Polobozi žádají Pána o ochranu

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura na tomto místě připomíná, že tato vaikuṇṭhská planeta se podobně jako Śrīmad-Bhāgavatam zjevuje a je řečeno, že se zrodila nebo byla stvořena, ale jak Śrīmad- Bhāgavatam, tak Vaikuṇṭha existují věčně mimo hmotné vesmíry, pokryté osmi obaly. Pán Brahmā viděl Vaikuṇṭhu ještě před stvořením vesmíru, což je popsáno ve druhém zpěvu. Vīrarāghava Ācārya se zmiňuje, že tato Vaikuṇṭha spočívá uvnitř vesmíru nad horou zvanou Lokāloka a každý ji uctívá.

Pánovy slavné činnosti, o kterých je zde zmínka, se odehrály poté, co se Jeho osobní strážci Jaya a Vijaya následkem prokletí velkými mudrci Sanakou, Sanātanou, Sanat-kumārou a Sanandanou stali Daityi. Jaya musel jako Hiraṇyākṣa bojovat s Varāhadevem, jenž je zmíněn v souvislosti s věkem Raivaty. Boj se však odehrál za vlády prvního Manua, Svāyambhuvy. Podle některých autorit tedy existují dva Varāhové. Podle jiných se však Varāha zjevil za vlády Svāyambhuvy Manua a setrval ve vodě až do vlády Raivaty Manua. Někdo může pochybovat o tom, že to bylo možné, ale odpověď zní, že možné je všechno. Kdyby člověk mohl spočítat atomy ve vesmíru, mohl by spočítat i vlastnosti Pána Viṣṇua. Atomy ve vesmíru však nikdo spočítat nedokáže, a stejně tak nikdo nespočítá transcendentální vlastnosti Pána.

Je popsáno, že když Durvāsa Muni kráčel po cestě, uviděl Indru jedoucího na svém slonu a s potěšením mu nabídl girlandu, která mu visela na krku. Indra byl však příliš pyšný — girlandu vzal a bez úcty k Durvāsovi Munimu ji pověsil na chobot svého slona. Zvíře nechápalo její hodnotu, hodilo si ji pod nohy a rozdupalo ji. Když Durvāsa Muni viděl toto urážlivé chování, okamžitě Indru proklel, že bude chudý a přijde o všechno své hmotné bohatství. Polobozi, trpící na jedné straně kvůli útočícím démonům a na druhé kvůli kletbě Durvāsy Muniho, tak ztratili všechno hmotné bohatství ve třech světech.

Získat díky materialistickému pokroku nesmírné bohatství je někdy velice nebezpečné. Hmotně bohatý člověk na nikoho nedbá, a tak se dopouští přestupků vůči vznešeným osobnostem, jako jsou oddaní a velcí světci. To je výsledek hmotného bohatství. Śukadeva Gosvāmī prohlásil, dhana-durmadāndha — příliš velké jmění člověka zaslepí. To se stává dokonce i Indrovi v jeho nebeském království, co tedy říci o ostatních obyvatelích tohoto hmotného světa? Ten, kdo je po hmotné stránce bohatý, by se měl naučit být vážný a dobře se chovat k vaiṣṇavům a světcům; jinak poklesne.

Když Pán Brahmā slyšel od polobohů, jaká je situace, dělal si velké starosti, protože démoni měli příliš velkou moc. Když moc démonů vzroste, celému světu hrozí nebezpečí, neboť démoni se starají pouze o svůj smyslový požitek, a ne o blaho světa. Polobozi neboli oddaní se však starají o prospěch všech živých bytostí. Śrīla Rūpa Gosvāmī se například vzdal svého ministerského místa a odešel do Vṛndāvanu pro dobro celého světa (lokānāṁ hita-kāriṇau). To je povaha světce či poloboha. Dokonce i impersonalisté myslí na blaho všech lidí. Brahmā byl proto velice znepokojen, když viděl démony u moci.

Některé živé bytosti se rodí z embrya, další z potu a jiné ze semen. Všechny tedy pocházejí z guṇa-avatāra Nejvyšší Osobnosti Božství. Nejvyšší Osobnost Božství je konečným útočištěm všech.

Tento verš vysvětluje, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je stejně spravedlivý ke všem. To sám potvrzuje v Bhagavad-gītě (9.29):

“Vůči nikomu necítím nenávist a nikomu nestraním. Jsem stejně nakloněn všem. Ale každý, kdo Mi s oddaností slouží, je Můj přítel, je ve Mně, a Já jsem také přítel jemu.” I když je Pán nestranný, přesto věnuje zvláštní pozornost svým oddaným. Proto říká v Bhagavad-gītě (4.8):

“Abych osvobodil zbožné a vyhladil nevěřící a abych znovu ustanovil zásady náboženství, přicházím věk za věkem.” Pán se nestará o něčí ochranu nebo záhubu, ale za účelem stvoření, udržování a zničení tohoto hmotného světa musí zdánlivě jednat pod vlivem dobra, vášně nebo nevědomosti. Ve skutečnosti Ho však kvality hmotné přírody neovlivňují. Je Nejvyšším Pánem všech. Stejně jako král někdy trestá nebo odměňuje, aby udržel zákon a pořádek, tak i Nejvyšší Osobnost Božství, přestože nemá s děním v hmotném světě nic společného, se někdy zjevuje v podobě různých inkarnací podle času, místa a situace.

Hmotný svět řídí tři kvality přírody — sattva-guṇa, rajo-guṇa a tamo-guṇa. Pomocí rajo-guṇy je vše hmotné stvořeno, skrze sattva-guṇu je náležitě udržováno, a když je stvoření v nepořádku, je prostřednictvím tamo-guṇy vše zničeno.

Z tohoto verše je zřejmé, jaká je situace v Kali-yuze, ve které nyní žijeme. Těsně před začátkem Kali-yugy, na konci Dvāpara-yugy, se zjevil Pán Śrī Kṛṣṇa a zanechal své pokyny v podobě Bhagavad-gīty, v níž vyzval všechny živé bytosti, aby se Mu odevzdaly. Od počátku Kali-yugy však lidé prakticky nebyli schopni se odevzdat Jeho lotosovým nohám, a proto zhruba o pět tisíc let později přišel Kṛṣṇa znovu jako Śrī Caitanya Mahāprabhu, aby celý svět učil, jak se Mu (Śrī Kṛṣṇovi) odevzdat a tím se očistit.

Odevzdat se lotosovým nohám Kṛṣṇy znamená dosáhnout úplného očištění. Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (18.66):

“Zanech všech druhů náboženství a jen se Mi odevzdej. Já tě zbavím všech reakcí za hříšné jednání. Neboj se.” Jakmile se člověk odevzdá lotosovým nohám Kṛṣṇy, bezpochyby se zbaví všech nečistot.

Kali-yuga je plná znečištění. To je popsáno ve Śrīmad-Bhāgavatamu (12.3.51):

Věk Kali je jako nekonečný oceán chyb (doṣa-nidhi), avšak dává jednu příležitost. Kīrtanād eva kṛṣṇasya mukta-saṅgaḥ paraṁ vrajet — prostým zpíváním Hare Kṛṣṇa mantry může živá bytost odstranit znečištění Kali- yugy a ve svém původním duchovním těle se vrátit domů, zpět k Bohu. To je příležitost daná Kali-yugou.

Když se zjevil Kṛṣṇa, předal své pokyny, a když sestoupil znovu v roli oddaného — jako Śrī Caitanya Mahāprabhu — ukázal nám cestu, po níž se můžeme dostat přes oceán Kali-yugy. To je cesta hnutí Hare Kṛṣṇa. Śrī Caitanya Mahāprabhu svým zjevením zahájil éru sankírtanového hnutí. Je také řečeno, že tato éra potrvá deset tisíc let. To znamená, že pokleslé duše této Kali-yugy budou vysvobozeny jednoduchým přijetím sankírtanového hnutí a zpíváním Hare Kṛṣṇa mahā-mantry. Kali-yuga trvá celkem 432 000 let a od bitvy na Kurukṣetře, na níž byla vyslovena Bhagavad-gītā, zatím uplynulo pouze 5 000 let. Zbývá tedy ještě 427 000 let, z nichž bude 10 000 let existovat sankírtanové hnutí, které před pěti sty lety založil Śrī Caitanya Mahāprabhu. Po tuto dobu budou mít pokleslé duše Kali-yugy příležitost, aby se zapojily do hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, zpívaly Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, a tak byly vysvobozeny ze zajetí hmotné existence a vrátily se domů, zpátky k Bohu.

Zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry je mocné vždy, ale v tomto věku Kali má zvláštní sílu. Proto jej Śukadeva Gosvāmī zdůraznil ve svých pokynech Mahārājovi Parīkṣitovi:

“Můj milý králi, i když je Kali-yuga plná chyb, má přesto jednu pozitivní stránku — samotným zpíváním Hare Kṛṣṇa mahā-mantry se v ní lze vysvobodit z hmotného zajetí a vstoupit do transcendentální říše.” (Bhāg. 12.3.51) Ti, kdo se chopili úkolu šířit Hare Kṛṣṇa mahā-mantru s plným vědomím Kṛṣṇy, by měli využít této příležitosti, jak snadno lidem pomoci ze zajetí hmotné existence. Naší povinností je řídit se pokyny Śrī Caitanyi Mahāprabhua a velice upřímně šířit hnutí pro vědomí Kṛṣṇy po celém světě. To je nejlepší dobročinnost umožňující mír a blahobyt v lidské společnosti.

Hnutí Śrī Caitanyi Mahāprabhua spočívá v šíření kṛṣṇa-saṅkīrtanu. Paraṁ vijayate śrī-kṛṣṇa-saṅkīrtanam — “Sláva saṅkīrtanu Śrī Kṛṣṇy!” A proč je tak slavný? To také Śrī Caitanya Mahāprabhu vysvětlil. Ceto-darpaṇa- mārjanam — zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry očišťuje srdce. Potíž je, že v současném věku Kali chybí sattva-guṇa a snaha očistit srdce, a proto se lidé chybně ztotožňují se svými těly. Navíc i téměř všichni velcí filozofové a vědci, s nimiž přicházíme do styku, žijí v přesvědčení, že jsou totožní se svým tělem. Nedávno jsme diskutovali o významném filozofu Thomasu Huxleyovi, který byl pyšný na to, že je Angličan. To znamená, že měl tělesné pojetí života. S tímto mylným pochopením se setkáváme všude. Člověk s tělesným pojetím života není nic jiného než zvíře, jako jsou kočky a psi (sa eva go-kharaḥ). Toto mylné ztotožňování těla s vlastním já je tou nejnebezpečnější nečistotou v našem srdci, pod vlivem které si člověk myslí: “Jsem toto tělo. Jsem Angličan. Jsem Ind. Jsem Američan. Jsem hinduista. Jsem muslim.” Toto mylné pojetí je největší překážkou a musíme ho odstranit. To je pokyn Bhagavad-gīty a Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Bhagavad-gītā vlastně tímto pokynem začíná:

“Tak jako vtělená duše přechází v tomto těle z dětství do mládí a do stáří, přechází také v okamžiku smrti do jiného těla. Moudrý člověk se touto změnou nenechá zmást.” (Bg. 2.13) I když duše obývá tělo, pod vlivem mylného pojetí a zvířecích sklonů přesto pokládá tělo za sebe samotnou. Proto Caitanya Mahāprabhu říká: ceto-darpaṇa-mārjanam. Očistit srdce plné mylných představ může jedině śrī-kṛṣṇa-saṅkīrtanam. Vůdčí osobnosti hnutí pro vědomí Kṛṣṇy by měly vzít velice vážně tuto příležitost, jak projevit laskavost pokleslým duším a osvobodit je od mylného pochopení, na kterém se zakládá materialistický život.

Živá bytost nemůže být v hmotném světě nikdy šťastná. Bhagavad-gītā (8.16) říká:

“Všechny planety v hmotném světě, od nejvyšší až po nejnižší, jsou místem utrpení, kde dochází k opakovanému zrození a smrti.” I kdyby člověk dosáhl nejvyšší planetární soustavy, Brahmaloky, o Měsíci ani nemluvě, v tomto světě nenalezne štěstí. Jestliže skutečně touží po štěstí, musí jít do duchovního světa. Hmotný svět se vyznačuje bojem o přežití a je známým pravidlem, že přežije ten nejsilnější. Nebohé duše tohoto světa však nevědí, co je přežití a kdo je nejsilnější. Přežít neznamená zemřít; přežít naopak znamená věčně si užívat blaženého života plného poznání. To je přežití. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy si klade za cíl připravit každého na přežití a ukončit boj o existenci. Śrīmad-Bhāgavatam a Bhagavad-gītā uvádějí jasné pokyny, jak ukončit boj o přežití a dosáhnout věčného života. Sankírtanové hnutí tedy nabízí velkou příležitost. Živá bytost se může dokonale očistit jednoduše tím, že bude naslouchat Bhagavad-gītě a zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. Tak ukončí svůj životní boj a odejde zpátky domů, zpátky k Bohu.

Mahārāja Parīkṣit je zde osloven jako arindama neboli “přemožitel všech nepřátel”. Nepřátele nemáme jen vně našich těl, ale mnoho jich je i uvnitř, jako například chtivé touhy, hněv a chamtivost. Mahārāja Parīkṣit byl arindama, protože během svého politického působení dokázal pokořit nepřátele všeho druhu, a navíc jakmile uslyšel, že za sedm dní zemře, okamžitě opustil své království, přestože byl mladý král. Neplnil příkazy nepřátel ve svém těle, jako je chtíč, chamtivost a hněv, a vůbec se proto nehněval na muniho syna, který ho proklel. Kletbu naopak přijal a ve společnosti Śukadeva Gosvāmīho se připravil na smrt. Smrt je nevyhnutelná; nikdo ji nemůže přemoci. Proto chtěl Mahārāja Parīkṣit, dokud byl plně při vědomí, naslouchat Śrīmad-Bhāgavatamu. Z tohoto důvodu je zde osloven jako arindama.

Rovněž důležité je další slovo, sura-priya. I když Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, není vůči nikomu zaujatý, je zvláště nakloněn svým oddaným (ye bhajanti tu māṁ bhaktyā mayi te teṣu cāpy aham). Všichni Jeho oddaní jsou polobozi. V tomto světě existují dva druhy lidí: jeden se nazývá deva a druhý asura. Padma Purāṇa uvádí:

Každý, kdo je oddaný Pána Kṛṣṇy, se nazývá deva a ostatní jsou asurové, i když mohou být oddanými polobohů. Rāvaṇa byl například velkým oddaným Pána Śivy, ale je popsáno, že byl asura. Také Hiraṇyakaśipu je popisován jako velký oddaný Pána Brahmy, a přesto byl rovněž asurou. Jedině oddaný Pána Viṣṇua se tedy nazývá sura, a nikoliv asura. Pána Kṛṣṇu velice těší Jeho oddaní, a to i v případě, že nejsou na nejvyšší úrovni oddané služby. Dokonce i oddaný na nižší úrovni je transcendentální, a pokud bude i nadále žít životem oddaného, zůstane devou neboli surou. Jestliže bude takto pokračovat, vždy bude těšit Kṛṣṇu a dostávat od Něho veškeré pokyny potřebné k tomu, aby se mohl snadno vrátit domů, zpátky k Bohu.

O sídle Nejvyšší Osobnosti Božství (ajitasya padam) v Mléčném oceánu v tomto hmotném světě Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura říká: padaṁ kṣīrodadhi-stha-śvetadvīpaṁ tamasaḥ prakṛteḥ param. Ostrov zvaný Śvetadvīp, který leží v oceánu mléka, je transcendentální. Nemá s hmotným světem nic společného. Pokud má městská správa své letovisko, ve kterém pobývá starosta a významní úředníci, nejedná se o obyčejný dům. Přestože se Śvetadvīp, ležící v oceánu mléka, nachází v tomto hmotném světě, je paraṁ padam, transcendentální.

Je řečeno, že když Pán Brahmā a ostatní polobozi jdou navštívit Nejvyšší Osobnost Božství na Śvetadvīp, nemohou Pána přímo vidět, ale On slyší jejich modlitby a podnikne potřebné kroky. To jsme viděli na mnoha příkladech. Slovo śruta-pūrvāya je významné. Zkušenost získáváme buď tím, že něco přímo vidíme, nebo že o tom slyšíme. Pokud není možné někoho přímo vidět, můžeme o něm slyšet z věrohodných zdrojů. Někdy se lidé ptají, zda jim můžeme ukázat Boha. To je směšné. Člověk nemusí Boha vidět, aby Ho mohl přijmout. Naše smyslové vnímání bude vždy nedokonalé. I kdybychom Boha viděli, není jisté, zda bychom Ho poznali. Když byl Kṛṣṇa na Zemi, mnoho lidí Ho vidělo, ale nepoznali, že je Nejvyšší Osobností Božství. Avajānanti māṁ mūḍhā mānuṣīṁ tanum āśritam. Hlupáci a darebáci nechápali, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, přestože Ho viděli na vlastní oči. Nešťastníci Boha nepoznají, ani když Ho osobně vidí. Proto musíme naslouchat o Bohu, o Kṛṣṇovi, z autentických védských písem a od těch, kdo védské poznání správně chápou. Přestože Brahmā Nejvyšší Osobnost Božství neviděl, byl přesvědčen, že Pán je na Śvetadvīpu přítomen. Proto využil možnosti se tam odebrat a přednést Mu modlitby.

Tyto modlitby nebyly nějakými běžnými vymyšlenými modlitbami. Jak je v tomto verši naznačeno slovy daivībhir gīrbhiḥ, modlitby musí být schválené védskou literaturou. V našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy nepřijmeme žádnou píseň, kterou neschvalovali nebo nezpívali autorizovaní oddaní. Nemůžeme dovolit, aby se v chrámu zpívaly nějaké světské písně. Zpíváme dvě základní písně: jednou je śrī-kṛṣṇa-caitanya prabhu nityānanda śrī-advaita gadādhara śrīvāsādi-gaura-bhakta-vṛnda. Ta je autorizovaná. Je mnohokrát uvedena v Caitanya-caritāmṛtě a uznávaná ācāryi. Druhou písní je samozřejmě mahā-mantra: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Můžeme také zpívat písně Narottama dāse Ṭhākura, Bhaktivinoda Ṭhākura a Locana dāse Ṭhākura, ale tyto dvě písně — śrī-kṛṣṇa-caitanya a Hare Kṛṣṇa mahā-mantra — stačí k tomu, abychom potěšili Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, i když Ho nevidíme. Vidět Pána není tak důležité, jako si Ho být vědomi na základě věrohodné literatury nebo spolehlivých výroků autorizovaných osob.

Nejvyšší Osobnost Božství není součástí hmotného stvoření. Vše hmotné nezbytně mění svou podobu — z hlíny například vznikne hliněná nádoba, která se opět promění v hlínu. Všechny naše výtvory jsou pomíjivé a dočasné. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je však věčný a věčné jsou i živé bytosti, které představují Jeho části (mamaivāṁśo jīva-loke jīva- bhūtaḥ sanātanaḥ). Nejvyšší Pán je sanātana, věčný, a jednotlivé živé bytosti jsou také věčné. Navzájem se od sebe liší tím, že Kṛṣṇa neboli Bůh je nejvyšší věčný, zatímco individuální duše jsou nepatrné, dílčí věčné osoby. Bhagavad-gītā (13.3) uvádí: kṣetra-jñaṁ cāpi māṁ viddhi sarva-kṣetreṣu bhārata. I když Pán je živá bytost a individuální duše jsou také živé bytosti, Nejvyšší Pán je na rozdíl od individuálních duší vibhu, všeprostupující, a ananta, neomezený. Je příčinou všeho. Živých bytostí je nespočetně mnoho, ale Pán je jeden. Nikdo není větší než On a nikdo se Mu nevyrovná. Proto je nejvyšším objektem uctívání, jak vyplývá z védských manter (na tat-samaś cābhyadhikaś ca dṛśyate). Pán je nejvyšší, protože nikdo nemůže posoudit Jeho velikost mentální spekulací nebo hrou se slovy. Dokáže cestovat rychleji než mysl. Ve śruti-mantrách Śrī Īśopaniṣady je řečeno:

“Přestože Nejvyšší Pán setrvává ve svém sídle, je rychlejší než mysl a může předstihnout všechny ostatní. Mocní polobozi se k Němu nedokáží přiblížit. Přestože setrvává na jednom místě, ovládá ty, kdo dodávají vzduch a déšť. Svou znamenitostí předčí všechny.” (Īśopaniṣad 4) Nejvyššího tedy nelze nikdy srovnávat s podřízenými živými bytostmi.

Jelikož Pán sídlí v srdci všech a individuální živá bytost nikoliv, neměla by být nikdy s Nejvyšším Pánem ztotožňována. V Bhagavad-gītě (15.15) Pán říká: sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭaḥ — “Sídlím v srdcích všech.” To ovšem neznamená, že každý je rovný Pánu. Ve śruti-mantrách je řečeno: hṛdi hy ayam ātmā pratiṣṭhitaḥ. Na začátku Śrīmad-Bhāgavatamu stojí: satyaṁ paraṁ dhīmahi. Védské mantry říkají: satyaṁ jñānam anantam a niṣkalaṁ niṣkriyaṁ śāntaṁ niravadyam. Bůh je nejvyšší. I když přirozeně nic nedělá, zároveň koná vše. V Bhagavad-gītě říká:

“Ve své neprojevené podobě prostupuji celým vesmírem. Všechny bytosti jsou ve Mně, ale Já nejsem v nich.” (Bg. 9.4)

“Tato hmotná příroda, která je jednou z Mých energií, jedná pod Mým vedením, ó synu Kuntī, a dává vznik všem pohyblivým a nehybným bytostem. Podle jejích zákonů je tento projev znovu a znovu tvořen a ničen.” (Bg. 9.10) I když tedy Pán setrvává nezúčastněně ve svém sídle, koná vše prostřednictvím svých různých energií (parāsya śaktir vividhaiva śrūyate).

Tento verš, který vyslovil Pán Brahmā, zahrnuje všechny védské mantry, śruti-mantry, neboť Brahmā a jeho následovníci (Brahma-sampradāya) znají Nejvyšší Osobnost Božství díky systému parampary. Musíme získat poznání prostřednictvím slov našich předchůdců. Existuje dvanáct mahājanů (duchovních autorit) a Brahmā je jedním z nich.

Náležíme k učednické posloupnosti Brahmy, a proto se tato posloupnost nazývá Brahma-sampradāya. Tak jako polobozi následují Pána Brahmu, aby poznali Nejvyšší Osobnost Božství, musíme i my následovat autority systému parampary, chceme-li poznat Pána.

Na začátku Śrīmad-Bhāgavatamu můžeme najít tento popis Nejvyšší Osobnosti Božství: janmādy asya yato 'nvayād itarataś cārtheṣv abhijñaḥ. Pán je původem všech emanací a ví přímo i nepřímo vše o veškerém dění v Jeho stvoření. Proto je zde osloven termínem vipaścitam jako ten, kdo oplývá poznáním, neboli ten, kdo zná všechno. Pán je Nejvyšší Duší a ví vše o živých bytostech a jejich smyslech.

Velice důležité je v tomto verši slovo anidram, které znamená “vždy probuzený a prostý nevědomosti”. V Bhagavad-gītě (15.15) je uvedeno: mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca — Pán je tím, kdo dává každému inteligenci a způsobuje zapomnění. Existují milióny živých bytostí a Pán jim všem dává pokyny. Nemá proto čas spát a nikdy Mu naše činnosti nejsou neznámé. Je svědkem všeho; vidí, co děláme každým okamžikem. Nepokrývá Ho tělo, které by bylo výsledkem karmy. Naše těla jsou tvořena jako výsledek našich minulých činů (karmaṇā daiva-netreṇa), ale Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, nemá hmotné tělo, a proto se Ho nevědomost, avidyā, nedotýká. Nespí; je vždy bdělý a probuzený.

Nejvyšší Pán je nazván tri-yuga, protože se ve třech jugách — Satya-yuze, Tretā-yuze a Dvāpara-yuze — zjevil v různých svých inkarnacích, ale když přišel do tohoto světa v Kali-yuze, nikdy se neprohlašoval za Nejvyšší Osobnost Božství.

V Kali-yuze se Pán zjevuje v roli oddaného. Přestože je Kṛṣṇa, zpívá Hare Kṛṣṇa mantru jako oddaný. Śrīmad-Bhāgavatam (11.5.32) však doporučuje:

Śrī Caitanya Mahāprabhu, jehož pleť není černá jako pleť Kṛṣṇy, ale zlatá (tviṣākṛṣṇam), je Nejvyšší Osobností Božství. Doprovázejí Ho společníci jako Nityānanda, Advaita, Gadādhara a Śrīvāsa. Ti, kdo mají dostatek inteligence, tuto Nejvyšší Osobnost Božství uctívají vykonáváním saṅkīrtana-yajñi. V této inkarnaci o sobě Nejvyšší Pán neprohlašuje, že je Nejvyšší, a proto se Pán nazývá Tri-yuga.

Zde je obrazně popsán koloběh opakovaného zrození a smrti. Bhagavad-gītā (7.5) uvádí:

Celý svět je v chodu proto, že živá bytost, která je nedílnou částí Nejvyššího Pána, využívá hmotnou energii. V zajetí hmotné energie se jīvātmā otáčí na kole zrození a smrti pod dohledem Nejvyšší Osobnosti Božství. Ústředním bodem je Nadduše. V Bhagavad-gītě (18.61) je vysvětleno:

“Nejvyšší Pán sídlí v srdci každého, ó Arjuno, a řídí putování všech živých bytostí, které jsou usazené na stroji vytvořeném z hmotné energie.” Hmotné tělo je výsledkem činností podmíněné duše, a jelikož jeho oporou je Nadduše, Nadduše je skutečnou realitou. Každý z nás by proto měl této ústřední realitě složit uctivé poklony. Nikdo by se neměl nechat svést děním v hmotném světě a zapomenout na ústřední bod, Absolutní Pravdu. To je pokyn Pána Brahmy v tomto verši.

Ve čtvrtém zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu je řečeno: sattvaṁ viśuddhaṁ vasudeva-śabditam (Bhāg. 4.3.23). V tomto hmotném světě vládnou tři kvality hmotné přírody — dobro, vášeň a nevědomost. Dobro je úrovní poznání a vášeň představuje směs poznání a nevědomosti, ale kvalita nevědomosti je prostoupená temnotou. Nejvyšší Osobnost Božství je proto nad temnotou a vášní. Je na úrovni, kde dobro či poznání není narušováno vlivem vášně a nevědomosti. To je úroveň vasudeva. Jen na této úrovni vasudeva se může Vāsudeva neboli Kṛṣṇa zjevit. Proto Kṛṣṇa přišel na tuto planetu jako syn Vasudeva. Jelikož je Pán nad třemi kvalitami hmotné přírody, ti, kdo jsou těmito kvalitami ovládáni, Ho nevidí. Je třeba se tedy stát dhīrou; osobou, kterou nerozruší kvality hmotné přírody. Yogu může praktikovat ten, na něhož nepůsobí jejich vzněty. Yoga je proto definována slovy yoga indriya-saṁyamaḥ. Jak bylo vysvětleno dříve, rozrušují nás smysly (indriya) a navíc nás zneklidňují tři kvality hmotné přírody, jimiž na nás působí vnější energie. V podmíněném životě se živá bytost zmítá ve víru zrození a smrti, avšak když je na transcendentální úrovni viśuddha-sattvy, čistého dobra, může vidět Pána, Osobnost Božství, jak sedí na zádech Garuḍy. Tomuto Nejvyššímu Pánu skládá Pán Brahmā uctivé poklony.

Moc Nejvyšší Osobnosti Božství, Viṣṇua, ovládá všechny živé bytosti až do té míry, že zapomínají na smysl života. Na te viduḥ svārtha- gatiṁ hi viṣṇum — zapomněly, že smyslem života je vrátit se domů, zpátky k Bohu. Vnější energie Nejvyšší Osobnosti Božství dává všem podmíněným duším zdánlivou příležitost najít štěstí v tomto hmotném světě, ale to je māyā — sen, který se nikdy nesplní. Takto je každá živá bytost ošálená vnější energií Nejvyššího Pána. Tato iluzorní energie je nepochybně velice silná, ale je zcela pod vládou transcendentální osoby, kterou tento verš popisuje slovem pareśam jako transcendentálního Pána. Pán není částí hmotného stvoření, ale je nad ním. Nejenže ovládá prostřednictvím své vnější energie podmíněné duše, ale ovládá i samotnou vnější energii. Bhagavad- gītā jasně říká, že mocná hmotná energie ovládá každého a že je nesmírně obtížné vymanit se z její nadvlády. Patří Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, a jedná pod Jeho kontrolou. Ty živé bytosti, které podlehly hmotné energii, však na Nejvyšší Osobnost Božství zapomínají.

Přestože je Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, přítomen uvnitř každého, ateisté a démoni Ho nemohou pochopit. Jim se nakonec zjeví v podobě smrti, jak potvrzuje Bhagavad-gītā (mṛtyuḥ sarva-haraś cāham). Ateisté si myslí, že jsou nezávislí, a proto na svrchovanost Pána nedbají, ale Pán ji potvrdí, když si pro ně přijde jako smrt. V ten čas bude jejich snaha popřít svrchovanost Pána za pomoci takzvaného vědeckého poznání a filozofické spekulace marná. Hiraṇyakaśipu byl ukázkovým příkladem ateisty. Neustále zpochybňoval existenci Boha, a kvůli tomu začal nenávidět dokonce i svého vlastního syna. Každý se obával jeho ateistických taktik. Ty ho však nezachránily, když se Pán Nṛsiṁhadeva zjevil, aby ho zabil. Pán Nṛsiṁhadeva zabil Hiraṇyakaśipua a připravil ho o veškerou moc, vliv i pýchu. Ateisté však nikdy nechápou, jak bude vše, co vytvoří, zničeno. Nadduše je v nich přítomna, ale kvůli převažujícímu vlivu kvalit vášně a nevědomosti nejsou schopni pochopit Pánovu svrchovanost. Dokonce ani polobozi či oddaní, kteří setrvávají v transcendentálním postavení nebo na úrovni dobra, si nejsou plně vědomi vlastností a postavení Pána. Jak by si jich potom mohli být vědomi démoni a ateisté? To není možné. Proto polobozi v čele s Pánem Brahmou skládají Pánu uctivé poklony, aby Ho mohli poznat.

Obrovské množství vody na této a jiných planetách nevzniká smíšením vodíku a kyslíku — bez ohledu na teorie takzvaných vědců. Někdy je voda popsána jako pot a jindy jako semeno Nejvyšší Osobnosti Božství. Z ní se vyvíjejí všechny živé bytosti a díky ní žijí a rostou. Nebýt vody, všechen život by zanikl. Je zdrojem života všech a na celém světě jí máme tolik díky milosti Nejvyšší Osobnosti Božství.

Soma, vládnoucí božstvo Měsíce, je zdrojem obilnin a také síly pro nebeské bytosti, polobohy. Je životní silou veškeré vegetace. Takzvaní vědci moderní doby, kteří nemají o Měsíci plné poznání, bohužel tvrdí, že jsou na něm jen pouště. Jak by mohl být Měsíc pokryt pouští, je-li sám zdrojem naší vegetace? Měsíční svit dodává životní sílu všem rostlinám, a proto rozhodně nemůžeme přijmout, že Měsíc je poušť.

Bůh Slunce je pokládán za hlavního z polobohů. Je rovněž pokládán za poloboha, který střeží severní stranu vesmíru. Také napomáhá v pochopení Véd. Brahma-saṁhitā (5.52) to potvrzuje:

“Slunce, které oplývá nekonečnou září, je králem všech planet a zpodobením dobré duše. Je jako oko Nejvyššího Pána. Uctívám prvotního Pána Govindu, na jehož nařízení Slunce putuje svou cestou, usazené na kole času.” Slunce je skutečně okem Pána. Ve védských mantrách je řečeno, že nikdo nemůže vidět, dokud nevidí Nejvyšší Osobnost Božství. Žádná živá bytost na jakékoliv planetě by bez slunečního svitu nic neviděla. Proto je Slunce považováno za oko Nejvyššího Pána. To je zde potvrzeno slovy yac-cakṣur āsīt a v Brahma-saṁhitě slovy yac-cakṣur eṣa savitā. Slovo savitā označuje boha Slunce.

Slovo durvibhāvyam je v tomto verši velice důležité. Nikdo nedokáže pochopit, jak je vše, co se děje v hmotném světě, řízeno Nejvyšším Pánem prostřednictvím Jeho hmotných energií. V Bhagavad-gītě (9.10) je uvedeno: mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram — vše se děje pod dozorem Nejvyšší Osobnosti Božství. Tolik se můžeme dozvědět, ale pochopit, jak to vlastně probíhá, je nesmírně obtížné. Nechápeme ani, jak systematicky probíhají pochody v našem těle. Tělo je malý vesmír, a když nechápeme dění v něm, jak můžeme chápat události v obrovském vesmíru? Tento vesmír je ve skutečnosti velice těžké pochopit, ale učení mudrci nám prozrazují — stejně jako Kṛṣṇa — že hmotný svět je duḥkhālayam aśāśvatam, místo utrpení a dočasnosti. Živá bytost ho musí opustit a vrátit se domů, zpátky k Osobnosti Božství. Materialisté mohou namítat: “Jak můžeme tento svět a dění v něm odmítnout, pokud ho nemůžeme pochopit?” Odpověď je dána slovem prabudhāpabādham. Musíme ho odmítnout proto, že ho odmítají znalci védské moudrosti. I když nechápeme jeho povahu, musíme být připraveni se ho zříci na radu učených lidí, a zvláště pak Kṛṣṇy, který říká:

“Velké duše, oddaní yogīni, kteří dospěli ke Mně, se nikdy nevrátí do tohoto dočasného světa plného utrpení, neboť dosáhli nejvyšší dokonalosti.” (Bg. 8.15) Musíme se vrátit domů, zpátky k Bohu, protože to je dokonalost života. Jít zpátky k Bohu znamená odmítnout tento hmotný svět. I když nechápeme, co se v něm děje a zda je to pro nás dobré nebo špatné, na radu nejvyšší autority ho musíme odmítnout a vrátit se domů, zpátky k Bohu.

Můžeme jednoduše pochopit, že za činnostmi hmotné přírody stojí Nejvyšší Pán, na jehož znamení se vše děje. Přestože Ho nevidíme, měli bychom Mu složit uctivé poklony a vědět, že je úplný. Vše systematicky konají Jeho energie (parāsya śaktir vividhaiva śrūyate), a On proto nemusí dělat nic (na tasya kāryaṁ karaṇaṁ ca vidyate). Jak je zde naznačeno slovem upaśānta-śaktaye, Jeho různé energie jednají, ale přestože je uvádí do chodu, sám nemusí nic dělat. Na ničem nelpí, jelikož je Nejvyšší Osobností Božství. Složme Mu proto uctivé poklony.

Oddaní stále dychtí spatřit Nejvyššího Pána v Jeho původní podobě, s usmívajícím se obličejem podobným lotosu. O neosobní podobu nemají zájem. Pán má jak osobní, tak neosobní rysy. Impersonalisté nemají o Jeho osobním aspektu ani ponětí, ale Pán Brahmā a členové jeho učednické posloupnosti chtějí Pána vidět v Jeho osobní podobě. Kdyby žádnou osobní podobu neměl, nebylo by možné mluvit o usmívajícím se obličeji, na který zde jasně poukazují slova sasmitaṁ te mukhāmbujam. Ti, kteří náležejí k Brahmově vaišnavské sampradāyi, si vždy přejí vidět Nejvyšší Osobnost Božství. Dychtí po tom, aby poznali Pánův osobní, nikoliv neosobní aspekt. Jak je jasně uvedeno zde: asmat-karaṇa-gocaram—osobní aspekt Pána je možné vnímat přímo našimi smysly.

Pán říká v Bhagavad-gītě (4.7):

“Kdykoliv a kdekoliv nastává úpadek náboženského života a začíná převládat bezbožnost, ó potomku Bharaty, v té době osobně sestupuji.” To, že Nejvyšší Osobnost Božství sestupuje ze své vlastní vůle v různých inkarnacích, jako je Matsya, Kūrma, Varāha, Nṛsiṁha, Vāmana, Paraśurāma, Rāmacandra, Balarāma, Buddha a mnoho dalších, tedy není představa, ale skutečnost. Oddaní si vždy přejí vidět jednu z Pánových nesčetných podob. Je řečeno, že podoby Pána nedokáže nikdo spočítat, tak jako nikdo nedokáže spočítat, kolik je na moři vln. To však neznamená, že kdokoliv může tvrdit, že je podobou Pána, a vydávat se za inkarnaci. Inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství musí být přijímána na základě popisů śāster. Pán Brahmā chce vidět inkarnaci Nejvyššího Pána, původního zdroje všech inkarnací, a ne nějakého podvodníka. Důkazem totožnosti inkarnace je Její jednání. Všechny inkarnace uvedené v śāstrách jednají úžasným způsobem (keśava dhṛta-mīna-śarīra jaya jagadīśa hare). Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se zjevuje a mizí pouze ze své vlastní vůle a jedině požehnaní oddaní mohou očekávat, že Ho spatří tváří v tvář.

V praxi vidíme, jak oddaní, kteří zasvětili své životy službě Pánu v hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, získávají nezměrné příležitosti ke službě Nejvyšší Osobnosti Božství, aniž by museli těžce pracovat. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy začínalo s pouhými čtyřiceti rupiemi, nyní má ale majetek větší než čtyř set miliónů rupií, a všechno toto bohatství bylo získáno během osmi nebo deseti let. Žádný karmī nemůže očekávat, že svůj podnik rozvine tak rychle, a kromě toho je vše, co získá, dočasné a občas to přináší zklamání. Pro toho, kdo rozvíjí vědomí Kṛṣṇy, je naopak vše povzbudivé a stále přibývající. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy není mezi karmīmi příliš populární, protože doporučuje přestat s nedovoleným sexem, nejíst maso, nehazardovat a nepožívat omamné látky. K těmto omezením mají karmī odpor. Přestože má toto hnutí tolik nepřátel, rozvíjí se a šíří bez překážek. Jestliže budou oddaní v jeho šíření pokračovat a zasvětí svůj život lotosovým nohám Kṛṣṇy, nikdo toto hnutí nebude schopen zastavit. Bude se šířit bez omezení. Zpívejte Hare Kṛṣṇa!

V Bhagavad-gītě (2.40) Pán říká: svalpam apy asya dharmasya trāyate mahato bhayāt — tato dharma, oddaná služba, je tak důležitá, že i její velice malé, téměř zanedbatelné množství může člověku přinést ten nejvyšší výsledek. V dějinách světa je mnoho příkladů toho, jak i nepatrná služba Pánu zachránila živou bytost před tím největším nebezpečím. Ajāmila například Pán zachránil v okamžiku, kdy měl jít do pekla. Záchrana přišla jenom proto, že na konci života pronášel jméno Nārāyaṇa. Když Ajāmila vyslovoval toto svaté jméno Pána, Nārāyaṇa, nedělal to vědomě — ve skutečnosti volal na svého nejmladšího syna, který se jmenoval Nārāyaṇa. Pán Nārāyaṇa přesto vzal jeho volání vážně, a tak Ajāmila získal výsledek vzpomínání na Nārāyaṇa na konci života (ante nārāyaṇa- smṛtiḥ). Pokud si člověk jakýmkoliv způsobem na konci života vzpomene na svaté jméno Nārāyaṇa, Kṛṣṇy nebo Rāmy, okamžitě získá transcendentální výsledek a půjde zpátky domů, zpátky k Bohu.

Nejvyšší Osobnost Božství je ve skutečně jediným objektem naší lásky. Dokud jsme v hmotném světě, toužíme po splnění mnoha přání, ale jakmile přijdeme do styku s Nejvyšší Osobností Božství, ihned dosáhneme dokonalosti a plného uspokojení, stejně tak jako je dítě plně spokojeno, když se ocitne na klíně své matky. Dhruva Mahārāja se vydal do lesa, aby pomocí askeze získal nějaký hmotný výsledek, ale když potom skutečně viděl Nejvyšší Osobnost Božství, řekl: “Nechci žádné hmotné požehnání. Jsem dokonale spokojen.” Dokonce i když si člověk od služby Nejvyšší Osobnosti Božství slibuje nějaký hmotný prospěch, může ho získat velice snadno, bez těžké práce. Proto śāstra doporučuje:

“Ať člověk touží po všem nebo netouží po ničem, či zda si přeje splynout s Pánem, inteligentní je jedině tehdy, když transcendentální láskyplnou službou uctívá Pána Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství.” (Bhāg. 2.3.10) Dokonce i když má někdo hmotné touhy, službou Pánu může nepochybně získat to, co chce.

V Padma Purāṇě je uvedeno:

“Ze všech druhů uctívání je nejlepší uctívání Pána Viṣṇua, a ještě lepší je uctívání Jeho oddaného, vaiṣṇavy.” Lidé připoutaní k hmotným touhám (kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ prapadyante 'nya-devatāḥ) uctívají mnoho polobohů. Jelikož jsou posedlí mnoha hmotnými touhami, uctívají Pána Śivu, Pána Brahmu, bohyni Kālī, Durgu, Gaṇeśe a Sūryu, aby dosáhli různých cílů. Všechny tyto výsledky současně však lze získat uctíváním Pána Viṣṇua. Na jiném místě v Bhāgavatamu (4.31.14) je uvedeno:

“Člověk vyživuje kmen i všechny jeho větve, plody a květy stromu jednoduše tím, že zalévá jeho kořen, a všechny části těla uspokojuje tím, že dodává potravu žaludku. Stejně tak může uctíváním Pána Viṣṇua uspokojit každého.” Vědomí Kṛṣṇy není sektářské náboženské hnutí. Je určeno k tomu, aby podněcovalo činnosti všestranně prospěšné pro celý svět. Do tohoto hnutí může vstoupit každý, bez ohledu na kastu, vyznání, náboženství nebo národnost. Pokud se naučí uctívat Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇu, který je zdrojem viṣṇu-tattvy, může dosáhnout plné spokojenosti a dokonalosti ve všech ohledech.

Nejvyšší Osobnost Božství ovládá hmotné činnosti, projevené prostřednictvím tří kvalit hmotné přírody. V Bhagavad-gītě je uvedeno: nirguṇaṁ guṇa-bhoktṛ ca — Nejvyšší Osobnost Božství je vždy transcendentální vůči hmotným kvalitám (sattva-guṇě, rajo-guṇě a tamo-guṇě), ale zároveň je jejich vládcem. Pro ovládání těchto tří kvalit se Pán projevuje ve třech podobách — jako Brahmā, Viṣṇu a Maheśvara. Osobně se ujímá sattva-guṇy jako Pán Viṣṇu, rajo-guṇu svěřuje Pánu Brahmovi a tamo- guṇu Pánu Śivovi. Z konečného hlediska je to však On sám, kdo vládne všem třem guṇám. Pán Brahmā Mu vyjádřil své uznání a řekl, že když se nyní Pán Viṣṇu ujal činností kvality dobra, polobozi mají velkou naději, že se jejich touhy splní. Polobohy sužovali démoni, posedlí tamo-guṇou. Jelikož však nastal čas sattva-guṇy — jak Pán Brahmā uvedl již dříve — polobozi mohli přirozeně očekávat splnění svých tužeb. Polobozi sice mají pokročilé poznání, ale úplné poznání Nejvyšší Osobnosti Božství nemohli mít. Proto je zde Pán osloven slovem anantāya. Přestože Pán Brahmā zná minulost, současnost a budoucnost, není schopen pojmout neomezené poznání o Nejvyšší Osobnosti Božství.