Paraśurāma, válečnická inkarnace Pána

Synem krále Gādhiho se stal Viśvāmitra, který je pokládán za brāhmaṇu i kṣatriyu současně. Jak bude popsáno později, dosáhl postavení brahmarṣiho. Z manželství Satyavatī s Ṛcīkou Munim vzejde syn s povahou kṣatriyi. Král Gādhi si dal podmínku, že brāhmaṇa Ṛcīka se bude moci s jeho dcerou oženit teprve poté, co splní jeho neobyčejnou žádost.

Muž cítí přirozeně ke své ženě náklonnost. Satyavatina matka si proto myslela, že obětina, kterou mudrc Ṛcīka připravil pro její dceru, bude jistě lepší než její vlastní. V Ṛcīkově nepřítomnosti si tedy matka vzala od Satyavatī lepší obětinu a snědla ji.

Brāhmaṇa se pozná podle toho, že ovládá své smysly a mysl, je znalcem duchovní vědy, je snášenlivý a dovede odpouštět. Zato kṣatriya se vyznačuje tím, že nelítostně trestá zločince. Tyto vlastnosti jsou uvedeny v Bhagavad-gītě (18.42-43). Jelikož Satyavatī místo své vlastní obětiny snědla tu, která byla určena pro její matku, porodí syna obdařeného povahou kṣatriyi. To bylo nežádoucí. Od syna brāhmaṇy se obvykle očekává, že se stane brāhmaṇou, ale pokud se chová nelítostně jako kṣatriya, je zařazen podle toho, co je o čtyřech varṇách řečeno v Bhagavad-gītě: cātur-varṇyaṁ mayā sṛṣṭaṁ guṇa-karma-vibhāgaśaḥ. Pokud syn brāhmaṇy nevyvine vlastnosti brāhmaṇy, může být nazván kṣatriyou, vaiśyou nebo śūdrou, úměrně jeho kvalifikaci. Základním hlediskem pro dělení společnosti není původ, ale vlastnosti a činnosti dané osoby.

Mocný mudrc Ṛcīka se velice hněval, ale Satyavatī se ho podařilo nějak uklidnit, takže na její žádost změnil své rozhodnutí. Zde je naznačeno, že synem Jamadagniho bude Paraśurāma.

Kṣatriyové neboli vládnoucí třída musí panovat světu v souladu s pravidly, o nichž rozhodují brāhmaṇové a světci. Jakmile vládci ztratí zodpovědnost vůči náboženským zásadám, stávají se pro Zemi přítěží. O tom hovoří tento verš: rajas-tamo-vṛtaṁ, bhāram abrahmaṇyam—když vládnoucí třída propadne nižším kvalitám přírody-nevědomosti a vášni-stává se pro svět přítěží a musí být vyšší mocí zničena. Z moderní historie vidíme, že monarchie byly různými revolucemi odstraněny, ale bohužel byla nastolena vláda lidí třetí a čtvrté třídy. Monarchie podléhající kvalitám vášně a nevědomosti byly sice ze světa odstraněny, ale obyvatelé stále nejsou šťastní, neboť i když byly vlastnosti dřívějších monarchů poskvrněny vlivem nevědomosti, nyní je nahradili obchodníci a dělníci, jejichž vlastnosti jsou ještě horší. Jestliže vládu skutečně řídí brāhmaṇové vědomí si Boha, lidé mohou být opravdu šťastní. Proto se v minulosti stalo, že když vládnoucí třída podlehla kvalitám vášně a nevědomosti, brāhmaṇové v čele s Paraśurāmou, brāhmaṇou s povahou kṣatriyi, všechny krále jedenadvacetkrát po sobě vyhubili.

V Kali-yuze, jak popisuje Śrīmad-Bhāgavatam (12.2.13): dasyu-prāyeṣu rājasu-nebude vládnoucí třída (rājanya) o nic lepší než lupiči (dasyu), protože se vlády chopí lidé třetí a čtvrté třídy. Budou přehlížet náboženské bráhmanské zásady a jejich snahou bude bezohledně drancovat majetek obyvatel. Na jiném místě Śrīmad-Bhāgavatamu (12.1.40) je napsáno:

Nečistí lidé (mlecchové), kteří nepodstoupili očistné procesy, zanedbávají lidské povinnosti a podléhají vlivu kvalit vášně (rajas) a nevědomosti (tamas), se budou vydávat za členy vlády (rājanya-rūpiṇaḥ) a vykořisťovat obyvatelstvo (prajās te bhakṣayiṣyanti). Dále také Śrīmad-Bhāgavatam (12.2.7-8) říká:

Společnost je přirozeně rozdělena do čtyř tříd, jak uvádí Bhagavad-gītā (cātur-varṇyaṁ mayā sṛṣṭaṁ guṇa-karma-vibhāgaśaḥ). Je-li však tento systém zanedbán a různé vlastnosti a třídy společnosti nejsou brány v úvahu, výsledkem bude brahma-viṭ-kṣatra-śūdrāṇāṁ yo balī bhavitā nṛpaḥ-takzvaný kastovní systém brāhmaṇů, kṣatriyů, vaiśyů a śūdrů, který nebude mít žádný smysl. Kdokoliv, kdo se nějakým způsobem dostane k moci, pak bude králem či prezidentem, a obyvatelé (prajā) budou tak sužováni, že budou opouštět své domovy a odcházet do lesů (yāsyanti giri-kānanam). Budou chtít uniknout pronásledování nemilosrdných vládních úředníků, kteří se budou chovat jako zloději. Proto se musí široká veřejnost (prajā) připojit ke hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, hnutí Hare Kṛṣṇa, které je zvukovou inkarnací Nejvyšší Osobnosti Božství. Kali-kāle nāma-rūpe kṛṣṇa-avatāra—Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, se nyní zjevil jako inkarnace v podobě svého svatého jména. Pokud si obyvatelé budou vědomi Kṛṣṇy, mohou očekávat dobrou vládu a řádnou společnost, žít dokonalým životem a být vysvobozeni z pout hmotného bytí.

Rāvaṇa se vydal na tažení, aby dobyl všechny cizí země (dig- vijaya). Utábořil se na břehu řeky Narmady poblíž města Māhiṣmatī.

Kārtavīryārjuna neměl v Jamadagniho obydlí co pohledávat, ale byl pyšný na svou neobyčejnou moc, a proto vešel dovnitř a urazil Paraśurāmu. To bylo začátkem jeho konce, neboť Paraśurāma ho za jeho urážku zabije.

Brahma-saṁhitā nám sděluje, že duchovní svět-a zvláště planeta Goloka Vṛndāvan, kde žije Kṛṣṇa-je plný krav surabhi (surabhīr abhipālayantam). Kráva surabhi se také nazývá kāmadhenu. I když Jamadagni vlastnil pouze jednu kāmadhenu, mohl od ní získat vše, po čem toužil. Díky tomu byl schopen přijmout krále a s ním i mnoho pobočníků, ministrů, vojáků, zvířat a nosičů palankýnů. Když mluvíme o králi, rozumí se, že ho doprovází velká družina. Jamadagni dokázal náležitě přijmout všechny královy společníky a dosyta je nakrmit jídlem připraveným v ghí. Král žasl nad bohatstvím vznešeného mudrce, které pocházelo od jediné krávy, a začal mu ho závidět. To byl začátek jeho přestupku. Paraśurāma, inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství, zabil Kārtavīryārjunu za to, že byl příliš pyšný. Pokud někdo v hmotném světě vlastní neobvyklé bohatství, a potom zpyšní a dělá si, co se mu zlíbí, Nejvyšší Osobnost Božství ho potrestá. To je ponaučení plynoucí z tohoto příběhu, ve kterém se Paraśurāma rozhněval na Kārtavīryārjunu, zabil ho a pak celý svět jedenadvacetkrát zbavil všech kṣatriyů.

Jamadagni byl mocnější než Kārtavīryārjuna, protože s přečištěným máslem, které získal od kāmadhenu, prováděl agnihotra-yajñu. Nedá se očekávat, že by takovou krávu vlastnil každý. Obyčejný člověk však může mít obyčejnou krávu, chránit ji, dojit dostatek mléka a z něho vyrábět máslo a přečištěné ghí, zvláště vhodné pro konání agnihotra-yajñi. Tu možnost má každý. Proto v Bhagavad-gītě Pán Kṛṣṇa nabádá k ochraně krav (go-rakṣya). To je důležité, protože když je o krávy dobře postaráno, budou dávat mléko v dostatečném množství. V Americe máme praktickou zkušenost, že na farmách naší Mezinárodní společnosti pro vědomí Kṛṣṇy poskytujeme kravám patřičnou ochranu a dostáváme mléka víc než dost. Na jiných farmách krávy nedávají tolik mléka jako u nás-naše krávy dobře vědí, že je nezabijeme, a proto jsou šťastné a v hojné míře nám dávají mléko. Tento pokyn Pána Kṛṣṇy-go-rakṣya-je tedy nesmírně významný. Celý svět se musí od Kṛṣṇy učit, jak žít šťastně bez nedostatků, pouze díky pěstování obilí (annād bhavanti bhūtāni) a ochraně krav (go- rakṣya). Kṛṣi-go-rakṣya-vāṇijyaṁ vaiśya-karma svabhāva-jam. Lidé, kteří náleží ke třetí společenské třídě, to znamená obchodníci, musejí pečovat o půdu, aby se na ní mohlo pěstovat obilí, a poskytovat ochranu kravám. To je příkaz Bhagavad-gīty. Ti, kdo jedí maso, budou proti ochraně krav protestovat, ale můžeme jim odpovědět tím, že Kṛṣṇa přikazuje ochraňovat především krávy, takže mohou jíst maso jiných, méně důležitých zvířat, jako jsou prasata, psi, kozy a ovce. Nikdy by však neměli brát život kravám, neboť to má zhoubné účinky na duchovní rozvoj celé společnosti.

V tomto verši je významné slovo havirdhānīm, které se vztahuje na krávu, která je potřebná k získávání havi neboli ghí nezbytného při obětech. Bhagavad-gītā (3.9) uvádí: yajñārthāt karmaṇo 'nyatra loko 'yaṁ karma-bandhanaḥ-jestliže neprovádíme yajñu, jsme nuceni se těžce lopotit pro smyslový požitek jako psi a prasata. To není žádná civilizace. Lidská bytost by se měla učit provádět yajñu. Yajñād bhavati parjanyaḥ. Jestliže se pravidelně konají oběti, bude dostatečné množství srážek, a když pravidelně prší, je země úrodná a vhodná k pěstování všeho potřebného k životu. Yajña je tedy nezbytná. Pro konání yajñi je nezbytné přečištěné máslo, a abychom ho získali, musíme chránit krávy. Z toho plyne, že když opustíme védský standard civilizace, budeme nevyhnutelně trpět. Takzvaní učenci a filozofové neznají tajemství úspěchu v životě, a proto strádají, vydáni napospas prakṛti neboli přírodě (prakṛteḥ kriyamāṇāni guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ). Přestože jsou však nuceni trpět, myslí si, že civilizace dělá pokrok (ahaṅkāra-vimūḍhātmā kartāham iti manyate). Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy si tedy klade za cíl obnovit civilizaci takového druhu, ve které bude každý šťastný. To je záměr našeho hnutí. Sarve sukhena bhavantu.

Slovo akṣauhiṇī označuje vojenskou jednotku složenou z 21 870 bojových vozů a slonů, 109 350 pěších vojáků a 65 610 koní. Přesný popis uvádí Mahābhārata, Ādi Parva, ve druhé kapitole:

“Jeden bojový vůz, jeden slon, pět pěšáků a tři koně tvoří jednotku, kterou znalci vojenské vědy nazývají patti. Moudří také vědí, že senāmukha je ztrojnásobená patti. Tři senāmukhy tvoří jednu gulmu, tři gulmy se nazývají gaṇa a tři gaṇy představují jednu vāhinī. Tři vāhinī označují znalci jako jednu pṛtanu, tři pṛtany se rovnají jedné camū a tři camū jsou jedna anīkinī. Deset anīkinī prohlašují moudří za jednu akṣauhiṇī. Znalci těchto počtů určují množství vozů v jedné akṣauhiṇī na 21 870, ó nejlepší z dvojzrozených, a slonů je tam stejně tolik. Pěších vojáků je 109 350 a koní 65 610. Tomu se říká akṣauhiṇī.”

Na začátku, když vojsko nepřítele čítalo obrovské množství bojujících vojáků, slonů a koní, Pán Paraśurāma vnikl mezi ně a zabíjel je rychlostí mysli. Když se potom poněkud unavil, zpomalil na rychlost větru a pokračoval v rázném pobíjení nepřátel. Mysl je rychlejší než vítr.

Různé osoby jsou krásné různými vlastnostmi. Cāṇakya Paṇḍita říká, že kukačka, přestože má černou barvu, je krásná díky svému sladkému hlasu. Podobně žena je krásná svou cudností a věrností svému muži a ošklivý člověk získá na kráse, když se stane moudrým učencem. Ve stejném duchu jsou svými vlastnostmi krásní brāhmaṇové, kṣatriyové, vaiśyové a śūdrové. Brāhmaṇové jsou krásní, když odpouštějí; kṣatriyové, když se chovají jako hrdinové a nikdy neutíkají z bitvy; vaiśyové, když obohacují kulturu a chrání krávy, a śūdrové, když věrně plní své povinnosti, jimiž těší své pány. Každý tedy zkrásní, když projeví své typické vlastnosti. A typickou vlastností brāhmaṇy, o které se mluví zde, je schopnost odpouštět.

Ten, kdo se naprosto odevzdá Nejvyšší Osobnosti Božství, je oproštěn od všech hříchů (ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ). I ten nejhříšnější člověk je od toho dne či okamžiku, kdy se plně odevzdá Śrī Kṛṣṇovi, očištěn. Jamadagni však přesto chtěl, aby jeho syn Paraśurāma šel příkladem a uctíval svatá místa. Obyčejný člověk se nedokáže okamžitě odevzdat Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto se doporučuje, aby putoval z jednoho svatého místa na druhé, vyhledával tam svaté osoby, a tak se postupně zbavoval reakcí za své hříšné činy.