Slovo muni-coditāḥ se vztahuje na pokyny získané od velkých mudrců a světců. I když byl Mahārāja Pṛthu právě dosazen na královský trůn a neprojevoval v té době ještě své božské schopnosti, přednašeči jako sūta, māgadha a vandī věděli díky pokynům velkých mudrců a učených brāhmaṇů, že je inkarnací Boha. Inkarnace Boha je třeba rozpoznat podle pokynů autorizovaných osob. Boha si nemůžeme sami vymyslet. Jak říkal Narottama dāsa Ṭhākura: sādhu-śāstra-guru — všechny duchovní otázky je nutné posuzovat podle pokynů světců, písem a duchovního mistra. Duchovní mistr je ten, kdo se řídí pokyny svých předchůdců — sādhuů neboli světců. Pravý duchovní mistr neříká nic, co není uvedené v autorizovaných písmech. Obyčejní lidé musí následovat pokyny sādhua, śāstry a gurua. To, co prohlašují śāstry a pravý sādhu nebo guru, se od sebe nesmí lišit.

Přednašeči, jako byl sūta a māgadha, získali důvěrné poznání o tom, že král Pṛthu je inkarnací Osobnosti Božství. I když král jejich chválu odmítal, protože tehdy ještě neprojevoval své božské vlastnosti, nepřestali ho chválit. Byli s ním naopak velmi spokojeni, neboť bez ohledu na to, že byl inkarnací Boha, jednal s oddanými velice pokorně a příjemně. V této souvislosti si můžeme připomenout zmínku v dřívějším verši (4.15.21), že král Pṛthu hovořil k přednašečům s úsměvem a v příjemném rozpoložení. Od Pána nebo Jeho inkarnace se tedy musíme učit vlídnosti a pokoře. Královo chování přednašeče velice těšilo, a proto se svou chválou pokračovali a podle pokynů sādhuů a mudrců dokonce předpověděli jeho budoucí činnosti.

Slovo māyayā v tomto verši znamená “tvou bezpříčinnou milostí”. Māyāvādští filozofové vykládají slovo māyā ve významu “iluze” nebo “nepravda”, ale jeho další význam je “bezpříčinná milost”. Existují dva druhy māyi — yogamāyā a mahāmāyā. Mahāmāyā je expanzí yogamāyi a obě jsou různými projevy Pánových vnitřních energií. Jak je řečeno v Bhagavad-gītě, Pán se zjevuje prostřednictvím Svých vnitřních energií (ātma-māyayā), a proto je třeba odmítnout māyāvādské vysvětlení, že se Pán zjevuje v těle daném vnější, hmotnou energií. Pán a Jeho inkarnace jsou plně nezávislí a působením vnitřní energie se mohou zjevit kdekoliv. Král Pṛthu se sice narodil z takzvaně mrtvého těla krále Veny, ale přesto byl inkarnací Nejvyšší Osobnosti Božství, která se zjevila prostřednictvím Pánovy vnitřní energie. Pán se může zjevit v jakékoliv rodině. Někdy se zjevuje jako inkarnace ryby (matsya-avatāra) nebo kance (varāha-avatāra). Má naprostou svobodu zjevit se působením Své vnitřní energie kdekoliv. Je řečeno, že Ananta, inkarnace Pána s nekonečně mnoha ústy, se nemůže dobrat konce Pánovy slávy, přestože ji popisuje již od nepaměti. Co potom říci o polobozích, jako je Pán Brahmā, Pán Śiva a další? Nejvyšší Pán je śiva-viriñci-nutam — polobozi jako Pán Brahmā a Pán Śiva Ho neustále uctívají. Jestliže ani polobozi nedokáží najít přiměřená slova, aby vyjádřili Pánovu slávu, co teprve říci o ostatních? Přednašeči (sūta, māgadha a další) se proto cítili nezpůsobilí o králi Pṛthuovi hovořit.

Oslavováním Pána vznešenými verši se očistíme. I když se nedokážeme k Pánu odpovídajícím způsobem modlit, naší povinností je se o to pokoušet, abychom se očistili. Není pravda, že když ani polobozi jako Pán Brahmā a Pán Śiva nedokáží přiměřeně oslavovat Pána, měli bychom se svým oslavováním přestat. Spíše — jak řekl Prahlāda Mahārāja, by měl každý oslavovat Pána podle svých schopností. Jsme-li vážní a upřímní oddaní, Pán nám dá inteligenci, jak se modlit správným způsobem.

Ani sebevětší odborník nedokáže přiměřeně popsat slávu Pána; nicméně ti, kdo se věnují oslavování Pánových činností, by se o to měli snažit ze všech sil. Takový pokus Nejvyšší Osobnost Božství potěší. Pán Caitanya řekl všem Svým následovníkům, aby chodili všude a kázali poselství Pána Kṛṣṇy. Základem tohoto poselství je Bhagavad-gītā, a proto je povinností kazatele studovat Bhagavad-gītu tak, jak je chápána v učednické posloupnosti a vysvětlována velkými mudrci a učenými oddanými. Měl by hovořit k lidem v souladu se svými předchůdci — sādhuem, guruem a śāstrami. Tento jednoduchý postup je nejsnadnějším způsobem, jak oslavovat Pána. Skutečnou metodu však představuje oddaná služba, neboť jejím prostřednictvím můžeme uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství již pouhými několika slovy. Bez oddané služby Pána neuspokojí ani velké množství knih. I v případě, že kazatelé hnutí pro vědomí Kṛṣṇy neumějí popisovat slávu Pána, přesto mohou jít a všude žádat lidi, aby zpívali Hare Kṛṣṇa.

Tento verš velice důkladně popisuje povinnosti krále nebo čelního představitele vlády — dohlížet, aby se lidé přísně řídili zásadami náboženského života. Král má také nesmlouvavě pronásledovat ateisty a nikdy nemá podporovat bezbožnou vládu. To je znamení dobré vlády. Dnes ve jménu světského vedení zůstává král nebo čelní představitel vlády neutrální a dovoluje lidem propadat všemožným bezbožným činnostem. V takovém státě nemůže být nikdo šťastný, bez ohledu na všechen hospodářský rozvoj. V tomto věku Kali neexistují zbožní králové — namísto nich se prostřednictvím voleb dostávají do čela státu darebáci a zloději. Jak ale mohou být lidé šťastní bez náboženství a vědomí Boha? Darebáci vyžadují od občanů daně pro svůj smyslový požitek a v budoucnosti budou lidé dokonce tak sužováni, že podle proroctví Śrīmad-Bhāgavatamu budou utíkat ze svých domovů a zemí a skrývat se v lesích. V Kali-yuze se však demokratickým způsobem mohou dostat ke vládě lidé vědomí si Kṛṣṇy. Pokud se to podaří, veškeré obyvatelstvo bude moci žít velice šťastně.

Polobozi pověření různými činnostmi, které jsou potřebné k udržování tohoto světa, nejsou nic víc než pomocníci Nejvyšší Osobnosti Božství. Když Bůh ve Své inkarnaci sestupuje na tuto planetu, všichni polobozi, jako je bůh Slunce, bůh Měsíce a král nebes Indra, sestupují s Ním. Proto je inkarnace Boha schopna zastávat i úlohy polobohů a udržovat na planetárních systémech řád. Ochrana planety Země závisí na přiměřených deštích, a jak popisuje Bhagavad-gītā a další písma, lidé vykonávají oběti, aby potěšili polobohy, kteří mají příděly deště na starost.

“Všechna živá těla závisí na obilí, jehož růst zajišťují deště. Deště přicházejí díky vykonávání yajñi (oběti) a yajña se rodí z předepsaných povinností.” (Bg. 3.14)

Správné provádění yajñi, oběti, je tedy nezbytné. Jak je zde naznačeno, král Pṛthu sám povede všechny obyvatele k tomu, aby se zapojili do obětních činností, díky kterým nebude hrozit nedostatek či bída. V Kali-yuze je však v takzvaném světském státě vláda v rukách takzvaných králů a prezidentů — ve skutečnosti hlupáků a darebáků — kteří nevědí nic o spletitostech přírodních zákonů či o zásadách oběti. Tito darebáci vymýšlejí různé plány, které vždy selžou, a lidé potom nejrůznějším způsobem trpí. Pro nápravu této situace śāstry doporučují:

Pro nápravu této nešťastné situace ve vládě se proto obyčejným lidem doporučuje zpívat mahā-mantru: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare.

Tento verš názorně vysvětluje vybírání daní. Daně nejsou určeny pro smyslový požitek takzvaných vládních představitelů. Příjmy z daní mají být rozdány občanům v dobách nouze, jako je hladomor nebo povodeň. Rozhodně se nemají rozdávat vládním úředníkům v podobě vysokých platů a jiných druhů finanční podpory. V Kali-yuze je však situace občanů velice zlá, neboť jsou nuceni odvádět velké množství daní, které pak vládci utrácejí pro své osobní pohodlí.

Příklad slunce je velice výstižný. Slunce je od Země vzdálené mnoho miliónů kilometrů, a přestože se jí nedotýká, dává prostřednictvím vypařování vody z oceánů a moří na povrchu celé planety vzniknout souším, které zúrodňuje příděly vody. Jakožto ideální král bude Mahārāja Pṛthu vykonávat všechny tyto činnosti v celém státě stejně dobře jako Slunce.

Král Pṛthu je co se týče tolerance přirovnán k planetě Zemi. Ačkoliv po ní lidé a zvířata neustále dupou, přesto plodí obilí, ovoce a zeleninu, a dává jim tak potravu. Mahārāja Pṛthu je jakožto ideální král přirovnán k planetě Zemi, neboť i když budou někteří občané narušovat pravidla a usměrnění státu, král k nim přesto bude tolerantní a bude je i nadále živit ovocem a obilím. Jinými slovy, povinností krále je starat se o pohodlí občanů i za cenu vlastního pohodlí. To se ovšem neděje v Kali-yuze, kdy si králové a hlavy států sami užívají z daní, které vybrali od občanů. Když lidé vidí takové neoprávněné zdaňování, začínají jednat nečestně a různými způsoby se snaží zatajovat své příjmy. Nakonec vznikne situace, kdy stát již nebude schopný vybírat daně, a tím pádem nedokáže hradit obrovské náklady na vojenství a vládní aparát. Vše se zhroutí a v celém státě nastane chaos.

Král Pṛthu je výstižně přirovnán ke slunci a polobohu Indrovi. Indra, král nebeských planet, má za úkol dodávat vodu na Zemi a další planetární systémy. Když tedy Indra nebude řádně plnit svoji povinnost, král Pṛthu zařídí déšť sám. Indra se někdy na obyvatele Země rozhněvá, když mu nenabízejí smírné oběti. Král Pṛthu jakožto inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství ovšem nezávisel na milosti nebeského krále. Zde je předpovězeno, že když nastane nedostatek deště, král Pṛthu svou božskou mocí situaci napraví. Tuto moc předvedl rovněž Pán Kṛṣṇa během Své přítomnosti ve Vṛndāvanu. Když Indra po sedm dní sesílal na Vṛndāvan nepřetržité proudy vody, Kṛṣṇa ochránil obyvatele tak, že nad jejich hlavy zdvihl kopec Govardhan jako velký deštník. Proto se Pán Kṛṣṇa nazývá také Govardhana-dhārī.

Každý hmotný prvek má své vládnoucí božstvo a Varuṇa neboli Pracetā je božstvem, které vládne mořím a oceánům. Moře a oceány navenek vypadají jako pusté, ale kdo moře zná, ví, že ve vodě existuje mnoho druhů života. Králem tohoto podmořského království je Varuṇa. Nikdo neví, co se děje pod hladinou moře, a stejně tak nikdo nechápal, jakými politickými zásadami se král Pṛthu řídil, že se mu vše tak dařilo. Způsob jeho diplomacie byl skutečně velice důstojný. Úspěch umožňovalo to, že král Pṛthu byl zdrojem nekonečně mnoha slavných vlastností.

Slovo upagupta-vittaḥ je zde velmi důležité — naznačuje, že nikdo neznal rozsah bohatství, které král Pṛthu skrýval. Znamená to, že nejen král, ale každý by měl uchovávat své těžce vydělané peníze v tajnosti, aby je časem mohl využít na dobré a praktické účely. V Kali-yuze ovšem král či vláda nemají žádnou dobře střeženou pokladnici a jediným oběživem jsou papírové bankovky. V době nouze tedy vláda měnu uměle znehodnotí tím, že jednoduše vytiskne další papíry, čímž se zvýší cena zboží a občané se ocitnou ve velkých nesnázích. Udržovat své peníze v tajnosti je tedy dávná metoda, která se používala již za vlády Mahārāje Pṛthua. Stejně jako má král právo uchovávat svou pokladnici v tajnosti, tak i lidé mohou skrývat své individuální výdělky. Na takovém jednání není nic špatného. Hlavní je, aby byl každý vychován v systému varṇāśrama-dharmy a utrácel své peníze pouze na správné účely.

Araṇi je palivové dřevo, které se používá k zapálení ohně třením, zvláště při vykonávání obětí. Přestože se král Pṛthu narodil ze svého mrtvého otce, bude vždy jako oheň. Stejně jako není snadné přiblížit se k ohni, nepřátelé nedokáží přistoupit ke králi Pṛthuovi, ani když mu budou zdánlivě nablízku.

To jsou vlastnosti nestranného vládce. Povinností vládce je trestat zločince a chránit nevinné. Král Pṛthu byl neutrální do té míry, že kdyby si jeho vlastní syn zasloužil trest, neváhal by ho potrestat. Na druhou stranu kdyby syn nepřítele byl nevinný, nepodnikl by nic k jeho potrestání.

I když polární oblast lidé nevidí, slunce tam nerušeně svítí. Stejně jako nikdo nemůže zabránit slunečnímu svitu, aby se šířil po celém vesmíru, nikdo nemohl oponovat vlivu a vládě krále Pṛthua, které zůstávaly po celý jeho život neotřesitelné. Sluneční svit a boha Slunce nelze nikdy oddělit a stejné to bylo i v případě krále Pṛthua a jeho vládnoucí moci. Neustále nerušeně vládl všem, a jeho vládnoucí moc mu tedy nebylo možné vzít.

Velice důležité je slovo vṛddha-sevakaḥ. Vṛddha znamená “staří lidé” — ti jsou dvojího druhu: jedni jsou staří věkem a druzí poznáním. Toto sanskrtské slovo vyjadřuje, že člověk může být starší svým pokročilým poznáním. Král Pṛthu byl velice uctivý k brāhmaṇům a poskytoval jim ochranu. Rovněž chránil osoby pokročilého věku, a jakmile se pro něco rozhodl, nikdo mu v tom nedovedl zabránit — to se nazývá dṛḍha-saṅkalpa nebo dṛḍha-vrata.

Učený člověk se ke všem ženám kromě své manželky chová jako ke své matce, na majetek druhých pohlíží jako na smetí na ulici a s ostatními jedná tak, jak by jednal sám se sebou. To jsou příznaky učené osoby, jak je popisuje Cāṇakya Paṇḍita. Takový má být standard vzdělání. Vzdělání neznamená pouze akademické tituly, ale praktické uplatnění získaných vědomostí v osobním životě. V životě krále Pṛthua byly tyto známky učenosti skutečně projevené. Přestože byl král, považoval se za služebníka Pánových oddaných. Védská etiketa je taková, že když oddaný přijde do králova paláce, král mu okamžitě nabídne své vlastní místo k sezení. Slovo brahma-vādinām je velice významné — brahma-vādī označuje oddaného Pána. Brahman, Paramātmā a Bhagavān jsou různé názvy pro Nejvyšší Brahman a Nejvyšší Brahman je Pán Kṛṣṇa, jak uznává Arjuna v Bhagavad-gītě (10.12): paraṁ brahma paraṁ dhāma. Slovo brahma-vādinām se tedy vztahuje na oddané Pána. Stát má vždy sloužit Pánovým oddaným a ideální stát se má řídit pokyny oddaného. Král Pṛthu tuto zásadu ctil a za to sklízí velkou chválu.

Slovo dehinām označuje živé bytosti vtělené do různých podob, kterých je celkem 8 400 000 druhů. Se všemi král jednal stejně jako se sebou samotným. V současném věku se ovšem takzvaní králové a prezidenti ke všem ostatním živým bytostem tímto způsobem nechovají. Většina z nich se živí masem a i ti, kteří maso nejedí a vydávají se za velice zbožné, dovolují ve svém státě zabíjet krávy ve velkém. Takoví hříšní představitelé státu nemohou být ve skutečnosti nikdy populární. Další významný výraz v tomto verši je mukta-saṅga-prasaṅgaḥ, který vyjadřuje, že se král stále stýkal s osvobozenými osobami.

Přednašeči těchto modliteb popisují transcendentální vlastnosti Pṛthua Mahārāje. Shrnují je slova sākṣād bhagavān, která naznačují, že Pṛthu Mahārāja je přímo Nejvyšší Osobnost Božství, a proto má nekonečně mnoho dobrých vlastností. Jakožto inkarnaci Nejvyšší Osobnosti Božství se Mahārājovi Pṛthuovi co do vynikajících vlastností nemohl nikdo rovnat. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, má v plné míře šest vznešených vlastností a rovněž král Pṛthu byl zplnomocněn k tomu, aby mohl všech těchto šest vznešených vlastností Nejvyššího plně projevit.

Slovo kūṭa-stha, “beze změn”, je také velmi důležité. Existují dva druhy živých bytostí — nitya-mukta a nitya-baddha. Nitya-mukta nikdy nezapomíná na své postavení věčného služebníka Nejvyšší Osobnosti Božství. Ten, kdo nezapomíná na toto postavení a ví, že je nedílnou částí Nejvyššího Pána, je nitya-mukta a zastupuje Nadduši jako Její expanze. Ve Vedách stojí: nityo nityānām. Živá bytost, která je nitya-mukta, ví, že je expanzí nejvyššího nityi — věčné Nejvyšší Osobnosti Božství — a proto se na hmotný svět dívá jiným pohledem. Živá bytost, jež je nitya-baddha, věčně podmíněná, vidí různé hmotné projevy jako navzájem odlišné. V této souvislosti bychom si měli připomenout, že hmotné tělo podmíněné duše je považováno za oděv. Strojit se můžeme různě, ale skutečně učený člověk neposuzuje druhé podle jejich oděvu. Bhagavad-gītā (5.18) praví:

“Díky správnému poznání se pokorný mudrc dívá stejně na učeného a vznešeného brāhmaṇu, krávu, slona, psa i pojídače psů.” Učený člověk se tedy nedívá na oděvy, na vnější obaly živé bytosti, ale ve všech oděvech vidí čistou duši a dobře ví, že rozmanité oděvy jsou jen výtvorem nevědomosti (avidyā-racitam). Pṛthu Mahārāja jakožto śaktyāveśa-avatāra, zplnomocněný Nejvyšší Osobností Božství, neměnil své duchovní postavení, a proto nebylo možné, aby na hmotný svět hleděl jako na realitu.

Slovo yathārkaḥ naznačuje, že Slunce není nehybné, ale obíhá po své dráze, kterou stanovil Nejvyšší Pán. To potvrzuje Brahma-saṁhitā a rovněž další části Śrīmad-Bhāgavatamu. V pátém zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu je řečeno, že Slunce se pohybuje po své dráze rychlostí 25 000 kilometrů za sekundu. Brahma-saṁhitā praví: yasyājñayā bhramati sambhṛta-kāla-cakraḥ — Slunce obíhá po své dráze podle pokynu Nejvyšší Osobnosti Božství. Slunce tedy nespočívá nehybně na jednom místě. Co se týče Pṛthua Mahārāje, uvádí se, že jeho vláda se rozšířila na celý svět. Himalájské hory, ze kterých je nejdříve vidět východ slunce, se nazývají udayācala nebo udayādri. Tím je naznačeno, že vláda Pṛthua Mahārāje nad světem zahrnovala i Himaláje a sahala až po hranice všech moří a oceánů. Vládl tedy celé planetě.

Další významné slovo je naradeva. Předchozí verše popisují, že kvalifikovaného krále — ať už Mahārāje Pṛthua nebo jakéhokoliv jiného krále, který je ideálním vládcem své země — je třeba považovat za Boha v lidské podobě. Ve védské kultuře je král ctěn jako Nejvyšší Osobnost Božství, protože zastupuje Nārāyaṇa, který také chrání obyvatelstvo, a je tedy nātha neboli majitel. Dokonce i Sanātana Gosvāmī ctil Nawaba Hussaina Šáha jako naradeva, přestože Nawab byl muslim. Král nebo čelní představitel vlády musí být schopen vládnout zemi tak, aby ho občané uctívali jako Boha v lidské podobě. To je dokonalost vůdce jakékoliv vlády nebo země.

Co se týče jeho dobré pověsti, král Pṛthu byl znám jako inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství. Výraz ādi-rājam znamená “původní král”. Původní král je Nārāyaṇa, Pán Viṣṇu. Lidé nevědí, že Nārāyaṇa jakožto původní král je ve skutečnosti ochráncem všech živých bytostí. To je potvrzeno ve Vedách: eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān (Kaṭha Upaniṣad 2.2.13). Nejvyšší Pán je tím, kdo se stará o všechny živé bytosti. Král neboli naradeva je Jeho zástupcem, jehož povinností je osobně dohlížet na rozdílení bohatství takovým způsobem, aby bylo o všechny živé bytosti postaráno. Pokud to dělá, bude stejně vážený jako Nārāyaṇa. Jak je uvedeno v tomto verši (tad-yaśaḥ), Pṛthu Mahārāja měl pověst Nejvyšší Osobnosti Božství, neboť skutečně vládl světu v takovém postavení.

Přirovnat mocného krále, jako je Pṛthu, ke lvovi je velice výstižné. V Indii se kšatrijští králové dodnes označují slovem siṅgh, které znamená “lev”. Ve státě nemůže být mír a blahobyt, dokud se darebáci, zloději a další démonští lidé nebojí výkonné hlavy státu, vládce, který řídí království pevnou rukou. Je nanejvýš politováníhodné, když se namísto krále podobného lvu stane výkonnou hlavou státu žena. V takové situaci jsou lidé považováni za velice nešťastné.

Slovo vidanti se vztahuje na toho, kdo něco zná nebo si něčeho užívá. Když žák dostane od duchovního mistra správné pokyny a porozumí transcendentální blaženosti, užívá si života. Bhagavad-gītā (18.54) praví: brahma-bhūtaḥ prasannātmā na śocati na kāṅkṣati. Jakmile živá bytost dosáhne úrovně Brahmanu, nedychtí ani nenaříká, ale užívá si transcendentálního, blaženého požitku. Král Pṛthu byl inkarnací Viṣṇua, a přesto učil lidi ve svém království přijímat pokyny od duchovního mistra, který zastupuje učednickou posloupnost. Tak lze dosáhnout štěstí a užívat si blaženého života ještě v tomto hmotném světě. Sloveso vidanti se někdy vykládá ve významu “chápou”. Jakmile člověk pochopí Brahman, nejvyšší zdroj všeho, bude si užívat blaženého života.

Uměle se vychvalovat a tak si požívat takzvané slávy je určitým druhem ješitnosti. Pṛthu Mahārāja byl mezi lidmi proslulý svými rytířskými činy a nemusel si uměle dělat reklamu. Skutečnou slávu nelze skrýt.

V dobách Mahārāje Pṛthua vládl světu jeden král, ačkoliv existovalo mnoho podřízených států. Tak jako nyní existují v různých částech světa mnohé spojené státy, i v dávných dobách byl celý svět ovládán prostřednictvím mnoha států, ale všem vládl jeden svrchovaný král. Jakmile někde došlo k narušení varṇāśramského systému, král se o malé státy ihned postaral.

Výraz utpāṭita-loka-śalyaḥ naznačuje, že Mahārāja Pṛthu zcela odstranil veškeré utrpení svých občanů. Slovo śalya znamená “pichlavé trny”. Obyvatele státu píchají četné nepříjemné trny, ale všichni schopní vládci — až po vládu Mahārāje Yudhiṣṭhira — veškeré utrpení odstraňovali. Je řečeno, že za vlády Mahārāje Yudhiṣṭhira nebyla ani krutá zima, ani vedro, a obyvatelé netrpěli ani žádnou mentální úzkostí. Tak by měla vypadat dobrá vláda. Tento pokojný a úspěšný způsob vládnutí, který je prostý úzkosti, zavedl Pṛthu Mahārāja. Jeho činnosti proto oslavovali všichni obyvatelé zbožných i démonských planet. Nad touto skutečností by se měli zamyslet lidé či národy, kteří chtějí rozšířit svůj vliv po celém světě. O vládu nad světem by se měl ucházet jen ten, kdo je schopen zcela odstranit trojí utrpení obyvatel. Nikdo by o to neměl usilovat z politických či diplomatických důvodů.