Text 1:

Milostí Pána Caitanyi Mahāprabhua může i hloupé dítě plně popsat povahu Pána Kṛṣṇy, který si užívá svých zábav ve Vradži, tak, jak to vidí zjevená písma.

Text 2:

Sláva Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Pánu Nityānandovi! Sláva Śrī Advaitovi Ācāryovi! Sláva všem oddaným Pána Caitanyi!

Text 3:

Popsal jsem význam čtvrtého verše. Ó oddaní, nyní prosím vyslechněte význam verše pátého.

Text 4:

Pro vysvětlení původního verše nejprve naznačím, o čem pojednává.

Text 5:

Již dříve jsem předložil podstatu významu čtvrtého verše: tento avatāra (Śrī Caitanya Mahāprabhu) sestupuje proto, aby šířil zpívání svatého jména a lásku k Bohu.

Text 6:

I když to je pravda, jedná se pouze o vnější důvod Pánova sestoupení. Vyslechněte si prosím další, důvěrný důvod, proč se Pán zjevil.

Text 7:

Písma tvrdí, že v minulosti Śrī Kṛṣṇa sestoupil proto, aby odstranil břímě Země.

Text 8:

Odstranit toto břímě ovšem není věcí Nejvyšší Osobnosti Božství, protože vesmír chrání jeho udržovatel Viṣṇu.

Text 9:

Čas, kdy bylo třeba odstranit břímě světa, se však překryl s dobou, kdy měl inkarnovat Pán Kṛṣṇa.

Text 10:

Když sestupuje úplný Nejvyšší Pán, všechny ostatní inkarnace Osobnosti Božství se v Něm spojí.

Text 11 - 12:

Pán Nārāyaṇa, čtyři hlavní expanze (Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha), Matsya a ostatní līlā-avatārové, yuga-avatārové, manv-antara-avatārové a tolik dalších inkarnací, kolik Jich jen je, všechny sestupují v těle Pána Kṛṣṇy. Takto se zjevuje úplná Nejvyšší Osobnost Božství, samotný Pán Kṛṣṇa.

Text 13:

Tehdy je proto Pán Viṣṇu přítomný v těle Pána Kṛṣṇy, a Pán Kṛṣṇa zabíjí démony skrze Něj.

Text 14:

Zabíjení démonů je tedy pouze druhotná činnost. Nyní budu hovořit o hlavním důvodu Pánova zjevení.

Text 15 - 16:

Pánova touha zjevit se vznikla ze dvou příčin: chtěl vychutnat sladkou esenci nálad lásky k Bohu a také chtěl v tomto světě šířit oddanou službu na úrovni spontánní náklonnosti. Proto je známý jako nanejvýš blažený a ze všech nejmilostivější.

Text 17:

(Pán Kṛṣṇa uvažoval:) „Celý vesmír je plný představ o Mém majestátu, ale láska, která je oslabená tímto vědomím vznešenosti, Mi nepřináší uspokojení.“

Text 18:

„Považuje-li Mne někdo za Nejvyššího Pána a sebe za podřízeného, nemohu se jeho lásce poddat a tato láska Mě nemůže ovládat.“

Text 19:

„Reaguji přesně podle toho, v jaké transcendentální náladě Mne Můj oddaný uctívá. To je moje přirozené chování.“

Text 20:

„Odměňuji své oddané podle toho, jak se Mi odevzdávají. Každý jde ve všech ohledech Mou cestou, ó synu Pṛthy.“

Text 21 - 22:

„Podřídím se však takovému oddanému, který vychutnává čistou oddanou službu Mně, pokládaje Mne za svého syna, přítele či milého, a který si o sobě myslí, že je vznešený, zatímco Mne považuje za sobě rovného či podřízeného.“

Text 23:

„Oddaná služba, jež Mi živé bytosti prokazují, obnovuje jejich věčný život. Ó Mé drahé dívky z Vradži, vaše náklonnost vůči Mně je vaším velkým štěstím, protože jenom díky ní jste získaly Moji přízeň.“

Text 24:

„Matka Mě někdy sváže jako svého syna. Živí Mě a ochraňuje, protože si myslí, že jsem zcela bezmocný.“

Text 25:

„Přátelé Mi z čistého přátelství vylezou na záda se slovy: ,Co Ty jsi za velkého člověka? Vždyť jsme si rovni!̀“

Text 26:

„Když Mi Moje milovaná společnice něco v rozmrzelé náladě vyčítá, odvede to Moji mysl od poslechu uctivých védských hymnů.“

Text 27 - 28:

„Vezmu tedy tyto čisté oddané s sebou a sestoupím, abych se bavil různými úžasnými způsoby, které neznají dokonce ani na Vaikuṇṭě. Budu šířit tyto zábavy, nad kterými žasnu dokonce i Já sám.“

Text 29:

„Pod vlivem yogamāyi Mě budou gopī považovat za svého milence.“

Text 30:

„Ani Já, ani gopī si toho nevšimneme, protože naše mysli budou neustále pohroužené do krásy a vlastností toho druhého.“

Text 31:

„Čistá připoutanost nás spojí i na úkor morálních a náboženských povinností (dharmy). Osud nás někdy svede dohromady a jindy nás zase rozdělí.“

Text 32:

„Budu vychutnávat esenci všech těchto ras, a tak prokáži přízeň všem oddaným.“

Text 33:

„Až oddaní uslyší o čisté lásce obyvatel Vradži, zanechají všech náboženských a plodonosných obřadů a začnou Mne uctívat se spontánní láskou.“

Text 34:

„Kṛṣṇa projevuje svoji věčnou lidskou podobu a své zábavy proto, aby prokázal milost svým oddaným. Člověk by tedy měl poté, co o těchto zábavách slyšel, začít Kṛṣṇovi sloužit.“

Text 35:

Použití slovesa ,bhavet̀, které je v rozkazovacím způsobu, nám říká, že to určitě musíme udělat. Neuposlechnout by znamenalo zanedbat svoji povinnost.

Text 36 - 37:

Tak jako jsou tyto touhy základním důvodem Kṛṣṇova zjevení, kdežto zabíjení démonů je jenom vedlejší nezbytnost, je pro Śrī Kṛṣṇu Caitanyu, Nejvyšší Osobnost Božství, rozšiřování dharmy pro tento věk také jen vedlejší záležitostí.

Text 38:

Když se Pán zatoužil zjevit z jiného důvodu, nadešel také čas pro šíření náboženství tohoto věku.

Text 39:

Pán se tak společně se svými oddanými zjevil se dvěma záměry a společným zpíváním svatého jména si vychutnával nektar premy.

Text 40:

Takto šířil kīrtan dokonce i mezi nedotknutelnými. Ze svatého jména a premy uvil girlandu a ověnčil s ní celý svět.

Text 41:

Tak kázal oddanou službu v náladě oddaného a sám ji také vykonával.

Text 42:

Čtyři druhy oddaných jsou schránky čtyř druhů nálad lásky k Bohu, jimiž jsou služebnictví, přátelství, rodičovství a milostná láska.

Text 43:

Každý z oddaných si myslí, že právě jeho nálada je ta nejvznešenější, a v tomto rozpoložení vychutnává ve svém vztahu s Pánem Kṛṣṇou velké štěstí.

Text 44:

Když však tyto nálady nezaujatě srovnáme, zjistíme, že milostné rozpoložení je svojí sladkostí nadřazené všem ostatním.

Text 45:

„Vzrůstající lásku lze zakoušet v různých chutích, tak jak následují jedna za druhou. Avšak láska, které v tomto vzestupném pořadí tužeb náleží ta nejvyšší chuť, se projevuje jako láska milostná.“

Text 46:

Proto ji nazývám madhura-rasa. Má dvě další pododdělení, kterými jsou láska mezi manželi a láska mezi milenci.

Text 47:

V nemanželské náladě dochází k velkému zvýšení chuti. Tuto lásku nelze najít jinde než ve Vradži.

Text 48:

Tato nálada nezná u dívek z Vradži hranic, ale mezi nimi svoji dokonalost nachází u Śrī Rādhy.

Text 49:

Vychutnávat sladkost milostného vztahu si Pán Kṛṣṇa může právě díky Její čisté a vyzrálé lásce, která překonává lásku všech ostatních.

Text 50:

Proto Pán Gaurāṅga, který je samotný Śrī Hari, přijal náladu Rādhy, a tím si splnil své touhy.

Text 51:

„Pán Caitanya je záštitou polobohů i cílem Upaniṣad, pro velké mudrce je vším, pro své oddané je překrásným útočištěm a pro gopī s lotosovýma očima je samotnou podstatou lásky. Budu Jej moci opět spatřit?“

Text 52:

„Pán Kṛṣṇa přijal podobu Pána Caitanyi proto, že si chtěl vychutnávat neomezené nektarové nálady lásky jedné ze svých mnoha milenek (Śrī Rādhy). Zatímco vychutnával tuto lásku, schovával svoji tmavou pleť pod Její zářivě žlutou barvou. Kéž nám tento Pán Caitanya udělí svoji milost!“

Text 53:

Přijmout náladu extatické lásky byl hlavní důvod, proč se Pán zjevil a znovu ustanovil náboženský systém pro současný věk. Nyní prosím všichni poslouchejte, jak tento důvod vysvětlím.

Text 54:

Nejdříve jsem se jen v náznacích zmínil o tom, že tento verš popisuje hlavní důvod Pánova zjevení. Nyní předložím jeho úplný význam.

Text 55:

„Láskyplné zábavy Śrī Rādhy a Kṛṣṇy jsou transcendentálními projevy Pánovy vnitřní energie blaženosti. I když jsou Rādhā a Kṛṣṇa ve své totožnosti jedna a ta samá osoba, navždy se rozdělili. Nyní se tyto dvě transcendentální osobnosti znovu spojily v podobě Śrī Kṛṣṇy Caitanyi. Zjevil se s náladou a barvou pleti Śrīmatī Rādhārāṇī, přestože je samotný Kṛṣṇa. Hluboce se Mu klaním.“

Text 56:

Rādhā a Kṛṣṇa jsou tatáž osoba, ale přijali dvě těla. Tak si užívají jeden druhého a vychutnávají si nálady lásky.

Text 57:

Aby si užívali rasy, zjevili se nyní v jednom těle jako Pán Caitanya Mahāprabhu.

Text 58:

Nejdříve tedy popíši postavení Rādhy a Kṛṣṇy, a z toho bude zřejmá sláva Pána Caitanyi.

Text 59:

Śrīmatī Rādhikā je proměnou Kṛṣṇovy lásky. Je vnitřní energií zvanou hlādinī.

Text 60:

Tato energie blaženosti přináší Kṛṣṇovi potěšení a navíc vyživuje Jeho oddané.

Text 61:

Tělo Pána Kṛṣṇy je věčné (sat), plné poznání (cit) a plné blaženosti (ānanda). Jeho jediná duchovní energie se tedy projevuje těmito třemi způsoby.

Text 62:

Hlādinī je Jeho aspektem blaženosti, sandhinī je aspekt věčné existence a samvit, která je aspektem vědomí, je také chápána jako poznání.

Text 63:

„Ó Pane, jsi oporou všeho. Tři aspekty – hlādinī, sandhinī a samvit – v Tobě existují jako jedna duchovní energie. Avšak hmotné kvality, jež jsou příčinami štěstí, neštěstí a jejich směsí, se v Tobě nenacházejí, protože nemáš žádné hmotné vlastnosti.“

Text 64:

Podstatnou částí energie sandhinī je śuddha-sattva. V ní spočívá bytí Pána Kṛṣṇy.

Text 65:

Tato śuddha-sattva se proměňuje například v Kṛṣṇovu matku, otce, sídlo, dům, lůžko nebo sedadla.

Text 66:

„Stav čistého dobra (śuddha-sattva), ve kterém lze Pána spatřit bez jakéhokoliv pokryvu, se nazývá vasudeva. Na této čisté úrovni vnímá moje mysl Nejvyššího Pána, jenž je mimo dosah hmotných smyslů a je znám jako Vāsudeva.“

Text 67:

Podstatou energie samvit je poznání, že Nejvyšší Osobnost Božství je Pán Kṛṣṇa. Veškeré další druhy poznání, jako je například poznání Brahmanu, jsou pouze jeho součásti.

Text 68:

Podstatou energie hlādinī je láska k Bohu, podstatou lásky k Bohu je cit (bhāva) a nejvyšším stupněm rozvoje citu je mahābhāva.

Text 69:

Śrī Rādhā Ṭhākurānī je ztělesněním mahābhāvy. Je pokladnicí všech dobrých vlastností a korunním klenotem mezi všemi půvabnými společnicemi Pána Kṛṣṇy.

Text 70:

„Z těchto dvou gopī (Rādhārāṇī a Candrāvālī) Śrīmatī Rādhārāṇī vyniká ve všech ohledech. Je ztělesněním mahābhāvy a dobrými vlastnostmi všechny překonává.“

Text 71:

Její mysl, smysly a tělo jsou prodchnuté láskou ke Kṛṣṇovi. Je Kṛṣṇovou vlastní energií a pomáhá Mu v Jeho zábavách.

Text 72:

„Uctívám Govindu, původního Pána, jenž sídlí ve své říši Goloce s Rādhou, jež připomíná Jeho duchovní podobu a je ztělesněním extatické energie (hlādinī). Doprovázejí Je Její důvěrné společnice, zosobnění expanzí Její tělesné podoby, které jsou naplněny a prostoupeny věčně blaženou duchovní rasou.“

Text 73:

Slyšte nyní prosím o tom, jak Pánu Śrī Kṛṣṇovi tyto Jeho společnice pomáhají vychutnávat rasu a jak Mu pomáhají v Jeho zábavách.

Text 74 - 75:

Kṛṣṇovy milované společnice se dělí do tří skupin: bohyně štěstí, královny a dívky z Vradži, které jsou ze všech nejpřednější. Všechny tyto společnice pocházejí z Rādhiky.

Text 76:

Stejně jako je Pán Kṛṣṇa zdrojem všech inkarnací, je Śrī Rādhā zdrojem všech těchto společnic.

Text 77:

Bohyně štěstí jsou částečnými projevy Śrīmatī Rādhiky a královny jsou odrazy Její podoby.

Text 78:

Bohyně štěstí jsou Jejími úplnými částmi a projevem podob vaibhava- vilāsa, zatímco královny mají povahu Její vaibhava-prakāśi.

Text 79:

Vraja-devī mají rozdílné tělesné rysy. Jako Její expanze jsou nástroji k rozvíjení rasy.

Text 80:

Bez mnoha společnic nepřinese rasa takovou radost. Proto tedy existuje tolik projevů Śrīmatī Rādhārāṇī, aby Pánovi asistovaly v Jeho zábavách.

Text 81:

Mezi těmito společnicemi jsou ve Vradži různé skupiny s různými druhy citů a nálad. Pomáhají Pánu Kṛṣṇovi ve vychutnávání veškeré sladkosti tance rāsa a ostatních zábav.

Text 82:

Rādhā přináší Govindovi potěšení a okouzluje Ho. Znamená pro Něj vše a mezi Jeho společnicemi je korunním klenotem.

Text 83:

„Transcendentální bohyně Śrīmatī Rādhārāṇī je přímým protějškem Pána Śrī Kṛṣṇy. Ze všech bohyní štěstí je ústřední postavou. Vlastní veškerou přitažlivost, aby mohla přitahovat i samotnou nejpřitažlivější Osobnost Božství. Je to Pánova původní vnitřní energie.“

Text 84:

„Devī“ znamená „zářící a překrásná“ a také „rozkošné sídlo uctívání a láskyplných radovánek Pána Kṛṣṇy“.

Text 85:

Slova „kṛṣṇa-mayī“ znamenají „ta, pro niž je Pán Kṛṣṇa vším uvnitř i vně“. Rādhā vidí Kṛṣṇu všude, kam se podívá.

Text 86:

„Kṛṣṇa-mayī“ také znamená, že se od Pána Kṛṣṇy neliší, neboť je ztělesněním nálad lásky. Kṛṣṇova energie je s Ním totožná.

Text 87:

Její uctívání (ārādhana) spočívá v plnění tužeb Pána Kṛṣṇy, a Purāṇy ji proto nazývají Rādhikā.

Text 88:

„Zajisté uctívala Osobnost Božství, a to Pána Govindu potěšilo tak, že si Ji odvedl na osamělé místo a nás tu všechny nechal opuštěné.“

Text 89:

Rādhā je proto parama-devatā neboli nejvyšší bohyně a zasluhuje si být uctívána všemi. Je ochránkyní všech a matkou celého vesmíru.

Text 90:

Význam slov „sarva-lakṣmī“ jsem již vysvětlil. Znamenají, že Rādhā je původním zdrojem všech bohyní štěstí.

Text 91:

„Sarva-lakṣmī“ též vyjadřuje, že plně zastupuje šest Kṛṣṇových vznešených vlastností. Je proto svrchovanou energií Pána Kṛṣṇy.

Text 92:

Slova „sarva-kānti“ vyjadřují, že v Jejím těle sídlí veškerá krása a záře. Všechny Lakṣmī získávají svoji krásu od Ní.

Text 93:

Slovo „kānti“ může také znamenat „všechny touhy Pána Kṛṣṇy“. Všechny touhy Pána Kṛṣṇy spočívají ve Śrīmatī Rādhārāṇī.

Text 94:

Významem slov „sarva-kānti“ tedy je, že Śrīmatī Rādhikā plní veškeré touhy Pána Kṛṣṇy.

Text 95:

Pán Kṛṣṇa okouzluje svět, ale Śrī Rādhā okouzluje dokonce i Jeho, a proto je mezi všemi bohyněmi tou nejvyšší.

Text 96:

Śrī Rādhā je úplná energie a Pán Kṛṣṇa je vlastníkem úplné energie. Zjevená písma dokazují, že tito dva se od sebe neliší.

Text 97:

Nedají se od sebe oddělit, tak jako nelze oddělit pižmo od jeho vůně či oheň od tepla.

Text 98:

Rādhā a Pán Kṛṣṇa jsou tedy jeden, ale přijali dvě podoby, aby si užívali nálad svých zábav.

Text 99 - 100:

Kṛṣṇa se zjevil jako Śrī Kṛṣṇa Caitanya s náladou a barvou pleti Śrī Rādhy, aby hlásal prema-bhakti (láskyplnou oddanou službu Bohu). Tak jsem vysvětlil pátý verš.

Text 101:

Před vysvětlením šestého verše nejprve naznačím jeho význam.

Text 102:

Pán přišel, aby šířil saṅkīrtan. Jak jsem již řekl, to je vnější důvod.

Text 103:

Zjevení Pána Kṛṣṇy má však svůj hlavní důvod, který vychází z Jeho vlastních činností, kdy si nejvyšší měrou užívá různých výměn lásky.

Text 104:

Svarūpa Dāmodara vyjevil skutečnost, že tato velice důvěrná příčina se dělí na tři.

Text 105:

Svarūpa Dāmodara se v těchto tématech dobře vyzná, protože je nejdůvěrnějším společníkem Pána.

Text 106:

Srdce Pána Caitanyi je obrazem emocí Śrī Rādhiky, a tak v něm neustále vyvstávají pocity blaženosti i bolesti.

Text 107:

Pán Caitanya byl v závěrečné části svých zábav posedlý šílenstvím z odloučení od Kṛṣṇy. Jednal pomýleně a mluvil jako v poblouznění.

Text 108:

Stejně jako Rādhikā zešílela, když spatřila Uddhavu, byl i Śrī Caitanya Mahāprabhu ve dne v noci posedlý šílenstvím z odloučení.

Text 109:

S rukama okolo krku Svarūpy Dāmodara po celou noc nesouvisle mluvil, naplněn zármutkem, a ve stavu extatické inspirace vyjevoval svoje srdce.

Text 110:

Kdykoli v Jeho srdci vyvstala určitá nálada, Svarūpa Dāmodara Jej uspokojil zpíváním písní či recitováním veršů stejné nálady.

Text 111:

Nyní však není třeba tyto zábavy analyzovat. Podrobně je popíši až později.

Text 112:

Dříve projevil Pán Kṛṣṇa ve Vradži své tři období života: dětství, chlapectví a mládí. Jeho mládí je zvláště významné.

Text 113:

Jeho dětství učinila příznivým rodičovská náklonnost a Jeho chlapectví bylo úspěšné díky Jeho kamarádům.

Text 114:

V mládí vychutnával esenci rasy, a tak uskutečňoval svoje touhy v zábavách, jako je tanec rāsa se Śrīmatī Rādhikou a ostatními gopīmi.

Text 115:

Díky zábavám milenecké lásky, jako je tanec rāsa, učinil Pán Kṛṣṇa ve svém mládí úspěšnými všechna tři věková období i celý vesmír.

Text 116:

„Pán Madhusūdana si užíval mládí při radovánkách za podzimních nocí, obklopen pasačkami připomínajícími drahokamy. Tak rozptýlil veškeré neštěstí tohoto světa.“

Text 117:

„Když Pán Kṛṣṇa vyprávěl o Jejich mileneckých radovánkách z předešlé noci, Śrīmatī Rādhārāṇī se před svými přítelkyněmi tak styděla, že zavřela oči. Toho Pán využil a pomaloval Její ňadra obrázky delfínů při různých zábavných hrách, přičemž prokázal nejvyšší míru vynalézavosti. Takto si Pán Hari úspěšně užíval mládí při radovánkách v křovinách ve společnosti Śrī Rādhy a Jejích přítelkyň.“

Text 118:

„Ó Paurṇamāsī, kdyby se Pán Hari nezjevil spolu se Śrīmatī Rādhārāṇī v Mathuře, celé toto stvoření a zvláště Amor, polobůh lásky, by byli k ničemu.“

Text 119 - 120:

Ačkoliv již předtím Pán Kṛṣṇa, studnice všech nálad, žvýkal esenci nálad lásky, nebyl schopen splnit si tři touhy i přesto, že se je snažil vychutnat.

Text 121:

Nyní vysvětlím Jeho první touhu. Kṛṣṇa říká: „Jsem prvotní příčinou všech ras.“

Text 122:

„Jsem úplnou duchovní pravdou a Mou podstatou je úplná blaženost. Láska Śrīmatī Rādhārāṇī Mne však dohání k šílenství.“

Text 123:

„Síla lásky, jíž Mě Rādhā vždy přemůže, pro Mě zůstává neznámá.“

Text 124:

„Láska Rādhiky je Můj učitel a Já jsem žák, kterého učí tančit. Její prema Mě vždy přiměje tancovat různé neobvyklé tance.“

Text 125:

„Ó Vṛndo, moje milá přítelkyně, odkud přicházíš?“

Text 126:

„Chuť, kterou díky své lásce vychutnává Śrīmatī Rādhārāṇī, je desetmiliónkrát větší než blaženost, kterou při vychutnávání své lásky k Ní zažívám Já.“

Text 127:

„Jsem sídlem všech rozporuplných vlastností a také láska Rādhy je plná podobných rozporů.“

Text 128:

„Láska Rādhy proniká vším a již není, kam by se mohla šířit. Přesto se však neustále šíří dál.“

Text 129:

„Zcela jistě neexistuje nic většího než Její láska. Znakem této velikosti je, že neobsahuje žádnou pýchu.“

Text 130:

„Nic není čistšího než Její láska. Projevy této lásky jsou však zvrácené a záludné.“

Text 131:

„Sláva lásce Rádhy ke Kṛṣṇovi, nepříteli démona Mury! I když je Její láska již tak všudypřítomná, každým okamžikem se zvětšuje. I když je významná, je prostá pýchy. I když je čistá, vždy ji provází záludnost.“

Text 132:

„Śrī Rādhiká je nejvyšším sídlem této lásky a Já jsem jejím jediným objektem.“

Text 133:

„Vychutnávám si blaženost, která předmětu lásky náleží. Blaženost Rādhy, která je sídlem této lásky, je však desetmiliónkrát větší.“

Text 134:

„Moje mysl se žene za tou blažeností, kterou zakouší ono sídlo, ale i když se snažím sebevíce, vychutnat ji nemohu. Co mám udělat, aby se to podařilo?“

Text 135:

„Blaženost této lásky budu moci vychutnat pouze tehdy, stanu-li se kdy sám jejím sídlem.“

Text 136:

Když takto Pán Kṛṣṇa uvažoval, zatoužil tuto lásku ochutnat. Dychtivá touha po ní v Jeho srdci planula čím dál víc.

Text 137:

To byla jedna touha. Nyní prosím slyšte o další. Když Pán Kṛṣṇa viděl svoji krásu, začal uvažovat.

Text 138:

„Moje sladkost je úžasná, nekonečná a úplná. Nikdo ve třech světech nemůže najít její meze.“

Text 139:

„Veškerý nektar Mojí sladkosti vychutnává pouze Rādhikā silou své lásky.“

Text 140:

„Přestože je láska Rādhy čistá jako zrcadlo, její čistota se každým okamžikem zvětšuje.“

Text 141:

„I když se Moje sladkost už také nemá kam rozpínat, před tímto zrcadlem září krásou stále novější.“

Text 142:

„Mezi Mojí sladkostí a zrcadlem lásky Rādhy probíhá neustálá soutěž. Obojí se neustále zvětšuje, ale nikdo není poražen.“

Text 143:

„Moje sladkost je stále nová a svěží a oddaní ji vychutnávají podle své lásky ke Mně.“

Text 144:

„Když se dívám do zrcadla a vidím svoji sladkost, chtěl bych ji ochutnat, ale nemohu.“

Text 145:

„Začnu-li uvažovat o způsobu, jak ji vychutnat, přistihnu se, že dychtím po roli Rādhiky.“

Text 146:

„Kdo může projevit větší sladkost, než je ta Moje, sladkost, kterou nikdo předtím neochutnal a která všechny udivuje? Běda, když vidím tu krásu, Moje mysl je zmatena a sám bych si jí chtěl užívat tak jako Śrīmatī Rādhārāṇī.“

Text 147:

Kṛṣṇova krása má jednu přirozenou sílu: vzrušuje srdce všech mužů a žen, počínaje samotným Pánem Kṛṣṇou.

Text 148:

Poslech Jeho sladkého hlasu a flétny nebo pohled na Jeho krásu přitahují mysl všech. Dokonce i samotný Pán Kṛṣṇa se snaží tuto sladkost ochutnat.

Text 149:

Žízeň toho, kdo pije tento sladký nektar, není nikdy uhašena, ale naopak se neustále zvětšuje.

Text 150:

Takový nespokojený člověk začne pomlouvat Pána Brahmu, že nezná umění, jak správně tvořit, a že je jednoduše nezkušený.

Text 151:

„Nedal nám milióny očí, abychom se mohli dívat na Kṛṣṇovu krásu. Dal nám pouze dvě, a ty ještě navíc mrkají. Jak se takhle mohu dívat na Kṛṣṇovu líbeznou tvář?“

Text 152:

(Gopī řekly:) „Ó Kṛṣṇo, když jdeš ve dne do lesa a my nevidíme Tvoji sladkou tvář, lemovanou překrásnými kadeřavými vlasy, půl vteřiny nám připadá jako celý věk. A stvořitele, jenž na naše oči, kterými se na Tebe díváme, umístil víčka, považujeme jednoduše za hlupáka.“

Text 153:

„Po dlouhém odloučení gopī na Kurukšétře znovu viděly svého milovaného Kṛṣṇu. Svýma očima Jej uvěznily a objaly ve svých srdcích, čímž pocítily tak silnou radost, jaké nedosáhnou ani dokonalí yogī. Proklínaly stvořitele, že stvořil oční víčka, protože jim bránila v nerušeném výhledu.“

Text 154:

Pro oči neexistuje jiná dokonalost než pohled na Kṛṣṇu. Každý, kdo Ho vidí, je tím nejšťastnějším člověkem.

Text 155:

(Gopī řekly:) „Ó přítelkyně, oči, které vidí překrásné tváře synů Mahārāje Nandy, jsou vskutku šťastné. Když tito dva synové vcházejí do lesa, obklopeni svými přáteli, ženou před sebou krávy, své flétny přikládají k ústům a s láskou pohlížejí na obyvatele Vrindávanu. Myslíme si, že pro ty, kdo mají oči, není nic dokonalejšího, co by mohli zhlédnout.“

Text 156:

(Mathurské ženy řekly:) „Gopī očima neustále pijí nektar Kṛṣṇovy podoby, která je esencí líbeznosti a jíž se nic nevyrovná, ani ji nepředčí. Jaké odříkání asi musely podstoupit? Jeho líbeznost je jediným sídlem krásy, slávy a majestátu, je sama o sobě dokonalá, věčně svěží a velmi vzácná.“

Text 157:

Kṛṣṇova sladkost je jedinečná, stejně jako její síla. Mysl zneklidní už při pouhém naslouchání o takové kráse.

Text 158:

Samotného Pána Kṛṣṇu přitahuje jeho vlastní krása. Nemůže si jí však plně užít, a tak Jeho mysl zůstává plná lítosti.

Text 159:

To byl popis Jeho druhé touhy. Poslouchejte nyní, jak popíši třetí.

Text 160:

Tento závěr týkající se rasy je nesmírně hluboký a jediný, kdo o něm hodně ví, je Svarūpa Dāmodara.

Text 161:

Pokud někdo jiný tvrdí, že jej zná, musel o něm slyšet od něho, protože on byl nejdůvěrnějším společníkem Pána Caitanyi Mahāprabhua.

Text 162:

Láska gopī se nazývá rūḍha-bhāva. Je čistá a neposkvrněná a nikdy to není chtíč.

Text 163:

„Tato čistá láska gopī proslula pod jménem ,chtíč̀. Drazí oddaní Pána v čele se Śrī Uddhavou ji chtějí vychutnávat.“

Text 164:

Chtíč a láska mají odlišné příznaky, tak jako se železo a zlato liší svojí povahou.

Text 165:

Touha po uspokojení vlastních smyslů je kāma (chtíč), ale touha po uspokojení smyslů Pána Kṛṣṇy je prema (láska).

Text 166:

Cílem chtíče je pouze požitek vlastních smyslů. Láska však slouží požitku Pána Kṛṣṇy, a proto je velice mocná.

Text 167 - 169:

Je těžké se vzdát společenských zvyklostí, nařízení písem, tělesných potřeb, plodonosných činností, stydlivosti, trpělivosti, tělesných radostí, uspokojování vlastního já i cesty varṇāśrama-dharmy, ale gopī se toho všeho vzdaly, stejně jako svých vlastních rodin, snášely kárání i tresty svých příbuzných, a to všechno jen pro službu Pánu Kṛṣṇovi. Láskyplně Mu slouží pro Jeho požitek.

Text 170:

Tomu se říká pevné pouto k Pánu Kṛṣṇovi. Je úplně čisté, jako látka bez jediné skvrny.

Text 171:

Chtíč a láska jsou tedy úplně odlišné. Chtíč je jako hluboká temnota, ale láska je jako jasné slunce.

Text 172:

V lásce gopī tedy nelze najít sebemenší náznak chtíče. Jejich vztah s Kṛṣṇou je určen pouze pro Jeho požitek.

Text 173:

„Ó drahý miláčku! Tvé lotosové nohy jsou tak jemné, že když si je něžně pokládáme na svá ňadra, máme strach, abychom jim neublížily. Naše životy závisí pouze na Tobě. Naši mysl tedy neustále sužuje představa, že si při svých toulkách lesem poraníš své jemné nohy o kamínky na cestě.“

Text 174:

Tyto gopī se nestarají o svoje vlastní štěstí či neštěstí. Všechny jejich fyzické a mentální činnosti jsou určeny pouze k poskytování požitku Pánu Kṛṣṇovi.

Text 175:

Zřekly se pro Kṛṣṇu všeho a zajímají se pouze o to, aby Mu působily radost.

Text 176:

„Milované gopī, zřekly jste se kvůli Mně společenských zvyklostí, nařízení písem i svých příbuzných. Schoval jsem se vám jen proto, abyste se na Mne ještě více soustředily. Neměly byste se na Mne zlobit, protože jsem se vám ztratil ve váš prospěch.“

Text 177:

Pán Kṛṣṇa již v minulosti slíbil, že se k oddaným bude vztahovat podle způsobu, kterým Ho uctívají.

Text 178:

„Odměňuji svoje oddané podle toho, jak se Mi odevzdávají. Všichni ve všech ohledech kráčejí Mou cestou, ó synu Pṛthy.“

Text 179:

Jak však sám Pán Kṛṣṇa přiznal, gopī svým uctíváním způsobily, že byl tento slib porušen.

Text 180:

„Ó gopī, ani v životě dlouhém, jako je Brahmův, vám nebudu schopen splatit dluh za vaši čistou službu. Vašim stykům se Mnou se nedá nic vytknout. Vždyť jste přeťaly i všechna rodinná pouta, kterých je tak těžké se vzdát, jen abyste Mě mohly uctívat. Nechť jsou vám odměnou vaše slavné činnosti samotné.“

Text 181:

Vidíme-li, že gopī projevují náklonnost ke svému tělu, můžeme si být jisti, že to je pouze kvůli Pánu Kṛṣṇovi.

Text 182:

(Gopī uvažují takto:) „Své tělo jsem obětovala Pánu Kṛṣṇovi. Je jeho vlastník a Jemu přináší požitek.“

Text 183:

„Kṛṣṇu těší, když toto tělo vidí a dotýká se ho.“ To je důvod, proč gopī svoje těla udržují v čistotě a zdobí je.

Text 184:

„Ó Arjuno, nikdo ke Mně nechová hlubší lásku než gopī, které považují svá těla za Můj majetek, a proto je udržují v čistotě a zdobí je.“

Text 185:

Toto rozpoložení gopī má ještě jeden úžasný rys, jehož sílu není možné inteligencí pochopit.

Text 186:

Aniž by po tom gopī toužily, zažívají při pohledu na Kṛṣṇu neomezenou blaženost.

Text 187:

Gopī vychutnávají blaženost desetmiliónkrát větší, než je ta, kterou vychutnává Pán Kṛṣṇa, když vidí je.

Text 188:

U gopī se nenajde ani náznak snahy po vlastním požitku, a přesto se jejich blaženost neustále zvětšuje, což si odporuje.

Text 189:

Pro tento protiklad mám pouze jediné vysvětlení: štěstí gopī spočívá ve štěstí jejich milovaného Kṛṣṇy.

Text 190:

Když Pán Kṛṣṇa vidí gopī, vzroste Jeho radost i Jeho nesrovnatelná sladkost.

Text 191:

(Gopī uvažují takto:) „Kṛṣṇa je tak šťastný, když mne vidí.“ Při této myšlence se zvětšuje plnost a krása jejich tváří a těl.

Text 192:

Když Pán Kṛṣṇa hledí na krásu gopī, Jeho krásy přibývá. A čím více gopī hledí na Kṛṣṇovu krásu, tím více roste jejich krása.

Text 193:

Takto spolu soutěží, aniž by kdokoliv uznal porážku.

Text 194:

Kṛṣṇova blaženost tedy pramení z krásy a dobrých vlastností gopī, a to zase zvětšuje jejich radost.

Text 195:

Z toho je vidět, že štěstí gopī živí radost Pána Kṛṣṇy. To je důvod, proč se v jejich lásce nenachází nedostatek v podobě chtíče.

Text 196:

„Uctívám Pána Keśavu, jehož uctívají gopī, jež vycházejí na střechy svých výstavních domů, když se vrací z lesa, a setkávají se s Ním na cestě prostřednictvím stovek tanečních stylů svých pohledů a jemných úsměvů. Koutky Jeho očí se jako velké černé včely potulují okolo jejich ňader.“

Text 197:

V lásce gopī lze nalézt další přirozený znak, který dokazuje, že v ní není jediné stopy po chtíči.

Text 198:

Láska gopī živí sladkost Pána Kṛṣṇy, která zase na oplátku posiluje jejich lásku, protože jim činí velkou radost.

Text 199:

Štěstí milujícího spočívá ve štěstí milovaného. Takový vztah není založen na touze po vlastním požitku.

Text 200 - 201:

To je způsob, jakým se projevuje nesobecká láska. Zdroj lásky je potěšen, je-li potěšen milovaný objekt. Když ale tato radost z lásky brání ve službě Pánu Kṛṣṇovi, oddaného tato extáze rozzlobí.

Text 202:

„Śrī Dārukovi začaly díky jeho extatické lásce tuhnout údy, a proto se z těchto pocitů neradoval, neboť mu bránily v jeho službě – ovívání Pána Kṛṣṇy.“

Text 203:

„Rādhārāṇī, jejíž oči se podobají lotosům, hlasitě zavrhla extatickou lásku, protože kvůli ní jí proudy slz rušily pohled na Govindu.“

Text 204:

Čistí oddaní navíc nikdy nezanechají láskyplné služby Pánu Kṛṣṇovi, aby místo ní usilovali o vlastní požitek prostřednictvím pěti druhů osvobození.

Text 205:

„Mysli Mých oddaných, kteří o Mně pouze naslouchají, spějí ke Mně, který sídlím v srdcích všech bytostí, stejně jako nebeské vody Gangy plynou bez překážek do oceánu.“

Text 206:

„To jsou vlastnosti transcendentální láskyplné služby Puruṣottamovi, Nejvyšší Osobnosti Božství: je bezpříčinná a nic ji nemůže zastavit.“

Text 207:

„Moji oddaní nepřijmou osvobození sālokya, sārṣṭi, sārūpya, sāmīpya či splynutí se Mnou, dokonce ani když jim je nabídnu. Ničemu z toho nedávají přednost před možností Mi sloužit.“

Text 208:

„Moji oddaní si splnili své touhy tím, že Mi slouží, a tak nepřijímají čtyři druhy osvobození, kterých lze touto službou snadno dosáhnout. Proč by potom měli přijímat radosti, o které časem přijdou?“

Text 209:

Přirozená láska gopī je prostá sebemenší stopy chtíče. Je neposkvrněná, zářící a čistá jako tekuté zlato.

Text 210:

Gopī jsou Śrī Kṛṣṇovi pomocnicemi, učitelkami, přítelkyněmi, manželkami, drahými žákyněmi, důvěrnicemi i služebnicemi.

Text 211:

„Ó Pārtho, věz, že říkám pravdu. Gopī jsou Mé pomocnice, učitelky, žákyně, služebnice, přítelkyně a manželky, a nevím o ničem, čím by pro Mě nebyly.“

Text 212:

Gopī znají Kṛṣṇovy touhy a vědí, jak Mu dokonale s láskou sloužit pro Jeho požitek. Zkušeně vykonávají tuto službu, jen aby svého milého potěšily.

Text 213:

„Ó Pārtho, gopī znají Moji vznešenost, láskyplnou službu Mně, úctu ke Mně i Moji mentalitu. Nikdo jiný toto ve skutečnosti nezná.“

Text 214:

Śrīmatī Rādhikā je ze všech gopī nejpřednější. Všechny předčí krásou, dobrými vlastnostmi, štěstím a hlavně láskou.

Text 215:

„Stejně jako je Pánu Kṛṣṇovi drahá Rādhā, je Mu drahé i Její jezírko (Rádhá-kund). Rādhā je mezi všemi gopīmi Kṛṣṇovou nejmilejší.“

Text 216:

„Ó Pārtho, Země je ve všech třech planetárních systémech obzvláště požehnanou, protože se na ní nachází město Vrindávan. A ve Vrindávanu jsou zvláště slavné gopī, protože mezi ně patří Moje Śrīmatī Rādhārāṇī.“

Text 217:

Všechny ostatní gopī pomáhají zvětšovat blaženost Kṛṣṇových zábav s Rādhārāṇī a jednají jako nástroje Jejich vzájemného požitku.

Text 218:

Rādhā je milovanou společnicí Kṛṣṇy a bohatstvím Jeho života. Bez Ní Jej gopī nemohou potěšit.

Text 219:

„Během tance rāsa opustil Pán Kṛṣṇa, nepřítel Kaṁsy, ostatní gopī a do svého srdce přijal Śrīmatī Rādhārāṇī, protože Ona Mu pomáhá v uskutečnění samotné podstaty Jeho tužeb.“

Text 220:

Pán Caitanya se zjevil s emocemi Rādhy a kázal dharmu pro tento věk – zpívání svatého jména a čistou lásku k Bohu.

Text 221:

V rozpoložení Śrīmatī Rādhārāṇī splnil také svoje vlastní touhy, a to je hlavní důvod Jeho zjevení.

Text 222:

Pán Śrī Kṛṣṇa Caitanya je Kṛṣṇa (Vrajendra-kumāra), který je ztělesněním všech ras a zosobněnou mileneckou láskou.

Text 223:

Zjevil se proto, aby si vychutnával náladu milenecké lásky a současně šířil i všechny ostatní rasy.

Text 224:

„Mé drahé přítelkyně, jen pohleďte, jak si Śrī Kṛṣṇa užívá jara! Když gopī objímají každou část Jeho těla, vypadá jako zosobnění milenecké lásky. Svými transcendentálními zábavami dává život všem gopīm a celému stvoření. Svýma jemnýma tmavě modrýma rukama a nohama, jež připomínají modré květy lotosů, vytvořil festival pro Amora.“

Text 225:

Pán Śrī Kṛṣṇa Caitanya je sídlem rasy a sám si nekonečnými způsoby vychutnával její sladkost.

Text 226:

Tak zavedl dharmu pro současný věk Kali. Oddaným Pána Caitanyi jsou všechny tyto skutečnosti dobře známé.

Text 227 - 228:

S oddaností se klaním a na svojí hlavě držím lotosové nohy Advaity Ācāryi, Pána Nityānandy, Śrīvāse Paṇḍita, Gadādhara Paṇḍita, Svarūpy Dāmodara, Murāriho Gupty, Haridāse Ṭhākura a všech ostatních oddaných Śrī Kṛṣṇy Caitanyi.

Text 229:

V náznaku jsem se zmínil o původním šestém verši a nyní prosím poslouchejte, neboť vyjevím jeho význam.

Text 230:

„Nejvyšší Pán Hari oplývající city Śrīmatī Rādhārāṇī se zjevil z lůna Śrīmatī Śacī-devī, jako když měsíc vyjde z moře, protože chtěl pochopit vznešenost lásky Rādhārāṇī, svoje úžasné vlastnosti, které si Ona jediná díky svojí lásce vychutnává, a štěstí, které Ona cítí, když zakouší sladkost Jeho lásky.“

Text 231:

Žádný z těchto závěrů by se neměl odhalovat veřejnosti. Nebudou-li však odhaleny, nikdo je nepochopí.

Text 232:

Proto se o nich zmíním, ale vyjevím pouze jejich podstatu, takže milující oddaní to pochopí, kdežto hlupáci nikoliv.

Text 233:

Ten, kdo se zmocní Pána Caitanyi Mahāprabhua a Pána Nityānandy Prabhua ve svém srdci, bude při poslechu těchto transcendentálních závěrů zažívat blaženost.

Text 234:

Všechny tyto závěry jsou jako čerstvé výhonky mangovníku, protože vždy těší oddané, kteří tak připomínají kukačky.

Text 235:

Velbloudům podobní neoddaní však do těchto témat nemohou proniknout, a to mi do srdce vnáší zvláštní pocit radosti.

Text 236:

Ze strachu před nimi nechci mluvit. Když oni tomu ale neporozumí, co může být v těchto třech světech radostnějšího?

Text 237:

Složím tedy oddaným své poklony, a pro jejich potěšení budu bez rozpaků hovořit.

Text 238:

Jednou Kṛṣṇa přemýšlel takto: „Všichni říkají, že jsem naprosto blažený a oplývám všemi rasami.“

Text 239:

„Všechny světy získávají svoji radost ze Mne. Existuje snad někdo, kdo by mohl poskytnout radost Mně?“

Text 240:

„Moji mysl by mohl potěšit pouze někdo, kdo by měl stokrát více předností, než mám Já.“

Text 241:

„Na světě není možné nalézt ani jednu osobu, která by byla schopnější než Já. Pouze v Rādhārāṇī vidím někoho, kdo Mne může potěšit.“

Text 242 - 243:

„I když Má krása překonává krásu deseti miliónů Amorů, i když se jí nic nevyrovná ani ji nepředčí a i když těší tři světy, pohled na Rādhārāṇī těší Moje oči.“

Text 244:

„Zvuk Mé transcendentální flétny přitahuje tři světy, ale Moje uši jsou okouzleny sladkými slovy Śrīmatī Rādhārāṇī.“

Text 245:

„Moje mysl i srdce jsou uchváceny vůní těla Rādhārāṇī, přestože Moje tělo dodává vůni celému stvoření.“

Text 246:

„I když je celé stvoření plné různých chutí díky Mně, jsem okouzlen nektarovou chutí rtů Śrīmatī Rādhārāṇī.“

Text 247:

„A přestože je Můj dotek chladivější než deset miliónů měsíců, osvěžuje Mě dotek Śrīmatī Rādhiky.“

Text 248:

„A tak i přesto, že jsem zdrojem štěstí celého světa, krása a vlastnosti Śrī Rādhiky jsou pro Mne vším.“

Text 249:

„Takto lze pochopit Moje pocity náklonnosti ke Śrīmatī Rādhārāṇī. Když je však porovnám, zjišťuji, že si navzájem odporují.“

Text 250:

„Když se dívám na Śrīmatī Rādhārāṇī, Moje oči jsou zcela spokojené. Když se však Ona dívá na Mne, Její štěstí je ještě větší.“

Text 251:

„Když se o sebe třou bambusy, vydávají zvuk připomínající flétnu. To uchvacuje vědomí Śrīmatī Rādhārāṇī, protože si myslí, že to je zvuk Mé flétny. Objímá strom tamāla, protože si jej plete se Mnou.“

Text 252:

„,Śrī Kṛṣṇa Mě objímá,̀ myslí si, ,Můj život je nyní úspěšný.̀ Zatímco takto svírá strom v náručí, Jejím jediným zájmem je stále těšit Kṛṣṇu.“

Text 253:

„Když se stane, že k Ní příznivý vánek zanese vůni Mého těla, je zaslepena láskou, a chce se do tohoto vánku vrhnout.“

Text 254:

„Když žvýká betelový oříšek, který jsem žvýkal Já, pohrouží se do oceánu blaženosti a zapomene na všechno ostatní.“

Text 255:

„I kdybych Měl stovky úst, nebyl bych schopen vyjádřit transcendentální blaženost, kterou jí Moje společnost dává.“

Text 256:

„Když poté, co Naše zábavy skončí, vidím jas Jejího těla, radostí se zapomenu.“

Text 257:

„Mudrc Bharata řekl, že nálady milence i milenky jsou stejné. To ale nezná nálady Mého Vrindávanu.“

Text 258:

„Štěstí, které prožívám při setkání s Rādhārāṇī, je stokrát větší než štěstí, které prožívám při setkání s jinými.“

Text 259:

„,Má drahá, příjemná Rādhārāṇī, Tvoje tělo je zdrojem veškeré krásy. Tvoje červené rty jsou jemnější než pocit nesmrtelné sladkosti, Tvoje tvář voní jako lotosový květ, Tvá sladká slova pokoří kukání kukaček a Tvoje údy chladí víc než santálová pasta. Jsi dokonale ozdobena překrásnými vlastnostmi, a když Tě vychutnávám, všechny Mé smysly zaplavuje extatická blaženost.̀“

Text 260:

„,Její oči jsou uchváceny krásou Pána Kṛṣṇy, nepřítele Kaṁsy. Její tělo se chvěje vzrušením při Jeho dotyku. Její uši neustále přitahuje Jeho sladký hlas, Její nosní dírky okouzluje Jeho vůně a Její jazyk dychtí po nektaru Jeho jemných rtů. Když se snaží předstírat, že se ovládá, sklopí svou lotosu podobnou tvář, ale vnější známky Její spontánní lásky ke Kṛṣṇovi se stejně projeví.̀“

Text 261:

„Když o tom přemýšlím, docházím k závěru, že se ve Mně nachází nějaká neznámá chuť, jež ovládá celé bytí té, která Mne okouzluje – Śrīmatī Rādhārāṇī.“

Text 262:

„Stále dychtím vychutnat to blaho, které ze Mne Rādhārāṇī získává.“

Text 263:

„I když se o to snažím různými způsoby, zatím se Mi to nepodařilo. Přitom ale cítím, jak je toto štěstí sladké, a Moje touha ho okusit je čím dál větší.“

Text 264:

„Původně jsem do tohoto světa sestoupil proto, abych si vychutnával nálady čisté lásky, a také jsem je různými způsoby vychutnával.“

Text 265:

„Oddanou službu, jež vyvěrá ze spontánní lásky Mých oddaných, jsem učil tak, že jsem ji předvedl ve svých zábavách.“

Text 266:

„Avšak tyto tři Moje touhy zůstaly nenaplněné, protože si jich nelze užít v opačném postavení.“

Text 267:

„Dokud nepřijmu jas extatické lásky Śrī Rādhiky, tyto tři touhy se nemohou nikdy splnit.“

Text 268:

„Abych si tedy tyto tři touhy splnil, sestoupím s city a barvou pleti Śrīmatī Rādhārāṇī.“

Text 269:

Tak Pán Kṛṣṇa dospěl ke svému rozhodnutí. Zároveň nadešel čas pro sestoupení inkarnace pro tento věk.

Text 270:

Právě v té době Jej vroucně uctíval Śrī Advaita, který Ho přivolal svým hlasitým voláním.

Text 271 - 272:

Pán Kṛṣṇa nechal nejprve sestoupit svoje rodiče a předchůdce. Potom se sám zjevil v Navadvípu, s náladami a barvou pleti Śrīmatī Rādhārāṇī. Jako měsíc v úplňku vzešel z lůna matky Śacī, které je jako oceán čistého mléka.

Text 273:

Takto jsem v meditaci o lotosových nohách Śrīly Rūpy Gosvāmīho vysvětlil šestý verš.

Text 274:

Své vysvětlení těchto dvou veršů (5. a 6. verše první kapitoly) mohu doložit veršem Śrī Rūpy Gosvāmīho.

Text 275:

„Pán Kṛṣṇa přijal podobu Pána Caitanyi proto, že si chtěl vychutnávat neomezené nektarové nálady lásky jedné ze svých mnoha milenek (Śrī Rādhy). Zatímco si vychutnával tuto lásku, schovával svoji tmavou pleť pod Její zářivě žlutou barvou. Kéž nám tento Pán Caitanya udělí svoji milost!“

Text 276:

V těchto šesti verších byl tedy podán příznivý úvod, podstata pravdy o Pánu Caitanyovi a důvod nezbytnosti Jeho zjevení.

Text 277:

Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. Protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.