Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 4.165

Verš

ātmendriya-prīti-vāñchā — tāre bali ‘kāma’
kṛṣṇendriya-prīti-icchā dhare ‘prema’ nāma

Synonyma

ātma-indriya-prīti — pro potěšení vlastních smyslů; vāñchā — touhy; tāre — tomu; bali — říkám; kāma — chtíč; kṛṣṇa-indriya-prīti — pro potěšení smyslů Pána Kṛṣṇy; icchā — touha; dhare — nese; prema — láska; nāma — název.

Překlad

Touha po uspokojení vlastních smyslů je kāma (chtíč), ale touha po uspokojení smyslů Pána Kṛṣṇy je prema (láska).

Význam

Zjevená písma popisují čistou lásku následovně:

sarvathā dhvaṁsa-rahitaṁ
saty api dhvaṁsa-kāraṇe
yad bhāva-bandhanaṁ yūnoḥ
sa premā parikīrtitaḥ

„Nedojde-li k rozpadu milostného vztahu i přesto, že je k tomu vážný důvod, označuje se takový vztah důvěrné lásky za čistý.“

Ovládnuté gopī byly touto čistou láskou poutány ke Kṛṣṇovi. Pro ně sexuální láska založená na ukájení smyslů nepřipadala v úvahu. Jejich jedinou náplní života bylo starat se o to, aby byl Kṛṣṇa ve všech ohledech šťastný, bez ohledu na jejich osobní zájmy. Svoji duši zasvětily výhradně uspokojení Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇy. Mezi gopīmi a Kṛṣṇou tedy neexistoval sebemenší náznak sexuální lásky.

Autor Śrī Caitanya-caritāmṛty zde oprávněně prohlašuje, že sexuální láska je osobní smyslový požitek. Všechny védské usměrňující zásady týkající se touhy po slávě, rodičovství, bohatství a tak dále jsou různé stupně uspokojování smyslů. Činnosti určené k uspokojení smyslů lze vykonávat pod rouškou obecného blaha, nacionalismu, náboženství, altruismu, morálních zásad, biblických zásad, zdravotních předpisů, plodonosných činností, ostýchavosti, tolerance, osobního pohodlí, vysvobození z hmotného otroctví, pokroku, rodinné náklonnosti, strachu ze společenského nátlaku nebo ze zákonem stanoveného trestu, ale toto vše jsou pouze různé podskupiny stejné podstaty – uspokojování smyslů. Všechny tyto dobré činnosti jsou v podstatě vykonávány pro osobní uspokojení smyslů, protože při následování těchto obecně vychvalovaných morálních a náboženských zásad není nikdo schopen obětovat vlastní zájmy. Nad tímto vším je však transcendentální úroveň, kde se považujeme pouze za věčné služebníky Kṛṣṇy, absolutní Osobnosti Božství. Všechny činnosti konané s tímto služebnickým postojem se nazývají čistá láska k Bohu, protože jsou určeny pro absolutní smyslový požitek Śrī Kṛṣṇy. Na druhou stranu každá činnost konaná pro požitek z jejích plodů či výsledků je uspokojováním smyslů. Tyto činnosti je vidět někdy v hrubých a někdy v jemných podobách.