Bg. 11.1

Tato kapitola představuje Kṛṣṇu jako příčinu všech příčin. Je příčinou dokonce i Mahā-viṣṇua, ze kterého vycházejí celé hmotné vesmíry. Kṛṣṇa není inkarnace; je zdrojem všech inkarnací. O tom se obšírně pojednává v předchozí kapitole.

Arjuna tady o sobě říká, že se oprostil od iluze. To znamená, že už Kṛṣṇu nepovažuje za pouhého člověka, který je jeho přítelem, ale za zdroj všeho. Má úplné jasno a těší ho, že má tak úžasného přítele, jakým je Kṛṣṇa. Nyní ale uvažuje, že ačkoliv on sám poznal Kṛṣṇu jako zdroj všeho, jiní ne. Chce o Kṛṣṇově božství přesvědčit všechny, a proto v této kapitole Kṛṣṇu žádá, aby ukázal svou vesmírnou podobu. Pohled na Kṛṣṇovu vesmírnou podobu nahání strach, tak jako vylekal i Arjunu, ale Kṛṣṇa je natolik laskavý, že po jejím projevení přijme zase svou původní podobu. Arjuna souhlasí s tím, co Pán již několikrát řekl: Kṛṣṇa k němu hovoří jen pro jeho dobro. Uznává, že to všechno zažívá díky Kṛṣṇově milosti. V tuto chvíli je přesvědčený, že Kṛṣṇa je příčinou všech příčin a že v podobě Nadduše sídlí v srdci každého.