Védská civilizace využívá dokonalého poznání předloženého ve Vedách a vykládaného velkými mudrci a brāhmaṇy ku prospěchu lidské společnosti. Védské pokyny se nazývají śruti a dodatečná vysvětlení těchto zásad v podání velkých mudrců, která jsou v naprostém souladu s védským poznáním, se nazývají smṛti. Lidská společnost má využívat pokynů jak śruti, tak smṛti. Každý, kdo chce dělat pokroky v duchovním životě, se musí řídit těmito pokyny a dodržovat uvedené zásady. Śrīla Rūpa Gosvāmī ve svém Bhakti-rasāmṛta-sindhu říká, že ten, kdo se vydává za duchovně pokročilého, ale neodkazuje se na śruti a smṛti, působí pouze rozruch ve společnosti. Pokyny uvedené ve śruti a smṛti je třeba následovat nejen v duchovním, ale i v hmotném životě. Co se týče lidské společnosti, má se řídit také podle Manu-smṛti, neboť se jedná o zákony dané Manuem, otcem lidstva.

V Manu-smṛti je řečeno, že žena nemá být nikdy nazávislá; má být pod ochranou svého otce, manžela a dospělých synů. Za všech okolností má záviset na nějakém ochránci. V současné době mají ženy stejnou nezávislost jako muži, ale přitom vidíme, že tyto nezávislé ženy nejsou šťastnější než ženy, které mají svého ochránce. Pokud se lidé řídí pokyny velkých mudrců, śruti a smṛti, mohou být v tomto i příštím životě skutečně šťastní. Darebáci si bohužel k dosažení štěstí vymýšlejí nejrůznější způsoby a prostředky — každý vynalézá spoustu vlastních metod. Proto se z lidské společnosti vytratila hmotná i duchovní pravidla chování a výsledkem je, že lidé jsou zmateni a na světě neexistuje mír ani štěstí. Nyní se snaží řešit problémy lidské společnosti v Organizaci spojených národů, ale ani to se jim nedaří. Neřídí se osvobozenými pokyny Ved, a proto jsou nešťastní.

Dvě významná slova v tomto verši jsou asmin a amuṣmin — “v tomto životě” a “v příštím životě”. V současném věku bohužel i vysoce postavení profesoři a vzdělaní lidé věří, že příští život neexistuje a v tomto životě vše končí. Jaké rady mohou takoví hlupáci a darebáci dávat? Přesto se však vydávají za učence a profesory. Slovo amuṣmin je velice jasné. Povinností každého je uspořádat si život takovým způsobem, aby pro něho byl příští život přínosem. Stejně jako chlapec dostává vzdělání, aby byl později šťastný, každý by se měl v tomto životě vzdělávat, aby po smrti dosáhl věčného a příznivého života. Z tohoto důvodu je nezbytné, aby se lidé řídili tím, co je dáno ve śruti a smṛti, a tak si zajistili úspěšné naplnění svého lidského poslání.

Védské pokyny nás nabádají kráčet ve stopách velkých osvobozených duší (mahājano yena gataḥ sa panthāḥ). Tak můžeme získat prospěch v tomto i příštím životě a zlepšit i svou hmotnou situaci. Následujeme-li zásady stanovené velkými mudrci a světci minulosti, můžeme velice snadno pochopit smysl veškerého života. Slovo avaraḥ, “nezkušený”, je zde velmi důležité. Každá podmíněná duše je nezkušená. Každý je abodha-jāta — narozený jako hlupák a darebák. V současné demokratické vládě rozhodují hlupáci a darebáci všeho druhu. Co ale mohou vytvořit? Jaký je výsledek jejich zákonodárství? Dnes ustanoví jeden zákon, aby ho zítra náladově odvolali. Jedna politická strana používá zemi pro jeden účel a v příštím okamžiku jiná politická strana vytvoří jinou vládu a všechny zákony a pravidla zruší. Tímto žvýkáním přežvýkaného (punaḥ punaś carvita-carvaṇānām) nebude lidská společnost nikdy šťastná. Abychom celé společnosti zajistili štěstí a blahobyt, musíme přijmout standardní metody dané osvobozenými osobami.

V současnosti se stalo módou neposlouchat dokonalé pokyny ācāryů a osvobozených duší minulosti. Lidé jsou nyní tak pokleslí, že nedokáží rozlišit mezi osvobozenou a podmíněnou duší. Podmíněnou duši omezují čtyři nedostatky: nevyhnutelně se dopouští chyb, nevyhnutelně propadá iluzi, má sklon podvádět druhé a má nedokonalé smysly. Proto musíme přijímat pokyny osvobozených osob. Toto hnutí pro vědomí Kṛṣṇy získává pokyny přímo od Nejvyšší Osobnosti Božství prostřednictvím těch, kdo tyto pokyny přísně následují. Pokud se následovník řídí svrchovanou, osvobozenou Osobností Božství, jeho jednání je přirozeně prosté hmotného znečištění, i kdyby sám nebyl osvobozený. Pán Caitanya proto říká: “Na Můj pokyn se můžeš stát duchovním mistrem.” Člověk se může okamžitě stát duchovním mistrem, má-li plnou víru v transcendentální slova Nejvyššího Pána a následuje-li jeho pokyny. Materialisté nechtějí přijímat pokyny osvobozené osoby, ale velice lpí na vlastních smyšlených představách, kvůli kterým jejich snahy opakovaně selhávají. Celý svět se nyní řídí nedokonalými pokyny podmíněných duší, a proto je lidstvo naprosto zmatené.

Pán Brahmā stvořil hmotný svět tak, aby ho živé bytosti mohly používat. Existoval však plán, že všechny živé bytosti, které do něho přijdou s cílem vládnout mu pro svůj smyslový požitek, dostanou od Pána Brahmy pokyny ve Vedách, aby nakonec mohly tento svět opustit a vrátit se domů, zpátky k Bohu. Vše potřebné k životu, co na Zemi roste a existuje — ovoce, květiny, stromy, obilí, zvířata a jejich vedlejší produkty — bylo stvořeno za účelem použití v oběti pro uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství, Viṣṇua. Zde si ovšem planeta Země v podobě krávy stěžuje, že veškeré tyto potřeby používají neoddaní, kteří se nijak nesnaží dosáhnout duchovního poznání. I když má Země nezměrný potenciál k plození obilí, plodů a květů, sama jejich růst zastaví, jestliže jich zneužívají neoddaní, kteří nemají žádné duchovní cíle. Vše patří Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, a všeho lze využít pro Jeho uspokojení. Dary Země se nemají používat pro smyslový požitek živých bytostí. Podle tohoto plánu je zařízena celá hmotná příroda.

Důležitá jsou slova asadbhiḥ a adhṛta-vrataiḥ. Slovo asadbhiḥ se vztahuje na neoddané, které Bhagavad-gītā označuje slovy duṣkṛtinaḥ (ničemové), mūḍhāḥ (osli a darebáci), narādhamāḥ (nejnižší z lidí) a māyayāpahṛta-jñānāḥ (ti, kteří vlivem iluzorní energie ztratili své poznání). Všichni tito lidé jsou asat, neoddaní. Nazývají se rovněž gṛha-vrata, zatímco oddaný se nazývá dhṛta-vrata. Védský plán spočívá v tom, že svedené podmíněné duše, které přicházejí panovat hmotné přírodě, mají být vychovány tak, aby se staly dhṛta-vrata. Mají se zavázat, že budou uspokojovat své smysly neboli užívat si hmotného života pouze uspokojováním smyslů Nejvyššího Pána. Činnosti zaměřené k uspokojení smyslů Nejvyššího Pána, Kṛṣṇy, se nazývají kṛṣṇārthe 'khila-ceṣṭāḥ. To vyjadřuje, že člověk se může zabývat různými činnostmi, ale má to dělat s cílem uspokojit Kṛṣṇu. Bhagavad-gītā to popisuje slovy yajñārthāt karma, přičemž slovo yajña označuje Pána Viṣṇua. Měli bychom jednat pouze pro Jeho uspokojení. V moderní době (Kali-yuze) však lidé na Viṣṇua zcela zapomněli a svými činnostmi sledují pouze smyslový požitek. Takoví lidé postupně přijdou na mizinu, jelikož věci, kterých si má užívat Nejvyšší Pán, nemohou používat pro uspokojování svých vlastních smyslů. Budou-li takto pokračovat, nastane nakonec všeobecná chudoba a neporoste žádné obilí, ovoce ani květiny. Ve dvanáctém zpěvu Bhāgavatamu je dokonce řečeno, že na konci Kali-yugy budou lidé tak zkažení, že již nebudou mít rýži, pšenici, cukrovou třtinu ani mléko.

To, k čemu došlo za časů Pṛthua Mahārāje a jeho otce, krále Veny, se děje i nyní. Existují rozsáhlé plány a struktury pro průmyslovou a zemědělskou velkovýrobu, ale všechny produkty jsou určeny pro smyslový požitek. Z toho důvodu vládne přes veškerou výrobní kapacitu nedostatek, neboť svět je plný zlodějů. Slovo corī-bhūte vyjadřuje, že obyvatelstvo začalo krást. Vedy říkají, že když lidé plánují hospodářský rozvoj pro svůj vlastní smyslový požitek, stávají se z nich zloději. Rovněž v Bhagavad-gītě je vysvětleno, že člověk, který se živí obilím, aniž by ho obětoval Nejvyšší Osobnosti Božství, Yajñovi, je zloděj a zaslouží si potrestání. Podle zásad duchovního komunismu patří všechen majetek na povrchu Země Nejvyšší Osobnosti Božství a obyvatelstvo má právo ho používat teprve tehdy, když ho obětuje Nejvyšší Osobnosti Božství. To je systém přijímání prasādam. Nejí-li člověk prasādam, je zloděj. Povinností vládců a králů je takové zloděje trestat a pečlivě opatrovat svět. Pokud to nikdo nedělá, obilí přestane růst a lidé budou hladovět. Nejenže budou nuceni jíst méně, ale dokonce se začnou navzájem zabíjet a jíst lidské maso. Již nyní zabíjejí pro maso zvířata, a až nebude žádné obilí, zelenina ani ovoce, budou zabíjet vlastní syny a otce a jíst jejich maso, aby přežili.

Je-li nedostatek obilí, vláda má postupovat tak, jak je doporučeno v śāstrách a schváleno ācāryi; pak bude dobrá úroda a potravinová krize i hladomor budou zažehnány. Bhagavad-gītā doporučuje vykonávat yajñu, oběti. Díky vykonávání yajñi se na nebi shromáždí dostatek mraků a bude také vydatně pršet. Tak bude postaráno o zemědělství. Když je dostatečná úroda, lidé se živí obilím a domácí zvířata, jako jsou krávy, kozy a další, žerou trávu a také obilí. Podle tohoto plánu mají lidé vykonávat oběti doporučené v śāstrách, a budou-li tak činit, nebude o potravu nouze. V Kali-yuze je jedinou doporučenou obětí saṅkīrtana-yajña.

V tomto verši jsou dvě významná slova: yogena, “schválenou metodou”, a dṛṣṭena, “jak dřívější ācāryové doložili vlastním příkladem”. Ten, kdo si myslí, že obilí lze pěstovat zavedením moderních strojů, jako jsou například traktory, se mýlí. Když na poušť přijedeme s traktorem, neznamená to, že tam začne růst obilí. Můžeme používat různé prostředky, ale nejdůležitější je vědět, že když nevykonáváme oběti, planeta Země přestane obilí plodit. Země již vysvětlila, že neoddaní si užívají vypěstovanou potravu sami, a proto uschovala semena pro vykonávání oběti. Ateisté samozřejmě nebudou této duchovní metodě pěstování obilí věřit, ale ať už tomu věří nebo ne, skutečností zůstává, že nejsme nezávislí, abychom si při pěstování obilí vystačili s mechanickými prostředky. Co se týče samotné schválené metody, śāstry přikazují, aby se inteligentní lidé tohoto věku připojili k saṅkīrtanovému hnutí, a tím uctívali Nejvyšší Osobnost Božství, Pána Caitanyu, Jehož pleť má zlatou barvu a Jehož neustále doprovázejí Jeho důvěrní oddaní, aby svým kázáním šířili hnutí pro vědomí Kṛṣṇy po celém světě. Svět může být v současné situaci zachráněn jedině zavedením tohoto saṅkīrtanu, hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Jak jsme se dozvěděli v minulém verši, ten, kdo si není vědom Kṛṣṇy, je považován za zloděje. I když může být zloděj po hmotné stránce velice pokročilý, nemůže žít v trvalém pohodlí. Zloděj je zloděj a podléhá trestu. Jelikož si lidé nejsou vědomi Kṛṣṇy, stali se z nich zloději, a proto je trestají zákony hmotné přírody. Nikdo tomu nemůže zabránit, ani když založí mnoho podpůrných fondů a humanitárních institucí. Dokud lidé světa nezačnou rozvíjet vědomí Kṛṣṇy, čeká je nedostatek potravy a mnoho utrpení.

Zde jsou podrobné pokyny k dojení krávy. Nejprve musí mít kráva tele, aby z lásky k němu dobrovolně dávala dostatek mléka. Dále musí být připravený zkušený dojič a vhodná nádoba na mléko. Stejně jako kráva nemůže dát dostatek mléka bez lásky ke svému teleti, Země nemůže vydat dostatek životních potřeb, aniž by cítila náklonnost k osobám vědomým si Kṛṣṇy. I když podobu krávy, kterou Země měla, můžeme chápat obrazně, význam je zcela jasný. Stejně jako tele dokáže od krávy získat mléko, všechny živé bytosti — i zvířata, ptáci, včely, plazi a vodní živočichové — mohou od planety Země dostat svou potravu, jestliže lidé nejsou asat neboli adhṛta-vrata, jak jsme rozebírali dříve. Jakmile se lidská společnost stane asat, bezbožnou neboli zbavenou vědomí Kṛṣṇy, trpí tím celý svět. Když se lidé chovají tak, jak mají, je dostatek potravy i pro zvířata, která jsou pak šťastná. Bezbožný člověk, který si není vědom své povinnosti chránit a živit zvířata, je místo toho zabíjí, aby vyvážil nedostatečnou úrodu obilí. Tím pádem není nikdo spokojený, a to je příčina současné situace v dnešním světě.

Král Indra z nebeských planet má na starosti sesílání blesků a deště. Blesky obvykle zasahují vrcholky hor, které rozbíjejí na kousky, a když se tyto kousky časem rozptýlí po kraji, povrch Země se postupně stává způsobilým pro zemědělství. Rovná zem je zvláště vhodná pro pěstování obilí. Planeta Země tedy požádala Mahārāje Pṛthua, aby rozbil náhorní planiny a hory, a zarovnal tak její povrch.

Planeta Země se také nazývá vasundharā. Slovo vasu znamená “bohatství” a dharā znamená “ten, kdo drží”. Všichni tvorové, kteří žijí v Zemi, plní potřeby lidí a správnými prostředky lze všechny tyto živé bytosti ze Země vyjmout. Jak planeta Země navrhla a král Pṛthu přijal a zavedl, vše, co je vzato ze Země — ať už z dolů, povrchu či ovzduší — je třeba vždy považovat za majetek Nejvyšší Osobnosti Božství a používat pro Yajñu, Pána Viṣṇua. Jakmile je provádění yajñi zastaveno, Země všechno své bohatství — zeleninu, stromy, rostliny, ovoce, květiny, další zemědělské produkty a nerosty — uschová. Bhagavad-gītā potvrzuje, že vykonávání yajñi bylo zavedeno hned na počátku stvoření. Pravidelné provádění yajñi, rovnoměrné rozdělování bohatství a omezení smyslového požitku zajistí mír a blahobyt na celém světě. Již bylo uvedeno, že v současném věku Kali se má v každém městě a vesnici zavést jednoduché provádění saṅkīrtana-yajñi — pořádání festivalů po vzoru Mezinárodní společnosti pro vědomí Kṛṣṇy. Inteligentní lidé by měli podpořit vykonávání saṅkīrtana-yajñi svým osobním chováním — vzdát se nedovoleného sexu, pojídání masa, hazardování a požívání omamných látek. Budou-li brāhmaṇové neboli inteligentní členové společnosti dodržovat daná pravidla a usměrnění, celá tvář současného světa, který je nyní v tak chaotické situaci, se nepochybně změní a lidé budou žít šťastně a v blahobytu.

Bṛhaspati je kněz nebeských planet. Védské poznání získali velcí mudrci v logické posloupnosti prostřednictvím Bṛhaspatiho, a to ve prospěch lidí nejen na této planetě, ale ve všech vesmírech. Védské poznání je považováno za jednu z nezbytných potřeb lidské společnosti. Pokud se lidé spokojí pouze s tím, že si budou z planety Země brát obilí a další potřeby pro udržování těla, společnost nebude dostatečně vzkvétat. Lidstvo potřebuje potravu pro mysl a uši a také podklady pro vytváření zvuků. Co se týče transcendentálních vibrací, mahā-mantra — Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare — je esencí celého védského poznání. Pokud budou lidé v Kali-yuze pravidelně zpívat a poslouchat v rámci oddané služby (śravaṇaṁ kīrtanam) tuto védskou mahā-mantru, očistí se všechny společnosti a lidstvo bude šťastné po hmotné i duchovní stránce.

Slovo soma znamená “nektar”. Soma je zvláštní nápoj, připravovaný na nebeských planetách počínaje Měsícem až po království polobohů na různých vyšších planetárních systémech. Pitím nápoje soma polobozi zvyšují sílu svých smyslů, jakož i mentální a tělesnou sílu. Slova hiraṇmayena pātreṇa vyjadřují, že tento nápoj není obyčejný opojný likér. Likéru by se polobozi ani nedotkli. Soma také není žádná droga. Je to nápoj jiného druhu, který lze získat na nebeských planetách. Dalece se liší od likérů připravovaných pro démonské lidi, jak vysvětluje následující sloka.

Stejně jako polobozi pijí soma-rasu, démoni mají také své nápoje v podobě likérů a piva. Démoni, narození Diti, si velice libují v pití vína a piva. Lidé s démonskou povahou propadají pivu a likérům dodnes. Jméno Prahlāda Mahārāje je v této souvislosti velice významné. Prahlāda Mahārāja se narodil v rodině démonů, jako syn Hiraṇyakaśipua, a jeho milostí tedy démoni mohli a stále mohou mít své nápoje v podobě vína a piva. Slovo ayaḥ (železná) je velmi důležité. Zatímco nektar soma byl ve zlaté nádobě, likéry a pivo byly v železné. Jelikož jsou tyto nápoje podřadnější, byly dány do železné nádoby a soma-rasa jakožto kvalitnější nápoj do zlaté.

V Bhagavad-gītě (9.25) je řečeno: pitṝn yānti pitṛ-vratāḥ. Ti, kdo usilují o blaho rodiny, se nazývají pitṛ-vratāḥ. Existuje planeta zvaná Pitṛloka a její vládnoucí božstvo se jmenuje Aryamā. Aryamā je něco jako polobůh a jeho uspokojením můžeme rodinným členům, kteří mají těla duchů, pomoci vyvinout hrubohmotné tělo. Lidé velice hříšní a připoutaní ke své rodině, domu, vesnici či zemi nedostávají tělo z hrubohmotných prvků, ale zůstávají v jemnohmotném těle, složeném z mysli, ega a inteligence. Ti, kdo žijí v těchto jemnohmotných tělech, se nazývají duchové. Duch je ve velice nepříjemném postavení, jelikož má inteligenci, mysl a ego a chce si užívat hmotného života, ale nemá k tomu hrubohmotné tělo. Z nedostatku hmotného požitku se stává jedině zdrojem znepokojení. Povinností rodinných příslušníků, zvláště pak syna, je nabídnout obětiny polobohu Aryamovi nebo Pánu Viṣṇuovi. V Indii je od nepaměti zvykem, že syn zesnulého se vydá do Gayi a v tamním chrámu Viṣṇua nabídne obětiny ve prospěch svého otce, který má tělo ducha. Neznamená to, že by se každý otec stával duchem, ale obětiny piṇḍa se nabízejí lotosovým nohám Pána Viṣṇua proto, aby v případě, že by se některý člen rodiny stal duchem, mohl získat hrubohmotné tělo. Je-li však někdo zvyklý přijímat prasādam Pána Viṣṇua, není možné, aby se stal duchem nebo čímkoliv nižším než lidskou bytostí. Ve védské civilizaci se vykonává obřad zvaný śrāddha, při němž se s vírou a oddaností obětuje potrava. Když člověk s vírou a oddaností nabízí obětiny — buď lotosovým nohám Pána Viṣṇua, nebo Jeho zástupci na Pitṛloce, Aryamovi — jeho předkové získají hrubohmotná těla, aby mohli zakusit všechen požitek, který jim náleží. Nemusejí se z nich tedy stát duchové.

Obyvatelé Siddhaloky i Vidyādhara-loky jsou od přírody vybaveni mystickými jógovými silami, pomocí kterých nejenže dokáží létat v meziplanetárním prostoru bez jakéhokoliv dopravního prostředku, ale také cestovat z jedné planety na druhou pouze na základě své vůle. Stejně jako ryba umí plavat ve vodě, umí obyvatelé Vidyādhara-loky plavat v oceánu vzduchu. Co se týče obyvatel Siddhaloky, ti jsou obdařeni všemi mystickými silami. Yogīni na této planetě praktikují osmistupňový systém mystické yogy — yama, niyama, āsana, prāṇāyāma, pratyāhāra, dhāraṇā, dhyāna a samādhi. Když řádně procházejí jednotlivými stupni této metody, dosahují různých dokonalostí: mohou být menší než nejmenší, těžší než nejtěžší atd. Mohou dokonce i vytvořit planetu, získat cokoliv si přejí a ovládat kohokoliv chtějí. Všichni obyvatelé Siddhaloky mají tyto mystické jógové schopnosti dané od přírody. Vidět na této planetě někoho létat po nebi bez dopravního prostředku je něco úžasného, ale na Vidyādhara-loce je to stejně běžné jako létání ptáků. Na Siddhaloce jsou zase všichni obyvatelé velkými yogīny, kteří dokonale ovládají mystické síly.

Jméno Kapily Muniho je zde významné, neboť Pán Kapila vyložil sāṅkhyový filozofický systém a Jeho otec, Kardama Muni, byl velkým yogīnem a mystikem. Kardama Muni vytvořil velké letadlo, které bylo rozlehlé jako malé město a obsahovalo rozmanité zahrady, paláce, služebníky a služebné. S ním cestovala Kapiladevova matka Devahūti a otec Kardama Muni po celém vesmíru a navštívili různé planety.

Je řečeno, že obyvatelé Kimpuruṣa-loky dokáží mnoho úžasných mystických kousků — umí předvést tolik podivuhodných věcí, kolik si jen dovedeme představit. Obyvatelé této planety mohou dělat cokoliv chtějí, cokoliv si představí. To jsou také mystické síly a jejich vlastnictví se nazývá īśitā. Démoni tyto mystické síly obvykle získávají prostřednictvím yogy. V Daśama-skandě neboli desátém zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu je názorný popis toho, jak se démoni zjevovali před Kṛṣṇou v různých úžasných podobách. Například Bakāsura se před Kṛṣṇou a Jeho přáteli, pasáčky krav, objevil jako obrovský jeřáb. Když byl Pán Kṛṣṇa přítomný na této planetě, musel bojovat s mnoha démony, kteří předváděli úžasné mystické síly obyvatel Kimpuruṣa-loky. Těmito silami je na Kimpuruṣa-loce obdařen každý přirozeně, ale na této planetě je lze získat jen vykonáváním různých metod yogy.

Existují jisté druhy živých bytostí v lidské podobě, které žijí a jedí nesmírně odporným způsobem. Živí se obvykle masem a zkvašenou krví, která je zde označena slovem kṣatajāsavam. Všichni vůdci takových zdegradovaných lidí — Yakṣů, Rākṣasů, bhūtů a piśāců — jsou v kvalitě nevědomosti a podléhají vládě Rudry. Rudra je inkarnací Pána Śivy a má na starosti kvalitu nevědomosti. Další jméno Pána Śivy je Bhūtanātha, “vládce duchů”. Rudra se narodil z prostoru mezi očima Brahmy, když se Brahmā velice hněval na čtyři Kumāry.

V tomto světě existují mnohé druhy živých bytostí a různé druhy plazů a štírů, zmíněné v tomto verši, dostávají také své prostředky k životu díky Nejvyšší Osobnosti Božství. Důležité je, že každý si svou potravu bere od planety Země. Živá bytost rozvíjí určitý charakter podle toho, s jakými kvalitami hmotné přírody je ve styku. Payaḥ-pānaṁ bhujaṅgānām — budeme-li hada krmit mlékem, pouze tím přibude jeho jedu. Dáme-li však mléko mudrci či světci, rozvine tím jemnější mozkové tkáně, pomocí kterých dokáže rozjímat o vyšším, duchovním životě. Pán tedy dává potravu každému, ale živá bytost vyvíjí svůj příslušný charakter úměrně svému styku s kvalitami hmotné přírody.

Existuje mnoho dravých ptáků, kteří jsou potomky Garuḍy, okřídleného přepravce Pána Viṣṇua. Jeden druh dokonce velice rád žere opice. Orli rádi požírají kozy a mnoho ptáků se samozřejmě živí pouze ovocem a bobulemi. Proto jsou zde uvedena slova caram, označující pohyblivá zvířata, a acaram, označující traviny, ovoce a zeleninu.

Zde je důkaz, že Pán dodává potravu každému. Totéž potvrzují Vedy: eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān. Ačkoliv je Pán jeden, dodává prostřednictvím planety Země každému vše potřebné. Na různých planetách existují různé druhy živých bytostí a všechny získávají ze svých planet potravu v různých podobách. Když uvážíme tyto popisy, jak může někdo dojít k závěru, že na Měsíci není život? Každá planeta má povahu Země, jelikož se také skládá z pěti prvků, a každá vydává různé druhy potravy vzhledem k potřebám svých obyvatel. Podle védských śāster není pravda, že Měsíc neposkytuje potravu a že na něm nežijí žádné živé bytosti.

Hornaté a kopcovité části Země se obvykle mění po zásazích blesků, což je dílo krále Indry z nebeských planet. Král Pṛthu jakožto inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství však nečekal, až kopce a hory rozbije král Indra, ale učinil to sám s použitím svého silného luku.

Z tohoto výroku se dozvídáme, že plánování měst není nic nového, ale pochází z dob krále Pṛthua. Na velice starých městech v Indii můžeme jasně vidět, že vznikala podle řádných plánů. Śrīmad-Bhāgavatam obsahuje mnoho popisů takových dávných měst. Hlavní město Pána Kṛṣṇy, Dvārakā, které existovalo před pěti tisíci lety, bylo velice dobře naplánované, a stejně tak i další města, jako například Mathurā a Hastināpura (nyní Nové Dillí). Plánování měst tedy není moderní novotou, ale existovalo již v dávných dobách.