CC Ādi 4.146

অপরিকলিতপূর্বঃ কশ্চমৎকারকারী
স্ফুরতি মম গরীয়ানেষ মাধুর্যপূরঃ ।
অয়মহমপি হন্ত প্রেক্ষ্য যং লুব্ধচেতাঃ
সরভসমুপভোক্তুং কাময়ে রাধিকেব ॥ ১৪৬ ॥
aparikalita-pūrvaḥ kaś camatkāra-kārī
sphurati mama garīyān eṣa mādhurya-pūraḥ
ayam aham api hanta prekṣya yaṁ lubdha-cetāḥ
sarabhasam upabhoktuṁ kāmaye rādhikeva

Synonyma

aparikalitanezakoušené; pūrvaḥdříve; kaḥkdo; camatkāra-kārīudivující; sphuratiprojeví; mamaMoje; garīyānvětší; eṣaḥtoto; mādhurya-pūraḥmnožství sladkosti; ayamtoto; aham; apidokonce; hantaběda; prekṣyakdyž vidím; yamco; lubdha-cetāḥMoje zmatená mysl; sa-rabhasamdravě; upabhoktumužívat; kāmayetouha; rādhikā ivajako Śrīmatī Rādhārāṇī.

Překlad

„Kdo může projevit větší sladkost, než je ta Moje, sladkost, kterou nikdo předtím neochutnal a která všechny udivuje? Běda, když vidím tu krásu, Moje mysl je zmatena a sám bych si jí chtěl užívat tak jako Śrīmatī Rādhārāṇī.“

Význam

Tento verš je z Lalita-mādhavy (8.34) Śrīly Rūpy Gosvāmīho. Vyslovil jej Pán Kṛṣṇa, když ve fontáně s drahokamy ve Dvárace spatřil krásu svého vlastního odrazu.