Božství. Ten, kdo zná Kṛṣṇu, se okamžitě zbavuje všech nečistot hmotného světa.

Arjuna chtěl vidět vesmírnou podobu Nejvyššího Pána, a Pán Kṛṣṇa ji z milosti vůči svému oddanému Arjunovi ukázal, plnou záře a bohatství. Byla oslnivá jako slunce a její mnohé tváře se rychle měnily. Kṛṣṇa ji ukázal proto, aby uspokojil touhu svého přítele Arjuny. Projevil ji prostřednictvím své vnitřní energie, která se vymyká lidskému chápání. Před Arjunou tuto Pánovu vesmírnou podobu nikdo nespatřil, ale když ji Pán vyjevil Arjunovi, mohli ji vidět i další oddaní na nebeských a jiných planetách ve vesmírném prostoru. Nikdy předtím ji neviděli, ale teď měli díky Arjunovi také tu možnost. Všichni oddaní v učednické posloupnosti tedy zhlédli vesmírnou podobu, kterou Kṛṣṇa ze své milosti ukázal Arjunovi. Podle jistého komentátora ukázal Kṛṣṇa tuto podobu i Duryodhanovi, když k němu šel sjednávat mír. Duryodhana bohužel mírové řešení nepřijal, a tehdy Kṛṣṇa vyjevil něco ze svých vesmírných podob. Podoba, kterou ukázal Arjunovi, byla ale jiná. Je jasně řečeno, že tuto podobu předtím nikdo nikdy neviděl.

V této souvislosti je třeba správně chápat, co znamená božský zrak. Kdo může mít božský zrak? „Božský“ znamená náležející Bohu. Božský zrak nemůže mít nikdo, koho nezdobí vlastnosti polobohů. A kdo je polobůh? Védská písma uvádějí, že polobohy jsou oddaní Pána Viṣṇua (viṣṇu-bhaktāḥ smṛto daivāḥ). Ateisté neboli ti, kdo nevěří ve Viṣṇua nebo kdo považují neosobní aspekt Kṛṣṇy za Nejvyšší, božský zrak nemohou mít. Není možné znevažovat Kṛṣṇu a přitom mít božský zrak. Nikdo ho nemůže mít, aniž by vyvinul božské vlastnosti. Zato ti, kdo ho mají, mohou vidět totéž co Arjuna.

Bhagavad-gītā líčí vesmírnou podobu Pána. I když před Arjunou nikdo tento popis neznal, teď už si můžeme o viśva-rūpě udělat určitou představu a ti, kdo mají skutečně božské vlastnosti, ji mohou i vidět. Božské vlastnosti ale může mít jen čistý oddaný Kṛṣṇy. Oddaní, kteří mají božskou povahu a božský zrak, ovšem nijak zvlášť netouží po pohledu na Pánovu vesmírnou podobu. Jak je uvedeno v předchozích verších, Arjuna chtěl vidět Pána Kṛṣṇu ve čtyřruké podobě Viṣṇua a z vesmírné podoby měl strach.

V tomto verši je několik důležitých slov, jako například veda-yajñādhyayanaiḥ, které poukazuje na studium védské literatury a pravidel obětí. Slovo veda zahrnuje veškeré védské texty: čtyři Védy (Ṛg, Yajur, Sāma a Atharva), osmnáct Purāṇ, Upaniṣady a Vedānta-sūtru. Tato písma může člověk doma nebo kdekoliv jinde studovat. Existují také sūtry – Kalpa-sūtry a Mīmāṁsā-sūtry – s popisy obětních metod. Slovo dānaiḥ se vztahuje na milodary vhodným osobám, jako jsou ti, kdo prokazují transcendentální láskyplnou službu Pánu, tedy brāhmaṇové a vaiṣṇavové. Pokud jde o zbožné činnosti, k těm patří oběť zvaná agni-hotra a předepsané povinnosti různých společenských tříd. Dobrovolné snášení určitého tělesného nepohodlí se nazývá tapasya. To vše může člověk dělat – podstupovat tělesnou askezi, rozdávat milodary, studovat Védy a tak dále – , ale pokud není oddaný jako Arjuna, vesmírnou podobu neuvidí. Impersonalisté si také představují, že vidí vesmírnou podobu Pána, ale z Bhagavad-gīty je zřejmé, že nejsou oddaní, a proto ji vidět nemohou.

Mnoho lidí „vytváří“ inkarnace tak, že za inkarnaci prohlásí nějakého obyčejného člověka. To je hloupost. Musíme se držet zásad Bhagavad-gīty, jinak nemůžeme získat dokonalé duchovní poznání. I když učení Bhagavad-gīty podává první základy vědy o Bohu, je tak dokonalé, že umožňuje rozlišovat, co je co. Následovníci nějaké vymyšlené inkarnace mohou prohlašovat, že také viděli transcendentální inkarnaci Boha, vesmírnou podobu, ale to je nepřijatelné, protože tady je jasně řečeno, že nikdo nemůže vidět vesmírnou podobu Pána, dokud se nestane Kṛṣṇovým oddaným. Nejprve se tedy člověk musí stát čistým oddaným Kṛṣṇy, a pak teprve může tvrdit, že někoho viděl ukazovat vesmírnou podobu. Falešné inkarnace ani jejich přívržence Kṛṣṇův oddaný nikdy neuznává.

Na začátku Bhagavad-gīty se Arjuna bál zabít svého ctihodného děda Bhīṣmu a učitele Droṇu, ale Kṛṣṇa mu řekl, že nemusí mít strach. Když se Dhṛtarāṣṭrovi synové ve shromáždění Kuruovců pokoušeli obnažit Draupadī, Bhīṣma i Droṇa mlčeli, a za takové zanedbání povinnosti si zasloužili smrt. Kṛṣṇa vyjevil Arjunovi svou vesmírnou podobu, aby mu ukázal, že tito lidé už jsou za své nepatřičné jednání zabití. Tuto scénu odhalil před Arjunovýma očima také proto, že oddaní jsou přirozeně mírumilovní a zdráhají se páchat takové strašné činy. Zjevení vesmírné podoby tedy už splnilo svůj účel, a teď chtěl Arjuna vidět čtyřrukou podobu, takže mu Kṛṣṇa ukázal ji. Vesmírná podoba oddaného příliš nezajímá, protože neumožňuje opětování lásky. Oddaný chce buď Pánovi věnovat své city plné úcty, nebo chce vidět dvourukou podobu Kṛṣṇy, aby mohl s láskou sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství ve vzájemném vztahu.

Když Kṛṣṇa přišel na svět jako syn Vasudevy a Devakī, nejprve se objevil jako čtyřruký Nārāyaṇa, ale na žádost svých rodičů se změnil tak, že vypadal jako obyčejné dítě. Kṛṣṇa také věděl, že Arjuna si nepřeje vidět čtyřrukou podobu, ale protože Ho o to požádal, Kṛṣṇa mu znovu ukázal i ji a potom se projevil ve své dvouruké podobě. Velmi důležité je slovo saumya-vapuḥ – označuje překrásnou podobu, která je známá jako nejkrásnější ze všech. Když byl Kṛṣṇa tady na Zemi, Jeho podoba přitahovala všechny. A jelikož je vládcem vesmíru, jednoduše zahnal strach svého oddaného, Arjuny, a opět mu ukázal svou překrásnou podobu Kṛṣṇy. V Brahma-saṁhitě (5.38) stojí: premāñjana-cchurita-bhakti-vilocanena – nádhernou podobu Śrī Kṛṣṇy může vidět jen ten, kdo má oči potřené balzámem lásky.

Slova mānuṣaṁ rūpam jasně svědčí o tom, že původní podoba Nejvyšší Osobnosti Božství je dvouruká. Tady vidíme, že ti, kdo pokládají Kṛṣṇu za obyčejného člověka, jsou nevědomí ohledně Jeho božské povahy. Kdyby byl Kṛṣṇa obyčejným člověkem, nemohl by ukázat vesmírnou podobu a potom zase čtyřrukou podobu Nārāyaṇa. Bhagavad-gītā tedy velice pěkně vysvětluje, že považovat Kṛṣṇu za obyčejného člověka a mást čtenáře tvrzením, že Kṛṣṇa je původně neosobní Brahman a nyní přijal lidskou podobu nebo že je obyčejný člověk, skrze kterého promlouvá neosobní Brahman, to vše jsou nesmysly. Kṛṣṇa skutečně ukázal svou vesmírnou podobu i svou čtyřrukou podobu Viṣṇua. Jak by mohl být obyčejnou lidskou bytostí? Čistého oddaného takové scestné komentáře k Bhagavad-gītě nezajímají. Ví, jak se věci mají, a tak není zmatený. Původní verše Bhagavad-gīty jsou jasné jako slunce a nepotřebují přisvítit lampami hloupých komentátorů.

Ve 48. verši této kapitoly Pán Kṛṣṇa zakončil své projevení vesmírné podoby a oznámil Arjunovi, že ji není možné spatřit pomocí mnoha zbožných činností, obětí a tak dále. Slovo su-durdarśam v tomto verši vyjadřuje, že Kṛṣṇova dvouruká podoba je ještě důvěrnější. Vesmírnou podobu Kṛṣṇy člověk může vidět, když ke své askezi, studiu Véd nebo filozofické spekulaci přidá alespoň trochu oddané služby. Pak je to možné, ale bez příměsi bhakti ji nikdo neuvidí, jak bylo vysvětleno. Nad vesmírnou podobou je ovšem podoba Kṛṣṇy se dvěma rukama, kterou je ještě těžší spatřit, dokonce i pro polobohy, jako je Pán Brahmā a Pán Śiva. Jejich touhu uvidět Kṛṣṇu dokládá Śrīmad-Bhāgavatam – jakmile slyšeli zvěst, že je v lůně své matky Devakī, všichni polobozi z nebes přišli za zázračným Kṛṣṇou a přednášeli Mu pěkné modlitby, i když Ho ještě neviděli. Čekali, až Ho spatří. Hlupák Ho může snižovat tak, že Ho považuje za obyčejnou lidskou bytost, a místo Něho může uctívat něco neosobního v Kṛṣṇovi, ale to je nesmysl. Kṛṣṇu v Jeho dvouruké podobě si přejí vidět i polobozi, jako je Brahmā a Śiva.

Bhagavad-gītā (9.11) to také potvrzuje: avajānanti māṁ mūḍhā mānuṣīṁ tanum āśritam – pro hlupáky, kteří Ho neberou vážně, zůstává Kṛṣṇa neviditelný. Kṛṣṇa má úplně duchovní, věčné tělo plné blaženosti, jak dokládá Brahma-saṁhitā i On sám v Bhagavad-gītě. Jeho tělo rozhodně není jako naše hmotná těla. Ale pro ty, kdo Ho zkoumají čtením Bhagavad-gīty a jiných védských písem, je Kṛṣṇa záhadou. Z hmotného pohledu je Kṛṣṇa velká historická postava a učený filozof, ale je to obyčejný člověk, a přestože byl mocný, musel přijmout hmotné tělo. Absolutní Pravda je z konečného hlediska neosobní, takže neosobní podstata přijala osobní podobu s osobními rysy – to je hmotné chápání Nejvyššího Pána. Další chápání je spekulativní: lidé, kteří hledají poznání, také spekulují o Kṛṣṇovi a považují Ho za méně důležitého, než je vesmírná podoba Nejvyššího. Někteří si tedy myslí, že vesmírná podoba, kterou Kṛṣṇa zjevil Arjunovi, je důležitější než Jeho osobní podoba. Osobní podoba Nejvyššího je podle nich výtvor představivosti, který jen pomáhá mysli v plnění povinností, ale z konečného hlediska Absolutní Pravda není osoba. A pak je tu transcendentální chápání, které popisuje čtvrtá kapitola Bhagavad-gīty: naslouchat o Kṛṣṇovi od autorit. To je pravý védský postup. Ti, kdo se řídí védskými tradicemi, naslouchají o Kṛṣṇovi od autority, a díky tomu, že o Něm naslouchají znovu a znovu, jim Kṛṣṇa začne být drahý. Již několikrát jsme hovořili o tom, že Kṛṣṇu halí Jeho energie yoga-māyā. Kṛṣṇa se nezjevuje komukoliv a vidět Ho může jen ten, komu se sám ukáže. Védské texty dokládají, že Absolutní Pravdu může poznat odevzdaná duše. Transcendentalistovi se mohou neustálým uvědomováním si Kṛṣṇy a oddanou službou Kṛṣṇovi otevřít duchovní oči a před nimi se mu Kṛṣṇa může zjevit. Toho nedosahují ani polobozi, a proto je i pro ně těžké poznat Kṛṣṇu. Pokročilí polobozi stále doufají, že uvidí Kṛṣṇu v Jeho dvouruké podobě. Závěr je takový, že i když spatřit Kṛṣṇovu vesmírnou podobu je velice obtížné a nepodaří se to všem, ještě těžší je poznat Jeho osobní podobu Śyāmasundary.

Kṛṣṇa se nejprve zjevil svým rodičům Devakī a Vasudevovi ve čtyřruké podobě, a tu potom změnil ve dvourukou. Ateisté a ti, kdo nikdy neudělali žádnou oddanou službu, do tohoto tajemství těžko proniknou. Učenci, kteří studují védskou literaturu jen na základě gramatických znalostí a akademických kvalifikací, nemohou Kṛṣṇovi porozumět. To platí i o lidech, kteří chodí formálně uctívat do chrámu; navštíví sice chrám, ale nemohou poznat Kṛṣṇu takového, jaký je. Poznat Kṛṣṇu je možné jedině oddanou službou, jak Kṛṣṇa sám vysvětlí v následujícím verši.

Kṛṣṇu je možné poznat jedině prostřednictvím výlučné oddané služby. V tomto verši to jednoznačně vysvětluje, aby bylo jasné, že následování neautorizovaných komentátorů, kteří se snaží porozumět Bhagavad-gītě svým nesmyslným spekulativním přístupem, je jen zbytečná ztráta času. Nikdo nedokáže porozumět tomu, jak se Kṛṣṇa narodil svým rodičům ve čtyřruké podobě a vzápětí ji změnil ve dvourukou. K pochopení těchto věcí je velice těžké dojít studiem Véd nebo filozofickou spekulací. Proto tady jasně říká, že Ho nikdo nemůže vidět a nikdo nemůže proniknout do těchto tajemství. Zkušení studenti védské literatury ovšem mohou z védských textů vyčíst mnohé. Autorizovaná písma uvádějí mnoho usměrňujících pravidel a ten, kdo chce poznat Kṛṣṇu, je musí následovat a podle nich podstupovat svou askezi. Například doporučenou askezí je postit se na Janmāṣṭamī, v den Kṛṣṇova zjevení, a dvakrát měsíčně na Ekādaśī (jedenáctý den po novu a po úplňku). Co se týče milodarů, mají se přirozeně dávat oddaným Kṛṣṇy, kteří Mu oddaně slouží a šíří Jeho filozofii neboli vědomí Kṛṣṇy ve světě. Vědomí Kṛṣṇy je požehnáním lidstvu. Rūpa Gosvāmī opěvoval Pána Caitanyu jako nejštědřejšího dárce, protože volně rozdával lásku ke Kṛṣṇovi, kterou je tak těžké získat. Dá-li člověk nějakou část svých peněz těm, kdo se podílejí na šíření vědomí Kṛṣṇy, je to nejlepší milodar na světě. A předepsané chrámové uctívání (v indických chrámech je vždy nějaké Božstvo, obvykle Viṣṇua či Kṛṣṇy) je pro každého příležitostí vzdát úctu Nejvyšší Osobnosti Božství. Pro začátečníky v oddané službě Pánu je uctívání v chrámu nezbytné, jak dokládá védská literatura. Ve Śvetāśvatara Upaniṣadě (6.23) stojí:

Ten, kdo je neochvějně oddaný Nejvyššímu Pánu a nechává se vést od duchovního učitele, v něhož má podobně neochvějnou víru, může vidět Nejvyšší Osobnost Božství prostřednictvím zjevení. Kṛṣṇovi se nedá porozumět mentální spekulací. Bez osobní průpravy od pravého duchovního učitele není možné ani začít chápat Kṛṣṇu. Slovo tu tady zdůrazňuje, že pro poznání Kṛṣṇy nelze použít ani doporučit žádnou jinou metodu, protože žádná jiná metoda nebude úspěšná.

Slovo su-durdarśam („kterou je velice obtížné spatřit“) v dřívějším verši vyjadřuje, že Kṛṣṇovy osobní podoby se dvěma a čtyřma rukama se naprosto liší od dočasné vesmírné podoby vyjevené Arjunovi. Čtyřruká podoba Nārāyaṇa a dvouruká podoba Kṛṣṇy jsou věčné a transcendentální, zatímco vesmírná podoba, kterou viděl Arjuna, je pomíjivá. Slova tvad anyena na dṛṣṭa-pūrvam (ve verši 47) sdělují, že před Arjunou tuto vesmírnou podobu nikdo neviděl. Také naznačují, že ani nebylo nutné ji oddaným ukazovat. Kṛṣṇa ji ukázal Arjunovi na jeho přání, aby lidé v budoucnu také vybízeli každého, kdo se bude prohlašovat za inkarnaci Boha, ať vyjeví takové zázraky, a nenechávali se svést.

Slovo na, použité několikrát v předchozím verši, vyjadřuje, že člověk nemá být příliš pyšný na své přednosti, například na akademické znalosti védské literatury. Než se bude pokoušet psát komentáře k Bhagavad-gītě, musí začít praktikovat oddanou službu.

To, že Kṛṣṇa postupně změnil podobu z vesmírné na čtyřrukou podobu Nārāyaṇa a potom na svou přirozenou podobu se dvěma rukama, také dosvědčuje, že všechny čtyřruké a ostatní podoby uvedené ve védské literatuře pocházejí z původní dvouruké podoby Kṛṣṇy. Všechno pochází z Něj. Kṛṣṇa se liší dokonce i od těchto podob. Ani nemluvě o neosobním aspektu, o Kṛṣṇových čtyřrukých podobách je jasně řečeno, že i ta, která je s Ním nejtotožnější, tedy Mahā-viṣṇu, ležící na vesmírném oceánu a vydechující a vdechující nesčetné množství vesmírů, je expanzí Nejvyššího Pána. V Brahma-saṁhitě (5.48) stojí:

„Mahā-viṣṇu, do něhož vstupují všechny nesčetné vesmíry a opět z Něho vycházejí pouhým Jeho dýcháním, je úplnou expanzí Kṛṣṇy. Proto uctívám Govindu, Kṛṣṇu, příčinu všech příčin.“ Z toho vyplývá, že bychom měli uctívat osobní podobu Kṛṣṇy jakožto Nejvyšší Osobnost Božství, oplývající věčnou blažeností a poznáním. Kṛṣṇa je zdrojem všech podob Viṣṇua, je zdrojem všech inkarnací a je původní Nejvyšší Osobností. To dokládá Bhagavad-gītā.

Ve védské literatuře (Gopāla-tāpanī Upaniṣad 1.1) se píše:

„Skládám uctivé poklony Kṛṣṇovi, který je transcendentální podobou blaženosti, věčnosti a poznání. Jemu se klaním, neboť porozumět Jemu znamená pochopit Védy. Proto je nejvyšším duchovním mistrem.“ Dále je řečeno: kṛṣṇo vai paramaṁ daivatam – „Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství.“ (Gopāla-tāpanī Upaniṣad 1.3) Eko vaśī sarva-gaḥ kṛṣṇa īḍyaḥ – „Tento Kṛṣṇa je sám Nejvyšší, Osobnost Božství, a je hoden uctívání.“ Eko ’pi san bahudhā yo ’vabhāti – „I když je Kṛṣṇa jeden, projevuje se v nekonečně mnoha podobách a inkarnacích.“ (Gopāla-tāpanī Upaniṣad 1.21)

Brahma-saṁhitā (5.1) uvádí:

„Nejvyšší Osobnost Božství je Kṛṣṇa, s tělem sestávajícím z věčnosti, poznání a blaženosti. Nemá počátek, neboť je sám počátkem všeho. Je příčinou všech příčin.“

Ve Viṣṇu Purāṇě (4.11.4) je řečeno: yatrāvatīrṇaṁ kṛṣṇākhyaṁ paraṁ brahma narākṛti – „Nejvyšší Absolutní Pravda je osoba, jmenuje se Kṛṣṇa a čas od času sestupuje na Zemi.“ Ve Śrīmad-Bhāgavatamu najdeme Kṛṣṇovo jméno na konci popisu různých inkarnací Nejvyšší Osobnosti Božství s vysvětlením, že Kṛṣṇa není inkarnace Boha, ale samotný původní Nejvyšší Pán, Osobnost Božství (ete cāṁśa-kalāḥ puṁsaḥ kṛṣṇas tu bhagavān svayam).

V Bhagavad-gītě Pán prohlašuje: mattaḥ parataraṁ nānyat – „Neexistuje nic vyššího než tato podoba Osobnosti Božství, Kṛṣṇa.“ Jinde v Gītě praví: aham ādir hi devānām – „Já jsem původem všech polobohů.“ A když Arjuna pochopil Bhagavad-gītu v podání Nejvyšší Osobnosti Božství Kṛṣṇy, potvrdil totéž slovy: paraṁ brahma paraṁ dhāma pavitraṁ paramaṁ bhavān – „Nyní plně chápu, že jsi Nejvyšší Osobnost Božství, Absolutní Pravda a útočiště všeho.“ Vesmírná podoba, kterou Kṛṣṇa ukázal Arjunovi, tedy není původní podobou Boha. Původní podobou je Kṛṣṇa. Vesmírnou podobu s mnoha tisíci hlavami a rukama projevil proto, aby upoutal pozornost lidí, kterým chybí láska k Bohu. Není to původní podoba Boha.

Pro čisté oddané, kteří Pána milují v různých transcendentálních vztazích, není vesmírná podoba přitažlivá. Nejvyšší Pán opětuje transcendentální lásku ve své původní podobě Kṛṣṇy. Arjunovi, který měl s Kṛṣṇou důvěrný přátelský vztah, proto nebyla tato podoba vesmírného projevu příjemná, naopak v něm budila strach. Arjuna jakožto Kṛṣṇův stálý společník přirozeně musel mít transcendentální zrak; nebyl to obyčejný člověk. Z toho důvodu ho vesmírná podoba neuchvátila. Ta může připadat úžasná lidem, kteří se snaží povznést pomocí plodonosných činností, ale těm, kdo se věnují oddané službě, je nejdražší dvouruká podoba Kṛṣṇy.

Každý, kdo se chce setkat s Kṛṣṇou, nejvyšší ze všech Osobností Božství, na planetě Kṛṣṇaloce v duchovním nebi a být s Ním důvěrně spojený, se musí řídit tímto návodem, který dal Pán sám. Tento verš proto mnozí považují za esenci Bhagavad-gīty. Bhagavad-gītā je kniha určená podmíněným duším, které jednají v hmotném světě s cílem ovládat přírodu a neznají pravý, duchovní život. Smyslem Bhagavad-gīty je ukázat jim, jak mohou poznat svou duchovní existenci a svůj věčný vztah s nejvyšší duchovní osobností a jak se mohou vrátit domů, zpátky k Bohu. Tento verš jasně vysvětluje postup, kterým člověk může dosáhnout úspěchu v duchovních činnostech oddané služby.

Všechnu svou činnou energii bychom měli přesměrovat na jednání spojené s vědomím Kṛṣṇy. V Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.255) stojí:

Nikdo by neměl dělat jiné činnosti než ty, které mají spojitost s Kṛṣṇou. Tomu se říká kṛṣṇa-karma. Člověk se může věnovat různým činnostem, ale nemá být připoutaný k jejich výsledkům. Měl by je dělat jen pro Kṛṣṇu. Někdo může například obchodovat, ale aby to bylo jednání s vědomím Kṛṣṇy, musí obchodovat pro Kṛṣṇu. Je-li Kṛṣṇa majitelem obchodu, má zisky z něho těžit On. Pokud obchodník vlastní tisíce dolarů, může je všechny obětovat Kṛṣṇovi. Tak vypadá jednání pro Kṛṣṇu. Místo stavění velké budovy pro vlastní smyslový požitek může postavit pěkný chrám pro Kṛṣṇu, uvést do něj Božstvo Kṛṣṇy a zajistit, aby se Božstvu sloužilo podle autorizovaných knih o oddané službě. To vše je kṛṣṇa-karma. Člověk nemá lpět na výsledku svých činností, ale má ho obětovat Kṛṣṇovi a přijmout zbytky po oběti jako prasādam. Když pro Kṛṣṇu postaví velkou budovu a bude v ní sídlit Božstvo Kṛṣṇy, neznamená to, že v ní nemůže bydlet sám; musí si ale uvědomovat, že jejím majitelem je Kṛṣṇa. To se nazývá vědomí Kṛṣṇy. Pokud někdo není schopný postavit Kṛṣṇovi chrám, může chrám uklízet. To je také kṛṣṇa-karma. Nebo se může starat o zahradu. Každý, kdo vlastní půdu, (alespoň v Indii má i chudý člověk nějaký pozemek) ji může použít pro Kṛṣṇu tak, že na ní bude pěstovat květiny, které pak Kṛṣṇovi obětuje. Může zasít semena keříků tulasī, protože jejich lístky jsou velice důležité a Kṛṣṇa to doporučuje v Bhagavad-gītě. Patraṁ puṣpaṁ phalaṁ toyam – Kṛṣṇa chce, abychom Mu obětovali lístek, květ, ovoce nebo trochu vody. Taková oběť Ho uspokojí. A lístkem se zvláště myslí lístek tulasī. Můžeme tedy zasít tulasī a zalévat ji – tak může i ten nejchudší člověk sloužit Kṛṣṇovi. To jsou některé příklady jednání pro Kṛṣṇu.

Slovo mat-paramaḥ se vztahuje na toho, pro koho je nejvyšší dokonalostí života mít Kṛṣṇovu společnost v Jeho svrchovaném sídle. Takový člověk nechce dosáhnout vyšších planet, jako je Měsíc a Slunce či nebeské planety, a dokonce ani nejvyšší planety v tomto vesmíru, Brahmaloky. To ho nijak nepřitahuje; láká ho jedině duchovní nebe. A ani v duchovním světě se nespokojí se splynutím se září brahma-jyoti, ale chce se dostat na nejvyšší duchovní planetu – Kṛṣṇaloku neboli Goloku Vṛndāvan. O této planetě má dokonalé poznání, a proto ho žádná jiná planeta nezajímá. Slovo mad-bhaktaḥ vyjadřuje, že se plně věnuje oddané službě, konkrétně jejím devíti metodám: naslouchání, opěvování, vzpomínání, uctívání, sloužení Pánovým lotosovým nohám, nabízení modliteb, plnění Pánových pokynů, jednání jako Jeho přítel a odevzdání všeho Jemu. Člověk může praktikovat všech devět, osm, sedm, nebo dokonce i jen jednu metodu oddané služby, a zaručeně tak dospěje k dokonalosti.

Velice důležitý je výraz saṅga-varjitaḥ. Je třeba se vyvarovat společnosti lidí, kteří se staví proti Kṛṣṇovi. Nejsou to jen ateisté, ale i ti, které přitahuje plodonosné jednání a mentální spekulace. Čistou podobu oddané služby popisuje Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.1.11):

V tomto verši Śrīla Rūpa Gosvāmī jasně říká, že kdo chce vykonávat čistou oddanou službu, musí být oproštěný od všech hmotných nečistot. Nesmí patřit do společnosti lidí, kteří lpí na plodonosném jednání a mentální spekulaci. Když takto příznivým způsobem rozvíjí poznání o Kṛṣṇovi, nazývá se to čistá oddaná služba, neznečištěná hmotnými touhami. Ānukūlyasya saṅkalpaḥ prātikūlyasya varjanam (Hari-bhakti-vilāsa 11.676) – myslet na Kṛṣṇu a jednat pro Kṛṣṇu je třeba s příznivým, nikoliv s nepříznivým postojem. Kaṁsa považoval Kṛṣṇu za svého nepřítele a hned od Jeho narození stále vymýšlel různé plány, jak Ho zabít. A jelikož se mu to nedařilo, bez ustání na Něho myslel. Při práci, při jídle i ve spánku si byl pořád vědomý Kṛṣṇy, ale toto vědomí Kṛṣṇy nebylo příznivé. Přestože tedy na Kṛṣṇu myslel dvacet čtyři hodin denně, byl to démon a nakonec Kṛṣṇa zabil jeho. Každý, koho zabije Kṛṣṇa, sice ihned získá osvobození, ale to není cíl čistého oddaného. Čistý oddaný netouží ani po osvobození, ani se nechce dostat na svrchovanou planetu Goloku Vṛndāvan. Jeho jediným cílem je sloužit Kṛṣṇovi, ať je to kdekoliv.

Oddaný Kṛṣṇy je ke všem přátelský. Proto je tu řečeno, že nemá nepřátele (nirvairaḥ). Jak je to možné? Oddaný, který má vědomí Kṛṣṇy, ví, že jedině oddaná služba Kṛṣṇovi může člověka zbavit všech problémů. Zná to z vlastní zkušenosti, a proto chce tento systém vědomí Kṛṣṇy uvést do lidské společnosti. V dějinách je mnoho příkladů oddaných Pána, kteří pro šíření vědomí Boha riskovali svůj život. Všichni znají příklad Pána Ježíše Krista. Neoddaní ho ukřižovali, ale on položil život, jen aby šířil vědomí Boha. Bylo by samozřejmě povrchní si myslet, že ho skutečně zabili. V Indii je mnoho podobných příkladů, jako Ṭhākura Haridāsa a Prahlāda Mahārāja. Proč tak riskovali? Protože chtěli rozšířit vědomí Kṛṣṇy, a to není lehké. Člověk vědomý si Kṛṣṇy ví, že když někdo trpí, je to kvůli tomu, že zapomněl na svůj věčný vztah s Kṛṣṇou. Největším darem, který můžeme dát lidské společnosti, je tedy zbavit své bližní všech hmotných problémů. Tímto způsobem čistý oddaný slouží Pánu. Pán je milostivý i k obyčejným lidem, a můžeme si jen představit, jak milostivý je Kṛṣṇa k těm, kteří Mu slouží a riskují pro Něho všechno. Proto je jisté, že se po opuštění těla dostanou na nejvyšší planetu.

Když shrneme tuto kapitolu, Kṛṣṇa v ní projevil vesmírnou podobu, která je dočasná, dále podobu času, který pohlcuje vše, a také čtyřrukou podobu Viṣṇua. Kṛṣṇa je tedy zdrojem všech těchto projevů. Není to tak, že by Kṛṣṇa byl projevem původní viśva-rūpy nebo Viṣṇua. Kṛṣṇa je původem všech ostatních podob. Existují stovky a tisíce Viṣṇuů, ale pro oddaného není důležitá žádná jiná podoba Kṛṣṇy než původní podoba dvourukého Śyāmasundary. V Brahma-saṁhitě stojí, že ti, které poutá láska a oddanost ke Śyāmasundarovi, Ho stále vidí ve svém srdci a nevidí nic jiného. Sdělením jedenácté kapitoly tedy je, že podoba Kṛṣṇy je hlavní a svrchovaná.