ŚB 8.5.26

Nejvyšší Osobnost Božství není součástí hmotného stvoření. Vše hmotné nezbytně mění svou podobu — z hlíny například vznikne hliněná nádoba, která se opět promění v hlínu. Všechny naše výtvory jsou pomíjivé a dočasné. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je však věčný a věčné jsou i živé bytosti, které představují Jeho části (mamaivāṁśo jīva-loke jīva- bhūtaḥ sanātanaḥ). Nejvyšší Pán je sanātana, věčný, a jednotlivé živé bytosti jsou také věčné. Navzájem se od sebe liší tím, že Kṛṣṇa neboli Bůh je nejvyšší věčný, zatímco individuální duše jsou nepatrné, dílčí věčné osoby. Bhagavad-gītā (13.3) uvádí: kṣetra-jñaṁ cāpi māṁ viddhi sarva-kṣetreṣu bhārata. I když Pán je živá bytost a individuální duše jsou také živé bytosti, Nejvyšší Pán je na rozdíl od individuálních duší vibhu, všeprostupující, a ananta, neomezený. Je příčinou všeho. Živých bytostí je nespočetně mnoho, ale Pán je jeden. Nikdo není větší než On a nikdo se Mu nevyrovná. Proto je nejvyšším objektem uctívání, jak vyplývá z védských manter (na tat-samaś cābhyadhikaś ca dṛśyate). Pán je nejvyšší, protože nikdo nemůže posoudit Jeho velikost mentální spekulací nebo hrou se slovy. Dokáže cestovat rychleji než mysl. Ve śruti-mantrách Śrī Īśopaniṣady je řečeno:

“Přestože Nejvyšší Pán setrvává ve svém sídle, je rychlejší než mysl a může předstihnout všechny ostatní. Mocní polobozi se k Němu nedokáží přiblížit. Přestože setrvává na jednom místě, ovládá ty, kdo dodávají vzduch a déšť. Svou znamenitostí předčí všechny.” (Īśopaniṣad 4) Nejvyššího tedy nelze nikdy srovnávat s podřízenými živými bytostmi.

Jelikož Pán sídlí v srdci všech a individuální živá bytost nikoliv, neměla by být nikdy s Nejvyšším Pánem ztotožňována. V Bhagavad-gītě (15.15) Pán říká: sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭaḥ — “Sídlím v srdcích všech.” To ovšem neznamená, že každý je rovný Pánu. Ve śruti-mantrách je řečeno: hṛdi hy ayam ātmā pratiṣṭhitaḥ. Na začátku Śrīmad-Bhāgavatamu stojí: satyaṁ paraṁ dhīmahi. Védské mantry říkají: satyaṁ jñānam anantam a niṣkalaṁ niṣkriyaṁ śāntaṁ niravadyam. Bůh je nejvyšší. I když přirozeně nic nedělá, zároveň koná vše. V Bhagavad-gītě říká:

“Ve své neprojevené podobě prostupuji celým vesmírem. Všechny bytosti jsou ve Mně, ale Já nejsem v nich.” (Bg. 9.4)

“Tato hmotná příroda, která je jednou z Mých energií, jedná pod Mým vedením, ó synu Kuntī, a dává vznik všem pohyblivým a nehybným bytostem. Podle jejích zákonů je tento projev znovu a znovu tvořen a ničen.” (Bg. 9.10) I když tedy Pán setrvává nezúčastněně ve svém sídle, koná vše prostřednictvím svých různých energií (parāsya śaktir vividhaiva śrūyate).

Tento verš, který vyslovil Pán Brahmā, zahrnuje všechny védské mantry, śruti-mantry, neboť Brahmā a jeho následovníci (Brahma-sampradāya) znají Nejvyšší Osobnost Božství díky systému parampary. Musíme získat poznání prostřednictvím slov našich předchůdců. Existuje dvanáct mahājanů (duchovních autorit) a Brahmā je jedním z nich.

Náležíme k učednické posloupnosti Brahmy, a proto se tato posloupnost nazývá Brahma-sampradāya. Tak jako polobozi následují Pána Brahmu, aby poznali Nejvyšší Osobnost Božství, musíme i my následovat autority systému parampary, chceme-li poznat Pána.