Skip to main content

KAPITOLA DESÁTÁ

Odjezd Pána Kṛṣṇy do Dvāraky

Verš

śaunaka uvāca
hatvā svariktha-spṛdha ātatāyino
yudhiṣṭhiro dharma-bhṛtāṁ variṣṭhaḥ
sahānujaiḥ pratyavaruddha-bhojanaḥ
kathaṁ pravṛttaḥ kim akāraṣīt tataḥ

Synonyma

śaunakaḥ uvāca — Śaunaka se zeptal; hatvā — poté, co zabil; svariktha — zákonné dědictví; spṛdhaḥ — toužící se zmocnit; ātatāyinaḥ — agresor; yudhiṣṭhiraḥ — král Yudhiṣṭhira; dharma-bhṛtām — z těch, kteří přísně dodržují náboženské zásady; variṣṭhaḥ — největší; saha-anujaiḥ — se svými mladšími bratry; pratyavaruddha — omezený; bhojanaḥ — přijetí nezbytností; katham — jak; pravṛttaḥ — zaměstnaný; kim — co; akāraṣīt — vykonával; tataḥ — potom.

Překlad

Śaunaka Muni se zeptal: Jak vládl největší ze všech zbožných lidí, Mahārāja Yudhiṣṭhira, za pomoci svých bratrů svým poddaným, poté, co pobil nepřátele, kteří se chtěli zmocnit jeho právoplatného dědictví? Jistě se neradoval z království s nezatíženou myslí.

Význam

Mahārāja Yudhiṣṭhira byl největší ze všech zbožných lidí. Nechtěl ani trochu bojovat se svými bratranci proto, aby si mohl užívat království, ale bojoval za správnou věc, neboť hastināpurské království bylo jeho právoplatným dědictvím, které chtěli jeho bratranci zabrat pro sebe. Bojoval tedy za správnou věc pod vedením Pána Śrī Kṛṣṇy, ale z vítězství se nemohl nikterak radovat, protože všichni jeho bratranci v bitvě padli. Vládl království za pomoci svých mladších bratrů pouze z povinnosti. Tato otázka byla pro Śaunaku Ṛṣiho důležitá, protože chtěl vědět, jak se Mahārāja Yudhiṣṭhira zachoval, když měl možnost v klidu užívat království.

Verš

sūta uvāca
vaṁśaṁ kuror vaṁśa-davāgni-nirhṛtaṁ
saṁrohayitvā bhava-bhāvano hariḥ
niveśayitvā nija-rājya īśvaro
yudhiṣṭhiraṁ prīta-manā babhūva ha

Synonyma

sūtaḥ uvāca — Sūta Gosvāmī odpověděl; vaṁśam — dynastie; kuroḥ — krále Kurua; vaṁśa-dava-agni — lesní požár zažehnutý bambusy; nirhṛtam — oslabená; saṁrohayitvā — zárodek pokračování dynastie; bhava-bhāvanaḥ — udržovatel stvoření; hariḥ — Osobnost Božství, Śrī Kṛṣṇa; niveśayitvā — když znovu dosadil; nija-rājye — do jeho vlastního království; īśvaraḥ — Svrchovaný Pán; yudhiṣṭhiram — Mahārāje Yudhiṣṭhira; prīta-manāḥ — potěšený v mysli; babhūva ha — byl.

Překlad

Sūta Gosvāmī řekl: Pán Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství a udržovatel světa, byl potěšen, když dosadil Mahārāje Yudhiṣṭhira zpátky do jeho království a obnovil kuruovskou dynastii, která byla vyčerpaná bambusovým požárem hněvu.

Význam

Tento svět se přirovnává k lesnímu požáru, který vzniká třením bambusových kmenů. K takovému požáru dochází automaticky, neboť tření bambusů není způsobeno ničím vnějším. Stejně tak se v hmotném světě vzájemně střetá hněv těch, kteří chtějí panovat hmotné přírodě, a vzniká požár válek, který snižuje množství nechtěného obyvatelstva. K těmto požárům dochází, aniž by s nimi Pán měl co společného. Jelikož však chce udržovat Své stvoření, přeje si, aby se lidé drželi správné cesty seberealizace, která živým bytostem umožňuje vstoupit do Božího království. Pán chce, aby se trpící lidské bytosti vrátily zpátky domů, zpátky k Němu, a přestaly se vystavovat trojím hmotným bolestem. Pro tento záměr bylo vyprojektované celé stvoření, a ti, kteří se neumoudří, trpí v hmotném světě bolestmi, které způsobuje iluzorní energie Pána. Pán proto chce, aby světu vládl Jeho pravý zástupce. Pán Śrī Kṛṣṇa sestoupil, aby znovu započal takovouto vládu a aby zabil nechtěné osoby, které s Jeho plánem nemají nic společného. Bitva na Kurukṣetře se odehrála podle Pánova plánu, a nežádoucí osoby tak mohly ze světa odejít, a vlády se ujali Jeho oddaní, kteří zajistili pokojný chod království. Pán byl tedy plně spokojený, když Mahārāja Yudhiṣṭhira zasedl na trůn, a zárodek pokračování kuruovské dynastie v osobě Mahārāje Parīkṣita byl zachráněn.

Verš

niśamya bhīṣmoktam athācyutoktaṁ
pravṛtta-vijñāna-vidhūta-vibhramaḥ
śaśāsa gām indra ivājitāśrayaḥ
paridhyupāntām anujānuvartitaḥ

Synonyma

niśamya — po vyslechnutí; bhīṣma-uktam — slov Bhīṣmadeva; atha — a také; acyuta-uktam — slov neomylného Pána Kṛṣṇy; pravṛtta — zaměstnaný v; vijñāna — dokonalé poznání; vidhūta — zcela smyté; vibhramaḥ — všechny pochyby; śaśāsa — vládl nad; gām — zemí; indra — král nebeských planet; iva — jako; ajita-āśrayaḥ — chráněný nepřemožitelným Pánem; paridhi-upāntām — včetně moří; anuja — mladší bratři; anuvartitaḥ — jimi následovaný.

Překlad

Mahārāja Yudhiṣṭhira, osvícený slovy Bhīṣmadeva a neomylného Pána Śrī Kṛṣṇy, se zbavil všech pochybností a začal jednat podle dokonalého poznání. Tak vládl zemi a mořím, a jeho mladší bratři stáli při něm.

Význam

Moderní anglický zákon o přednostním právu prvorozeného syna na dědictví platil i v době, kdy zemi a mořím vládl Mahārāja Yudhiṣṭhira. Král Hastināpuru (nyní částí Nového Dillí) byl až do doby Mahārāje Parīkṣita, vnuka Mahārāje Yudhiṣṭhira, králem celého světa včetně moří. Mladší bratři Mahārāje Yudhiṣṭhira působili jako jeho ministři a správci státu, a všichni dokonale zbožní bratři navzájem plně spolupracovali. Mahārāja Yudhiṣṭhira byl ideálním králem neboli zástupcem Pána Śrī Kṛṣṇy pro vládu nad pozemským královstvím. Mohl být přirovnán ke králi Indrovi, který je vládcem nebeských planet. Polobozi jako Indra, Candra, Sūrya, Varuṇa a Vāyu jsou zastupující králové na různých planetách ve vesmíru a Mahārāja Yudhiṣṭhira, který vládl nad královstvím Země, byl také jedním z nich. Mahārāja Yudhiṣṭhira nebyl jako dnešní typicky neosvícení politici moderní demokracie. Byl dokonale poučen Bhīṣmadevem a také neomylným Pánem, a měl tedy o všem plné a dokonalé poznání.

Zvolená hlava státu je v současné době pouhou loutkou, jelikož nemá královskou moc. I kdyby byla osvícená jako Mahārāja Yudhiṣṭhira, kvůli svému konstitučnímu postavení stejně nemůže ze své dobré vůle nic udělat. Proto je na Zemi mnoho států, které se stále přou kvůli ideologickým rozdílům nebo z jiných sobeckých důvodů. Král jako byl Mahārāja Yudhiṣṭhira však neměl žádnou vlastní ideologii. Následoval pouze pokyny neomylného Pána a Pánova autorizovaného zástupce, Bhīṣmadeva. Śāstry nařizují, že člověk má následovat velké autority a neomylného Pána bez osobní motivace a vlastní ideologie. To Mahārājovi Yudhiṣṭhirovi umožňovalo vládnout nad celým světem včetně moří, neboť principy a zásady byly neomylné a platné pro všechny. Celosvětový stát může existovat jedině tehdy, když dovedeme následovat neomylnou autoritu. Žádná nedokonalá lidská bytost nedokáže stvořit ideologii, která by byla přijatelná pro všechny. Jedině bytost neomylná a dokonalá dokáže stvořit program, který lze použít všude a který mohou následovat všichni lidé celého světa. Vládne vždy osoba, žádná neosobní vláda neexistuje. Je-li osoba dokonalá, vláda je také dokonalá, ale je-li v čele hlupák, tak je vláda rájem hlupáků. To jsou zákony přírody. Mnohé příběhy vyprávějí o nedokonalých králích či vládnoucích představitelích. Vůdce tedy musí být náležitě kvalifikovaný, jako byl Mahārāja Yudhiṣṭhira, a musí mít plnou autokratickou moc pro vládu nad světem. Představa světového státu může nabýt reálné podoby jedině pod řízením dokonalého krále jako byl Mahārāja Yudhiṣṭhira. V dobách, kdy králové jako Mahārāja Yudhiṣṭhira vládli světu, byl celý svět šťastný.

Verš

kāmaṁ vavarṣa parjanyaḥ
sarva-kāma-dughā mahī
siṣicuḥ sma vrajān gāvaḥ
payasodhasvatīr mudā

Synonyma

kāmam — vše potřebné; vavarṣa — pršelo; parjanyaḥ — deště; sarva — vše; kāma — životní nezbytnosti; dughā — výrobce; mahī — země; siṣicuḥ sma — nasáknout; vrajān — pastviny; gāvaḥ — kráva; payasā udhasvatīḥ — díky tomu, že vemena byla tučná; mudā — díky radostnému rozpoložení.

Překlad

Za vlády Mahārāje Yudhiṣṭhira dávaly mraky všechnu vláhu, kterou lidé potřebovali, a zem v hojnosti plodila všechny lidské životní nezbytnosti. Krávy měly tak tučná vemena a byly tak šťastné, že svlažovaly pastviny mlékem.

Význam

Základ hospodářského rozvoje se soustřeďuje kolem půdy a krav. Životní nutnosti pro lidskou společnost jsou obilí, ovoce, mléko, minerály, oděvy, dřevo atd. To vše člověk potřebuje, aby zabezpečil hmotné potřeby svého těla. Jistě nepotřebuje maso a ryby či železné stroje a nářadí. Za vlády Mahārāje Yudhiṣṭhira po celém světě pravidelně pršelo. Déšť neovládá lidská bytost; dešťům vládne nebeský král Indradeva, služebník Pána. Jestliže král a také lidé pod jeho vládou jsou Pána poslušní, z oblohy přicházejí pravidelné deště, které jsou zdrojem rozmanité úrody na zemi. Pravidelné deště napomáhají nejen hojné úrodě obilí a ovoce, ale ve spojení s astronomickými vlivy vytvářejí hojnost drahých kamenů a perel. Obilí a zelenina může dostatečně nasytit člověka i zvířata a tučné krávy dají dostatek mléka, aby dodaly člověku potřebnou sílu a svěžest. Je-li dost mléka, obilí, ovoce, bavlny, hedvábí a drahokamů, nač potom lidé potřebují biografy, nevěstince, jatka atd.? K čemu je zapotřebí nepřirozený život s kiny, automobily, radiopřijímači, masem a hotely? Co vytvořila tato civilizace jiného než mezilidské a mezinárodní spory? Prohloubila rovnost a bratrství tím, že z rozmaru jediného člověka posílá tisíce lidí do pekelných továren a na válečná pole?

Říká se zde, že krávy svlažovaly pastviny mlékem, protože měly tučná vemena a byly šťastné. Nezasluhují si snad náležitou ochranu a dostatek trávy na lukách, aby mohly žít s radostí? Proč by lidé měli zabíjet krávy kvůli svým sobeckým zájmům? Proč se nespokojí s obilím, ovocem a mlékem, ze kterých se různými kombinacemi dají připravit stovky a tisíce lahodných pokrmů? Proč stojí po celém světě jatka na zabíjení nevinných zvířat? Když Mahārāja Parīkṣit, vnuk Mahārāje Yudhiṣṭhira, objížděl své rozlehlé království, uviděl černého muže, který chtěl zabít krávu. Král řezníka ihned zajal a patřičně potrestal. Proč králové či vůdčí představitelé nechrání nebohá zvířata, která se nemohou chránit sama? Je to lidské? Což nejsou zvířata také občany státu? Proč je tedy dovoleno, aby se podřezávala v organizovaných jatkách? Jsou toto známky rovnosti, bratrství a nenásilí?

Ve srovnání s moderní, pokročilou a civilizovanou formou vlády je tedy autokracie typu vlády Mahārāje Yudhiṣṭhira mnohem vyšší než takzvaná demokracie, za které se zabíjejí zvířata a člověku nižšímu než zvíře je dovoleno dát svůj hlas ve volbách jinému člověku zvířecí úrovně.

Všichni jsme tvory hmotné přírody. V Bhagavad-gītě se říká, že Samotný Pán je otcem dávajícím símě a hmotná příroda je matkou všech živých bytostí všech podob. Matka hmotná příroda má tedy milostí Všemocného Otce, Śrī Kṛṣṇy, dostatek potravy pro zvířata i pro lidi. Lidská bytost je starším bratrem všech ostatních živých bytostí. Člověk je obdařený větší inteligencí nežli zvířata, aby mohl porozumět chodu přírody a náznakům Všemocného Otce. Lidská civilizace by měla záviset na plodech hmotné přírody a ne se uměle pokoušet o hospodářský rozvoj, který přivede svět do zmatku chamtivosti a moci, užívané jen pro umělý blahobyt a smyslový požitek. Takový život není ničím jiným než životem psů a vepřů.

Verš

nadyaḥ samudrā girayaḥ
savanaspati-vīrudhaḥ
phalanty oṣadhayaḥ sarvāḥ
kāmam anvṛtu tasya vai

Synonyma

nadyaḥ — řeky; samudrāḥ — oceány; girayaḥ — kopce a hory; savanaspati — zelenina; vīrudhaḥ — rostlinstvo; phalanti — aktivní; oṣadhayaḥ — léčiva; sarvāḥ — všechny; kāmam — nezbytnosti; anvṛtu — podle ročního období; tasya — králi; vai — jistě.

Překlad

Řeky, oceány, kopce, hory, lesy, rostliny a léčivé byliny platily králi hojně svoji daň v každém období.

Význam

Jak jsme již uvedli, Mahārāje Yudhiṣṭhira chránil ajita, neomylný Pán, a proto po celém vlastnictví Pána vládlo štěstí a šťastné řeky, oceány, hory, lesy atd. odváděly králi pravidelně svoji daň. Tajemstvím úspěchu je uchýlit se pod ochranu Nejvyššího Pána. Bez Jeho svolení není možné nic. Snažit se rozvíjet hospodářství vlastní snahou za pomoci strojů a automatů není všechno. Je nutné také svolení Pána, bez něhož skončí neúspěchem vše, nehledě na jakékoliv vybavení. Konečnou příčinou úspěchu je daiva, Nejvyšší. Králové jako Mahārāja Yudhiṣṭhira dobře věděli, že král je zástupcem Nejvyššího Pána, který se stará o blaho všech lidí. Stát jinak ve skutečnosti patří Svrchovanému Pánu. Řeky, oceány, lesy, hory, léčivé byliny atd. nejsou stvořením člověka. Všechny je stvořil Nejvyšší Pán, a živé bytosti je dovoleno používat majetku Pána ke službě Pánu. Heslem dneška je, že vše je určené pro lidi, a vláda je tedy pro lid a z lidu. Ale aby svět v současné době zplodil nové lidské druhy na úrovni vědomí Boha a dokonalosti lidského života, tedy ideologie božího komunismu, musí znovu kráčet ve šlépějích králů jako byli Mahārāja Yudhiṣṭhira či Parīkṣit. Vůlí Pána je všeho dostatek a když budeme věcí správně využívat, můžeme žít pohodlně a bez nepřátelství mezi lidmi navzájem nebo mezi lidmi a zvířaty či lidmi a přírodou. Vše je pod vládou Pána a když bude Pán potěšen, bude potěšená každá složka přírody. Řeky budou plné vody a budou zúrodňovat zemi; oceány budou poskytovat dostatečné množství nerostů, perel a drahokamů; lesy budou poskytovat dostatek dřeva, bylin a lesních plodů a střídání ročních období přinese bohatství ovoce a květin. Umělý životní styl závisející na továrnách a pracovním náčiní může dát takzvané štěstí pouze omezenému počtu lidí na úkor miliónů. Jelikož energie lidí se využívá v tovární výrobě, dary přírody jsou poškozovány a lidé jsou nešťastní. Bez patřičného vzdělání se obyčejní lidé nechávají vést omezenými zájmy k vykořisťování přírodních zdrojů, a tím dochází k ostrému soupeření mezi jednotlivci a národy. Nevládne žádný kvalifikovaný zástupce Pána. Při srovnání s blahobytem za vlády Mahārāje Yudhiṣṭhira bychom měli rozpoznat nedostatky moderní civilizace a pak kráčet ve šlépějích Mahārāje Yudhiṣṭhira, očistit člověka a zbavit se přežitků.

Verš

nādhayo vyādhayaḥ kleśā
daiva-bhūtātma-hetavaḥ
ajāta-śatrāv abhavan
jantūnāṁ rājñi karhicit

Synonyma

na — nikdy; ādhayaḥ — úzkost; vyādhayaḥ — nemoci; kleśāḥ — nepříjemnosti vzniklé nadměrným teplem a zimou; daiva-bhūta-ātma — vše způsobené tělem, nadpřirozenými silami a jinými živými bytostmi; hetavaḥ — z toho důvodu; ajāta-śatrau — tomu, kdo nemá nepřátel; abhavan — nestalo se; jantūnām — živých bytostí; rājñi — králi; karhicit — v žádné době.

Překlad

Jelikož král neměl nepřátel, živé bytosti nikdy neznepokojovala psychická muka, nemoci ani nadměrné teplo či zima.

Význam

Zastávat nenásilí vůči lidem a přitom zabíjet a týrat nebohá zvířata je filozofie Satana. Krutost ke zvířatům je v tomto věku běžná, a proto mají ubohá zvířata neustále strach. Reakce se pak odrážejí na celé lidské společnosti, kde vždy vládne napětí, a mezi jednotlivci, skupinami i státy dochází ke studeným či otevřeným válkám. V době Mahārāje Yudhiṣṭhira žádné jiné státy neexistovaly, i když bylo mnoho podřízených království. Celý svět byl sjednocený a hlavou tohoto státu byl kvalifikovaný král jako Yudhiṣṭhira, který ochraňoval všechno obyvatelstvo před úzkostí, nemocí a nadměrným teplem a zimou. Lidé byli nejen hospodářsky dobře zaopatření, ale také tělesně zdatní a nezneklidňovaly je přírodní síly, nepřátelství jiných živých bytostí a tělesné či psychické bolesti. Jedno bengálské přísloví říká, že špatný král zkazí království a špatná žena zkazí rodinu. Platí to i v tomto případě. Jelikož král byl zbožný a poslouchal Pána a mudrce, jelikož nebyl k nikomu nepřátelský a jelikož byl uznávaným zástupcem Pána, a tudíž Pánem ochraňován, všichni obyvatelé pod ochranou krále byli v podstatě přímo pod ochranou Pána a Jeho autorizovaných zástupců. Nikdo nemůže zajistit svým lidem štěstí, není-li zbožný a uznaný Pánem. Člověk má plně spolupracovat s Bohem a přírodou, a tato vědomá spolupráce člověka s Bohem a člověka s přírodou, jak ji ztělesňuje král Yudhiṣṭhira, pak může světu přinést štěstí, mír a blahobyt. Sklony vykořisťovat jeden druhého, jak je dnes zvykem, přinesou jen strádání.

Verš

uṣitvā hāstinapure
māsān katipayān hariḥ
suhṛdāṁ ca viśokāya
svasuś ca priya-kāmyayā

Synonyma

uṣitvā — pobývající; hāstinapure — ve městě Hastināpuru; māsān — měsíce; katipayān — několik; hariḥ — Pán Śrī Kṛṣṇa; suhṛdām — příbuzní; ca — také; viśokāya — aby je uklidnil; svasuḥ — sestra; ca — a; priya-kāmyayā — aby potěšil.

Překlad

Śrī Hari, Pán Śrī Kṛṣṇa, pobyl v Hastināpuru několik měsíců, aby uklidnil Své příbuzné a potěšil Svou sestru (Subhadru).

Význam

Kṛṣṇa se po bitvě na Kurukṣetře a korunovaci Yudhiṣṭhira chystal do Dvāraky, do Svého království, ale aby vyhověl žádosti Mahārāje Yudhiṣṭhira a projevil zvláštní milost Bhīṣmadevovi, zdržel se ještě v Hastināpuru, v hlavním městě Pāṇḍuovců. Pán se rozhodl zůstat především proto, aby uklidnil zarmouceného krále a potěšil Subhadru, sestru Pána Śrī Kṛṣṇy. Subhadrā vyžadovala zvláštní útěchu, neboť ztratila svého jediného syna Abhimanyua, který se právě oženil. Jeho ovdovělou manželkou byla Uttarā, matka Mahārāje Parīkṣita. Pánovi je potěšením všemi možnými způsoby uspokojovat Své oddané. Pouze Jeho oddaní mohou hrát role Jeho příbuzných. Pán je absolutní.

Verš

āmantrya cābhyanujñātaḥ
pariṣvajyābhivādya tam
āruroha rathaṁ kaiścit
pariṣvakto ’bhivāditaḥ

Synonyma

āmantrya — zažádal o svolení; ca — a; abhyanujñātaḥ — dostal svolení; pariṣvajya — objal; abhivādya — sklonil se u nohou; tam — Mahārāje Yudhiṣṭhira; āruroha — nastoupil; ratham — na vůz; kaiścit — někým; pariṣvaktaḥ — obejmutý; abhivāditaḥ — uctěný poklonou.

Překlad

Poté, když Pán zažádal o svolení k odjezdu, a král Mu ho dal, Pán Kṛṣṇa vzdal úctu Mahārājovi Yudhiṣṭhirovi poklonou u jeho nohou a král Ho objal. Objali Ho také další a složili Mu své poklony, a tak Pán nasedl na Svůj vůz.

Význam

Mahārāja Yudhiṣṭhira byl starším bratrancem Pána Kṛṣṇy, a proto když se Pán chystal od něho odejet, poklonil se u králových nohou. Král dobře věděl, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, ale přesto Ho objal jako mladšího bratra. Pánovi působí potěšení, když Ho Jeho oddaný z lásky považuje za méně důležitého než sebe samotného. Nikdo není větší než Pán a nikdo Mu není roven, ale dělá Mu radost, když se k Němu Jeho oddaní chovají jako k mladšímu. To vše jsou Pánovy transcendentální zábavy. Impersonalisté se do takovýchto nadpřirozených rolí, jaké hrají oddaní Pána, nemohou dostat. Bhīma a Arjuna potom Pána objali, neboť byli stejně staří, a Nakula a Sahadeva se Pánu poklonili, neboť byli mladší než On.

Verš

subhadrā draupadī kuntī
virāṭa-tanayā tathā
gāndhārī dhṛtarāṣṭraś ca
yuyutsur gautamo yamau
vṛkodaraś ca dhaumyaś ca
striyo matsya-sutādayaḥ
na sehire vimuhyanto
virahaṁ śārṅga-dhanvanaḥ

Synonyma

subhadrā — Kṛṣṇova sestra; draupadī — manželka Pāṇḍuovců; kuntī — matka Pāṇḍuovců; virāṭa-tanayā — dcera Virāṭa (Uttarā); tathā — rovněž; gāndhārī — matka Duryodhany; dhṛtarāṣṭraḥ — otec Duryodhany; ca — a; yuyutsuḥ — syn Dhṛtarāṣṭrův a jeho manželky z třídy vaiśyů; gautamaḥ — Kṛpācārya; yamau — dvojčata Nakula a Sahadeva; vṛkodaraḥ — Bhīma; ca — a; dhaumyaḥ — Dhaumya; ca — a; striyaḥ — a ostatní ženy z paláce; matsya-sutā-ādayaḥ — dcera rybáře (Satyavatī, nevlastní matka Bhīṣmy); na — nemohli; sehire — snést; vimuhyantaḥ — téměř omdlévající; viraham — odloučení; śārṅga-dhanvanaḥ — od Śrī Kṛṣṇy, který drží v ruce lasturu.

Překlad

Subhadrā, Draupadī, Kuntī, Uttarā, Gāndhārī, Dhṛtarāṣṭra, Yuyutsu, Kṛpācārya, Nakula, Sahadeva, Bhīmasena, Dhaumya a Satyavatī tehdy téměř omdleli, neboť odloučení od Pána Kṛṣṇy nemohli snést.

Význam

Pán Śrī Kṛṣṇa je pro živé bytosti, a zvláště pro oddané, tak přitažlivý, že od Něho nesnesou odloučení. Podmíněná duše zapomíná na Pána pouze vlivem iluzorní energie, jinak to není možné. Pocity při takovém odloučení nelze popsat, ale oddaní si je dokáží představit. Když odešel z Vṛndāvanu a rozloučil se s prostými venkovskými pasáčky, pasačkami, dívkami a ostatními, pro všechny to byl šok, který nesli po celý svůj život, a odloučení nejmilovanější gopī Rādhārāṇī nelze ani popsat. Jednou se setkali na Kurukṣetře během zatmění slunce, a pocity, které dali najevo, byly srdcervoucí. Vlastnosti transcendentálních oddaných Pána jsou samozřejmě různé, ale žádný z těch, kteří se s Pánem přímo setkali nebo nějak jinak s Ním přišli do styku, Ho nemůže opustit ani na chvíli. Takový je postoj čistých oddaných.

Verš

sat-saṅgān mukta-duḥsaṅgo
hātuṁ notsahate budhaḥ
kīrtyamānaṁ yaśo yasya
sakṛd ākarṇya rocanam
tasmin nyasta-dhiyaḥ pārthāḥ
saheran virahaṁ katham
darśana-sparśa-saṁlāpa-
śayanāsana-bhojanaiḥ

Synonyma

sat-saṅgāt — společností čistých oddaných; mukta-duḥsaṅgaḥ — osvobozený od špatné materialistické společnosti; hātum — zanechat; na utsahate — nikdy se nepokusí; budhaḥ — ten, který pochopil Pána; kīrtyamānam — oslavující; yaśaḥ — sláva; yasya — jehož; sakṛt — jen jednou; ākarṇya — pouze slyšel; rocanam — potěšení; tasmin — Jemu; nyasta-dhiyaḥ — ten, který Mu dal svoji mysl; pārthāḥ — synové Pṛthy; saheran — mohou vydržet; viraham — odloučení; katham — jak; darśana — viděli se tváří v tvář; sparśa — dotýkali se; saṁlāpa — rozmlouvali; śayana — spali; āsana — seděli; bhojanaiḥ — obědvali společně.

Překlad

Inteligentní člověk, který pochopil Nejvyššího Pána ve společnosti čistých oddaných a oprostil se od špatné materialistické společnosti, se nikdy nevyhýbá naslouchání o slávě Pána, byť o ní slyšel jen jedinkrát. Jak tedy mohli Pāṇḍuovci snášet odloučení od Něho, když se důvěrně stýkali s Jeho osobou, vídali se s Ním tváří v tvář, dotýkali se Ho a spali, sedali a obědvali s Ním?

Význam

Přirozeným postavením živé bytosti je, že slouží nadřízenému. V různých fázích smyslového požitku je silou nucena sloužit iluzorní hmotné energii a služba smyslům ji nikdy neunaví. I když ji někdy unaví, iluzorní energie ji stále nutí v této službě pokračovat, a nikdy nedojde k uspokojení. Toto uspokojování smyslů nikdy nekončí a podmíněná duše se do takové služby zaplétá bez naděje na vysvobození. Jediný únik umožňuje společnost čistých oddaných — ta člověka postupně povýší k jeho transcendentálnímu vědomí. Tak může živé bytost poznat, že jejím věčným postavením je sloužit Pánu a ne zvráceným smyslům, které přinášejí chtíč, hněv, touhu vládnout atd. Hmotná společnost, přátelství a láska — to vše jsou různé projevy chtíče. Domov, země, rodina, společnost, majetek a vše co to přináší — to jsou všechno příčiny otroctví v hmotném světě, jehož průvodním faktorem je trojí životní utrpení. Jakmile člověk začne vyhledávat společnost čistých oddaných a naslouchat těmto osobnostem s pokorou, jeho pouta k hmotnému požitku se zmenší a naslouchání o transcendentálních činnostech Pána ho přitahuje čím dál víc. Jakmile tento proces jednou začne, nikdy se nazastaví, jako oheň, který se šíří střelným prachem. Je řečeno, že Hari, Osobnost Božství, je tak transcendentálně přitažlivý, že i ti, kteří jsou seberealizovaní a zcela spokojení sami v sobě a prakticky se osvobodili z hmotného otroctví — i ti se stávají oddanými Pána. Za těchto okolností můžeme snadno pochopit, jaké bylo postavení Pāṇḍuovců, kteří byli Pánovými stálými společníky. Díky stálému osobnímu styku byli přitahováni ještě intenzívněji, a proto nemohli na odloučení od Śrī Kṛṣṇy ani pomyslet. Vzpomínky na Něho, na Jeho podobu, vlastnosti, jméno, slávu, zábavy atd., přitahují také čistého oddaného, který kvůli nim zapomíná na všechny podoby, vlastnosti, jména, slávu a činnosti hmotného světa, a ve zralé společnosti čistých oddaných se nedostává ze styku s Pánem ani na okamžik.

Verš

sarve te ’nimiṣair akṣais
tam anu druta-cetasaḥ
vīkṣantaḥ sneha-sambaddhā
vicelus tatra tatra ha

Synonyma

sarve — vše; te — oni; animiṣaiḥ — bez mrkání víček; akṣaiḥ — okem; tam anu — na Něho; druta-cetasaḥ — změklé srdce; vīkṣantaḥ — hleděli na Něho; sneha-sambaddhāḥ — vázáni čistým citem; viceluḥ — začali se hýbat; tatra tatra — sem a tam; ha — tak činili.

Překlad

Jejich srdce měkla v nádobě Jeho přitažlivosti. Hleděli na Něho bez mrkání víčky a zmateně přecházeli sem a tam.

Význam

Kṛṣṇa je pro všechny živé bytosti přirozeně přitažlivý, jelikož je hlavní věčný mezi všemi věčnými. On jako jediný udržuje mnoho věčných. To uvádí Kaṭha Upaniṣad. Stálého míru a blahobytu tedy můžeme dosáhnout tehdy, když oživíme svůj věčný vztah s Ním, na který jsme nyní pod omamným vlivem māyi, iluzorní energie Pána, zapomněli. Jakmile se tento vztah podaří alespoň trochu oživit, podmíněná duše je ihned osvobozena od iluze hmotné energie a začne nevýslovně toužit po společnosti Pána. Jeho společnost přináší nejen osobní styk s Pánem, ale i styk s Jeho jménem, slávou, podobami a vlastnostmi. Śrīmad-Bhāgavatam připravuje podmíněnou duši na dosažení tohoto stádia dokonalosti prostřednictvím pokorného naslouchání čistému oddanému.

Verš

nyarundhann udgalad bāṣpam
autkaṇṭhyād devakī-sute
niryāty agārān no ’bhadram
iti syād bāndhava-striyaḥ

Synonyma

nyarundhan — stěží ovládající; udgalat — zaplavující; bāṣpam — slzy; autkaṇṭhyāt — z veliké úzkosti; devakī-sute — o syna Devakī; niryāti — které vyšly; agārāt — z paláce; naḥ — ne; abhadram — něco nepříznivého; iti — takto; syāt — mohlo by se stát; bāndhava — příbuzné; striyaḥ — ženy.

Překlad

Příbuzné ženy vyšly z paláce s očima plnýma slz úzkosti o Kṛṣṇu. S velkým přemáháním tyto slzy zadržovaly, neboť se obávaly, že by v době odjezdu mohly přivodit nějaké neštěstí.

Význam

V hastināpurském paláci žily stovky žen. Všechny měly ke Kṛṣṇovi citové pouto a všechny také byly Jeho příbuzné. Když viděly, že Kṛṣṇa odchází z jejich paláce do Svého domova, cítily velikou úzkost a jako obvykle jim po tvářích začaly téci slzy. Zároveň si však myslely, že slzy by v takové chvíli mohly Kṛṣṇovi přivodit nějaké neštěstí, a proto je chtěly zadržet. Bylo to pro ně těžké, protože slzy nelze zastavit. Utíraly si je z očí a srdce jim bušila. Manželky a snachy zemřelých bojovníků z toho důvodu nikdy nepřišly s Kṛṣṇou do přímého styku. Všechny tyto ženy však o Něm a o Jeho velkých činech slyšely, a tak na Něho myslely, hovořily o Něm, o Jeho jménu, slávě atd., a vytvořily si stejná citová pouta jako ti, kteří se s Ním přímo stýkali. To znamená, že každý, kdo myslí na Kṛṣṇu, mluví o Kṛṣṇovi nebo uctívá Kṛṣṇu, k Němu bude přímo či nepřímo připoutaný. Jelikož Kṛṣṇa je absolutní, není žádný rozdíl mezi Jeho jménem, podobou, vlastnostmi atd. K důvěrnému oživení našeho osobního vztahu s Kṛṣṇou může dojít tím, že o Něm hovoříme, nasloucháme nebo na Něho vzpomínáme. Dochází k tomu díky duchovní energii.

Verš

mṛdaṅga-śaṅkha-bheryaś ca
vīṇā-paṇava-gomukhāḥ
dhundhury-ānaka-ghaṇṭādyā
nedur dundubhayas tathā

Synonyma

mṛdaṅga — příjemně znějící buben; śaṅkha — lastura; bheryaḥ — dechový nástroj; ca — a; vīṇā — strunný nástroj; paṇava — typ flétny; gomukhāḥ — jiná flétna; dhundhurī — další buben; ānaka — kotle; ghaṇṭā — zvon; ādyāḥ — jiné; neduḥ — zněly; dundubhayaḥ — další typ bubnu; tathā — tehdy.

Překlad

Když Pán opouštěl hastināpurský palác, na Jeho počest zněly mṛdaṅgy, dholy, nagry, dhundhurī, dundubhi a ostatní druhy bubnů a také různé druhy fléten, vīṇy, gomukhy a bherī.

Verš

prāsāda-śikharārūḍhāḥ
kuru-nāryo didṛkṣayā
vavṛṣuḥ kusumaiḥ kṛṣṇaṁ
prema-vrīḍā-smitekṣaṇāḥ

Synonyma

prāsāda — palác; śikhara — střecha; ārūḍhāḥ — vystoupily; kuru-nāryaḥ — ženy kuruovského královského rodu; didṛkṣayā — když viděly; vavṛṣuḥ — shazovaly; kusumaiḥ — květiny; kṛṣṇam — na Pána Kṛṣṇu; prema — z náklonnosti a lásky; vrīḍā-smita-īkṣaṇāḥ — hleděly se stydlivými úsměvy.

Překlad

S láskyplnou touhou vidět Pána vystoupily ženy královského rodu Kuruovců na střechu paláce a s úsměvy plnými náklonnosti a studu zasypávaly Pána květinami.

Význam

Stud je mimořádnou krásou něžného pohlaví a vyvolává úctu mužů. To bylo zvykem i v době Mahābhāraty, tedy před více než pěti tisíci lety. Pouze méně inteligentní lidé, kteří nemají mnoho znalostí o světových dějinách, mohou říkat, že oddělování žen od mužů je v Indii novinkou zavedenou za mohamedánské vlády. Tento příklad z období Mahābhāraty jasně dokazuje, že dámy z paláce dodržovaly ohledně společnosti mužů přísná omezení (pardā). Namísto aby sešly na otevřené prostranství, kde stálo shromáždění okolo Pána Kṛṣṇy, vyšly na střechu paláce a vzdávaly Pánu Kṛṣṇovi úctu deštěm květů. Jasně se zde uvádí, že dámy na střeše paláce se usmívaly, pozastavené studem. Tento stud je darem přírody něžnému pohlaví, který zvyšuje krásu a prestiž žen, i když pocházejí z méně významné rodiny nebo když jsou méně přitažlivé. O tom jsme se prakticky přesvědčili. Pouhými projevy ženského studu si i žena metaře získá úctu od mnoha slušných mužů. Polonahé slečny na ulicích k žádné úctě nevybízejí, ale stydlivá žena metaře nabádá k úctě každého.

Lidská civilizace, která odpovídá představám indických mudrců, má pomáhat živé bytosti, aby se osvobodila ze spárů iluze. Hmotná krása ženy je iluzí, neboť tělo se ve skutečnosti skládá ze země, vody, ohně, vzduchu atd. Pouze když je hmota ve společnosti živé jiskry, vypadá zdánlivě krásná. Hliněná panna nikoho nepřitahuje; a může být nalíčená sebedokonaleji, aby upoutala naši pozornost. Mrtvé tělo není nikdy krásné — nikoho nepřitahuje mrtvé tělo takzvaně krásné ženy. Závěr je takový, že krásná je duchovní jiskra. Krása vnějšího těla nás přitahuje proto, že duše je krásná. Védská moudrost proto zakazuje podléhat kouzlu nepravé krásy. Jelikož se však nyní nalézáme v temnotě nevědomosti, védská civilizace připouští velice omezené směšování mužů a žen. Říká se, že žena je jako oheň a muž je jako máslo. Máslo se v blízkosti ohně rozteče, a proto ke vzájemným setkáním by mělo docházet, jen když je to opravdu nutné. A stydlivost je ochranou před neomezenou společností mužů. Je to dar přírody, kterého je třeba využít.

Verš

sitātapatraṁ jagrāha
muktādāma-vibhūṣitam
ratna-daṇḍaṁ guḍākeśaḥ
priyaḥ priyatamasya ha

Synonyma

sita-ātapatram — slunečník; jagrāha — pozdvihl; muktā-dāma — ozdobený krajkami a perlami; vibhūṣitam — přikrášlený; ratna-daṇḍam — s držadlem z drahokamů; guḍākeśaḥ — Arjuna, zkušený válečník neboli ten, který přemohl spánek; priyaḥ — nejdražší; priyatamasya — nejdražšího; ha — tak učinil.

Překlad

Arjuna, velký válečník a přemožitel spánku, který byl důvěrným přítelem milovaného Svrchovaného Pána, tehdy zdvihl slunečník, jehož rukojeť byla z drahokamů a který byl přikrášlený krajkami a perlami.

Význam

Zlato, šperky, perly a drahé kameny se používaly při přepychových královských obřadech. Všechno to jsou dary přírody, které hory, oceány atd. vydávají na pokyn Pána tehdy, když člověk neztrácí svůj cenný čas výrobou nechtěných věcí ve jménu nezbytnosti. Díky takzvanému rozvoji průmyslových podniků se dnes na výrobu nádobí používá namísto kovů jako je zlato, stříbro, mosaz a měď, plastická hmota gutaperča. Namísto čištěného másla se používá margarín, a čtvrtina městského obyvatelstva nemá střechu nad hlavou.

Verš

uddhavaḥ sātyakiś caiva
vyajane paramādbhute
vikīryamāṇaḥ kusumai
reje madhu-patiḥ pathi

Synonyma

uddhavaḥ — Kṛṣṇův bratranec; sātyakiḥ — Jeho vozataj; ca — a; eva — jistě; vyajane — ovívali; parama-adbhute — ozdobný; vikīryamāṇaḥ — posazený na rozházených; kusumaiḥ — na květinách kolem; reje — velel; madhu-patiḥ — pán Madhua; pathi — na cestě.

Překlad

Uddhava a Sātyaki začali Pána ovívat ozdobenými vějíři a Pán jako vládce Madhua, usazený na poházených květech, jim cestou velel.

Verš

aśrūyantāśiṣaḥ satyās
tatra tatra dvijeritāḥ
nānurūpānurūpāś ca
nirguṇasya guṇātmanaḥ

Synonyma

aśrūyanta — proslýchalo se; āśiṣaḥ — požehnání; satyāḥ — všechny pravdy; tatra — tu; tatra — tam; dvija-īritāḥ — pronesené učenými brāhmaṇy; na — ne; anurūpa — hodné; anurūpāḥ — vhodné; ca — také; nirguṇasya — Absolutního; guṇa-ātmanaḥ — který hrál roli lidské bytosti.

Překlad

Tu a tam se ozývalo, že požehnání udílená Kṛṣṇovi nejsou ani vhodná, ani nevhodná, protože všechna patřila Absolutnímu, který nyní hrál roli lidské bytosti.

Význam

Na různých místech zněla védská požehnání pro Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇu. Tato požehnání byla vhodná v tom smyslu, že Pán hrál roli lidské bytosti, bratrance Mahārāje Yudhiṣṭhira, ale byla rovněž nevhodná, neboť Pán je absolutní a nemá nic společného s hmotnou relativitou jakéhokoliv druhu. Je nirguṇa — nemá žádné hmotné vlastnosti, ale je plný transcendentálních vlastností. V transcendentálním světě si nic neprotiví, zatímco v relativním světě má vše svůj protějšek. V relativním světě je bílá opakem černé, ale v transcendentálním světě není mezi bílou a černou žádný rozdíl. Je zdánlivě protikladné, že zvuky požehnání, která tu a tam pronášeli učení brāhmaṇové, patřily Absolutní Osobě, ale ve spojení s Absolutní Osobou ztrácejí jakoukoliv protikladnost a nabývají transcendentální kvality. Pokusíme se to vyjasnit na příkladu: Pán Śrī Kṛṣṇa je někdy nazýván zlodějem. Pro Své čisté oddané je velice slavný jako Mākhana-cora. V útlém dětství míval ve zvyku krást máslo v domech Svých sousedů ve Vṛndāvanu, a od té doby je proslulý jako zloděj. Ale přestože je slavný jako zloděj, je také uctívaný jako zloděj, zatímco v hmotném světě se zloděj vždy dočká trestu a nikdy ne chvály. Jelikož Pán je Absolutní Osobnost Božství, lze k Němu vztáhnout vše, a On přes všechny protiklady zůstává Nejvyšší Osobností Božství.

Verš

anyonyam āsīt sañjalpa
uttama-śloka-cetasām
kauravendra-pura-strīṇāṁ
sarva-śruti-mano-haraḥ

Synonyma

anyonyam — mezi sebou; āsīt — byly; sañjalpaḥ — hovory; uttama-śloka — Nejvyšší, Jehož opěvuje vybraná poezie; cetasām — těch, jejichž srdce jsou v takovém rozpoložení; kaurava-indra — král Kuruovců; pura — hlavní město; strīṇām — všechny ženy; sarva — všechny; śrutiVedy; manaḥ-haraḥ — přitahující mysl.

Překlad

Ženy na střechách všech hastināpurských domů, pohroužené do myšlenek na transcendentální vlastnosti Pána, Jehož opěvují vybrané básně, o Něm začaly hovořit. Jejich rozpravy byly přitažlivější nežli védské hymny.

Význam

V Bhagavad-gītě se říká, že Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇa je cílem všech védských spisů. Literatura, jako jsou Vedy, Rāmāyaṇa a Mahābhārata, popisuje slávu Pána. A v Bhāgavatamu se zvláště vztahuje na Nejvyššího Pána. Proto když ženy na střechách domů hlavního města králů kuruovské dynastie rozmlouvaly o Pánu, jejich slova byla příjemnější nežli védské hymny. Každá chvála opěvující Pána je śruti-mantra. Například písně Ṭhākura Narottama dāse, jednoho z ācāryů Gauḍīya-sampradāyi, jsou psané v jednoduché bengálštině, a Ṭhākura Viśvanātha Cakravartī, další velice učený ācārya téže sampradāyi, je prohlásil za stejně dobré, jako jsou védské mantry. Je tomu tak díky jejich obsahu; jazyk je nepodstatný, ale námět je důležitý. Všechny ženy, pohroužené do myšlenek na činnosti Pána, vyvinuly milostí Pána vědomí védské moudrosti. Proto nevadilo, že nebyly příliš vyspělé v sanskrtu a dalších oborech vzdělání. Cokoliv pronesly, bylo přitažlivější nežli védské hymny. Védské hymny v Upaniṣadách někdy poukazují na Nejvyššího Pána nepřímo, ale zde ženy hovořily o Pánu přímo, a jejich slova byla proto srdci příjemnější. Jejich rozpravy se zdály mít větší hodnotu než požehnání učených brāhmaṇů.

Verš

sa vai kilāyaṁ puruṣaḥ purātano
ya eka āsīd aviśeṣa ātmani
agre guṇebhyo jagad-ātmanīśvare
nimīlitātman niśi supta-śaktiṣu

Synonyma

saḥ — On (Kṛṣṇa); vai — jak si vzpomínám; kila — rozhodně; ayam — tento; puruṣaḥ — Osobnost Božství; purātanaḥ — původní; yaḥ — který; ekaḥ — jediný; āsīt — existoval; aviśeṣaḥ — hmotně neprojevený; ātmani — vlastní já; agre — před stvořením; guṇebhyaḥ — kvalit přírody; jagat-ātmani — Nadduši; īśvare — Nejvyššímu Pánu; nimīlita — vstoupí do; ātman — živá bytost; niśi supta — nečinný v noci; śaktiṣu — energií.

Překlad

Říkaly: Tady je, původní Osobnost Božství, přesně tak, jak si Ho pamatujeme. Jen On existoval před projeveným stvořením kvalit přírody a jelikož je Nejvyšším Pánem, jen do Něho vstoupí všechny živé bytosti, jako když v noci spí, a jejich energie je na čas neprojevená.

Význam

Existují dva druhy zničení projeveného vesmíru. K jednomu dochází každých 4 300 000 000 slunečních let, kdy Brahmā jakožto vládce jednoho určitého vesmíru usíná a na konci Brahmova života, tedy po uplynutí sta Brahmových let (což znamená po přepočtu 8 640 000 000 x 30 x 12 x 100 slunečních let), nastává úplné zničení celého vesmíru. V obou případech jak hmotná energie mahat-tattva, tak okrajová energie jīva-tattva vstoupí do osoby Nejvyššího Pána. Živé bytosti spí v těle Pána, dokud nedojde k dalšímu stvoření hmotného světa. Tak probíhá stvoření, udržování a zničení hmotného projevu.

Hmotné stvoření se uskuteční vzájemným působením tří kvalit hmotné přírody, které Pán uvede do chodu. Proto se zde říká, že Pán existoval před začátkem působení kvalit hmotné přírody. Ve śruti-mantře je řečeno, že před stvořením existoval pouze Viṣṇu, Nejvyšší Pán, a nebyl žádný Brahmā, Śiva či jiní polobozi. Viṣṇu znamená Mahā-Viṣṇu, který leží v Oceánu Příčin. Jeho pouhým dýcháním se vytvářejí všechny vesmíry v podobě semen, která se postupně vyvíjejí do gigantických forem s bezpočtem planet uvnitř každého vesmíru. Semena vesmírů se vyvíjejí do gigantických forem stejně tak, jako když ze semen banyánovníku vyrůstá bezpočet dalších banyánovníků.

Tento Mahā-Viṣṇu je úplnou částí Pána Śrī Kṛṣṇy, Jehož Brahma-saṁhitā popisuje následovně:

“Uctivě se klaním původní Osobnosti Božství, Govindovi, Jehož úplnou částí je Mahā-Viṣṇu. Všichni Brahmové, vůdci vesmírů, žijí pouze po dobu Jeho výdechu, kdy se vesmíry tvoří z pórů Jeho transcendentálního těla.” (Brahma-saṁhitā 5.58)

Govinda, Pán Kṛṣṇa, je tedy příčinou i Mahā-Viṣṇua. Ženy, které o této védské pravdě hovořily, ji jistě dříve slyšely z autoritativních zdrojů. Jediným způsobem, jak je možné s určitostí poznat záležitosti transcendentálního charakteru, je obdržet poznání z autoritativních zdrojů.

Po uplynutí sta Brahmových let živé bytosti automaticky splynou s tělem Mahā-Viṣṇua. To však neznamená, že individuální živá bytost ztrácí svoji totožnost. Totožnost zůstává, a jakmile dojde svrchovanou vůlí Pána k novému stvoření, všechny spící, nečinné živé bytosti se opět uvolní, aby mohly pokračovat ve svých příslušných činnostech podle svých minulých sfér života. To se nazývá suptotthita-nyāya neboli probuzení se ze spánku a navázání na další plnění svých povinností. Když člověk v noci spí, zapomíná sám sebe; zapomíná čím je, jaká je jeho povinnost a vše o svém stavu bdělosti. Jakmile se však z dřímoty probudí, vzpomene si na vše, co má dělat, a znovu se zaměstná svými předepsanými činnostmi. Stejně tak živé bytosti po dobu zničení splývají s tělem Mahā-Viṣṇua, ale jakmile nastane nové stvoření, vstávají, aby se chopily své nedokončené práce. To potvrzuje i Bhagavad-gītā (8.18-20).

Pán existoval ještě předtím, nežli tvořivá energie začala jednat. Pán není výtvorem hmotné energie. Jeho tělo je zcela duchovní a mezi Jeho tělem a Jím Samotným není žádný rozdíl. Před stvořením byl Pán ve Svém sídle, které je absolutní a jediné.

Verš

sa eva bhūyo nija-vīrya-coditāṁ
sva-jīva-māyāṁ prakṛtiṁ sisṛkṣatīm
anāma-rūpātmani rūpa-nāmanī
vidhitsamāno ’nusasāra śāstra-kṛt

Synonyma

saḥ — On; eva — takto; bhūyaḥ — opět; nija — osobní; vīrya — síla; coditām — vykonávání; sva — vlastní; jīva — živá bytost; māyām — vnější energie; prakṛtim — do hmotné přírody; sisṛkṣatīm — během znovustvoření; anāma — bez světských označení; rūpa-ātmani — podoby duše; rūpa-nāmanī — podoby a jména; vidhitsamānaḥ — přál si udělit; anusasāra — pověřil; śāstra-kṛt — sestavitel zjevených písem.

Překlad

Pán Śrī Kṛṣṇa, Osobnost Božství, si přál dát živým bytostem, které jsou Jeho částmi, znovu jména a podoby, a proto je svěřil do rukou hmotné přírody. Jeho vlastní silou dostává hmotná příroda znovu moc tvořit.

Význam

Živé bytosti jsou nedílné součásti Pána. Mohou být dvou druhů, a to nitya-mukta a nitya-baddha. Nitya-muktové jsou věčně osvobozené duše, věčně zaměstnané transcendentální láskyplnou službou Pánu v Jeho věčném sídle nad projeveným světským stvořením. Nitya-baddhové, věčně podmíněné duše, jsou však svěřeny Jeho vnější energii māyi, neboť je třeba napravit jejich vzpurný postoj proti Svrchovanému Otci. Nitya-baddhové si nikdy nevzpomenou, že jsou nedílnými částmi Pána. Vlivem iluzorní energie se pokládají za výtvory hmoty, a proto neúnavně vymýšlejí plány na štěstí v hmotném světě. Vesele plánují a plánují, ale jak bylo výše uvedeno, na konci určitého období jsou plánovači i plány vůlí Pána zničeni. Bhagavad-gītā to potvrzuje následovně: “Ó synu Kuntī, všechny živé bytosti vstoupí na konci věku do Mé podstaty, a když znovu nastane čas stvoření, začínám tvořit prostřednictvím Své vnější energie.” (Bg. 9.7)

Slovo bhūyaḥ vyjadřuje “znovu a znovu” — tvoření, udržování a zničení probíhá neustále silou vnější energie Pána. Pán je příčinou všeho. Ale živé bytosti, které jsou svojí podstatou nedílné části Pána a které zapomněly na svůj sladký vztah, dostávají znovu příležitost zbavit se pout vnější energie. Pro oživení jejich vědomí Pán také sestavuje zjevená písma. Védská literatura dává podmíněným duším směrodatné pokyny, jak se mohou osvobodit od opakovaného tvoření a ničení hmotného světa a hmotného těla.

Pán říká v Bhagavad-gītě: “Tento stvořený svět a hmotná energie jsou pod Mojí vládou. Vlivem prakṛti jsou automaticky znovu a znovu vytvářeny, a toto vykonávám prostřednictvím Své vnější energie.”

Živé bytosti, duchovní jiskry, ve skutečnosti nemají žádná hmotná jména ani podoby. Aby se jim však splnila jejich touha panovat hmotné energii s hmotnými podobami a jmény, dostávají k tomuto falešnému požitku příležitost. Zároveň také dostávají příležitost v podobě zjevených písem, aby pochopily své skutečné postavení. Pošetilá a zapomnětlivá živá bytost se neustále zaobírá nepravými podobami a nepravými jmény. Vrcholem těchto nepravých jmen a podob je moderní nacionalismus. Lidé šílí po nepravém jménu a podobě. Podobu neboli tělo, které získali za jistých podmínek, pokládají za skutečnost, a jméno, které dostali, je mate do té míry, že podmíněná duše utrácí svoji energii ve jménu mnoha různých “ismů”. Písma ovšem dávají klíč, jak pochopit realitu, jenže lidé si odmítají nechávat radit od písem, která Pán stvořil pro lidi podle místa a času. Bhagavad-gītā například udává zásady pro život všech lidských bytostí, ale pod vlivem hmotné energie se lidé nikterak nepokoušejí podle Bhagavad-gīty žít. Śrīmad-Bhāgavatam je postgraduálním studiem pro ty, kteří dokonale pochopili zásady Bhagavad-gīty. Lidé jim bohužel nevěnují pozornost, a zůstávají tak ve spárech māyi, opakovaného rození a smrti.

Verš

sa vā ayaṁ yat padam atra sūrayo
jitendriyā nirjita-mātariśvanaḥ
paśyanti bhakty-utkalitāmalātmanā
nanv eṣa sattvaṁ parimārṣṭum arhati

Synonyma

saḥ — On; vai — prozřetelností; ayam — toto; yat — to, co; padam atra — zde je týž Śrī Kṛṣṇa, Osobnost Božství; sūrayaḥ — velcí oddaní; jita-indriyāḥ — kteří přemohli vliv smyslů; nirjita — zcela ovládli; mātariśvanaḥ — život; paśyanti — vidí; bhakti — prostřednictvím oddané služby; utkalita — vyvinuli; amala-ātmanā — ti, jejichž mysl je naprosto čistá; nanu eṣaḥ — jistě pouze tím; sattvam — existence; parimārṣṭum — pro dokonalé očištění mysli; arhati — zasluhuje.

Překlad

Zde je týž Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, s Jehož transcendentální podobou se setkávají velcí oddaní, kteří se stálou oddanou službou a plnou vládou nad životem a smysly zcela zbavili hmotného vědomí. Jedině tak lze očistit svoji existenci.

Význam

Jak je řečeno v Bhagavad-gītě, skutečnou povahu Pána lze poznat jedině prostřednictvím čisté oddané služby. Zde se říká, že jedině velcí oddaní Pána, kteří jsou schopní přísnou oddanou službou zbavit mysl všeho hmotného prachu, mohou poznat Pána takového, jaký je. Jitendriya označuje toho, kdo má plnou vládu nad smysly. Smysly jsou aktivní částí těla a jejich činnost nelze zastavit. Umělé pokusy o zastavení činnosti smyslů jógovými metodami končí tím nejhorším neúspěchem, byť je provádějí velcí yogīni jako byl Viśvāmitra Muni. Viśvāmitra Muni ovládal smysly jógovým tranzem, ale jakmile ho navštívila Menakā (nebeská kurtizána), stal se obětí sexu a jeho umělý způsob ovládání smyslů zkrachoval. Čistý oddaný však nebrání nijak uměle smyslům v činnosti, pouze je zaměstnává správným způsobem. Jsou-li smysly zaměstnané nějakou přitažlivější činností, nemůže je nikdy přitahovat žádné podřadné zaměstnání. V Bhagavad-gītě se říká, že smysly lze ovládat jedině lepším zaměstnáním. Oddaná služba nevyhnutelně přináší očistu smyslů, neboť je zaměstnává v oddaných činnostech. Oddaná služba neznamená nečinnost. Vše, co je vykonáno ve službě Pánu, se okamžitě očišťuje a pozbývá své hmotné povahy. Hmotné pojetí je způsobeno pouze nevědomostí. Neexistuje nic než Vāsudeva. Pojetí Vāsudeva se postupně vytváří v srdci studenta dlouhodobým zdokonalováním vnímacích ústrojí. Ale na konci tohoto procesu stojí poznání, že Vāsudeva je vším. Oddaná služba přijímá tuto skutečnost na samotném svém začátku, a milostí Pána se všechno skutečné poznání zjevuje v srdci oddaného prostřednictvím pokynů Pána zevnitř. Oddaná služba je tedy jediným a zároveň nejsnadnějším prostředkem na ovládnutí smyslů.

Verš

sa vā ayaṁ sakhy anugīta-sat-katho
vedeṣu guhyeṣu ca guhya-vādibhiḥ
ya eka īśo jagad-ātma-līlayā
sṛjaty avaty atti na tatra sajjate

Synonyma

saḥ — On; vai — též; ayam — toto; sakhi — ó mé přítelkyně; anugīta — popsán; sat-kathaḥ — vznešené zábavy; vedeṣu — ve védských písmech; guhyeṣu — důvěrně; ca — a také; guhya-vādibhiḥ — důvěrnými oddanými; yaḥ — ten, kdo; ekaḥ — jen jeden; īśaḥ — svrchovaný vládce; jagat — úplného stvoření; ātma — Nadduše; līlayā — projevením zábav; sṛjati — tvoří; avati atti — také udržuje a ničí; na — nikdy; tatra — tam; sajjate — bude k tomu připoutaný.

Překlad

Ó drahé přítelkyně, zde je týž Pán, Osobnost Božství, Jehož přitažlivé a důvěrné zábavy popsali Jeho velcí oddaní v důvěrných pasážích védské literatury. Pouze On tvoří, udržuje a ničí hmotný svět a zároveň zůstává neovlivněný.

Význam

Jak uvádí Bhagavad-gītā, všechna védská písma oslavují velikost Pána Śrī Kṛṣṇy. Totéž zde potvrzuje Bhāgavatam. Vedy se expandují do mnoha větví a oddílů prostřednictvím velkých oddaných a zplnomocněných inkarnací Pána jako jsou Vyāsa, Nārada, Śukadeva Gosvāmī, Kumārové, Kapila, Prahlāda, Janaka, Bali a Yamarāja, ale Śrīmad-Bhāgavatam především popisuje důvěrnou stránku Jeho činností ústy důvěrného oddaného Śukadeva Gosvāmīho. Ve Vedānta-sūtrách či Upaniṣadách jsou pouze náznaky důvěrné části Jeho zábav. Védská písma jako jsou Upaniṣady Pána výrazně odlišují od světských představ o Jeho existenci. Jelikož Jeho totožnost je plně duchovní, Jeho podoba, jméno, vlastnosti, příslušenství atd. byly důsledně odlišeny od hmoty. Méně inteligentní lidé to někdy mylně pochopí tak, že Pán je neosobní, ale On je ve skutečnosti Nejvyšší Osoba, Bhagavān, a Jeho částečným zastoupením jsou Paramātmā a neosobní Brahman.

Verš

yadā hy adharmeṇa tamo-dhiyo nṛpā
jīvanti tatraiṣa hi sattvataḥ kila
dhatte bhagaṁ satyam ṛtaṁ dayāṁ yaśo
bhavāya rūpāṇi dadhad yuge yuge

Synonyma

yadā — kdykoliv; hi — dozajista; adharmeṇa — proti Boží vůli; tamaḥ-dhiyaḥ — osoby v nejnižších hmotných kvalitách; nṛpāḥ — králové a vládci; jīvanti — žijí jako zvířata; tatra — tehdy; eṣaḥ — On; hi — pouze; sattvataḥ — transcendentální; kila — jistě; dhatte — projevuje; bhagam — nejvyšší moc; satyam — pravda; ṛtam — pozitivní; dayām — milost; yaśaḥ — úžasné činnosti; bhavāya — pro udržování; rūpāṇi — v různých podobách; dadhat — projevil; yuge — různá období; yuge — a věky.

Překlad

Kdykoliv žijí králové a vládci jako zvířata v nejnižších kvalitách existence, Pán ve Své transcendentální podobě projevuje Svoji svrchovanou moc, Pozitivní Pravdu, prokazuje zvláštní milost věřícím, vykonává úžasné skutky a vyjevuje různé transcendentální podoby podle potřeby různých období a věků.

Význam

Jak jsme již uvedli, vesmírné stvoření je majetkem Nejvyššího Pána. To je základ filozofie Īśopaniṣady — vše vlastní Svrchovaná Bytost. Nikdo nemá neoprávněně zneužívat vlastnictví Nejvyššího Pána; každý má přijímat pouze to, co mu Pán milostivě poskytuje. Země či jakákoliv jiná planeta ve vesmíru je tedy absolutním majetkem Pána. Všechny živé bytosti jsou Jeho nedílnými částmi, Jeho syny, a každá z nich má proto právo žít z milosti Pána a plnit svoji předepsanou povinnost. Nikdo nemůže omezovat práva jiného člověka či zvířete, pokud k tomu nedostal Pánovo svolení. Král či vládce je zástupcem Pána, který má dohlížet na plnění Pánovy vůle. Musí to proto být uznávaná osoba, jako byl Mahārāja Yudhiṣṭhira či Parīkṣit. Tito králové mají plnou zodpovědnost za vládu nad světem, k čemuž dostávají poznání od autorit. Někdy ovšem vlivem nejnižší kvality hmotné přírody, kvality nevědomosti (tamo-guṇy), přicházejí k moci králové a vládci, kteří nemají zodpovědnost ani poznání, a tito pošetilí vládci žijí jako zvířata pro svůj osobní zájem. Výsledkem je, že ovzduší se plní anarchií a neřestí. Ve společnosti začíná vládnout protekce, úplatky, podvádění a nátlak, a to se projevuje nouzí, epidemiemi, válkami a dalšími rušivými jevy. Oddaní Pána neboli věřící jsou všemožně pronásledováni. To vše jsou příznaky toho, že se blíží doba, kdy Pán ve Své inkarnaci obnoví zásady náboženství a zničí nehodné vládce. To rovněž potvrzuje Bhagavad-gītā.

Pán se pak zjevuje ve Své transcendentální podobě bez sebemenší stopy po hmotných vlastnostech. Sestupuje proto, aby zachoval normální stav ve Svém stvoření. Normální stav je takový, že Pán zaopatřuje každou planetu vším potřebným pro všechny živé bytosti, které na ní žijí. Mohou žít šťastně a vykonávat svá předurčená zaměstnání, aby dodržováním pravidel a předpisů uvedených ve zjevených písmech nakonec všichni dosáhli spasení. Hmotný svět byl stvořen proto, aby uspokojil rozmary nitya-baddhů, věčně podmíněných duší, stejně jako zlobivé děti dostávají kolébku na hraní. Jinak by nebyl hmotný svět vůbec zapotřebí. Jakmile však začnou být omámeni mocí hmotné vědy, se kterou nezákonně a bez Pánova svolení zneužívají přírodních zdrojů k uspokojování svých smyslů, je nutné, aby Pán sestoupil, potrestal vzpurné a ochránil věřící.

Když Pán sestoupí, Svými nadlidskými činy potvrzuje Své svrchované právo a materialisté jako Rāvaṇa, Hiraṇyakaśipu a Kaṁsa jsou po zásluze potrestáni. Pán jedná způsobem, který nikdo nedokáže napodobit. Například když se zjevil jako Rāma, postavil most přes Indický oceán. Když se zjevil jako Kṛṣṇa, od samotného dětství předváděl nadlidské činnosti—zabil Pūtanu, Aghāsuru, Śakaṭāsuru, Kāliyu atd. a později strýce z matčiny strany, Kaṁsu. Když žil ve Dvārace, oženil se s 16 108 královnami, a každou z nich požehnal dostatečným počtem dětí. Jeho rodina čítala okolo 100 000 členů, kterým se říkalo Yadu-vaṁśa; a ještě za Svého života také zařídil, aby všichni zase odešli. Je slavný jako Govardhana-dhārī Hari, neboť ve věku pouhých sedmi let zdvihl kopec zvaný Govardhan. Pán ve Své době zabil mnoho zlovolných králů, a jako kṣatriya se chrabře bil. Je slavný jako asamordhva, nemající soka. Nikdo Mu není roven a nikdo není větší než On.

Verš

aho alaṁ ślāghyatamaṁ yadoḥ kulam
aho alaṁ puṇyatamaṁ madhor vanam
yad eṣa puṁsām ṛṣabhaḥ śriyaḥ patiḥ
sva-janmanā caṅkramaṇena cāñcati

Synonyma

aho — ó; alam — vskutku; ślāghya-tamam — vrcholně oslavovaný; yadoḥ — krále Yadua; kulam — dynastie; aho — ó; alam — vskutku; puṇya-tamam — vrcholně ctnostný; madhoḥ vanam — mathurská zem; yat — neboť; eṣaḥ — toto; puṁsām — všech živých bytostí; ṛṣabhaḥ — svrchovaný vůdce; śriyaḥ — bohyně štěstí; patiḥ — manžel; sva-janmanā — Svým zjevením; caṅkramaṇena — lezl; ca añcati — sláva.

Překlad

Ó jak slavná je dynastie krále Yadua a jak ctnostná je mathurská zem, na níž se svrchovaný vůdce všech živých bytostí a manžel bohyně štěstí narodil a po níž se toulal ve Svém dětství!

Význam

V Bhagavad-gītě podává Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇa popis Svého transcendentálního příchodu, odchodu a činností. Pán se zjevuje v určité rodině nebo na určitém místě Svojí nepochopitelnou silou. Nerodí se jako podmíněná duše, která opouští jedno tělo a přijímá druhé. Jeho zrození je jako východ a západ slunce. Slunce vychází na východním obzoru, ale to neznamená, že východní obzor je jeho otcem. Slunce existuje v každé části sluneční soustavy, ale my ho v daném čase začínáme vidět a v jiném daném čase ho vidět přestáváme. Stejně tak Pán se zjevuje v tomto vesmíru jako slunce a v jiné chvíli zase náš zrak opouští. Existuje vždy a všude, ale ze Své bezpříčinné milosti se před námi zjevuje a my jsme přesvědčeni, že se narodil. Každý, kdo chápe tuto skutečnost v souladu s výroky zjevených písem, bude po opuštění svého současného těla jistě osvobozen. Osvobození je dosažitelné po trpělivém a vytrvalém snažení s poznáním a odříkáním. Ale pouhé poznání pravdy o Pánově transcendentálním zrození a činnostech může přinést osvobození okamžitě. To je výrok Bhagavad-gīty. Lidé v temnotě nevědomosti ovšem usuzují, že zrození a činnosti Pána v hmotném světě se neliší od zrození a činností obyčejných živých bytostí. Tyto nedokonalé závěry nikomu osvobození nepřinesou. Pánovo zrození v rodině krále Yadua jako syn krále Vasudeva a Jeho přemístění do rodiny Nandy Mahārāje v mathurské zemi jsou tedy všechno transcendentální aranžmá Jeho vnitřní síly. Příznivý osud yaduovské dynastie a obyvatel mathurské země nelze hmotně ocenit. Když pouze tím, že známe transcendentální povahu zrození a činností Pána, můžeme snadno dosáhnout osvobození, lze si představit co asi čeká ty, kteří se přímo těšili Pánově osobní společnosti jako členové Jeho rodiny nebo jako Jeho sousedé. Všichni, kteří měli to štěstí, že se stýkali s Pánem, s manželem bohyně štěstí, jistě dosáhli něčeho vyššího, než co je známé jako osvobození. Takže ona dynastie a zem jsou milostí Pána věčně slavné.

Verš

aho bata svar-yaśasas tiraskarī
kuśasthalī puṇya-yaśaskarī bhuvaḥ
paśyanti nityaṁ yad anugraheṣitaṁ
smitāvalokaṁ sva-patiṁ sma yat-prajāḥ

Synonyma

aho bata — jak podivuhodné; svaḥ-yaśasaḥ — sláva nebeských planet; tiraskarī — to, co překonává; kuśasthalī — Dvārakā; puṇya — ctnost; yaśaskarī — proslulá; bhuvaḥ — planeta Země; paśyanti — vidí; nityam — stále; yat — to, co; anugraha-iṣitam — udělit požehnání; smita-avalokam — pohled plný přízně doprovázený sladkým úsměvem; sva-patim — duši živých bytostí (Kṛṣṇu); sma — obvykle; yat-prajāḥ — obyvatelé paláce.

Překlad

Je nepochybně podivuhodné, že Dvārakā překonala slávu nebeských planet a zvětšila proslulost Země. Obyvatelé Dvāraky stále vidí Kṛṣṇu, duši všech živých bytostí, v Jeho láskyplné podobě. Hledí na ně a žehná jim Svými sladkými úsměvy.

Význam

Nebeské planety obývají polobozi jako Indra, Candra, Varuṇa a Vāyu, a zbožné duše tam přicházejí po vykonání mnoha ctnostných skutků na Zemi. Moderní vědci souhlasí s tím, že na vyšších planetárních systémech se čas počítá jinak nežli na Zemi. Ze zjevených písem chápeme, že život tam má délku deset tisíc let (podle našich počtů). Šest měsíců na Zemi se rovná jednomu dni na nebeských planetách. Možnosti k požitku jsou podobně vyšší, a krása tamních obyvatel je pověstná. Obyčejní lidé na Zemi velice touží po dosažení nebeských planet, protože slyšeli, že život tam je mnohem pohodlnější než tady na Zemi. Nyní se snaží vesmírnými koráby dosáhnout Měsíce. To vše znamená, že nebeské planety jsou slavnější než Zem. Ale díky Dvārace, kde Pán Śrī Kṛṣṇa vládl jako král, překonala Země svojí slávou i nebeské planety. Tři místa — Vṛndāvan, Mathurā a Dvārakā — jsou důležitější, než proslulé vesmírné planety. Tato místa jsou trvale posvěcovaná, neboť kdykoliv Pán sestoupí na Zemi, předvádí Své transcendentální činnosti přesně na těchto třech místech. Jsou trvale svatou zemí Pána, a i když Pána dnes nelze spatřit, lidé tato svatá místa stále vyhledávají. Pán je duší všech živých bytostí a přeje si, aby všechny ve své svarūpě, ve svém původním věčném postavení, žily transcendentálním životem v Jeho společnosti. Jeho přitažlivé rysy a sladké úsměvy pronikají hluboko do srdce každého, a jakmile se to jednou stane, živá bytost může vstoupit do Božího království, ze kterého se nikdo nevrací. To potvrzuje Bhagavad-gītā.

Nebeské planety jsou sice proslulé tím, že skýtají lepší možnosti hmotného požitku, ale jak se dozvídáme z Bhagavad-gīty, jakmile jsou vyčerpány výsledky ctnostných činností, živá bytost se musí vrátit opět zpátky na Zemi. Dvārakā je jistě důležitější než nebeské planety, neboť každý, koho Pán obdařil přízní Svého usměvavého pohledu, má zaručeno, že se už nikdy nevrátí na tuto zkaženou Zemi, kterou Pán Sám označuje jako místo strádání. Nejen tato Země — všechny planety hmotných vesmírů jsou místy strádání, neboť na žádné z nich není věčný život, věčná blaženost a věčné poznání. Každému, kdo se zaměstnává oddanou službou Pánu, se doporučuje žít na jednom z výše uvedených tří míst: Dvārakā, Mathurā a Vṛndāvan. Na těchto třech místech je oddaná služba umocněná, a proto ti, kteří se tam odeberou s předsevzetím dodržovat zásady podle pokynů zjevených písem, dosáhnou jistě téhož výsledku, jakého bylo možné dosáhnout za přítomnosti Pána Śrī Kṛṣṇy. Jeho sídlo a On Samotný jsou totožní, a čistý oddaný může pod vedením jiného zkušeného oddaného dosáhnout všech výsledků i v současné době.

Verš

nūnaṁ vrata-snāna-hutādineśvaraḥ
samarcito hy asya gṛhīta-pāṇibhiḥ
pibanti yāḥ sakhy adharāmṛtaṁ muhur
vraja-striyaḥ sammumuhur yad-āśayāḥ

Synonyma

nūnam — jistě v předchozím životě; vrata — slib; snāna — koupel; huta — oběť v ohni; ādinā — tím vším; īśvaraḥ — Osobnost Božství; samarcitaḥ — dokonale uctívaný; hi — jistě; asya — Jeho; gṛhīta-pāṇibhiḥ — řádnými manželkami; pibanti — vychutnávají; yāḥ — ti, kdo; sakhi — ó přítelkyně; adhara-amṛtam — nektar z Jeho rtů; muhuḥ — znovu a znovu; vraja-striyaḥ — dívky z Vrajabhūmi; sammumuhuḥ — často omdlévaly; yat-āśayāḥ — v očekávání této přízně.

Překlad

Ó přítelkyně, jen pomyslete na Jeho ženy, které přijal za manželky. Kolik musely složit slibů, provést očistných koupelí a ohňových obětí a jak dokonale musely uctívat Pána vesmíru, aby nyní mohly neustále vychutnávat nektar z Jeho rtů (polibky). Dívky z Vrajabhūmi často omdlévaly v pouhém očekávání takové přízně.

Význam

Náboženské rituály předepsané v písmech jsou určeny k tomu, aby očistily podmíněné duše od světských vlastností a připravily je tak k postupnému povýšení na úroveň transcendentální služby Nejvyššímu Pánu. Dosažení tohoto stupně čistého duchovního života je tou nejvyšší dokonalostí a tento stupeň se nazývá svarūpa neboli skutečná totožnost živé bytosti. Osvobození znamená obnovení této svarūpy. Živá bytost na dokonalé úrovni svarūpa poskytuje láskyplnou službu pěti druhů, z nichž jedním je mādhurya-rasa neboli nálada milostné lásky. Pán je vždy dokonalý Sám v Sobě a nikdy po ničem netouží. Aby však naplnil silnou lásku Svých oddaných, stává se pánem, přítelem, synem či manželem. Tato sloka hovoří o dvou skupinách oddaných Pána na úrovni milostné lásky. Jednou skupinou je svakīya, druhou je parakīya, a obě mají s Osobností Božství Kṛṣṇou vztah milostné lásky. Královny ve Dvārace byly svakīya neboli řádně provdané Pánovy manželky, ale dívky z Vraji byly mladými přítelkyněmi Pána v době, kdy byl ještě svobodný. Pán žil ve Vṛndāvanu do Svých šestnácti let a Jeho přátelské vztahy s dívkami ze sousedství spadaly do kategorie parakīya. Tyto dívky podstoupily stejně jako královny přísná pokání a dodržovaly sliby a koupele a prováděly oběti ohni, jak předepisují písma. Tyto rituály jako takové ovšem nejsou cílem samy o sobě a stejně tak plodonosné činy, rozvoj poznání či dokonalost mystických sil nejsou konečným cílem. Jsou to vše prostředky k dosažení nejvyšší úrovně zvané svarūpa — vykonávat přirozenou transcendentální službu Pánu. Každá živá bytost má své individuální postavení v jednom z pěti výše uvedených druhů vzájemného vztahu s Pánem, a v čisté duchovní podobě svarūpa se tento vztah projevuje bez hmotných sklonů. Polibky Pánových manželek či mladých přítelkyň, které chtěly, aby se Pán stal jejich snoubencem, nemají zvrácený světský charakter. Kdyby se jednalo o světské záležitosti, jistě by se jimi nezaobíral Śukadeva Gosvāmī, což je zcela osvobozená duše, a Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu by po zřeknutí se světského života neměl žádný zájem mít s těmito tématy cokoliv společného. Je to stupeň, kterého je možno dosáhnout po mnoha životech pokání.

Verš

yā vīrya-śulkena hṛtāḥ svayaṁvare
pramathya caidya-pramukhān hi śuṣmiṇaḥ
pradyumna-sāmbāmba-sutādayo ’parā
yāś cāhṛtā bhauma-vadhe sahasraśaḥ

Synonyma

— žena; vīrya — chrabrost; śulkena — zaplacením ceny; hṛtāḥ — silou odvedené; svayaṁvare — při otevřeném výběru ženicha; pramathya — napadl; caidya — král Śiśupāla; pramukhān — vedené; hi — rozhodně; śuṣmiṇaḥ — všichni velice mocní; pradyumna — Pradyumna (Kṛṣṇův syn); sāmba — Sāmba; amba — Amba; suta-ādayaḥ — děti; aparāḥ — ostatní ženy; yāḥ — ty; ca — též; āhṛtāḥ — podobně získané; bhauma-vadhe — poté, co králové byli zabiti; sahasraśaḥ — po tisících.

Překlad

Pradyumna, Sāmba, Amba atd. jsou synové těchto žen. Rukmiṇī, Satyabhāmu, Jāmbavatī a další ženy Pán silou odvedl z jejich obřadů svayaṁvara, když předtím porazil mnoho mocných králů v čele s Śiśupālem. A jiné ženy unesl rovněž silou, poté, co zabil Bhaumāsuru a tisíce jeho pomocníků. Všechny tyto ženy jsou slavné.

Význam

Neobyčejně nadané dcery mocných králů měly právo zvolit si ženicha při otevřené soutěži, a tomuto obřadu se říká svayaṁvara neboli výběr ženicha. Obřad svayaṁvara byl otevřenou soutěží mezi udatnými princi, kteří dostali pozvání od otce princezny, a odehrával se tak, že obvykle spolu všichni pozvaní princové bojovali ve sportovním duchu. Někdy se však stalo, že v tomto svatebním boji byli někteří bojechtiví princové zabiti, a vítězný princ pak získal jako trofej princeznu, pro niž mnoho jiných zemřelo. Rukmiṇī, hlavní královna Pána Kṛṣṇy, byla dcerou krále z Vidarbhy, který chtěl dát svoji způsobilou a krásnou dceru Pánu Kṛṣṇovi. Její starší bratr ji však chtěl dát králi Śiśupālovi, který byl shodou okolností Kṛṣṇovým bratrancem. Začala tedy otevřená soutěž, kde Pán Kṛṣṇa jako obvykle zvítězil, a Śiśupāla a další prince zahanbil Svojí nepřemožitelnou silou. Rukmiṇī měla deset synů, jednímž z nich je Pradyumna. Také jiné královny Pán Kṛṣṇa unesl podobným způsobem. Tato krásná kořist Pána Kṛṣṇy bude plně popsána v desátém zpěvu. 16 100 překrásných dívek, dcer mnoha králů, uloupil násilím démon Bhaumāsura a držel je v zajetí pro ukájení svojí pohlavní touhy. Tyto dívky se úpěnlivě modlily k Pánu Kṛṣṇovi o pomoc, a milostivý Pán vyslyšel jejich modlitby a v boji Bhaumāsuru zabil a osvobodil je. Všechny zajaté princezny pak Pán přijal za Své manželky, i když v očích společnosti byly pokleslými dívkami. Všemocný Pán přijal pokorné modlitby těchto dívek a oženil se s nimi v úctě, která náleží královnám. Pán Kṛṣṇa měl tedy ve Dvārace celkem 16 108 královen, a s každou z nich počal deset dětí. Všechny děti vyrostly a každé z nich mělo tolik dětí, kolik měl jejich otec. Celá rodina tedy měla milióny členů.

Verš

etāḥ paraṁ strītvam apāstapeśalaṁ
nirasta-śaucaṁ bata sādhu kurvate
yāsāṁ gṛhāt puṣkara-locanaḥ patir
na jātv apaity āhṛtibhir hṛdi spṛśan

Synonyma

etāḥ — všechny tyto ženy; param — nejvyšší; strītvam — ženství; apāstapeśalam — bez společenské totožnosti; nirasta — bez; śaucam — čistoty; bata sādhu — příznivě oslavované; kurvate — činí; yāsām — od nichž; gṛhāt — domovy; puṣkara-locanaḥ — s lotosovýma očima; patiḥ — manžel; na jātu — nikdy v životě; apaiti — neodchází; āhṛtibhiḥ — darem; hṛdi — v srdci; spṛśan — potěšené.

Překlad

Všechny tyto ženy blahořečily svým životům, třebaže ztratily společenskou totožnost i čistotu. Jejich manžel, Osobnost Božství s lotosovýma očima, je nenechával nikdy doma o samotě. Vždy těšil jejich srdce hodnotnými dary.

Význam

Oddaní Pána jsou očištěné duše. Jakmile se oddaní upřímně odevzdají lotosovým nohám Pána, Pán je přijímá a oddaní se tak ihned osvobodí ode všeho hmotného znečištění. Tito oddaní transcendují tři kvality hmotné přírody. Oddaný nikdy není postižen nezpůsobilostí svého těla, stejně jako se nikterak nerozlišuje mezi vodou Gangy a špinavou vodou ze stoky, když splynou. Ženy, obchodníci a dělníci nejsou příliš inteligentní, a dělá jim proto veliké potíže pochopit vědu o Bohu a zaměstnat se v oddané službě Pánu. Jsou více materialisticky založení, a ještě níže než oni jsou Kirātové, Hūṇové, Āndhrové, Pulindové, Pulkaśové, Ābhīrové, Kaṅkové, Yavanové, Khasové atd. Ale ti všichni mohou být osvobozeni, jsou-li náležitě zaměstnáni v oddané službě Pánu. Službou Pánu se vnější nezpůsobilost ztrácí a čisté duše pak mohou vstoupit do Božího království.

Pokleslé dívky ve spárech Bhaumāsury se upřímně modlily k Pánu Śrī Kṛṣṇovi o vysvobození, a jejich upřímnost je ihned silou oddanosti očistila. Pán je proto přijal za Své manželky a jejich životy tím získaly na slávě. Jejich sláva se ještě zvětšila tím, že Pán hrál roli jejich dokonale věrného manžela.

Pán žil se Svými 16 108 manželkami neustále. Expandoval se na 16 108 úplných částí a žádná z nich se nelišila od původní osobnosti. Každá byla Pán Samotný. Tato śruti-mantra potvrzuje, že Pán se může expandovat do mnoha. Jako manžel mnoha žen je všechny těšil Svými dary, a neváhal pro to vynaložit i velké úsilí. Z nebes přinesl rostlinu pārijāta a zasadil ji v paláci Satyabhāmy, jedné z hlavních královen. Přeje-li si tedy někdo, aby se Pán stal jeho manželem, Pán mu jeho touhu dokonale vyplní.

Verš

evaṁvidhā gadantīnāṁ
sa giraḥ pura-yoṣitām
nirīkṣaṇenābhinandan
sasmitena yayau hariḥ

Synonyma

evaṁvidhāḥ — takto; gadantīnām — modlící se a hovořící o Něm; saḥ — On (Pán); giraḥ — na slova; pura-yoṣitām — žen hlavního města; nirīkṣaṇena — Svou milostí na ně pohlédl; abhinandan — a pozdravil je; sa-smitena — s úsměvem na tváři; yayau — odjel; hariḥ — Osobnost Božství.

Překlad

Když ženy z hlavního města Hastināpuru těmito slovy zdravily Pána, Pán s úsměvem přijal jejich vlídné pozdravy, obdařil je milostí Svého pohledu a pak se vydal na cestu.

Verš

ajāta-śatruḥ pṛtanāṁ
gopīthāya madhu-dviṣaḥ
parebhyaḥ śaṅkitaḥ snehāt
prāyuṅkta catur-aṅgiṇīm

Synonyma

ajāta-śatruḥ — Mahārāja Yudhiṣṭhira, který nebyl ničím nepřítelem; pṛtanām — obranná vojska; gopīthāya — aby chránila; madhu-dviṣaḥ — nepříteli Madhua (Śrī Kṛṣṇovi); parebhyaḥ — před ostatními (nepřáteli); śaṅkitaḥ — obával se; snehāt — z lásky; prāyuṅkta — použil; catuḥ-aṅgiṇīm — čtyři obranné jednotky.

Překlad

Mahārāja Yudhiṣṭhira, i když nebyl ničí nepřítel, nechal doprovázet Pána Kṛṣṇu, nepřítele asurů (démonů), čtyřmi obrannými jednotkami (koní, slonů, vozů a vojska). Mahārāja tak učinil kvůli nepřátelům a také z lásky k Pánu.

Význam

Přirozenými obrannými prostředky jsou koně a sloni společně s vozy a muži. Koně a sloni jsou vycvičeni pohybovat se v jakémkoliv terénu, v horách, lesích či na pláních. Válečníci na vozech uměli bojovat s mnoha koňmi a slony najednou za použití mocných šípů, z nichž nejvyšším je brahmāstra (která se podobala moderním atomovým zbraním). Mahārāja Yudhiṣṭhira dobře věděl, že Kṛṣṇa je přítel a příznivec každého, ale přesto existovali také asurové, kteří byli vůči Pánu od přírody závistiví. Ze strachu, že zaútočí, a také z lásky, král pověřil různé skupiny obranných sil, aby dělaly Pánu Kṛṣṇovi tělesnou stráž. Kdyby bylo třeba, Pán Kṛṣṇa by se před útokem těch, kteří Ho pokládali za svého nepřítele, ubránil Sám, ale přesto všechna opatření Mahārāje Yudhiṣṭhira přijal, neboť nemohl neuposlechnout krále, který byl Jeho starším bratrancem. Pán ve Svých transcendentálních hrách vystupuje v roli podřízeného, a proto se někdy ve Své takzvané dětské bezmocnosti svěřuje péči a ochraně Yaśodāmāty. To je transcendentální līlā neboli zábava Pána. Základem všech transcendentálních vztahů mezi Pánem a Jeho oddanými je transcendentální blaženost, s níž nelze srovnat nic, včetně úrovně brahmānanda.

Verš

atha dūrāgatān śauriḥ
kauravān virahāturān
sannivartya dṛḍhaṁ snigdhān
prāyāt sva-nagarīṁ priyaiḥ

Synonyma

atha — takto; dūrāgatān — doprovázeli Ho dlouhý kus cesty; śauriḥ — Pán Kṛṣṇa; kauravān — Pāṇḍuovci; virahāturān — zaplaveni pocitem odloučení; sannivartya — zdvořile přemlouval; dṛḍham — odhodlaný; snigdhān — plný náklonnosti; prāyāt — pokračoval; sva-nagarīm — do vlastního města (Dvāraky); priyaiḥ — s drahými společníky.

Překlad

Pāṇḍuovci, příslušníci kuruovské dynastie, doprovázeli z hluboké lásky Pána Kṛṣṇu hodný kus cesty, a nakonec se s Ním rozloučili. Byli zdrceni pomyšlením na budoucí odloučení, ale Pán je přesvědčil, aby se vrátili domů, a Sám pokračoval se Svými drahými společníky směrem k Dvārace.

Verš

kuru-jāṅgala-pāñcālān
śūrasenān sayāmunān
brahmāvartaṁ kurukṣetraṁ
matsyān sārasvatān atha
maru-dhanvam atikramya
sauvīrābhīrayoḥ parān
ānartān bhārgavopāgāc
chrāntavāho manāg vibhuḥ

Synonyma

kuru-jāṅgala — provincie Dillí; pāñcālān — část provincie Pandžáb; śūrasenān — část provincie Uttar Pradéš; sa — s; yāmunān — oblasti na břehu Yamuny; brahmāvartam — severní část provincie Uttar Pradéš; kurukṣetram — místo, kde se konala bitva; matsyān — provincie Matsja; sārasvatān — část Pandžábu; atha — a tak dále; maru — Rádžasthán, země pouští; dhanvam — Madhja Pradéš, kde voda je velice vzácná; ati-kramya — po projití; sauvīra — Saurastra; ābhīrayoḥ — část Gudžaratu; parān — západní strana; ānartān — provincie Dvārakā; bhārgava — ó Śaunako; upāgāt — přemoženi; śrānta — únavou; vāhaḥ — koně; manāk vibhuḥ — trochu, po dlouhé cestě.

Překlad

Ó Śaunako, Pán pak projížděl krajem Kurujāṅgala, Pāñcālā, Śūrasenā, zemí na břehu řeky Yamuny, Brahmāvartou, Kurukṣetrou, Matsjou, Sārasvatou, pouští a zemí s nedostatkem vody. Když projel tyto kraje, dostal se k provincii Sauvīra a Ābhīra, a nakonec dále na západ až do Dvāraky.

Význam

Provincie, jimiž Pán projížděl, měly v té době jiná jména, ale směr Jeho cesty jasně naznačuje, že cestoval přes Dillí, Pandžáb, Rádžasthán, Madhja Pradéš, Saurastru a Gudžarat, a nakonec dojel do Své domovské provincie Dvāraky. Zkoumání bývalých jmen provincií nám nepřinese žádný užitek, ale zdá se, že poušť v Rádžasthánu a oblasti s nedostatkem vody jako je Madhja Pradéš existovaly i před pěti tisíci lety. Teorii půdních znalců, že poušť vznikla během nedávných let, Bhāgavatam nepodporuje. Ale přenecháme to výzkumu zkušených geologů, neboť proměnlivý vesmír prochází různými fázemi geologického vývoje. My jsme spokojení s tím, že Pán nyní dojel z kuruovských provincií do Své vlastní provincie Dvārakādhāmu. Kurukṣetra existuje stále již od védských dob a je vyloženou pošetilostí různých vykladačů, kteří její existenci neuznávají či popírají.

Verš

tatra tatra ha tatratyair
hariḥ pratyudyatārhaṇaḥ
sāyaṁ bheje diśaṁ paścād
gaviṣṭho gāṁ gatas tadā

Synonyma

tatra tatra — na různých místech; ha — docházelo k tomu, že; tatratyaiḥ — místní obyvatelstvo; hariḥ — Osobnost Božství; pratyudyata-arhaṇaḥ — dostával dary a uctivé pozdravy; sāyam — večer; bheje — když překonal; diśam — směr; paścāt — západní; gaviṣṭhaḥ — slunce na obloze; gām — k oceánu; gataḥ — odešlo; tadā — tehdy.

Překlad

Obyvatelé těchto provincií Pána na Jeho cestě vítali, uctívali a dávali Mu různé dary. Každý večer se Pán vždy zastavil, aby pravidelně po západu slunce vykonal večerní rituály.

Význam

Říká se zde, že Pán na Své cestě pravidelně prováděl náboženské obřady. Různí filozofové spekulují o tom, že i Pán podléhá vazbám plodonosných činů. Ale tomu tak ve skutečnosti není. Pán nezávisí na výsledcích žádné práce, dobré ani špatné. Jelikož Pán je absolutní, vše, co činí, je dobré pro každého. Když však sestupuje na Zemi, jedná tak, aby chránil oddané a ničil bezbožné neoddané. Přestože není zavázán žádnou povinností, dělá vše tak, aby Ho druzí mohli následovat. To je správný způsob vyučování; musíme se sami chovat správně a totéž učit ostatní, jinak naše slepé učení nikdo nepřijme. Pán Sám je ten, který uděluje výsledky plodonosné práce. Je soběstačný, ale aby nás učil, chová se podle pravidel, která jsou uvedena ve zjevených písmech. Kdyby se tak nechoval, obyčejné lidi by to mohlo svést na špatnou cestu. Jakmile však dospějeme do pokročilého stádia, kdy chápeme transcendentálnost povahy Pána, nesnažíme se Ho napodobovat. To není možné.

V lidské společnosti Pán plní stejné povinnosti, jako mají všichni ostatní, ale někdy činí neobyčejné věci, které živá bytost nemůže napodobovat. Jeho večerní modlitby, o kterých hovoří tento verš, má živá bytost následovat, ale nemůže následovat, jak zvedl horu nebo tančil s gopīmi. Člověk nemůže napodobovat slunce, které vysouší i nečistá místa. Všemocný může jednat všedobře, ale když my to budeme napodobovat, přivede nás to do nekonečných potíží. Proto při všech činnostech je třeba se vždy poradit se zkušeným rádcem — duchovním mistrem, který je projevem milosti Pána. Cesta k dokonalosti se nám pak zaručeně otevře.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k desáté kapitole prvního zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu nazvané “Odjezd Pána Kṛṣṇy do Dvāraky”.