CC Ādi 4.152

অটদি যদ্‌ ভবানহ্নি কাননং
ত্রিটির্যুগায়তে ত্বামপশ্যতাম ।
কুটিলকুন্তলং শ্রীমুখং চ তে
জড় উদীক্ষতাং পক্ষ্মকৃদ্দৃশাম্‌ ॥ ১৫২ ॥
aṭati yad bhavān ahni kānanaṁ
truṭir yugāyate tvām apaśyatām
kuṭila-kuntalaṁ śrī-mukhaṁ ca te
jaḍa udīkṣatāṁ pakṣma-kṛd dṛśām

Synonyma

aṭatijdeš; yatkdyž; bhavānTy, Pane; ahnive dne; kānanamdo lesa; truṭiḥpůl vteřiny; yugāyatevypadá jako yuga; tvāmTebe; apaśyatāmtěch, kdo nevidí; kuṭila-kuntalamozdobenou loknami vlasů; śrī-mukhamkrásnou tvář; caa; teTvoji; jaḍaḥhlupák; udīkṣatāmdívat se na; pakṣma-kṛtten, kdo stvořil řasy; dṛśāmočí.

Překlad

(Gopī řekly:) „Ó Kṛṣṇo, když jdeš ve dne do lesa a my nevidíme Tvoji sladkou tvář, lemovanou překrásnými kadeřavými vlasy, půl vteřiny nám připadá jako celý věk. A stvořitele, jenž na naše oči, kterými se na Tebe díváme, umístil víčka, považujeme jednoduše za hlupáka.“

Význam

Tento verš se nachází ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.31.15) a vyslovily ho gopī.