Bg. 11.51

अर्जुन उवाच
दृष्ट्वेदं मानुषं रूपं तव सौम्यं जनार्दन ।
इदानीमस्मि संवृत्त: सचेता: प्रकृतिं गत: ॥ ५१ ॥
arjuna uvāca
dṛṣṭvedaṁ mānuṣaṁ rūpaṁ
tava saumyaṁ janārdana
idānīm asmi saṁvṛttaḥ
sa-cetāḥ prakṛtiṁ gataḥ

Synonyma

arjunaḥ uvācaArjuna řekl; dṛṣṭvākdyž vidím; idamtuto; mānuṣamlidskou; rūpampodobu; tavaTvou; saumyampřekrásnou; janārdanaó hubiteli nepřátel; idānīmnyní; asmijsem; saṁvṛttaḥuklidněný; sa-cetāḥs takovým vědomím; prakṛtimdo svého přirozeného stavu; gataḥnavrácený.

Překlad

Jakmile Arjuna uviděl Kṛṣṇu v Jeho původní podobě, řekl: Ó Janārdano, když vidím Tvou překrásnou lidskou podobu, má mysl je klidná a jsem zpátky ve svém přirozeném stavu.

Význam

Slova mānuṣaṁ rūpam jasně svědčí o tom, že původní podoba Nejvyšší Osobnosti Božství je dvouruká. Tady vidíme, že ti, kdo pokládají Kṛṣṇu za obyčejného člověka, jsou nevědomí ohledně Jeho božské povahy. Kdyby byl Kṛṣṇa obyčejným člověkem, nemohl by ukázat vesmírnou podobu a potom zase čtyřrukou podobu Nārāyaṇa. Bhagavad-gītā tedy velice pěkně vysvětluje, že považovat Kṛṣṇu za obyčejného člověka a mást čtenáře tvrzením, že Kṛṣṇa je původně neosobní Brahman a nyní přijal lidskou podobu nebo že je obyčejný člověk, skrze kterého promlouvá neosobní Brahman, to vše jsou nesmysly. Kṛṣṇa skutečně ukázal svou vesmírnou podobu i svou čtyřrukou podobu Viṣṇua. Jak by mohl být obyčejnou lidskou bytostí? Čistého oddaného takové scestné komentáře k Bhagavad-gītě nezajímají. Ví, jak se věci mají, a tak není zmatený. Původní verše Bhagavad-gīty jsou jasné jako slunce a nepotřebují přisvítit lampami hloupých komentátorů.