Původ a sestup řeky Gangy

V tomto verši popisuje Śukadeva Gosvāmī slávu řeky Gangy. Voda Gangy se nazývá patita-pāvanī, “zachránkyně všech hříšných živých bytostí”. Je dokázáno, že ten, kdo se v ní pravideně koupe, je vnějšně i vnitřně očištěn. Navenek jeho tělo získává odolnost vůči všem nemocem a uvnitř postupně vyvíjí postoj oddanosti vůči Nejvyšší Osobnosti Božství. Po celé Indii žije na březích Gangy mnoho tisíc lidí a tím, že se pravidelně koupou v jejích vodách, se nepochybně očišťují po duchovní i hmotné stránce. Mnoho mudrců (včetně Śaṅkarācāryi) složilo modlitby velebící Gangu a sama indická země se stala slavnou díky tomu, že jejím územím protékají takové řeky, jako je Ganga, Yamunā, Godāvarī, Kāverī, Kṛṣṇā a Narmadā. Každý, kdo žije poblíž těchto řek, je přirozeně pokročilý v duchovním vědomí. Śrīla Madhvācārya říká:

Pán Vāmana, stojící na pravé noze a natahující levou nohu k okraji vesmíru, se proslavil jako Trivikrama — inkarnace, která vykonala tři hrdinské skutky.

Ten, kdo je upevněný v oddané službě Nejvyšší Osobnosti Božství, je označován jako vīra-vrata, plně odhodlaný. Takový oddaný čím dál více zvětšuje svou extázi v oddané službě, a jakmile si vzpomene na Pána Viṣṇua, oči se mu zalijí slzami. To je příznak mahā-bhāgavaty. Dhruva Mahārāja setrvával v této extázi oddanosti a také Śrī Caitanya Mahāprabhu nám ukázal praktický příklad transcendentální extáze během Svého života v Jagannātha Purī. O Jeho tamních zábavách podrobně vypráví Caitanya-caritāmṛta.

Transcendentalisté se dělí na dvě základní skupiny: nirviśeṣavādīny neboli impersonalisty a bhakty neboli oddané. Impersonalisté neuznávají duchovní rozmanitost života a chtějí splynout s Nejvyšším Pánem v Jeho aspektu Brahmanu (brahmajyoti). Oddaní se ovšem chtějí podílet na transcendentálních činnostech Nejvyšší Osobnosti Božství. Ve vyšším planetárním systému je nejvyšší planetou Dhruvaloka a pod ní se nachází sedm planet, jež obývají velcí mudrci v čele s Marīcim, Vasiṣṭhou a Atrim. Ti všichni považují oddanou službu za nejvyšší dokonalost života, a proto nosí na hlavách svatou vodu Gangy. Tento verš dokazuje, že pro toho, kdo dosáhl úrovně čisté oddané služby, není nic jiného důležité; ani takzvané osvobození (kaivalya). Śrīla Śrīdhara Svāmī prohlašuje, že teprve až po dosažení čisté oddané služby Pánu může člověk zavrhnout všechna ostatní zaměstnání jako zanedbatelná. Prabodhānanda Sarasvatī jeho prohlášení potvrzuje následovně:

Śrī Caitanya Mahāprabhu dokonale formuloval a šířil proces bhakti-yogy. Pro každého, kdo přijal útočiště u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua, je proto nejvyšší dokonalost māyāvādīnů — kaivalya neboli splynutí s Nejvyšším — pekelnou představou; o snaze karmīch dosáhnout nebeských planet ani nemluvě. Oddaný považuje takové cíle za bezcenné přeludy. Existují také yogīni, kteří se snaží ovládnout své smysly, ale to se jim nikdy nepodaří, aniž by dosáhli stádia oddané služby. Smysly jsou přirovnávány k jedovatým hadům, ale smysly bhakty, který se zaměstnává službou Pánu, jsou jako hadi s vytrženými jedovými zuby. Yogīni se snaží své smysly potlačit, ale i velcí mystici, jako byl Viśvāmitra, ve svém pokusu selhávají. Viśvāmitra podlehl svým smyslům, když ho během jeho meditace okouzlila Menakā, jež později porodila Śakuntalu. Nejmoudřejší lidé na světě jsou proto bhakti-yogīni, což potvrzuje Pán Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě (6.47):

“Ten z yogīnů, který se ke Mně s velkou vírou neustále upíná, v nitru na Mě myslí a poskytuje Mi transcendentální láskyplnou službu, je se Mnou nejdůvěrněji spojen prostřednictvím yogy a je ze všech nejvyšší. To je Můj názor.”

Měli bychom mít neustále na paměti, že řeka Ganga pochází z Oceánu Příčin, jenž leží za obalem vesmíru. Poté, co voda Oceánu Příčin pronikne otvorem, který vytvořil Pán Vāmanadeva, stéká na Dhruvaloku (Polárku) a potom na sedm planet pod Dhruvalokou. Dále je přepravována nesčetnými nebeskými letadly na Měsíc a poté padá na vrchol hory Meru, známé jako Sumeru-parvata. Takto se voda Gangy nakonec dostane na nižší planety a na vrcholky Himalájí, odkud protéká Hardwarem a pláněmi Indie a očišťuje celou zem. Zde je vysvětleno, jak se Ganga dostává z nejvyšší části vesmíru na různé planety — z planet mudrců je přepravována nebeskými letadly. Takzvaní pokročilí vědci moderní doby se snaží doletět na vyšší planety, ale přitom se potýkají s nedostatkem energie na Zemi. Kdyby byli skutečně schopnými vědci, dokázali by osobně létat letadly na jiné planety, ale to je nad jejich síly. Nyní zanechali svých výletů na Měsíc a pokoušejí se dosáhnout jiných planet, ale bezúspěšně.

Místo, kde se Ganga vlévá do slané vody Bengálského zálivu, se dodnes nazývá Gaṅgā-sāgara neboli “místo setkání Gangy s Bengálským zálivem”. Na Makara-saṅkrānti, v lednu až únoru, se tam dodnes přicházejí vykoupat tisíce lidí s nadějí na vysvobození. Zde je potvrzeno, že tímto způsobem mohou vysvobození skutečně dosáhnout. Pro ty, kdo se kdykoliv koupou v řece Ganze, není nijak obtížné získat výsledky velkých obětí, jako je Aśvamedha a Rājasūya yajña. Většina lidí v Indii se dodnes chce koupat v Ganze, a k tomu existuje mnoho příhodných míst. V Prayāgu (Allahabadu) se během ledna scházejí tisíce lidí, aby se vykoupali v soutoku Gangy s Yamunou. Poté se jich mnoho odebere vykoupat na místo, kde Ganga ústí do Bengálského zálivu. Všichni lidé v Indii tedy mají zvláštní výhodu v tom, že se mohou koupat ve vodách Gangy na tolika poutních místech.

Nebeská místa požitku se dělí do tří skupin: na nebeské planety, nebeská místa na Zemi a nebeská místa bila, jež se nacházejí v nižších oblastech. Mezi těmito třemi druhy nebeských míst představuje nebeská místa na Zemi (bhauma-svarga-padāni) osm ostatních varṣ mimo Bhārata-varṣu. V Bhagavad-gītě (9.21) Kṛṣṇa říká: kṣīṇe puṇye martya-lokaṁ viśanti — když ti, kdo žijí na nebeských planetách, vyčerpají výsledky svých zbožných činností, vracejí se na tuto Zemi. Dosahují tedy nebeských planet a opět klesají na zemské planety. Tento proces se nazývá brahmāṇḍa bhramaṇa, putování vesmíry nahoru a dolů. Ti, kdo jsou inteligentní — kdo nepozbyli své inteligence — se do tohoto putování nahoru a dolů nezaplétají. Praktikují oddanou službu Pánu, aby mohli nakonec proniknout obalem vesmíru a vstoupit do duchovního království. Pak se dostávají na jednu z planet známých jako Vaikuṇṭhaloky nebo ještě výše, na Kṛṣṇaloku (Goloku Vṛndāvanu). Oddaný není nikdy uvězněn v procesu dosahování nebeských planet a opětovného sestupování na Zemi. Śrī Caitanya Mahāprabhu proto říká:

Among all the living entities wandering throughout the universe, one who is most fortunate comes in contact with a representative of the Supreme Personality of Godhead and thus gets the opportunity to execute devotional service.

Ze všech živých bytostí putujících vesmírem se jedna, která má veliké štěstí, dostane do styku s představitelem Nejvyšší Osobnosti Božství, a tak získá příležitost vykonávat oddanou službu. Ti, kdo s upřímností usilují o přízeň Kṛṣṇy, se setkají s guruem, pravým představitelem Kṛṣṇy. Māyāvādīni, kteří si libují v mentální spekulaci, a karmī, kteří touží po výsledcích svých činností, se guruy stát nemohou. Guru musí být přímým zástupcem Kṛṣṇy, který šíří Kṛṣṇovy pokyny beze změny. Do styku s guruem tedy přijdou jen ti nejšťastlivější lidé. Védská literatura potvrzuje: tad-vijñānārthaṁ sa gurum evābhigacchet — člověk musí vyhledat gurua, aby pochopil dění v duchovním světě. Totéž dokládá i Śrīmad-Bhāgavatam: tasmād guruṁ prapadyeta jijñāsuḥ śreya uttamam — ten, kdo má velkou touhu pochopit činnosti probíhající v duchovním světě, musí jít za guruem, pravým zástupcem Kṛṣṇy. Ze všech hledisek je tedy slovo guru zvláště určeno pro pravého zástupce Kṛṣṇy a nikoho jiného. Padma Purāṇa uvádí: avaiṣṇavo gurur na syāt. Kdo není vaiṣṇava — kdo není představitel Kṛṣṇy — nemůže být guru. Ani ten nejkvalifikovanější brāhmaṇa se nemůže stát guruem, není-li představitelem Kṛṣṇy. Od brāhmaṇů se očekává, že budou splňovat šest příznivých předpokladů: stanou se velkými učenci (paṭhana) a kvalifikovanými učiteli (pāṭhana); budou odborníky v uctívání Pána či polobohů (yajana) a budou totéž učit druhé (yājana); kvalifikují se jako oprávnění příjemci almužen od druhých (pratigraha) a budou rozdávat bohatství v podobě milodarů (dāna). Přesto ani brāhmaṇa, který tyto předpoklady splňuje, se nemůže stát guruem, není-li představitelem Kṛṣṇy (gurur na syāt). Vaiṣṇavaḥ śva-paco guruḥ—zato vaiṣṇava, pravý představitel Nejvyšší Osobnosti Božství, Viṣṇua, se může stát guruem, i když je śva-paca, člen rodiny pojídačů psů. Ze tří kategorií nebeských planet (svarga-loka) je území Bhārata-varṣi nazývané Kašmír někdy označováno za bhauma-svargu. V této oblasti jsou nepochybně příznivé podmínky pro hmotný smyslový požitek, ale to není cíl čistého transcendentalisty. Rūpa Gosvāmī popisuje jednání čistého transcendentalisty takto:

“Oddaný má vykonávat transcendentální láskyplnou službu Nejvyššímu Pánu Kṛṣṇovi s příznivým postojem a bez touhy po hmotném prospěchu či zisku z plodonosných činností nebo filozofické spekulace. To se nazývá čistá oddaná služba.” Ti, kdo se plně zaměstnávají oddanou službou Kṛṣṇovi jen pro Jeho potěšení, se nezajímají o tři kategorie nebeských míst, zvané divya-svarga, bhauma-svarga a bila-svarga.

Yugy jsou celkem čtyři: Satya, Tretā, Dvāpara a Kali. Během první yugy (Satya) byli lidé velice zbožní. Každý praktikoval systém mystické jógy určený k duchovnímu porozumění a realizaci Boha. Jelikož byli všichni neustále pohrouženi v samādhi, nikdo se nezajímal o hmotný smyslový požitek. V Tretā-yuze si lidé užívali smyslových radostí, aniž by poznali utrpení. Hmotné strádání začalo v Dvāpara-yuze, ale nebylo příliš kruté. Skutečně kruté hmotné utrpení začalo s příchodem Kali-yugy.

Dalším sdělením tohoto verše je, že ve všech osmi nebeských varṣách si muži a ženy užívají sexu, aniž by to vedlo k těhotenství. K těhotenství dochází pouze v životě na nižší úrovni. Zvířata jako psi a prasata jsou například březí dvakrát do roka a pokaždé vrhnou alespoň půl tuctu potomků. Ještě nižší životní druhy, jako jsou například hadi, rodí stovky mláďat najednou. Tento verš nás informuje, že na vyšších úrovních života, než je naše, se vyskytuje těhotenství jednou za život. Lidé tam neustále holdují sexu, ale nevede to k otěhotnění. V duchovním světě lidi díky jejich vznešenému postoji oddanosti sex příliš nepřitahuje. Prakticky tam žádný sex není, a i když k němu někdy dojde, nikdy nenásleduje těhotenství. Na planetě Zemi ovšem lidské bytosti přicházejí do jiného stavu, i když se chtějí dětem vyhnout. V tomto hříšném věku Kali se lidé dokonce uchylují k zabíjení dětí v lůně. To je ta nejhanebnější praktika, která může jedině prodloužit jejich strastiplnou hmotnou existenci.

Zde je popis nižších nebeských planet. Jejich obyvatelé se radují ze života v příjemné atmosféře průzračných jezer s mnoha čerstvě vyrostlými lotosy a zahrad plných plodů, květů, různých druhů ptáků a bzučících včel. V této atmosféře si užívají se svými nádhernými manželkami, které jsou neustále pohlavně vzrušené. Všichni — jak vysvětlí následující verše — jsou však oddanými Nejvyšší Osobnosti Božství. Obyvatelé této Země také touží po takovém nebeském požitku, ale když nějakým způsobem dosáhnou napodobeniny těchto radostí v podobě sexu a omamných látek, zcela zapomenou na službu Nejvyššímu Pánu. Přestože obyvatelé nebeských planet prožívají smyslový požitek na mnohem vyšší úrovni, nikdy nezapomínají na své postavení věčných služebníků Svrchované Bytosti.

V této souvislosti nás Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura informuje, že polobozi uctívají Nejvyššího Pána v podobách Jeho různých Božstev (arcā-vigraha), protože mimo duchovní svět nelze uctívat Nejvyšší Osobnost Božství přímo. V hmotném světě je Pán vždy uctíván jako arcā-vigraha neboli Božstvo v chrámu. Mezi arcā-vigrahou a původní Osobou není žádný rozdíl, a proto je třeba vědět, že ti, kdo s veškerým přepychem uctívají Božstvo v chrámu — i na této planetě — jsou nepochybně v přímém styku s Nejvyšší Osobností Božství. Śāstry přikazují: arcye viṣṇau śilā-dhīr guruṣu nara-matiḥ — “Nikdo nemá považovat Božstvo v chrámu za kámen či kov a duchovního mistra za obyčejného člověka.” Je třeba se striktně řídit příkazy śāster a uctívat Božstvo, Nejvyšší Osobnost Božství, bez přestupků. Duchovní mistr je přímý zástupce Pána a nikdo ho nemá pokládat za obyčejnou lidskou bytost. Vyhýbáním se přestupkům proti Božstvu a duchovnímu mistrovi může člověk pokročit v duchovním životě, ve vědomí Kṛṣṇy.

V této souvislosti je v Laghu-bhāgavatāmṛtě následující citát:

“V Padma Purāṇě je řečeno, že v duchovním světě se Pán Osobně expanduje do všech stran a je uctíván jako Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha. Tentýž Bůh je v hmotném světě, který zaujímá pouze jednu čtvrtinu Jeho stvoření, zastoupen Božstvem. Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha jsou přítomní i na čtyřech stranách tohoto hmotného světa. Je zde Vaikuṇṭhaloka pokrytá vodou a na ní leží místo zvané Vedavatī, kde sídlí Vāsudeva. Další planeta známá jako Viṣṇuloka se nachází nad Satyalokou a je sídlem Saṅkarṣaṇa. Ve Dvārakā-purī je zase vládcem Pradyumna. Na ostrově Śvetadvīpu se rozprostírá oceán mléka a uprostřed něho je místo zvané Airāvatī-pura, kde leží Aniruddha na Anantovi. V některých sātvata-tantrách je popis devíti varṣ a vládnoucích Božstev uctívaných na každé z nich: (1) Vāsudeva, (2) Saṅkarṣaṇa, (3) Pradyumna, (4) Aniruddha, (5) Nārāyaṇa, (6) Nṛsiṁha, (7) Hayagrīva, (8) Mahāvarāha a (9) Brahmā.” Zde uvedený Pán Brahmā je Nejvyšší Osobnost Božství. Když není přítomná způsobilá lidská bytost, kterou by bylo možné zplnomocnit jako Pána Brahmu, zaujme toto postavení Samotný Nejvyšší Pán. Tatra brahmā tu vijñeyaḥ pūrvokta-vidhayā hariḥ. Brahmā, o Němž se zde hovoří, je Samotný Hari.

Někdy můžeme vidět obrazy Pána Śivy v meditaci. Tento verš vysvětluje, že Pán Śiva neustále v tranzu medituje o Pánu Saṅkarṣaṇovi. Pán Śiva má na starosti zničení hmotného světa. Pán Brahmā hmotný svět tvoří, Pán Viṣṇu ho udržuje a Pán Śiva ho ničí. Jelikož ničení patří do kvality nevědomosti, jsou Pán Śiva a jeho uctívané Božstvo, Saṅkarṣaṇa, odborně nazýváni tāmasī. Pán Śiva je inkarnací tamo-guṇy. On i Saṅkarṣaṇa jsou vždy osvícení a zaujímají transcendentální postavení, a proto nemají s kvalitami hmotné přírody — dobrem, vášní a nevědomostí — nic společného, ale jelikož jejich činnosti vyžadují, aby byli ve styku s kvalitou nevědomosti, jsou někdy označováni slovem tāmasī.

Nejvyšší Osobnost Božství vždy disponuje nepochopitelnými energiemi. I když ke stvoření dochází tak, že Pán pohlédne na hmotnou energii, kvality hmotné přírody Ho neovlivňují. Když se zjevuje v tomto hmotném světě, nemohou na Něho působit, jelikož Jeho postavení je věčně transcendentální. Proto je Nejvyšší Pán nazýván Transcendence a každý, kdo chce být v bezpečí před vlivem kvalit hmotné přírody, musí přijmout útočiště u Něho.

Každý, kdo zůstane nevzrušený i v přítomnosti příčiny vzrušení, se nazývá dhīra, “vyrovnaný”. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je vždy v transcendentálním postavení, a proto Ho nikdy nic nevzruší. Chce-li se tedy někdo stát dhīrou, musí přijmout útočiště u lotosových nohou Pána. V Bhagavad-gītě (2.13) Kṛṣṇa říká: dhīras tatra na muhyati—ten, kdo je za všech okolností vyrovnaný, není nikdy zmaten. Prahlāda Mahārāja je dokonalým příkladem dhīry. Když se Pán zjevil v líté podobě Nṛsiṁhadeva, aby zabil Hiraṇyakaśipua, Prahlāda zůstal nevzrušený. Byl úplně klidný, zatímco ostatní — dokonce i Pána Brahmu — Pánovy rysy vyděsily.

Inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství známá jako Śeṣa neboli Ananta oplývá neomezenou silou, slávou, bohatstvím, poznáním, krásou a odříkáním. Jak popisuje tento verš, Anantova síla je taková, že na Jeho kápích spočívají nesčetné vesmíry. Má tělesné rysy hada s tisíci kápí, a jelikož je Jeho síla neomezená, všechny vesmíry na Jeho kápích jsou pro Něho lehké jako hořčičná semínka. Můžeme si představit, jak nepatrné je hořčičné semínko na kápi hada. V této souvislosti odkazujeme čtenáře na Śrī Caitanya-caritāmṛtu, Ādi-līlu, pátou kapitolu, verše 117 — 125. Tam je řečeno, že had Ananta Śeṣa Nāga, inkarnace Pána Viṣṇua, nese všechny vesmíry na Svých kápích. Podle našich výpočtů může být vesmír nesmírně těžký, ale jelikož Pán je ananta (neomezený), není pro Něho těžší než hořčičné semínko.

Zde je podán souhrnný popis stvoření. Ze Saṅkarṣaṇa expanduje Mahā-Viṣṇu a z Mahā-Viṣṇua Garbhodakaśāyī Viṣṇu. Pán Brahmā, který se narodil z Garbhodakaśāyī Viṣṇua, je otcem Pána Śivy, z něhož se postupně objevují všichni ostatní polobozi. Pán Brahmā, Pán Śiva a Pán Viṣṇu jsou inkarnacemi různých hmotných kvalit. Pán Viṣṇu je ve skutečnosti nad všemi hmotnými kvalitami, ale za účelem udržování vesmíru se ujímá vlády nad sattva-guṇou (kvalitou dobra). Pán Brahmā se rodí z mahat-tattvy. Brahmā tvoří celý vesmír, Pán Viṣṇu ho udržuje a Pán Śiva ho ničí. Nejvyšší Osobnost Božství ovládá všechny nejdůležitější polobohy — zvláště Pána Brahmu a Pána Śivu — stejně jako ptáka ovládá majitel tím, že ho spoutá provazem. Tímto způsobem jsou někdy pod kontrolou udržováni supi.

Kṛṣṇa jasně říká v Bhagavad-gītě (7.14):

“Tuto Mou božskou energii, sestávající ze tří kvalit hmotné přírody, je těžké překonat, ale ti, kdo se Mi odevzdají, ji snadno překročí.” Všechny podmíněné duše, které jednají pod vlivem iluzorní energie Pána, považují tělo za své vlastní já, a proto neustále putují vesmírem, rodí se v různých životních druzích a vytvářejí čím dál více problémů. Někdy jsou všemi problémy znechuceny a hledají způsob, jak z tohoto zapletení uniknout. Tito takzvaní badatelé si bohužel nejsou vědomi Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, a Jeho iluzorní energie; proto všichni zůstávají v temnotě a nikdy neobjeví cestu ven. Takzvaní vědci a pokročilí učenci se směšně snaží nalézt příčinu života. Nevšímají si skutečnosti, že život je již tvořen. Jaká bude jejich zásluha, jestliže zjistí chemické složení života? Všechny jejich chemikálie nejsou nic jiného než různé proměny pěti prvků — země, vody, ohně, vzduchu a éteru. Bhagavad-gītā (2.20) prohlašuje, že živá bytost není nikdy stvořena (na jāyate mriyate vā kadācin). Existuje pět hrubohmotných prvků a tři vedlejší hmotné prvky (mysl, inteligence a ego). Dále existují věčné živé bytosti. Živá bytost si přeje mít určitý druh těla, a to je na pokyn Nejvyšší Osobnosti Božství vytvořeno z hmotné přírody, která není ničím jiným než určitým druhem stroje, jenž ovládá Nejvyšší Pán. Pán dává živé bytosti příslušný druh mechanického těla a živá bytost s ním musí pracovat podle zákona plodonosných činností. Plodonosné jednání je popsáno v tomto verši: karma-parvanīṁ māyām. Živá bytost je usazená na stroji (v těle) a obsluhuje ho podle pokynů Nejvyššího Pána. To je tajemství převtělování duše z jednoho těla do druhého. Takto se živá bytost zaplétá do plodonosných činností v hmotném světě. Bhagavad-gītā (15.7) potvrzuje: manaḥ ṣaṣṭhānīndriyāṇi prakṛti-sthāni karṣati — živá bytost těžce zápasí se šesti smysly, které zahrnují mysl.

Při všem tvoření a ničení je živá bytost zapletená v plodonosných činnostech vykonávaných iluzorní energií, māyou. Je jako počítač ovládaný Nejvyšší Osobností Božství. Takzvaní vědci říkají, že příroda jedná nezávisle, ale nedokáží vysvětlit, co příroda vlastně je. Příroda není nic jiného než stroj, který řídí Nejvyšší Osobnost Božství. Když porozumíme řídící osobě, naše životní problémy budou vyřešeny. Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (7.19):

“Po mnoha zrozeních a smrtích se ten, kdo je skutečně obdařen poznáním, odevzdá Mně, jelikož ví, že jsem příčinou všech příčin a všeho, co existuje. Taková velká duše je velmi vzácná.” Rozumný člověk se proto odevzdá Nejvyšší Osobnosti Božství, a tak unikne ze spárů iluzorní energie, māyi.