Zde je řečeno, že planetární systém zvaný Bhū-maṇḍala sahá až po meze dosahu slunečního světla. Podle moderní vědy dopadá sluneční světlo na Zemi ze vzdálenosti téměř 150 000 000 kilometrů. Budeme-li počítat s ohledem na tuto moderní informaci, lze pokládat necelých 150 000 000 kilometrů za poloměr Bhū-maṇḍaly. V Gāyatrī mantře recitujeme oṁ bhūr bhuvaḥ svaḥ — slovo bhūr zde označuje Bhū-maṇḍalu. Tat savitur vareṇyam — sluneční světlo se šíří po celé Bhū-maṇḍale. Proto je Slunce hodné uctívání. Hvězdy, označované slovem nakṣatra, nejsou další slunce, jak se moderní astronomové domnívají. Z Bhagavad-gīty (10.21) víme, že hvězdy se podobají Měsíci (nakṣatrāṇām ahaṁ śaśī). Podobně jako Měsíc, i hvězdy odrážejí sluneční svit. Ponecháme-li stranou naše moderní uznávané odhady rozmístění různých planetárních soustav, můžeme pochopit, že nebe a jeho různé planety byly studovány již dávno před sestavením Śrīmad-Bhāgavatamu. Śukadeva Gosvāmī vysvětloval rozmístění planet, a to svědčí o tom, že tyto informace byly známé již dlouho předtím, než je Śukadeva Gosvāmī předal Mahārājovi Parīkṣitovi. Mudrcům, kterým se ve védských dobách dařilo, nebylo rozmístění různých planetárních soustav neznámé.

Mahārāja Parīkṣit již dostal od Śukadeva Gosvāmīho radu, aby upíral mysl na vesmírnou podobu Pána. Následoval tedy radu svého duchovního mistra a neustále na onu podobu myslel. Vesmírná podoba je samozřejmě hmotná, ale jelikož je vše expanzí energie Nejvyšší Osobnosti Božství, z konečného hlediska není hmotné nic. Mysl Mahārāje Parīkṣita byla proto nasycená duchovním vědomím. Śrīla Rūpa Gosvāmī prohlásil:

Vše — i to, co je hmotné — je spojené s Nejvyšší Osobností Božství. Vše by proto mělo být zaměstnáno ve službě Pánu. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura tento verš překládá takto:

“Člověk se nemá zříkat ničeho, co je spojené s Nejvyšší Osobností Božství, s představou, že je to hmotné a že to uspokojuje hmotné smysly.” I smysly jsou duchovní, jsou-li očištěné. Když Mahārāja Parīkṣit myslel na vesmírnou podobu Pána, jeho mysl byla nepochybně na transcendentální úrovni. I když tedy neměl důvod zajímat se o podrobné informace o vesmíru, myslel na vesmír ve vztahu s Nejvyšším Pánem, a tudíž nebylo toto zeměpisné poznání hmotné, ale transcendentální. Na jiném místě Śrīmad-Bhāgavatamu (1.5.20) Nārada Muni pravil: idaṁ hi viśvaṁ bhagavān ivetaraḥ — celý vesmír je také Nejvyšší Osobnost Božství, přestože vypadá, že se od Pána liší. I když tedy Mahārāja Parīkṣit nepotřeboval zeměpisné poznání o tomto vesmíru, i toto poznání bylo duchovní a transcendentální, neboť na celý vesmír myslel jako na expanzi energie Pána.

Při naší kazatelské práci jsme také ve styku s velkým množstvím majetku a peněz a mnoha prodanými a koupenými knihami, ale jelikož se všechny tyto záležitosti týkají hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, nikdy by neměly být považovány za hmotné. To, že je někdo pohroužen v myšlenkách na takové organizační činnosti, neznamená, že nemá vědomí Kṛṣṇy. Dodržuje-li striktně usměrňující zásadu zpívat každý den šestnáct kol mahā-mantry, pak se jeho jednání s hmotným světem za účelem šířit hnutí pro vědomí Kṛṣṇy neliší od duchovního rozvoje vědomí Kṛṣṇy.

Hmotný svět představuje pouze jednu čtvrtinu stvoření Nejvyšší Osobnosti Božství, ale je neomezený a nikdo by ho nedokázal poznat či popsat, ani kdyby měl život dlouhý jako Brahmā, který žije milióny let. Moderní vědci a astronomové se snaží vysvětlit, jak vesmír vypadá a jak rozlehlý je prostor, a někteří z nich věří, že zářící hvězdy jsou různá slunce. Z Bhagavad-gīty ovšem víme, že všechny tyto hvězdy (nakṣatra) jsou jako Měsíc — v tom smyslu, že odrážejí sluneční svit. Nejsou to nezávislá svítící tělesa. Bhūloka je popsána jako ta část vesmíru, po jejíž hranice se šíří teplo a světlo Slunce. Přirozeným závěrem proto je, že tento vesmír sahá až tam, kam dohlédneme, a je plný zářících hvězd. Śrīla Śukadeva Gosvāmī doznal, že vyložit všechny podrobnosti o tomto rozlehlém hmotném vesmíru je nemožné, ale přesto chtěl králi předat veškeré poznání, které získal prostřednictvím systému paramparā. Z toho můžeme usoudit, že když člověk nedokáže pochopit hmotné expanze Nejvyšší Osobnosti Božství, jistě není schopen odhadnout rozsah duchovního světa. To potvrzuje Brahma-saṁhitā (5.33):

Meze expanzí Govindy, Nejvyšší Osobnosti Božství, nedokáže nikdo odhadnout; ani osoba tak dokonalá, jako je Brahmā — nemluvě o nepatrných vědcích, jejichž smysly a nástroje jsou nedokonalé a kteří nám nedokáží poskytnout informace ani o tomto jednom vesmíru. Měli bychom se proto spokojit s informacemi dostupnými z védských zdrojů a předkládanými autoritami, jako je Śukadeva Gosvāmī.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura uvádí následující citát z Vāyu Purāṇy, jenž popisuje rozmístění různých hor, počínaje Himalájemi.

dhanurvat saṁsthite jñeye dve varṣe dakṣiṇottare; dīrghāṇi tatra catvāri caturasram ilāvṛtam iti dakṣiṇottare bhāratottara-kuru-varṣe catvāri kiṁpuruṣa-harivarṣa-ramyaka-hiraṇmayāni varṣāṇi nīla-niṣadhayos tiraścinībhūya samudra-praviṣṭayoḥ saṁlagnatvam aṅgīkṛtya bhadrāśva-ketumālayor api dhanur-ākṛtitvam; atas tayor dairghyata eva madhye saṅkucitatvena nava-sahasrāyāmatvam; ilāvṛtasya tu meroḥ sakāśāt catur-dikṣu nava-sahasrāyāmatvaṁ saṁbhavet vastutas tv ilāvṛta-bhadrāśva-ketumālānāṁ catus-triṁśat-sahasrāyāmatvaṁ jñeyam.

V této souvislosti cituje Madhvācārya tyto verše z Brahmāṇḍa Purāṇy:

Z těchto veršů je zřejmé, že vedle Slunce a Měsíce existuje ještě neviditelná planeta zvaná Rāhu, jejíž pohyby způsobují sluneční a měsíční zatmění. Je možné, že moderní výpravy, které se pokoušejí doletět na Měsíc, putují omylem na planetu Rāhu.

Celkově existuje obrovské množství hor, dokonce i na této planetě Zemi. Nemyslíme si, že rozměry všech byly skutečně zjištěny. Když jsme přelétali nad hornatou oblastí z Mexika do Caracasu, viděli jsme tolik hor, že pochybujeme, zda jejich výška, délka a šířka byly skutečně správně změřeny. Tudíž — jak naznačuje Śukadeva Gosvāmī ve Śrīmad-Bhāgavatamu — bychom se neměli snažit pochopit velké hornaté oblasti vesmíru pouze na základě svých výpočtů. Śukadeva Gosvāmī již prohlásil, že takové výpočty by byly obtížné i pro toho, kdo by žil stejně dlouho jako Brahmā. Měli bychom se jednoduše spokojit s výroky autorit, jako je Śukadeva Gosvāmī, a oceňovat, jak celý vesmírný projev existuje díky vnější energii Nejvyšší Osobnosti Božství. Zde uvedené rozměry—například 10 000 yojanů nebo 100 000 yojanů — je třeba považovat za správné, protože je uvádí Śukadeva Gosvāmī. Naše experimentální poznání nemůže údaje Śrīmad-Bhāgavatamu ověřit ani vyvrátit. Měli bychom proto o těchto údajích naslouchat od autorit. Dokážeme-li ocenit obrovskou energii Nejvyšší Osobnosti Božství, přinese nám to prospěch.

O tomto stromu se zmiňují také velcí mudrci ve Vāyu Purāṇě:

Můžeme si jen představit, kolik šťávy musí být v plodu, který má velikost slona a jen velmi drobná semínka. Šťáva z rozbitých plodů jambū přirozeně tvoří vodopády a zaplavuje celou oblast Ilāvṛty. Jak bude vysvětleno v dalších verších, tato šťáva vytváří nesmírné množství zlata.

Řízením Nejvyšší Osobnosti Božství vytvářejí řeky na některých planetách na svých březích zlato. Chudí obyvatelé této Země jsou kvůli svému neúplnému poznání uneseni, když vidí takzvaného bhagavāna, který dovede vytvořit malé množství zlata. Zde se však dozvídáme, že na vyšším planetárním systému tohoto hmotného světa se bahno na březích Jambū-nadī mísí se šťávou jambū, na vzduchu reaguje se slunečním světlem a automaticky vytváří obrovské množství zlata. Díky tomu se tam muži a ženy zdobí různými zlatými šperky a vypadají nádherně. Na Zemi je bohužel takový nedostatek zlata, že se ho vlády snaží uchovat a tisknou papírové peníze. Jelikož tyto bankovky nejsou kryté zlatem, je papír, který vlády vydávají jako peníze, naprosto bezcenný — přesto jsou však lidé na Zemi velice pyšní na hmotný pokrok. Dívky a ženy v moderních dobách nosí místo zlatých šperků ozdoby z umělé hmoty a rovněž místo zlatého nádobí se používá umělohmotné, ale lidé jsou přesto pyšní na své hmotné bohatství. Proto jsou lidé tohoto věku označeni slovy mandāḥ sumanda-matayo manda-bhāgyā hy upadrutāḥ (Bhāg. 1.1.10). Jinými slovy, jsou nesmírně zkažení a pomalí v chápání bohatství Nejvyšší Osobnosti Božství. Jsou sumanda-matayaḥ, protože jejich pojetí je tak omezené, že podvodníka, který vytvoří trochu zlata, považují za Boha. Jelikož sami žádné zlato nemají, je jejich postavení skutečně ubohé, a proto jsou považováni za nešťastníky.

Někdy se tito nešťastní lidé chtějí dostat na nebeské planety, aby dosáhli šťastného postavení, které popisuje tento verš, ale čistí oddaní Pána se o takové bohatství vůbec nezajímají. Oddaní dokonce někdy přirovnávají barvu zlata k barvě zářivě zlatých výkalů. Śrī Caitanya Mahāprabhu učil oddané, aby se nenechali svést zlatými šperky a krásně ozdobenými ženami. Na dhanaṁ na janaṁ na sundarīm — oddaný se nemá nechat okouzlit zlatem, krásnými ženami nebo pýchou na množství stoupenců. Śrī Caitanya Mahāprabhu se proto důvěrně modlil: mama janmani janmanīśvare bhavatād bhaktir ahaitukī tvayi — “Můj Pane, prosím, požehnej mi Svou oddanou službou. Nechci nic jiného.” Oddaný se může modlit o vysvobození z tohoto hmotného světa. To je jediné, oč se uchází.

Pokorný oddaný se jen modlí k Pánu: “Vyzdvihni mě laskavě z tohoto hmotného světa, který oplývá různými druhy hmotného bohatství, a poskytni mi útočiště u Svých lotosových nohou.”

Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura se modlí:

“Ó můj Pane, ó synu Nandy Mahārāje, nyní přede mnou stojíš se Svou chotí, dcerou Vṛṣabhānua, Śrīmatī Rādhārāṇī. Přijmi mě laskavě jako prach Svých lotosových nohou. Prosím, nevyháněj mě — nemám jiné útočiště.”

Podobně Prabodhānanda Sarasvatī naznačuje, že postavení polobohů, jež zdobí zlaté helmice a jiné šperky, není o nic lepší než přelud (tri-daśa-pūr ākāśa-puṣpāyate). Oddaného takové bohatství nikdy nezláká. Jediné, oč se uchází, je stát se prachem u lotosových nohou Pána.

Jedna vyāma je vzdálenost mezi dlaněmi rozepjatých paží, což činí necelých 2,5 metru. Každá řeka je tedy široká více než dvanáct metrů a jejich celková šířka přesahuje šedesát metrů.

Prosperita lidstva nezávisí na démonské civilizaci, jež nemá žádnou kulturu a poznání, ale jen obrovské mrakodrapy a velké automobily, které se bez ustání řítí po dálnicích. Dary přírody jsou dostačující. Obyvatelé jsou skutečně bohatí, je-li hojnost mléka, jogurtu, medu, obilí, ghí, melasy, dhotí, sárí, lůžek, sedátek a ozdob. Když zemi zaplavuje dostatečné množství vody z řek, lze získat všechny tyto věci a ničeho nebude nedostatek. To vše ovšem závisí na vykonávání oběti, jak je popsáno ve védské literatuře.

“Všechna živá těla závisejí na obilí, jehož růst zajišťují deště. Deště přicházejí díky yajñi (oběti) a yajña se rodí z vykonávání předepsaných povinností.” To jsou předpisy dané v Bhagavad-gītě (3.14). Budou-li se lidé řídit těmito zásadami v plném vědomí Kṛṣṇy, jejich společnost bude prosperovat a budou šťastní v tomto i příštím životě.

Tento verš poukazuje na to, co je dokonalostí lidské společnosti dokonce i v tomto hmotném světě. Strastiplné podmínky hmotného světa lze odstranit dostatkem mléka, jogurtu, medu, ghí, melasy, obilí, ozdob, lůžek, sedátek a tak dále. To je lidská civilizace. Hojné množství obilí lze získat zemědělským podnikáním a bohaté zásoby mléka, jogurtu a ghí lze zajistit ochranou krav. Jsou-li chráněny lesy, lze získat spoustu medu. V moderní civilizaci se bohužel neustále zabíjejí krávy, které jsou zdrojem jogurtu, mléka a ghí, kácejí se všechny stromy, které dávají med, a místo práce v zemědělství se otevírají továrny na výrobu matic, šroubů, automobilů a vína. Jak by potom mohli být lidé šťastní? Neustále musí trpět veškerou bídou materialismu. Přibývá jim vrásek a postupně chřadnou, až se z nich stávají téměř trpaslíci, a šíří kolem sebe nepříjemný zápach nečistého potu, který je výsledkem toho, že jedí odporné věci všeho druhu. To není lidská civilizace. Jestliže si lidé skutečně přejí dosáhnout v tomto životě štěstí a připravit se na co nejlepší příští život, musí přijmout védskou civilizaci, kde je vždy dostatek všech výše uvedených potřeb.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura potvrzuje, že města Pána Brahmy a osmi podřízených vládců planetárních soustav, počínaje Indrou, jsou uvedena v dalších Purāṇách.

Brahmovo město se nazývá Manovatī a města jeho pomocníků, jako je Indra a Agni, se nazývají Amarāvatī, Tejovatī, Saṁyamanī, Kṛṣṇāṅganā, Śraddhāvatī, Gandhavatī, Mahodayā a Yaśovatī. Brahmapurī se nachází uprostřed, obklopené dalšími osmi purī na všech stranách.