Skip to main content

Kapitola druhá

Shrnutí obsahu Bhagavad-gīty

Verš

sañjaya uvāca
taṁ tathā kṛpayāviṣṭam
aśru-pūrṇākulekṣaṇam
viṣīdantam idaṁ vākyam
uvāca madhusūdanaḥ

Synonyma

sañjayaḥ uvāca — Sañjaya pravil; tam — Arjunovi; tathā — takto; kṛpayā — soucitem; āviṣṭam — přemoženému; aśru-pūrṇa-ākula — plné slz; īkṣaṇam — oči; viṣīdantam — naříkajícímu; idam — tato; vākyam — slova; uvāca — řekl; madhu-sūdanaḥ — hubitel Madhua.

Překlad

Sañjaya řekl: Když Madhusūdana, Kṛṣṇa, viděl Arjunu přemoženého soucitem, se sklíčenou myslí a očima zalitýma slzami, pronesl následující slova.

Význam

Hmotný soucit, nářek a slzy jsou známkou neznalosti skutečného vlastního já. Mít soucit s věčnou duší je naopak známkou seberealizace. V tomto verši je důležité slovo Madhusūdana. Pán Kṛṣṇa zabil démona Madhua a nyní po něm Arjuna chce, aby zabil démona nepochopení, přemáhajícího Arjunu při plnění jeho povinnosti. Nikdo neví, kdy je třeba projevit soucit. Nemá smysl litovat šatů topícího se člověka. Tomu, kdo spadl do oceánu nevědomosti, nepomůžeme, když zachráníme pouze jeho oděv — hrubohmotné tělo. Každý, kdo to neví a běduje pro tento oděv, je śūdra neboli ten, kdo zbytečně naříká. Arjuna byl kṣatriya a takové chování se od něho neočekávalo. Pán Kṛṣṇa však může utišit nářek nevědomého člověka, a kvůli tomu přednesl Bhagavad-gītu. Ve druhé kapitole nás Śrī Kṛṣṇa, nejvyšší autorita, učí seberealizaci analytickým studiem hmotného těla a duchovní duše. Této realizace může živá bytost dosáhnout, když jedná bez připoutanosti k plodům své práce a má jasnou představu o tom, co je skutečné vlastní já.

Verš

śrī-bhagavān uvāca
kutas tvā kaśmalam idaṁ
viṣame samupasthitam
anārya-juṣṭam asvargyam
akīrti-karam arjuna

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil; kutaḥ — odkud; tvā — k tobě; kaśmalam — nečistota; idam — tento nářek; viṣame — v této kritické chvíli; samupasthitam — přišla; anārya — ti, kteří neznají hodnotu života; juṣṭam — jimi děláno; asvargyam — jež nevede na vyšší planety; akīrti — hanby; karam — příčina; arjuna — ó Arjuno.

Překlad

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Odkud se u tebe vzaly tyto nečistoty, můj milý Arjuno? Vůbec nepřísluší člověku, který zná hodnotu života. Nevedou na vyšší planety, ale k hanbě.

Význam

Kṛṣṇa a Nejvyšší Osobnost Božství jsou tatáž osoba. Proto je Pán Kṛṣṇa v celé Gītě uváděn jako Bhagavān. Bhagavān je konečným aspektem Absolutní Pravdy. Ta je vnímána na třech úrovních poznání: jako Brahman neboli neosobní všeprostupující duchovní podstata, jako Paramātmā neboli lokalizovaný aspekt Nejvyššího v srdcích všech živých bytostí a jako Bhagavān neboli Nejvyšší Osobnost Božství, Pán Kṛṣṇa. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.2.11) je toto pojetí Absolutní Pravdy vyloženo takto:

vadanti tat tattva-vidas
tattvaṁ yaj jñānam advayam
brahmeti paramātmeti
bhagavān iti śabdyate

“Ti, kdo znají Absolutní Pravdu, Ji vnímají ve třech aspektech, které jsou navzájem totožné a nazývají se Brahman, Paramātmā a Bhagavān.”

Tyto tři božské aspekty lze přiblížit příkladem slunce, které má také tři aspekty: sluneční svit, sluneční povrch a samotnou planetu Slunce. Ten, kdo zkoumá pouze sluneční svit, se zabývá předběžným studiem. Pokročilejší je ten, kdo zná povrch sluneční planety, a nejpokročilejší je osoba, která vstoupí přímo na planetu Slunce. Běžné studenty, kteří se spokojí s poznáním slunečního svitu, jež prostupuje celý vesmír a jehož neosobní podstata oslnivě září, lze přirovnat k těm, kdo z Absolutní Pravdy vnímají jen aspekt zvaný Brahman. Pokročilejší student dosahuje poznání slunečního kotouče, což se přirovnává k poznání Paramātmy. A studenta, který dokáže vstoupit na samotnou sluneční planetu, lze přirovnat k těm, kteří vnímají osobní rysy Nejvyšší Absolutní Pravdy. Z toho plyne, že ačkoliv se všichni transcendentalisté zkoumající Absolutní Pravdu soustřeďují na stejné téma, bhaktové, kteří vnímají aspekt Absolutní Pravdy známý pod jménem Bhagavān, jsou těmi největšími transcendentalisty. Sluneční svit, sluneční kotouč a dění na sluneční planetě od sebe nelze oddělit, a přesto nejsou znalci těchto tří různých úrovní ve stejné kategorii.

Význam sanskrtského slova bhagavān vysvětlila velká autorita Parāśara Muni, Vyāsadevův otec: Bhagavān je Nejvyšší Osobnost vlastnící v plné míře bohatství, sílu, slávu, krásu, poznání a schopnost odříkání. Je mnoho osob, které jsou velice bohaté, mocné, krásné, slavné, učené a odpoutané, ale žádná z nich nemůže tvrdit, že vlastní všechno bohatství, všechnu sílu a tak dále. To může tvrdit jedině Kṛṣṇa, protože On je Nejvyšší Osobnost Božství. Žádná živá bytost — ani Brahmā, Śiva či Nārāyaṇa, nemůže mít tyto druhy bohatství v takové míře jako Kṛṣṇa. Samotný Pán Brahmā proto v Brahma-saṁhitě dochází k závěru, že Pán Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství. Nikdo Ho nepřevyšuje a nikdo se Mu nevyrovná. Je to prvotní Pán, Bhagavān, zvaný též Govinda, který je nejvyšší příčinou všech příčin:

īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ
sac-cid-ānanda-vigrahaḥ
anādir ādir govindaḥ
sarva-kāraṇa-kāraṇam

“Mnoho osobností má vlastnosti Bhagavāna, ale Kṛṣṇa je nejvyšší, protože Ho nikdo nepředčí. Je Nejvyšší Osobou a Jeho tělo je věčné, plné poznání a blaženosti. Je prvotním Pánem Govindou a příčinou všech příčin.” (Brahma-saṁhitā 5.1)

V Bhāgavatamu je soupis mnoha inkarnací Nejvyšší Osobnosti Božství, ale Kṛṣṇa je tam uveden jako původní Osobnost Božství a početné inkarnace a další Osobnosti Božství jako Jeho expanze:

ete cāṁśa-kalāḥ puṁsaḥ
kṛṣṇas tu bhagavān svayam
indrāri-vyākulaṁ lokaṁ
mṛḍayanti yuge yuge

“Všechny uvedené inkarnace Boha jsou buď úplnými expanzemi, nebo částmi úplných expanzí Nejvyššího, ale Kṛṣṇa je přímo Nejvyšší Osobností Božství.” (Bhāg. 1.3.28)

Kṛṣṇa je tedy původní Nejvyšší Osobnost Božství, Absolutní Pravda, zdroj Nadduše i neosobního Brahmanu.

Arjunův nářek nad svými příbuznými v přítomnosti Nejvyšší Osobnosti Božství byl skutečně nevhodný. Proto Kṛṣṇa vyjádřil svůj podiv slovem kutaḥ, odkud. Takové nečistoty se u někoho, kdo náležel k třídě civilizovaných lidí zvaných árjové, v žádném případě neočekávaly. Árjové jsou ti, kdo znají hodnoty života a jejichž civilizace se zakládá na duchovní realizaci. Jedinci, kteří se nechávají vést hmotným pojetím života, nevědí, že cílem života je realizace Absolutní Pravdy, Viṣṇua neboli Bhagavāna. Jsou okouzleni vnějšími rysy hmotného světa, a proto nevědí, co je to vysvobození z pout hmoty. Takovým osobám se říká neárjové. Přestože Arjuna byl kṣatriya, zdráhal se bojovat, a tím se odchyloval od principu plnění svých předepsaných povinností. Śrī Kṛṣṇa prohlašuje, že takovou zbabělost projevují neárjové. Sejít takto z cesty svých povinností nikomu nepomůže v duchovním pokroku, ani to neumožní být v tomto světě slavný. Pán Kṛṣṇa Arjunův takzvaný soucit s jeho příbuznými rozhodně neschválil.

Verš

klaibyaṁ mā sma gamaḥ pārtha
naitat tvayy upapadyate
kṣudraṁ hṛdaya-daurbalyaṁ
tyaktvottiṣṭha paran-tapa

Synonyma

klaibyam — nemohoucnost; sma — ne; gamaḥ — uchyl se k; pārtha — ó synu Pṛthy; na — nikdy; etat — toto; tvayi — k tobě; upapadyate — hodí se; kṣudram — malichernou; hṛdaya — srdce; daurbalyam — slabost; tyaktvā — odvrhávající; uttiṣṭha — povstaň; param-tapa — ó hubiteli nepřátel.

Překlad

Ó synu Pṛthy, nepoddávej se této ponižující nemohoucnosti. Nepřísluší ti to. Odvrhni takovou malichernou slabost srdce a povstaň, hubiteli nepřátel.

Význam

Arjuna je zde osloven “synu Pṛthy”. Ta byla shodou okolností sestrou Kṛṣṇova otce Vasudevy, a Arjuna byl tedy s Kṛṣṇou pokrevně spřízněn. Jestliže syn kṣatriyi odmítá bojovat, je kṣatriyou jen podle jména, a rovněž syn brāhmaṇy je brāhmaṇou jen podle jména, jedná-li bezbožně. Takoví kṣatriyové a brāhmaṇové jsou nehodnými syny svých otců, a Kṛṣṇa nechtěl, aby se Arjuna stal nehodným synem kṣatriyi. Arjuna byl Kṛṣṇovým nejbližším přítelem a Kṛṣṇa mu poskytl přímé vedení na válečném voze. Kdyby však Arjuna přes všechny tyto klady bitvu vzdal, byl by to neslavný čin. Proto mu Kṛṣṇa řekl, že takový postoj jeho osobnosti nepřísluší. Arjuna mohl namítat, že se vzdá bitvy z velkodušnosti vůči navýsost ctihodnému Bhīṣmovi a svým příbuzným, ale Kṛṣṇa jeho velkodušnost považoval za pouhou slabost srdce. Takovou falešnou velkodušnost neschvalovala žádná autorita. Osoby jako Arjuna mají tedy pod přímým vedením Kṛṣṇy takovou velkodušnost či takzvané nenásilí zavrhnout.

Verš

arjuna uvāca
kathaṁ bhīṣmam ahaṁ saṅkhye
droṇaṁ ca madhusūdana
iṣubhiḥ pratiyotsyāmi
pūjārhāv ari-sūdana

Synonyma

arjunaḥ uvāca — Arjuna řekl; katham — jak; bhīṣmam — proti Bhīṣmovi; aham — já; saṅkhye — v boji; droṇam — Droṇovi; ca — také; madhu-sūdana — ó hubiteli Madhua; iṣubhiḥ — s šípy; pratiyotsyāmi — budu vést protiútok; pūjā-arhau — hodni úcty; ari-sūdana — ó hubiteli nepřátel.

Překlad

Arjuna řekl: Ó zhoubo nepřátel, hubiteli Madhua, jak mohu v bitvě odpovědět svými šípy mužům, jako je Bhīṣma a Droṇa, kteří jsou hodni mé úcty?

Význam

Osobnosti na vyšší úrovni, jako byli praotec Bhīṣma a učitel Droṇa, jsou vždy hodny úcty. Dokonce i když zaútočí, není správné jim odpovědět protiútokem. Běžná etiketa učí, že s těmi, kdo stojí na vyšší úrovni, není namístě ani slovní potyčka. I když se někdy mohou chovat hrubě, nelze jim odpovídat hrubostí. Jak jim tedy mohl Arjuna oplatit útok? Zaútočil by snad někdy Kṛṣṇa na svého děda Ugrasenu nebo na svého učitele Sāndīpani Muniho? To byly některé z argumentů, jež Arjuna předložil Pánu Kṛṣṇovi.

Verš

gurūn ahatvā hi mahānubhāvān
śreyo bhoktuṁ bhaikṣyam apīha loke
hatvārtha-kāmāṁs tu gurūn ihaiva
bhuñjīya bhogān rudhira-pradigdhān

Synonyma

gurūn — osoby v nadřazeném postavení; ahatvā — nezabíjet; hi — jistě; mahā-anubhāvān — velké duše; śreyaḥ — je lepší; bhoktum — užívat si života; bhaikṣyam — žebráním; api — dokonce; iha — v tomto životě; loke — v tomto světě; hatvā — zabíjející; artha — zisk; kāmān — kteří chtějí; tu — ale; gurūn — osoby v nadřazeném postavení; iha — v tomto světě; eva — jistě; bhuñjīya — má si užívat; bhogān — to, co skýtá požitek; rudhira — krví; pradigdhān — potřísněné.

Překlad

Bylo by lépe se v tomto světě živit žebráním než žít na úkor životů velkých duší, jež jsou mými učiteli. I když touží po světském zisku, jsou na vyšší úrovni. Jestliže budou zabiti, vše, čeho si pak začneme užívat, bude poskvrněné krví.

Význam

Učitel, který jedná ohavným způsobem a ztratil soudnost, je podle pokynů písem hoden zavržení. Bhīṣma a Droṇa byli Duryodhanovi zavázáni za jeho finanční pomoc a museli se přidat na jeho stranu, ačkoliv z takového důvodu toto postavení přijmout neměli. Za těchto okolností ztratili svou úctyhodnost učitelů. Arjuna si však myslí, že jsou i přesto nadále osobnostmi na vyšší úrovni a že užívat si hmotného zisku po jejich zabití by tedy znamenalo užívat si kořisti poskvrněné krví.

Verš

na caitad vidmaḥ kataran no garīyo
yad vā jayema yadi vā no jayeyuḥ
yān eva hatvā na jijīviṣāmas
te ’vasthitāḥ pramukhe dhārtarāṣṭrāḥ

Synonyma

na — ani; ca — také; etat — toto; vidmaḥ — víme; katarat — co; naḥ — pro nás; garīyaḥ — lepší; yat — zdali; jayema — můžeme zvítězit; yadi — jestli; — nebo; naḥ — nás; jayeyuḥ — oni porazí; yān — ty, které; eva — zajisté; hatvā — zabitím; na — nikdy; jijīviṣāmaḥ — chtěli bychom žít; te — ti všichni; avasthitāḥ — nacházejí se; pramukhe — před; dhārtarāṣṭrāḥ — Dhṛtarāṣṭrovi synové.

Překlad

Ani nevíme, co je lepší — zvítězit, nebo být poraženi. Kdybychom Dhṛtarāṣṭrovy syny zabili, neměli bychom usilovat o to, abychom déle žili. Přesto před námi nyní stojí na bitevním poli.

Význam

Přestože je boj pro kṣatriyu povinností, Arjuna nevěděl, zda má bojovat a riskovat zbytečné násilí, nebo zda má od boje upustit a živit se žebráním. Kdyby nepřítele neporazil, jediným způsobem obživy by pro něj pak byla žebrota. A vítězství nebylo jisté — zvítězit mohla kterákoliv strana. Ale i kdyby je čekalo vítězství (a právo bylo na jejich straně), bylo by pro ně velice obtížné žít v nepřítomnosti Dhṛtarāṣṭrových synů, kteří by zemřeli v boji. To by pro ně znamenalo jen jiný druh porážky. Všechny tyto úvahy dokazují, že Arjuna byl nejen velký oddaný Pána, ale také velmi osvícená osobnost, dokonale ovládající mysl a smysly. Jeho přání živit se žebráním, přestože se narodil v královské rodině, je také známkou odpoutanosti. Tyto vlastnosti společně s jeho vírou v pokyny Śrī Kṛṣṇy (jeho duchovního učitele) svědčí o jeho skutečně ctnostné povaze. Lze říci, že Arjuna byl způsobilý k osvobození. S neovládnutými smysly nikdo nedosáhne úrovně poznání a bez poznání a oddanosti nelze dosáhnout osvobození. Arjuna byl způsobilý po všech těchto stránkách, nehledě také na jeho vznešené hmotné vztahy s blízkými.

Verš

kārpaṇya-doṣopahata-svabhāvaḥ
pṛcchāmi tvāṁ dharma-sammūḍha-cetāḥ
yac chreyaḥ syān niścitaṁ brūhi tan me
śiṣyas te ’haṁ śādhi māṁ tvāṁ prapannam

Synonyma

kārpaṇya — lakoty; doṣa — slabostí; upahata — postižený; sva-bhāvaḥ — příznaky; pṛcchāmi — ptám se; tvām — Tebe; dharma — náboženství; sammūḍha — zmatený; cetāḥ — v srdci; yat — co; śreyaḥ — dobré po všech stránkách; syāt — může být; niścitam — důvěrně; brūhi — řekni; tat — to; me — mně; śiṣyaḥ — žák; te — Tvůj; aham — jsem; śādhi — pouč; mām — mě; tvām — Tobě; prapannam — odevzdaný.

Překlad

Pod vlivem lakomecké slabosti jsem ztratil všechen klid a jsem zmaten, když mám říci, co je má povinnost. V této situaci Tě žádám: řekni mi s určitostí, co je pro mě nejlepší. Nyní jsem Tvým žákem a Tobě odevzdanou duší. Prosím, pouč mne.

Význam

Je dáno chodem přírody, že spleť hmotných činností je pro všechny zdrojem zmatku. Jsme zmateni na každém kroku, a proto je třeba vyhledat pravého duchovního učitele, který nás může náležitě vést k naplnění smyslu života. Všechna védská písma nám doporučují, abychom se obrátili na pravého duchovního učitele a pod jeho vedením se zbavili zmatenosti, jež se objevuje, přestože si ji nepřejeme. Je jako lesní požár, který nějak vzplane, aniž by ho někdo založil. Svět je takový, že v našem životě automaticky dochází ke zmatení, bez toho, že bychom o ně stáli. Nikdo si nepřeje požár, ale přesto k němu dojde a my jsme zmateni. Védská moudrost učí: abychom pochopili vědecký způsob řešení životních problémů zmatenosti a zbavili se jich, musíme vyhledat duchovního učitele, který patří k učednické posloupnosti. Ten, kdo má pravého duchovního učitele, by měl znát vše. Místo toho, abychom zůstávali zmateni hmotou, bychom tedy měli vyhledat duchovního učitele. Takový je význam tohoto verše.

Kdo je člověk zmatený hmotou? Je to ten, který nechápe problémy života. V Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣadě (3.8.10) je zmatený člověk popisován takto: yo vā etad akṣaraṁ gārgy aviditvāsmā lokāt praiti sa kṛpaṇaḥ. “Ten, kdo v lidské podobě nevyřeší problémy života a následně opustí tento svět způsobem jako kočky a psi, bez porozumění nauce o seberealizaci, je obyčejný lakomec.” Lidské tělo je pro živou bytost nanejvýš cenným darem, který může použít k vyřešení životních problémů. Opakem lakomce, který s tímto darem nenaloží správným způsobem, je brāhmaṇa — ten, kdo je natolik inteligentní, že tělo použije k vyřešení všech problémů života: ya etad akṣaraṁ gārgi viditvāsmā lokāt praiti sa brāhmaṇaḥ.

Kṛpaṇové neboli lakomci maří svůj čas přehnanou náklonností k rodině, společnosti, zemi atd., založenou na hmotném pojetí života. Mnozí často lpí na rodinném životě — manželce, dětech a ostatních — na základě “kožní nemoci”. Kṛpaṇa si myslí, že dokáže ochránit svou rodinu před smrtí, nebo že rodina či společnost může před smrtí ochránit jeho. Takové rodinné pouto nalezneme i u zvířat, která jsou nižšího řádu a také se starají o svá mláďata. Arjuna byl inteligentní a chápal, že jeho náklonnost k rodině a přání ochránit ji před smrtí byly příčinou jeho zmatenosti. Ale i když věděl, že ho čeká povinnost bojovat, kvůli lakomecké slabosti se jí nebyl schopen zhostit. Žádá proto Pána Kṛṣṇu, nejvyššího duchovního mistra, o konečné řešení. Odevzdává se Kṛṣṇovi jako žák. Chce ukončit přátelský rozhovor. Hovory mezi mistrem a žákem jsou závažné, a Arjuna chce nyní mluvit se svým uznaným duchovním učitelem velice vážně. Kṛṣṇa je tedy původním duchovním učitelem vědy v podání Bhagavad-gīty a Arjuna je prvním žákem, který má Gītu pochopit. To, jak Arjuna Bhagavad-gītu pochopí, je uvedeno v Gītě samotné. Pošetilí světští učenci přesto vysvětlují, že člověk se nemusí odevzdat Kṛṣṇovi v Jeho osobní podobě, ale “tomu nezrozenému v Kṛṣṇovi”. Mezi Kṛṣṇovým nitrem a vnějškem však není žádný rozdíl. Pokud se někdo snaží porozumět Bhagavad-gītě, aniž by pochopil tuto skutečnost, je ten největší hlupák.

Verš

na hi prapaśyāmi mamāpanudyād
yac chokam ucchoṣaṇam indriyāṇām
avāpya bhūmāv asapatnam ṛddhaṁ
rājyaṁ surāṇām api cādhipatyam

Synonyma

na — ne; hi — zajisté; prapaśyāmi — vidím; mama — můj; apanudyāt — může zahnat; yat — to, co; śokam — nářek; ucchoṣaṇam — vysoušení; indriyāṇām — smyslů; avāpya — když získám; bhūmau — na Zemi; asapatnam — bez nepřítele; ṛddham — vzkvétající; rājyam — království; surāṇām — polobohů; api — dokonce; ca — také; ādhipatyam — nadvládu.

Překlad

Nenacházím nic, co by mohlo zahnat zármutek, který mi vysouší smysly. Nebudu se ho moci zbavit, ani když získám vzkvétající království na Zemi, jež nebude mít nepřítele, a vládnoucí moc jako polobozi v nebi.

Význam

I když Arjuna předkládal mnoho argumentů založených na znalosti náboženských a morálních zásad, ukazuje se, že svůj skutečný problém nebyl schopen vyřešit bez pomoci duchovního učitele, Pána Śrī Kṛṣṇy. Uvědomoval si, že k odstranění problémů, které vysoušejí celé jeho bytí, mu jeho takzvané poznání není nic platné; bez pomoci duchovního učitele, jako je Pán Kṛṣṇa, nedokázal najít řešení. Akademické poznání, vzdělanost, vysoké postavení atd. jsou k vyřešení životních problémů bezcenné — pomoc může poskytnout jedině duchovní učitel, jako je Kṛṣṇa. Z toho plyne, že duchovní učitel, který si je stoprocentně vědom Kṛṣṇy, je pravým duchovním učitelem, protože je schopen vyřešit problémy života. Pán Caitanya řekl, že každý, kdo ovládá vědu o vědomí Kṛṣṇy, je skutečný duchovní učitel, bez ohledu na své společenské postavení.

kibā vipra, kibā nyāsī, śūdra kene naya
yei kṛṣṇa-tattva-vettā, sei ‘guru’ haya

“Nezáleží na tom, zda je člověk vipra (znalý védské moudrosti), zda se narodil v nízko postavené rodině či zda je ve stavu odříkání — pokud ovládá nauku o Kṛṣṇovi, je dokonalým a pravým duchovním učitelem.” (Caitanya-caritāmṛta, Madhya 8.128) Nikdo tedy nemůže být pravý duchovní učitel, neovládá-li vědu o vědomí Kṛṣṇy. Ve védských písmech také stojí:

ṣaṭ-karma-nipuṇo vipro
mantra-tantra-viśāradaḥ
avaiṣṇavo gurur na syād
vaiṣṇavaḥ śva-paco guruḥ

“Pokud učený brāhmaṇa, který velmi dobře zná všechna odvětví védského poznání, není vaiṣṇavou neboli znalcem vědy o vědomí Kṛṣṇy, není způsobilý stát se duchovním učitelem. Naproti tomu člověk, který se narodil v rodině nižší společenské třídy, se může stát duchovním učitelem, je-li vaiṣṇava, vědomý si Kṛṣṇy.” (Padma Purāṇa)

Problémy hmotné existence — zrození, stáří, nemoc a smrt — nelze odvrátit hromaděním bohatství a hospodářským rozvojem. V mnoha oblastech světa jsou bohaté a hospodářsky rozvinuté země, plné veškerých materiálních možností, ale problémů hmotné existence se přesto nezbavily. Různými způsoby hledají mír, ale skutečného štěstí mohou dosáhnout jedině tehdy, když přijmou radu od Kṛṣṇy, čili z Bhagavad-gīty a Śrīmad-Bhāgavatamu (jež jsou podstatou vědy o Kṛṣṇovi), prostřednictvím Kṛṣṇova pravého zástupce — osoby, která si je vědoma Kṛṣṇy.

Kdyby hospodářský rozvoj a hmotné pohodlí mohly odstranit naše nářky nad rodinnými, společenskými, celonárodními nebo mezinárodními problémy, Arjuna by neřekl, že jeho nářek nemůže utišit ani království na Zemi, jež by nemělo nepřítele, ani vládnoucí moc, jakou mají polobozi na nebeských planetách. Hledal tedy útočiště u vědomí Kṛṣṇy, to je pravá cesta k dosažení míru a harmonie. Hospodářský rozvoj nebo vláda nad světem mohou být každou chvíli ukončeny katastrofami, které jsou dílem hmotné přírody. I když člověk dospěje na vyšší planety — tak jako se nyní lidé pokoušejí dostat na Měsíc — může toto postavení také rázem ztratit. To dokládá Bhagavad-gītā: kṣīṇe puṇye martya-lokaṁ viśanti. “Jakmile živá bytost vyčerpá výsledky zbožných činností, poklesne zpátky z vrcholu štěstí až na nejnižší úroveň života.” Mnoho politiků takto pokleslo. Takové pády jsou jen dalšími důvody k nářku.

Chceme-li tedy s nářkem nadobro skoncovat, musíme přijmout útočiště u Pána Kṛṣṇy, tak jako o to usiluje Arjuna. Arjuna požádal Śrī Kṛṣṇu, aby vyřešil jeho problém s konečnou platností. Tak se projevuje vědomí Kṛṣṇy.

Verš

sañjaya uvāca
evam uktvā hṛṣīkeśaṁ
guḍākeśaḥ paran-tapaḥ
na yotsya iti govindam
uktvā tūṣṇīṁ babhūva ha

Synonyma

sañjayaḥ uvāca — Sañjaya řekl; evam — tak; uktvā — když promluvil; hṛṣīkeśam — ke Kṛṣṇovi, vládci smyslů; guḍākeśaḥ — Arjuna, jenž umí potlačit nevědomost; parantapaḥ — jenž dokáže potrestat nepřátele; na yotsye — nebudu bojovat; iti — takto; govindam — Kṛṣṇovi, který těší smysly; uktvā — když řekl; tūṣṇīm — tichý; babhūva — stal se; ha — jistě.

Překlad

Sañjaya pravil: Když hubitel nepřátel Arjuna takto promluvil, řekl Kṛṣṇovi: “Govindo, já nebudu bojovat,” a zmlkl.

Význam

Dhṛtarāṣṭru muselo velmi potěšit, když slyšel, že Arjuna nemá v úmyslu bojovat a chce opustit bojiště a živit se žebráním. Sañjaya ho ale znovu zklamal tím, že Arjunu popsal jako bojovníka schopného zabíjet své nepřátele (parantapaḥ). Přestože byl Arjuna kvůli rodinným citům v tuto chvíli přemožen nepatřičným zármutkem, odevzdal se Kṛṣṇovi, nejvyššímu duchovnímu mistrovi, jako žák. To naznačovalo, že bude brzy zbaven nářku pocházejícího z citového vztahu k rodině, osvícen dokonalým poznáním o seberealizaci neboli vědomím Kṛṣṇy, a pak bude nepochybně bojovat. Dhṛtarāṣṭrova radost tak má být zkažena, neboť Arjuna bude Kṛṣṇou osvícen a bude bojovat až do konce.

Verš

tam uvāca hṛṣīkeśaḥ
prahasann iva bhārata
senayor ubhayor madhye
viṣīdantam idaṁ vacaḥ

Synonyma

tam — jemu; uvāca — řekl; hṛṣīkeśaḥ — Pán smyslů, Kṛṣṇa; prahasan — usmívající se; iva — tak; bhārata — ó Dhṛtarāṣṭro, potomku Bharaty; senayoḥ — vojsk; ubhayoḥ — obou stran; madhye — mezi; viṣīdantam — naříkajícímu; idam — následující; vacaḥ — slova.

Překlad

Ó potomku Bharaty, Kṛṣṇa tehdy mezi oběma vojsky s úsměvem promluvil ke sklíčenému Arjunovi.

Význam

Rozhovor probíhal mezi dvěma důvěrnými přáteli: Hṛṣīkeśou a Guḍākeśou. Jako přátelé byli oba na stejné úrovni, ale jeden z nich se dobrovolně stal žákem druhého. Kṛṣṇa se usmíval proto, že se přítel rozhodl stát žákem. Śrī Kṛṣṇa je Pán všech, a jako takový vždy stojí na vyšší úrovni, a přesto přistupuje na to, že se stane přítelem, synem nebo milencem oddaných, kteří Ho chtějí vidět v takové roli. Když se však na Něho Arjuna obrátil jako na svého učitele, ihned přijal tuto úlohu a začal se svým žákem hovořit jako učitel — s patřičnou vážností. Je zjevné, že rozhovor mezi učitelem a žákem probíhal veřejně v přítomnosti obou vojsk, aby z něho měli prospěch všichni. Rozmluvy Bhagavad-gīty tedy nejsou určeny nějaké konkrétní osobě, společnosti nebo komunitě, ale všem, a stejné právo je slyšet mají přátelé i nepřátelé.

Verš

śrī-bhagavān uvāca
aśocyān anvaśocas tvaṁ
prajñā-vādāṁś ca bhāṣase
gatāsūn agatāsūṁś ca
nānuśocanti paṇḍitāḥ

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil; aśocyān — co není hodno nářku; anvaśocaḥ — naříkáš; tvam — ty; prajñā-vādān — učená slova; ca — také; bhāṣase — pronášíš; gata — ztracený; asūn — život; agata — neprošlý; asūn — život; ca — také; na — nikdy; anuśocanti — naříkají; paṇḍitāḥ — učení.

Překlad

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Zatímco pronášíš učená slova, naříkáš nad něčím, co není hodno zármutku. Ti, kdo jsou moudří, netruchlí ani nad živým, ani nad mrtvým.

Význam

Pán ihned přijal postavení učitele a svého žáka pokáral, když ho nepřímo nazval hlupákem. Řekl mu: “Mluvíš jako učenec, a přitom nevíš, že ten, kdo je učený — kdo ví, co je tělo a co duše — neběduje nad žádným stavem těla, ať živým či mrtvým.” V pozdějších kapitolách bude objasněno, že poznání znamená znát hmotu, duši a toho, kdo obojímu vládne. Arjuna argumentoval tím, že náboženským zásadám je třeba přikládat větší důležitost než politice nebo společenským pravidlům, ale nevěděl, že poznání hmoty, duše a Nejvyššího je ještě důležitější než náboženské zásady. A jelikož toto poznání postrádal, neměl se vydávat za nadmíru učeného. Takový nebyl, a proto bědoval pro něco, co nebylo hodno zármutku. Tělo se rodí a dříve či později je předurčeno k zániku; z toho důvodu není tak důležité jako duše. Ten, kdo to ví, je skutečně učený. Nemá důvod bědovat, ať už se hmotné tělo nachází v jakémkoliv stavu.

Verš

na tv evāhaṁ jātu nāsaṁ
na tvaṁ neme janādhipāḥ
na caiva na bhaviṣyāmaḥ
sarve vayam ataḥ param

Synonyma

na — nikdy; tu — ale; eva — zajisté; aham — Já; jātu — kdykoliv; na — ne; āsam — existoval; na — ne; tvam — ty; na — ne; ime — všichni tito; jana-adhipāḥ — králové; na — nikdy; ca — také; eva — jistě; na — ne; bhaviṣyāmaḥ — budeme existovat; sarve vayam — my všichni; ataḥ param — v budoucnu.

Překlad

Nikdy se nestalo, že by nebylo Mne, tebe či všech těchto králů; a ani v budoucnosti nikdo z nás nepřestane existovat.

Význam

Ve Vedách — v Kaṭha Upaniṣadě a také ve Śvetāśvatara Upaniṣadě — je řečeno, že Nejvyšší Osobnost Božství zaopatřuje nespočetné množství živých bytostí podle jejich různého postavení, jež odpovídá jejich různým činům a reakcím za ně. Tentýž Nejvyšší Pán je svými úplnými částmi přítomný rovněž v srdcích všech živých bytostí. Jedině světci, kteří vidí stejnou Nejvyšší Osobnost Božství uvnitř i vně, mohou skutečně dosáhnout dokonalého, věčného klidu a míru.

nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām
eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān
tam ātma-sthaṁ ye ’nupaśyanti dhīrās
teṣāṁ śāntiḥ śāśvatī netareṣām

(Kaṭha Upaniṣad 2.2.13)

Tatáž védská pravda, kterou Kṛṣṇa předal Arjunovi, je věnována všem osobám na světě, jež se vydávají za velmi učené, ale ve skutečnosti mají jen ubohé poznání. Pán jasně říká, že On sám, Arjuna a všichni králové shromáždění na bojišti jsou věčně individuálními bytostmi a že On individuální živé bytosti věčně zaopatřuje, jak v jejich podmíněném, tak i osvobozeném stavu. Svrchovaný Pán, Osobnost Božství, je nejvyšší individuální věčná osoba a Jeho věčný společník Arjuna i všichni shromáždění králové jsou individuální věčné osoby. Není to tak, že by v minulosti jako individuální osoby neexistovali nebo že věčnými osobami nezůstanou. Jejich individualita existovala v minulosti a bude bez přerušení zachována i v budoucnosti. Nikdo tedy nemá důvod bědovat.

Pán Kṛṣṇa jakožto nejvyšší autorita zde nepodpořil māyāvādskou teorii, podle které individuální duše, nyní oddělená pokryvem zvaným māyā (iluze), po osvobození splyne s neosobním Brahmanem a ztratí svou individuální existenci. Nepodpořil ani teorii, že individualita je pouze naše představa v podmíněném stavu. Kṛṣṇa jasně říká, že individualita Jeho i ostatních — jak dokládají Upaniṣady — bude zachována věčně. Toto tvrzení je autoritativní, protože Kṛṣṇa nemůže podléhat iluzi. Kdyby individualita nebyla skutečností, Kṛṣṇa by ji tolik nezdůrazňoval — i co se týče budoucnosti. Māyāvādī může namítnout, že individualita, o které zde Kṛṣṇa hovoří, není duchovní, ale hmotná. I kdybychom však přijali argument, že individualita je hmotná — jak bychom potom poznali Kṛṣṇovu individualitu? Kṛṣṇa dokládá svou individualitu v minulosti a potvrzuje, že bude zachována i v budoucnosti. Mnoha způsoby dokazuje, že je individuální bytostí, a je řečeno také to, že neosobní Brahman na Něm závisí. Kṛṣṇa si duchovní individualitu zachovává neustále; kdybychom Ho měli pokládat za obyčejnou podmíněnou duši s individuálním vědomím, neměla by Jeho Bhagavad-gītā hodnotu autoritativního písma. Obyčejný člověk se čtyřmi lidskými nedostatky nedokáže učit něco, co by bylo hodno poslechu. Gītā stojí nad takovou literaturou — žádná světská kniha se jí nevyrovná. Jakmile Kṛṣṇu považujeme za obyčejného člověka, Bhagavad-gītā ztrácí veškerou důležitost. Māyāvādī namítne, že použití množného čísla v tomto verši je jen věcí konvence a vztahuje se na těla. Kṛṣṇa však již v předchozím verši takové tělesné pojetí zavrhl. Jak by nyní — poté, co zavrhl tělesné pojetí živých bytostí — mohl zase mluvit o konvencích, které se týkají těla? Individualita tedy stojí na duchovních základech, což potvrzují velcí ācāryové, jako je Śrī Rāmānuja a další. Na mnoha místech Gīty je jasně řečeno, že této duchovní individualitě rozumějí ti, kdo jsou oddaní Pánu. Osoby, které Kṛṣṇovi jakožto Nejvyšší Osobnosti Božství závidí, nemají k tomuto velkému literárnímu dílu pravý přístup. Způsob, jakým neoddaní přistupují k učení Gīty, připomíná chování včely, která olizuje sklenici s medem. Med nelze ochutnat, dokud sklenici neotevřeme. Také tajemství Bhagavad-gīty mohou porozumět jedině oddaní; nemůže ho vychutnávat nikdo jiný. To je uvedeno ve čtvrté kapitole této knihy. Gīty se nemohou dotknout rovněž osoby, které nenávidí samotnou Pánovu existenci. Māyāvādský výklad Gīty je proto nanejvýš scestným podáním celé pravdy. Pán Caitanya nám zakázal číst māyāvādské komentáře a varuje nás, že ten, kdo se uchýlí k takovému māyāvādskému pochopení, ztrácí veškerou schopnost porozumět skutečnému tajemství Gīty. Pokud by se individualita vztahovala výhradně na empirický, nám známý vesmír, nebylo by Pánova učení zapotřebí. Existence individuální duše a Pána jakožto různých osob je věčnou pravdou. To dokládají Vedy výše uvedeným způsobem.

Verš

dehino ’smin yathā dehe
kaumāraṁ yauvanaṁ jarā
tathā dehāntara-prāptir
dhīras tatra na muhyati

Synonyma

dehinaḥ — vtěleného; asmin — v tomto; yathā — jako; dehe — v těle; kaumāram — chlapectví; yauvanam — mládí; jarā — stáří; tathā — podobně; deha-antara — změny těla; prāptiḥ — dosažení; dhīraḥ — rozvážný; tatra — následně; na — nikdy; muhyati — je zmatený.

Překlad

Tak jako vtělená duše souvisle přechází v tomto těle z dětství do mládí a stáří, přechází také v čase smrti do jiného těla. Moudrý člověk není z této změny zmatený.

Význam

Jelikož všechny živé bytosti jsou individuální duše, každá mění své tělo každým okamžikem — někdy má podobu dítěte, někdy mladíka a jindy starce. Přes všechny tyto změny těla však sama duše zůstává nezměněná. Tato individuální duše nakonec změní tělo ve chvíli smrti, přejde do jiného. A jelikož je jisté, že v příštím životě bude mít další tělo (buď hmotné, nebo duchovní), Arjuna neměl žádný důvod bědovat kvůli smrti Bhīṣmy a Droṇy, o které měl takovou starost. Spíše ho mělo těšit, že oba vymění stará těla za nová, čímž se obnoví jejich energie. Takové změny těla přinášejí různé druhy požitku či utrpení — podle toho, co člověk dělal během svého života. Jelikož Bhīṣma a Droṇa byli vznešené duše, jistě je v příštím životě čekala duchovní, nebo alespoň nebeská těla, ve kterých lze vychutnávat hmotnou existenci na vyšší úrovni. Ani v jednom případě nebylo proč bědovat.

Každý, kdo dokonale zná povahu individuální duše, Nadduše a hmotné i duchovní přírody, je dhīra, vyrovnaný. Takový člověk není nikdy zmatený ze změny těl.

Māyāvādskou teorii, že duše je jen jedna, nelze použít, protože duši nelze dělit na kousky. Takové rozdělení na různé individuální duše by znamenalo, že Nejvyšší je dělitelný či měnitelný, což je v rozporu s neměnností Nejvyšší Duše. Jak je doloženo v Gītě, dílčí části Nejvyššího existují věčně (sanātana) a jsou kṣara, náchylné k poklesnutí do hmotné přírody. Tyto dílčí části jsou částmi věčně, a dokonce i po osvobození si individuální duše ponechává svůj dílčí charakter. Jakmile však jednou dosáhne osvobození, žije věčně životem plným blaženosti a poznání ve společnosti Osobnosti Božství. Postavení Nadduše zvané Paramātmā, která dlí v každém individuálním těle, můžeme vysvětlit pomocí teorie odrazu. Nadduše se liší od individuální živé bytosti. Když se nebe zrcadlí ve vodě, v odrazu je slunce, měsíc i hvězdy. Hvězdy lze přirovnat k živým bytostem a slunce či měsíc k Nejvyššímu Pánu. Individuální dílčí duši představuje Arjuna a Nejvyšší Duší je Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇa. Nejsou na stejné úrovni; to se jasně ukáže na začátku čtvrté kapitoly. Kdyby byl Kṛṣṇa na téže úrovni co Arjuna a nikoliv na vyšší, jejich vztah učitele a žáka by ztrácel smysl. Pokud by byli oba zmateni matoucí energií (māyou), nebylo by zapotřebí, aby jeden byl učitelem a druhý žákem. Taková výuka by neměla smysl, protože ten, kdo je v zajetí māyi, nemůže být autoritativní učitel. Śrī Kṛṣṇa tedy musí být Svrchovaný Pán, mající vyšší postavení nežli živá bytost, Arjuna, který je zapomnětlivou duší oklamanou māyou.

Verš

mātrā-sparśās tu kaunteya
śītoṣṇa-sukha-duḥkha-dāḥ
āgamāpāyino ’nityās
tāṁs titikṣasva bhārata

Synonyma

mātrā-sparśāḥ — smyslové vnímání; tu — pouze; kaunteya — ó synu Kuntī; śīta — zima; uṣṇa — léto; sukha — štěstí; duḥkha — a bolest; dāḥ — dávající; āgama — objevující se; apāyinaḥ — mizící; anityāḥ — nestálé; tān — je všechny; titikṣasva — snaž se snášet; bhārata — ó potomku dynastie Bharaty.

Překlad

Ó synu Kuntī, dočasné příchody a odchody štěstí a neštěstí jsou jako příchody a odchody zimního a letního období. Pocházejí ze smyslového vnímání, potomku Bharaty, a živá bytost se je musí naučit snášet, aniž by jimi byla rozrušena.

Význam

Při náležitém konání svých povinností se je nutné učit snášet dočasné příchody a odchody štěstí a neštěstí. Jeden védský pokyn přikazuje koupat se časně ráno i v měsíci Māgha (leden — únor). V té době je velice chladno, ale ten, kdo dodržuje náboženské zásady, se přesto neváhá jít vykoupat. Také žena se nezdráhá vařit v kuchyni během května a června, nejteplejších letních měsíců. Každý musí plnit svou povinnost i přes nepohodlí plynoucí z počasí. Bojovat je náboženskou zásadou kṣatriyů, a i když kṣatriya musí bojovat proti svému příteli nebo příbuznému, nemá se od principu plnění své předepsané povinnosti odchýlit. Všichni se musí řídit předepsanými náboženskými pravidly a usměrněními, aby se povznesli na úroveň poznání, protože jedině poznáním a oddaností se lze vysvobodit ze zajetí māyi (iluze).

Dvě různá jména, jimiž je Arjuna osloven, jsou také významná. Slovo kaunteya poukazuje na jeho vznešený původ z matčiny strany a bhārata naznačuje jeho velikost zděděnou z rodu jeho otce. Má tedy vznešený původ z obou stran, který s sebou nese zodpovědnost za náležité plnění povinností. Proto se nemůže vyhnout boji.

Verš

yaṁ hi na vyathayanty ete
puruṣaṁ puruṣarṣabha
sama-duḥkha-sukhaṁ dhīraṁ
so ’mṛtatvāya kalpate

Synonyma

yam — ten, jehož; hi — jistě; na — nikdy; vyathayanti — rozrušují; ete — všechny tyto; puruṣam — osobu; puruṣa-ṛṣabha — ó nejlepší z mužů; sama — nezměněný; duḥkha — v neštěstí; sukham — a štěstí; dhīram — trpělivý; saḥ — on; amṛtatvāya — k osvobození; kalpate — je považován za způsobilého.

Překlad

Ó nejlepší z mužů (Arjuno), ten, koho nerozruší štěstí ani neštěstí a v obou stavech zůstává klidný, je nepochybně způsobilý dosáhnout osvobození.

Význam

Každý, kdo nepolevuje v odhodlání dosáhnout vyššího stavu duchovní realizace a dokáže stejně snášet přílivy štěstí i neštěstí, je nepochybně způsobilý k osvobození. Ve varnášramském zřízení je čtvrtý životní stupeň, tedy stav odříkání (sannyāsa), velmi obtížný. Avšak ten, kdo má vážný zájem dosáhnout dokonalosti života, přijme sannyās i přes všechny potíže. Zdrojem potíží je obvykle nutnost natrvalo přerušit rodinné vztahy, přestat se stýkat s manželkou a dětmi. Pokud však člověk dokáže takové potíže snést, jeho cesta k duchovní realizaci je dokončena. Zde zase radí Kṛṣṇa Arjunovi, aby vytrval v plnění povinností náležících kṣatriyům, i když je pro něho těžké bojovat proti členům rodiny a dalším osobám, které miluje. Když Pán Caitanya přijal sannyās, bylo mu dvacet čtyři let a Jeho mladá manželka a stará matka neměly nikoho, kdo by se o ně postaral. Přesto sannyās přijal s ohledem na vyšší zájem a s vytrvalostí plnil povinnosti vyššího charakteru. Tak lze dosáhnout vysvobození z pout hmoty.

Verš

nāsato vidyate bhāvo
nābhāvo vidyate sataḥ
ubhayor api dṛṣṭo ’ntas
tv anayos tattva-darśibhiḥ

Synonyma

na — ne; asataḥ — nepravého; vidyate — je; bhāvaḥ — trvání; na — nikdy; abhāvaḥ — změna povahy; vidyate — je; sataḥ — věčného; ubhayoḥ — obou; api — jistě; dṛṣṭaḥ — vypozorovaný; antaḥ — závěr; tu — však; anayoḥ — jich; tattva — pravdu; darśibhiḥ — těmi, kteří vidí.

Překlad

Ti, kteří vidí pravdu, vyslovili závěr: to, co je nepravé (hmotné tělo), nemá trvání a to, co je věčné (duše), se nemění. K tomuto závěru dospěli studiem povahy obojího.

Význam

Měnící se tělo je pomíjivé. Moderní lékařská věda přiznává, že tělo se mění každým okamžikem, jelikož v něm dochází k akcím a reakcím různých buněk — tak roste a stárne. Duše však existuje trvale a zůstává stejná i přes všechny proměny těla a mysli. To je rozdíl mezi hmotou a duší; tělo se od přírody stále mění, zatímco duše je věčná. Tento závěr uvádějí všechny skupiny těch, kdo vidí pravdu — stoupenci osobní i neosobní filozofie. Ve Viṣṇu Purāṇě (2.12.38) je řečeno, že Viṣṇu a Jeho sídla vydávají vlastní záři a jejich existence je duchovní (jyotīṁṣi viṣṇur bhuvanāni viṣṇuḥ). Slovo existující se může vztahovat pouze na duchovní podstatu a neexistující pouze na hmotu. To prohlašují všichni, kdo vidí pravdu.

Toto je počátek Pánova učení určeného živým bytostem, které jsou zmateny vlivem nevědomosti. Odstranit nevědomost znamená obnovit věčný vztah mezi uctívajícím a objektem uctívání, a tak pochopit rozdíl mezi Nejvyšším Pánem, Osobností Božství, a živými bytostmi jakožto Jeho nedílnými částmi. Povaze Nejvyššího můžeme porozumět důkladným studiem sebe sama, založeném na pochopení, že se od Něho lišíme tak, jak se liší části od celku. Ve Vedānta-sūtrách a také ve Śrīmad-Bhāgavatamu je Nejvyšší uznáván za původ všech emanací. Tyto emanace jsou vnímány jako vyšší a nižší přirozené projevy. Jak se ukáže v sedmé kapitole, živé bytosti patří k vyšší přirozenosti, vyšší přírodě. Ačkoliv mezi energií a jejím zdrojem není žádný rozdíl, energetický zdroj je uznáván za Nejvyšší a energie či příroda za nižší. Živé bytosti jsou tedy vůči Nejvyššímu Pánu v podřízeném postavení, jako tomu je v případě pána a služebníka nebo učitele a žáka. Do tohoto jasného poznání nelze proniknout pod vlivem nevědomosti — Pán tedy učí Bhagavad-gītu, aby tuto nevědomost odstranil a navždy osvítil všechny živé bytosti.

Verš

avināśi tu tad viddhi
yena sarvam idaṁ tatam
vināśam avyayasyāsya
na kaścit kartum arhati

Synonyma

avināśi — nezahubitelné; tu — ale; tat — to; viddhi — věz; yena — kým; sarvam — celé tělo; idam — toto; tatam — prostoupeno; vināśam — zničení; avyayasya — nechřadnoucího; asya — toho; na kaścit — nikdo; kartum — učinit; arhati — je schopen.

Překlad

Věz, že to, co prostupuje celým tělem, nepodléhá zkáze. Nikdo nemůže zničit tuto neměnnou duši.

Význam

V tomto verši je názorněji vysvětlena skutečná povaha duše, která prostupuje celým tělem. Všichni vědí, co se šíří po celém těle — je to vědomí. Každý si je vědom strastí a slastí celého těla nebo některé jeho části. Toto šíření vědomí je omezeno pouze na jedno tělo; strasti a slasti jednoho těla jsou druhému tělu neznámé. Každé tělo je tedy schránkou individuální duše a příznakem její přítomnosti je individuální vědomí. Je popsáno, že tato duše má rozměry jedné desetitisíciny konečku vlasu. To dokládá Śvetāśvatara Upaniṣad (5.9):

bālāgra-śata-bhāgasya
śatadhā kalpitasya ca
bhāgo jīvaḥ sa vijñeyaḥ
sa cānantyāya kalpate

“Rozdělíme-li koneček vlasu na sto dílků a každý z nich na dalších sto, pak každý takový dílek představuje velikost duše.” Totéž je uvedeno i v jiném verši:

keśāgra-śata-bhāgasya
śatāṁśaḥ sādṛśātmakaḥ
jīvaḥ sūkṣma-svarūpo ’yaṁ
saṅkhyātīto hi cit-kaṇaḥ

“Existuje nespočetně mnoho duchovních atomů o rozměrech jedné desetitisíciny konečku vlasu.”

Každá duše, individuální duchovní částečka, je tedy jedním z duchovních atomů, které jsou menší než hmotné atomy a jichž je nesčetně mnoho. Tato velice malá duchovní jiskra je základním principem bytí hmotného těla a její vliv se šíří po celém těle tak, jako se po celém těle šíří vliv účinné látky nějakého léku. Toto působení duše cítíme v celém těle jako vědomí, a to je důkazem její přítomnosti. Každý laik chápe, že hmotné tělo bez vědomí je mrtvé, a toto vědomí nelze v těle oživit žádným hmotným zásahem. Vědomí tedy není výtvorem sebevětšího množství kombinací hmotných prvků, ale projevem duše. Velikost nepatrné duše dále líčí Muṇḍaka Upaniṣad (3.1.9):

eṣo ’ṇur ātmā cetasā veditavyo
yasmin prāṇaḥ pañcadhā saṁviveśa
prāṇaiś cittaṁ sarvam otaṁ prajānāṁ
yasmin viśuddhe vibhavaty eṣa ātmā

“Duše má rozměry atomu a lze ji vnímat dokonalou inteligencí. Vznáší se v pěti druzích vzduchu (prāṇa, apāna, vyāna, samāna a udāna), setrvává v srdci a šíří svůj vliv po celém těle vtělených živých bytostí. Když je zbavena znečištění v podobě pěti druhů hmotného vzduchu, projeví svůj duchovní vliv.”

Účelem haṭha-yogy je pomocí různých pozic těla ovládnout pět druhů vzduchu obklopujících čistou duši. Smyslem těchto cvičení není žádný hmotný prospěch, ale vysvobození nepatrné duše ze zapletení, které představuje hmotné prostředí.

Takto je povaha nepatrné duše uznávána ve všech védských spisech a každý normální člověk ji také tak prakticky pociťuje. Jedině šílenec může tuto nepatrnou duši považovat za všeprostupující viṣṇu-tattvu.

Vliv nepatrné duše se může šířit po celém těle. Muṇḍaka Upaniṣad uvádí, že tato nepatrná duše dlí v srdci každého živého organismu. A jelikož jsou její rozměry mimo dosah vnímání vědců zkoumajících hmotu, někteří z nich pošetile tvrdí, že duše neexistuje. Nepatrná individuální duše je bezpochyby přítomna v srdci společně s Nadduší, a díky tomu se z této oblasti šíří všechny druhy energie potřebné k pohybu těla. Krvinky, které rozvádějí kyslík z plic, získávají energii z duše. Když duše opustí srdce, koloběh krve vytvářející syntézu ustane. Lékařská věda uznává důležitost červených krvinek, ale není schopna zjistit, že zdrojem energie je duše. Nicméně připouští, že srdce je sídlo všech energií těla.

Tyto nepatrné částečky duchovního celku bývají přirovnávány k molekulám slunečního svitu. Tak jako sluneční svit obsahuje nespočetně mnoho zářících molekul, dílčími částmi Nejvyššího Pána jsou nepatrné jiskry v Jeho paprscích (prabhā neboli vyšší energie). Ať už jsme tedy stoupenci védského poznání nebo moderní vědy, existenci duše v těle nemůžeme popřít. A vědu o duši jasně popisuje v Bhagavad-gītě samotný Pán, Osobnost Božství.

Verš

antavanta ime dehā
nityasyoktāḥ śarīriṇaḥ
anāśino ’prameyasya
tasmād yudhyasva bhārata

Synonyma

anta-vantaḥ — spějící k zániku; ime — všechna tato; dehāḥ — hmotná těla; nityasya — věčně existující; uktāḥ — je řečeno; śarīriṇaḥ — vtělené duše; anāśinaḥ — nezničitelné; aprameyasya — nezměřitelné; tasmāt — proto; yudhyasva — bojuj; bhārata — ó potomku Bharaty.

Překlad

Hmotné tělo nezahubitelné, nezměřitelné a věčné živé bytosti nevyhnutelně zanikne; proto bojuj, potomku Bharaty.

Význam

Hmotné tělo je svou povahou odsouzeno k zániku. K němu může dojít okamžitě nebo za sto let — je to jen otázka času. Tělo nelze zachovat na neomezeně dlouhou dobu. Duše je zato tak nepatrná, že ji nepřítel nemůže ani spatřit, natož pak zabít. Jak jsme se již zmínili v předchozím verši, je tak malá, že nikdo nedokáže vymyslet, jak ji změřit. Ani z jednoho hlediska tedy není důvod k nářku — živou bytost v její skutečné podobě nelze zabít a hmotné tělo nelze trvale zachovat. Nepatrná částečka duchovního celku získává toto hmotné tělo podle svého jednání; proto má každý dodržovat náboženské zásady. Ve Vedānta-sūtrách je živá bytost uváděna jako světlo, jelikož je nedílnou částí absolutního světla. Tak jako sluneční světlo udržuje v chodu celý vesmír, světlo duše udržuje naživu hmotné tělo. Jakmile duše opustí tělo, začne se tělo rozkládat — je to tedy duše, která ho udržuje při životě. Tělo samo postrádá význam. Kṛṣṇa radil Arjunovi, aby bojoval a neobětoval princip náboženství hmotným ohledům, týkajícím se těla.

Verš

ya enaṁ vetti hantāraṁ
yaś cainaṁ manyate hatam
ubhau tau na vijānīto
nāyaṁ hanti na hanyate

Synonyma

yaḥ — každý, kdo; enam — toto; vetti — ví; hantāram — zabíjející; yaḥ — každý, kdo; ca — také; enam — toto; manyate — myslí si; hatam — zabitý; ubhau — oba; tau — oni; na — nikdy; vijānītaḥ — mají poznání; na — nikdy; ayam — toto; hanti — zabíjí; na — ani; hanyate — je zabito.

Překlad

Jak ten, kdo se domnívá, že živá bytost zabíjí, tak i ten, kdo si myslí, že je usmrcena, postrádají poznání, protože vlastní já nezabíjí ani není zabito.

Význam

Když je vtělená živá bytost zasažena smrtící zbraní, je třeba vědět, že ona sama v těle není zabita. Duše je tak malá, že ji není možné zabít žádnou hmotnou zbraní. To bude zřejmé z následujících veršů. Živá bytost ani nemůže být zabita, jelikož je duchovní. Tím, co je zabito, nebo co má být zabito, je pouze tělo. To však v žádném případě nevybízí k zabíjení těl. Ve védské literatuře najdeme pokyn: mā hiṁsyāt sarvā bhūtāni, “Nikdy se na nikom nedopouštěj násilí.” Chápání, že živá bytost není nikdy zabita, nepodporuje ani zabíjení zvířat. Neschválené zabití jakéhokoliv těla je ohavné a podléhá trestu jak státního, tak Pánova zákona. Arjuna je však v jiné situaci — má zabíjet v zájmu principu náboženství, nikoliv z rozmaru.

Verš

na jāyate mriyate vā kadācin
nāyaṁ bhūtvā bhavitā vā na bhūyaḥ
ajo nityaḥ śāśvato ’yaṁ purāṇo
na hanyate hanyamāne śarīre

Synonyma

na — nikdy; jāyate — rodí se; mriyate — umírá; — ani; kadācit — kdykoliv (v minulosti, přítomnosti nebo budoucnosti); na — nikdy; ayam — tato; bhūtvā — vznikla; bhavitā — vznikne; — nebo; na — ne; bhūyaḥ — nebo opět vzniká; ajaḥ — nezrozená; nityaḥ — věčná; śāśvataḥ — trvale existující; ayam — tato; purāṇaḥ — nejstarší; na — nikdy; hanyate — je zabita; hanyamāne — když je zabito; śarīre — tělo.

Překlad

Duše se nikdy nerodí ani neumírá. Nevznikla, nevzniká a nevznikne — je nezrozená, věčná, existuje trvale a odpradávna. Nezahyne, když je zabito tělo.

Význam

Kvalitativně je duše, nepatrná dílčí část Nejvyšší Duše, totožná s Nejvyšším. Neprochází změnami jako tělo a někdy se jí říká stálá (kūṭa-stha). Tělo podléhá šesti změnám: rodí se z lůna matčina těla, nějaký čas zůstává, roste, vytváří své produkty, postupně chřadne a nakonec zaniká a upadá v zapomnění. Duše ovšem těmito změnami neprochází. Nerodí se, ale díky tomu, že přijímá hmotné tělo, se zrodí toto tělo. Duše se při tom nerodí a nikdy ani neumírá. Vše, co se narodilo, musí také zemřít; a jelikož duše neprošla zrozením, nemá minulost, přítomnost ani budoucnost. Je věčná, existuje trvale a odpradávna — to znamená, že v dějinách nenajdeme náznak toho, že by se kdy zrodila. Historii jejího zrození hledáme jen kvůli zkušenosti, kterou máme s tělem. Duše na rozdíl od těla nikdy nestárne. Proto se takzvaně starý člověk cítí na duchu stejně jako v dětství nebo v mládí. Změny těla nemají vliv na duši, která nechřadne jako strom nebo cokoliv hmotného a nevytváří ani žádné produkty. Produkty těla, konkrétně děti, jsou také individuální duše — a kvůli tělu se objevují v podobě dětí určitého člověka. Tělo se vyvíjí proto, že je v něm přítomná duše — ta však nemá žádné potomstvo a nemění se. Šest změn těla se jí netýká.

V Kaṭha Upaniṣadě (1.2.18) nacházíme podobnou pasáž:

na jāyate mriyate vā vipaścin
nāyaṁ kutaścin na babhūva kaścit
ajo nityaḥ śāśvato ’yaṁ purāṇo
na hanyate hanyamāne śarīre

Význam tohoto verše je stejný jako v Bhagavad-gītě; zde je však specifické slovo vipaścit — učená či mající poznání.

Duše je plná poznání, vždy oplývá vědomím. Vědomí je tedy příznak duše. I když duši v srdci, kde setrvává, nenajdeme, přesto můžeme poznat, že je přítomna, podle přítomnosti vědomí. Někdy kvůli mrakům nebo z nějakého jiného důvodu nevidíme na nebi slunce, ale jeho světlo je stále přítomné, a proto víme, že je den. Jakmile se časně ráno na nebi objeví slabé světlo, víme, že je tam slunce. Stejným způsobem můžeme poznat přítomnost duše podle toho, že ve všech tělech — lidí i zvířat, je určité vědomí. Toto vědomí duše se však liší od vědomí Nejvyššího, protože absolutní vědomí zahrnuje veškeré poznání — minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Individuální duše je náchylná k zapomínání. Když zapomene na svou skutečnou povahu, dostane se jí poznání a osvícení z vyššího učení, učení Kṛṣṇy. Kṛṣṇa však není jako zapomnětlivá duše. Kdyby tomu tak bylo, Jeho učení v podobě Bhagavad-gīty by nemělo žádný význam.

Jsou dva druhy duší — nepatrná dílčí duše (aṇu-ātmā) a Nadduše (vibhu-ātmā). To je rovněž doloženo v Kaṭha Upaniṣadě (1.2.20):

aṇor aṇīyān mahato mahīyān
ātmāsya jantor nihito guhāyām
tam akratuḥ paśyati vīta-śoko
dhātuḥ prasādān mahimānam ātmanaḥ

“Nadduše (Paramātmā) i nepatrná duše (jīvātmā) se nacházejí na stejném stromě, kterým je tělo, ve stejném srdci živé bytosti. Jen ten, kdo je prostý všech hmotných tužeb a nářků, může milostí Nejvyššího poznat slávu duše.” Jak se ukáže v následujících kapitolách, Kṛṣṇa je také zdrojem Nadduše, a Arjuna je nepatrná duše, která zapomíná na svou skutečnou povahu. Proto je třeba, aby byla osvícena Kṛṣṇou či Jeho pravým zástupcem (duchovním učitelem).

Verš

vedāvināśinaṁ nityaṁ
ya enam ajam avyayam
kathaṁ sa puruṣaḥ pārtha
kaṁ ghātayati hanti kam

Synonyma

veda — zná; avināśinam — která nemůže být zničena; nityam — trvale existující; yaḥ — ten, kdo; enam — tuto (duši); ajam — nezrozenou; avyayam — neměnnou; katham — jak; saḥ — ta; puruṣaḥ — osoba; pārtha — ó Pārtho (Arjuno); kam — koho; ghātayati — vede k ublížení; hanti — zabíjí; kam — koho.

Překlad

Ó Pārtho, jak může ten, kdo ví, že duše je nezahubitelná, věčná, nezrozená a neměnná, někoho zabít nebo přimět někoho k zabíjení?

Význam

Vše má své náležité uplatnění a ten, kdo má úplné poznání, ví, kde a jak určitou věc správně použít. I násilí může být užitečné, a to, jak ho použít, závisí na osobě mající poznání. I když smírčí soudce odsoudí vraha k trestu smrti, nelze ho vinit, protože násilí na jiné osobě nařizuje v souladu se zákony spravedlnosti. V zákoníku lidstva zvaném Manu-saṁhitā je doloženo, že vrah má být odsouzen k trestu smrti, aby za svůj velký hřích nemusel trpět v příštím životě. Když tedy král potrestá vraha oběšením, ve skutečnosti je trest vrahovi ku prospěchu. Stejně tak musí být jasné, že když Kṛṣṇa nařizuje bojovat, jedná se o násilí v zájmu nejvyšší spravedlnosti. Arjuna by se proto měl tímto pokynem řídit s vědomím, že násilí, kterého se dopustí v boji pro Kṛṣṇu, není vůbec žádné násilí, protože člověka — nebo lépe řečeno duši — tak jako tak nelze zabít. K nastolení spravedlnosti je tedy takzvané násilí povoleno. Cílem chirurgické operace není pacienta zabít, ale vyléčit ho. Boj, který má Arjuna na pokyn Kṛṣṇy vést, je provázen úplným poznáním, a proto není možné, aby mu přinesl reakce za hříšné jednání.

Verš

vāsāṁsi jīrṇāni yathā vihāya
navāni gṛhṇāti naro ’parāṇi
tathā śarīrāṇi vihāya jīrṇāny
anyāni saṁyāti navāni dehī

Synonyma

vāsāṁsi — šaty; jīrṇāni — staré a obnošené; yathā — jako; vihāya — odkládá; navāni — nové šaty; gṛhṇāti — přijímá; naraḥ — člověk; aparāṇi — jiné; tathā — stejně tak; śarīrāṇi — těla; vihāya — odkládající; jirṇāni — stará a nepoužitelná; anyāni — různá jiná; saṁyāti — zajisté přijímá; navāni — další nová; dehī — vtělená.

Překlad

Tak jako si člověk obléká nové šaty a odkládá staré, duše přijímá nová hmotná těla a odkládá stará a neužitečná.

Význam

To, že nepatrná individuální duše mění tělo, je uznávaná skutečnost. I moderní vědci, kteří nevěří v existenci duše (ačkoliv zároveň nedovedou nic říci o zdroji energie vycházející ze srdce), musí uznat, že tělo se neustále mění: při přechodu z dětství do chlapectví, z chlapectví do mládí a z mládí do stáří. Ze stáří se princip změny přenáší do dalšího těla, jak již bylo vysvětleno v jednom z předchozích veršů (2.13).

Přechod nepatrné individuální duše do jiného těla je umožněn milostí Nadduše, která plní touhu nepatrné duše, tak jako přítel plní přání svého přítele. Ve Vedách — v Muṇḍaka Upaniṣadě a také ve Śvetāśvatara Upaniṣadě — jsou duše a Nadduše přirovnány ke dvěma ptákům, kteří jsou přátelé a sedí na stejném stromě. Jeden (individuální nepatrná duše) pojídá plody stromu a druhý (Kṛṣṇa) ho při tom jen pozoruje. I když jsou si oba kvalitativně rovni, jeden z nich je upoután plody hmotného stromu, zatímco druhý je pouze svědkem činností svého přítele. Kṛṣṇa je přihlížejícím ptákem a Arjuna je tím, který jí. Ačkoliv jsou přátelé, přesto je jeden pánem a druhý služebníkem. Jelikož nepatrná duše na tento vztah zapomněla, stěhuje se z jednoho stromu na druhý neboli z jednoho těla do druhého. Jīva, nepatrná duše či podřízený pták, na stromě v podobě hmotného těla svádí těžký boj o přežití, ale jakmile se odhodlá přijmout druhého ptáka za svrchovaného duchovního mistra — jako to učinil Arjuna, když se dobrovolně odevzdal Kṛṣṇovi, aby se mu dostalo poučení — okamžitě se oprostí od všeho nářku. Muṇḍaka Upaniṣad (3.1.2) i Śvetāśvatara Upaniṣad (4.7) to líčí takto:

samāne vṛkṣe puruṣo nimagno
’nīśayā śocati muhyamānaḥ
juṣṭaṁ yadā paśyaty anyam īśam
asya mahimānam iti vīta-śokaḥ

“Ačkoliv oba ptáci sedí na stejném stromě, ten, který jí a snaží se tak užívat si plodů stromu, je plný úzkosti a zasmušilosti. Jestliže se ale obrátí ke svému příteli, Pánu, a pozná Jeho slávu, okamžitě se zbaví veškeré tísně.” Arjuna nyní obrátil svou tvář ke Kṛṣṇovi, svému věčnému příteli, a přijímá od Něho Bhagavad-gītu. Když takto naslouchá Kṛṣṇovi, může porozumět Pánově svrchované slávě a být oproštěn od bědování.

Pán zde Arjunovi radí, aby nenaříkal nad tím, že jeho děd a učitel vymění svá těla. Měl by spíše být rád, že jejich těla zabije ve spravedlivém boji, a tak budou oproštěni od všech reakcí za různé činnosti na úrovni těl. Ten, kdo položí svůj život na obětním oltáři v podobě patřičného bojiště, je okamžitě zbaven reakcí spojených s tělem a dosáhne života na vyšší úrovni. Arjuna proto neměl důvod naříkat.

Verš

nainaṁ chindanti śastrāṇi
nainaṁ dahati pāvakaḥ
na cainaṁ kledayanty āpo
na śoṣayati mārutaḥ

Synonyma

na — nikdy; enam — tuto duši; chindanti — mohou rozsekat na kousky; śastrāṇi — zbraně; na — nikdy; enam — tuto duši; dahati — spálí; pāvakaḥ — oheň; na — nikdy; ca — také; enam — tuto duši; kledayanti — rozmočí; āpaḥ — voda; na — nikdy; śoṣayati — vysuší; mārutaḥ — vítr.

Překlad

Duše nemůže být nikdy rozsekána žádnou zbraní, spálena ohněm, rozmočena vodou nebo vysušena větrem.

Význam

Žádná zbraň — meče, ohňové zbraně, zbraně na principu deště, větrných smrští a tak dále — nemůže zabít duši. Ukazuje se, že kromě moderních ohňových zbraní dříve existovalo mnoho druhů zbraní tvořených zemí, vodou, vzduchem, éterem a podobně. I současné jaderné zbraně patří mezi zbraně ohňové, ale dříve se používaly zbraně tvořené i jinými hmotnými prvky. Proti ohňovým zbraním se používaly vodní zbraně, které jsou dnešní vědě neznámé. Moderní vědci také nevědí nic o zbraních v podobě větrné smrště. Nicméně duši nelze nikdy rozsekat na kousky ani zničit sebevětším počtem zbraní, bez ohledu na vědecké objevy.

Māyāvādī nedokáže vysvětlit, jak by mohla individuální duše vzniknout pouhým působením nevědomosti a následně být zahalena matoucí energií. Rovněž nebylo nikdy možné zrušit vztah individuálních duší a původní Nejvyšší Duše — ve skutečnosti jsou individuální duše Jejími věčnými oddělenými částmi. Jelikož jsou věčně (sanātana) nepatrné, jsou náchylné podlehnout vlivu matoucí energie, a tak se oddělí od společnosti Nejvyššího Pána — stejně jako jiskry, které jsou mimo oheň, mají tendenci uhasnout, přestože jsou stejné kvality jako oheň samotný. Ve Varāha Purāṇě jsou živé bytosti popisovány jako oddělené dílčí části Nejvyššího. Jsou jimi věčně, což dokládá i Bhagavad-gītā. Z Pánova učení je zřejmé, že živá bytost si i poté, co je vysvobozena z iluze, zachovává svou oddělenou totožnost. Arjuna byl díky poznání, které přijal od Kṛṣṇy, osvobozen, ale nikdy s Kṛṣṇou nesplynul.

Verš

acchedyo ’yam adāhyo ’yam
akledyo ’śoṣya eva ca
nityaḥ sarva-gataḥ sthāṇur
acalo ’yaṁ sanātanaḥ

Synonyma

acchedyaḥ — nemůže být rozťata; ayam — tato duše; adāhyaḥ — nemůže být spálena; ayam — tato duše; akledyaḥ — nemůže být rozpuštěna; aśoṣyaḥ — nemůže být vysušena; eva — jistě; ca — a; nityaḥ — trvale existující; sarva-gataḥ — všudypřítomná; sthāṇuḥ — stálá; acalaḥ — nehybná; ayam — tato duše; sanātanaḥ — věčně stejná.

Překlad

Tuto individuální duši nelze rozetnout, rozpustit, spálit ani vysušit. Existuje trvale, je všudypřítomná, stálá, nehybná a věčně stejná.

Význam

Všechny tyto vlastnosti nepatrné individuální duše jednoznačně dokazují, že je trvale nepatrnou částečkou duchovního celku a že tímto atomem věčně zůstává, aniž by se kdy změnila. Za této situace je velice obtížné použít monistickou teorii, protože od individuálních duší se nikdy neočekává, že splynou ve stejnorodou jednotu. Po osvobození od hmotného znečištění se může nepatrná duše rozhodnout, že zůstane jako duchovní jiskra v oslnivých paprscích záře Nejvyšší Osobnosti Božství, ale inteligentní duše vstoupí na duchovní planety, aby se mohly s Osobností Božství přímo stýkat.

Slovo sarva-gataḥ (všudypřítomná) je důležité, protože vyjadřuje, že živé bytosti jsou po celém stvoření Boha. Žijí na souši, ve vodě, ve vzduchu, v zemi, a dokonce i v ohni. Názor, že je oheň zničí, nelze přijmout, neboť zde je jasně řečeno, že duši nelze spálit. Proto je nepochybné, že i na Slunci žijí živé bytosti, které mají těla přizpůsobená tamním podmínkám. Kdyby Slunce nebylo obydlené, ztrácelo by slovo sarva-gataḥ — žijící všude — svůj význam.

Verš

avyakto ’yam acintyo ’yam
avikāryo ’yam ucyate
tasmād evaṁ viditvainaṁ
nānuśocitum arhasi

Synonyma

avyaktaḥ — neviditelná; ayam — tato duše; acintyaḥ — nepochopitelná; ayam — tato duše; avikāryaḥ — neměnná; ayam — tato duše; ucyate — je řečeno; tasmāt — proto; evam — tak; viditvā — když dobře znáš; enam — tuto duši; na — ne; anuśocitum — bědovat; arhasi — měl bys.

Překlad

Je řečeno, že duše je neviditelná, nepochopitelná a neměnná. Když to víš, neměl by ses rmoutit kvůli tělu.

Význam

Jak již bylo popsáno, duše je z hlediska našich hmotných výpočtů tak nepatrná, že ji nemůžeme vidět ani pomocí nejsilnějšího mikroskopu — proto je neviditelná. Její existenci nelze dokázat žádnými pokusy vedle důkazu, který podává śruti neboli védská moudrost. Tuto pravdu musíme přijmout, jelikož poznání existence duše nezískáme z žádného jiného zdroje; i když je to skutečnost, kterou vnímáme. Je mnoho věcí, jež musíme přijmout za směrodatné výhradně na základě prohlášení vyšší autority. Nikdo nemůže popřít existenci svého otce, kterou dosvědčuje matka. Z jiného zdroje než od autority v podobě matky otcovu totožnost nepoznáme. Stejně tak duši není možné poznat jinak než studiem Ved. Z hlediska lidského experimentálního poznání je nepochopitelná. Vedy učí, že duše je vědomí či vědomá, a my to musíme uznat. Na rozdíl od těla se duše nemění. Jakožto věčně neměnná zůstává ve srovnání s nekonečnou Nejvyšší Duší vždy nepatrná. Nejvyšší Duše je nekonečně velká a duše je nekonečně malá. Nekonečně malá duše, která je neměnná, se tedy nikdy nemůže vyrovnat nekonečně velké duši, Nejvyšší Osobnosti Božství. Toto pojetí je ve védské literatuře opakováno různými způsoby, aby se tak zdůraznilo neměnné postavení duše. Opakování určité věci je nezbytné, abychom látce porozuměli důkladně a bez chyby.

Verš

atha cainaṁ nitya-jātaṁ
nityaṁ vā manyase mṛtam
tathāpi tvaṁ mahā-bāho
nainaṁ śocitum arhasi

Synonyma

atha — jestliže ale; ca — také; enam — tuto duši; nitya-jātam — vždy se rodící; nityam — navěky; — nebo; manyase — považuješ za; mṛtam — mrtvou; tathā api — přesto; tvam — ty; mahā-bāho — ó ty, který máš mocné paže; na — nikdy; enam — pro duši; śocitum — bědovat; arhasi — měl bys.

Překlad

Jestliže si ovšem myslíš, že duše (či příznaky života) se vždy rodí a umírá navěky, ani pak nemáš důvod bědovat, válečníku mocných paží.

Význam

Vždy najdeme třídu filozofů (velice blízkých budhistům), jež nevěří v oddělenou existenci duše mimo tělo. Je vidět, že žili i v době, kdy Pán Kṛṣṇa přednášel Bhagavad-gītu — tehdy byli známí pod jmény lokāyatikové a vaibhāṣikové. Tito filozofové tvrdí, že příznaky života se objevují v jistém zralém stádiu kombinace hmotných prvků. Moderní vědci studující hmotu a materialističtí filozofové uvažují podobně. Podle nich je tělo kombinací hmotných prvků a v jistém stavu se vzájemným působením těchto fyzických a chemických složek vyvíjejí příznaky života. Na tom se zakládá celá věda o antropologii. V současné době se k této filozofii — jakož i k nihilistickým budhistickým sektám neoddaných — hlásí také mnoho falešných náboženství, jež přicházejí do módy v Americe.

I kdyby Arjuna nevěřil v existenci duše — tak jako v ni nevěří stoupenci filozofie vaibhāṣika — přesto neměl důvod bědovat. Nikdo nenaříká nad ztrátou nějakého množství chemických látek a nepřestane kvůli ní konat svou předepsanou povinnost. Při rozvoji moderní vědy a vědeckém vedení války se v zájmu vítězství nad nepřítelem naopak plýtvá celými tunami chemických látek. Filozofie vaibhāṣika učí, že takzvaná duše, ātmā, zaniká spolu s tělem. Ať už tedy Arjuna souhlasil s védským závěrem, že existuje nepatrná duše, nebo v její existenci nevěřil, ani v jednom případě neměl důvod bědovat. Podle teorie vaibhāṣiků vzniká každým okamžikem z hmoty mnoho živých bytostí a stejně tak jich každým okamžikem mnoho zaniká — není tedy třeba se nad takovými událostmi rmoutit. Kdyby se duše již znovu nerodila, Arjuna neměl důvod se bát, že bude postižen reakcemi za zabití svého děda a učitele. Kṛṣṇa však zároveň Arjunu jízlivě oslovil mahā-bāho, “válečníku mocných paží”, protože On sám teorii vaibhāṣiků, která ignoruje védskou moudrost, neuznával. Arjuna jako kṣatriya náležel k védské kultuře, a patřilo se tedy, aby se i nadále držel jejích zásad.

Verš

jātasya hi dhruvo mṛtyur
dhruvaṁ janma mṛtasya ca
tasmād aparihārye ’rthe
na tvaṁ śocitum arhasi

Synonyma

jātasya — toho, kdo se narodil; hi — zajisté; dhruvaḥ — skutečnost; mṛtyuḥ — smrt; dhruvam — je také skutečností; janma — zrození; mṛtasya — zemřelého; ca — také; tasmāt — proto; aparihārye — toho, co je nevyhnutelné; arthe — ve věci; na — ne; tvam — ty; śocitum — bědovat; arhasi — měl bys.

Překlad

Ten, kdo se narodil, nesporně zemře, a jakmile zemře, je jisté, že se znovu narodí. Proto bys neměl ohledně nevyhnutelného vykonání své povinnosti naříkat.

Význam

Každý se musí narodit podle toho, jak dříve jednal, a po skončení jednoho období svých činností musí zemřít a narodit se do dalšího. Takto živá bytost prochází jedním cyklem zrození a smrti za druhým, aniž by dosáhla osvobození. Existence tohoto koloběhu rození a umírání ovšem neopravňuje ke zbytečným vraždám, zabíjení zvířat a válkám. Násilí a válka jsou však zároveň nevyhnutelnými prostředky k udržení zákona a řádu v lidské společnosti.

Bitva na Kurukṣetře byla nevyhnutelná, protože si ji přál Nejvyšší, a bojovat za správnou věc je povinností kṣatriyi. Proč by se měl bát nebo rmoutit kvůli smrti svých příbuzných, když plnil svou povinnost? Nepříslušelo mu porušit zákon a vystavit se tak následkům hříšného jednání, čehož se tolik bál. Tím, že by odmítl plnit svou povinnost, by stejně nezabránil smrti svých příbuzných a sám by poklesl ze svého postavení kvůli tomu, že zvolil nesprávnou cestu.

Verš

avyaktādīni bhūtāni
vyakta-madhyāni bhārata
avyakta-nidhanāny eva
tatra kā paridevanā

Synonyma

avyakta-ādīni — na počátku neprojevené; bhūtāni — všechny, které jsou stvořené; vyakta — projevené; madhyāni — uprostřed; bhārata — ó potomku Bharaty; avyakta — neprojevené; nidhanāni — když jsou zničené; eva — tak to je; tatra — proto; — jaký; paridevanā — nářek.

Překlad

Všechny stvořené bytosti jsou na počátku neprojevené, v přechodném období projevené, a když jsou zničeny, zůstávají opět neprojevené. Proč tedy bědovat?

Význam

Jsou dva druhy filozofů — jedni věří v existenci duše a druzí nikoliv. Žádný z nich však nemá důvod naříkat. Ti, kdo následují Vedy, nazývají lidi nevěřící v existenci duše ateisty. Ale i když za účelem diskuse přijmeme ateistickou teorii, přesto platí, že není důvod k nářku. Ponecháme-li stranou oddělenou existenci duše, je skutečností, že hmotné prvky zůstávají před stvořením neprojevené. Z tohoto subtilního neprojeveného stavu dochází k projevení. Z éteru vzniká vzduch, ze vzduchu oheň, z ohně voda a z vody země. Ze země vzniká mnoho rozmanitých projevů; například velký mrakodrap. Po zbourání je tento mrakodrap opět neprojevený a nakonec zůstává v podobě atomů. Zákon zachování energie platí stále, ale v průběhu času jsou věci projevené a neprojevené — to je jediný rozdíl. Proč tedy naříkat kvůli projevenému či neprojevenému stavu? Skutečností zůstává, že ani v neprojeveném stavu není nic ztraceno. Na počátku i na konci jsou všechny prvky neprojevené a jen v prostředním stádiu jsou projevené; z hmotného hlediska to neznamená žádný skutečný rozdíl.

Přijímáme-li védský závěr, jak je uvedený v Bhagavad-gītě — že tato hmotná těla časem zaniknou (antavanta ime dehāḥ), ale duše je věčná (nityasoktāḥ śarīriṇaḥ) — pak musíme mít vždy na paměti, že tělo je jako oděv. Proč bychom tedy měli naříkat nad změnou oděvu? Hmotné tělo je ve vztahu k věčné duši prakticky neskutečné; je něco jako sen. Ve snu si můžeme myslet, že létáme po obloze nebo sedíme v kočáře jako král, ale když se probudíme, vidíme, že nejsme ani na nebi, ani v kočáře. Védská moudrost nabádá k seberealizaci na základě toho, že hmotné tělo prakticky neexistuje. V žádném případě — ať už v existenci duše věříme, nebo v ní nevěříme — tedy nemáme důvod naříkat nad ztrátou těla.

Verš

āścarya-vat paśyati kaścid enam
āścarya-vad vadati tathaiva cānyaḥ
āścarya-vac cainam anyaḥ śṛṇoti
śrutvāpy enaṁ veda na caiva kaścit

Synonyma

āścarya-vat — jako úžasnou; paśyati — vidí; kaścit — někdo; enam — tuto duši; āścarya-vat — jako o úžasné; vadati — mluví o; tathā — tak; eva — jistě; ca — také; anyaḥ — další; āścarya-vat — podobně úžasná; ca — také; enam — tato duše; anyaḥ — jiný; śṛṇoti — naslouchá o; śrutvā — když slyšel; api — dokonce; enam — tuto duši; veda — zná; na — nikdy; ca — a; eva — jistě; kaścit — někdo.

Překlad

Někteří na duši hledí jako na úžasnou, jiní ji popisují jako úžasnou a další o ní slýchávají jako o úžasné; zatímco jiní, i když o ní slyšeli, jí nemohou porozumět ani v nejmenším.

Význam

Gītopaniṣad se z velké části zakládá na principech Upaniṣad, a proto není divu, že podobný verš najdeme také v Kaṭha Upaniṣadě (1.2.7):

śravaṇayāpi bahubhir yo na labhyaḥ
śṛṇvanto ’pi bahavo yaṁ na vidyuḥ
āścaryo vaktā kuśalo ’sya labdhā
āścaryo ’sya jñātā kuśalānuśiṣṭaḥ

To, že duše, která je jako atom, je jak v těle obrovského zvířete či mohutného banyánu, tak i v mikrobech, jichž miliardy zabírají pouze nepatrný prostor, je nepochybně úžasné. Lidé, kterým se nedostává poznání, a ti, kdo nežijí zdrženlivě, nemohou pochopit udivující vlastnosti nepatrné individuální duchovní jiskry, ani když je líčí největší autorita na poznání, která učila i Brahmu, první živou bytost ve vesmíru. Většina lidských bytostí v tomto věku pojímá vše na hrubohmotné úrovni, a proto si nedovedou představit, jak může taková malá částečka nabýt tak velkých i tak malých rozměrů. Lidé žasnou nad povahou duše nebo jejím popisem. Jelikož je zmátla hmotná energie, jsou tak pohrouženi do toho, co přináší smyslový požitek, že mají velice málo času na pochopení otázky sebepoznání; přestože bez sebepoznání skončí všechny naše činnosti v boji o přežití nakonec porážkou. Tito lidé snad vůbec nevědí, že je nutné myslet na duši a tímto způsobem nalézt konečné řešení problému hmotných strastí.

Někteří lidé se zájmem naslouchat o duši někdy navštěvují přednášky v příznivé společnosti, ale následkem nevědomosti mohou být také svedeni, když začnou považovat Nadduši a nepatrnou duši za totožné, bez rozdílu ve velikosti. Je velice obtížné najít člověka, který dokonale zná postavení Nadduše a nepatrné duše, jejich role a vztahy a všechny ostatní významné i méně významné podrobnosti. A ještě obtížnější je najít někoho, kdo z poznání duše skutečně vytěžil veškerý prospěch a je schopen popsat její postavení z různých hledisek. Pokud se však člověku nějakým způsobem podařilo porozumět duši, jeho život je úspěšný.

Nejsnadnějším způsobem, jak poznat vlastní já, je převzít výroky Bhagavad-gīty vyslovené největší autoritou — Pánem Kṛṣṇou — aniž bychom se nechali odvést jinými teoriemi. To, abychom dokázali přijmout Kṛṣṇu za Nejvyšší Osobnost Božství, však rovněž vyžaduje rozsáhlé podstupování askeze a konání obětí, buď v tomto, nebo v minulých životech. Kṛṣṇu jako takového je však možné poznat bezpříčinnou milostí čistého oddaného. Nijak jinak toho nelze dosáhnout.

Verš

dehī nityam avadhyo ’yaṁ
dehe sarvasya bhārata
tasmāt sarvāṇi bhūtāni
na tvaṁ śocitum arhasi

Synonyma

dehī — vlastník hmotného těla; nityam — věčně; avadhyaḥ — nemůže být zabit; ayam — tato duše; dehe — v těle; sarvasya — každého; bhārata — ó potomku Bharaty; tasmāt — proto; sarvāṇi — všechny; bhūtāni — živé bytosti (které se narodily); na — nikdy; tvam — ty; śocitum — naříkat; arhasi — měl bys.

Překlad

Ó potomku Bharaty, to, co dlí v těle, nelze nikdy zabít. Nemusíš tedy truchlit pro žádnou živou bytost.

Význam

Tímto veršem Pán Kṛṣṇa uzavírá část, ve které učí o neměnné duši. Když tuto nesmrtelnou duši různými způsoby popisuje, prokazuje její věčnost a dočasnost těla. Arjuna jakožto kṣatriya by proto neměl zanechávat plnění své povinnosti ze strachu, že jeho děd a učitel — Bhīṣma a Droṇa — zahynou v boji. Podle Śrī Kṛṣṇy je třeba věřit, že existuje duše, která se liší od hmotného těla; a ne že nic takového jako duše není nebo že příznaky života se vyvíjejí na určitém stupni završení vývoje hmoty, který je výsledkem vzájemného působení chemických látek. Přestože je duše nesmrtelná, násilí se nedoporučuje, ale v době války — kdy je ho skutečně zapotřebí — se jeho použití připouští. Tato potřeba však musí být ospravedlněna schválením Pána, nikoliv rozmarem nějakého člověka.

Verš

sva-dharmam api cāvekṣya
na vikampitum arhasi
dharmyād dhi yuddhāc chreyo ’nyat
kṣatriyasya na vidyate

Synonyma

sva-dharmam — vlastní náboženské zásady; api — také; ca — vskutku; avekṣya — beroucí v úvahu; na — nikdy; vikampitum — váhat; arhasi — měl bys; dharmyāt — pro náboženské zásady; hi — jistě; yuddhāt — než boj; śreyaḥ — lepší zaměstnání; anyat — jakékoliv jiné; kṣatriyasya — pro kṣatriyu; na — ne; vidyate — existuje.

Překlad

Když uvážíš svou kšatrijskou povinnost, měl bys vědět, že pro tebe neexistuje lepší zaměstnání než boj motivovaný náboženskými zásadami; proto nemusíš váhat.

Význam

Druhá ze čtyř společenských tříd, která zajišťuje dobrou státosprávu, se nazývá kṣatriya. Kṣat znamená ublížení a kṣatriya je ten, kdo chrání před ublížením (trāyate znamená chránit). Kṣatriyové se učí zabíjet v lese. Dříve bývalo zvykem, že kṣatriya šel do lesa a s mečem se postavil tygrovi. Když ho zabil, zvíře čekala královská kremace. Tento zvyk dodnes zachovávají kšatrijští králové v Jaipuru. Kṣatriyové se učí vyzývat na souboj a zabíjet, protože násilí motivované náboženskými zásadami je někdy nezbytné. Náhle přijmout sannyās, stav odříkání, se jim proto nikdy nedoporučuje. Nenásilí může být v politice diplomatickým krokem, ale nikdy není zásadou. V náboženských zákonících je uvedeno:

āhaveṣu mitho ’nyonyaṁ
jighāṁsanto mahī-kṣitaḥ
yuddhamānāḥ paraṁ śaktyā
svargaṁ yānty aparāṅ-mukhāḥ
yajñeṣu paśavo brahman
hanyante satataṁ dvijaiḥ
saṁskṛtāḥ kila mantraiś ca
te ’pi svargam avāpnuvan

“Král či kṣatriya, který se na bitevním poli utkává s jiným, zlovolným králem, je způsobilý dosáhnout po smrti nebeských planet, stejně jako jich dosahují brāhmaṇové obětováním zvířat v obětním ohni.” Zabití na bojišti, které je motivované náboženskými zásadami, a zabití zvířat v obětním ohni tedy rozhodně nejsou považovány za násilné činy, protože jejich náboženská stránka přinese prospěch všem. Obětované zvíře dostane okamžitě lidské tělo, aniž by muselo procházet postupnou evolucí z jedné životní formy do druhé, a kṣatriyové zabití na bojišti dosáhnou nebeských planet stejně jako brāhmaṇové, kteří jich dosahují konáním obětí.

Jsou dva druhy sva-dharmy neboli příslušných povinností. Dokud člověk není osvobozený, musí v souladu s náboženskými zásadami konat povinnosti odpovídající jeho tělu, aby k osvobození dospěl. A když ho dosáhne, jeho sva-dharma — vlastní povinnost — se stává duchovní; není na úrovni hmotného tělesného pojetí. Na úrovni tělesného pojetí života mají brāhmaṇové a kṣatriyové své příslušné povinnosti, kterým se nemohou vyhnout. Ve čtvrté kapitole bude vyloženo, že sva-dharmu určuje Pán. Na tělesné úrovni se sva-dharma nazývá varṇāśrama-dharma, prostředek napomáhající duchovnímu porozumění. U varṇāśrama-dharmy—povinností odpovídajících tomu, jaké kvality přírody jsou spojené s daným tělem — začíná lidská civilizace. Konat svou příslušnou povinnost v každé oblasti jednání, v souladu s pokyny vyšších autorit, vede k dosažení vyšší úrovně života.

Verš

yadṛcchayā copapannaṁ
svarga-dvāram apāvṛtam
sukhinaḥ kṣatriyāḥ pārtha
labhante yuddham īdṛśam

Synonyma

yadṛcchayā — sama od sebe; ca — rovněž; upapannam — přišla k; svarga — nebeských planet; dvāram — dveře; apāvṛtam — otevřené dokořán; sukhinaḥ — šťastní; kṣatriyāḥ — kṣatriyové; pārtha — ó synu Pṛthy; labhante — získávají; yuddham — válka; īdṛśam — taková.

Překlad

Ó Pārtho, šťastni jsou kṣatriyové, kterým se bez hledání naskytne taková příležitost k boji, otevírající jim brány nebeských planet!

Význam

Svrchovaný učitel světa Pán Kṛṣṇa odsuzuje postoj Arjuny, který řekl: “Nevidím na tomto boji nic dobrého. Povede k trvalému životu v pekle.” Tato Arjunova slova pramenila pouze z nevědomosti. Když šlo o plnění vlastní povinnosti, chtěl zastávat nenásilí. Být kṣatriyou a začít na bojišti zastávat nenásilí je filozofie hlupáků. V Parāśara-smṛti, sbírce náboženských zákonů sestavené Parāśarou, který byl velkým mudrcem a otcem Vyāsy, je řečeno:

kṣatriyo hi prajā rakṣan
śastra-pāṇiḥ pradaṇḍayan
nirjitya para-sainyādi
kṣitiṁ dharmeṇa pālayet

Kṣatriya má povinnost chránit občany před potížemi všeho druhu, a z toho důvodu musí k zachování zákona a řádu použít v některých případech násilí. Musí proto porážet vojáky nepřátelsky smýšlejících králů a tak v zájmu náboženských zásad vládnout světu.”

Při uvážení všech hledisek je zřejmé, že Arjuna neměl jediný důvod zdržet se boje. Kdyby své nepřátele porazil, těšil by se z království, a kdyby v bitvě zemřel, dostal by se na nebeské planety, jejichž brány mu byly otevřené dokořán. Boj by mu v obou případech přinesl prospěch.

Verš

atha cet tvam imaṁ dharmyaṁ
saṅgrāmaṁ na kariṣyasi
tataḥ sva-dharmaṁ kīrtiṁ ca
hitvā pāpam avāpsyasi

Synonyma

atha — proto; cet — jestliže; tvam — ty; imam — tento; dharmyam — jako náboženskou povinnost; saṅgrāmam — boj; na — ne; kariṣyasi — budeš konat; tataḥ — potom; sva-dharmam — svou náboženskou povinnost; kīrtim — dobrou pověst; ca — také; hitvā — ztrácející; pāpam — reakci za hřích; avāpsyasi — dostaneš.

Překlad

Pokud však nebudeš plnit svou náboženskou povinnost bojovat, dolehnou na tebe následky hříchů vyvolaných zanedbáním povinností, a tak ztratíš pověst slavného bojovníka.

Význam

Arjuna byl slavný bojovník, jenž získal svou slávu bojem s mnoha velkými polobohy včetně samotného Pána Śivy. Když bojoval s Pánem Śivou převlečeným za lovce a porazil ho, potěšil ho tím a za odměnu od něho obdržel zbraň zvanou pāśupata-astra. Každý Arjunu znal jako velkého válečníka. I Droṇācārya mu dal požehnání a daroval mu zvláštní zbraň. Tou mohl Arjuna zabít i samotného Droṇu, svého učitele. Mnoho autorit, včetně Arjunova otce, nebeského krále Indry, ocenilo Arjunovy válečnické schopnosti různými způsoby. Kdyby však upustil od boje, nejenže by zanedbal svou kšatrijskou povinnost, ale přišel by i o svou slávu a dobré jméno, čímž by si připravil královskou cestu do pekla. Jinými slovy — šel by do pekla ne kvůli boji, ale kvůli tomu, že se boje zřekl.

Verš

akīrtiṁ cāpi bhūtāni
kathayiṣyanti te ’vyayām
sambhāvitasya cākīrtir
maraṇād atiricyate

Synonyma

akīrtim — hanba; ca — také; api — kromě toho; bhūtāni — všichni lidé; kathayiṣyanti — budou mluvit; te — tebe; avyayām — navždy; sambhāvitasya — pro váženého; ca — rovněž; akīrtiḥ — špatná pověst; maraṇāt — smrti; atiricyate — překonává.

Překlad

Lidé budou vždy mluvit o tvé špatné pověsti — a pro osobu požívající vážnosti je ostuda horší než smrt.

Význam

Pán Kṛṣṇa jakožto Arjunův přítel i moudrý rádce nyní předkládá svůj rozhodující úsudek v otázce Arjunova odmítnutí bojovat. Říká: “Arjuno, jestliže opustíš bojiště ještě dřív, než bitva vůbec začne, lidé budou říkat, že jsi zbabělec. A myslíš-li si, že tě sice mohou pomlouvat, ale ty si útěkem z bojiště zachráníš život, potom ti radím: Bylo by pro tebe lepší v bitvě zahynout. Pro váženého muže jako jsi ty je špatná pověst horší než smrt. Proto bys neměl utíkat ze strachu o život; lepší je zemřít v boji. To tě ochrání před pomluvami, že jsi zneužil Mého přátelství, a před ztrátou tvého společenského věhlasu.”

Pánův rozhodující úsudek tedy zněl, aby Arjuna raději zahynul v bitvě, ale neopouštěl ji.

Verš

bhayād raṇād uparataṁ
maṁsyante tvāṁ mahā-rathāḥ
yeṣāṁ ca tvaṁ bahu-mato
bhūtvā yāsyasi lāghavam

Synonyma

bhayāt — ze strachu; raṇāt — z bojiště; uparatam — stáhnut; maṁsyante — budou považovat; tvām — tebe; mahā-rathāḥ — velcí generálové; yeṣām — pro něž; ca — také; tvam — ty; bahu-mataḥ — ve velké úctě; bhūtvā — byl jsi; yāsyasi — půjdeš; lāghavam — zlehčen.

Překlad

Velcí generálové, kteří vysoce ctili tvé jméno a slávu, si budou myslet, že jsi opustil bojiště jen ze strachu, a klesneš tak v jejich očích.

Význam

Pán Kṛṣṇa dále sděloval Arjunovi svůj úsudek: “Nemysli si, že velcí generálové, jakými jsou Duryodhana, Karṇa a další tvoji vrstevníci, to budou chápat tak, že jsi opustil bojiště ze soucitu se svými bratry a dědem. Budou si myslet, že jsi utekl ze strachu o život, a jejich velmi dobré mínění o tobě bude ztraceno.”

Verš

avācya-vādāṁś ca bahūn
vadiṣyanti tavāhitāḥ
nindantas tava sāmarthyaṁ
tato duḥkha-taraṁ nu kim

Synonyma

avācya — nevlídná; vādān — vymyšlená slova; ca — rovněž; bahūn — mnohá; vadiṣyanti — budou říkat; tava — tvoji; ahitāḥ — nepřátelé; nindantaḥ — při pomlouvání; tava — tvou; sāmarthyam — schopnost; tataḥ — než to; duḥkha-taram — bolestnější; nu — samozřejmě; kim — co je.

Překlad

Tvoji nepřátelé tě budou pomlouvat mnoha nevlídnými slovy a zesměšňovat tvou způsobilost. Co by pro tebe mohlo být bolestnějšího?

Význam

Zpočátku byl Pán Kṛṣṇa udiven tím, jak se Arjuna nevhodně dovolává soucitu, a prohlásil, že takový soucit projevují neárjové. Nyní s rozhodností dokazuje, že Jeho výroky proti Arjunovu takzvanému soucitu byly oprávněné.

Verš

hato vā prāpsyasi svargaṁ
jitvā vā bhokṣyase mahīm
tasmād uttiṣṭha kaunteya
yuddhāya kṛta-niścayaḥ

Synonyma

hataḥ — budeš-li zabit; — buď; prāpsyasi — získáš; svargam — nebeské království; jitvā — jestliže zvítězíš; — nebo; bhokṣyase — budeš si užívat; mahīm — světa; tasmāt — proto; uttiṣṭha — povstaň; kaunteya — synu Kuntī; yuddhāya — k boji; kṛta — odhodlaný; niścayaḥ — s jistotou.

Překlad

Ó synu Kuntī, buď budeš na bojišti zabit a dosáhneš nebeských planet, nebo zvítězíš a budeš si užívat pozemského království. Proto s odhodláním povstaň a bojuj.

Význam

Arjuna měl bojovat i přesto, že Pāṇḍuovci neměli vítězství jisté — i kdyby byl zabit, mohl se dostat na nebeské planety.

Verš

sukha-duḥkhe same kṛtvā
lābhālābhau jayājayau
tato yuddhāya yujyasva
naivaṁ pāpam avāpsyasi

Synonyma

sukha — štěstí; duḥkhe — a neštěstí; same — ve stavu vyrovnanosti; kṛtvā — budeš-li tak jednat; lābha-alābhau — zisk i ztrátu; jaya-ajayau — vítězství i porážku; tataḥ — potom; yuddhāya — pro samotný boj; yujyasva — jednej (bojuj); na — nikdy; evam — tak; pāpam — reakci za hřích; avāpsyasi — obdržíš.

Překlad

Bojuj pro samotný boj a neuvažuj o štěstí či neštěstí, ztrátě či zisku nebo vítězství či porážce — tak na tebe nikdy nedolehne následek hříchu.

Význam

Pán Kṛṣṇa nyní přímo říká, že Arjuna má bojovat pro samotný boj, protože bitvu si přeje On sám. Při činnostech spojených s vědomím Kṛṣṇy se nebere v úvahu štěstí či neštěstí, ztráta nebo zisk, vítězství či porážka. Pochopení, že vše se má vykonávat pro Kṛṣṇu, je známkou transcendentálního vědomí; neexistují zde tedy žádné reakce za hmotné činnosti. Ten, kdo jedná v zájmu dosažení vlastního smyslového požitku — ať je to pod vlivem kvality dobra nebo kvality vášně, je vystaven dobrým nebo špatným následkům. Avšak ten, kdo se zcela odevzdal při činnostech spojených s vědomím Kṛṣṇy, již není nikomu zavázán a nikomu nic nedluží, jako je tomu v případě běžného jednání. Je řečeno:

devarṣi-bhūtāpta-nṛṇāṁ pitṝṇāṁ
na kiṅkaro nāyam ṛṇī ca rājan
sarvātmanā yaḥ śaraṇaṁ śaraṇyaṁ
gato mukundaṁ parihṛtya kartam

“Kdokoliv se zřekl všech dalších povinností a zcela se odevzdal Kṛṣṇovi, Mukundovi, již není dlužníkem a nikomu není zavázán — polobohům, mudrcům, dalším živým bytostem, příbuzným, celému lidstvu ani předkům.” (Bhāg. 11.5.41) To Kṛṣṇa Arjunovi v tomto verši nepřímo naznačil a v následujících verších celé téma ještě více vyjasní.

Verš

eṣā te ’bhihitā sāṅkhye
buddhir yoge tv imāṁ śṛṇu
buddhyā yukto yayā pārtha
karma-bandhaṁ prahāsyasi

Synonyma

eṣā — veškerá tato; te — tobě; abhihitā — popisovaná; sāṅkhye — rozborem; buddhiḥ — inteligence; yoge — při jednání zbaveném svých plodů; tu — ale; imām — toto; śṛṇu — vyslechni; buddhyā — inteligencí; yuktaḥ — spojen; yayā — čímž; pārtha — ó synu Pṛthy; karma-bandham — pouto v podobě reakce; prahāsyasi — můžeš být zbaven.

Překlad

Potud jsem ti toto poznání vysvětlil podrobným rozborem. Nyní poslouchej, jak ho vyložím z hlediska jednání zbaveného svých plodů. Ó synu Pṛthy, když budeš jednat s takovýmto poznáním, můžeš se vysvobodit z pout činů.

Význam

Slovo saṅkhyā podle védského slovníku Nirukti označuje podrobné popisy a sāṅkhya je filozofie, která podrobně popisuje skutečnou povahu duše. Yoga se zase týká ovládání smyslů. Arjunovo odmítnutí bojovat se zakládalo na smyslovém požitku. Zapomněl na svou prvořadou povinnost a chtěl upustit od boje, protože si myslel, že když nezabije své příbuzné a blízké, syny Dhṛtarāṣṭry, bude šťastnější, než kdyby si po jejich porážce užíval království. V obou případech bylo základním hlediskem uspokojení smyslů. Jak štěstí z porážky svých příbuzných, tak radost vidět je naživu se zakládají na vlastním smyslovém požitku i za cenu obětování moudrosti a povinnosti. Proto chtěl Kṛṣṇa Arjunovi vyložit, že když zabije tělo svého děda, nezabije samotnou duši. Vysvětlil mu, že všechny individuální osoby, včetně Pána samotného, jsou individuálními osobami věčně. Byly jimi v minulosti, jsou jimi v přítomnosti a budou jimi i v budoucnosti, protože jsme všichni věčně individuální duše. Pouze různě měníme své oděvy v podobě těl; individualitu si ve skutečnosti zachováváme i po vysvobození z pout v podobě hmotných šatů. Pán Kṛṣṇa velice názorně podal rozbor duše a těla. Takové názorné poznání duše a těla z různých úhlů pohledu je zde podle slovníku Nirukti nazváno sāṅkhya. Tato sāṅkhya nemá nic společného se sánkhjovou filozofií ateisty Kapily. Dávno před podvodníkem Kapilou vyložil filozofii sāṅkhyi ve Śrīmad-Bhāgavatamu pravý Pán Kapila, inkarnace Pána Kṛṣṇy, který s ní osvítil svou matku Devahūti. Jasně vysvětlil, že puruṣa, Nejvyšší Pán, je činný a tvoří tím, že pohlédne na prakṛti. To je uznáno ve Vedách a v Gītě. Popis ve Vedách udává, že Pán pohledem oplodnil prakṛti neboli přírodu nepatrnými individuálními dušemi. Všechny tyto individuální živé bytosti pracují v hmotném světě s cílem uspokojit smysly a okouzleny hmotnou energií si myslí, že jim patří všechen požitek. Tato mentalita se přenáší i do posledního stádia — osvobození — kdy chce být živá bytost totožná s Pánem. To je poslední léčka māyi, iluze smyslového požitku. Až po mnoha životech takového jednání zaměřeného na uspokojování smyslů se velká duše odevzdá Vāsudevovi, Pánu Kṛṣṇovi, a tak dosáhne cíle svého hledání základní pravdy.

Arjuna již přijal Kṛṣṇu za svého duchovního učitele tím, že se Mu odevzdal se slovy: śiṣyas te 'haṁ śādhi māṁ tvāṁ prapannam. Kṛṣṇa mu proto nyní vyloží, jak se jedná na úrovni buddhi-yogy neboli karma-yogy — jinými slovy, jak se vykonává oddaná služba pouze pro uspokojení smyslů Pána. Tato buddhi-yoga je v desátém verši desáté kapitoly jasně popsána jako přímé spojení s Pánem, jenž dlí v srdci každého v podobě Paramātmy. Takové spojení ovšem nelze navázat bez oddané služby. Úrovně buddhi-yogy tedy zvláštní milostí Pána dosáhne ten, kdo prokazuje oddanou, transcendentální láskyplnou službu Pánu neboli jedná vědom si Kṛṣṇy. Pán proto říká, že jedině těm, kteří Mu z transcendentální lásky neustále prokazují oddanou službu, poskytuje čisté poznání o láskyplné oddanosti. Takto Ho může oddaný snadno dosáhnout ve věčně blaženém království Boha.

Buddhi-yoga zmíněná v tomto verši je tedy oddaná služba Pánu a uvedené slovo sāṅkhya nemá nic společného s ateistickou sāṅkhya-yogou, kterou zavedl podvodník Kapila. Neměli bychom proto učinit mylný závěr, že sāṅkhya-yoga, o níž se zde hovoří, je nějak spojena s ateistickou sāṅkhyou. Ta v tehdejší době ani neměla žádný vliv, a Pán Kṛṣṇa by ani neměl zájem se o takové bezbožné filozofické spekulaci zmiňovat. Skutečnou sánkhjovou filozofii popisuje Pán Kapila ve Śrīmad-Bhāgavatamu, ale ani ta nemá s těmito verši nic společného. Zde sāṅkhya znamená analytický popis těla a duše. Pán Kṛṣṇa předložil analýzu duše, aby přivedl Arjunu k buddhi-yoze neboli bhakti-yoze. To znamená, že sāṅkhya Pána Kṛṣṇy a sāṅkhya Pána Kapily popisovaná v Bhāgavatamu se od sebe neliší — obě jsou bhakti-yogou. Pán Kṛṣṇa proto řekl, že jen méně inteligentní lidé dělají mezi sāṅkhya-yogou a bhakti-yogou rozdíl (sāṅkhya-yogau pṛthag bālāḥ pravadanti na paṇḍitāḥ).

Ateistická sāṅkhya-yoga samozřejmě nemá s bhakti-yogou nic společného, ale neinteligentní osoby přesto tvrdí, že o ní Bhagavad-gītā pojednává.

Je tedy třeba pochopit, že buddhi-yoga znamená jednání s vědomím Kṛṣṇy, ve stavu úplné blaženosti a poznání, jež provázejí oddanou službu. Ten, kdo pracuje pouze pro uspokojení Pána — bez ohledu na to, jak je tato práce obtížná — jedná podle zásad buddhi-yogy a vždy pociťuje transcendentální blaženost. Díky takovému transcendentálnímu zaměstnávání se dosahuje automaticky, milostí Pána, veškerého transcendentálního porozumění, a jeho osvobození je tedy úplné; nechce nabýt poznání nějakou další snahou. Je velký rozdíl mezi prací s vědomím Kṛṣṇy a prací s vidinou jejích plodů, zvláště pokud jde o uspokojování smyslů, kterým chce člověk dosáhnout rodinného či hmotného štěstí. Buddhi-yoga je tedy transcendentální úroveň práce.

Verš

nehābhikrama-nāśo ’sti
pratyavāyo na vidyate
sv-alpam apy asya dharmasya
trāyate mahato bhayāt

Synonyma

na — není; iha — v této yoze; abhikrama — v úsilí; nāśaḥ — ztráta; asti — je; pratyavāyaḥ — úbytek; na — nikdy; vidyate — je; su-alpam — nepatrně; api — ačkoliv; asya — tohoto; dharmasya — zaměstnání; trāyate — osvobozuje; mahataḥ — od velkého; bhayāt — nebezpečí.

Překlad

Toto úsilí je prosté ztráty či úbytku, a i malý pokrok na této cestě může každého ochránit před tím nejhrůznějším nebezpečím.

Význam

Jednání s vědomím Kṛṣṇy neboli ve prospěch Kṛṣṇy bez očekávání smyslového požitku je tou nevyšší transcendentální úrovní práce. Ani malý náznak takového jednání s sebou nenese žádnou újmu a nikdy se neztratí. Na hmotné úrovni je nutné každou započatou práci dokončit; jinak je veškerá snaha neúspěšná. Jakákoliv práce započatá s vědomím Kṛṣṇy však přináší trvalý účinek, a to i když zůstane nedokončená. Konatel tedy nic neztrácí, ani když je práce, kterou konal s vědomím Kṛṣṇy, neúplná. Jedno procento vykonané s vědomím Kṛṣṇy mu přinese trvalé výsledky, a tak příště začne u druhého procenta; pro hmotnou činnost ovšem platí, že když není úspěch stoprocentní, nepřinese to žádný užitek. Ajāmila plnil svou povinnost s několika procenty vědomí Kṛṣṇy, ale výsledek, ze kterého se nakonec těšil, byl milostí Pána stoprocentní. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.5.17) je v této souvislosti jeden pěkný verš:

tyaktvā sva-dharmaṁ caraṇāmbujaṁ harer
bhajann apakvo ’tha patet tato yadi
yatra kva vābhadram abhūd amuṣya kiṁ
ko vārtha āpto ’bhajatāṁ sva-dharmataḥ

“Pokud se někdo zřekne svých předepsaných povinností, jedná s vědomím Kṛṣṇy a potom poklesne, jelikož svou práci nedokončí — co ztratí? A co může získat ten, kdo jen koná své hmotné povinnosti, byť i dokonale?”

Hmotné činnosti a jejich výsledky přestávají existovat společně s tělem. Práce konaná s vědomím Kṛṣṇy však přivádí dotyčného znovu k vědomí Kṛṣṇy, dokonce i po opuštění těla. Přinejmenším je jisté, že dostane příležitost narodit se opět jako člověk; buď v rodině pokročilého brāhmaṇy, nebo v bohaté aristokratické rodině, což mu připraví dobré podmínky k dalšímu pokroku. Tak jedinečné vlastnosti má práce konaná s vědomím Kṛṣṇy.

Verš

vyavasāyātmikā buddhir
ekeha kuru-nandana
bahu-śākhā hy anantāś ca
buddhayo ’vyavasāyinām

Synonyma

vyavasāya-ātmikā — rozhodná co se týče vědomí Kṛṣṇy; buddhiḥ — inteligence; ekā — jediná; iha — v tomto světě; kuru-nandana — ó milované dítě Kuruů; bahu-śākhāḥ — s mnoha větvemi; hi — zajisté; anantāḥ — bez omezení; ca — také; buddhayaḥ — inteligence; avyavasāyinām — těch, kteří nemají vědomí Kṛṣṇy.

Překlad

Ti, kdo kráčejí touto cestou, jsou rozhodní a mají jediný cíl. Ó milované dítě Kuruů, inteligence nerozhodných je rozvětvená.

Význam

Pevná víra, že vědomí Kṛṣṇy nás pozvedne k nejvyšší dokonalosti života, je inteligence vyavasāyātmikā. Caitanya-caritāmṛta (Madhya 22.62) uvádí:

‘śraddhā’-śabde – viśvāsa kahe sudṛḍha niścaya
kṛṣṇe bhakti kaile sarva-karma kṛta haya

Víra je neochvějná důvěra v něco vznešeného. Když někdo plní povinnosti týkající se vědomí Kṛṣṇy, nemusí jednat ve vztahu k hmotnému světu, kde má závazky k rodinným tradicím, lidstvu či národu. V případě jednání s vidinou jeho plodů se naplňují reakce za dřívější dobré nebo zlé činy. Ten, kdo je probuzen k vědomí Kṛṣṇy, již nemusí usilovat o to, aby jeho činy přinášely dobré výsledky. Všechny činnosti toho, kdo si je vědom Kṛṣṇy, jsou na absolutní úrovni, neboť je již neovlivňují protiklady, jako je dobro a zlo. Nejvyšší dokonalostí, kterou skýtá vědomí Kṛṣṇy, je zřeknutí se hmotného pojetí života. Tohoto stavu se automaticky dosahuje vzrůstajícím vědomím Kṛṣṇy.

Rozhodnost osoby vědomé si Kṛṣṇy se zakládá na poznání. Vāsudevaḥ sarvam iti sa mahātmā su-durlabhaḥ — taková osoba je vzácná, vznešená duše, která dobře ví, že Vāsudeva neboli Kṛṣṇa je původem všech projevených příčin. Když někdo jedná s vědomím Kṛṣṇy, může tím prokazovat tu největší službu všem — sobě, rodině, společnosti, zemi či lidstvu, tak jako se zaléváním kořene stromu přirozeně dodává vláha větvím a listům. Pokud je Kṛṣṇa s jeho jednáním spokojen, budou spokojeni všichni.

Službu s vědomím Kṛṣṇy je ovšem nejlépe vykonávat pod zkušeným vedením duchovního učitele, pravého zástupce Kṛṣṇy, který zná povahu svého žáka a ví, jak ho k jednání s vědomím Kṛṣṇy vést. Aby tedy člověk skutečně znal vědomí Kṛṣṇy, musí jednat s pevným odhodláním a poslouchat Kṛṣṇova zástupce. Pokyn pravého duchovního učitele by měl přijmout za své životní poslání. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura nás ve svých proslulých modlitbách k duchovnímu učiteli učí:

yasya prasādād bhagavat-prasādo
yasyāprasādān na gatiḥ kuto ’pi
dhyāyan stuvaṁs tasya yaśas tri-sandhyaṁ
vande guroḥ śrī-caraṇāravindam

“Uspokojením duchovního učitele je uspokojen i Nejvyšší Pán, Osobnost Božství. A pokud duchovní učitel není spokojen, není možné dospět na úroveň vědomí Kṛṣṇy. Proto bych měl o něm třikrát denně meditovat, modlit se za jeho milost a skládat mu, svému duchovnímu učiteli, uctivé poklony.”

Celý proces ovšem závisí na dokonalém poznání duše, převyšující pojetí těla — nikoliv na teoretickém, ale praktickém poznání, kdy je již vyloučena možnost smyslového požitku, který se projevuje činnostmi s touhou po jejich plodech. Ti, jejichž mysl není neochvějná, bývají různými plododosnými činy svedeni z cesty.

Verš

yām imāṁ puṣpitāṁ vācaṁ
pravadanty avipaścitaḥ
veda-vāda-ratāḥ pārtha
nānyad astīti vādinaḥ
kāmātmānaḥ svarga-parā
janma-karma-phala-pradām
kriyā-viśeṣa-bahulāṁ
bhogaiśvarya-gatiṁ prati

Synonyma

yām imām — všechna tato; puṣpitām — květnatá; vācam — slova; pravadanti — říkají; avipaścitaḥ — lidé, kterým se nedostává poznání; veda-vāda-ratāḥ — údajní následovníci Ved; pārtha — synu Pṛthy; na — nikdy; anyat — cokoliv jiného; asti — existuje; iti — takto; vādinaḥ — zastánci; kāma-ātmānaḥ — toužící po smyslovém požitku; svarga-parāḥ — usilující o dosažení nebeských planet; janma-karma-phala-pradām — přinášející vznešený původ a jiné plody; kriyā-viśeṣa — okázalé obřady; bahulām — různé; bhoga — v uspokojování smyslů; aiśvarya — a bohatství; gatim — pokrok; prati — mířící k.

Překlad

Lidé, kterým se nedostává poznání, velmi lpí na květnatých slovech Ved, jež doporučují různé plodonosné činnosti vedoucí k dosažení nebeských planet, vznešeného původu, moci a dalších předností. Touží po smyslovém požitku a životě v hojnosti, a tak říkají, že nic víc než to neexistuje.

Význam

Lidé obvykle nejsou příliš inteligentní a následkem nevědomosti velmi lpí na plodonosných činnostech, které doporučuje část Ved zvaná karma-kāṇḍa. Nechtějí nic víc než nabízený smyslový požitek na nebeských planetách, kde je dostatek vína a žen a hmotné bohatství je běžným jevem. Ve Vedách je doporučeno mnoho obětí umožňujících dosáhnout nebeských planet, zvláště oběti jyotiṣṭoma. Je uvedeno, že každý, kdo se chce dostat na nebeské planety, musí tyto oběti konat, a lidé s nedostatečným poznáním si myslí, že to je cíl Ved. Pro takové nezkušené osoby je velice obtížné trvale odhodlaně jednat s vědomím Kṛṣṇy. Neosvícení lidé jsou přitahováni nebeským bohatstvím a smyslovým požitkem, stejně jako jsou hlupáci upoutáni květy jedovatých stromů, aniž by věděli, co pro ně bude toto lákadlo znamenat.

V karmakándské části Ved je řečeno: apāma somam amṛtā abhūma a také akṣayyaṁ ha vai cāturmāsya-yājinaḥ sukṛtaṁ bhavati. To vyjadřuje, že těm, kteří podstupují čtyřměsíční askezi, je dána možnost pít nápoj zvaný soma-rasa a dosáhnout tak nesmrtelnosti a věčného štěstí. I na Zemi si někteří dychtivě přejí mít soma-rasu, aby byli silní a mohli užívat smyslů. Tito jedinci nemají důvěru ve vysvobození z pout hmoty a velice lpí na okázalých védských obětních obřadech. Jsou obvykle smyslní a nestojí o nic jiného než o nebeské radosti. Existují nebeské zahrady zvané Nandana-kānana, které nabízejí možnost stýkat se s krásnými andělskými ženami a mít vždy dostatek vína v podobě soma-rasy. Takové štěstí týkající se těla je samozřejmě smyslné — proto tam žijí osoby, které výhradně lpí na tomto hmotném, dočasném štěstí, jako páni hmotného světa.

Verš

bhogaiśvarya-prasaktānāṁ
tayāpahṛta-cetasām
vyavasāyātmikā buddhiḥ
samādhau na vidhīyate

Synonyma

bhoga — na hmotném požitku; aiśvarya — a bohatství; prasaktānām — pro ty, kteří lpí; tayā — těmito věcmi; apahṛta-cetasām — zmateni v mysli; vyavasāya-ātmikā — pevného odhodlání; buddhiḥ — oddaná služba Pánu; samādhau — v ovládnuté mysli; na — nikdy; vidhīyate — objeví se.

Překlad

V mysli těch, kteří příliš lpí na smyslovém požitku a hmotném bohatství a jsou těmito věcmi zmateni, se nezrodí pevné odhodlání k oddané službě Nejvyššímu Pánu.

Význam

Samādhi znamená soustředěná mysl. Védský slovník Nirukti učí: samyag ādhīyate 'sminn ātma-tattva-yāthātmyam — “Stav, ve kterém je mysl soustředěná na poznání vlastního já, se nazývá samādhi.Samādhi nikdy nedosáhnou ti, kteří jeví zájem o hmotný smyslový požitek, ani ti, kteří jsou tak nestálými věcmi zmateni. Takoví jedinci jsou prakticky odsouzeni ke zkáze, kterou jim přinese působení hmotné energie.

Verš

trai-guṇya-viṣayā vedā
nistrai-guṇyo bhavārjuna
nirdvandvo nitya-sattva-stho
niryoga-kṣema ātmavān

Synonyma

trai-guṇya — týkající se tří kvalit hmotné přírody; viṣayāḥ — na témata; vedāḥ — védská písma; nistrai-guṇyaḥ — transcendentální vůči třem kvalitám hmotné přírody; bhava — buď; arjuna — ó Arjuno; nirdvandvaḥ — bez dvojnosti; nitya-sattva-sthaḥ — v čistém stavu duchovní existence; niryoga-kṣemaḥ — prostý myšlenek na zisk a ochranu; ātma-vān — setrvávající na úrovni vlastního já.

Překlad

Vedy převážně pojednávají o tématech spojených s třemi kvalitami hmotné přírody. Ó Arjuno, staň se transcendentálním vůči těmto kvalitám. Zůstaň nedotčen protiklady, buď prostý veškeré úzkosti kvůli zisku a bezpečí a setrvávej na úrovni svého skutečného já.

Význam

Všechny hmotné činnosti znamenají akce a reakce v kategoriích tří kvalit hmotné přírody. Mají přinášet své plody, které každého v hmotném světě poutají. Vedy se většinou zaobírají plodonosnými činnostmi, aby všem pomohly postupně se povznést od uspokojování smyslů na transcendentální úroveň. Arjuna jakožto žák a přítel Pána Kṛṣṇy dostává radu, aby se povznesl na transcendentální rovinu filozofie Vedānty, jež začíná dotazy na nejvyšší transcendenci (brahma-jijñāsā). Všechny živé bytosti, které jsou v hmotném světě, svádějí těžký boj o přežití. Pán jim po stvoření hmotného světa poskytl védskou moudrost, radící jak žít a jak se vyprostit z hmotného zapletení. Po karma-kāṇḍě, činnostech zaměřených na uspokojení smyslů, se nabízí možnost duchovní realizace v podobě Upaniṣad, což jsou části různých Ved, tak jako je Bhagavad-gītā částí páté Vedy neboli Mahābhāraty. Upaniṣady představují začátek transcendentálního života.

Dokud existuje hmotné tělo, dochází k akcím a reakcím v kategoriích tří hmotných kvalit. Při výskytu takových protikladů, jako je štěstí a neštěstí nebo teplo a zima, se je třeba učit snášenlivosti, a tím se zbavit úzkosti ze zisku a ztráty. Tohoto transcendentálního postavení se dosáhne ve stavu úplného vědomí Kṛṣṇy, kdy živá bytost zcela závisí na Kṛṣṇově vůli.

Verš

yāvān artha uda-pāne
sarvataḥ samplutodake
tāvān sarveṣu vedeṣu
brāhmaṇasya vijānataḥ

Synonyma

yāvān — vše, co; arthaḥ — je určeno; uda-pāne — ve studni s vodou; sarvataḥ — v každém ohledu; sampluta-udake — ve velké vodní nádrži; tāvān — podobně; sarveṣu — ve všech; vedeṣu — védských písmech; brāhmaṇasya — toho, kdo zná Nejvyšší Brahman; vijānataḥ — kdo má úplné poznání.

Překlad

Velká vodní nádrž může posloužit všem účelům, kterým slouží malá studna. Všech dílčích cílů Ved může stejně tak dosáhnout ten, kdo zná jejich konečný cíl.

Význam

Účelem obřadů a obětí popsaných v karmakándské části védské literatury je povzbuzení k postupnému pokroku v seberealizaci. A z patnácté kapitoly Bhagavad-gīty (15.15) je zřejmé, že cílem studia Ved je znát Pána Kṛṣṇu, původní příčinu všeho. Seberealizace tedy znamená poznat Kṛṣṇu a věčný vztah, který s Ním máme. O vztahu mezi živými bytostmi a Kṛṣṇou je rovněž zmínka v patnácté kapitole Bhagavad-gīty (15.7). Živé bytosti jsou nedílné části Kṛṣṇy; obnovením vědomí Kṛṣṇy se proto individuální živá bytost dostává na nejdokonalejší úroveň védského poznání. To je doloženo ve Śrīmad-Bhāgavatamu (3.33.7):

aho bata śva-paco ’to garīyān
yaj-jihvāgre vartate nāma tubhyam
tepus tapas te juhuvuḥ sasnur āryā
brahmānūcur nāma gṛṇanti ye te

“Ó můj Pane! Ten, kdo zpívá Tvé svaté jméno, je na nejvyšší úrovni seberealizace, i když pochází z nízko postavené rodiny, například rodiny caṇḍālů (pojídačů psů). Nepochybně musel podstoupit nejrůznější askezi a vykonat oběti podle védských předpisů a mnohokrát prostudovat Vedy poté, co se koupal na všech posvátných poutních místech. Taková osoba je nejlepším z árjů.”

Všichni tedy musí být natolik inteligentní, aby poznali cíl Ved a neulpívali na samotných obřadech, a nesmí toužit po dosažení nebeských planet za účelem lepšího smyslového požitku. V tomto věku není pro obyčejné lidi možné řídit se všemi pravidly védských obřadů ani důkladně prostudovat Vedāntu a všechny Upaniṣady. Vykonat vše, co navrhují Vedy, si vyžaduje mnoho času, energie, znalostí a prostředků. V tomto věku je to prakticky nemožné. Nejvyššího cíle védské kultury se však dosáhne zpíváním svatého jména Pána. To doporučil Pán Caitanya, osvoboditel všech pokleslých duší. Když se Ho velký učenec a znalec Ved Prakāśānanda Sarasvatī zeptal, proč místo studia filozofie Vedānty zpívá svaté jméno Pána jako nějaký sentimentalista, Pán Caitanya mu odpověděl, že Jeho duchovní učitel Ho shledal velkým hlupákem a požádal Ho proto, aby jen zpíval svaté jméno Pána Kṛṣṇy — a když tak učinil, propadl extázi jako šílenec. V tomto věku Kali jsou lidé většinou hloupí a na to, aby pochopili filozofii Vedānty, jim chybí vzdělání. Nejvyššího cíle Vedānty lze ovšem dosáhnout zpíváním svatého jména Pána bez přestupků. Vedānta je vrcholem védské moudrosti, Pán Kṛṣṇa je autorem a znalcem této filozofie a největším védántistou je ta velká duše, která nachází potěšení ve zpívání svatého jména Pána. To je konečný cíl veškeré védské mystiky.

Verš

karmaṇy evādhikāras te
mā phaleṣu kadācana
mā karma-phala-hetur bhūr
mā te saṅgo ’stv akarmaṇi

Synonyma

karmaṇi — v předepsaných povinnostech; eva — jistě; adhikāraḥ — výsadní právo; te — tebe; — nikdy; phaleṣu — na plody; kadācana — kdykoliv; — nikdy; karma-phala — výsledku práce; hetuḥ — příčina; bhūḥ — staň se; — nikdy; te — tebe; saṅgaḥ — připoutanost; astu — má být; akarmaṇi — v neplnění předepsaných povinností.

Překlad

Máš právo plnit svou předepsanou povinnost, ale nemáš nárok na plody svého jednání. Nikdy se nepovažuj za příčinu výsledků svých činů a nikdy nelpi na tom, že bys nekonal svou povinnost.

Význam

Zde jsou brány v úvahu tři věci: předepsané povinnosti, náladové jednání a nečinnost. Předepsané povinnosti jsou činnosti přiřčené každému podle kvalit hmotné přírody, které jsou spojené s jeho tělem. Náladovými činy se rozumí jednání bez souhlasu autority a nečinností se myslí neplnění svých předepsaných povinností. Pán radil Arjunovi, aby nebyl nečinný a raději plnil svou předepsanou povinnost bez ulpívání na výsledku. Ten, kdo lpí na plodech své práce, je také příčinou jednání; pak si jeho výsledků užívá, nebo jimi trpí.

Předepsané povinnosti lze rozdělit do tří skupin: na běžné, naléhavé a žádoucí činnosti. Běžná práce, která je v souladu s pokyny písem konána jako závazná povinnost, bez touhy po výsledcích, je jednáním na úrovni kvality dobra. Plodonosná práce poutá, a proto je nepříznivá. Každý má výsadní právo plnit své předepsané povinnosti, ale musí jednat bez ulpívání na výsledku. Takové nezištné plnění závazných povinností nepochybně vede na cestu osvobození.

Pán tedy Arjunovi radil, aby bojoval z povinnosti a nelpěl na výsledku. Arjunova touha nezúčastnit se bitvy je jen rubem připoutanosti, která na cestu osvobození nikdy nevede. Jakákoliv připoutanost — ať pozitivní či negativní — je příčinou spoutanosti a nečinnost je hříšná. Boj z povinnosti byl tedy pro Arjunu jedinou příznivou cestou k osvobození.

Verš

yoga-sthaḥ kuru karmāṇi
saṅgaṁ tyaktvā dhanañ-jaya
siddhy-asiddhyoḥ samo bhūtvā
samatvaṁ yoga ucyate

Synonyma

yoga-sthaḥ — vyrovnaný; kuru — konej; karmāṇi — své povinnosti; saṅgam — ulpívání; tyaktvā — zříkající se; dhanañjaya — ó Arjuno; siddhi-asiddhyoḥ — v úspěchu i neúspěchu; samaḥ — vyrovnaný; bhūtvā — stát se; samatvam — vyrovnanost; yogaḥ — yoga; ucyate — nazývá se.

Překlad

Ó Arjuno, zřekni se všeho ulpívání na úspěchu či neúspěchu a konej svou povinnost vyrovnaně. Taková vyrovnanost se nazývá yoga.

Význam

Kṛṣṇa Arjunovi říká, že má jednat na úrovni yogy. Co je yoga? Je to soustředění mysli na Nejvyššího pomocí ovládání věčně neklidných smyslů. A kdo je Nejvyšší? Samotný Pán. Jelikož On sám Arjunovi říká, aby bojoval, výsledky se Arjuny netýkají. Zisk či vítězství je věcí Kṛṣṇy; Arjunovi Pán pouze radí, aby jednal podle Jeho pokynů. Řídit se Kṛṣṇovými pokyny je skutečná yoga, a to je také podstata činností v procesu rozvíjení vědomí Kṛṣṇy. Jedině díky vědomí Kṛṣṇy se lze zříci vlastnického pocitu. Je nutné se stát služebníkem Kṛṣṇy neboli služebníkem Kṛṣṇova služebníka. To je správný způsob, jak plnit povinnost s vědomím Kṛṣṇy, a to samo může živé bytosti pomoci jednat na úrovni yogy.

Arjuna je kṣatriya, a jako takový má své místo v systému varṇāśrama-dharmy. Ve Viṣṇu Purāṇě je řečeno, že cílem varṇāśrama-dharmy je uspokojit Viṣṇua. Nikdo by neměl uspokojovat sám sebe, jak je pravidlem v hmotném světě — každý by měl uspokojovat Kṛṣṇu. Pokud tedy někdo neuspokojuje Kṛṣṇu, nemůže správně dodržovat zásady varṇāśrama-dharmy. Arjuna zde nepřímo dostal radu, aby jednal tak, jak mu Kṛṣṇa říká.

Verš

dūreṇa hy avaraṁ karma
buddhi-yogād dhanañ-jaya
buddhau śaranam anviccha
kṛpaṇāḥ phala-hetavaḥ

Synonyma

dūreṇa — zanech daleko; hi — jistě; avaram — odporné; karma — činnosti; buddhi-yogāt — na základě vědomí Kṛṣṇy; dhanañjaya — ó Dhanañjayo; buddhau — s takovým vědomím; śaraṇam — úplné odevzdání se; anviccha — ucházej se; kṛpaṇāḥ — lakomci; phala-hetavaḥ — ti, kteří touží po plodech svých činů.

Překlad

Vykonáváním oddané služby zanech daleko všechny odporné činnosti a s tímto vědomím se odevzdej Pánu. Ti, kdo se chtějí těšit z plodů své práce, jsou lakomci, Dhanañjayo.

Význam

Ten, kdo skutečně pochopil, že jeho přirozené postavení je být věčným služebníkem Pána, se odmítne zaměstnávat jinak než prací spojenou s vědomím Kṛṣṇy. Jak již bylo vysvětleno, buddhi-yoga znamená transcendentální láskyplná služba Pánu. Tato oddaná služba je pro živou bytost tou správnou cestou. Jedině lakomci se chtějí těšit z plodů své práce, aby se tak jen více zapletli do pout hmoty. Všechny činnosti kromě jednání s vědomím Kṛṣṇy jsou odporné, protože konatele trvale udržují v koloběhu zrození a smrti. Nikdo by proto neměl chtít být příčinou jednání. Každý má dělat vše s vědomím Kṛṣṇy, pro Kṛṣṇovu spokojenost. Lakomci nevědí, jak používat bohatství, které získají přízní osudu nebo těžkou prací. Je třeba vynaložit všechnu energii na jednání s vědomím Kṛṣṇy — tím bude život úspěšný. Nešťastníci tak jako lakomci však svou lidskou energii ve službě Pánu nepoužívají.

Verš

buddhi-yukto jahātīha
ubhe sukṛta-duṣkṛte
tasmād yogāya yujyasva
yogaḥ karmasu kauśalam

Synonyma

buddhi-yuktaḥ — ten, kdo se věnuje oddané službě; jahāti — může se zbavit; iha — v tomto životě; ubhe — obojího; sukṛta-duṣkṛte — dobrých i špatných výsledků; tasmāt — proto; yogāya — kvůli oddané službě; yujyasva — buď tak zaměstnán; yogaḥ — vědomí Kṛṣṇy; karmasu — ve všech činnostech; kauśalam — umění.

Překlad

Člověk věnující se oddané službě se může dokonce ještě v tomto životě zbavit následků svých dobrých i špatných činů. Proto usiluj o yogu, která je uměním veškerého jednání.

Význam

Každá živá bytost od nepaměti hromadí různé reakce za své dobré a špatné činy, a tak nikdy nezná své skutečné přirozené postavení. Tuto nevědomost může odstranit pokyn Bhagavad-gīty, učící odevzdat se v každém ohledu Pánu Kṛṣṇovi a být tak vysvobozen z řetězového podléhání akcím a reakcím, které trvá život za životem. Arjuna proto dostává radu, aby jednal s vědomím Kṛṣṇy, což je proces očišťující výsledné činy.

Verš

karma-jaṁ buddhi-yuktā hi
phalaṁ tyaktvā manīṣiṇaḥ
janma-bandha-vinirmuktāḥ
padaṁ gacchanty anāmayam

Synonyma

karma-jam — pocházející z plodonosných činností; buddhi-yuktāḥ — zaměstnaní oddanou službou; hi — zajisté; phalam — výsledky; tyaktvā — zanechávající; manīṣiṇaḥ — velcí mudrci či oddaní; janma-bandha — z pout v podobě zrození a smrti; vinirmuktāḥ — osvobození; padam — postavení; gacchanti — dosahují; anāmayam — bez utrpení.

Překlad

Velcí mudrci či oddaní, kteří se takto zaměstnávají oddanou službou Pánu, se tím osvobozují od výsledků práce v hmotném světě. Tak jsou vysvobozeni z koloběhu zrození a smrti a dosahují stavu, který je prostý veškerého utrpení (tím, že se vracejí k Bohu).

Význam

Osvobozené živé bytosti sídlí tam, kde neexistuje hmotné utrpení. Bhāgavatam (10.14.58) uvádí:

samāṣritā ye pada-pallava-plavaṁ
mahat-padaṁ puṇya-yaśo murāreḥ
bhavāmbudhir vatsa-padaṁ paraṁ padaṁ
padaṁ padaṁ yad vipadāṁ na teṣām

“Pro toho, kdo se uchýlil na loď v podobě lotosových nohou Pána, jenž je útočištěm vesmírného projevu a je známý pod jménem Mukunda, dárce mukti, je oceán hmotného světa jako voda v otisku kopýtka telete. Jeho cílem je paraṁ padam neboli Vaikuṇṭha, tedy místo, kde neexistuje hmotné utrpení — nikoliv místo, kde hrozí nebezpečí na každém kroku.”

Kvůli nevědomosti si nikdo neuvědomuje, že tento hmotný svět je místem plným utrpení, kde nebezpečí hrozí na každém kroku. Jen z nevědomosti se méně inteligentní jedinci snaží přizpůsobit této situaci činnostmi s vidinou jejich plodů a domnívají se, že tak budou šťastní. Nevědí, že žádné hmotné tělo nikde ve vesmíru nemůže poskytnout život bez utrpení. Strasti života — zrození, smrt, stáří a nemoci — jsou v hmotném světě všude. Ten, kdo však zná své skutečné přirozené postavení věčného Pánova služebníka — a tím i postavení Osobnosti Božství — se věnuje transcendentální láskyplné službě Pánu. Tak se bude moci dostat na vaikunthské planety, kde neexistuje hmotný, strastiplný život, ani vliv času a smrt. Znát své přirozené postavení znamená také znát vznešené postavení Pána. Ten, kdo se domnívá, že živá bytost a Bůh jsou na stejné úrovni, setrvává v temnotě, a proto se nedokáže věnovat oddané službě Pánu. Začne panovat sám a tak připravuje cestu opakovanému rození a umírání. Avšak ten, kdo chápe, že jeho přirozeností je sloužit a obrátí se proto ke službě Pánu, je ihned způsobilý dosáhnout Vaikuṇṭhaloky. Služba věci Pána se nazývá karma-yoga či buddhi-yoga, nebo jednoduše řečeno, oddaná služba Osobnosti Božství.

Verš

yadā te moha-kalilaṁ
buddhir vyatitariṣyati
tadā gantāsi nirvedaṁ
śrotavyasya śrutasya ca

Synonyma

yadā — když; te — tvá; moha — iluze; kalilam — hustý les; buddhiḥ — transcendentální služba s inteligencí; vyatitariṣyati — překoná; tadā — tehdy; gantā asi — půjdeš; nirvedam — lhostejnost; śrotavyasya — ke všemu, co má být vyslechnuto; śrutasya — ke všemu, co již bylo vyslechnuto; ca — také.

Překlad

Když tvá inteligence vyjde z hustého lesa iluze, budeš lhostejný ke všemu, co bylo a má být vyslechnuto.

Význam

Známe mnoho velkých oddaných, pro které se védské obřady staly díky samotné oddané službě Pánu nedůležité. Když někdo skutečně porozumí Kṛṣṇovi a svému vztahu s Ním, bude přirozeně zcela lhostejný k rituálním plodonosným činnostem, ať je to kdokoliv, například zkušený brāhmaṇa. Śrī Mādhavendra Purī, velký oddaný a ācārya patřící k posloupnosti oddaných, říká:

sandhyā-vandana bhadram astu bhavato bhoḥ snāna tubhyaṁ namo
bho devāḥ pitaraś ca tarpaṇa-vidhau nāhaṁ kṣamaḥ kṣamyatām
yatra kvāpi niṣadya yādava-kulottaṁsasya kaṁsa-dviṣaḥ
smāraṁ smāram aghaṁ harāmi tad alaṁ manye kim anyena me

“Ó mé modlitby pronášené třikrát denně, sláva vám! Ó očistná koupeli, klaním se před tebou. Ó polobozi! Ó předkové! Promiňte mi prosím, že vás nejsem schopen uctít. Kdekoliv usednu, vzpomínám na vznešeného potomka yaduovské dynastie (Kṛṣṇu), nepřítele Kaṁsy, čímž se mohu zbavit všech hříchů, které mě svazují. Myslím, že to je pro mě postačující.”

Védské obřady — které zahrnují mimo jiné pronášení nejrůznějších modliteb třikrát denně, časnou ranní koupel a vzdávání úcty předkům, jsou povinné pro začátečníky. Když si je však někdo plně vědom Kṛṣṇy a prokazuje Mu transcendentální láskyplnou službu, stane se ke všem těmto usměrňujícím pravidlům lhostejný, protože již dosáhl dokonalosti. Ten, kdo pozná Nejvyššího Pána Kṛṣṇu a slouží Mu, již nemusí podstupovat nejrůznější askezi a konat oběti, jak doporučují zjevená písma. A pouhé konání různých obřadů bez pochopení, že záměrem Ved je dovést živou bytost ke Kṛṣṇovi, je zbytečné plýtvání časem. Ti, kdo si jsou vědomi Kṛṣṇy, překonávají hranici śabda-brahmaVed a Upaniṣad.

Verš

śruti-vipratipannā te
yadā sthāsyati niścalā
samādhāv acalā buddhis
tadā yogam avāpsyasi

Synonyma

śruti — védského zjevení; vipratipannā — neovlivněna plody jednání; te — tvá; yadā — když; sthāsyati — zůstává; niścalā — nepohnutá; samādhau — na úrovni transcendentálního vědomí, vědomí Kṛṣṇy; acalā — neochvějná; buddhiḥ — inteligence; tadā — tehdy; yogam — seberealizace; avāpsyasi — dosáhneš.

Překlad

Až tvá mysl již nebude rozrušena květnatým jazykem Ved a zůstane neochvějná v tranzu seberealizace, bude to znamenat, že jsi nabyl božského vědomí.

Význam

Říci, že někdo je ve stavu samādhi, znamená říci, že v úplnosti poznal vědomí Kṛṣṇy; osoba v dokonalém samādhi dosáhla realizace Brahmanu, Paramātmy a Bhagavāna. Nejvyšší dokonalostí seberealizace je pochopení, že jsme věčně Kṛṣṇovými služebníky a naší jedinou starostí je plnit své povinnosti s vědomím Kṛṣṇy. Ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy, neochvějný oddaný Pána — by neměl být rozrušen květnatým jazykem Ved ani se uchylovat k plodonosným činnostem, jež vedou na nebeské planety. Živá bytost, která má vědomí Kṛṣṇy, se dostává přímo do styku s Kṛṣṇou, a tak v tomto transcendentálním stavu může porozumět všem Jeho pokynům. Takovým jednáním zaručeně dosáhne odpovídajících výsledků a nabyde konečného poznání. Musí jen vykonávat příkazy Kṛṣṇy nebo Jeho zástupce, duchovního učitele.

Verš

arjuna uvāca
sthita-prajñasya kā bhāṣā
samādhi-sthasya keśava
sthita-dhīḥ kiṁ prabhāṣeta
kim āsīta vrajeta kim

Synonyma

arjunaḥ uvāca — Arjuna pravil; sthita-prajñasya — toho, kdo má neochvějné vědomí Kṛṣṇy; — jaký; bhāṣā — jazyk; samādhi-sthasya — toho, kdo je v tranzu; keśava — Kṛṣṇo; sthita-dhīḥ — ten, kdo neochvějně setrvává na úrovni vědomí Kṛṣṇy; kim — co; prabhāṣeta — říká; kim — jak; āsīta — zůstává v klidu; vrajeta — chodí; kim — jak.

Překlad

Arjuna pravil: Ó Kṛṣṇo, čím se vyznačuje ten, jehož vědomí je takto pohroužené v transcendenci? Jak a jakým jazykem mluví? Jak sedí a jak chodí?

Význam

Tak jako se každý člověk vyznačuje určitými povahovými rysy, které odpovídají jeho postavení, svou příznačnou povahu má také ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy — určitý způsob mluvy, chůze, myšlení, cítění a podobně. Stejně jako bohatý člověk projevuje známky toho, že je bohatý, nemocný známky toho, že je nemocný, nebo učený známky učenosti, podobně osoba s transcendentálním vědomím Kṛṣṇy se při svém jednání různého druhu projevuje určitým způsobem. O jejích povahových rysech se můžeme dozvědět z Bhagavad-gīty. Velice důležité je, jak hovoří, protože mluva je nejvýznamnějším projevem každého člověka. Je řečeno, že hlupák zůstává neodhalen, dokud nezačne mluvit. Pěkně oblečeného hlupáka skutečně nelze rozpoznat, dokud nepromluví; jakmile však začne hovořit, ihned se prozradí. První nápadnou vlastností osoby vědomé si Kṛṣṇy je, že mluví pouze o Kṛṣṇovi a o věcech, které jsou s Ním spojené. Další povahové rysy pak přirozeně následují a budou zde popsány.

Verš

śrī-bhagavān uvāca
prajahāti yadā kāmān
sarvān pārtha mano-gatān
ātmany evātmanā tuṣṭaḥ
sthita-prajñas tadocyate

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, řekl; prajahāti — zříká se; yadā — když; kāmān — tužeb po smyslovém požitku; sarvān — všeho druhu; pārtha — ó synu Pṛthy; manaḥ-gatān — vytvořených myslí; ātmani — v čistém stavu duše; eva — jistě; ātmanā — očištěnou myslí; tuṣṭaḥ — spokojený; sthita-prajñaḥ — v transcendentálním postavení; tadā — tehdy; ucyate — je řečeno.

Překlad

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Ó Pārtho, když se člověk zříká všech tužeb po smyslovém požitku, jež jsou výplodem mysli, a jeho takto očištěná mysl nachází uspokojení v samotném vlastním já, tehdy se o něm říká, že má čisté, transcendentální vědomí.

Význam

Bhāgavatam dokládá, že každý, kdo si je plně vědom Kṛṣṇy, kdo se plně věnuje oddané službě Pánu — má všechny dobré vlastnosti velkých mudrců, zatímco ten, kdo není na této transcendentální úrovni, nemá žádné klady, neboť je jisté, že přijímá útočiště u vlastních mentálních výplodů. Proto je zde správně řečeno, že je nutné se zříci všech tužeb po smyslovém požitku, vytvořených myslí. Uměle je zastavit nelze, ale při jednání s vědomím Kṛṣṇy ustanou přirozeně, bez dalšího úsilí. Každý by tedy měl bez váhání začít jednat vědom si Kṛṣṇy, neboť tato oddaná služba mu okamžitě pomůže dostat se na úroveň transcendentálního vědomí. Vysoce pokročilá duše je vždy v nitru spokojená, protože si uvědomuje, že je věčným služebníkem Nejvyššího Pána. Osoba v takovém transcendentálním postavení nemá žádné touhy po smyslovém požitku, pocházející z bezvýznamného materialismu; naopak zůstává vždy šťastná ve své přirozené pozici věčné služby Nejvyššímu Pánu.

Verš

duḥkheṣv anudvigna-manāḥ
sukheṣu vigata-spṛhaḥ
vīta-rāga-bhaya-krodhaḥ
sthita-dhīr munir ucyate

Synonyma

duḥkheṣu — během utrpení trojího druhu; anudvigna-manāḥ — aniž by jeho mysl byla znepokojená; sukheṣu — o štěstí; vigata-spṛhaḥ — aniž by se příliš zajímal; vīta — prostý; rāga — připoutanosti; bhaya — strachu; krodhaḥ — a hněvu; sthita-dhīḥ — jehož mysl je nevzrušená; muniḥ — mudrc; ucyate — je nazýván.

Překlad

Ten, kdo není v mysli rozrušen ani uprostřed utrpení trojího druhu, necítí se povznesen, když přijde štěstí, a je prostý ulpívání, strachu a hněvu, je nazýván mudrcem klidné mysli.

Význam

Slovo muni poukazuje na toho, kdo dovede různými způsoby podněcovat svou mysl ke spekulaci, aniž by došel k přesnému závěru. Je řečeno, že každý muni má jiné hledisko, a pokud se některý názorově neliší od ostatních takových mudrců, nelze ho v pravém slova smyslu nazývat muni; nāsāv ṛṣir yasya mataṁ na bhinnam (Mahābhārata, Vana-parva 313.117). Sthita-dhīr muni neboli mudrc klidné mysli, o kterém zde hovoří Pán, je však jiný než obyčejný muni — je si neustále vědom Kṛṣṇy, protože již zanechal všeho tvořivého spekulování. Je praśānta-niḥśeṣa-mano-rathāntara (Stotra-ratna 43), tedy ten, kdo překonal úroveň myšlenkových spekulací a došel k závěru, že Pán Śrī Kṛṣṇa, Vāsudeva, je vším (vāsudevaḥ sarvam iti sa mahātmā su-durlabhaḥ). Ten, kdo si je takto plně vědom Kṛṣṇy, není nijak znepokojován nápory utrpení trojího druhu, protože všechny strasti přijímá jako milost Pána a domnívá se, že by si za své dřívější špatné jednání naopak zasloužil ještě větší potíže. Vidí, že jeho utrpení je z milosti Pána omezeno na nejmenší míru. A když je šťastný, připisuje všechny zásluhy Pánovi a sebe nepovažuje za hodného štěstí — uvědomuje si, že jedině milostí Pána je v takové příznivé situaci a může Pánu lépe sloužit. V zájmu služby Pánu je vždy odvážný a aktivní a není ovlivněn připoutaností či nechutí. Připoutaností se rozumí přijímat věci pro vlastní smyslový požitek a odpoutanost je stavem, kde toto smyslové ulpívání není. Ten, kdo neochvějně setrvává na úrovni vědomí Kṛṣṇy, je prostý připoutanosti i nechuti, neboť svůj život zasvětil službě Pánu. Proto se vůbec nehněvá, ani když se mu něco nepodaří. Ať už se setká s úspěchem či neúspěchem, nikdy to nenaruší jeho rozhodnost.

Verš

yaḥ sarvatrānabhisnehas
tat tat prāpya śubhāśubham
nābhinandati na dveṣṭi
tasya prajñā pratiṣṭhitā

Synonyma

yaḥ — ten, kdo; sarvatra — všude; anabhisnehaḥ — bez vzrušení; tat — to; tat — to; prāpya — dosahující; śubha — dobro; aśubham — zlo; na — nikdy; abhinandati — chválí; na — nikdy; dveṣṭi — nenávidí; tasya — jeho; prajñā — dokonalé poznání; pratiṣṭhitā — upevněné.

Překlad

Osoba, která v hmotném světě není ovlivněna dobrem či zlem, které ji může potkat, a nechválí ho ani jím neopovrhuje, setrvává neochvějně na úrovni dokonalého poznání.

Význam

V hmotném světě neustále dochází k převratným změnám, které mohou být dobré nebo zlé. O tom, koho takové hmotné změny nerozruší a kdo není dobrem a zlem ovlivněn, je třeba vědět, že neochvějně setrvává na úrovni vědomí Kṛṣṇy. Dokud je živá bytost v hmotném světě, vždy se může setkat s dobrem a zlem, protože tento svět je plný protikladů. Toho, kdo si je trvale vědom Kṛṣṇy, však dobro a zlo neovlivní, neboť upírá pozornost pouze na Kṛṣṇu, svrchovaně dobrou Absolutní Pravdu. Takové vědomí spočívající u Kṛṣṇy staví živou bytost do dokonalého transcendentálního stavu, odborně zvaného samādhi.

Verš

yadā saṁharate cāyaṁ
kūrmo ’ṅgānīva sarvaśaḥ
indriyāṇīndriyārthebhyas
tasya prajñā pratiṣṭhitā

Synonyma

yadā — když; saṁharate — stáhne; ca — také; ayam — on; kūrmaḥ — želva; aṅgāni — údy; iva — jako; sarvaśaḥ — zcela; indriyāṇi — smysly; indriya-arthebhyaḥ — od objektů smyslového vnímání; tasya — jeho; prajñā — vědomí; pratiṣṭhitā — upevněné.

Překlad

Ten, kdo dokáže odpoutat své smysly od objektů smyslového vnímání, tak jako želva zatahuje své údy do krunýře, spočívá neustále na úrovni dokonalého vědomí.

Význam

Yogī, oddaný či seberealizovaná duše, se pozná podle toho, že dokáže ovládat smysly podle svého plánu — na rozdíl od většiny lidí, kteří smyslům slouží a plní jejich požadavky. To je odpověď na otázku, jaké je postavení yogīna. Smysly jsou přirovnávány k jedovatým hadům — chtějí jednat volně a bez omezení. Yogī, oddaný, musí být velice silný, aby dokázal tyto hady ovládat; musí být jako skutečný zaříkávač hadů. Nikdy jim nedovolí jednat nezávisle. Ve zjevených písmech je mnoho pokynů, z nichž některé jsou zákazy a některé příkazy. Dokud je někdo není schopen následovat a zdržet se tak smyslového požitku, není možné, aby byl ustálen na úrovni vědomí Kṛṣṇy. Nejlepším příkladem — uvedeným v tomto verši — je želva. Želva může své údy kdykoliv zasunout a pak je opět kdykoliv vysunout, aby plnily určitý účel. Také osoby, které mají vědomí Kṛṣṇy, používají své smysly pouze za určitým účelem ve službě Pánu a jinak je ponechávají nečinné. Arjuna je nyní poučen, že má používat své smysly ke službě Kṛṣṇovi, nikoliv k vlastnímu uspokojení. Srovnání se želvou, která drží údy v nitru, je příkladem toho, jak udržovat smysly vždy zaměstnané jen službou Pánu.

Verš

viṣayā vinivartante
nirāhārasya dehinaḥ
rasa-varjaṁ raso ’py asya
paraṁ dṛṣṭvā nivartate

Synonyma

viṣayāḥ — objekty smyslového požitku; vinivartante — cvičení v odmítání; nirāhārasya — pomocí zákazových omezení; dehinaḥ — vtělené; rasa-varjam — ke zříkání se chuti; rasaḥ — pocit požitku; api — ačkoliv existuje; asya — jeho; param — mnohem vyšší; dṛṣṭvā — když okusí; nivartate — upustí od.

Překlad

Přestože může být vtělená duše omezena v uspokojování smyslů, zalíbení ve smyslových objektech jí zůstává. Zanechá-li však těchto činností díky tomu, že pozná vyšší chuť, pak bude její vědomí neochvějné.

Význam

Nikdo nemůže zanechat uspokojování smyslů, dokud není na transcendentální úrovni. Omezovat smyslový požitek pomocí pravidel a usměrnění je něco podobného jako zakazovat nemocnému člověku jíst určitá jídla. Pacient nemá takové zákazy rád a ani neztratí na zakázaná jídla chuť. Držet smysly na uzdě nějakým duchovním procesem, jako je například aṣṭāṅga-yoga — sestávající ze stupňů zvaných yama, niyama, āsana, prāṇāyāma, pratyāhāra, dhāraṇā, dhyāna a tak dále — je tedy doporučeno méně inteligentním osobám, které neznají nic lepšího. Avšak ten, kdo si s pokrokem v rozvíjení vědomí Kṛṣṇy vychutnal Kṛṣṇovu krásu, krásu Nejvyššího Pána, již nenachází chuť v mrtvých, hmotných věcech. Omezení jsou tedy určena pro méně inteligentní začátečníky v duchovním životě. Jsou užitečná jen do té doby, než se nalezne chuť, zalíbení ve vědomí Kṛṣṇy. Když si je někdo skutečně vědom Kṛṣṇy, přirozeně ztrácí zálibu ve věcech, které jsou mdlé.

Verš

yatato hy api kaunteya
puruṣasya vipaścitaḥ
indriyāṇi pramāthīni
haranti prasabhaṁ manaḥ

Synonyma

yatataḥ — usilujícího; hi — zajisté; api — navzdory tomu; kaunteya — ó synu Kuntī; puruṣasya — člověka; vipaścitaḥ — který dokáže výborně rozlišovat; indriyāṇi — smysly; pramāthīni — vzrušující; haranti — uvrhají; prasabham — násilím; manaḥ — mysl.

Překlad

Ó Arjuno, smysly jsou tak silné a dravé, že násilím unášejí i mysl člověka, který umí rozlišovat a snaží se je ovládnout.

Význam

Je mnoho mudrců, filozofů a transcendentalistů, kteří se pokoušejí ovládnout smysly, ale bez ohledu na jejich úsilí se stává, že i ti nejpokročilejší z nich někdy vinou rozrušené mysli padnou za oběť hmotnému smyslovému požitku. Dokonce i velkého mudrce a dokonalého yogīna Viśvāmitru svedla Menakā k sexuálnímu požitku, přestože se snažil ovládnout smysly náročnou askezí a yogou. V dějinách světa najdeme mnoho takových příkladů. Pro živou bytost je tedy velice obtížné ovládnout mysl a smysly, aniž by si byla plně vědoma Kṛṣṇy. Pokud nemyslí na Kṛṣṇu, nemůže zanechat smyslného hmotného jednání. Praktický příklad dává Śrī Yāmunācārya, velký světec a oddaný:

yad-avadhi mama cetaḥ kṛṣṇa-pādāravinde
nava-nava-rasa-dhāmany udyataṁ rantum āsīt
tad-avadhi bata nārī-saṅgame smaryamāne
bhavati mukha-vikāraḥ suṣṭhu niṣṭhīvanaṁ ca

“Od té doby, co se má mysl věnuje službě lotosovým nohám Pána Kṛṣṇy a co vychutnávám stále nové transcendentální nálady, odvracím svou tvář, kdykoliv jen pomyslím na pohlavní život se ženou, a odplivnu si nad touto myšlenkou.”

Vědomí Kṛṣṇy je tak transcendentálně příznivé, že díky němu se nám hmotný požitek automaticky znechutí. Je to jako když hladový člověk utiší svůj hlad dostatečným množstvím vydatného jídla. Mahārāja Ambarīṣa přemohl velkého yogīna Durvāsu Muniho rovněž jen tím, že jeho mysl byla na úrovni vědomí Kṛṣṇy (sa vai manaḥ kṛṣṇa-pādāravindayor vacāṁsi vaikuṇṭha-guṇānuvarṇane).

Verš

tāni sarvāṇi saṁyamya
yukta āsīta mat-paraḥ
vaśe hi yasyendriyāṇi
tasya prajñā pratiṣṭhitā

Synonyma

tāni — tyto smysly; sarvāṇi — veškeré; saṁyamya — udržující pod kontrolou; yuktaḥ — zaměstnaný; āsīta — má setrvávat; mat-paraḥ — ve vztahu se Mnou; vaśe — ovládnuté; hi — jistě; yasya — ten, jehož; indriyāṇi — smysly; tasya — jeho; prajñā — vědomí; pratiṣṭhitā — upevněné.

Překlad

Ten, kdo drží své smysly na uzdě, dokonale je ovládá a zaměřuje své vědomí na Mě, je člověk ustálené inteligence.

Význam

V tomto verši je srozumitelně vyloženo, že nejvyšším pojetím dokonalosti yogy je vědomí Kṛṣṇy. Pokud si někdo není vědom Kṛṣṇy, je naprosto nemožné, aby ovládl smysly. Již jsme se zmínili o velkém mudrci Durvāsovi, který vyvolal spor s Mahārājem Ambarīṣem. Jelikož byl pyšný, zbytečně se rozhněval, a své smysly proto nedokázal ovládnout. Naproti tomu král, ačkoliv nebyl tak mocným yogīnem jako mudrc — ale zato byl oddaným Pána — všechny mudrcovy křivdy mlčky snášel, a tak vyšel ze sporu vítězně. Śrīmad-Bhāgavatam (9.4.18Ä20) uvádí, jak král ovládal své smysly díky následujícím přednostem:

sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayor
vacāṁsi vaikuṇṭha-guṇānuvarṇane
karau harer mandira-mārjanādiṣu
śrutiṁ cakārācyuta-sat-kathodaye
mukunda-liṅgālaya-darśane dṛśau
tad-bhṛtya-gātra-sparśe ’ṅga-saṅgamam
ghrāṇaṁ ca tat-pāda-saroja-saurabhe
śrīmat-tulasyā rasanāṁ tad-arpite
pādau hareḥ kṣetra-padānusarpaṇe
śiro hṛṣīkeśa-padābhivandane
kāmaṁ ca dāsye na tu kāma-kāmyayā
yathottama-śloka-janāśrayā ratiḥ

“Král Ambarīṣa upíral mysl na lotosové nohy Pána Kṛṣṇy, svá slova používal k popisování Pánova sídla, ruce k čištění chrámu Pána, uši k poslouchání popisů Pánových zábav, oči ke zhlížení podoby Pána, tělo k dotýkání se těl oddaných, nos k vnímání vůně květů obětovaných lotosovým nohám Pána, jazyk k ochutnávání lístků tulasī obětovaných Pánu, nohy k cestování na svaté místo, kde stojí Pánův chrám, hlavu ke skládání poklon Pánu a své touhy k plnění Pánových tužeb... a tím vším se stal způsobilým být Pánovým mat-para oddaným.”

Výraz mat-para je v této souvislosti velice důležitý. Život Mahārāje Ambarīṣe ukazuje, jak se stát mat-para. Śrīla Baladeva Vidyābhūṣaṇa, velký učenec a ācārya tradice mat-para, poznamenává: mad-bhakti-prabhāvena sarvendriya-vijaya-pūrvikā svātma-dṛṣṭiḥ sulabheti bhāvaḥ. “Smysly lze zcela ovládnout jedině silou oddané služby Kṛṣṇovi.” Někdy se také uvádí příklad ohně: “Pán Viṣṇu, Kṛṣṇa, jenž dlí v srdci yogīna, spálí všechny nečistoty, tak jako planoucí oheň spálí vše v místnosti.” Yoga-sūtra rovněž předepisuje meditaci o Viṣṇuovi — nikoliv o prázdnotě. Takzvaní yogīni, kteří meditují o něčem, co není na úrovni Viṣṇua, pouze ztrácejí čas marným hledáním nějaké vidiny. Musíme si být vědomi Kṛṣṇy—oddáni Osobnosti Božství. To je cíl skutečné yogy.

Verš

dhyāyato viṣayān puṁsaḥ
saṅgas teṣūpajāyate
saṅgāt sañjāyate kāmaḥ
kāmāt krodho ’bhijāyate

Synonyma

dhyāyataḥ — při rozjímání; viṣayān — o smyslových objektech; puṁsaḥ — osoby; saṅgaḥ — připoutanost; teṣu — ke smyslovým objektům; upajāyate — vyvíjí se; saṅgāt — z připoutanosti; sañjāyate — vyvíjí se; kāmaḥ — touha; kāmāt — z touhy; krodhaḥ — hněv; abhijāyate — projevuje se.

Překlad

Když osoba rozjímá o smyslových objektech, vyvíjí k nim připoutanost. Z připoutanosti se projevuje chtíč a z chtíče povstává hněv.

Význam

Ten, kdo si není vědom Kṛṣṇy, je vydán na pospas hmotným touhám, když rozjímá o smyslových objektech. Smysly vyžadují pravé zaměstnání, a pokud nejsou zaměstnány v transcendentální láskyplné službě Pánu, budou hledat uplatnění ve službách materialismu. Každý v hmotném světě, včetně Pána Śivy a Pána Brahmy — o jiných polobozích na nebeských planetách ani nemluvě — podléhá vlivu smyslových objektů. Jediným způsobem, jak se dostat z tohoto labyrintu hmotné existence, je rozvinout vědomí Kṛṣṇy. Pán Śiva byl jednou pohroužen v hluboké meditaci, ale když ho Pārvatī vybídla ke smyslovému požitku, přijal její návrh, a následkem toho se narodil Kārtikeya. Když byl Haridāsa Ṭhākura mladým oddaným Pána, sváděla ho podobným způsobem inkarnace Māyā-devī, ale Haridāsa díky své ryzí oddanosti Pánu Kṛṣṇovi ve zkoušce snadno obstál. Jak dokládá výše uvedený verš Śrī Yāmunācāryi, Pánův upřímný oddaný se straní všeho hmotného smyslového požitku díky své vyšší chuti, zalíbení v duchovním požitku ve společnosti Pána. To je tajemství úspěchu. Ten, kdo si není vědom Kṛṣṇy, proto může sebelépe ovládat smysly umělým potlačováním, ale nakonec stejně neuspěje, neboť i ta nejnepatrnější myšlenka na smyslový požitek ho dožene k ukojení jeho tužeb.

Verš

krodhād bhavati sammohaḥ
sammohāt smṛti-vibhramaḥ
smṛti-bhraṁśād buddhi-nāśo
buddhi-nāśāt praṇaśyati

Synonyma

krodhāt — z hněvu; bhavati — nastává; sammohaḥ — úplná iluze; sammohāt — z iluze; smṛti — paměti; vibhramaḥ — zmatení; smṛti-bhraṁśāt — po zmatení paměti; buddhi-nāśaḥ — ztráta inteligence; buddhi-nāśāt — a ze ztráty inteligence; praṇaśyati — osoba poklesne.

Překlad

Z hněvu povstává naprostá iluze a z iluze zmatení paměti. Když je zmatena paměť, dojde ke ztrátě inteligence, a když je ztracena inteligence, padá živá bytost znovu do hmotné tůně.

Význam

Śrīla Rūpa Gosvāmī nás ve svém díle Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.256) učí:

prāpañcikatayā buddhyā
hari-sambandhi-vastunaḥ
mumukṣubhiḥ parityāgo
vairāgyaṁ phalgu kathyate

(Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.258)

Rozvinutím vědomí Kṛṣṇy lze poznat, že vše má své použití ve službě Pánu. Ti, kteří o vědomí Kṛṣṇy nic nevědí, se nepřirozeně snaží vyhýbat hmotným objektům, a výsledkem je, že i když se chtějí vysvobodit z pout hmoty, nedosáhnou dokonalé úrovně odříkání. Jejich takzvané odříkání se nazývá phalgu, méně důležité. Naopak ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy, ví, jak vše použít ve službě Pánu, a proto nepadne za obět hmotnému vědomí. Zastánci impersonalismu jsou například toho názoru, že Pán či Absolutno jakožto neosobní nemůže jíst. Impersonalista se snaží vyhýbat dobrému jídlu, ale oddaný ví, že Kṛṣṇa je nejvyšší poživatel a že jí vše, co Mu je s oddaností nabízeno. A po obětování chutného jídla Pánu oddaný přijímá k jídlu zbytky zvané prasādam. Tak se vše zduchovní a nehrozí mu, že by poklesl. Oddaný přijímá prasādam vědom si Kṛṣṇy, zatímco neoddaný ho považuje za hmotné, a tak ho odmítá. Impersonalista si tedy kvůli svému nepřirozenému odříkání nemůže užívat života, a proto ho i nepatrné vzrušení mysli stáhne zpět do tůně hmotné existence. Je řečeno, že i když taková duše dospěje k osvobození, znovu poklesne, jelikož nemá oporu v oddané službě.

Verš

rāga-dveṣa-vimuktais tu
viṣayān indriyaiś caran
ātma-vaśyair vidheyātmā
prasādam adhigacchati

Synonyma

rāga — připoutanost; dveṣa — a odpor; vimuktaiḥ — tím, kdo se oprostil od; tu — ale; viṣayān — smyslové objekty; indriyaiḥ — smysly; caran — jednající vůči; ātma-vaśyaiḥ — dotyčným ovládané; vidheya-ātmā — ten, kdo dodržuje usměrňující zásady svobody; prasādam — milost Pána; adhigacchati — získá.

Překlad

Avšak ten, kdo je prostý veškeré připoutanosti i odporu a dokáže ovládat své smysly pomocí usměrňujících zásad svobody, může být obdařen úplnou milostí Pána.

Význam

Již bylo vysvětleno, že živá bytost může nějakou nepřirozenou metodou zvnějšku ovládat své smysly, ale dokud nebudou zaměstnány transcendentální službou Pánu, hrozí velké nebezpečí, že poklesne. Oddaný, který si je plně vědom Kṛṣṇy, sice může být zdánlivě na smyslové úrovni, ale díky svému vědomí Kṛṣṇy ve skutečnosti není k činnostem smyslů poután. Nezajímá se o nic jiného než o Kṛṣṇovu spokojenost; proto je transcendentální vůči veškeré připoutanosti a odpoutanosti. Pokud Kṛṣṇa chce, oddaný může učinit cokoliv, co obvykle není žádoucí, a jestliže Kṛṣṇa nechce, oddaný neudělá, co by obyčejně pro svou spokojenost udělal. To, zda bude jednat nebo ne, je tedy v jeho moci, neboť jedná jen pod vedením Kṛṣṇy. Takové vědomí je známkou bezpříčinné milosti Pána, kterou může být oddaný obdařen i přesto, že je poután k úrovni smyslů.

Verš

prasāde sarva-duḥkhānāṁ
hānir asyopajāyate
prasanna-cetaso hy āśu
buddhiḥ paryavatiṣṭhate

Synonyma

prasāde — když byl obdařen bezpříčinnou milostí Pána; sarva — všech; duḥkhānām — hmotných strastí; hāniḥ — zničení; asya — jeho; upajāyate — nastává; prasanna-cetasaḥ — šťastného v mysli; hi — jistě; āśu — velice brzy; buddhiḥ — inteligence; pari — dostatečně; avatiṣṭhate — ustálí se.

Překlad

Pro toho, kdo je takto spokojený (na úrovni vědomí Kṛṣṇy), přestává existovat utrpení trojího druhu, kterým se vyznačuje hmotná existence; když má toto šťastné vědomí, jeho inteligence se brzy ustálí.

Verš

nāsti buddhir ayuktasya
na cāyuktasya bhāvanā
na cābhāvayataḥ śāntir
aśāntasya kutaḥ sukham

Synonyma

na asti — nemůže být; buddhiḥ — transcendentální inteligence; ayuktasya — toho, kdo není spojený (vědomím Kṛṣṇy); na — ne; ca — a; ayuktasya — toho, komu se nedostává vědomí Kṛṣṇy; bhāvanā — ustálená mysl (ve štěstí); na — ne; ca — a; abhāvayataḥ — toho, kdo se neustálil; śāntiḥ — klid; aśāntasya — neklidného; kutaḥ — kde je; sukham — štěstí.

Překlad

Ten, kdo není spojen s Nejvyšším (skrze vědomí Kṛṣṇy), nemůže mít ani transcendentální inteligenci, ani ustálenou mysl, bez nichž nelze dosáhnout klidu. A jak by mohlo bez klidu být nějaké štěstí?

Význam

Dokud živá bytost nemá vědomí Kṛṣṇy, nemůže žít v klidu. V páté kapitole (5.29) je to doloženo — skutečného klidu může dosáhnout, až bude vědět, že Kṛṣṇa jediný si užívá všech výsledků obětí a askeze, je vlastníkem všech vesmírů a skutečným přítelem všech živých bytostí. Jestliže si tedy někdo není vědom Kṛṣṇy, jeho mysl nemůže mít konečný cíl. Nepokoj každý zažívá proto, že postrádá konečný cíl, ale když si je někdo jistý, že Kṛṣṇa je poživatelem, vlastníkem a přítelem všech a všeho, pak může — s ustálenou myslí — přivodit klid. Ten, kdo jedná bez vztahu s Kṛṣṇou, je tedy vždy plný úzkosti a nenachází klid, ani kdyby sebevíce předstíral vyrovnanost a duchovní pokrok. Vědomí Kṛṣṇy je stav klidu, který se projeví sám od sebe a kterého lze dosáhnout jedině ve vztahu s Kṛṣṇou.

Verš

indriyāṇāṁ hi caratāṁ
yan mano ’nuvidhīyate
tad asya harati prajñāṁ
vāyur nāvam ivāmbhasi

Synonyma

indriyāṇām — smyslů; hi — zajisté; caratām — bloumání; yat — s čím; manaḥ — mysl; anuvidhīyate — začne se neustále zabývat; tat — to; asya — jeho; harati — unáší; prajñām — inteligenci; vāyuḥ — vítr; nāvam — loď; iva — jako; ambhasi — na vodě.

Překlad

Tak jako na vodě silný vítr odvane loď, i jediný z bloumajících smyslů, na který se zaměří mysl, může odnést inteligenci člověka.

Význam

Pokud nejsou všechny smysly zaměstnány službou Pánu, může i jediný z nich, který se oddává smyslovému požitku, svést oddaného z cesty transcendentálního pokroku. Jak je zřejmé ze života Mahārāje Ambarīṣe, všechny smysly musí být zapojeny do činností, které provází vědomí Kṛṣṇy — to je správný způsob ovládání mysli.

Verš

tasmād yasya mahā-bāho
nigṛhītāni sarvaśaḥ
indriyāṇīndriyārthebhyas
tasya prajñā pratiṣṭhitā

Synonyma

tasmāt — proto; yasya — jehož; mahā-bāho — ó muži mocných paží; nigṛhītāni — takto omezeny; sarvaśaḥ — na všech stranách; indriyāṇi — smysly; indriya-arthebhyaḥ — od smyslových objektů; tasya — jeho; prajñā — inteligence; pratiṣṭhitā — ustálená.

Překlad

Ó válečníku mocných paží, proto má ten, jehož smysly jsou oddáleny od smyslových objektů, nepochybně ustálenou inteligenci.

Význam

Síly, které nutí k uspokojování smyslů, lze přemoci jedině vědomím Kṛṣṇy neboli zaměstnáním všech smyslů transcendentální láskyplnou službou Pánu. Tak jako mohou být nepřátelé přemoženi silnějším protivníkem, lze si podmanit i smysly; avšak pouze neustálým sloužením Pánu, nikoliv samotným lidským úsilím. Ten, kdo pochopil tuto skutečnost — že ustálené inteligence je možné dosáhnout jedině jednáním s vědomím Kṛṣṇy a že v tomto umění se je třeba cvičit pod vedením pravého duchovního učitele — je nazýván sādhaka, osoba způsobilá k osvobození.

Verš

yā niśā sarva-bhūtānāṁ
tasyāṁ jāgarti saṁyamī
yasyāṁ jāgrati bhūtāni
sā niśā paśyato muneḥ

Synonyma

— co; niśā — je nocí; sarva — všech; bhūtānām — živých bytostí; tasyām — v tom; jāgarti — bdí; saṁyamī — ten, který ovládá sám sebe; yasyām — ve kterém; jāgrati — bdí; bhūtāni — všechny bytosti; — to je; niśā — nocí; paśyataḥ — pro toho, kdo zkoumá své nitro; muneḥ — mudrce.

Překlad

To, co je pro všechny bytosti nocí, je časem bdění pro toho, kdo ovládá sám sebe. A to, co je pro všechny bytosti čas bdění, je pro toho, kdo zkoumá své nitro, naopak noc.

Význam

Jsou dva druhy inteligentních lidí: jeden je inteligentní pokud jde o hmotné činnosti zaměřené na uspokojování smyslů a druhý hledí do svého nitra a uvědomuje si nutnost rozvoje seberealizace. Činnosti tohoto introspektivního mudrce, přemýšlivého člověka, jsou nocí pro ty, kdo jsou pohrouženi do hmoty. Materialisté v této noci spí, neboť nevědí nic o seberealizaci. Mudrc, který hledí do svého nitra, zůstává v “noci” materialistických lidí bdělý. S postupným duchovním pokrokem pociťuje transcendentální radost, zatímco člověk zaneprázdněný materialistickými činnostmi — který “spí”, pokud jde o seberealizaci — sní o různých smyslových radostech a tak se někdy ve svém spánku cítí šťastný a jindy nešťastný. Introspektivní člověk je vůči materialistickému štěstí a neštěstí vždy netečný. Pokračuje ve svých činnostech charakteristických pro seberealizaci, neovlivněn hmotnými reakcemi.

Verš

āpūryamāṇam acala-pratiṣṭhaṁ
samudram āpaḥ praviśanti yadvat
tadvat kāmā yaṁ praviśanti sarve
sa śāntim āpnoti na kāma-kāmī

Synonyma

āpūryamāṇam — neustále plněný; acala-pratiṣṭham — zůstává stálý; samudram — do oceánu; āpaḥ — vody; praviśanti — vstupují; yadvat — jako; tadvat — tak; kāmāḥ — touhy; yam — do koho; praviśanti — vstupují; sarve — všechny; saḥ — tato osoba; śāntim — klidu a míru; āpnoti — dosáhne; na — ne; kāma-kāmī — ten, kdo touží po splnění tužeb.

Překlad

Klidu a míru může dosáhnout jen ten, koho neznepokojuje neustálý tok tužeb — jež přicházejí stejně, jako se řeky vlévají do oceánu, který je tak věčně plněn, ale přesto zůstává vždy klidný — a nikoliv ten, kdo chce tyto touhy ukojit.

Význam

Obrovský oceán je vždy plný vody, ale přesto jí do něj přitéká neustále víc a víc, zvláště v období dešťů. Oceán se však nezmění, je klidný — nerozbouří ho to a nepřekročí kvůli tomu hranice svých břehů. To platí také o tom, kdo neochvějně setrvává na úrovni vědomí Kṛṣṇy. Dokud máme hmotné tělo, jeho požadování smyslového požitku bude pokračovat. Oddaného však takové touhy nerozrušují, protože je v nitru naplněn. Ten, kdo má vědomí Kṛṣṇy, nic nepostrádá, neboť Pán se stará o všechny jeho hmotné potřeby. Proto je jako oceán — vždy naplněn ve svém nitru. Touhy k němu mohou přicházet jako vody řek, jež se vlévají do oceánu, ale on i nadále neochvějně pokračuje ve svých činnostech a touhami po smyslovém požitku není ani v nejmenším rozrušen. Podle toho se pozná, kdo si je vědom Kṛṣṇy — je to ten, kdo ztratil veškerý zájem o hmotné uspokojování smyslů, přestože u něho takové touhy ještě mohou přetrvávat. Jelikož je vždy spokojený v transcendentální láskyplné službě Pánu, dokáže zůstat stálý jako oceán, a proto se těší dokonalému klidu. Jiní, kteří chtějí ukojit touhy — po hmotném úspěchu nebo dokonce i po osvobození — ovšem klidu nikdy nedosáhnou. Ti, kdo pracují s touhou po plodech své práce, osoby usilující o vysvobození i yogīni, kteří se snaží získat mystické síly, jsou kvůli nesplněným touhám nešťastní. Avšak ten, kdo jedná s vědomím Kṛṣṇy, je šťastný, když slouží Pánu, a žádné nesplněné touhy nemá. Ve skutečnosti netouží ani po vysvobození z takzvaných pout hmoty. Oddaní Kṛṣṇy nemají žádné hmotné touhy, a proto žijí v dokonalém klidu.

Verš

vihāya kāmān yaḥ sarvān
pumāṁś carati niḥspṛhaḥ
nirmamo nirahaṅkāraḥ
sa śāntim adhigacchati

Synonyma

vihāya — zříkající se; kāmān — hmotných tužeb po smyslovém požitku; yaḥ — kdo; sarvān — všech; pumān — osoba; carati — žije; niḥspṛhaḥ — bez tužeb; nirmamaḥ — bez vlastnického pocitu; nirahaṅkāraḥ — bez falešného ega; saḥ — on; śāntim — dokonalého klidu a míru; adhigacchati — dosáhne.

Překlad

Skutečného klidu dosáhne jedině ten, kdo odmítl všechny touhy po smyslovém požitku a žije bez tužeb, zřekl se jakéhokoliv pocitu vlastnictví a je prostý falešného ega.

Význam

Být bez tužeb znamená netoužit po ničem, co má za cíl uspokojení smyslů. Jinými slovy, toužíme-li po vědomí Kṛṣṇy, jsme ve skutečnosti prosti tužeb. Chápat své skutečné postavení věčného Kṛṣṇova služebníka a neprohlašovat mylně hmotné tělo za sebe samotného ani si nepřivlastňovat neprávem nic na světě je dokonalá úroveň vědomí Kṛṣṇy. Ten, kdo se na ní nachází, ví, že vlastníkem všeho je Kṛṣṇa, a proto se vše musí používat k Jeho uspokojení. Arjuna nechtěl bojovat, aby uspokojil vlastní smysly, ale když dospěl k úplnému vědomí Kṛṣṇy, bojoval proto, že to po něm žádal Kṛṣṇa. Pro sebe bojovat nechtěl, ale pro Kṛṣṇu tentýž Arjuna bojoval, jak nejlépe uměl. Skutečně nemít touhy znamená toužit po uspokojení Kṛṣṇy; ne se nepřirozeně snažit všechny touhy zapudit. Živá bytost nemůže být bez tužeb, bez citu, ale musí změnit jejich povahu. Ten, kdo nemá hmotné touhy, dobře ví, že vše patří Kṛṣṇovi (īśāvāsyam idaṁ sarvam), a proto netvrdí, že něco vlastní. Takové transcendentální poznání se zakládá na seberealizaci — na jistotě, že každá živá bytost je věčnou nedílnou duchovní částí Kṛṣṇy a její věčné postavení tedy nikdy není na úrovni Kṛṣṇova postavení nebo výše. Toto porozumění vědomí Kṛṣṇy je základním principem skutečného klidu.

Verš

eṣā brāhmī sthitiḥ pārtha
naināṁ prāpya vimuhyati
sthitvāsyām anta-kāle ’pi
brahma-nirvāṇam ṛcchati

Synonyma

eṣā — toto; brāhmī — duchovní; sthitiḥ — postavení; pārtha — ó synu Pṛthy; na — nikdy; enām — toto; prāpya — získávající; vimuhyati — zmatený; sthitvā — když setrvává; asyām — v tomto; anta-kāle — na konci života; api — také; brahma-nirvāṇam — duchovního království Boha; ṛcchati — dosáhne.

Překlad

Tak vypadá duchovní a božský život a ten, kdo ho dosáhl, není zmatený. Jestliže je člověk v takovém stavu i v hodině smrti, může vejít do království Boha.

Význam

Vědomí Kṛṣṇy neboli božského života může každý jednotlivec dosáhnout okamžitě, za jediný moment — a nebo tohoto stavu nemusí dosáhnout ani za milióny životů. Je to pouze otázka poznání a přijetí skutečnosti. Khaṭvāṅga Mahārāja dosáhl tohoto stavu jen několik minut před smrtí — tím, že se odevzdal Kṛṣṇovi. Nirvāṇa znamená ukončení materialistického způsobu života. Podle budhistické filozofie bude po tomto hmotném životě následovat pouze prázdnota, ale Bhagavad-gītā učí něco jiného. Po završení hmotného života začíná život, který je opravdový. Omezenému materialistovi stačí vědět, že tento materialistický způsob života musí skončit, ale pro duchovně pokročilé je tu informace, že existuje ještě další život. Pokud se před ukončením nynějšího života někomu poštěstí rozvinout vědomí Kṛṣṇy, dosáhne okamžitě úrovně zvané brahma-nirvāṇa. Království Boha a oddaná služba Pánu se od sebe neliší. Obojí je na absolutní úrovni, a prokazovat transcendentální láskyplnou službu Pánu tedy znamená totéž co dosáhnout duchovního království. V hmotném světě probíhají činnosti provázené smyslovým požitkem, zatímco v duchovním světě jsou činnosti provázené vědomím Kṛṣṇy. Dosáhnout vědomí Kṛṣṇy ještě v tomto životě znamená bezprostředně dosáhnout Brahmanu a ten, kdo setrvává na úrovni vědomí Kṛṣṇy, již vešel do království Boha.

Brahman je pravým opakem hmoty; brāhmī sthiti proto znamená “nikoliv na úrovni hmotných činností”. Oddaná služba Pánu je v Bhagavad-gītě uznávána za činnost na úrovni osvobození (sa guṇān samatītyaitān brahma-bhūyāya kalpate). Brāhmī sthiti je tedy vysvobození z pout hmoty.

Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura předložil shrnutí, že tato druhá kapitola představuje obsah celého díla. Tématy Bhagavad-gīty jsou karma-yoga, jñāna-yoga a bhakti-yoga, oddaná služba. V druhé kapitole se hovořilo o karma-yoze a jñāna-yoze a rovněž byla stručně uvedena bhakti-yoga.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady ke druhé kapitole Śrīmad Bhagavad-gīty, pojednávající o jejím obsahu.