Bg. 9.29
Dévanágarí
समोऽहं सर्वभूतेषु न मे द्वेष्योऽस्ति न प्रिय: ।
ये भजन्ति तु मां भक्त्या मयि ते तेषु चाप्यहम् ॥ २९ ॥
ये भजन्ति तु मां भक्त्या मयि ते तेषु चाप्यहम् ॥ २९ ॥
Verš
samo ’haṁ sarva-bhūteṣu
na me dveṣyo ’sti na priyaḥ
ye bhajanti tu māṁ bhaktyā
mayi te teṣu cāpy aham
na me dveṣyo ’sti na priyaḥ
ye bhajanti tu māṁ bhaktyā
mayi te teṣu cāpy aham
Synonyma
samaḥ — stejně nakloněný; aham — Já; sarva-bhūteṣu — všem živým bytostem; na — nikdo; me — pro Mě; dveṣyaḥ — nenáviděný; asti — je; na — ani; priyaḥ — drahý; ye — ti, kdo; bhajanti — transcendentálně slouží; tu — ale; mām — Mně; bhaktyā — oddaně; mayi — jsou ve Mně; te — oni; teṣu — v nich; ca — také; api — jistě; aham — Já.
Překlad
Vůči nikomu nechovám zášť a nikomu nestraním. Jsem stejně nakloněný všem. Ale každý, kdo Mi oddaně slouží, je Můj přítel, je ve Mně, a Já jsem také přítelem jemu.
Význam
V tuto chvíli se někdo může zeptat: pokud je Kṛṣṇa stejně nakloněný všem a nikdo není Jeho zvláštním přítelem, proč tedy projevuje zájem především o své oddané, kteří Mu stále prokazují transcendentální službu? To ale není zvýhodňování, to je přirozené. Kterýkoliv člověk v hmotném světě může být dobročinně založený, a přesto má největší zájem o své vlastní děti. Pán prohlašuje, že každá živá bytost, v jakékoliv podobě, je Jeho synem, a proto každému štědře dává hojnost všeho, co potřebuje k životu. Je jako mrak, který rozdává déšť všude, bez ohledu na to, zda dopadá na skálu, na zemi nebo na vodu. Svým oddaným ale Pán věnuje zvláštní pozornost. O těch se tady mluví: jsou si pořád vědomí Kṛṣṇy, a proto zůstávají transcendentálním způsobem v Kṛṣṇovi. Samotný výraz „vědomí Kṛṣṇy“ vyjadřuje, že ti, kdo mají toto vědomí, jsou živoucí transcendentalisté, přebývající v Něm. Pán tu jasně říká: mayi te – „Jsou ve Mně.“ Z toho přirozeně vyplývá, že Pán je také v nich. Je to vzájemný vztah. Proto také Kṛṣṇa říká: ye yathā māṁ prapadyante tāṁs tathaiva bhajāmy aham – „O každého se starám do té míry, do jaké se Mi odevzdává.“ K tomuto transcendentálnímu opětování dochází proto, že Pán i oddaný jsou vědomé bytosti. Diamant vypadá krásně, když je vsazený do zlatého prstenu. Zlato i diamant vyniknou. Pán i živá bytost věčně září, a jakmile živá bytost projeví touhu sloužit Nejvyššímu Pánu, vypadá jako zlato. Pán je diamant, a tak vznikne krásná kombinace. Živé bytosti v čistém stavu se nazývají oddaní a Nejvyšší Pán se stává oddaným svých oddaných. Bez vzájemného vztahu mezi oddaným a Pánem by nebyla osobní filozofie. Pro stoupence neosobní filozofie žádný vztah mezi Nejvyšším a živou bytostí neexistuje, ale podle osobní filozofie je skutečností.
Často se uvádí příklad, že Pán je jako strom přání a všem dává, co od Něho chtějí získat. Tady je ještě úplnější vysvětlení. Pán říká, že je nakloněný svým oddaným. To je projev Jeho zvláštní milosti k nim. Nikdo by si neměl myslet, že Jeho opětování vztahů spadá pod zákon karmy. Náleží k transcendentální úrovni, na které Pán a Jeho oddaní jednají. Oddaná služba Pánu není činností hmotného světa – je součástí duchovního světa, kde vládne věčnost, blaženost a poznání.