Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 4.107

Verš

śeṣa-līlāya prabhura kṛṣṇa-viraha-unmāda
bhrama-maya ceṣṭā, āra pralāpa-maya vāda

Synonyma

śeṣa-līlāya — v závěrečných zábavách; prabhura — Pána Caitanyi Mahāprabhua; kṛṣṇa-viraha — z odloučení od Pána Kṛṣṇy; unmāda — šílenství; bhrama-maya — pochybené; ceṣṭā — snahy; āra — a; pralāpa-maya — bláznivé; vāda — řeči.

Překlad

Pán Caitanya byl v závěrečné části svých zábav posedlý šílenstvím z odloučení od Kṛṣṇy. Jednal pomýleně a mluvil jako v poblouznění.

Význam

Pán Śrī Caitanya vyjevil nejvyšší stádium pocitů oddaného v odloučení od Kṛṣṇy. Tyto výjevy byly vznešené, protože byl v pocitech odloučení zcela dokonalý. Materialisté tomu však nerozumí. Materialističtí učenci si někdy myslí, že byl nemocný nebo blázen. Jejich problém je, že jsou neustále pohrouženi ve světském uspokojování smyslů, a nikdy nemohou pochopit pocity oddaných Pána. Materialisté mají odporné představy. Myslí si, že si mohou svými smysly užívat hrubohmotných objektů, které lze přímo vnímat, a podobně se zabývat i transcendentálními rysy Pána Caitanyi. Pánu však lze porozumět pouze v souladu se zásadami, které předložili Gosvāmī v čele se Svarūpou Dāmodarem. Zmocněné osoby, jako jsou Svarūpa Dāmodara nebo šest Gosvāmīch, nikdy nepředkládají teorie, jaké předkládají nadīyā-nāgarī, skupina takzvaných oddaných. Gaurāṅga-nāgarī jsou na zcela mentální úrovni a jejich představy jsou jen mentální výmysly.