ŚB 4.17.34

स वै भवानात्मविनिर्मितं जगद्
भूतेन्द्रियान्त:करणात्मकं विभो ।
संस्थापयिष्यन्नज मां रसातला-
दभ्युज्जहाराम्भस आदिसूकर: ॥ ३४ ॥
sa vai bhavān ātma-vinirmitaṁ jagad
bhūtendriyāntaḥ-karaṇātmakaṁ vibho
saṁsthāpayiṣyann aja māṁ rasātalād
abhyujjahārāmbhasa ādi-sūkaraḥ

Synonyma

saḥOn; vaijistě; bhavānTy; ātmaTebou; vinirmitamvytvořený; jagattento svět; bhūtahmotné prvky; indriyasmysly; antaḥ-karaṇamysl, srdce; ātmakamsestávající z; vibhoó Pane; saṁsthāpayiṣyanudržuješ; ajaó nezrozený; mām; rasātalātz pekelných oblastí; abhyujjahāravynesl; ambhasaḥz vody; ādipůvodní; sūkaraḥkanec.

Překlad

Můj milý Pane, jsi věčně nezrozený. Jednou jsi mě v podobě původního kance zachránil z vod na dně vesmíru. Svou vlastní energií jsi stvořil všechny hmotné prvky, smysly a srdce, abys zajistil udržování světa.

Význam

Tento verš se vztahuje na dobu, kdy se Pán Kṛṣṇa zjevil jako svrchovaný kanec, Varāha, a zachránil Zemi, která byla potopená ve vodě. Asura Hiraṇyākṣa ji vychýlil z její oběžné dráhy a uvrhl do vod oceánu Garbhodaka. Poté ji Pán v podobě původního kance zachránil.