Sukanyā manželkou Cyavany Muniho

Když král slyšel, co mu jeho dcera řekla, jistě velkému mudrci Cyavanovi Munimu obšírně vysvětlil, že se dopustila přestupku nevědomky. Muni se ovšem krále zeptal, zda je vdaná. Král tak pochopil, o co mudrci šlo (tad-abhiprāyam ājñāya) a okamžitě mu dal svou dceru za ženu, čímž unikl nebezpečí, že bude proklet. Se svolením Cyavany Muniho se poté král vrátil domů.

Zde je naznačeno, jak má vypadat manželský vztah. Povahou vznešené osobnosti, jako byl Cyavana Muni, je, že chce mít vždy navrch a nedovede se nikomu podřídit. Cyavana Muni byl tedy velmi popudlivý. Jeho žena Sukanyā chápala manželův postoj a chovala se k němu podle toho. Chce-li být jakákoliv žena se svým manželem šťastná, musí se snažit pochopit jeho povahu a těšit ho. To bude její vítězství. Vidíme to i na příkladu vztahů Pána Kṛṣṇy a Jeho různých královen — přestože se jednalo o dcery velkých králů, vystupovaly před Ním jako Jeho služebné. Žena se musí ke svému manželovi vztahovat tímto zůsobem, bez ohledu na to, jak vznešené je její postavení — musí být připravená plnit jeho nařízení a těšit ho za všech okolností. Pak bude její život úspěšný. Když bude stejně popudlivá jako její manžel, je jisté, že to naruší jejich rodinný život a nakonec ho možná i úplně zničí. V moderní době se manželka nikdy nechce podřídit a rodiny se rozpadají i při sebemenší neshodě — žena či muž využijí zákona o rozvodu. Podle védských zákonů však nic takového jako rozvod neexistuje a žena musí být vychována tak, aby se dovedla podřídit vůli svého manžela. Lidé na Západě tvrdí, že to pro manželku znamená přijmout otrockou mentalitu, ale ve skutečnosti tomu tak není; je to taktika, kterou může žena dobýt srdce svého manžela, byť by byl sebevíce popudlivý či krutý. V tomto případě jasně vidíme, že i když Cyavana Muni nebyl vůbec mladý, ale naopak byl natolik starý, že by Sukanyā mohla být jeho vnučkou, a navíc byl velmi popudlivý, Sukanyā — nádherná a mladá dcera krále — se mu přesto podřídila a snažila se ho ve všech ohledech potěšit. Byla tedy věrnou a počestnou manželkou.

Nebeští lékaři, jako byli Aśvinī-kumārové, dokázali obdařit mládím i člověka pokročilého věku. Velcí yogīni dovedou svými mystickými silami přivést zpátky k životu dokonce i mrtvé tělo, pokud je ještě v pořádku jeho struktura. To jsme viděli u vojáků Baliho Mahārāje, které léčil Śukrācārya. Moderní lékařská věda dosud neodhalila způsob, jak znovu přivést k životu mrtvé tělo nebo jak obdařit staré tělo mladistvou energií, ale z těchto veršů vyplývá, že dokáže-li člověk přijmout poznání z védských zdrojů, je taková léčba možná. Aśvinī-kumārové byli — podobně jako Dhanvantari — znalci Āyur-vedy. V každém oboru hmotné vědy lze dosáhnout určité dokonalosti, a za tímto účelem je nezbytné vzít si na pomoc védskou literaturu. Nejvyšší dokonalostí je stát se oddaným Pána, a aby člověk dosáhl této dokonalosti, musí studovat Śrīmad-Bhāgavatam, který je pokládán za zralý plod védského stromu přání (nigama-kalpa-taror galitaṁ phalam).

Cyavana Muni byl tak starý, že do jezera sám vstoupit nedokázal. Aśvinī-kumārové ho tedy uchopili a vstoupili tam všichni tři.

Jelikož byli k nerozeznání, mohla si Sukanyā za muže vybrat kteréhokoliv z nich, ale protože byla počestná, poprosila Aśvinī-kumāry, aby jí ukázali, kdo je její skutečný manžel. Počestná žena by jiného muže než svého manžela nikdy nepřijala, i kdyby byl stejně hezký či schopný.

Takové jsou hodnoty védské kultury. Sukanyā dostala vzhledem k okolnostem manžela, který byl již příliš starý na to, aby se k ní mohl hodit. Cyavana Muni byl nemocný stařec a pro krásnou dceru krále Śaryātiho jistě nebyl vhodným partnerem. Otec však od ní přesto očekával, že mu bude věrná. Když náhle viděl, že si našla někoho jiného — i když to byl mladý a hezký muž — ihned ji vyhuboval, že je asatī, nestoudná. Domníval se totiž, že v přítomnosti svého manžela přijala jiného muže. Ve védské kultuře platí, že i když mladá žena dostane starého manžela, musí mu uctivě sloužit. To je počestnost. Není možné, aby svého muže opustila, když se jí nelíbí, a našla si jiného. Takové jednání je v rozporu s védskou kulturou, kde žena musí přijmout manžela, kterého určí její rodiče, a musí mu ve vší počestnosti zůstat věrná. Král Śaryāti byl tedy překvapen, když po boku Sukanyi uviděl mladého muže.

Je zřejmé, že ve védské kultuře žena, která si v přítomnosti muže, za něhož se vdala, najde milence či druhého manžela, nese zodpovědnost za úpadek otcovy i manželovy rodiny. V rodinách ctihodných brāhmaṇů, kṣatriyů a vaiśyů se pravidla védské kultury týkající se manželství dodnes přísně dodržují; pouze śūdrové jsou v tomto ohledu pokleslí. Vzít si za muže někoho dalšího v přítomnosti právoplatného manžela, zažádat o rozvod nebo mít přítele či milence je ve védské kultuře pro ženu z vyšších tříd nepřijatelné. Proto král Śaryāti, který nevěděl nic o proměně Cyavany Muniho, žasl nad chováním své dcery.

Přestože ji otec káral, jelikož usoudil, že se provdala za jiného muže, Sukanyā si byla zcela jistá svou počestností, a proto se usmívala. Když vysvětlovala, že její manžel, Cyavana Muni, se nyní proměnil v mladého muže, byla velice pyšná na svou věrnost, a tak se při rozhovoru s otcem smála.

Ukazuje se, že Brahmaloka, sídlo Pána Brahmy, je také transcendentální, nad třemi kvalitami hmotné přírody (apāvṛtam).

Během dne Pána Brahmy se vystřídá čtrnáct Manuů — celkem tisíc mahā-yug. Brahmā králi Kakudmīmu sdělil, že již uplynulo dvacet sedm mahā-yug, z nichž každá se skládá ze čtyř věků: Satya, Tretā, Dvāpara a Kali. Všichni králové a jiné významné osobnosti narozené v těchto yugách již vymizeli z paměti do neznáma. Tak působí čas, když prochází minulostí, přítomností a budoucností.