Skip to main content

KAPITOLA DVACÁTÁ PÁTÁ

Jak se všichni obyvatelé Váránasí stali vaiṣṇavy

Následuje shrnutí dvacáté páté kapitoly. Ve Váránasí žil jeden brāhmaṇa z Maháráštry, který byl velkým oddaným Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Vždy byl velmi rád, když slyšel o Pánově slávě, a byl to on, kdo připravil situaci pro to, že se ze všech sannyāsīch z Váránasí stali oddaní Pána Caitanyi Mahāprabhua. Pozval je totiž všechny do svého domu, aby se setkali se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem, což bylo popsáno v sedmé kapitole Ādi-līly. Od toho dne byl Śrī Caitanya Mahāprabhu ve Váránasí známý a mnoho důležitých obyvatel města se stalo Jeho následovníky. Jeden ze žáků velkého sannyāsīho Prakāśānandy Sarasvatīho se postupně oddal Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi a Prakāśānandovi Sarasvatīmu Śrī Caitanyu Mahāprabhua popisoval a různými argumenty podporoval Jeho názory.

Jednoho dne se šel Śrī Caitanya Mahāprabhu vykoupat do Paňčanady. Všichni Jeho oddaní potom začali zpívat Hare Kṛṣṇa mantru před chrámem Bindu Mādhavy. Tehdy za Pánem přišel Prakāśānanda Sarasvatī se všemi svými oddanými, okamžitě padl u nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua a velmi litoval toho, jak se dříve vůči Pánu choval. Poté se Śrī Caitanyi Mahāprabhua zeptal na oddanou službu podle Vedānta-sūtry a Pán mu pověděl o oddané službě, jak ji schvalují velké osobnosti znalé Vedānta-sūtry. Śrī Caitanya Mahāprabhu zdůraznil, že Śrīmad-Bhāgavatam je pravým komentářem Vedānta-sūtry, a potom vysvětlil catuḥ-slokī (čtyři verše) Śrīmad-Bhāgavatamu, které tvoří jeho podstatu.

Od toho dne se stali všichni sannyāsī z Váránasí oddanými Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Před návratem do svého sídla v Džagannáth Purí Pán řekl Sanātanovi Gosvāmīmu, aby šel do Vrindávanu, a sám odešel do Džagannáth Purí. Kavirāja Gosvāmī potom píše o Śrīlovi Rūpovi Gosvāmīm, Sanātanovi Gosvāmīm a Subuddhim Rāyovi. Śrī Caitanya Mahāprabhu se do Džagannáth Purí vrátil přes rozlehlý les Džhárkhand ve střední Indii. Na konci této kapitoly Kavirāja Gosvāmī shrnuje události madhya-līly a vybízí každou živou bytost ke čtení této vznešené knihy o zábavách Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 1:
Poté, co ze všech obyvatel Váránasí v čele se sannyāsīmi učinil vaiṣṇavy, a poté, co zevrubně poučil Sanātanu Gosvāmīho, se Śrī Caitanya Mahāprabhu vrátil do Džagannáth Purí.
Text 2:
Sláva Pánu Caitanyovi! Sláva Pánu Nityānandovi! Sláva Advaitacandrovi! Sláva všem oddaným Pána Caitanyi!
Text 3:
Pán Caitanya Mahāprabhu celé dva měsíce učil Sanātanu Gosvāmīho všem závěrům oddané služby.
Text 4:
Po celou dobu pobytu Śrī Caitanyi Mahāprabhua ve Váránasí Mu velmi humorným způsobem zpíval Hare Kṛṣṇa mahā-mantru a další písně Paramānanda Kīrtanīyā, Candraśekharův přítel.
Text 5:
Oddaní Śrī Caitanyi Mahāprabhua byli nesmírně sklíčení, když slyšeli, jak Ho māyāvādští sannyāsī z Váránasí pomlouvají. Aby Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu své oddané potěšil, prokázal sannyāsīm milost.
Text 6:
To, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu vysvobodil sannyāsī z Váránasí, jsem již obšírně popsal v sedmé kapitole Ādi-līly, ale v této kapitole to stručně zopakuji.
Text 7:
Brāhmaṇa z Maháráštry se doslechl, jak māyāvādští sannyāsī pomlouvají Śrī Caitanyu Mahāprabhua po celém Váránasí, a sklíčeně o tom přemýšlel.
Text 8:
Brāhmaṇa z Maháráštry uvažoval: „Každý, kdo se zblízka seznámí s vlastnostmi Śrī Caitanyi Mahāprabhua, si okamžitě uvědomí Jeho osobnost a přijme Ho jako Nejvyššího Pána.“
Text 9:
„Kdyby se mi nějak podařilo shromáždit všechny sannyāsī, jistě se stanou Jeho oddanými, až uvidí Jeho vlastnosti.“
Text 10:
„Po zbytek života musím žít ve Váránasí. Pokud se nepokusím tento plán uskutečnit, určitě mě bude sužovat deprese.“
Text 11:
S těmito úvahami brāhmaṇa z Maháráštry pozval všechny sannyāsī z Váránasí a nakonec šel pozvat také Śrī Caitanyu Mahāprabhua.
Text 12:
Právě tehdy slyšeli pomluvy Śrī Caitanyi Mahāprabhua i Candraśekhara s Tapanou Miśrou a nesmírně je to rmoutilo. Přišli proto k lotosovým nohám Śrī Caitanyi Mahāprabhua, aby Mu předložili určitou žádost.
Text 13:
Přednesli svou žádost, a když Śrī Caitanya Mahāprabhu viděl, jak jsou Jeho oddaní zarmoucení, rozhodl se změnit mysli māyāvādských sannyāsīch.
Text 14:
Ve chvíli, kdy Śrī Caitanya Mahāprabhu vážně uvažoval o setkání s māyāvādskými sannyāsīmi, za Ním přišel brāhmaṇa z Maháráštry, aby Jej pozval. Brāhmaṇa se dotkl lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua a s velkou pokorou přednesl své pozvání.
Text 15:
Śrī Caitanya Mahāprabhu pozvání přijal a dalšího dne po dokončení svých poledních povinností odešel do brāhmaṇova domu.
Text 16:
To, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu osvobodil māyāvādské sannyāsī, jsem již popsal v sedmé kapitole Ādi-līly při popisování slávy Pañca-tattvy – Śrī Caitanyi Mahāprabhua, Śrī Nityānandy Prabhua, Advaity Prabhua, Gadādhara Prabhua a Śrīvāse.
Text 17:
Nechci zvětšovat rozsah této knihy dalšími popisy, protože jsem již tuto událost velmi podrobně popsal v sedmé kapitole Ādi-līly. Do této kapitoly však zahrnu vše, co jsem tam nenapsal.
Text 18:
Od toho dne, kdy Śrī Caitanya Mahāprabhu projevil svou milost māyāvādským sannyāsīm, obyvatelé Váránasí o této události hodně rozmlouvali.
Text 19:
Od toho dne přicházely Śrī Caitanyu Mahāprabhua zhlédnout davy lidí a učenci znalí různých písem s Pánem probírali různá témata.
Text 20:
Když lidé za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem přicházeli hovořit o podstatě různých písem, Pán jejich mylné závěry porážel a ustanovoval svrchovanost oddané služby Pánu. Zdvořile tak měnil jejich mysl prostřednictvím logiky a argumentů.
Text 21:
Jakmile lidé dostali pokyny od Śrī Caitanyi Mahāprabhua, začali zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. Každý se tak smál, zpíval a tančil s Pánem.
Text 22:
Všichni māyāvādští sannyāsī se Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi uctivě poklonili, zanechali svých studií Vedānty a māyāvādské filosofie a začali hovořit o Pánovu hnutí.
Text 23:
V tomto shromáždění promluvil jeden ze žáků Prakāśānandy Sarasvatīho, který byl stejně učený jako jeho guru, a vzdal Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi veškerou úctu.
Text 24:
Prohlásil: „Śrī Caitanya Mahāprabhu je samotný Nārāyaṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, a Vedānta-sūtru vysvětluje moc pěkným způsobem.“
Text 25:
„Śrī Caitanya Mahāprabhu vysvětluje přímý význam Upaniṣad. Když to učenci slyší, jejich mysli a uši jsou uspokojeny.“
Text 26:
„Śaṅkarācārya se vyhýbá přímým významům Vedānta-sūtry i Upaniṣad a vymýšlí si nějaký jiný výklad.“
Text 27:
„Všechny Śaṅkarācāryovy výklady jsou vymyšlené. Učenci říkají, že tyto výmysly uznávají, ale srdce zůstává nedotčené.“
Text 28:
„Slova Śrī Kṛṣṇy Caitanyi Mahāprabhua jsou pevná a přesvědčivá, a já je přijímám jako pravdu. V tomto věku Kali není možné se vysvobodit ze spárů hmoty pouhým formálním přijetím stavu odříkání.“
Text 29:
„To, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu vysvětluje verš začínající slovy ,harer nāma harer nāmà, je nejen příjemné na poslech, ale je to také silný a skutečný důkaz.“
Text 30:
„Bez oddané služby Pánu nelze v tomto věku Kali dosáhnout osvobození. V tomto věku dosáhne velmi snadno osvobození i ten, kdo zpívá Kṛṣṇovo svaté jméno nedokonale.“
Text 31:
„  ,Můj drahý Pane, oddaná služba Tobě je jedinou příznivou cestou. Pokud ji někdo vymění za spekulativní poznání nebo pochopení, že živé bytosti jsou duše a hmotný svět je falešný, dostane se do velkých nesnází. Získá jen potíže a nepříznivé činnosti. Jeho činnosti připomínají mlácení prázdné rýžové slupky. Jeho námaha je k ničemu.`  “
Text 32:
„  ,Ó Pane, který máš oči jako lotosové květy. Ti, kdo si o sobě myslí, že jsou osvobozeni v tomto životě, aniž by Ti oddaně sloužili, mají nečistou inteligenci. Protože opomíjejí službu Tvým lotosovým nohám, znovu poklesnou, a to přesto, že podstupovali tvrdou askezi a povýšili se na úroveň realizace neosobního Brahmanu.,“
Text 33:
„Slovo ,Brahmaǹ (,největší̀) označuje Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, jenž v úplnosti oplývá šesti vznešenými atributy. Pokud se na to však budeme dívat jednostranným pohledem impersonalistů, ubírá to Jeho úplnosti.“
Text 34:
„Védy, Upaniṣady, Brahma-sūtra i Purāṇy popisují činnosti duchovní energie Pána. Pokud někdo není schopen uznat Pánovy osobní činnosti, jen se hloupě posmívá a předkládá neosobní popis.“
Text 35:
„Māyāvādī neuznávají, že osobní podoba Pána je duchovní a plná blaženosti. To je velký hřích. Výroky Śrī Caitanyi Mahāprabhua jsou ve skutečnosti pravdivé.“
Text 36:
„  ,Ó nejvyšší, transcendentální podoba, kterou nyní vidím, je plná transcendentální blaženosti. Září a není znečištěná hmotnou energií. Můj Pane, není lepšího pochopení Tvé existence, než je toto. Ty jsi Nejvyšší Duše a stvořitel hmotného světa. Od stvořené podoby a různorodosti se zcela lišíš. Upřímně přijímám útočiště u této Tvé podoby, kterou nyní vidím. Tato podoba je původním zdrojem všech živých bytostí i jejich smyslů.̀  “
Text 37:
„  ,Pán Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, je příčina všech příčin. Je minulostí, současností i budoucností a je pohyblivý i nehybný. Je největší i nejmenší a lze Jej vidět a přímo Jej vnímat. Védská literatura Ho oslavuje. Vše je Kṛṣṇa a bez Něho nic neexistuje. Je kořenem veškerého pochopení a je tím, co lze pochopit pomocí všech slov.̀  “
Text 38:
„  ,Ó nejpříznivější! Pro náš prospěch nám umožňuješ Tě uctívat ve Tvé transcendentální podobě, kterou nám ukazuješ v naší meditaci. S úctou se klaníme Tobě, Nejvyšší Osobě, a uctíváme Tebe, jehož impersonalisté kvůli svému chabému poznání neuznávají, pročež musí sestoupit do pekelných podmínek.̀  “
Text 39:
„  ,Hlupáci Mě hanobí, protože se zjevuji jako lidská bytost. Neznají Mé svrchované postavení příčiny všech příčin a stvořitele hmotné energie.̀  “
Text 40:
„  ,Ty, kdo cítí zášť vůči Mé podobě a jsou krutí, podlí a nejnižší z lidí, neustále uvrhám do pekelných podmínek v různých démonských druzích života.̀  “
Text 41:
„Śrīpāda Śaṅkarācārya neuznává proměnu energie. Snažil se prosadit teorii iluze a vymlouval se na to, že Vyāsadeva udělal chybu.“
Text 42:
„Śrīpāda Śaṅkarācārya předložil svůj výklad a vymyšlený význam, který se rozumnému člověku nemůže zamlouvat. Udělal to proto, aby přesvědčil ateisty a přivedl je pod svou vládu.“
Text 43:
„Ateisté s māyāvādskými filosofy v čele se nezajímají o osvobození či Kṛṣṇovu milost. Jen dále doplňují ateistickou filosofii falešnými argumenty a protichůdnými teoriemi a duchovní záležitosti neberou v úvahu, ani se do nich nezapojují.“
Text 44:
„Závěr je takový, že význam Vedānta-sūtry je zahalený Śaṅkarācāryovými vymyšlenými výklady. Vše, co Śrī Kṛṣṇa Caitanya Mahāprabhu řekl, je dokonale pravdivé.“
Text 45:
„Každý význam, který předkládá Śrī Caitanya Mahāprabhu, je dokonalý. Všechny ostatní výklady jsou jen zkreslováním.“
Text 46:
Jakmile tento žák Prakāśānandy Sarasvatīho dohovořil, začal zpívat svaté jméno Kṛṣṇy. Když to Prakāśānanda Sarasvatī slyšel, promluvil následovně.
Text 47:
Prakāśānanda Sarasvatī řekl: „Śaṅkarācārya se vehementně snažil prosadit filosofii jednoty. Vedānta-sūtru neboli vedāntu proto vysvětlil jiným způsobem, aby tuto filosofii jednoty podpořil.“
Text 48:
„Pokud někdo uzná Osobnost Božství, nelze prosadit filosofii, která říká, že Bůh a živá bytost jsou totéž. Śaṅkarācārya se tedy proti Osobnosti Božství snažil argumentovat a popřel zjevená písma všeho druhu.“
Text 49:
„Je jasné, že ten, kdo chce prosadit svůj vlastní názor nebo filosofii, nemůže žádné písmo vysvětlit podle zásady přímého výkladu.“
Text 50:
„Stoupenci filosofie mīmāṁsy docházejí k závěru, že pokud existuje Bůh, pak je podřízený našim ploduchtivým činnostem. Sāṅkhyoví filosofové zase zkoumají tento vesmírný projev a říkají, že příčinou vesmíru je hmotná příroda.“
Text 51:
„Následovníci nyāyi, filosofie logiky, tvrdí, že příčinou vesmírného projevu je atom, a māyāvādští filosofové tvrdí, že příčinou vesmírného projevu je záře neosobního Brahmanu.“
Text 52:
„Filosofové následující Patañjaliho říkají, že když je člověk seberealizovaný, pozná Pána. Podle Véd a védských zásad je původní příčinou také Nejvyšší Osobnost Božství.“
Text 53:
„Vyāsadeva těchto šest filosofických tezí prostudoval a bezezbytku je všechny shrnul v aforismech filosofie vedānty.“
Text 54:
„Podle filosofie vedānty je Absolutní Pravda osoba. Je-li použito slovo ,nirguṇà (,bez vlastností̀), rozumí se tím, že Pánovy vlastnosti jsou naprosto duchovní.“
Text 55:
„Žádný ze zmíněných filosofů se o Nejvyšší Osobnost Božství, příčinu všech příčin, ve skutečnosti nezajímá. Neustále jsou zaneprázdněni vyvracením ostatních filosofických teorií a předkládáním svých.“
Text 56:
„Studováním těchto šesti filosofických teorií nelze dosáhnout Absolutní Pravdy. Je proto naší povinností následovat cestu mahājanů neboli autorit. Cokoliv oni říkají, je třeba přijmout jako nejvyšší pravdu.“
Text 57:
„  ,Suché argumenty k žádným závěrům nevedou. Velká osobnost není považována za velkého mudrce, pokud se její názor neliší od ostatních. Na správnou cestu chápání náboženských zásad nelze dospět pouhým studiem Véd, protože jsou různorodé. Ucelená pravda ohledně náboženských zásad je ukryta v srdci ryzí seberealizované osoby. Člověk by proto měl, jak potvrzují śāstry, přijmout každou cestu, kterou hlásají mahājanové.̀  “
Text 58:
„Slova Śrī Caitanyi Mahāprabhua jsou sprchou nektaru. Vše, o čem řekne, že je to konečná pravda, je skutečně tím nejvyšším dobrem veškerého duchovního poznání.“
Text 59:
Když brāhmaṇa z Maháráštry slyšel všechny tyto výroky, šel s velkou radostí informovat Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua.
Text 60:
Brāhmaṇa z Maháráštry potkal Caitanyu Mahāprabhua ve chvíli, kdy Pán šel po koupeli ve vodách Paňčanady do chrámu Bindu-Mādhavy.
Text 61:
Po cestě řekl brāhmaṇa z Maháráštry Pánu o všem, co se odehrálo v táboře Prakāśānandy Sarasvatīho. Když to Śrī Caitanya Mahāprabhu poslouchal, šťastně se usmíval.
Text 62:
Śrī Caitanya Mahāprabhu přišel do chrámu a při pohledu na krásu Pána Bindu-Mādhavy Ho přemohla extáze lásky. Tehdy začal na nádvoří chrámu tančit.
Text 63:
Candraśekhara, Paramānanda Purī, Tapana Miśra a Sanātana Gosvāmī byli čtyři společníci, kteří Śrī Caitanyu Mahāprabhua doprovázeli. Všichni zpívali Hare Kṛṣṇa mahā-mantru následujícím způsobem.
Text 64:
Zpívali: „Haraye namaḥ kṛṣṇa yādavāya namaḥ, gopāla govinda rāma śrī-madhusūdana.“
Text 65:
Statisíce lidí na všech stranách začaly volat „Hari! Hari!“ To vytvořilo hlasitý a příznivý zvuk, který naplňoval celý vesmír.
Text 66:
Prakāśānanda Sarasvatī pobýval nedaleko, a jakmile uslyšel toto ohromující zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry, spěchal se svými žáky, aby viděl Pána.
Text 67:
Jakmile Prakāśānanda Sarasvatī spatřil Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua, připojil se k Jeho zpívání i se svými žáky. Pánův tanec, Jeho extatická láska a transcendentální krása Jeho těla Prakāśānandu Sarasvatīho zcela okouzlily.
Text 68:
V Pánově těle začalo docházet k extatickým duchovním proměnám. Celé Jeho tělo se třáslo a zajíkal se Mu hlas. Potil se, zbledl a ronil neustálé proudy slz, které smáčely všechny, kdo stáli okolo. Pánovi na těle vyskočila husí kůže podobná kadambovým květům.
Text 69:
Nad Pánovou radostí, pokorou a extatickým mluvením všichni lidé jen žasli. Všichni obyvatelé Váránasí (Káší) viděli Pánovy tělesné proměny, a nevycházeli z údivu.
Text 70:
Śrī Caitanya Mahāprabhu se vrátil k vnějšímu vědomí a uviděl okolo sebe spoustu māyāvādských sannyāsīch i ostatních lidí. Přestal proto na čas tančit.
Text 71:
Po ukončení kīrtanu se Śrī Caitanya Mahāprabhu, velký příklad pokory, začal modlit u lotosových nohou Prakāśānandy Sarasvatīho. Prakāśānanda Sarasvatī však okamžitě přistoupil k Pánu a uchopil Jeho lotosové nohy.
Text 72:
Když Prakāśānanda Sarasvatī chytil lotosové nohy Pána, Pán řekl: „Můj drahý pane, ty jsi duchovní mistr celého světa, a proto jsi hoden nejvyššího uctívání. Já nejsem ani na úrovni žáka tvého žáka.“
Text 73:
Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Jsi velká, duchovně pokročilá osobnost, proto bys neměl uctívat mnohem podřadnější osobu, jako jsem Já. Když to uděláš, ztratím svou duchovní sílu, protože ty jsi stejně dobrý jako neosobní Brahman.“
Text 74:
„Můj drahý Pane, pro tebe je každý na úrovni neosobního Brahmanu, ale v zájmu osvícení obyčejných lidí by ses neměl takto chovat.“
Text 75:
Prakāśānanda Sarasvatī odpověděl: „Dříve jsem se vůči Tobě dopustil mnoha přestupků, protože jsem Tě pomlouval. Nyní jsem se však dotkl Tvých lotosových nohou, a tak jsou následky mých přestupků odstraněny.“
Text 76:
„  ,Pokud se člověk, jenž je považován za osvobozeného v tomto životě, dopouští přestupků proti studnici nepochopitelných energií, Nejvyšší Osobnosti Božství, pak znovu poklesne a bude toužit po hmotném prostředí za účelem hmotného požitku.̀  “
Text 77:
„  ,Tento had byl okamžitě zbaven následků svého hříšného života, protože se ho dotkly lotosové nohy Śrī Kṛṣṇy. Vzdal se proto svého těla a přijal tělo Vidyādhary, nádherného poloboha.̀  “
Text 78:
Když Prakāśānanda Sarasvatī svá slova takto podpořil citováním verše ze Śrīmad-Bhāgavatamu, Śrī Caitanya Mahāprabhu se proti tomu okamžitě ohradil pronášením svatého jména Pána Viṣṇua. Pán se potom představil jako velice pokleslá živá bytost a řekl: „Ten, kdo považuje pokleslou podmíněnou duši za Viṣṇua, Bhagavāna, nebo nějakou inkarnaci, se dopouští velkého přestupku.“
Text 79:
Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Dokonce ani Pán Brahmā a Pán Śiva nemohou být považováni za rovné Viṣṇuovi či Nārāyaṇovi, o obyčejných živých bytostech ani nemluvě. Pokud je někdo takto bere, je okamžitě považován za rouhače a ateistu.“
Text 80:
„  ,Člověk, který staví polobohy, jako je Brahmā a Śiva, na stejnou úroveň s Nārāyaṇem, musí být považován za rouhače, pāṣaṇḍīho.̀  “
Text 81:
Prakāśānanda odpověděl: „Ty jsi Nejvyšší Osobnost Božství, samotný Kṛṣṇa, ale přitom se považuješ za Jeho věčného služebníka.“
Text 82:
„Můj drahý Pane, jsi Nejvyšší Pán, a přestože se považuješ za Pánova služebníka, jsi hoden uctívání. A jelikož jsi mnohem větší než já, jsou všechny mé duchovní úspěchy ztraceny, protože jsem Tě pomlouval.“
Text 83:
„  ,Ó velký mudrci, mezi mnoha milióny hmotně osvobozených lidí zbavených nevědomosti a mnoha milióny siddhů, kteří téměř dosáhli dokonalosti, je stěží jeden čistým oddaným Nārāyaṇa. Pouze takový oddaný je však naprosto spokojený a klidný.̀  “
Text 84:
„  ,S délkou života, vznešeností, pověstí, zbožností, majetkem a šťastným osudem člověka, který spáchá přestupek vůči velkým duším, je konec.̀  “
Text 85:
„  ,Dokud lidská společnost nepřijme prach z lotosových nohou velkých mahātmů – oddaných, kteří nemají nic společného s hmotným vlastnictvím – nemůže lidstvo upřít svou pozornost na Kṛṣṇovy lotosové nohy. Tyto lotosové nohy zničí veškeré nežádoucí, strastiplné podmínky hmotného života.̀  “
Text 86:
„Od nynějška budu rozvíjet oddanou službu Tvým lotosovým nohám. To je důvod, proč jsem za Tebou přišel a padl k Tvým lotosovým nohám.“
Text 87:
Poté, co takto promluvil, si Prakāśānanda Sarasvatī se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem sedl a začal se Pána dotazovat.
Text 88:
Prakāśānanda Sarasvatī řekl: „Chápeme chyby v naší māyāvādské filosofii, na které jsi poukázal. Veškeré Śaṅkarācāryovy výklady jsou vymyšlené.“
Text 89:
„Můj drahý Pane, všechny přímé významy, které jsi při vysvětlování Brahma-sūtry předložil, nám všem připadají úžasné.“
Text 90:
„Jsi Nejvyšší Osobnost Božství, a proto máš nepochopitelné energie. Chtěl bych od Tebe krátce naslouchat o Brahma-sūtře.“
Text 91:
Śrī Caitanya Mahāprabhu odpověděl: „Já jsem obyčejná živá bytost, a Mé poznání je proto zcela zanedbatelné. Význam Brahma-sūtry je však nesmírně hluboký, protože její autor Vyāsadeva je samotný Nejvyšší Pán, Osobnost Božství.“
Text 92:
„Pro obyčejného člověka je velice těžké pochopit význam Vedānta-sūtry, ale Vyāsadeva ze své bezpříčinné milosti její význam jasně vysvětlil.“
Text 93:
„Pokud Vedānta-sūtru vysvětlí samotný Vyāsadeva, který ji napsal, pak obyčejní lidé pochopí její původní význam.“
Text 94:
„Význam zvukové vibrace oṁkāra se nachází v mantře Gāyatrī. To samé je obšírně vysvětleno ve čtyřech ślokāch Śrīmad-Bhāgavatamu známých jako catuḥ-ślokī.“
Text 95:
„Vše, co Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, v těchto čtyřech verších Śrīmad-Bhāgavatamu vysvětlil Pánu Brahmovi, vysvětlil také Pán Brahmā Nāradovi.“
Text 96:
„Vše, co Pán Brahmā řekl Nāradovi Munimu, vysvětlil znovu Nārada Muni Vyāsadevovi a Vyāsadeva o tom později uvažoval.“
Text 97:
„Śrīla Vyāsadeva přemýšlel o tom, že vše, co se dozvěděl od Nārady Muniho jako vysvětlení oṁkāry, podrobně vyloží jako komentář na Brahma-sūtru ve své knize Śrīmad-Bhāgavatamu.“
Text 98:
„Vyāsadeva vzal veškeré závěry čtyř Véd a sto osmi Upaniṣad a vložil je do aforismů Vedānta-sūtry.“
Text 99:
„Ve Vedānta-sūtře je vysvětlen význam veškerého védského poznání, a ve Śrīmad-Bhāgavatamu je ten samý význam vysvětlen v osmnácti tisících veršů.“
Text 100:
„Závěrem tedy je, že Brahma-sūtra je obšírně vysvětlena ve Śrīmad-Bhāgavatamu. To, co vysvětlují verše Śrīmad-Bhāgavatamu, má také stejný význam jako to, co je vysvětleno v Upaniṣadách.“
Text 101:
„  ,Vše živé i neživé ve vesmíru řídí a vlastní Pán. Každý by proto měl přijmout pouze to, co mu bylo vyhrazeno jako jeho podíl, a neměl by přijímat jiné věci, věda dobře, komu patří.̀  “
Text 102:
„Ve čtyřech verších Śrīmad-Bhāgavatamu známých jako catuḥ-ślokī je vyjevena podstata Śrīmad-Bhāgavatamu – náš vztah s Nejvyšším Pánem, naše činnosti v tomto vztahu a cíl života. V těchto verších je vysvětleno vše.“
Text 103:
„(Pán Kṛṣṇa říká:) ,Já jsem středem všech vztahů. Poznání o Mně a jednání na základě tohoto poznání je skutečné poznání. Obracení se na Mne se zájmem o oddanou službu se nazývá abhidheya.̀  “
Text 104:
„  ,Vykonáváním oddané služby se člověk postupně pozvedne na úroveň lásky k Bohu. To je hlavní cíl života. Na úrovni lásky k Bohu je živá bytost věčně pohroužená ve službě Pánu.̀  “
Text 105:
„  ,Vyslechni prosím pozorně, co ti povím, protože transcendentální poznání o Mně je nejenom vědecké, ale také plné tajemství.̀  “
Text 106:
„  ,Ó Brahmo, všechny tyto pravdy ti vysvětlím. Protože jsi živá bytost (jīva), bez Mého vysvětlení nebudeš schopen pochopit svůj vztah ke Mně, oddanou činnost, ani konečný cíl života.̀  “
Text 107:
„  ,Vysvětlím ti svou skutečnou podobu, své postavení, vlastnosti, činnosti i šest vznešených atributů.̀  “
Text 108:
„Pán Kṛṣṇa Brahmu ujistil: ,Mojí milostí se v tobě všechny tyto věci probudí,̀ a potom Pána Brahmu poučil o třech pravdách (tattvách).“
Text 109:
„  ,Díky Mojí bezpříčinné milosti buď osvícen pravdou o Mé osobnosti a Mých projevech, vlastnostech a zábavách.̀  “
Text 110:
„Pán řekl: ,Před stvořením vesmírného projevu jsem existoval Já, a celková hmotná energie, hmotná příroda i živé bytosti existovaly ve Mně.̀  “
Text 111:
„  ,Po stvoření vesmírného projevu jsem do něho vstoupil. Vše, co v něm vidíš, není nic jiného než expanze Mé energie.̀  “
Text 112:
„  ,Když celý vesmír zanikne, Já zůstávám úplný, a vše, co bylo projevené, je znovu uchováno ve Mně.̀  “
Text 113:
„  ,Před projevením vesmíru existuji jen Já. Nic hmotného, ať hrubého, jemného, či primárního, neexistuje. Po stvoření jsem to pouze Já, kdo existuje ve všem, a po zničení jsem to opět jen Já, kdo navěky zůstává.̀  “
Text 114:
„Ve verši ,aham evà se slovo ,aham̀ nachází třikrát. Na začátku jsou slova ,aham evà. V druhém řádku jsou slova ,paścād aham̀. Na konci jsou slova ,so 'smy aham̀. Toto ,aham̀ označuje Nejvyšší Osobu. Opakováním slova ,aham̀ je potvrzena transcendentální osobnost, jež je úplná se šesti vznešenými atributy.“
Text 115:
„Impersonalisté neuznávají osobní rys Nejvyšší Osobnosti Božství. V tomto verši je Osobnost Božství zdůrazněna proto, aby je to přesvědčilo, že je důležité tento rys uznat. Proto se zde třikrát opakuje slovo ,aham̀. Pokud chce někdo zdůraznit něco důležitého, třikrát to zopakuje.“
Text 116:
„(Pán Kṛṣṇa pokračoval:) ,Skutečné duchovní poznání a jeho praktické uplatnění jsou brány v úvahu ve všech těchto zvukových vibracích. I když vnější energie pochází ode Mne, liším se od ní.̀  “
Text 117:
„  ,Někdy místo slunce vidíme jeho odraz, ale jeho záře nikdy nemůže být na slunci nezávislá.̀  “
Text 118:
„  ,Ten, kdo je na transcendentální úrovni, Mě může vnímat. Toto vnímání je základem jeho vztahu s Nejvyšším Pánem. Nyní toto téma dále vysvětlím.̀  “
Text 119:
„  ,Cokoliv se jeví jako pravda nezávisle na Mně, je zajisté Moje klamná energie, protože beze Mne nic existovat nemůže. Je to jako odraz skutečného světla ve stínech. Ve světle totiž nejsou ani stíny, ani odrazy.̀  “
Text 120:
„  ,Nyní ode Mne poslouchej o procesu oddané služby, který je vhodný pro každou zemi, každého člověka, každou dobu a za každých okolností.̀  “
Text 121:
„  ,U náboženských zásad se bere v úvahu osoba, země, čas a okolnosti. U oddané služby to však neplatí. Oddaná služba je všem těmto ohledům transcendentální.̀  “
Text 122:
„  ,Povinností každého člověka, v každé zemi, za všech okolností a v každé době proto je přijít za pravým duchovním mistrem, dotazovat se ho na oddanou službu a naslouchat mu, když vysvětluje tento proces.̀  “
Text 123:
„  ,Zájemce o transcendentální poznání se na ně musí neustále přímo i nepřímo dotazovat, aby poznal všeprostupující pravdu.̀  “
Text 124:
„  ,Nejvyšší stupeň náklonnosti ke Mně se nazývá láska k Bohu, a ta je konečným cílem života. Přirozené vlastnosti takové lásky vysvětlím na praktickém příkladu.̀  “
Text 125:
„  ,Pět hmotných prvků existuje uvnitř i vně každé živé bytosti. Podobně jsem Já, Nejvyšší Osobnost Božství, projevený v srdci oddaného i vně jeho těla.“
Text 126:
„  ,Stejně jako hmotné prvky vstupují do těl všech živých bytostí, a přesto zůstávají mimo ně, i Já existuji ve všech hmotných stvořeních, ale zároveň v nich nejsem.̀  “
Text 127:
„  ,Vysoce pokročilý oddaný může Mě, Nejvyšší Osobnost Božství, spoutat ve svém srdci láskou. Kamkoliv se podívá, vidí jen Mne, a nic jiného.̀  “
Text 128:
„  ,Hari, Nejvyšší Osobnost Božství, ničí vše, co je pro Jeho oddané nepříznivé, a jejich srdce neopouští ani tehdy, když na Něho myslí nebo Ho opěvují nepozorně. To proto, že Pána v srdcích oddaných neustále poutá provaz lásky. Takoví oddaní by měli být považováni za nejpokročilejší.̀  “
Text 129:
„  ,Ten, kdo je pokročilý v oddané službě, vidí ve všem duši všech duší, Nejvyšší Osobnost Božství, Śrī Kṛṣṇu, a následkem toho vždy vidí podobu Nejvyššího Pána jako příčinu všech příčin a chápe, že vše se nachází v Něm.̀  “
Text 130:
„  ,Gopī se sešly, aby společně hlasitě opěvovaly Kṛṣṇovy transcendentální vlastnosti, a jako bláznivé začaly chodit z jednoho lesa do druhého. Ptaly se na Pána, jenž se nachází uvnitř i vně všech živých bytostí. Ptaly se na Něho, Nejvyšší Osobu, dokonce i každého stromu a rostliny.̀  “
Text 131:
Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Náš vztah s Pánem, činnosti v oddané službě a dosažení nejvyššího cíle života, lásky k Bohu, jsou náměty Śrīmad-Bhāgavatamu.“
Text 132:
„  ,Seberealizované duše chápou Absolutní Pravdu jako jednotnou existenci známou pod různými jmény – neosobní Brahman, lokalizovaná Paramātmā a Bhagavān, Nejvyšší Osobnost Božství.̀  “
Text 133:
„  ,Před stvořením vesmírného projevu byla tvořivá schopnost ukrytá v osobě Nejvyššího Pána. Všechny energie a projevy byly v té době uložené v Jeho osobnosti. Pán je příčinou všech příčin a je všudypřítomnou soběstačnou osobou. Před stvořením existoval se svou duchovní silou v duchovním světě, kde jsou projevené různé planety Vaikuṇṭhy.̀  “
Text 134:
„  ,Všechny tyto inkarnace Boha jsou buď úplné části, nebo části těchto úplných částí puruṣa-avatārů. Kṛṣṇa je však samotná Nejvyšší Osobnost Božství. V každém věku ve svých různých podobách chrání tento svět, když je sužován nepřáteli Indry.“
Text 135:
„To je náš věčný vztah s Nejvyšší Osobností Božství. Nyní prosím naslouchej o vykonávání oddané služby. Tento princip prostupuje každým veršem Śrīmad-Bhāgavatamu.“
Text 136:
„(Pān Kṛṣṇa řekl:) ,Jsem nesmírně drahý oddaným a sādhuům a lze Mne dosáhnout neochvějnou vírou a oddanou službou. Tato soustava bhakti-yogy postupně zvětšuje připoutanost ke Mně, a očistí dokonce i toho, kdo se narodil mezi pojídači psů. Znamená to, že prostřednictvím bhakti-yogy může být každý povýšen na duchovní úroveň.̀  “
Text 137:
„(Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, řekl:) ,Můj milý Uddhavo, ani prostřednictvím aṣṭāṅga-yogy (systému mystické yogy pro ovládání smyslů), ani neosobním monismem nebo analytickým studiem Absolutní Pravdy, ani studiem Véd, askezí, rozdáváním milodarů či přijetím sannyāsu Mě nelze potěšit tak, jako rozvinutím ryzí oddané služby Mně.̀  “
Text 138:
„  ,Když je živá bytost přitahována k hmotné energii, která je od Kṛṣṇy oddělená, ovládne ji strach. Její pojetí života je zvrácené, protože je od Nejvyšší Osobnosti Božství oddělena hmotnou energií. Jinými slovy, místo aby byla věčným služebníkem Kṛṣṇy, stane se Jeho soupeřem. Tomu se říká viparyayo 'smṛtiḥ. Ten, kdo je skutečně učený a pokročilý, tuto chybu odstraní uctíváním Nejvyšší Osobnosti Božství jako svého duchovního mistra, úctyhodného Božstva a zdroje života. Uctívá tak Pána procesem ryzí oddané služby.̀  “
Text 139:
„Nyní poslouchej, co je skutečná láska k Bohu. Je tím nejdůležitějším v životě a jejími příznaky jsou chvění těla, ronění slz, zpívání a tančení.“
Text 140:
„  ,Čistí oddaní projevují duchovní tělesné příznaky extatické lásky, už když vzpomínají na Nejvyšší Osobnost Božství, Hariho, který oddaným odebírá vše nepříznivé, nebo Ho připomínají druhým. Tohoto postavení lze dosáhnout oddanou službou podle usměrňujících zásad a následným povýšením se na úroveň spontánní lásky.̀  “
Text 141:
„  ,Ten, kdo je skutečně pokročilý, nachází potěšení ve zpívání svatého jména Pána, který je mu nesmírně drahý. Je rozrušený a hlasitě zpívá svaté jméno. Také se směje, pláče, je neklidný a zpívá jako blázen, aniž by se staral o lidi kolem.̀  “
Text 142:
Śrīmad-Bhāgavatam předkládá skutečný význam Vedānta-sūtry. Autorem Vedānta-sūtry je Vyāsadeva, který osobně tyto aforismy vysvětlil v podobě Śrīmad-Bhāgavatamu.“
Text 143-144:
„  ,Význam Vedānta-sūtry se nachází ve Śrīmad-Bhāgavatamu, ve kterém je obsažený i úplný význam Mahābhāraty. Je tam také komentář na Brahma-gāyatrī, plně rozšířený veškerým védským poznáním. Śrīmad-Bhāgavatam je nejvyšší Purāṇa a byl sestaven Nejvyšší Osobností Božství v inkarnaci Vyāsadevy. Má dvanáct zpěvů, 335 kapitol a 18 000 veršů.̀  “
Text 145:
„  ,Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je vybrána podstata veškerých védských a historických písem.̀  “
Text 146:
„  ,Śrīmad-Bhāgavatam je uznáván jako podstata veškerých védských písem a vedāntské filosofie. Nikoho, kdo ochutná transcendentální náladu Śrīmad-Bhāgavatamu, už jiná literatura nikdy nepřitahuje.̀  “
Text 147:
„Na začátku Śrīmad-Bhāgavatamu je podáno vysvětlení Brahma-gāyatrī mantry. ,Absolutní Pravda (satyaṁ param)̀ vyjadřuje vztah a ,meditujeme (dhīmahi) o Něm̀ vyjadřuje oddanou službu a konečný životní cíl.“
Text 148:
„  ,Ó můj Pane, Śrī Kṛṣṇo, synu Vasudevy, všudypřítomná Osobnosti Božství, s úctou se Ti klaním. Medituji o Pánu Śrī Kṛṣṇovi, protože On je Absolutní Pravda a původní příčina všech příčin stvoření, udržování a zničení projevených vesmírů. Je si přímo i nepřímo vědom všech projevů a je nezávislý, protože nad Ním žádná jiná příčina neexistuje. On sám jako první sdělil védské poznání do srdce Brahmājīho, původní živé bytosti. To On způsobuje, že i velcí mudrci a polobozi jsou zmateni iluzí, jako když někoho uhrane iluzorní představa, že vidí vodu v ohni nebo zemi na vodě. Pouze Jeho přičiněním se hmotné vesmíry, dočasně projevené působením tří kvalit přírody, zdají být skutečné, i když skutečné nejsou. Medituji proto o Něm, Pánu Śrī Kṛṣṇovi, jenž věčně přebývá ve svém transcendentálním sídle, které je navždy prosté vlivu iluzorních představ hmotného světa. Medituji o něm, protože On je Absolutní Pravda.̀  “
Text 149:
„  ,Tato Bhāgavata Purāṇa zcela odmítá veškeré hmotně motivované zbožné činnosti a předkládá tu nejvyšší pravdu, kterou mohou pochopit oddaní zcela čistého srdce. Touto nejvyšší pravdou je realita, jež je pro dobro všech odlišena od iluze. Tato pravda vykořeňuje trojí utrpení. Tento překrásný Bhāgavatam, sestavený velkým mudrcem Vyāsadevou (v jeho zralosti), sám o sobě stačí k realizaci Boha. K čemu je tedy třeba nějaké jiné písmo? Jakmile někdo pozorně a s pokorou naslouchá poselství Bhāgavatamu, toto zušlechťování poznání spoutá Nejvyššího Pána v jeho srdci.̀  “
Text 150:
Śrīmad-Bhāgavatam stojí nad veškerými ostatními védskými písmy, protože přináší přímé poznání o náladě získané ze služby Kṛṣṇovi.“
Text 151:
„  ,Śrīmad-Bhāgavatam je podstatou veškerých védských písem a je považován za zralý plod stromu přání védského poznání, který ještě zesládl, když vyšel z úst Śukadevy Gosvāmīho. Ti z vás, kdo jsou přemýšliví a těší se z nálad, by tento zralý plod měli neustále ochutnávat. Ó přemýšliví oddaní, dokud nejste pohroužení v transcendentální blaženosti, měli byste pokračovat s vychutnáváním tohoto Śrīmad-Bhāgavatamu, a když už jste plně pohroužení v blaženosti, pokračujte v ochutnávání jeho nálad napořád.̀  “
Text 152:
„  ,Naslouchání popisům transcendentálních zábav Pána, Osobnosti Božství, jenž je oslavován hymny a modlitbami, nás nikdy neunaví. Ti, kdo si užívají Jeho společnosti, si vychutnávají poslech o Jeho zábavách každým okamžikem.̀  “
Text 153:
Śrī Caitanya Mahāprabhu Prakāśānandovi Sarasvatīmu poradil: „Studuj velmi pečlivě Śrīmad-Bhāgavatam, a pak pochopíš skutečný význam Brahma-sūtry.“
Text 154:
Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Neustále probírej Śrīmad-Bhāgavatam a zpívej svaté jméno Pána Kṛṣṇy. Tak snadno dosáhneš osvobození a budeš povýšen na úroveň požitku z lásky k Bohu.“
Text 155:
„  ,Ten, kdo se nachází v takovém transcendentálním postavení, okamžitě realizuje Nejvyšší Brahman a je dokonale blažený. Nikdy nenaříká ani po ničem netouží a staví se ke všem živým bytostem stejně. V tomto stavu dosáhne čisté oddané služby Mně.̀  “
Text 156:
„  ,Ke Kṛṣṇovým zábavám je přitahována dokonce i osvobozená duše, která již splynula se září neosobního Brahmanu. Instaluje proto Božstvo a slouží Pánu.̀  “
Text 157:
„(Śukadeva Gosvāmī oslovil Parīkṣita Mahārāje:) ,Můj drahý králi, zábavy Pána Kṛṣṇy mne přitahovaly i přesto, že jsem pevně setrvával v transcendentálním postavení. Proto jsem pod vedením svého otce studoval Śrīmad-Bhāgavatam.̀  “
Text 158:
„  ,I když byli tito světci (Kumārové) připoutáni k neosobnímu Brahmanu, zakusili změnu na těle i na mysli, když jim nosními dírkami do srdce pronikl vánek nesoucí vůni lístků tulasī se šafránem z lotosových nohou Osobnosti Božství, jež má lotosové oči.̀  “
Text 159:
„  ,K láskyplné službě Śrī Kṛṣṇovi, který má transcendentální vlastnosti a vykonává úžasné skutky, jsou přitahováni i ti, kdo jsou spokojení sami v sobě a jež nepřitahují vnější hmotné touhy. A protože má Hari, Osobnost Božství, takové transcendentálně přitažlivé rysy, říká se Mu Kṛṣṇa.̀  “
Text 160:
Tehdy se brāhmaṇa z Maháráštry zmínil o tom, jak Pán Caitanya vysvětlil verš ātmārāma.
Text 161:
Brāhmaṇa z Maháráštry řekl, že Śrī Caitanya Mahāprabhu již tento verš vysvětlil na šedesát jedna způsobů. Všichni užasli, když to slyšeli.
Text 162:
Shromáždění lidé vyjádřili touhu slyšet znovu těchto šedesát jedna různých významů verše ātmārāma, a Śrī Caitanya Mahāprabhu je tedy opět vysvětlil.
Text 163:
Všichni, kdo Śrī Caitanyu Mahāprabhua slyšeli, jak vysvětloval verš ātmārāma, byli překvapení a nestačili se divit. Dospěli k závěru, že Śrī Caitanya Mahāprabhu není nikdo jiný než samotný Pán Kṛṣṇa.
Text 164:
Śrī Caitanya Mahāprabhu domluvil, zvedl se a odešel. Všichni přítomní se Mu poklonili a hlasitě zpívali Hare Kṛṣṇa mahā-mantru.
Text 165:
Všichni obyvatelé Káší (Váránasí) začali v extázi lásky zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. Chvílemi se smáli, chvílemi plakali, chvílemi zpívali a pak zase tančili.
Text 166:
Všichni māyāvādští sannyāsī a učenci z Váránasí potom začali hovořit o Śrīmad-Bhāgavatamu. Tímto způsobem je Śrī Caitanya Mahāprabhu vysvobodil.
Text 167:
Śrī Caitanya Mahāprabhu se mezitím spolu se svými osobními společníky vrátil do svého sídla. Z celého Váránasí tak učinil druhý Navadvíp (Nadii).
Text 168:
Mezi svými společníky Śrī Caitanya Mahāprabhu se smíchem řekl: „Přišel jsem, abych zde prodával svou emotivní extatickou lásku.“
Text 169:
„Přišel jsem do Váránasí prodávat své zboží, ale zdálo se, že si je nikdo nekoupí a budu je muset odnést zpátky do své země.“
Text 170:
„Vy všichni jste z toho byli nešťastní, že nikdo Mé zboží nekupuje a že si je budu muset odnést zpět. Pouze na vaše přání jsem je proto rozdal zadarmo.“
Text 171:
Všichni Pánovi oddaní pak řekli: „Zjevil ses, abys osvobodil pokleslé duše. Osvobodil jsi je na východě a na jihu, a nyní je osvobozuješ na západě.“
Text 172:
„Zbývalo pouze Váránasí, protože tam se lidé stavěli proti Tvým misionářským činnostem. Nyní jsi je osvobodil také, z čehož máme všichni velkou radost.“
Text 173:
Jakmile se roznesly zprávy o těchto událostech, přicházely Śrī Caitanyu Mahāprabhua zhlédnout davy lidí z okolí.
Text 174:
Śrī Caitanyu Mahāprabhua přišly navštívit stovky tisíc lidí. Nebylo možné je spočítat. Protože však bylo Pánovo sídlo velice malé, ne každý Ho mohl spatřit.
Text 175:
Když se šel Śrī Caitanya Mahāprabhu vykoupat do Gangy nebo navštívit Viśveśvarův chrám, lidé stáli po obou stranách cesty, aby Pána viděli.
Text 176:
Při procházení davem lidí Śrī Caitanya Mahāprabhu zvedal ruce nad hlavu a říkal: „Zpívejte prosím Kṛṣṇa! Zpívejte prosím Hari!“ Všichni lidé Ho vítali zpěvem Hare Kṛṣṇa a také Mu tím vzdávali úctu.
Text 177:
Takto Śrī Caitanya Mahāprabhu pět dní vysvobozoval lidi z Váránasí. Dalšího dne nakonec zatoužil odejít.
Text 178:
Šestého dne Śrī Caitanya Mahāprabhu vstal časně ráno a odešel. Pět oddaných se vydalo za Ním.
Text 179:
Těmi pěti oddanými byli Tapana Miśra, Raghunātha, dále brāhmaṇa z Maháráštry, Candraśekhara a Paramānanda Kīrtanīyā.
Text 180:
Všech pět chtělo jít se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem do Džagannáth Purí, ale Pán se snimi laskavě rozloučil.
Text 181:
Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Jestli Mě chcete vidět, můžete přijít později, ale nyní půjdu přes les Džhárkhand sám.“
Text 182:
Sanātanovi Gosvāmīmu Śrī Caitanya Mahāprabhu poradil, aby šel do Vrindávanu, a sdělil mu, že jeho dva bratři tam už odešli.
Text 183:
Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl Sanātanovi Gosvāmīmu: „Všichni Moji oddaní, kteří jdou do Vrindávanu, jsou obyčejně velmi chudí. Nemají s sebou nic jiného než děravou přikrývku a nádobku na vodu. Měl by ses o ně proto, Sanātano, postarat.“
Text 184:
Poté, co Śrī Caitanya Mahāprabhu takto promluvil, každého z nich obejmul a pokračoval ve své cestě. Oddaní omdleli a zhroutili se na zem.
Text 185:
Po nějaké době všichni vstali a nesmírně zkroušení odešli domů. Sanātana Gosvāmī se vydal sám do Vrindávanu.
Text 186:
Když Rūpa Gosvāmī přišel do Mathury, na břehu Jamuny, na místě zvaném Dhruva-ghát, potkal Subuddhiho Rāye.
Text 187:
Subuddhi Rāya byl dříve velkým statkářem v Gaudadéši (Bengálsku). Saiyada Husain Khán byl tehdy jeho služebníkem.
Text 188:
Subuddhi Rāya svěřil Husainovi Khánovi zodpovědnost za vyhloubení velkého jezera. Jednou ho však obvinil z nějaké chyby a šlehl ho bičem.
Text 189:
Husain Khán byl později nějakým způsobem dosazen centrální muslimskou vládou na místo navába, a protože se cítil Subuddhimu Rāyovi zavázán, zvětšil jeho bohatství.
Text 190:
Žena navába Saiyada Husaina Khána pak jednoho dne uviděla na těle svého manžela jizvy od biče, a tak ho požádala, aby Subuddhiho Rāye zabil.
Text 191:
Husain Khán odpověděl: „Subuddhi Rāya se o mne pečlivě staral a choval se ke mně jako otec. Ty však po mně nyní chceš, abych ho zabil. To není moc dobrý návrh.“
Text 192:
Manželka tedy navába požádala, aby alespoň vzal Subuddhimu Rāyovi kastu a udělal z něho muslima. Husain Khán však odpověděl, že kdyby to udělal, Subuddhi Rāya by to nepřežil.
Text 193:
Pro navába se z toho stal složitý problém, protože ho manželka neustále žádala, aby Subuddhiho Rāye zabil. Nakonec tedy Subuddhimu Rāyovi pokropil hlavu trochou vody ze džbánu používaného muslimem.
Text 194:
Subuddhi Rāya si vzal toto pokropení od navába jako záminku, aby opustil rodinu a své zaměstnání a odešel do Váránasí.
Text 195:
Subuddhi Rāya se ve Váránasí radil s učenými brāhmaṇy, jak by mohl zrušit svoje obrácení na islám, a oni mu poradili, aby vypil horké ghí a skoncoval se životem.
Text 196:
Když se však Subuddhi Rāya zeptal jiných brāhmaṇů, ti mu řekli, že to není velká chyba a že kvůli tomu nemusí pít horké ghí a ukončit svůj život. Subuddhi Rāya byl proto na pochybách, co má udělat.
Text 197:
V tomto zmateném stavu potkal Subuddhi Rāya Śrī Caitanyu Mahāprabhua, když Pán přišel do Váránasí. Subuddhi Rāya Mu vysvětlil svou situaci a zeptal se Ho, co má dělat.
Text 198:
Pán mu řekl: „Jdi do Vrindávanu a neustále zpívej Hare Kṛṣṇa mantru.“
Text 199:
Śrī Caitanya Mahāprabhu dále Subuddhimu Rāyovi řekl: „Začni zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, a až to budeš dělat téměř čistě, všechny následky tvých hříchů odejdou. Poté, co v tom dosáhneš dokonalosti, získáš útočiště u lotosových nohou Kṛṣṇy.“
Text 200:
„Když budeš setrvávat u lotosových nohou Kṛṣṇy, žádné následky hříchů se tě nedotknou. To je nejlepší řešení pro všechny druhy hříšného jednání.“
Text 201:
Poté, co Subuddhi Rāya dostal od Śrī Caitanyi Mahāprabhua pokyn, aby šel do Vrindávanu, vydal se tam přes Prajág, Ajódhju a Naimišáranju.
Text 202:
Subuddhi Rāya zůstal nějakou dobu v Naimišáranji a Śrī Caitanya Mahāprabhu se mezitím po návštěvě Vrindávanu vydal do Prajágu.
Text 203:
Po příchodu do Mathury se Subuddhi Rāya dozvěděl popis Pánovy cesty a byl velice nešťastný, že se s Pánem nemohl setkat.
Text 204:
Subuddhi Rāya v lese sbíral suché dříví a nosil je do Mathury na prodej. Za každou otep dostal pět až šest pais.
Text 205:
Subuddhi Rāya se takto živil prodejem suchého dřeva. Za jednu paisu si kupoval smaženou cizrnu, ze které žil, a zbytek si ukládal u jednoho obchodníka.
Text 206:
Své úspory Subuddhi Rāya používal tak, že kupoval jogurt každému bengálskému vaiṣṇavovi, který přišel do Mathury. Dával jim také vařenou rýži a olejové masáže. Když viděl chudého vaiṣṇavu, za své peníze ho nakrmil.
Text 207:
Po příchodu Rūpy Gosvāmīho do Mathury mu chtěl Subuddhi Rāya z lásky a náklonnosti mnoha způsoby sloužit. Osobně vzal Rūpu Gosvāmīho na prohlídku všech dvanácti vrindávanských lesů.
Text 208:
Rūpa Gosvāmī zůstal se Subuddhi Rāyem v Mathuře a Vrindávanu pouze jeden měsíc. Potom z Vrindávanu odešel, aby našel svého staršího bratra Sanātanu Gosvāmīho.
Text 209:
Rūpa Gosvāmī se dozvěděl, že Śrī Caitanya Mahāprabhu šel do Prajágu cestou podél břehu Gangy, a se svým bratrem Anupamou se vydali stejnou cestou, aby se s Pánem setkali.
Text 210:
Po příchodu do Prajágu šel Sanātana Gosvāmī na pokyn Śrī Caitanyi Mahāprabhua do Vrindávanu po hlavní cestě.
Text 211:
Sanātana Gosvāmī se pak v Mathuře setkal se Subuddhim Rāyem, a ten mu řekl vše o jeho mladších bratrech, Rūpovi Gosvāmīm a Anupamovi.
Text 212:
Protože šel Sanātana Gosvāmī do Vrindávanu po hlavní cestě a Rūpa Gosvāmī s Anupamou cestou po břehu Gangy, nemohli se potkat.
Text 213:
Subuddhi Rāya a Sanātana Gosvāmī se znali ještě předtím, než přijali stav odříkání. Subuddhi Rāya proto zahrnoval Sanātanu Gosvāmīho svou náklonností, ale Sanātana Gosvāmī se jeho projevené city a náklonnost zdráhal přijmout.
Text 214:
Sanātana Gosvāmī byl ve stavu odříkání velmi pokročilý, a tak chodil z lesa do lesa, aniž by kdy přijal útočiště v nějakém kamenném obydlí. Ve dne i v noci žil pod stromy nebo keři.
Text 215:
Śrīla Sanātana Gosvāmī získal nějaké knihy o archeologických výzkumech v oblasti Mathury. Potom chodil lesem a snažil se všechna svatá místa obnovit.
Text 216:
Sanātana Gosvāmī zůstal ve Vrindávanu a Rūpa Gosvāmī s Anupamou se vrátili do Váránasí.
Text 217:
Po příchodu do Váránasí se Rūpa Gosvāmī setkal s maháráštrijským brāhmaṇou, Candraśekharou a Tapanou Miśrou.
Text 218:
Během svého pobytu ve Váránasí bydlel Rūpa Gosvāmī u Candraśekhary a prasādam přijímal v domě Tapany Miśry. Dozvěděl se tak o pokynech, které ve Váránasí udělil Śrī Caitanya Mahāprabhu Sanātanovi Gosvāmīmu.
Text 219:
Ve Váránasí slyšel Rūpa Gosvāmī také o činnostech Śrī Caitanyi Mahāprabhua, a když se dozvěděl o osvobození māyāvādských sannyāsīch, měl z toho velkou radost.
Text 220:
Rūpa Gosvāmī byl velmi šťastný, když viděl, že si všichni lidé z Váránasí Śrī Caitanyi Mahāprabhua váží. Dokonce od lidí vyslechl nějaké příběhy.
Text 221:
Rūpa Gosvāmī zůstal ve Váránasí přibližně deset dní a poté se vrátil do Bengálska. Tak jsem popsal činnosti Rūpy a Sanātany.
Text 222:
Na cestě zpět do Džagannáth Purí šel Śrī Caitanya Mahāprabhu pustým lesem, z čehož měl velkou radost.
Text 223:
Śrī Caitanya Mahāprabhu se v doprovodu svého služebníka Balabhadry Bhaṭṭācāryi šťastně vrátil do Džagannáth Purí. Stejně jako předtím se Pán věnoval mnoha příjemným zábavám s lesními zvířaty.
Text 224:
Jakmile přišel Śrī Caitanya Mahāprabhu na místo zvané Átháranála nedaleko Džagannáth Purí, poslal Balabhadru Bhaṭṭācāryu, aby zavolal Jeho oddané.
Text 225:
Když se spousty oddaných od Balabhadry Bhaṭṭācāryi dozvěděly o Pánově příchodu, byli tak šťastní, že se zdálo, jako by se jim vrátil život. Bylo to, jako kdyby se jim do těl vrátilo vědomí. I jejich smysly zneklidněly.
Text 226:
Všichni oddaní se s nesmírnou radostí rychle vydali za Pánem. Setkali se s Ním na břehu slavného jezera Naréndra Saróvara.
Text 227:
Při setkání s Paramānandou Purīm a Brahmānandou Bhāratīm se jim Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu s úctou poklonil, protože to byli duchovní bratři Jeho duchovního mistra. Oni zase Pána s láskou a náklonností obejmuli.
Text 228:
S Pánem se přišli přivítat oddaní jako Svarūpa Dāmodara, Gadādhara Paṇḍita, Jagadānanda, Kāśīśvara, Govinda a Vakreśvara.
Text 229:
Na setkání s Pánem tam přišli také Kāśī Miśra, Pradyumna Miśra, Dāmodara Paṇḍita, Haridāsa Ṭhākura a Śaṅkara Paṇḍita.
Text 230:
Přišli tam i všichni ostatní oddaní a padli u lotosových nohou Pána. Śrī Caitanya Mahāprabhu je ve velké extázi lásky na oplátku všechny obejmul.
Text 231:
Každý se tak utápěl v oceánu transcendentální blaženosti. Pán se šel potom se všemi svými oddanými do Jagannāthova chrámu podívat na Božstva.
Text 232:
Jakmile Śrī Caitanya Mahāprabhu v chrámu spatřil Pána Jagannātha, okamžitě Ho zaplavila láska a náklonnost. Dlouho pak se svými oddanými tančil a zpíval.
Text 233:
Kněží jim okamžitě přinesli květinové girlandy a prasādam. Chrámový strážce jménem Tulasī se také přišel Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi poklonit.
Text 234:
Zprávy o příchodu Śrī Caitanyi Mahāprabhua do Džagannáth Purí se rychle šířily, a tak Ho přišli přivítat i oddaní jako Sārvabhauma Bhaṭṭācārya, Rāmānanda Rāya a Vāṇīnātha Rāya.
Text 235:
Pán šel potom se všemi svými oddanými do sídla Kāśīho Miśry. Sārvabhauma Bhaṭṭācārya a Paṇḍita Gosāñi také Pána pozvali na oběd do svých domovů.
Text 236:
Pán jejich pozvání přijal a řekl jim, ať přinesou všechno prasādam tam, aby se mohl najíst společně se svými oddanými.
Text 237:
Sārvabhauma Bhaṭṭācārya a Paṇḍita Gosāñi tedy na pokyn Śrī Caitanyi Mahāprabhua přinesli dostatek prasādam z Jagannāthova chrámu. Pán poté se všemi poobědval ve svém sídle.
Text 238:
Tak jsem popsal, jak se Śrī Caitanya Mahāprabhu vrátil z Vrindávanu do Džagannáth Purí.
Text 239:
Každý, kdo s vírou a láskou poslouchá o zábavách Śrī Caitanyi Mahāprabhua, dosáhne velmi brzy útočiště u Pánových lotosových nohou.
Text 240:
Zde jsem tedy shrnul madhya-līlu, Pánovy příchody do Džagannáth Purí a Jeho odchody z něj. Pán ve skutečnosti putoval sem a tam celých šest let.
Text 241:
Po přijetí sannyāsu ve věku dvaceti čtyř let žil Śrī Caitanya Mahāprabhu dalších dvacet čtyři let, z nichž šest let rozsáhle cestoval po celé Indii. Někdy do Džagannáth Purí přicházel, jindy z něho odcházel. Po šesti letech cestování se Pán usadil v Džagannáth Purí, kde zůstal zbývajících osmnáct let svého života. Tato léta strávil hlavně zpíváním Hare Kṛṣṇa ve společnosti svých oddaných.
Text 242:
Chronologicky nyní zopakuji kapitoly Madhya-līly, aby čtenář mohl vychutnat transcendentální rysy těchto popisů.
Text 243:
V první kapitole jsem podal shrnutí posledních zábav (antya-līlā). V této kapitole je zahrnutý obšírný popis některých Pánových zábav, které se odehrály ke konci Jeho života.
Text 244:
Ve druhé kapitole jsem pak popsal zmatené mluvení Śrī Caitanyi Mahāprabhua. V této kapitole je naznačeno, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu projevoval své různé emotivní nálady.
Text 245:
Ve třetí kapitole jsem popsal, jak Pán přijal sannyās a jak si užíval svých zábav v domě Advaity Ācāryi.
Text 246:
Ve čtvrté kapitole jsem psal o tom, jak Mādhavendra Purī instaloval Božstvo Gopāla a také jak Gopīnātha v Remuně ukradl nádobu svařeného mléka.
Text 247:
V páté kapitole jsem líčil příběh Sākṣi-gopāla. Tento příběh vyprávěl Pán Nityānanda Prabhu, zatímco Śrī Caitanya Mahāprabhu poslouchal.
Text 248:
V šesté kapitole jsem hovořil o tom, jak byl osvobozen Sārvabhauma Bhaṭṭācārya, a v sedmé jsem popsal, jak Pán putoval po různých svatých místech a jak osvobodil Vāsudevu.
Text 249:
V osmé kapitole jsem zaznamenal Pánův obsáhlý rozhovor s Rāmānandou Rāyem. Rāmānanda Rāya předkládal podstatu závěrů všech védských písem a Pán osobně naslouchal.
Text 250:
V deváté kapitole jsem popsal Pánovu cestu po jižní Indii a různých poutních místech. V desáté kapitole jsem popsal Jeho setkání se všemi svými oddanými.
Text 251:
V jedenácté kapitole jsem popsal mocné zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry, které obklopovalo Pána, a ve dvanácté jsem vyprávěl o uklízení a mytí chrámu Guṇḍici.
Text 252:
Ve třinácté kapitole jsem popsal tančení Śrī Caitanyi Mahāprabhua před Jagannāthovým vozem. Ve čtrnácté kapitole je zaznamenaná slavnost Herā-pañcamī.
Text 253:
Ve čtrnácté kapitole je také vylíčeno, jak Svarūpa Dāmodara popisoval emotivní extázi gopī a jak si to Śrī Caitanya Mahāprabhu vychutnával.
Text 254:
V patnácté kapitole jsem popsal, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu vychvaloval vlastnosti svých oddaných a jak obědval v domě Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi. Tehdy také osvobodil Amoghu.
Text 255:
V šestnácté kapitole jsem popsal odchod Śrī Caitanyi Mahāprabhua do Vrindávanu a Jeho putování Bengálskem. Později se z Kánái-nátašály vrátil do Džagannáth Purí.
Text 256:
V sedmnácté kapitole jsem popsal Pánovu cestu pralesem Džhárkhand a Jeho příchod do Mathury. V osmnácté kapitole je popis Jeho toulek po Vrindávanu.
Text 257:
V devatenácté kapitole jsem popsal, jak se Pán vrátil z Prajágu do Mathury a zmocnil Śrī Rūpu Gosvāmīho k šíření oddané služby.
Text 258:
Ve dvacáté kapitole se vypráví o Pánově setkání se Sanātanou Gosvāmīm. Pán do hloubky vysvětlil osobní rysy Nejvyšší Osobnosti Božství.
Text 259:
Ve dvacáté první kapitole je popis Kṛṣṇovy krásy a majestátu a ve dvacáté druhé kapitole byly vysvětleny dva druhy vykonávání oddané služby.
Text 260:
Ve dvacáté třetí kapitole jsou vysvětleny nálady transcendentální láskyplné služby a ve dvacáté čtvrté kapitole jsem popsal Pánův rozbor verše ātmārāma.
Text 261:
Ve dvacáté páté kapitole se vypráví o obrácení obyvatel Váránasí na vaiṣṇavy a o tom, jak se Pán z Váránasí vrátil do Níláčaly (Džagannáth Purí).
Text 262:
V této dvacáté páté kapitole jsem tyto zábavy shrnul. Poslechem tohoto shrnutí lze pochopit celý obsah tohoto písma.
Text 263:
Nyní jsem shrnul celé téma Madhya-līly. Podrobné líčení těchto zábav by se nevešlo ani do miliónů knih.
Text 264:
Pán putoval z jedné země do druhé, aby osvobodil všechny pokleslé duše. Sám si vychutnával transcendentální blaženost oddané služby a zároveň všude šířil učení oddanosti.
Text 265:
Vědomí Kṛṣṇy znamená pochopení pravdy o Kṛṣṇovi, o oddané službě, o lásce k Bohu, o emotivní extázi, o transcendentálních náladách a o zábavách Pána.
Text 266:
Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu osobně kázal transcendentální pravdy a nálady Śrīmad-Bhāgavatamu. Śrīmad-Bhāgavatam se neliší od Nejvyšší Osobnosti Božství, protože je zvukovou inkarnací Śrī Kṛṣṇy.
Text 267:
Śrī Caitanya Mahāprabhu šířil význam Śrīmad-Bhāgavatamu. Někdy mluvil sám, aby prospěl svým oddaným, a někdy k tomu zmocnil jednoho ze svých oddaných, zatímco sám naslouchal.
Text 268:
Všichni rozumní lidé v těchto třech světech by měli přijmout závěr, že nikdo není tak milostivý a šlechetný jako Śrī Caitanya Mahāprabhu a že nikdo není tak laskavý ke svým oddaným.
Text 269:
Všichni oddaní by měli naslouchat o zábavách Śrī Caitanyi Mahāprabhua s vírou a láskou. Milostí Pána tak lze získat útočiště u Jeho lotosových nohou.
Text 270:
Pochopením zábav Śrī Caitanyi Mahāprabhua lze pochopit pravdu o Kṛṣṇovi. A porozuměním Kṛṣṇovi lze pochopit hranici poznání veškerých zjevených písem.
Text 271:
Kṛṣṇovy zábavy jsou esencí veškerého nektaru, který teče všemi směry ve stovkách řek. Zábavy Śrī Caitanyi Mahāprabhua jsou věčná nádrž a každému se doporučuje nechat mysl plout v tomto transcendentálním jezeře jako labuť.
Text 272:
S veškerou pokorou se klaním u lotosových nohou vás všech oddaných a prach z vašich nohou přijímám jako ozdobu svého těla. Nyní si prosím, moji drazí oddaní, ode mě vyslechněte ještě jednu věc.
Text 273:
Oddaná služba Kṛṣṇovi je jako příjemný, blažený les lotosů, ve kterém je spousta medu. Žádám každého, aby si tento med vychutnával. Pokud všichni mentální spekulanti přivedou včely svých myslí do tohoto lesa lotosů a budou si blaženě dnem i nocí užívat extatické lásky ke Kṛṣṇovi, jejich mentální spekulace bude zcela transcendentálně uspokojena.
Text 274:
Oddaní, kteří mají vztah s Kṛṣṇou, jsou jako labutě a ptáci cakravāka hrající si v tomto lese lotosů. Poupata lotosů jsou Kṛṣṇovy zábavy, potrava labutích oddaných. Pán Śrī Kṛṣṇa je neustále pohroužený ve svých transcendentálních zábavách, takže oddaní kráčející ve stopách Śrī Caitanyi Mahāprabhua mohou tato lotosová poupata neustále pojídat, protože to jsou Pánovy zábavy.
Text 275:
Všichni oddaní Śrī Caitanyi Mahāprabhua by měli jít k tomuto jezeru a stát se v jeho nebeských vodách labutěmi a cakravāky, již neustále setrvávají pod ochranou lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Měli by pokračovat ve službě Pánu Śrī Kṛṣṇovi a trvale si tak užívat života. Zmenší se tím veškeré jejich utrpení a budou nesmírně šťastní a radostní v lásce k Bohu.
Text 276:
Oddaní, kteří přijali útočiště u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua, na sebe berou zodpovědnost za šíření této nektarové oddané služby po celém světě. Jsou jako mraky sesílající na zem vodu, která vyživuje ovoce lásky k Bohu v tomto světě. Oddaní se tohoto ovoce dosyta najedí a vše, co nechají, snědí ostatní. Tak žijí šťastně.
Text 277:
Zábavy Śrī Caitanyi Mahāprabhua jsou plné nektaru a zábavy Pána Kṛṣṇy jsou jako kafr. Jejich smícháním vznikne velmi sladká chuť. Hloubku této sladkosti může pochopit ten, kdo si na nich milostí čistých oddaných pochutnává.
Text 278:
Jedením obilovin člověk zesílí, ale oddaný, který jí pouze obyčejné obiloviny, aniž by si vychutnával transcendentální zábavy Pána Caitanyi Mahāprabhua a Kṛṣṇy, postupně zeslábne a poklesne z transcendentálního postavení. Pokud však někdo vypije pouhou kapku nektaru Kṛṣṇových zábav, jeho tělo i mysl rozkvetou, a začne se smát, zpívat a tančit.
Text 279:
Čtenáři by si tento úžasný nektar měli vychutnávat, protože se nedá s ničím srovnat. S vírou upevněnou ve svých myslích by si měli dávat pozor, aby nespadli do jámy scestných argumentů nebo do vírů nešťastných situací. Pokud se to někomu stane, je s ním konec.
Text 280:
Na závěr říkám Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, Nityānandovi Prabhuovi, Advaitovi Prabhuovi i všem ostatním oddaným a čtenářům, že si vaše lotosové nohy beru jako helmici na svou hlavu. To poslouží veškerým mým záměrům.
Text 281:
Pokládám si na hlavu lotosové nohy Śrīly Rūpy Gosvāmīho, Śrī Sanātany Gosvāmīho, Raghunātha dāse Gosvāmīho, Raghunātha Bhaṭṭy Gosvāmīho a Jīvy Gosvāmīho, protože vždy toužím po jejich milosti. Tak se já, Kṛṣṇadāsa, pokorně snažím popsat nektar zábav Śrī Caitanyi Mahāprabhua, smíšených se zábavami Pána Kṛṣṇy.
Text 282:
Pro potěšení Śrī Madana-gopāla a Govindadevy se modlím, aby tato kniha, Śrī Caitanya-caritāmṛta, mohla být obětována Śrī Kṛṣṇovi Caitanyovi Mahāprabhuovi.
Text 283:
Tato Caitanya-caritāmṛta, zábavy Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, představuje velmi tajemné dílo. Je životem a duší všech oddaných. Ti, kdo nejsou způsobilí si ji vychutnávat a jsou závistiví jako prasata, ji zcela jistě opěvovat nebudou. To však moje snažení nijak neovlivní. Tyto zábavy Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua určitě potěší všechny svaté lidi, kteří mají čistá srdce. Ti z nich budou mít zajisté radost. Přeji si, aby to jejich požitek zvětšovalo víc a víc.