Bg. 2.40

Jednání s vědomím Kṛṣṇy neboli ve prospěch Kṛṣṇy bez očekávání smyslového požitku je činností nejvyšší transcendentální kvality. Ani skromný pokus potěšit Kṛṣṇu nenarazí na žádnou překážku a nepřijde nikdy nazmar. Na hmotné úrovni je nutné každé započaté dílo dokončit, jinak je celá snaha neúspěšná. Ale každá činnost započatá s vědomím Kṛṣṇy přináší trvalý užitek, i kdyby zůstala nedokončená. Proto člověk, který něco dělá s vědomím Kṛṣṇy, nic neztrácí, ani když tato jeho snaha není úplná. Když dokončí jedno procento, výsledky mu zůstanou, a příště začne u dvou procent, kdežto pro hmotnou činnost platí, že dokud není úspěch stoprocentní, zisk není žádný. Ajāmila plnil své povinnosti s několika procenty vědomí Kṛṣṇy, ale nakonec se milostí Pána těšil ze stoprocentního výsledku. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je v této souvislosti jeden pěkný verš (1.5.17):

„Pokud někdo zanechá svých světských povinností, aby sloužil Pánu, ale potom poklesne, jelikož svou snahu nedovede do konce, co ztratí? A co může získat ten, kdo jen dokonale plní své hmotné povinnosti?“

Hmotné činnosti a jejich výsledky zanikají společně s tělem. Ale to, co člověk udělá s vědomím Kṛṣṇy, ho dokonce i po ztrátě současného těla přivede znovu k vědomí Kṛṣṇy. Přinejmenším je jisté, že v příštím životě dostane příležitost narodit se zase jako člověk; buď v rodině pokročilého brāhmaṇy, nebo v bohaté aristokratické rodině, kde bude mít dobré podmínky pro další pokrok. To je nesrovnatelná kvalita jednání s vědomím Kṛṣṇy.