Tato kapitola představuje Kṛṣṇu jako příčinu všech příčin. Je příčinou dokonce i existence Mahā-Viṣṇua, ze kterého vycházejí hmotné vesmíry. Kṛṣṇa není inkarnace — je zdroj všech inkarnací. To bylo důkladně vysvětleno v předchozí kapitole.

Arjuna nyní říká, že jeho iluze je rozptýlena. To znamená, že již Kṛṣṇu nepovažuje za pouhého člověka, který je jeho přítelem, ale za zdroj všeho. Vše se mu osvětlilo a těší ho, že má tak skvělého přítele, jakým je Kṛṣṇa. Nyní však uvažuje, že on sám sice může Kṛṣṇu uznávat za zdroj všeho, ale jiní možná ne. Chce o Kṛṣṇově božství přesvědčit všechny, a v této kapitole proto Kṛṣṇu žádá, aby ukázal svou vesmírnou podobu. Když někdo spatří Kṛṣṇovu vesmírnou podobu, zmocní se ho strach — tak jako Arjuny. Kṛṣṇa je však natolik laskavý, že po jejím projevení opět přijme svou původní podobu. Arjuna souhlasí s tím, co Pán již několikrát řekl: Kṛṣṇa k němu hovoří jen pro jeho dobro. Uznává, že toto vše zažívá díky Kṛṣṇově milosti. Nyní je přesvědčen, že Kṛṣṇa je příčina všech příčin, jenž v podobě Nadduše dlí v srdci každého.

Arjuna Pána oslovuje Kṛṣṇo s lotosovýma očima (Kṛṣṇovy oči vypadají jako okvětní lístky lotosu) a činí tak z radosti, neboť v jedné z předchozích kapitol ho Kṛṣṇa ujistil: ahaṁ kṛtsnasya jagataḥ prabhavaḥ pralayas tathā — “Já jsem původem vzniku a zániku tohoto celého hmotného projevu.” Arjuna o tom slyšel od Pána podrobnosti a ví také, že i když je Kṛṣṇa původem veškerého vzniku a zániku, sám jimi není ovlivněn. V deváté kapitole jsme četli, jak Pán řekl, že prostupuje vším, a přesto není všude osobně přítomen. To je Kṛṣṇova neuvěřitelná výsada a Arjuna potvrzuje, že jí dokonale porozuměl.

Pán řekl, že vesmírný projev byl uveden do chodu a je v chodu i nadále díky tomu, že On vstoupil do hmotného vesmíru svým osobním zastoupením. Arjuna samotný je nadšen původní Kṛṣṇovou podobou, která je jako lidská, ale aby přesvědčil ostatní, kteří by si v budoucnu mohli myslet, že Kṛṣṇa je obyčejný člověk, přeje si Ho vidět v Jeho vesmírné podobě. Chce vidět, jak Kṛṣṇa v tomto vesmíru jedná, i když je zároveň mimo něj. To, že Arjuna oslovil Pána slovem puruṣottama, je rovněž významné. Pán se jakožto Nejvyšší Osobnost Božství nachází v samotném Arjunovi — zná tedy jeho touhu a ví, že Arjuna si nijak zvlášť nepřeje vidět Ho v Jeho vesmírné podobě, neboť je naprosto spokojený s tím, že Ho vidí v Jeho osobní podobě Kṛṣṇy; chápe však také, že Arjuna chce vidět vesmírnou podobu, aby přesvědčil ostatní. Arjuna sám o sobě nechce nic potvrzovat. Kṛṣṇa rozumí, že Arjunovi jde o to, aby stanovil měřítko, neboť v budoucnosti nepochybně přijde mnoho podvodníků, kteří se budou vydávat za inkarnace Boha. Lidé by proto měli být opatrní — ten, kdo se prohlašuje za Kṛṣṇu, musí být připraven projevit svou vesmírnou podobu, aby své tvrzení také doložil.

Je řečeno, že živá bytost nemůže vidět, slyšet, chápat ani jinak vnímat Nejvyššího Pána Kṛṣṇu pomocí hmotných smyslů. Pokud se však od samého začátku věnuje láskyplné transcendentální službě Pánu, může Ho spatřit tak, že se jí Pán zjeví. Každá živá bytost je pouhá duchovní jiskra, a proto sama nemůže uvidět či poznat Nejvyššího. Arjuna je oddaný a jako takový nezávisí na své schopnosti spekulovat; připouští, že jakožto živá bytost má svá omezení, a uznává Kṛṣṇovo nepostižitelné postavení. Uvědomoval si, že živá bytost nemůže pochopit neomezené nekonečno. Pokud se však Nekonečný sám zjeví, je takto Jeho milostí možné Jeho přirozené povaze porozumět. Velmi důležité je zde také slovo yogeśvara — Pán má nepředstavitelnou moc. Jestliže chce, může se ze své milosti zjevit, přestože je neomezený. Proto Arjuna prosí o Kṛṣṇovu nepochopitelnou milost. Nic Mu nepřikazuje. Pán se nemusí zjevit nikomu, kdo se Mu plně neodevzdal vědom si Kṛṣṇy a neprokazuje Mu oddanou službu. Ti, kteří závisí na síle své myšlenkové spekulace, tedy Kṛṣṇu vidět nemohou.

Arjuna chtěl vidět Kṛṣṇu v Jeho vesmírné podobě, která je sice transcendentální, ale je projevená jen v hmotném světě a omezená dočasným trváním hmotné přírody. Stejně jako hmotná příroda je i tato Kṛṣṇova vesmírná podoba střídavě projevená a neprojevená. Je dočasná, na rozdíl od jiných podob Kṛṣṇy, které věčně existují v duchovním nebi. Oddaný ji nemusí vidět; Kṛṣṇa ji však nyní vyjevuje proto, že si Ho Arjuna přál takto spatřit. Obyčejný člověk tuto vesmírnou podobu vidět nemůže. K tomu musí Kṛṣṇa obdařit živou bytost potřebnou zrakovou schopností.

Přestože byl Arjuna Kṛṣṇův důvěrný přítel a nejpokročilejší ze všech učenců, nemohl o Kṛṣṇovi vědět vše. Zde se uvádí, že lidé o všech těchto podobách a projevech nikdy předtím neslyšeli a neznali je. Nyní Kṛṣṇa tyto úžasné podoby vyjevuje.

Nikdo nemůže vidět z jednoho místa celý vesmír. Ani ten nejpokročilejší vědec nedokáže pozorovat události v jiných částech vesmíru. Oddaný jako Arjuna však může vidět vše, co existuje v jakékoliv jeho části. Kṛṣṇa mu dává schopnost vidět cokoliv chce, minulost, přítomnost i budoucnost. Milostí Kṛṣṇy je tedy schopen vidět vše.

Čistý oddaný si nepřeje vidět Kṛṣṇu v žádné jiné než dvouruké podobě; Jeho vesmírnou podobu může spatřit jen Jeho milostí, ne prostřednictvím mysli, ale duchovníma očima. Arjunovi je řečeno, že k tomu, aby mohl vidět Kṛṣṇovu vesmírnou podobu, musí mít jiný zrak, nikoliv jinou mysl. Z následujících veršů bude zřejmé, že Kṛṣṇova vesmírná podoba není příliš důležitá. Jelikož ji však Arjuna chtěl vidět, Pán mu dal zrak potřebný k jejímu spatření.

Oddaní, kteří jsou ve správném postavení, kdy udržují transcendentální vztah s Kṛṣṇou, jsou přitahováni Jeho něžnými rysy, nikoliv bohaprostým projevem bohatství. Kṛṣṇovi společníci, přátelé a rodiče si nikdy nepřejí, aby ukázal své bohatství — jsou natolik pohrouženi v čisté lásce, že si ani neuvědomují Kṛṣṇovo postavení Nejvyšší Osobnosti Božství. Při opětování lásky zapomínají, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Pán. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu stojí, že všichni chlapci, kteří si hrají s Kṛṣṇou, jsou nesmírně zbožné duše a tuto příležitost dostali po mnoha zrozeních. Nevědí, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství; považují Ho za svého přítele. Proto Śukadeva Gosvāmī přednesl tento verš:

“Zde je Nejvyšší Osoba, kterou velcí mudrci považují za neosobní Brahman, oddaní za Nejvyšší Osobnost Božství a obyčejní lidé za výtvor hmotné přírody. Tito chlapci, kteří ve svých minulých životech nashromáždili mnoho zbožných činností, si nyní hrají s tímto Nejvyšším Pánem.” (Śrīmad-Bhāgavatam 10.12.11)

Oddaný sám nemá zájem vidět viśva-rūpu, vesmírnou podobu, ale Arjuna si ji přál vidět proto, aby doložil Kṛṣṇova prohlášení. Chtěl, aby lidé v budoucnosti mohli pochopit, že Kṛṣṇa se nepředstavil jako Nejvyšší pouze teoreticky a filozoficky, ale že se tak Arjunovi ukázal i ve skutečnosti. Arjuna to musí potvrdit, neboť je počátkem nové parampary. Ti, kteří chtějí Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇu, skutečně poznat, a kteří kráčejí v Arjunových stopách, by měli pochopit, že Kṛṣṇa se jako Nejvyšší nepředstavil jen teoreticky, ale že se tak skutečně zjevil.

Pán dal Arjunovi schopnost potřebnou ke spatření Jeho vesmírné podoby. Věděl, že Arjuna sám ji nijak zvlášť vidět nechce, jak jsme již vysvětlili.

Opakované užití slova aneka v těchto dvou verších poukazuje na to, že počet rukou, úst, nohou a ostatních projevů, které Arjuna viděl, byl neomezený. Tyto projevy se rozprostíraly po celém vesmíru, ale Pánovou milostí je Arjuna mohl spatřit z jednoho místa, kde seděl. To bylo možné díky Kṛṣṇově nepochopitelné moci.

To, co Arjuna viděl, bylo nepopsatelné. Přesto se Sañjaya snaží vylíčit Dhṛṭarāṣṭrovi myšlenkový obraz tohoto vznešeného zjevení. Sañjaya ani Dhṛṭarāṣṭra u něho nebyli přítomni, ale Sañjaya dokázal milostí Vyāsy vidět vše, co se dělo. Proto nyní celou situaci — nakolik je ji možné pochopit — přirovnává k představitelnému jevu (k tisícům sluncí).

Velmi důležité je slovo tatra (tam). Poukazuje na to, že když se Arjuna díval na vesmírnou podobu, seděl s Kṛṣṇou ve válečném voze. Ostatní přítomní na bitevním poli ji nemohli vidět, neboť Kṛṣṇa touto schopností obdařil pouze Arjunu, který pak mohl v Kṛṣṇově těle spatřit tisíce planet. Z védských písem víme, že existují mnohé vesmíry a mnohé planety, z nichž některé jsou ze země, jiné ze zlata, další z drahokamů, některé jsou velké, jiné již ne tak velké a tak dále. To vše Arjuna viděl ze svého válečného vozu. Nikdo jiný však nevěděl, co se mezi ním a Kṛṣṇou odehrávalo.

Jakmile Arjuna spatřil božský výjev, jeho vztah s Kṛṣṇou se rázem mění. Předtím se k sobě chovali jako přátelé, ale po tomto zjevení se Arjuna Kṛṣṇovi s úctou klaní a se sepjatýma rukama se k Němu modlí. Velebí vesmírnou podobu a jeho přátelský vztah se mění ve vztah založený na úžasu. Velcí oddaní vidí Kṛṣṇu jako studnici všech vztahů. V písmech se píše o dvanácti základních druzích vztahů a ty všechny má Kṛṣṇa. Uvádí se o Něm, že je oceánem všech vztahů mezi dvěma živými bytostmi, mezi polobohy i mezi Nejvyšším Pánem a Jeho oddanými.

Arjuna byl podnícen vztahem úžasu, a tak navzdory své rozvážné, klidné a tiché povaze propadl extázi, chlupy se mu zježily a začal se Nejvyššímu Pánu klanět se sepjatýma rukama. Pochopitelně se nebál; pouze byl zasažen divy, které Nejvyšší Pán předvedl. Tomu bezprostředně následoval úžas, který převládl nad jeho přirozeným láskyplným vztahem přátelství. Proto reagoval tímto způsobem.

Arjuna spatřil vše, co je ve vesmíru — vidí Brahmu, který je prvním vesmírným obyvatelem, i nebeského hada, na němž ve spodní části vesmíru leží Garbhodakaśāyī Viṣṇu. Tento had, který slouží jako Jeho lůžko, se jmenuje Vāsuki. Jméno Vāsuki mají i jiní hadi. Arjuna vidí všechno — od Garbhodakaśāyīho Viṣṇua až po horní část vesmíru, kde na planetě ve tvaru lotosu sídlí první projevená bytost v kosmu, Pán Brahmā. To znamená, že Arjuna viděl vše, od počátku až do konce, i když seděl na jednom místě ve svém válečném voze. Toho byl schopen docílit milostí Kṛṣṇy, Nejvyššího Pána.

Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství a je neomezený; proto lze skrze Něho vidět vše.

Šest druhů bohatství Nejvyšší Osobnosti Božství nemá meze. Zde i na mnoha jiných místech se některé popisy opakují, ale opakování popisů Kṛṣṇovy slávy není podle písem literárním nedostatkem. Je řečeno, že když je někdo zmatený, užaslý nebo prožívá silnou extázi, znovu a znovu opakuje svá slova. To v žádném případě není chyba.

Zde jsou důležitá slova dyāv ā-pṛthivyoḥ (prostor mezi nebem a zemí) a loka-trayam (tři světy) — vyplývá z nich, že tuto Pánovu vesmírnou podobu neviděl jen Arjuna, ale i jiné osoby v jiných planetárních soustavách. To, že Arjuna hleděl na vesmírnou podobu, nebyl sen. Na bojišti ji viděli všichni ti, které Kṛṣṇa obdařil božským pohledem.

Polobozi ve všech planetárních soustavách se báli hrozivého projevu vesmírné podoby a její oslnivé záře, a proto se modlili o ochranu.

V jednom z předchozích veršů jsme četli, jak Pán Arjunovi slíbil ukázat, cokoliv bude chtít spatřit. Nyní Arjuna vidí, jak jsou vůdčí osobnosti protivníka (Bhīṣma, Droṇa, Karṇa a všichni Dhṛtarāṣṭrovi synové) a jejich vojáci spolu s jeho vlastními vojáky hubeni. To naznačuje, že po smrti téměř všech osob shromážděných na Kurukṣetře vyjde Arjuna z boje vítězně. Je zde uvedeno, že podlehne i Bhīṣma, který je považován za neporazitelného, a stejně skončí i Karṇa. Rozdrceni budou nejen velcí válečníci protivníka, jako je Bhīṣma, ale také někteří z mocných bojovníků stojících na straně Arjuny.

I když Arjuna věděl, že Kṛṣṇa je jeho přítel a Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, byl zmaten různými podobami, které Kṛṣṇa projevil. Ptal se tedy dále na skutečné poslání této ničivé síly. Ve Vedách stojí, že Nejvyšší Pravda ničí vše, i brāhmaṇy. Kaṭha Upaniṣad (1.2.25) uvádí:

Všichni brāhmaṇi, kṣatriyové a ostatní jsou Nejvyšším nakonec pozřeni jako jídlo. Tato podoba Nejvyššího Pána je všepohlcujícím obrem — a v ní, v podobě všepohlcujícího času, se zde Kṛṣṇa představuje. Kromě několika Pāṇḍuovců má pozřít všechny přítomné na bojišti.

Arjuna nebyl zastáncem boje. Myslel si, že bude lépe nebojovat a tak se vyhnout zklamání. Nyní od Pána dostává odpověď, že i kdyby nebojoval, všichni vojáci budou stejně zahubeni, neboť takový je Pánův plán. Kdyby Arjuna neválčil, zahynuli by nějak jinak. Jejich smrti nebylo možné zabránit ani v případě, že by od boje upustil. Ve skutečnosti již byli mrtví. Čas je zkázou a všechny projevy jsou odsouzeny ke zničení díky touze Nejvyššího Pána. To je zákon přírody.

Slovo savya-sācin poukazuje na toho, kdo dokáže na bojišti mistrovsky střílet z luku; Arjuna je tedy osloven jako zkušený bojovník schopný šípy zabíjet své nepřátele. Významná jsou také slova “jen se staň nástrojem” (nimitta-mātram). Celý svět je v pohybu podle plánu Nejvyšší Osobnosti Božství. Ti, kterým se nedostává poznání, si pošetile myslí, že příroda jedná bez jakéhokoliv plánu a že všechny projevy vznikají náhodou. Mnoho takzvaných vědců tvrdí: “Asi to bylo tak,” nebo “Možná spíše tak,” ale “asi” a “možná” neplatí. V hmotném světě je uskutečňován určitý plán. Jaký? Vesmírný projev umožňuje podmíněným duším vrátit se k Bohu, zpátky domů. Dokud mají panovačnou mentalitu a snaží se tak ovládat hmotnou přírodu, zůstávají podmíněné. Ten, kdo však dokáže pochopit plán Nejvyššího Pána a rozvíjí vědomí Kṛṣṇy, je nanejvýš inteligentní. Stvoření a zničení vesmírného projevu podléhá svrchovanému řízení Boha, a bitva na Kurukṣetře tedy představovala Jeho plán. Arjuna se odmítal boje zúčastnit, ale bylo mu doporučeno, aby bojoval v souladu s touhou Nejvyššího Pána; pak bude šťastný. Ten, kdo si je plně vědom Kṛṣṇy a jehož život je tak zasvěcen transcendentální službě Pánu, je dokonalý.

Každý plán chystá Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, ale k svým oddaným, kteří uskutečňují Jeho plán podle Jeho přání, je tak laskavý a milostivý, že chce, aby zásluhy připadly jim. Život má tedy vypadat tak, že každý jedná s vědomím Kṛṣṇy a pozná Nejvyšší Osobnost Božství prostřednictvím duchovního učitele. Plánům Nejvyššího Pána Kṛṣṇy, Osobnosti Božství, lze porozumět Kṛṣṇovou milostí a plány pravých oddaných Pána jsou na stejné úrovni jako Pánovy. Je třeba se podle nich zařídit a tak zvítězit v boji o přežití.

Jak jsme již uvedli, vesmírná podoba Nejvyšší Osobnosti Božství způsobila, že Arjuna byl udivený a zmatený, a proto začal Kṛṣṇovi opakovaně skládat uctivé poklony a zajíkavě se k Němu modlit — ne jako přítel, ale jako užaslý oddaný.

Když se Arjuna od Kṛṣṇy dozvěděl, jak dopadne bitva na Kurukṣetře, byl zbaven předsudků a jakožto velký oddaný a přítel Nejvyšší Osobnosti Božství řekl, že vše, co Kṛṣṇa dělá, je správné. Potvrdil, že Kṛṣṇa je oporou a cílem uctívání oddaných a zhoubou nežádoucích živlů. Pánovo jednání je stejně prospěšné pro všechny. Arjuna si uvědomil, že bitvě na Kurukṣetře přihlíželo z výšin mnoho polobohů, siddhů a inteligentních obyvatel vyšších planet, jelikož na bojišti byl Kṛṣṇa. Když Arjuna hleděl na Pánovu vesmírnou podobu, polobozi se radovali, zatímco ostatní — démoni a ateisté — nemohli oslavování Pána snést. Jejich přirozený strach z ničivé podoby Nejvyšší Osobnosti Božství je dohnal k útěku. Arjuna velebí, jak Kṛṣṇa jedná s oddanými i s ateisty. Oddaný oslavuje Pána za všech okolností, protože ví, že cokoliv Pán dělá, prospívá všem.

Těmito poklonami Arjuna vyjadřuje, že Kṛṣṇu by měli uctívat všichni. Je všeprostupující a je Duší každé duše. Arjuna Ho oslovuje mahātmā, což značí, že Kṛṣṇa je nesmírně velkodušný a je také neomezený; ananta znamená, že neexistuje nic, co by nebylo zasaženo vlivem a energií Nejvyššího Pána, a deveśa značí, že je vládcem všech polobohů a stojí výše než oni. Je útočištěm celého vesmíru. Arjuna si také uvědomoval, že i všechny dokonalé živé bytosti a mocní polobozi musí skládat Kṛṣṇovi uctivé poklony, protože Jeho nikdo nepřevyšuje. Zvláště se zmiňuje o tom, že Kṛṣṇa převyšuje Brahmu, neboť to byl On, kdo Brahmu stvořil. Brahmā se narodil ze stonku lotosu rostoucího z pupku Garbhodakaśāyīho Viṣṇua, Kṛṣṇovy úplné expanze. Proto musí Brahmā, Pán Śiva, který z Brahmy vzešel, i všichni ostatní polobozi skládat Kṛṣṇovi uctivé poklony. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je uvedeno, že Śiva, Brahmā a další takoví polobozi Pánovi projevují úctu. Velice důležité je slovo akṣaram, protože toto hmotné stvoření podléhá zkáze, ale Pán stojí nad ním. Je příčinou všech příčin a jako takový je v nadřazeném postavení vůči všem podmíněným duším v hmotné přírodě i vůči samotnému hmotnému vesmírnému projevu. Je tedy Svrchovaný.

Vše spočívá na Nejvyšší Osobnosti Božství — Pán je tedy konečným zázemím. Nidhānam znamená, že všechno, dokonce i záře Brahmanu, spočívá na Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇovi. Kṛṣṇa ví o všem, co se v tomto světě odehrává, a má-li poznání nějaký konec, je jím On. Je koncem veškerého poznání. Proto je tím, co je známé, i tím, co je možné poznat. Je předmětem poznání, protože je všeprostupující. Pán je transcendentální, jelikož je příčinou dlící v duchovním, transcendentálním světě, kde je také hlavní osobností.

Na Pána je zde poukazováno jako na vzduch, protože všudypřítomný vzduch je nejdůležitějším zastoupením všech polobohů. Arjuna také nazývá Kṛṣṇu pradědem, protože Kṛṣṇa je otcem Brahmy, prvního živého tvora ve vesmíru.

Z extáze lásky se Arjuna svému příteli Kṛṣṇovi klaní ze všech stran. Příjímá skutečnost, že Kṛṣṇa je Pánem všech sil a veškeré moci a že dalece převyšuje všechny mocné bojovníky shromážděné na bojišti. Ve Viṣṇu Purāṇě (1.9.69) stojí:

“Každý, kdo před Tebe předstoupí — byť i polobůh — je Tvým výtvorem, Nejvyšší Pane.”

Přestože se Kṛṣṇa před Arjunou zjevil ve své vesmírné podobě, Arjuna si pamatuje na svůj přátelský vztah s Ním, a proto Ho prosí o prominutí za mnohá nenucená gesta plynoucí z přátelství. Přiznává, že předtím nevěděl, že by Kṛṣṇa mohl přijmout takovou vesmírnou podobu, i když mu ji Kṛṣṇa jako jeho blízký přítel již popsal. Netušil, kolikrát se ke Kṛṣṇovi mohl chovat neuctivě, když Ho oslovoval “můj příteli”, “Ó Kṛṣṇo”, “Yādavo” a podobně, aniž by si uvědomil Jeho vznešenost. Kṛṣṇa je však tak vlídný a milostivý, že i navzdory své vznešenosti se s Arjunou přátelsky bavil. Tak vypadá transcendentální opětování lásky mezi oddaným a Pánem. Vztah mezi živou bytostí a Kṛṣṇou je věčný — jak je vidět na Arjunově chování, nemůže být zapomenut. Přestože Arjuna vidí bohatství vesmírné podoby, nemůže zapomenout na svůj přátelský vztah s Kṛṣṇou.

Tak jako má syn ctít svého otce, všichni mají uctívat Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství. Kṛṣṇa je duchovním učitelem — když byl stvořen vesmír, předal védské poznání Brahmovi, a nyní učí Arjunu Bhagavad-gītě. Je tedy původním duchovním mistrem a každý současný pravý duchovní učitel musí patřit k učednické posloupnosti pocházející od Kṛṣṇy. Ten, kdo není představitelem Kṛṣṇy, se nemůže stát učitelem či duchovním mistrem učícím transcendentální téma.

Pánu jsou skládány poklony v každém ohledu. Jeho velikost je nezměrná. Nikdo nemůže být větší než Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, protože nikdo v žádném světě, duchovním či hmotném, Ho nepřevýší ani se Mu nevyrovná. Všichni jsou níže než On a nikdo Ho nemůže předčit. Toto stojí ve Śvetāśvatara Upaniṣadě (6.8):

Nejvyšší Pán Kṛṣṇa má smysly a tělo jako obyčejný člověk, ale u Něho není rozdíl mezi smysly, tělem, myslí a Jím samotným. Hlupáci, kteří Pána Kṛṣṇu neznají v úplnosti, si myslí, že Kṛṣṇa se liší od své duše, mysli, srdce a všeho ostatního. Kṛṣṇa je absolutní, a proto jsou Jeho činnosti a energie svrchované. Také je řečeno, že i když nemá stejné smysly jako my, je schopen všech smyslových činností. Jeho smysly tedy nejsou ani nedokonalé, ani omezené. Nikdo nemůže být větší než Pán a nikdo se Mu nemůže vyrovnat. Každý stojí níže než On.

Veškeré poznání, moc a činnosti Nejvyšší Osobnosti jsou transcendentální. Jak uvádí Bhagavad-gītā (4.9):

Každý, kdo zná Kṛṣṇovo transcendentální tělo, činnosti a dokonalost, se po opuštění těla dostává zpátky k Němu a již se nevrací do tohoto strastiplného světa. Proto bychom měli vědět, že Kṛṣṇovy činnosti se liší od jednání jiných bytostí. Nejlepším plánem pro život je dodržovat zásady dané Kṛṣṇou. To nás dovede k dokonalosti. Také je řečeno, že nikdo není pánem Kṛṣṇy; všichni jsou Jeho služebníky. Caitanya-caritāmṛta (Ādi 5.142) to dokládá takto: ekale īśvara kṛṣṇa, āra saba bhṛtya — pouze Kṛṣṇa je Bůh a všichni ostatní jsou Jeho služebníci. Každý poslouchá Jeho příkazy a není nikoho, kdo by je mohl odmítnout. Všichni jsou pod Jeho dohledem a jednají podle Jeho vůle. Jak uvádí Brahma-saṁhitā, On je příčinou všech příčin.

Kṛṣṇovi oddaní mají ke Kṛṣṇovi různé vztahy — někdo s Ním jedná jako se synem a někdo jako s manželem, přítelem nebo pánem. Vztahem Kṛṣṇy a Arjuny je přátelství. Kṛṣṇa je tolerantní, stejně jako otec, manžel či pán.

Arjuna jakožto dobrý přítel má s Kṛṣṇou vztah založený na důvěře. Stejně jako upřímnému příteli působí radost přítelovo bohatství, Arjuna se raduje, když vidí, že jeho přítel Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství a že je schopen projevit tak úžasnou vesmírnou podobu. Poté, co ji uviděl, se však zároveň bojí, že se z ryzího přátelství mohl vůči Kṛṣṇovi dopustit mnoha přestupků. Jeho mysl je tedy rozrušená ze strachu, i když k tomu není důvod. Proto žádá Kṛṣṇu, který může přijmout jakoukoliv podobu, aby projevil svou podobu známou pod jménem Nārāyaṇa. Vesmírná podoba je hmotná a nestálá, stejně jako je nestálý hmotný svět. Na vaikunthských planetách má však Kṛṣṇa transcendentální čtyřrukou podobu zvanou Nārāyaṇa. V duchovním nebi je nesčetně mnoho planet a na každé z nich je Kṛṣṇa přítomný v podobě svých úplných expanzí s různými jmény. Arjuna si tedy přál vidět jednu z těchto podob projevených na vaikunthských planetách. Podoba Nārāyaṇa na každé vaikunthské planetě je čtyřruká, ale liší se rozmístěním symbolů — lastury, kyje, lotosu a disku — v jednotlivých rukách. Nārāyaṇové mají různá jména podle toho, co ve které ruce drží. Všechny tyto podoby jsou však totožné s Kṛṣṇou, a Arjuna proto žádá, aby Ho mohl vidět v Jeho čtyřrukém projevení.

V Brahma-saṁhitě (5.39) stojí: rāmādi-mūrtiṣu kalā-niyamena tiṣṭhan — Pán má věčně statisíce podob, z nichž hlavní jsou Rāma, Nṛsiṁha, Nārāyaṇa a tak dále. Celkově jich je nespočetně mnoho. Arjuna však věděl, že Kṛṣṇa je původní Pán, Osobnost Božství, který teď přijal dočasnou vesmírnou podobu. Nyní Pána žádá, aby mohl spatřit Jeho duchovní podobu zvanou Nārāyaṇa. Tento verš mimo veškerou pochybnost potvrzuje výrok Śrīmad-Bhāgavatamu, že Kṛṣṇa je původní Osobnost Božství a že všechny ostatní podoby pocházejí z Něho. Od svých úplných expanzí se neliší — je Bohem v kterékoliv ze svých nesčetných podob a ve všech si zachovává svěžest mladíka. To je trvalý rys Nejvyšší Osobnosti Božství. Ten, kdo zná Kṛṣṇu, se okamžitě zbavuje všeho znečištění, kterým se vyznačuje hmotný svět.

Arjuna chtěl vidět vesmírnou podobu Nejvyššího Pána, a Pán Kṛṣṇa ji z milosti ke svému oddanému Arjunovi ukázal, plnou záře a bohatství. Byla oslnivá jako slunce a její mnohé tváře se rychle měnily. Kṛṣṇa ji ukázal proto, aby ukojil touhu svého přítele Arjuny. Projevil ji prostřednictvím své vnitřní energie, které člověk nemůže porozumět svou spekulací. Tuto Pánovu vesmírnou podobu před Arjunou nikdo nespatřil, ale protože byla zjevena jemu, mohli ji uvidět i ostatní oddaní na nebeských a jiných planetách ve vesmírném prostoru. Nikdy předtím ji neviděli, ale nyní ji díky Arjunovi mohli také spatřit. Všichni praví oddaní Pána se tedy mohli dívat na vesmírnou podobu pozorovanou Arjunou milostí Kṛṣṇy. Podle jistého autora komentáře ukázal Kṛṣṇa tuto podobu i Duryodhanovi, když k němu šel sjednávat mír. Duryodhana bohužel mírovou nabídku nepřijal, a tehdy Kṛṣṇa projevil některé ze svých vesmírných podob. Ty se však liší od podoby, kterou ukázal Arjunovi. Je jasně řečeno, že tuto podobu předtím nikdo nikdy neviděl.

Je třeba správně pochopit, co v této souvislosti znamená božský zrak. Kdo ho může mít? Božský znamená náležející Bohu. Božský zrak nemůže mít ten, kdo nedosáhl božskosti poloboha. A kdo je polobůh? Védská písma uvádějí, že polobohy jsou oddaní Pána Viṣṇua (viṣṇu-bhaktāḥ smṛtā devāḥ). Ateisté neboli ti, kdo nevěří ve Viṣṇua, či ti, pro které je Nejvyšším pouze neosobní aspekt Kṛṣṇy, božský zrak mít nemohou. Není možné znevažovat Kṛṣṇu a zároveň mít božský zrak. Nikdo ho nemůže mít, aniž by vyvinul božské vlastnosti. Ti, kdo ho mají, mohou vidět tak jako Arjuna.

Bhagavad-gītā líčí vesmírnou podobu Pána. I když předtím, než byla zjevena Arjunovi, tento popis nikdo neznal, nyní je možné mít o viśva-rūpě určitou představu a ti, kdo mají skutečně božské vlastnosti, ji mohou i vidět. Božské vlastnosti však může mít pouze čistý oddaný Kṛṣṇy. Oddaní s božskou povahou a božským zrakem ovšem nijak zvlášť netouží vidět Pánovu vesmírnou podobu. Jak je uvedeno v přechozích verších, Arjuna chtěl vidět Pána Kṛṣṇu ve čtyřruké podobě Viṣṇua a z vesmírné podoby měl strach.

V tomto verši je několik velmi důležitých slov, například veda-yajñādhyayanaiḥ, které se týká studia védské literatury a pravidel obětí. Slovo Veda se vztahuje na všechna védská písma — čtyři Vedy (Ṛg, Yajur, Sāma a Atharva), osmnáct Purāṇ, Upaniṣady a Vedānta-sūtru. Tato písma lze studovat doma nebo kdekoliv jinde. Existují také sūtry — Kalpa-sūtry a Mīmāṁsā-sūtry — určené ke studiu obětních metod. Slovo dānaiḥ se týká milodarů vhodným osobám, konkrétně těm, jež prokazují transcendentální láskyplnou službu Pánu, tedy brāhmaṇům a vaiṣṇavům. Pokud jde o zbožné činnosti, ty zahrnují oběť zvanou agni-hotra a předepsané povinnosti různých společenských tříd. Dobrovolné snášení určité námahy a nepohodlí se nazývá tapasya. To vše může člověk dělat — podstupovat askezi, dávat milodary, studovat Vedy a tak dále — ale pokud není oddaný jako Arjuna, vesmírnou podobu neuvidí. Impersonalisté si také představují, že vidí vesmírnou podobu Pána, ale z Bhagavad-gīty je zřejmé, že to nejsou oddaní, a proto ji vidět nemohou.

Mnoho lidí “vytváří” inkarnace — tím, že klamně prohlásí za inkarnaci obyčejného člověka. To celé je hloupost. Musíme se řídit zásadami Bhagavad-gīty; v jiném případě nelze nabýt dokonalého duchovního poznání. I když se o studiu Bhagavad-gīty uvádí, že předchází vědě o Bohu, je tak dokonalé, že umožňuje rozlišovat co je co. Přívrženci pseudoinkarnace mohou tvrdit, že také viděli transcendentální inkarnaci Boha, vesmírnou podobu — jejich tvrzení je však nepřijatelné, protože zde je jasně řečeno, že nikdo nemůže vidět vesmírnou podobu Boha, dokud se nestane Kṛṣṇovým oddaným. Nejprve se tedy člověk musí stát čistým oddaným Kṛṣṇy, a teprve pak může mluvit o vesmírné podobě, kterou viděl. Kṛṣṇův oddaný nikdy falešné inkarnace ani jejich přívržence neuznává.

Arjuna se původně bál zabít svého úctyhodného děda Bhīṣmu a učitele Droṇu. Kṛṣṇa mu však řekl, že nemusí mít strach. Když se Dhṛtarāṣṭrovi synové ve shromáždění Kuruovců pokoušeli obnažit Draupadī, Bhīṣma i Droṇa mlčeli, a za takové zanedbání povinnosti si zasloužili smrt. Kṛṣṇa vyjevil Arjunovi svou vesmírnou podobu, aby mu ukázal, že tito lidé již byli za své nezákonné jednání zabiti. Tento výjev odhalil před Arjunovýma očima také z toho důvodu, že oddaní jsou přirozeně mírumilovní a nejsou takových strašných činů schopni. Účel zjevení vesmírné podoby byl tedy splněn; nyní chtěl Arjuna vidět čtyřrukou podobu a Kṛṣṇa mu ji vyjevil. Vesmírná podoba oddaného příliš nezajímá, neboť neumožňuje opětování láskyplných citů. Oddaný chce buď Pánovi věnovat své city plné úcty, nebo vidět dvourukou podobu Kṛṣṇy, aby mohl jednat na úrovni láskyplné služby ve vzájemném vztahu s Nejvyšší Osobností Božství.

Když se Kṛṣṇa zjevil jako syn Vasudevy a Devakī, nejprve se objevil jako čtyřruký Nārāyaṇa, ale na žádost svých rodičů se změnil tak, že vypadal jako obyčejné dítě. Nyní Kṛṣṇa věděl, že Arjuna netouží spatřit čtyřrukou podobu, ale protože Ho požádal, aby ji projevil, Kṛṣṇa mu ji ukázal také a potom se zjevil ve své dvouruké podobě. Velmi důležité je slovo saumya-vapuḥ — označuje překrásnou podobu, která je známá jako nejkrásnější ze všech. Když byl Kṛṣṇa zde na Zemi, Jeho podoba přitahovala všechny. A jelikož je Pán vládcem vesmíru, jednoduše zahnal strach Arjuny, svého oddaného, a opět mu ukázal svou překrásnou podobu Kṛṣṇy. V Brahma-saṁhitě (5.38) stojí: premāñjana-cchurita-bhakti-vilocanena — překrásnou podobu Śrī Kṛṣṇy může vidět jen ten, kdo má oči potřené balzámem lásky.

Slova mānuṣaṁ rūpam dávají jasně najevo, že původní podoba Nejvyšší Osobnosti Božství je dvouruká. Ti, kdo se Kṛṣṇovi vysmívají, jako by byl obyčejný člověk, jsou zde usvědčeni z neznalosti Jeho božské povahy. Je-li Kṛṣṇa stejný jako obyčejný člověk, jak je možné, že umí ukázat vesmírnou podobu a potom zase čtyřrukou podobu zvanou Nārāyaṇa? V Bhagavad-gītě je proto velmi jasně řečeno, že ten, kdo považuje Kṛṣṇu za obyčejného člověka a svádí čtenáře tvrzením, že z Kṛṣṇy promlouvá neosobní Brahman, se dopouští největší nepravosti. Kṛṣṇa skutečně ukázal svou vesmírnou podobu i svou čtyřrukou podobu Viṣṇua. Jak by tedy mohl být obyčejnou lidskou bytostí? Čistého oddaného nemohou scestné komentáře k Bhagavad-gītě zmást, protože zná věci tak, jak jsou. Původní verše Bhagavad-gīty jsou jasné jako slunce. Nepotřebují umělé světlo hloupých tvůrců komentářů.

Ve čtyřicátém osmém verši této kapitoly jsme četli, jak Pán Kṛṣṇa zakončil projevení své vesmírné podoby a oznámil Arjunovi, že ji není možné spatřit pomocí mnoha zbožných činností, obětí a tak dále. Zde použité slovo su-durdarśam vyjadřuje, že Kṛṣṇova dvouruká podoba je ještě důvěrnější. Vesmírnou podobu Kṛṣṇy lze uvidět za předpokladu, že se činnosti, jako je askeze, studium Ved a filozofická spekulace, alespoň nepatrně obohatí oddanou službou. Je možné ji spatřit, i když nikoliv bez příměsi bhakti, jak již bylo vysvětleno. Výše než vesmírná podoba však stojí podoba Kṛṣṇy se dvěma rukama, kterou je ještě těžší uvidět; dokonce i pro polobohy, jako je Pán Brahmā a Pán Śiva. Ti si přejí Nejvyššího spatřit a ve Śrīmad-Bhāgavatamu je doloženo, že když měl být v lůně své matky Devakī, všichni polobozi z nebes přišli zázračného Kṛṣṇu navštívit. I když Ho v té době ještě neviděli, věnovali Mu pěkné modlitby a čekali, až se zjeví. Hlupák se Mu může vysmívat s tím, že Ho považuje za obyčejnou lidskou bytost, a místo Něho může ctít neosobní “něco” v Něm, ale to jsou jen nesmyslné pózy. Kṛṣṇu v Jeho dvouruké podobě si přejí vidět i polobozi, jako je Brahmā a Śiva.

Bhagavad-gītā (9.11) rovněž učí: avajānanti māṁ mūḍhā mānuṣīṁ tanum āśritaḥ — pro hlupáky, kteří se Nejvyššímu Pánu vysmívají, Pán zůstává neviditelný. Kṛṣṇovo tělo je zcela duchovní, věčné a plné blaženosti, jak dokládá Brahma-saṁhitā a Kṛṣṇa samotný v Bhagavad-gītě. Jeho tělo se vždy liší od hmotných těl. Avšak pro osoby, jež zkoumají Kṛṣṇu čtením Bhagavad-gīty a jiných védských písem, Kṛṣṇa znamená potíž. Ten, kdo používá hmotný způsob zkoumání, Ho považuje za velkou osobnost dějin a velice učeného filozofa, ale stále je pro něj pouze obyčejným člověkem, který i navzdory úžasné moci musel přijmout hmotné tělo. Tito jedinci považují Absolutní Pravdu z konečného hlediska za neosobní, a proto se domnívají, že neosobní Nejvyšší přijal osobní podobu, která je spojená s hmotnou přirozeností. Toto je materialistické uvažování o Nejvyšším Pánu. Další úvaha o Kṛṣṇovi, kterou předkládají ti, kdo hledají poznání, je spekulativní — tito lidé spekulují také o Kṛṣṇovi a považují Ho za méně důležitého, než je vesmírná podoba Nejvyššího. Někteří si tedy myslí, že vesmírná podoba, kterou Kṛṣṇa zjevil Arjunovi, je důležitější než Jeho osobní podoba. Osobní podoba Nejvyššího je podle nich jen pomyslná. Věří, že z konečného hlediska Absolutní Pravda není osoba. Avšak transcendentální způsob, jak poznat pravdu, je uveden ve čtvrté kapitole Bhagavad-gīty: naslouchat o Kṛṣṇovi od autorit. To je skutečný védský způsob přijímání poznání a ti, kdo patří k védské posloupnosti, naslouchají o Kṛṣṇovi od autority. Tím, že o Něm naslouchají znovu a znovu, jim Kṛṣṇa začne být velmi drahý. Již několikrát jsme hovořili o tom, že Kṛṣṇu halí Jeho energie yoga-māyā. Kṛṣṇa se nezjevuje komukoliv — vidět Ho může jen ten, komu se sám ukáže. Vedy to dokládají; Absolutní Pravdu může poznat odevzdaná duše. Transcendentalistovi se neustálým rozvíjením vědomí Kṛṣṇy a oddanou službou mohou otevřít duchovní oči a před nimi se mu Kṛṣṇa může zjevit. Toho nedosahují ani polobozi — i pro ně je tedy těžké poznat Kṛṣṇu. Pokročilí polobozi neustále doufají, že uvidí Kṛṣṇu v Jeho dvouruké podobě. Závěr zní, že i když spatřit Kṛṣṇovu vesmírnou podobu je velice obtížné a nepodaří se to všem, ještě těžší je poznat Jeho osobní podobu Śyāmasundary.

Kṛṣṇa se nejprve zjevil svým rodičům Devakī a Vasudevovi ve čtyřruké podobě, kterou pak změnil ve dvourukou. Proniknout do tohoto tajemství je pro ateisty či ty, kdo nevykonávají oddanou službu, velice těžké. Učenci, kteří studují Vedy pouze na základě gramatiky a čistě akademické kvalifikace, nemohou Kṛṣṇu poznat. To platí i o těch, kdo chodí formálně uctívat do chrámu — navštíví sice chrám, ale nemohou poznat Kṛṣṇu takového, jaký je. Poznat Kṛṣṇu je možné jedině cestou oddané služby, jak Kṛṣṇa sám vysvětlí v následujícím verši.

Kṛṣṇu lze poznat jedině procesem výlučné oddané služby. V tomto verši to sám objasňuje, aby samozvaní autoři komentářů, kteří se snaží porozumět Bhagavad-gītě spekulativní cestou, věděli, že tak jen maří čas. Nikdo nedokáže porozumět Kṛṣṇovi — tomu, jak se narodil svým rodičům ve čtyřruké podobě a vzápětí ji změnil ve dvourukou. K pochopení těchto věcí je velice těžké dojít studiem Ved nebo filozofickou spekulací. Proto je zde jasně řečeno, že Ho nikdo nemůže vidět či proniknout do těchto záležitostí. Zkušení studenti védských písem Ho však mohou z Ved poznávat mnoha způsoby. Autorizovaná písma uvádějí velké množství usměrňujících pravidel a ten, kdo chce poznat Kṛṣṇu, se jimi musí řídit. Každý se podle nich může podrobovat askezi — například se postit na Janmāṣṭamī, den Kṛṣṇova zjevení, a na dva dny zvané Ekādaśī (jedenáctý den po novu a po úplňku). Co se týče milodarů, mají se přirozeně dávat oddaným Kṛṣṇy, kteří prokazují Kṛṣṇovi oddanou službu a šíří Jeho filozofii, vědomí Kṛṣṇy, po celém světě. Vědomí Kṛṣṇy je požehnáním lidstvu. Rūpa Gosvāmī opěvoval Pána Caitanyu jako nejštědřejšího dárce, protože volně rozdával lásku ke Kṛṣṇovi, kterou je tak obtížné získat. Dá-li člověk nějakou část svých peněz těm, kdo se podílejí na rozdávání vědomí Kṛṣṇy, pak tento dar — věnovaný na šíření vědomí Kṛṣṇy — je tím nejlepším milodarem na světě. A pokud se někdo věnuje předepsanému uctívání v chrámu (v indických chrámech je vždy nějaké Božstvo, obvykle Viṣṇua či Kṛṣṇy), může dosáhnout pokroku uctíváním a skládáním poklon Nejvyšší Osobnosti Božství. Pro začátečníky v oddané službě Pánu je uctívání v chrámu nezbytné, což je potvrzeno ve védské literatuře (Śvetāśvatara Upaniṣad 6.23):

Ten, kdo je neochvějně oddán Nejvyššímu Pánu a dostává se mu vedení duchovního učitele, v něhož má podobně neochvějnou víru, může vidět Nejvyšší Osobnost Božství prostřednictvím zjevení. Kṛṣṇu nelze poznat myšlenkovou spekulací. Pro toho, kdo se nepodrobí osobnímu výcviku pod vedením pravého duchovního učitele, je nemožné byť i jen začít Kṛṣṇovi rozumět. Slovem tu je zde zvláště vyjádřeno, že co se týče poznání Kṛṣṇy, nemůže být použit, doporučen a nemůže ani uspět žádný jiný způsob.

Kṛṣṇovy osobní podoby — dvouruká a čtyřruká — se zcela liší od dočasné vesmírné podoby ukázané Arjunovi. Čtyřruká podoba jménem Nārāyaṇa a dvouruká podoba Kṛṣṇy jsou věčné a transcendentální, zatímco vesmírná podoba, kterou viděl Arjuna, je pomíjivá. Samo slovo su-durdarśam (stěží spatřitelná) naznačuje, že ji předtím nikdo neviděl, a také to, že oddaným ani nebylo třeba ji vyjevovat. Kṛṣṇa ji ukázal Arjunovi na jeho přání, aby lidé v budoucnu mohli žádat každého, kdo se bude prohlašovat za inkarnaci Boha, o projevení jeho vesmírné podoby a nenechali se svést.

Slovo na, kterého bylo několikrát užito v předchozím verši, vyjadřuje, že nikdo nemá být příliš pyšný na své přednosti, například na akademické vzdělání v oboru védské literatury. Člověk musí začít prokazovat oddanou službu Kṛṣṇovi. Jedině pak se může pokoušet psát komentáře k Bhagavad-gītě.

Kṛṣṇa postupně změnil podobu z vesmírné na čtyřrukou a potom na svou přirozenou podobu se dvěma rukama. To naznačuje, že všechny čtyřruké a ostatní podoby uvedené ve védské literatuře pocházejí z původní dvouruké podoby Kṛṣṇy; On je jejich zdrojem. Kṛṣṇa se liší dokonce i od těchto podob, o neosobním pojetí ani nemluvě. Pokud jde o Kṛṣṇovy čtyřruké podoby, je jasně řečeno, že i ta, která Mu je z nich nejblíže (Mahā-Viṣṇu, jenž leží na vesmírném oceánu a vydechuje a vdechuje nesčetné množství vesmírů), je také expanzí Nejvyššího Pána. V Brahma-saṁhitě (5.48) stojí:

“Mahā-Viṣṇu, do něhož všechny nesčetné vesmíry vnikají a opět z Něho vycházejí pouhým jeho dýcháním, je úplnou expanzí Kṛṣṇy. Proto uctívám Govindu, Kṛṣṇu, příčinu všech příčin.” Z toho vyplývá, že bychom měli uctívat osobní podobu Kṛṣṇy coby Nejvyšší Osobnost Božství, oplývající věčnou blažeností a poznáním. Kṛṣṇa je zdrojem všech podob Viṣṇua, všech inkarnací a je původní Nejvyšší Osobností. To dokládá Bhagavad-gītā.

Ve védské literatuře (Gopāla-tāpanī Upaniṣad 1.1) najdeme tento výrok:

“Skládám uctivé poklony Kṛṣṇovi, jenž se vyznačuje transcendentální podobou charakterizovanou blažeností, věčností a poznáním. Jemu se klaním, neboť porozumět Jemu znamená pochopit Vedy. Proto je nejvyšším duchovním mistrem.” Dále je řečeno: kṛṣṇo vai paramaṁ daivatam, “Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství.” (Gopāla-tāpanī Upaniṣad 1.3) Eko vaśī sarva-gaḥ kṛṣṇa īḍyaḥ — “Tento Kṛṣṇa je sám Nejvyšší, Osobnost Božství, a je hoden uctívání.” (Gopāla-tāpanī Upaniṣad 3.2) Eko 'pi san bahudhā yo 'vabhāti — “Kṛṣṇa je jeden, ale projevuje se v nekonečně mnoha podobách a inkarnacích.” (Gopāla-tāpanī Upaniṣad 1.21)

Brahma-saṁhitā (5.1) uvádí:

“Nejvyšší Osobnost Božství je Kṛṣṇa, jenž má tělo sestávající z věčnosti, poznání a blaženosti. Nemá počátek, neboť je sám počátkem všeho. Je příčinou všech příčin.”

Na jiném místě je řečeno: yatrāvatīrṇaṁ kṛṣṇākhyaṁ paraṁ brahma narākṛti — “Nejvyšší Absolutní Pravda je osoba, jmenuje se Kṛṣṇa a čas od času sestupuje na Zemi.” Ve Śrīmad-Bhāgavatamu nalezneme popis různých inkarnací Nejvyšší Osobnosti Božství a Kṛṣṇovo jméno se v tomto soupisu objevuje také. Poté se tam ovšem dočteme, že Kṛṣṇa není inkarnace Boha, ale samotný původní Nejvyšší Pán, Osobnost Božství (ete cāṁśa-kalāḥ puṁsaḥ kṛṣṇas tu bhagavān svayam).

V Bhagavad-gītě Pán prohlašuje: mattaḥ parataraṁ nānyat — “Neexistuje nic vyššího než Má podoba Osobnosti Božství, Kṛṣṇy.” Jinde v Gītě praví: aham ādir hi devānām — “Já jsem původem všech polobohů.” A když Arjuna vyslechl Bhagavad-gītu a pochopil, co mu Kṛṣṇa říká, potvrdil totéž slovy: paraṁ brahma paraṁ dhāma pavitraṁ paramaṁ bhavān, “Nyní plně chápu, že jsi Nejvyšší Osobnost Božství, Absolutní Pravda a útočiště všeho.” Vesmírná podoba, kterou Kṛṣṇa ukázal Arjunovi, tedy není původní podobou Boha. Původní podobou je Kṛṣṇa. Vesmírnou podobu s mnoha tisíci hlavami a rukama projevil, aby upoutal pozornost lidí, kterým chybí láska k Bohu.

Pro čisté oddané, kteří Pána milují v různých transcendentálních vztazích, není vesmírná podoba přitažlivá. Nejvyšší Pán opětuje transcendentální lásku ve své původní podobě Kṛṣṇy. Arjunovi, který byl s Kṛṣṇou tak důvěrně spojen vztahem přátelství, proto nebyla tato podoba vesmírného projevu příjemná — budila v něm strach. Arjuna jakožto Kṛṣṇův stálý společník přirozeně musel mít transcendentální zrak; nebyl to obyčejný člověk. Z toho důvodu ho vesmírná podoba neuchvátila. Ta může připadat úžasná těm, kdo chtějí dosáhnout vyšší úrovně života prací konanou s touhou po jejích plodech, ale osobám, které se věnují oddané službě, je nanejvýš drahá dvouruká podoba Kṛṣṇy.

Každý, kdo se chce setkat s Kṛṣṇou, nejvyšší ze všech Osobností Božství, na planetě Kṛṣṇaloce v duchovním nebi a být s Ním důvěrně spojen, musí přijmout za svůj zde uvedený návod, jak jej přednesl sám Nejvyšší. Tento verš je proto považován za esenci Bhagavad-gīty. Bhagavad-gītā je kniha určená podmíněným duším, které jednají v hmotném světě s cílem ovládat přírodu a neznají pravý, duchovní život. Má jim ukázat, jak mohou poznat svou duchovní existenci a svůj věčný vztah s nejvyšší duchovní osobností, a poučit je, jak se vrátit domů, zpátky k Bohu. Tento verš jasně udává proces, kterým lze dosáhnout úspěchu v duchovní činnosti — oddanou službu.

Pokud jde o práci, je třeba všechnu svou energii přeorientovat na jednání spojené s vědomím Kṛṣṇy. V Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.255) stojí:

Nikdo by neměl konat jinou práci než takovou, která je ve vztahu ke Kṛṣṇovi. Té se říká kṛṣṇa-karma. Je možné být zaměstnán různými činnostmi, ale nemá se lpět na jejich výsledku. Někdo například může obchodovat, ale aby tuto činnost změnil v jednání s vědomím Kṛṣṇy, musí obchodovat pro Kṛṣṇu. Je-li Kṛṣṇa majitelem obchodu, má mít požitek ze zisku On. Pokud obchodník vlastní tisíce dolarů a všechny je má obětovat Kṛṣṇovi, může to udělat. Tak vypadá práce pro Kṛṣṇu. Místo stavění velké budovy určené k vlastnímu požitku smyslů může postavit pěkný chrám pro Kṛṣṇu, uvést do něj Božstvo Kṛṣṇy a postarat se o to, aby se Božstvu sloužilo, jak se uvádí v autorizovaných knihách o oddané službě. To vše je kṛṣṇa-karma. Člověk nemá ulpívat na výsledku své práce. Má ho obětovat Kṛṣṇovi a přijmout zbytky po oběti jako prasādam. Když pro Kṛṣṇu postaví velkou budovu a uvede do ní Božstvo Kṛṣṇy, neznamená to, že v ní nemůže bydlet; musí si ale uvědomovat, že jejím majitelem je Kṛṣṇa. To se nazývá vědomí Kṛṣṇy. Pokud někdo není schopen postavit Kṛṣṇovi chrám, může chrám uklízet. To je také kṛṣṇa-karma. Nebo se může starat o zahradu. Každý, kdo vlastní půdu — alespoň v Indii má i chudý člověk nějaký pozemek — ji může použít pro Kṛṣṇu tak, že na ní bude pěstovat květiny, které pak Kṛṣṇovi obětuje. Může zasít semena keříků tulasī, protože jejich lístky jsou velice důležité a Kṛṣṇa to doporučuje v Bhagavad-gītě. Patraṁ puṣpaṁ phalaṁ toyam — Kṛṣṇa chce, aby jsme Mu obětovali lístek, květ, ovoce nebo vodu. Taková oběť Ho uspokojí. A lístkem se zvláště myslí lístek tulasī. Můžeme tedy zasít tulasī a zalévat ji — tak může i ten nejchudší člověk sloužit Kṛṣṇovi. To jsou některé příklady práce pro Kṛṣṇu.

Slovo mat-paramaḥ poukazuje na toho, pro koho je nejvyšší dokonalostí života mít Kṛṣṇovu společnost v Jeho svrchovaném sídle. Nechce dosáhnout vyšších planet, jako je Měsíc a Slunce či nebeské planety, a dokonce ani Brahmaloky, která je v tomto vesmíru nejvýše. Nijak ho to nepřitahuje; láká ho jedině duchovní nebe. A ani tam se nespokojí s pouhým splynutím se září brahmajyoti, jelikož se chce dostat na nejvýše ležící duchovní planetu — Kṛṣṇaloku neboli Goloku Vṛndāvanu. Ví o ní vše, a žádná jiná planeta ho proto nezajímá. Slovo mad-bhaktaḥ vyjadřuje, že se plně věnuje oddané službě, konkrétně jejím devíti procesům: naslouchání, opěvování, vzpomínání, uctívání, sloužení Pánovým lotosovým nohám, nabízení modliteb, plnění Pánových pokynů, jednání jako Jeho přítel a odevzdání Mu všeho. Je možné se zaměstnávat všemi devíti způsoby oddané služby, osmi, sedmi nebo i jedním z nich, což každého zaručeně dovede k dokonalosti.

Velice důležitý je výraz saṅga-varjitaḥ. Je třeba se vyvarovat společnosti osob, jež se staví proti Kṛṣṇovi. To se netýká pouze ateistů, ale i těch, které přitahuje plodonosná práce a myšlenková spekulace. Čistá podoba oddané služby je popsána v Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.1.11):

V tomto verši Śrīla Rūpa Gosvāmī dává jasně najevo, že chce-li někdo konat čistou oddanou službu, musí být oproštěn od veškerého hmotného znečištění. Nesmí být ve styku s těmi, kteří propadli plodonosným činnostem a myšlenkové spekulaci. Když takto prostý nežádoucí společnosti a znečištění hmotnými touhami rozvíjí příznivým způsobem poznání o Kṛṣṇovi, nazývá se to čistá oddaná služba. Ānukūlyasya saṅkalpaḥ prātikūlyasya varjanam (Hari-bhakti-vilāsa 11.676) — je třeba myslet na Kṛṣṇu a jednat pro Kṛṣṇu s příznivým, nikoliv s nepříznivým postojem. Kaṁsa byl nepřítel Kṛṣṇy a od chvíle Kṛṣṇova narození neustále různě plánoval, jak Ho zabít. A jelikož se mu to nikdy nepodařilo, bez ustání na Něho myslel. Při práci, při jídle i ve spánku si byl vždy v každém ohledu vědom Kṛṣṇy, ale toto vědomí Kṛṣṇy nebylo pozitivní. Přestože tedy na Kṛṣṇu myslel dvacet čtyři hodin denně, byl to démon a Kṛṣṇa ho nakonec zabil. Každý, koho Kṛṣṇa zabije, samozřejmě ihned dosáhne osvobození, ale to není cíl čistého oddaného. Ten netouží ani po osvobození, ani se nechce dostat na svrchovanou planetu Goloku Vṛndāvanu. Jeho jediným cílem je sloužit Kṛṣṇovi, ať je to kdekoliv.

Oddaný Kṛṣṇy je ke všem přátelský. Z toho důvodu je zde uvedeno, že nemá nepřátele (nirvairaḥ). Jak je to možné? Oddaný, který si je vědom Kṛṣṇy, ví, že jedině oddaná služba Kṛṣṇovi může každého zbavit všech problémů. Zná to z vlastní zkušenosti, a proto chce tento systém jednání s vědomím Kṛṣṇy uvést do lidské společnosti. Dějiny zaznamenaly mnoho příkladů oddaných Pána, kteří pro šíření vědomí Boha riskovali svůj život. Známým vzorem je Pán Ježíš Kristus. Neoddaní ho ukřižovali, ale on svůj život obětoval tomu, aby šířil vědomí Boha. Bylo samozřejmě povrchní si myslet, že ho skutečně zabili. V Indii je také mnoho vzorů, jako Ṭhākura Haridāsa a Prahlāda Mahārāja. Proč tak riskovali? Protože chtěli rozšířit vědomí Kṛṣṇy, a to je obtížné. Osoba vědomá si Kṛṣṇy ví, že když někdo trpí, je to kvůli tomu, že zapomněl na svůj věčný vztah s Kṛṣṇou. Největším darem, který může člověk dát lidské společnosti, je tedy zbavit svého bližního všech hmotných problémů tak, že ho bude učit o Kṛṣṇovi. Tímto způsobem čistý oddaný slouží Pánu-jeho prostřednictvím je Kṛṣṇa tolik milostivý i k obyčejným lidem. Teď si můžeme představit, jak milostivý je Kṛṣṇa k těm, kteří Mu prokazují službu a riskují pro Něho všechno. Proto je jisté, že se po opuštění těla dostanou na svrchovanou planetu.

Souhrnem lze říci, že Kṛṣṇa projevil dočasnou vesmírnou podobu, podobu času, který pohlcuje vše, i čtyřrukou podobu Viṣṇua. Kṛṣṇa je tedy zdrojem všech těchto projevů. Není to tak, že by Kṛṣṇa byl projevem původní viśva-rūpy či Viṣṇua. Kṛṣṇa je původem všech podob. Existují statisíce Viṣṇuů, ale oddaný se zaměřuje pouze na původní podobu Kṛṣṇy, dvourukého Śyāmasundaru. V Brahma-saṁhitě je uvedeno, že ti, kteří jsou láskou a oddaností poutáni k Śyāmasundarovi, Ho mohou neustále vidět ve svém srdci a nevidí nic jiného. Měli bychom tedy pochopit myšlenku jedenácté kapitoly, kterou je, že podoba Kṛṣṇy je stěžejní a svrchovaná.