Mahārāja Pṛthu se hněvá na Zemi

Existují čtyři vaiṣṇavské sampradāyi, systémy učednické posloupnosti. Jedna sampradāya pochází od Pána Brahmy, jedna od bohyně štěstí, jedna od Kumārů v čele se Sanat-kumārou a jedna od Pána Śivy. Tyto čtyři učednické posloupnosti stále existují. Král Pṛthu ukázal, že kdo má vážný zájem získat transcendentální védské poznání, musí přijmout gurua, duchovního mistra, v jedné z těchto čtyř posloupností. Je řečeno, že pokud člověk nezíská mantru od jedné z nich, pak jeho takzvaná mantra nebude v Kali-yuze účinkovat. Objevilo se mnoho sampradāyí bez jakékoliv autority, které matou lidi tím, že jim dávají neautorizované mantry. Darebáci v těchto takzvaných sampradāyích nedodržují védská pravidla a usměrnění, a přestože holdují hříšnému životu, nabízejí lidem mantry, a tak je svádějí na scestí. Inteligentní lidé ovšem vědí, že takto získané mantry nebudou nikdy účinkovat, a proto takové nově vzniklé duchovní skupiny nepodporují. Na tyto nesmyslné sampradāyi si je třeba dávat velký pozor. Nešťastní lidé současného věku přijímají mantry od těchto takzvaných sampradāyí, aby získali nějaké prostředky pro smyslový požitek. Pṛthu Mahārāja ovšem svým osobním příkladem ukázal, že poznání je třeba přijímat od pravé sampradāyi; proto přijal Sanat-kumāru za svého duchovního mistra.

Pán Kṛṣṇa se rovněž nazývá avatārī, což znamená “ten, z Něhož pocházejí všechny inkarnace”. V Bhagavad-gītě (10.8) Pán Kṛṣṇa říká: ahaṁ sarvasya prabhavo mattaḥ sarvaṁ pravartate — “Jsem zdroj všech duchovních a hmotných světů. Vše pochází ze Mne.” Pán Kṛṣṇa je tedy původem každého. Co se týče tohoto hmotného světa, z Kṛṣṇy pocházejí Pán Brahmā, Pán Viṣṇu i Pán Śiva. Tyto tři Kṛṣṇovy inkarnace se nazývají guṇa-avatārové. Hmotnému světu vládnou tři kvality hmotné přírody, přičemž Pán Viṣṇu má na starosti kvalitu dobra, Pán Brahmā kvalitu vášně a Pán Śiva kvalitu nevědomosti. Mahārāja Pṛthu je podobně inkarnací těch vlastností Pána Kṛṣṇy, které jsou potřebné k vládnutí podmíněným duším.

Velice významné je slovo adhokṣaja, které znamená “mimo dosah vnímání hmotných smyslů”. Nejvyšší Osobnost Božství nedokáže nikdo vnímat prostřednictvím mentální spekulace, a následkem toho lidé s nedostatečným poznáním nemohou Nejvyšší Osobnost Božství pochopit. Pomocí hmotných smyslů si lze vytvořit jedině neosobní představu, a proto se Pán nazývá Adhokṣaja.

Kṛṣṇa-kathā neboli rozhovor o Pánu Kṛṣṇovi a Jeho inkarnacích je duchovně tak inspirující, že přednášející ani posluchač nejsou nikdy vyčerpáni. Taková je povaha duchovních rozhovorů. Máme praktickou zkušenost, že naslouchání rozmluvám mezi Vidurou a Maitreyou člověka nikdy nepřesytí. Oba jsou oddaní a čím více se Vidura ptá, tím větší má Maitreya chuť hovořit. Příznakem duchovních rozhovorů je, že se při nich nikdo necítí unaven. Když tedy velký mudrc Maitreya vyslechl Vidurovy otázky, nebyly mu nepříjemné, ale naopak ho povzbudily k podrobnějšímu vyprávění.

Zde se dozvídáme o výběru krále, který prováděli brāhmaṇové. Ve varṇāśramském zřízení jsou brāhmaṇové považováni za hlavu společnosti, a nacházejí se tudíž v nejvyšším společenském postavení. Varṇāśrama-dharma, systém čtyř vareṇ a čtyř āśramů, je vytvořena vysoce vědeckým způsobem. Bhagavad-gītā uvádí, že varṇāśrama-dharma není výtvorem člověka, ale Boha. Toto vyprávění jasně ukazuje, že brāhmaṇové dohlíželi na královskou moc. Když vládl špatný král, jako byl Vena, brāhmaṇové ho svými bráhmanskými silami zabili a zvolili správného vládce, jehož kvalifikace prověřili. To znamená, že brāhmaṇové—inteligentní lidé a velcí mudrci — řídili moc v monarchii. Zde se uvádí, jak brāhmaṇové dosadili na trůn krále Pṛthua jakožto ochránce obyvatel. Občané, kteří byli vyhublí hladem, za králem přišli a sdělili mu, že je třeba podniknout nezbytné kroky. Struktura varṇāśrama-dharmy byla dokonalá. Brāhmaṇové poskytovali vedení hlavnímu představiteli státu, a ten potom chránil obyvatelstvo. Kṣatriyové měli na starosti ochranu všech lidí. Pod jejich ochranou vaiśyové chránili krávy a pěstovali a rozdělovali obilí a śūdrové neboli dělníci pomáhali třem vyšším třídám svou manuální prací. To je dokonalé uspořádání společnosti.

Povinností krále je dohlédnout, aby členové všech společenských řádů ve státě (brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya a śūdra) byli plně zaměstnáni. Stejně jako je povinností brāhmaṇů zvolit správného krále, povinností krále je zajistit, aby příslušníci každé varṇy — brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya i śūdra — byli plně vytíženi svými příslušnými povinnostmi. Zde je naznačeno, že i když lidé směli vykonávat své povinnosti, nebyli zaměstnaní. Přestože nebyli líní, nedařilo se jim vypěstovat dostatek potravy, aby zahnali svůj hlad. Když jsou lidé takto zmateni, musí vyhledat hlavního představitele vlády a prezident nebo král má podniknout okamžité kroky, aby zmírnil jejich strádání.

Král Pṛthu nalezl příčinu nedostatku obilí. Věděl, že to nebyla chyba lidí, neboť nebyli ve vykonávání svých povinností líní. Byla to Země, která neplodila dostatek obilí. To naznačuje, že je-li vše správně zařízeno, Země může dávat dostatek úrody, ale někdy to z různých důvodů odmítá. Teorie, že nedostatek potravy je důsledek přibývání obyvatelstva, není příliš rozumná. Existují jiné příčiny, proč Země může plodit v hojnosti nebo neplodit vůbec. Král Pṛthu odhalil pravé příčiny a okamžitě podnikl nezbytné kroky.

Stejně jako matka rodí různé děti, mužského i ženského pohlaví, lůno matky Země vydává veškeré druhy živých bytostí s různými podobami, a proto i ona sama může přijmout nesčetně mnoho podob. Tentokrát na sebe vzala podobu krávy, neboť se chtěla vyhnout hněvu krále Pṛthua. Jelikož se kráva nesmí nikdy zabít, matka Země si myslela, že ji tato podoba uchrání před jeho šípy. Král Pṛthu však prohlédl její záměr a nepřestal ji pronásledovat.

Země v podobě krávy oslovila krále Pṛthua slovy dharma-jña, která označují toho, kdo zná zásady náboženství. Tyto zásady přikazují, že ženě, krávě, dítěti, brāhmaṇovi a starci musí král a také kdokoliv jiný poskytnout veškerou ochranu. Matka Země proto přijala podobu krávy. Byla také žena, a tudíž se na krále obrátila jako na znalce náboženských zásad. Tyto zásady také předepisují, že nelze zabít toho, kdo se druhému odevzdá. Připomněla králi Pṛthuovi, že je nejen inkarnací Boha, ale také králem planety Země. Proto byl povinen jí prominout.

Země předložila králi dva argumenty: král, který zná náboženské zásady, nesmí zabít nevinného a ženu nelze zabít ani v případě, že jednala hříšně. Jelikož byla Země nevinná a ještě k tomu žena, neměl právo ji zabít.

Pod celým planetárním systémem se nachází voda garbha. Na ní leží Pán Viṣṇu, z Jehož pupku vyrůstá lotos, a všechny planety ve vesmíru se vznášejí ve vzduchu, udržovány jeho stonkem. Když je nějaká planeta zničena, musí spadnout do vody garbha. Země proto krále Pṛthua varovala, že jejím zničením nic nezíská. Jak by ochránil sám sebe a své občany před utonutím ve vodě garbha? Jinými slovy, meziplanetární prostor lze přirovnat k oceánu vzduchu, v němž každá planeta plave stejně jako loď nebo ostrov v oceánu. Někdy se planety označují jako ostrovy (dvīpa) a někdy jako lodě. Tímto podává Země v podobě krávy částečné vysvětlení vesmírného projevu.

Planeta Země v podobě krávy argumentovala, že je nejen žena, ale navíc je nevinná a neudělala nic hříšného, a proto by ji král neměl zabíjet. Také poukázala na náboženské zásady, které zakazují zabít ženu, a prohlásila, že král jakožto dokonalý znalec těchto zásad by je neměl porušit. Mahārāja Pṛthu jí odpověděl, že především neuposlechla jeho pokynů. To byl její první hřích. A za druhé ji obvinil, že přijímala svůj podíl v yajñích (obětech), ale neplodila na oplátku dostatek obilí.

Kráva spásá na pastvinách zelenou trávu a plní své vemeno dostatkem mléka, aby ji pastevci mohli podojit. Yajñi (oběti) se vykonávají s cílem zajistit dostatek mraků, které zemi obdaří deštěm. Slovo payaḥ se může vztahovat na mléko i na vodu. Planeta Země přijímala jako jeden z polobohů svůj podíl v yajñích (živila se zelenou trávou) ale nedávala na oplátku dostatek obilí (neplnila své vemeno). Pṛthu Mahārāja měl tedy plné právo pohrozit jí za její přestupek trestem.

Zároveň se všemi planetami ve vesmíru Pán Brahmā stvořil také semena různých druhů obilí, bylin, obyčejných rostlin a stromů. Když mraky poskytují dostatečný déšť, semena dozrávají a plodí ovoce, obilí, zeleninu atd. Pṛthu Mahārāja svým osobním příkladem ukazuje, že kdykoliv nastane nedostatek potravy, hlavní představitel vlády má zjistit, proč k tomu došlo a co je třeba udělat pro nápravu situace.

Zde nacházíme náznak toho, jak může vláda organizovat jedení kravského masa. Uvádí se, že ve výjimečných situacích, kdy se nedostává obilí, může vláda pojídání masa dovolit. Je-li však potravy dostatek, vláda nesmí dopustit, aby lidé jedli kravské maso jen pro uspokojení svého mlsného jazyka. Jíst maso tedy lze dovolit za výjimečných okolností, kdy lidé trpí nedostatkem obilí, ale jinak nikoliv. Podporování jatek pro uspokojení jazyka a zbytečné zabíjení zvířat nesmí vláda nikdy připustit.

Jak popisuje dřívější verš, krávy a další zvířata mají dostávat postačující množství trávy. Nedává-li kráva mléko, přestože má dost trávy, a je-li naléhavý nedostatek potravy, je možné ji použít pro nakrmení hladových lidí. Podle zákona nezbytnosti se musí celá lidská společnost nejprve snažit pěstovat obilí a zeleninu, a teprve když toto selže, je dovoleno jíst maso. Jinak ne. Současná lidská společnost po celém světě pěstuje dostatečné množství obilí, a otevírání jatek proto nelze podporovat. V některých státech je takový nadbytek obilí, že se někdy hází do moře a vláda zakazuje další pěstování. Země tedy plodí dostatek obilí, aby nakrmila veškeré obyvatelstvo, ale jeho rozdělování je omezené obchodními směrnicemi a touhou po zisku. Proto je na některých místech obilí nedostatek a na jiných přebytek. Kdyby byla na Zemi jedna vláda, která by řídila rozdělování obilí, nehrozil by žádný nedostatek a nebylo by třeba otevírat jatka a vymýšlet si falešné teorie o přelidnění.

Planeta Země je ve své přirozené podobě ženou a jako taková potřebuje královu ochranu. Pṛthu Mahārāja ovšem namítá, že když nějaký občan ve státě — ať muž, žena, či eunuch — není soucitný ke svým bližním, král ho může zabít, aniž by to bylo považováno za skutečné zabití. Co se týče duchovních činností, když je oddaný spokojený sám se sebou a nekáže o Kṛṣṇově slávě, nelze ho pokládat za prvotřídního oddaného. Oddaný, jenž se snaží kázat a má soucit s nevinnými, kteří nemají žádné poznání o Kṛṣṇovi, je na vyšší úrovni. Prahlāda Mahārāja ve své modlitbě k Pánu řekl, že sám nemá zájem o osvobození z tohoto hmotného světa — nechtěl být osvobozen z hmotného podmínění, dokud nebudou zachráněny všechny pokleslé duše. To se týká dokonce i hmotného života—pokud se člověk nestará o blaho druhých, je třeba vědět, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, nebo Jeho inkarnace, jako je Pṛthu Mahārāja, takovou osobu odsuzuje.

Země krále Pṛthua varovala, že když ji zničí, spadne i se všemi svými poddanými do vod oceánu garbha. Král Pṛthu na to nyní odpovídá. I když Země svými mystickými silami přijala podobu krávy, čímž se chtěla zachránit před smrtí z králových rukou, král si toho byl vědom a chystal se ji bez okolků rozsekat na malé kousky o velikosti zrnek obilí. Co se týče ochrany obyvatel, Mahārāja Pṛthu prohlásil, že svou mystickou silou dokáže udržovat každého a nepotřebuje pomoc planety Země. Jakožto inkarnace Pána Viṣṇua vlastnil Pṛthu Mahārāja Saṅkarṣaṇovu sílu, kterou vědci popisují jako gravitaci. Nejvyšší Osobnost Božství udržuje v prostoru milióny planet bez jakékoliv opory, a stejně tak by Pṛthu Mahārāja neměl potíže udržovat všechny obyvatele a sebe samotného bez pomoci planety Země. Pán je známý jako Yogeśvara, vládce všech mystických sil. Král tedy planetě Zemi sdělil, že s tím, jak si poradí bez její pomoci, si nemusí dělat starosti.

Nejvyšší Osobnost Božství je pro darebáky zosobněnou smrtí a pro oddané nejmilovanějším Pánem. V Bhagavad-gītě (10.34) Pán říká: mṛtyuḥ sarva-haraś cāham — “Jsem všepohlcující smrt.” Nevěřící bezvěrce, kteří vyzývají Boha, aby se před nimi zjevil, Nejvyšší Osobnost Božství vysvobodí, když se před nimi zjeví jako smrt. Například Hiraṇyakaśipu zpochybňoval autoritu Nejvyšší Osobnosti Božství a Pán se s ním střetl v podobě Nṛsiṁhadeva a zabil ho. I planeta Země viděla Mahārāje Pṛthua jako zosobněnou smrt a také ho viděla v náladě zosobněného hněvu. Začala se proto třást. Autoritě Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, se nelze za žádných okolností vzpírat. Je lépe se Mu odevzdat a vždy přijímat Jeho ochranu.

Poté, co král Pṛthu vydal svůj královský povel, planeta Země v podobě krávy pochopila, že byl přímo zmocněnou inkarnací Nejvyšší Osobnosti Božství. Král tedy znal vše — minulost, přítomnost i budoucnost — a Země ho proto nemohla podvést. Obvinil ji, že skrývá semena všech bylin a obilí, a proto se Země chystá vysvětlit, jak je lze znovu odhalit. Země věděla, že se na ni král velice hněvá, a pochopila, že mu nemůže nabídnout žádné pozitivní řešení, dokud jeho hněv neutiší. Proto se na začátku svého proslovu velice pokorně představuje jako nedílná část těla Nejvyšší Osobnosti Božství. Prohlašuje, že různé tělesné podoby projevené v hmotném světě jsou pouze různé nedílné části svrchovaného gigantického těla. Je řečeno, že nižší planetární systémy jsou části nohou Pána, zatímco vyšší planetární systémy jsou části Pánovy hlavy. Pán vytváří tento hmotný svět Svou vnější energií, ale ta se od Něho v určitém smyslu neliší. Zároveň však není ve vnější energii přímo projevený, ale vždy se nachází v duchovní energii. Bhagavad-gītā (9.10) praví: mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ — hmotná příroda jedná na pokyn Pána. Pán tedy nepostrádá s vnější energií spojení a v tomto verši je osloven jako guṇa-ātmā, zdroj tří kvalit hmotné přírody. Bhagavad-gītā (13.15) uvádí: nirguṇaṁ guṇa-bhoktṛ ca—Pán sice není k vnější energii připoutaný, ale přesto je jejím vládcem. V této souvislosti můžeme velice snadno pochopit filozofii Pána Caitanyi, která prohlašuje, že Pán je totožný se Svým stvořením a zároveň se od něho liší (acintya-bhedābheda-tattva). Planeta Země vysvětluje, že ačkoliv je Pán s vnější energií spojený, je nirdhuta — její činnosti na Něho nemají žádný vliv. Vždy se nachází ve Své vnitřní energii, a proto je zde řečeno: svarūpa-anubhavena. Pán zůstává ve Své vnitřní energii, a přesto má plné poznání o obou energiích — jak vnitřní, tak vnější. I Jeho oddaný zůstává vždy v transcendentálním postavení, ve kterém slouží Pánu, aniž by byl připoutaný k hmotnému tělu. Śrīla Rūpa Gosvāmī říká, že oddaný, který neustále oddaně slouží Pánu, je vždy osvobozený, bez ohledu na jeho hmotnou situaci. Jestliže oddaný může zůstávat transcendentální, pak může jistě i Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, zůstávat ve Své vnitřní energii a nebýt připoutaný k vnější energii. Tuto situaci by nemělo být těžké pochopit. Stejně jako oddaný není nikdy zmaten svým hmotným tělem, Pán není nikdy zmaten vnější energií tohoto hmotného světa. Pro oddaného není hmotné tělo překážkou, přestože je omezené mnoha hmotnými podmínkami, jako je pět druhů vzduchu a mnohé orgány (ruce, nohy, jazyk, genitálie, konečník atd.) s různými činnostmi. Duše, živá bytost, jež má plné poznání o svém postavení, neustále zpívá Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare a nezajímá se o činnosti těla. Přestože je Pán s hmotným světem spojený, nachází se vždy ve Své duchovní energii a nikdy není k činnostem hmotného světa připoutaný. Hmotného těla se týká šest “vln” neboli příznačných hmotných podmínek: hlad, žízeň, nářek, zmatenost, stáří a smrt. Osvobozená duše se těmito šesti fyzickými interakcemi nikdy nezabývá. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, má jakožto všemocný vládce všech energií určité spojení s vnější energií, ale je vždy mimo vliv jejích interakcí v hmotném světě.

Planeta Země zde před Pánem projevuje příznaky plného odevzdání se. Je řečeno, že nikdo nedokáže ochránit toho, koho chce Kṛṣṇa zabít, a nikdo nemůže zabít toho, koho Kṛṣṇa chrání. Jelikož se Pán chystal zabít planetu Zemi, nebylo nikoho, kdo by ji ochránil. Pán nás všechny chrání, a proto bychom se Mu měli všichni odevzdat. V Bhagavad-gītě (18.66) Pán dává pokyn:

“Zanech všech druhů náboženství a jen se Mi odevzdej. Osvobodím tě od všech hříšných reakcí. Neboj se.”

Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura zpívá: “Můj milý Pane, vše, co mám—i svou mysl, která je středem všech hmotných potřeb, jako je domov, tělo a vše, co je s ním spojeno — Ti teď odevzdávám. Nyní máš úplnou volnost jednat, jak se Ti zlíbí. Jestli chceš, můžeš mě zabít, a jestli chceš, můžeš mě zachránit. V každém případě jsem Tvůj věčný služebník a Ty máš plné právo dělat cokoliv si přeješ.”

Planeta Země uznává, že ten, kdo tvoří, může také nepochybně z vlastní vůle ničit. Ptá se však, proč by ji měl Pán zabít, když je připraven každého chránit. Země je koneckonců místem, kde žijí všechny ostatní živé bytosti, a je to ona, kdo pro ně plodí obilí.

Bůh je jeden, ale expanduje se do mnoha různých energií—hmotné, duchovní, okrajové atd. Jak jeden Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jedná prostřednictvím Svých různých energií, nemůžeme pochopit, dokud nejsme obdařeni přízní a zvláštní milostí. Okrajovou energií Nejvyšší Osobnosti Božství jsou rovněž živé bytosti. Jednou z nich je i Brahmā, který je však Nejvyšší Osobností Božství zvláště zplnomocněn. I když je pokládán za stvořitele tohoto vesmíru, původním stvořitelem je ve skutečnosti Nejvyšší Osobnost Božství. Významné je slovo māyayā. Māyā znamená “energie”. Pán Brahmā není energetický zdroj, ale jeden z projevů Pánovy okrajové energie. Jinými slovy, Pán Brahmā je pouhý nástroj. Za vším, co se děje, existuje určitý plán, přestože se někdy zdá, že si různé plány navzájem odporují. Ten, kdo je zkušený a obdařený Pánovou přízní, chápe, že vše probíhá podle svrchovaného plánu Pána.

Všechny činnosti začínají stvořením celkové energie, mahat-tattvy. Poté jsou po vzrušení tří guṇ stvořeny hmotné prvky, jakož i mysl, falešné ego a vládci smyslů. To vše je postupně stvořeno nepochopitelnou energií Pána. U moderních elektronických přístrojů může mechanik stisknutím jediného tlačítka spustit elektronickou řetězovou reakci, při které postupně dochází k mnoha činnostem. Podobně Nejvyšší Osobnost Božství stiskne tlačítko stvoření a různé energie poté vytvářejí hmotné prvky společně s jejich vládci. Jejich následné interakce se řídí nepochopitelným plánem Nejvyšší Osobnosti Božství.

Tento verš se vztahuje na dobu, kdy se Pán Kṛṣṇa zjevil jako svrchovaný kanec, Varāha, a zachránil Zemi, která byla potopená ve vodě. Asura Hiraṇyākṣa ji vychýlil z její oběžné dráhy a uvrhl do vod oceánu Garbhodaka. Poté ji Pán v podobě původního kance zachránil.

Pán je známý jako Dharādhara — “ten, kdo v inkarnaci kance drží na Svých klech planetu Zemi”. Planeta Země v podobě krávy tak popisuje činnosti Pána, které si odporují. Přestože jednou Zemi, která je jako loď na vodě, zachránil, nyní ji chce převrhnout. Nikdo nechápe Pánovy činnosti a kvůli nedostatečnému poznání si lidé někdy myslí, že si odporují.

Činnosti Nejvyšší Osobnosti Božství, Pána v Jeho různých podobách a inkarnacích, jsou vždy neobyčejné a úžasné. Nepatrná lidská bytost nedokáže odhadnout jejich záměry a cíle, a Śrīla Jīva Gosvāmī proto říká, že Pánovy činnosti nelze vysvětlit, dokud neuznáme, že jsou nepochopitelné. Pán věčně existuje jako Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, na Goloce Vṛndāvaně. Zároveň se také expanduje do nespočetně mnoha podob, počínaje Pánem Rāmou, Pánem Nṛsiṁhou, Pánem Varāhou a všemi inkarnacemi, které pocházejí přímo ze Saṅkarṣaṇa. Saṅkarṣaṇa je expanzí Baladeva, který je prvním projevem Kṛṣṇy. Všechny tyto inkarnace se proto označují slovem kalā.

Slovo īśvarāṇām se vztahuje na všechny Osobnosti Božství. V Brahma-saṁhitě (5.39) je řečeno: rāmādi-mūrtiṣu kalā-niyamena tiṣṭhan. Śrīmad-Bhāgavatam potvrzuje, že všechny inkarnace jsou částečné expanze (kalā) Nejvyšší Osobnosti Božství. Kṛṣṇa je však původní Nejvyšší Osobnost Božství. Neměli bychom si myslet, že množné číslo slova īśvarāṇām vyjadřuje existenci mnoha Bohů. Skutečnost je taková, že Bůh je jeden, ale existuje věčně, expanduje se do nespočetně mnoha podob a jedná různými způsoby. Obyčejný člověk je z toho všeho někdy zmatený a pokládá činnosti Pána za protikladné, ale ve skutečnosti tomu tak není. Za všemi Pánovými činnostmi se skrývá velký plán.

Pro naše pochopení se někdy uvádí příklad, že Pán je v srdci zloděje i hospodáře, ale v srdci zloděje Nadduše říká: “Běž a vyloupi tento dům,” zatímco hospodáři Pán říká: “Dej si pozor na zloděje.” Tyto různé pokyny různým osobám si zdánlivě odporují, ale měli bychom vědět, že Nadduše, Nejvyšší Osobnost Božství, má určitý plán, a proto bychom takové činnosti neměli považovat za rozporuplné. Nejlepší, co můžeme udělat, je odevzdat se celým srdcem Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, a žít pokojně pod Jeho ochranou.