KAPITOLA TŘETÍ
Pobyt Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua v domě Advaity Ācāryi
Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura podává ve své Amṛta-pravāha-bhāṣyi následující shrnutí této třetí kapitoly. Śrī Caitanya Mahāprabhu přijal v Katoji sannyās a potom tři dny chodil po Rádhadéši, až díky triku Nityānandy Prabhua dorazil k západní straně Šántipuru. Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi bylo řečeno, že řeka Ganga je Jamuna. Když tuto posvátnou řeku uctíval, přijel tam na lodi Advaita Prabhu. Ten Pána požádal, aby se vykoupal v Ganze, a potom Ho odvezl do svého domu v Šántipuru. Tam přišli Śrī Caitanyu Mahāprabhua navštívit všichni oddaní z Navadvípu včetně matky Śacīdevī. Matka Śacīdevī vařila pro Śrī Caitanyu Mahāprabhua a Nityānandu Prabhua, a tehdy se také Advaita Prabhu s Nityānandou Prabhuem navzájem častovali mnoha žerty. Večer probíhal v domě Advaity Prabhua hromadný saṅkīrtan a matka Śacīdevī dovolila Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, že může odejít. Požádala Ho, aby se usadil v Džagannáth Purí, Níláčale. Śrī Caitanya Mahāprabhu slíbil, že tak učiní, a v doprovodu Nityānandy, Mukundy, Jagadānandy a Dāmodara opustil Šántipur. Rozloučil se s matkou Śacīdevī a přes Čhatrabhógu se vydali do Džagannáth Purí.
- Text 1:
- Po přijetí sannyāsu chtěl jít Pán Caitanya Mahāprabhu kvůli silné lásce ke Kṛṣṇovi do Vrindávanu, ale omylem bloudil Rádhadéší. Později přišel do Šántipuru, kde si užíval ve společnosti svých oddaných. S úctou se klaním Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi.
- Text 2:
- Sláva Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Nityānandovi! Sláva Advaitovi Prabhuovi! Sláva všem oddaným Pána Caitanyi, v čele se Śrīvāsem!
- Text 3:
- Na konci dvacátého čtvrtého roku svého života, v měsíci Māgha, během dorůstajícího měsíce přijal Śrī Caitanya Mahāprabhu sannyās.
- Text 4:
- Z důvodu své silné lásky ke Kṛṣṇovi se Caitanya Mahāprabhu ihned po přijetí sannyāsu vydal do Vrindávanu. Omylem však v transu tři dny v kuse bloumal po Rádhadéši.
- Text 5:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu chodil po Rádhadéši a v extázi recitoval následující verš.
- Text 6:
- „(Brāhmaṇa z Avantídéše řekl:) ,Nepřekonatelný oceán nevědomosti překročím tak, že se upevním ve službě lotosovým nohám Kṛṣṇy. To schvalují předchozí ācāryové, kteří byli zcela pohroužení v oddanosti Pánu, Paramātmě, Nejvyšší Osobnosti Božství.̀“
- Text 7:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu obsah tohoto verše schvaloval, protože oddaný mnich byl odhodlaný sloužit Pánu Mukundovi. Svým souhlasem Pán naznačil, že se jedná o velmi dobrý verš.
- Text 8:
- Skutečným významem přijetí sannyāsu je odevzdat se službě Mukundovi. Sloužením Mukundovi se lze opravdu vysvobodit z pout hmotné existence.
- Text 9:
- Po přijetí sannyāsu se Śrī Caitanya Mahāprabhu rozhodl odejít do Vrindávanu a v ústraní se zcela pohroužit do služby Mukundovi.
- Text 10:
- Cestou do Vrindávanu se u Śrī Caitanyi Mahāprabhua projevily veškeré extatické příznaky a On nevěděl, kterým směrem jde, ani zda je den, či noc.
- Text 11:
- Śrī Caitanyu Mahāprabhua na cestě do Vrindávanu doprovázeli Nityānanda Prabhu, Candraśekhara a Prabhu Mukunda.
- Text 12:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu procházel Rádhadéší a všichni, kdo Ho spatřili, v extázi volali: „Hari! Hari!“ Díky takovému zpívání s Pánem se vytratilo veškeré jejich neštěstí z hmotné existence.
- Text 13:
- Všichni pasáčci, kteří viděli jít Śrī Caitanyu Mahāprabhua okolo, se k Němu přidali a začali hlasitě křičet: „Hari! Hari!“
- Text 14:
- Když Śrī Caitanya Mahāprabhu slyšel, jak všichni pasáčci také zpívají „Hari! Hari!“, velice Ho to potěšilo. Přišel k nim, položil jim na hlavy svou dlaň a řekl: „Stále takto zpívejte.“
- Text 15:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu jim tak všem požehnal a řekl jim, že jsou šťastné duše. Tím je pochválil a považoval se za velmi úspěšného, protože zpívali svaté jméno Pána Hariho.
- Text 16:
- Nityānanda Prabhu si zavolal pasáčky stranou a pověděl jim věrohodný příběh, na základě kterého jim dal následující pokyn.
- Text 17:
- „Jestli se vás Śrī Caitanya Mahāprabhu zeptá na cestu do Vrindávanu, ukažte Mu prosím tamhletu cestu po břehu Gangy.“
- Text 18-19:
- Když se Pán Caitanya Mahāprabhu zeptal pasáčků na cestu do Vrindávanu, ukázali mu cestu po břehu Gangy a Pán se po ní v extázi vydal.
- Text 20:
- Zatímco Pán pokračoval v cestě podél břehu Gangy, Śrī Nityānanda Prabhu požádal Ācāryaratnu (Candraśekhara Ācāryu), aby šel okamžitě do domu Advaity Ācāryi.
- Text 21:
- Śrī Nityānanda Gosvāmī mu řekl: „Já přivedu Śrī Caitanyu Mahāprabhua na břeh Gangy v Šántipuru a Advaita Ācārya ať tam u břehu pozorně čeká s lodí.“
- Text 22:
- Nityānanda Prabhu pokračoval: „Já potom půjdu do domu Advaity Ācāryi a ty bys měl jít do Navadvípu a přivést matku Śacī a všechny ostatní oddané.“
- Text 23:
- Śrī Nityānanda Prabhu poslal Ācāryaratnu do domu Advaity Ācāryi, sám předešel Caitanyu Mahāprabhua a oznámil, že Pán přichází.
- Text 24:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu byl v extázi a ptal se Nityānandy Prabhua, kam jde. Nityānanda odpověděl, že jde s Ním do Vrindávanu.
- Text 25:
- Když se Pán Nityānandy Prabhua zeptal, jak je to do Vrindávanu daleko, Nityānanda řekl: „Jen se podívej, tady teče řeka Jamuna.“
- Text 26:
- Nityānanda Prabhu pak přivedl Śrī Caitanyu Mahāprabhua ke Ganze a Pán ve své extázi považoval Gangu za Jamunu.
- Text 27:
- Pán řekl: „Ó, jaké mám štěstí! Mohu nyní vidět řeku Jamunu.“ Caitanya Mahāprabhu si tedy myslel, že Ganga je Jamuna, a začal se k ní modlit.
- Text 28:
- „Ó řeko Jamuno, jsi blažená duchovní voda, která udílí lásku k synovi Nandy Mahārāje. Nelišíš se od vody z duchovního světa, protože můžeš odstranit všechny naše přestupky a hříchy, kterých jsme se v životě dopustili. Ty jsi ta, která tomuto světu přináší vše příznivé. Ó dcero boha Slunce, očisti nás prosím svými zbožnými činnostmi.“
- Text 29:
- Po recitování této mantry se Śrī Caitanya Mahāprabhu poklonil a vykoupal se v Ganze. Měl tehdy pouze jeden kus spodního prádla, protože jiné oblečení neměl.
- Text 30:
- Když tam tak Śrī Caitanya Mahāprabhu stál a neměl, do čeho by se převlékl, připlul na lodi Śrī Advaita Ācārya s novým spodním prádlem i svrchním oblečením.
- Text 31:
- Když Advaita Ācārya dorazil, předstoupil před Pána a složil Mu poklony. Jakmile Ho Pán uviděl, začal se nad celou situací podivovat.
- Text 32:
- Pán, stále ještě v extázi, se Advaity Ācāryi zeptal: „Proč jsi sem přijel? Jak jsi věděl, že jsem ve Vrindávanu?“
- Text 33:
- Advaita Ācārya vše prozradil, když Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi řekl: „Kdekoliv jsi Ty, tam je Vrindávan. Nyní mám velké štěstí, že jsi přišel ke břehu Gangy.“
- Text 34:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Nityānanda Mě podvedl. Přivedl Mě ke Ganze a řekl Mi, že je to Jamuna.“
- Text 35:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu nařkl Nityānandu z podvádění, ale Śrīla Advaita Ācārya odpověděl: „Nic z toho, co Ti Nityānanda Prabhu řekl, není lež. Nyní ses opravdu vykoupal v řece Jamuně.“
- Text 36:
- Advaita Ācārya potom vysvětlil, že na tomto místě tečou řeky Ganga i Jamuna společně; na západní straně Jamuna a na východní Ganga.
- Text 37:
- Advaita Ācārya potom navrhl, aby se Caitanya Mahāprabhu převlékl do suchých šatů, protože Jeho spodní prádlo bylo po koupeli v řece Jamuně mokré.
- Text 38:
- Advaita Ācārya řekl: „Už tři dny jsi ve své extázi lásky ke Kṛṣṇovi nejedl. Zvu Tě proto do Mého domu, kde můžeš milostivě přijmout almužnu. Pojď se Mnou do Mého obydlí.“
- Text 39:
- Advaita Prabhu pokračoval: „Uvařil jsem doma jen hrst rýže a zelenina je vždy velmi jednoduchá. Žádné přepychové vaření – jen trocha polévky a špenátu.“
- Text 40:
- Jakmile Śrī Advaita Ācārya domluvil, vzal Pána na loď a odvezl Jej do svého domu. Tam Pánovi umyl nohy, což Mu v nitru způsobilo velikou radost.
- Text 41:
- Žena Advaity Ācāryi nejdříve veškeré jídlo uvařila. Śrīla Advaita Ācārya sám potom vše obětoval Pánu Viṣṇuovi.
- Text 42:
- Veškeré uvařené jídlo bylo rozděleno na tři stejné části. Jedna z nich byla rozložena na kovovém tácu pro obětování Pánu Kṛṣṇovi.
- Text 43:
- Z těch tří částí byla jedna rozložena na železný tác a další dvě na banánové listy, které nebyly rozpůlené a pocházely ze stromu, jenž nesl alespoň třicet dva trsů banánů. Na těchto dvou talířích byly velmi vkusně naaranžovány pokrmy vyjmenované dále.
- Text 44:
- Dobře uvařená vybraná zrna tvořila kopec rýže se žlutým přepuštěným máslem z kravského mléka uprostřed. Okolo hromady rýže stály nádoby z kůry banánovníků a v nich byly různé druhy zeleninových jídel a mung dálu.
- Text 45:
- Vařená zelenina byly paṭoly, dýně, mānakacu, salát z kousků zázvoru a různé druhy špenátu.
- Text 46:
- Byla tam také sukhta, hořký meloun smíchaný s různými druhy zeleniny, který překonal chuť nektaru. Bylo tam pět druhů hořkých a ostrých sukht.
- Text 47:
- Mezi různými druhy zeleniny byly čerstvé listy nimbovníku smažené s baklažánem. Plod paṭoly byl osmažen s phulabaḍi, což je rozemletý dál usušený na slunci. Podávalo se také jídlo zvané kuṣmāṇḍa-mānacāki.
- Text 48:
- Jídlo z kokosové dřeně smíchané s tvarohem a cukrkandlem bylo velmi sladké. Bylo tam také velké množství kari z banánových květů a dýně vařené v mléce.
- Text 49:
- Následovaly malé koláčky ve sladké a kyselé omáčce a pět nebo šest druhů kyselých jídel. Zeleniny bylo připraveno tolik, aby prasādam mohli přijmout všichni přítomní.
- Text 50:
- Dále tam byly jemné koláčky s mung dálem, se zralými banány a s urad dálem, různé druhy sladkostí, kondenzované mléko s rýžovými koláčky, kokosová pochoutka a všechny druhy koláčků, které si kdo mohl přát.
- Text 51:
- Veškerá zelenina byla podávána v miskách z banánových listů, které pocházely ze stromů s alespoň třiceti dvěma trsy banánů. Misky byly velké, pevné, nestály nakřivo ani se nekývaly.
- Text 52:
- Všude okolo těch tří míst na jedení stálo sto nádob naplněných různými druhy zeleniny.
- Text 53:
- Po boku těch různých druhů zeleniny tam byla v nových hliněných nádobách sladká rýže smíchaná s ghí. Hliněné nádoby s dobře svařeným mlékem byly rozestavěny na třech místech.
- Text 54:
- Vedle dalších jídel tam byly i rýžové vločky s mlékem a banány a také bílá dýně vařená v mléce. Ve skutečnosti není možné všechna ta jídla popsat.
- Text 55:
- Na dvou místech stály nádoby s dalším jídlem z jogurtu, sandeśe (tvarohová sladkost) a banánů. Nejsem schopen to vše popsat.
- Text 56:
- Na hromadě vařené rýže i na všech zeleninových jídlech ležely květy tulasī. Byly tam také nádoby naplněné voňavou růžovou vodou.
- Text 57:
- Všechna tři sedátka byla pokryta jemnou látkou. Tak bylo veškeré jídlo obětováno Pánu Kṛṣṇovi a Pán je s velkým potěšením přijal.
- Text 58:
- Po obětování jídla se provádí bhoga-ārati. Advaita Prabhu požádal oba bratry, Pána Caitanyu Mahāprabhua a Nityānandu Prabhua, aby se na ārati přišli podívat. Oba Páni tedy šli se všemi ostatními přítomnými zhlédnout obřad ārati.
- Text 59:
- Poté, co bylo pro Božstva v chrámu provedeno ārati, byl Pán Kṛṣṇa uložen k odpočinku. Advaita Ācārya pak vyšel z chrámu, aby Pána Caitanyu Mahāprabhua o něco požádal.
- Text 60:
- Śrī Advaita Prabhu řekl: „Moji drazí Páni, prosím pojďte do této místnosti.“ Oba bratři, Caitanya Mahāprabhu a Nityānanda Prabhu, tedy šli přijmout prasādam.
- Text 61:
- Když se Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu a Nityānanda Prabhu odebrali přijmout prasādam, zavolali Mukundu a Haridāse, aby šli s Nimi. Mukunda a Haridāsa však se sepjatýma rukama promluvili.
- Text 62:
- Mukunda řekl, když ho volali: „Můj drahý Pane, mám ještě něco na práci. Přijmu prasādam později. Vy dva nyní ale prosím jděte do této místnosti.“
- Text 63:
- Haridāsa Ṭhākura řekl: „Já jsem nejhříšnější a nejnižší z lidí. Počkám raději venku a sním si později svou hrstku prasādam tam.“
- Text 64:
- Advaita Ācārya zavedl Pána Nityānandu Prabhua a Pána Caitanyu Mahāprabhua do místnosti, kde uviděli rozložené prasādam, což především Śrī Caitanyu Mahāprabhua velice potěšilo.
- Text 65:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu schválil všechny postupy použité při vaření a obětování jídla Kṛṣṇovi. Byl tak potěšený, že řekl: „Otevřeně prohlašuji, že život za životem budu na své hlavě držet lotosové nohy toho, kdo Kṛṣṇovi obětuje tak lahodná jídla.“
- Text 66:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu vstoupil do místnosti, viděl, že je jídlo rozděleno na tři části, a věděl, že vše je určeno pro Kṛṣṇu. Nevěděl však, co Advaita Ācārya zamýšlel.
- Text 67:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Posaďme se na tato tři místa a při
jměme prasādam.“
Advaita Ācārya ale řekl: „Já ho budu rozdávat.“
- Text 68:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu si myslel, že všechny tři porce jsou určeny k rozdávání, a tak požádal o další dva banánové listy a řekl: „Dáme si nepatrně zeleniny a rýže.“
- Text 69:
- Advaita Ācārya řekl: „Posaďte se na tato sedátka.“ Oba dva Je vzal za ruce a usadil.
- Text 70:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu prohlásil: „Nehodí se, aby sannyāsī jedl tolik rozmanitých jídel. Jak by potom mohl ovládat své smysly?“
- Text 71:
- Když se Śrī Caitanya Mahāprabhu zdráhal přijmout již připravené jídlo, Advaita Ācārya Mu řekl: „Přestaň se prosím ukrývat. Vím, kdo jsi, a znám také důvěrný význam Tvého přijetí sannyāsu.“
- Text 72:
- Advaita Ācārya tak Śrī Caitanyu Mahāprabhua požádal, aby jedl a zanechal hry se slovy. Pán na to odpověděl: „Tolik jídla opravdu nemohu sníst.“
- Text 73:
- Advaita Ācārya Pána požádal, aby prasādam jednoduše bez přetvářky přijal, a pokud by je nemohl všechno sníst, může nechat zbytek na listu.
- Text 74:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Tolik jídla nedokážu sníst a sannyāsī není povinen nechávat zbytky.“
- Text 75:
- Advaita Ācārya však poukázal na to, jak Caitanya Mahāprabhu jí v Džagannáth Purí. Pán Jagannātha a Śrī Caitanya Mahāprabhu jsou jedna a táž osoba. Advaita Ācārya tedy řekl, že v Džagannáth Purí jí Caitanya Mahāprabhu čtyřiapadesátkrát za den a pokaždé sní několik set nádob jídla.
- Text 76:
- Śrī Advaita Ācārya řekl: „Množství jídla, které snědí tři lidé, pro Tebe není ani jedno sousto. Ve srovnání s tím toto jídlo nevydá ani na pět Tvých soust.“
- Text 77:
- Advaita Ācārya pokračoval: „Je Mým velkým štěstím, že jsi právě přišel do Mého domu. Proto Tě prosím, nehraj si se slovy. Přestaň mluvit a začni jíst.“
- Text 78:
- Když to Advaita Ācārya dořekl, podal oběma Pánům vodu, aby si mohli umýt ruce. Ti se poté s úsměvem posadili a začali jíst prasādam.
- Text 79:
- Nityānanda Prabhu řekl: „Celé tři dny jsem držel půst a doufal jsem, že ho dnes přeruším.“
- Text 80:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu si myslel, že jídla bylo příliš, ale Nityānanda Prabhu to naopak nepovažoval ani za jedno sousto. Už tři dny držel půst a doufal, že ho v ten den přeruší. Řekl: „I když Mě Advaita Ācārya pozval k jídlu, dnes bude také půst. Taková troška jídla nenaplní ani polovinu Mého břicha.“
- Text 81:
- Advaita Ācārya odpověděl: „Pane, Ty jsi žebravý mnich navštěvující poutní místa. Někdy jíš ovoce nebo kořínky a někdy se prostě postíš.“
- Text 82:
- „Jsem chudý brāhmaṇa a Ty jsi přišel do Mého domu. Spokoj se tedy s tím malým množstvím jídla, které jsi dostal, a vzdej se prosím své chamtivosti.“
- Text 83:
- Pán Nityānanda Prabhu odpověděl: „Ať jsem kdokoliv, Ty jsi Mě pozval, a proto Mi musíš dát tolik jídla, kolik sním.“
- Text 84:
- Když Jeho Božská Milost Advaita Ācārya vyslechl Nityānandu Prabhua, využil příležitosti, která se nabízela díky Jeho žertovným slovům, a promluvil k Němu takto.
- Text 85:
- Advaita Ācārya řekl: „Jsi zavržený paramahaṁsa a stav odříkání jsi přijal jen proto, aby sis naplnil břicho. Je Mi jasné, že rád působíš nepříjemnosti brāhmaṇům.“
- Text 86:
- Advaita Ācārya řekl Nityānandovi Prabhuovi vyčítavě: „Ty dokážeš sníst deset až dvacet mān rýže. Já jsem chudý brāhmaṇa, kde tolik rýže vezmu?“
- Text 87:
- „Sněz, prosím Tě, co jsi dostal, i když je to pouhá hrstka rýže, a odejdi. Neukazuj, jaký jsi blázen, a nerozhazuj zbytky jídla okolo.“
- Text 88:
- Tak Nityānanda Prabhu a Pán Caitanya Mahāprabhu jedli a přitom žertovali s Advaitou Ācāryou. Śrī Caitanya Mahāprabhu snědl polovinu z každého zeleninového jídla, které Mu bylo nabídnuto, zbytek nechal a začal jíst další.
- Text 89:
- Jakmile byla polovina zeleniny v nádobě snědena, Advaita Ācārya ji znovu doplnil. Pán tak vždy snědl polovinu nějakého jídla a Advaita Ācārya je znovu a znovu doplňoval.
- Text 90:
- Když Advaita Ācārya doplnil zeleninu v nádobě, žádal Je, aby jedli víc, a Caitanya Mahāprabhu řekl: „Kolik toho ještě mohu sníst?“
- Text 91:
- Advaita Ācārya řekl: „Nenechávej prosím nic z toho, co už jsem Ti dal. Z toho, co Ti dávám nyní, můžeš jednu polovinu sníst a druhou nechat.“
- Text 92:
- Advaita Ācārya tak různými pokornými žádostmi přiměl Śrī Caitanyu Mahāprabhua a Pána Nityānandu, aby jedli. Caitanya Mahāprabhu tedy splnil všechny touhy Advaity Ācāryi.
- Text 93:
- Nityānanda Prabhu znovu zažertoval: „Moje břicho stále ještě není plné. Odnes si prosím to svoje jídlo, ani jsem se ho nedotkl.“
- Text 94:
- Potom vzal Nityānanda Prabhu hrst rýže a hodil ji před sebe na zem, jako kdyby se zlobil.
- Text 95:
- Dvě nebo čtyři zrnka odhozené rýže se dotkla těla Advaity Ācāryi, a ten začal s rýží stále přilepenou na těle různými způsoby tančit.
- Text 96:
- Advaita Ācārya se cítil očištěn rýží, která se dotkla Jeho těla, když po něm Paramahaṁsa Nityānanda hodil své zbytky, a proto se pustil do tance.
- Text 97:
- Advaita Ācārya žertem řekl: „Můj milý Nityānando, nyní sklízím odplatu za to, že jsem Tě pozval. Není známý Tvůj rod ani kasta a máš povahu blázna.“
- Text 98:
- „Ty zbytky jídla jsi po Mně hodil jenom proto, abys ze Mě udělal stejného šílence, jako jsi Ty sám. Nebál ses ani skutečnosti, že jsem brāhmaṇa.“
- Text 99:
- Nityānanda Prabhu odpověděl: „Toto jsou zbytky jídla Pána Kṛṣṇy. Jestliže je považuješ za obyčejné zbytky, dopouštíš se přestupku.“
- Text 100:
- Śrīla Nityānanda Prabhu pokračoval: „Pokud do svého domu pozveš alespoň sto sannyāsīch a všem jim dáš dosyta najíst, Tvůj přestupek bude odstraněn.“
- Text 101:
- Advaita Ācārya odpověděl: „Už nikdy žádného sannyāsīho do svého domu nepozvu, protože to byl právě sannyāsī, kdo zničil všechny Mé brāhmaṇské zásady, předepsané ve smṛti-śāstrāch.“
- Text 102:
- Advaita Ācārya potom pro oba Pány zařídil, aby si mohli umýt ruce a ústa. Potom Je zavedl k pěknému lůžku a uložil Je k odpočinku.
- Text 103:
- Aby měli oba Páni v ústech příjemnou chuť, nabídl jim Śrī Advaita Ācārya hřebíček a kardamom smíchaný s květy tulasī.
- Text 104:
- Śrī Advaita Ācārya pak potřel Jejich těla santálovou pastou a na hruď Jim dal voňavé květinové girlandy.
- Text 105:
- Když si Pán lehl na lůžko, Advaita Ācārya Mu chtěl masírovat nohy. Pán však váhal a promluvil k Němu.
- Text 106:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Advaito Ācāryo, přiměl jsi Mě, abych tu všelijak tančil. Nyní už toho nech a jdi s Mukundou a Haridāsem poobědvat.“
- Text 107:
- Advaita Ācārya pak s Mukundou a Haridāsem přijal prasādam a najedli se tolik, kolik si jen přáli.
- Text 108:
- Jakmile se lidé ze Šántipuru doslechli o přítomnosti Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, všichni hned přišli zhlédnout Jeho lotosové nohy.
- Text 109:
- Lidé byli blažení, a tak začali hlasitě volat svatá jména Pána: „Hari! Hari!“ Přitom žasli nad Pánovou krásou.
- Text 110:
- Viděli tělo Śrī Caitanyi Mahāprabhua s velmi světlou barvou pleti a Jeho jasnou záři, která překonávala svit slunce. Nad tím vším se skvěla krása šafránově zbarvených šatů, třpytících se na Jeho těle.
- Text 111:
- Lidé s velkou radostí přicházeli a odcházeli. Nikdo by nemohl spočítat, kolik lidí se tam do konce toho dne shromáždilo.
- Text 112:
- Jakmile nastal večer, Advaita Ācārya zahájil společné zpívání. Začal dokonce sám tančit a Pán se díval.
- Text 113:
- Když začal tančit Advaita Ācārya, Nityānanda Prabhu se pustil do tance za ním, a to samé učinil i šťastný Haridāsa Ṭhākura.
- Text 114:
- Advaita Ācārya řekl: „,Moji drazí přátelé, co k tomu mám říci? Dnes jsem získal nejvyšší transcendentální blaženost. Pán Kṛṣṇa je po mnoha dnech opět v Mém domě.̀“
- Text 115:
- Advaita Ācārya vedl saṅkīrtanovou skupinu a s velkou radostí zpíval tento verš. V extázi se u Něho projevovalo pocení, třesení, ježení chlupů, slzení a občas hřímání a řev.
- Text 116:
- Advaita Ācārya se při tanci občas zatočil dokola a uchopil lotosové nohy Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Potom k Němu takto promluvil.
- Text 117:
- Śrī Advaita Ācārya říkal: „Po mnoho dní jsi Mi díky svým klamům unikal. Nyní Tě ale mám doma a spoutaného si Tě tu nechám.“
- Text 118:
- Poté, co Advaita Ācārya takto promluvil, s velkou radostí té noci po celé tři hodiny zpíval a tančil společně s ostatními.
- Text 119:
- Když takto Advaita Ācārya tančil, Pán Caitanya pociťoval extatickou lásku ke Kṛṣṇovi a kvůli odloučení od Něho se vlny a plameny lásky zvětšovaly.
- Text 120:
- Najednou Śrī Caitanya Mahāprabhu, rozrušený extází, upadl na zem. Jakmile to Advaita Ācārya uviděl, ihned zastavil tanec.
- Text 121:
- Když Mukunda viděl tuto extázi Śrī Caitanyi Mahāprabhua, okamžitě pochopil Jeho pocity a začal zpívat mnoho veršů, které sílu Pánovy extáze ještě umocnily.
- Text 122:
- Advaita Ācārya Śrī Caitanyu Mahāprabhua zvedal, aby Mu pomohl tančit, ale jakmile Pán zaslechl verše zpívané Mukundou, nebylo možné Ho kvůli Jeho tělesným příznakům udržet.
- Text 123:
- Z očí Mu tekly slzy a třásl se po celém těle. Měl zježené chlupy, silně se potil a hlas se Mu zajíkal. Chvíli stál, někdy upadl a někdy naříkal.
- Text 124:
- Mukunda zpíval: „,Moje drahá přítelkyně! Co se Mi to nestalo! Moje tělo i mysl jsou obětí silného jedu lásky ke Kṛṣṇovi.̀“
- Text 125:
- „,Moje pocity jsou takové: Má mysl hoří ve dne v noci a nenacházím oddechu. Kdyby existovalo místo, kde bych mohla potkat Kṛṣṇu, okamžitě bych tam odletěla.̀“
- Text 126:
- Mukunda sice tento verš zpíval velice sladkým hlasem, ale jakmile ho Caitanya Mahāprabhu zaslechl, Jeho mysl se roztříštila na kusy.
- Text 127:
- Transcendentální extatické příznaky, jako jsou zklamání, zasmušilost, radost, neklid, pýcha a pokora, spolu všechny začaly v Pánovi bojovat jako vojáci.
- Text 128:
- Celé tělo Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua se pod náporem různých extatických příznaků začalo potácet. Následkem toho upadl na zem a téměř přestal dýchat.
- Text 129:
- Všichni oddaní měli obavy, když viděli, v jakém stavu se Pán nachází. Pán však najednou vstal a začal vydávat burácivé zvuky.
- Text 130:
- Pán se postavil a řekl: „Mluv dál! Mluv dál!“ Zaplavený radostí pak začal tančit. Nikdo tyto mocné vlny extáze nechápal.
- Text 131:
- Pán Nityānanda šel s Caitanyou Mahāprabhuem, aby dohlédl na to, že neupadne. Advaita Ācārya a Haridāsa Ṭhākura šli za Nimi a tančili.
- Text 132:
- Takto Pán tančil alespoň tři hodiny. Chvílemi bylo vidět příznaky extáze jako radost, zasmušilost a mnoho dalších vln extatické emocionální lásky.
- Text 133:
- Pán se předtím tři dny postil a po této době se vydatně najedl. Tančení a skákání do výšky Ho proto poněkud unavilo.
- Text 134:
- Jelikož byl plně pohroužený v lásce k Bohu, nebyl si své únavy vědom. Nityānanda Prabhu Jej však chytil a tak Jeho tanec ukončil.
- Text 135:
- I když byl Pán unavený, Nityānanda Prabhu Ho pevně držel. Advaita Ācārya tehdy přerušil zpívání a vykonáním různých služeb uložil Pána k odpočinku.
- Text 136:
- Deset dní po sobě pořádal Advaita Ācārya večerní hostiny a zpívání. Takto Pánu sloužil bez jakékoliv změny.
- Text 137:
- Ráno posadil Candraśekhara Śacīmātu do nosítek a s mnoha oddanými ji přinesli z jejího domu.
- Text 138:
- Přišli tam všichni lidé z města Nadie, včetně všech žen, chlapců a starců, čímž se dav rozrostl.
- Text 139:
- Ráno, po ukončení pravidelných povinností, když Pán zpíval Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, lidé doprovodili Śacīmātu do domu Advaity Ācāryi.
- Text 140:
- Jakmile se objevila matka Śacī, Caitanya Mahāprabhu před ní padl na zem jako tyč. Matka Śacī se rozplakala a posadila si Pána na klín.
- Text 141:
- Oba byli dojatí z toho, že se zase vidí. Matku Śacī velice rozrušilo, když spatřila Pánovu hlavu bez vlasů.
- Text 142:
- Z lásky začala hladit Pánovo tělo a občas Ho políbila na tváře. Snažila se na Něho pozorně dívat, ale oči měla zalité slzami, takže nic neviděla.
- Text 143:
- Śacīmātā pochopila, že Pán přijal stav odříkání, a s pláčem Mu řekla: „Můj milý Nimāii, nebuď krutý jako Tvůj starší bratr Viśvarūpa.“
- Text 144:
- Matka Śacī pokračovala: „Viśvarūpa už se mi po tom, co přijal sannyās, nikdy nepřišel ukázat. Jestli uděláš totéž, bude to jistě má smrt.“
- Text 145:
- Pán odpověděl: „Moje drahá matko, poslouchej Mě prosím. Toto tělo je tvoje, Mně nepatří nic.“
- Text 146:
- „Toto tělo jsi vychovala ty a z tebe také pochází. Tento dluh ti nemohu splatit ani za milión životů.“
- Text 147:
- „Ať už vědomě či nevědomě, přijal jsem tento stav odříkání, ale nikdy k tobě nebudu lhostejný.“
- Text 148:
- „Moje drahá matko, zůstanu tam, kde budeš chtít, a udělám cokoliv, co Mi nařídíš.“
- Text 149:
- Když to Pán dořekl, znovu a znovu se své matce klaněl. Matka Śacī byla spokojená a opakovaně si Ho brala na klín.
- Text 150:
- Advaita Ācārya potom vzal matku Śacī do domu. Pán byl okamžitě připravený setkat se se všemi oddanými.
- Text 151:
- Pán uvítal všechny oddané jednoho po druhém. Každému z nich se podíval do obličeje a pevně ho obejmul.
- Text 152:
- I když byli oddaní nešťastní z toho, že nevidí Pánovy vlasy, pohled na Jeho krásu jim přinášel velké štěstí.
- Text 153-155:
- Přišli tam Śrīvāsa, Rāmāi, Vidyānidhi, Gadādhara, Gaṅgādāsa, Vakreśvara, Murāri, Śuklāmbara, Buddhimanta Khāṅ, Nandana, Śrīdhara, Vijaya, Vāsudeva, Dāmodara, Mukunda, Sañjaya a všichni ostatní, kolik jich jen mohu vyjmenovat – vždyť tam byli všichni obyvatelé Navadvípu – a Pán je přivítal úsměvy a milostivými pohledy.
- Text 156:
- Každý zpíval svatá jména Hariho a tančil. Ze sídla Advaity Ācāryi se tak stalo Śrī Vaikuṇṭha Purī.
- Text 157:
- Lidé přišli navštívit Śrī Caitanyu Mahāprabhua z různých nedalekých vesnic a také z Navadvípu.
- Text 158:
- Každému, kdo za Pánem přišel z okolních vesnic, a zvláště z Navadvípu, poskytl Advaita Ācārya ubytování a veškeré potraviny na mnoho dní. O vše se náležitě postaral.
- Text 159:
- Zásoby Advaity Ācāryi byly naprosto nevyčerpatelné a nezničitelné. Kolik zboží a surovin spotřeboval, tolik se znovu objevilo.
- Text 160:
- Ode dne, kdy Śacīmātā přišla do domu Advaity Ācāryi, se ona ujala vaření a Śrī Caitanya Mahāprabhu jedl ve společnosti všech oddaných.
- Text 161:
- Každý, kdo přišel během dne, viděl Pána Caitanyu Mahāprabhua a přátelské chování Advaity Ācāryi. V noci zase byla příležitost vidět Pánovo tančení a slyšet Jeho zpěv.
- Text 162:
- Při kīrtanu Pán projevoval veškeré transcendentální příznaky. Navenek ztuhl, chvěl se, ježily se Mu chlupy na těle a selhával Mu hlas. Tekly Mu slzy a prožíval zničení.
- Text 163:
- Pán se každou chvíli zhroutil na zem, a když to viděla matka Śacī, rozplakala se.
- Text 164:
- Śrīmatī Śacīmātā si myslela, že se Nimāiovo tělo při pádu na zem rozlámalo, a tak volala „Běda!“ a naléhavě prosila Pána Viṣṇua.
- Text 165:
- „Můj drahý Pane, prosím Tě, dej mi toto požehnání jako výsledek veškeré služby, kterou jsem pro Tebe od dětství udělala.“
- Text 166:
- „Prosím Tě, aby Nimāi, kdykoliv upadne na zem, nepocítil žádnou bolest.“
- Text 167:
- Štěstí, strach, pokora a další tělesné příznaky úplně změnily matku Śacī, jež byla přemožena mateřskou láskou k Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi.
- Text 168:
- Jelikož Advaita Ācārya dával Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi milodary a jídlo, ostatní oddaní v čele se Śrīvāsem Ṭhākurem Mu také chtěli dát milodary a pozvat Ho na oběd.
- Text 169:
- Když matka Śacī slyšela návrhy ostatních oddaných Pána, řekla jim: „Kolikrát budu mít ještě možnost Nimāie vidět?“
- Text 170:
- Śacīmātā řekla: „Co se vás týče, vy se můžete s Nimāiem (Śrī Caitanyou Mahāprabhuem) setkat mnohokrát někde jinde, ale jakou šanci mám já? Budu muset zůstat doma, a sannyāsī se domů nikdy nevrací.“
- Text 171:
- Matka Śacī všechny oddané prosila, aby jí dali tento milodar: Dokud bude Śrī Caitanya Mahāprabhu v domě Advaity Ācāryi, bude Mu dávat jídlo pouze ona.
- Text 172:
- Když to oddaní uslyšeli, všichni se matce Śacī poklonili a řekli: „Souhlasíme se vším, co si matka Śacī přeje.“
- Text 173:
- Dychtivost Jeho matky Śrī Caitanyu Mahāprabhua trochu zneklidnila. Shromáždil proto všechny přítomné oddané a promluvil k nim.
- Text 174:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu jim všem řekl: „Snažil jsem se jít do Vrindávanu bez vašeho nařízení. Objevila se však nějaká překážka a musel jsem se vrátit.“
- Text 175:
- „Moji drazí přátelé, ačkoliv jsem náhle přijal tento stav odříkání, přesto vím, že k vám nikdy nebudu lhostejný.“
- Text 176:
- „Moji drazí přátelé, dokud setrvám projevený, nikdy se vás nevzdám. Ani své matky se nedokáži vzdát.“
- Text 177:
- „Sannyāsī nesmí po přijetí sannyāsu zůstat ve svém rodišti, obklopený svými příbuznými.“
- Text 178:
- „Zařiďte, abych vás nemusel opustit a zároveň aby Mě lidé nepomlouvali, že po přijetí sannyāsu zůstávám u svých příbuzných.“
- Text 179:
- Poté, co oddaní vyslechli slova Pána Caitanyi, v čele s Advaitou Ācāryou šli za matkou Śacī.
- Text 180:
- Jakmile jí přednesli vyjádření Pána Caitanyi, matka Śacī, která je matkou celého vesmíru, začala hovořit.
- Text 181:
- Śacīmātā řekla: „Budu nesmírně šťastná, pokud tady Nimāi (Śrī Caitanya Mahāprabhu) zůstane. Zároveň budu velice nešťastná, pokud Ho bude někdo pomlouvat.“
- Text 182:
- Matka Śacī řekla: „To je správná úvaha. Myslím si, že když Nimāi zůstane v Džagannáth Purí, nikoho z nás neopustí a zároveň může jako sannyāsī žít stranou. Tak budou splněny oba záměry.“
- Text 183:
- „Džagannáth Purí a Navadvíp jsou důvěrně spojená města, jako dvě místnosti v jednom domě, a tak lidé z Navadvípu často chodí do Džagannáth Purí a naopak. To mi umožní mít o Pánu Caitanyovi stále čerstvé zprávy.“
- Text 184:
- „Vy všichni oddaní budete moci chodit sem i tam a On může také někdy přijít, aby se tady vykoupal v Ganze.“
- Text 185:
- „Moje vlastní štěstí či neštěstí mě nezajímá. Chci jen, aby On byl šťastný. Jeho štěstí je ve skutečnosti mým štěstím.“
- Text 186:
- Jakmile oddaní slyšeli Śacīmātu, začali ji velebit. Ujistili ji, že její nařízení jsou jako nařízení Véd a nelze je neuposlechnout.
- Text 187:
- Všichni oddaní potom šli za Pánem Caitanyou a řekli Mu, jak Śacīmātā rozhodla. Pán z toho měl velikou radost.
- Text 188:
- Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu vzdal úctu všem oddaným z Navadvípu i dalších měst a promluvil k nim.
- Text 189:
- „Moji drazí přátelé, všichni jste Mými důvěrnými společníky. Nyní vás chci o něco požádat. Prosím, udělejte to pro Mě.“
- Text 190:
- Pán Caitanya Mahāprabhu je všechny požádal, aby se vrátili domů a začali společné zpívání svatého jména. Poprosil je také, aby uctívali Kṛṣṇu, zpívali Jeho svaté jméno a hovořili o Jeho svatých zábavách.
- Text 191:
- Poté, co Pán dal oddaným tyto pokyny, požádal je o svolení k cestě do Džagannáth Purí. Ujistil je, že občas přijde a setká se nimi.
- Text 192:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu tak všem oddaným vzdal patřičnou úctu a s milým úsměvem se s nimi rozloučil.
- Text 193:
- Jakmile Pán požádal všechny oddané, aby se vrátili domů, rozhodl se odejít do Džagannáth Purí. Haridāsa Ṭhākura tehdy začal naříkat a žalostně promluvil.
- Text 194:
- Haridāsa Ṭhākura řekl: „Ty jdeš do Džagannáth Purí a to je v pořádku. Kam ale půjdu já? Nemám sílu jít do Džagannáth Purí.“
- Text 195:
- „Protože jsem nejnižší z lidí, nebudu mít možnost Tě vidět. Jak budu moci udržovat svůj hříšný život?“
- Text 196:
- Pán Haridāsovi Ṭhākurovi odpověděl: „Zanech prosím své pokory. Když ji vidím, rozrušuje to Moji mysl.“
- Text 197:
- Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu Haridāse Ṭhākura ujistil, že Pánu Jagannāthovi přednese prosbu a že ho do Džagannáth Purí jistě vezme s sebou.
- Text 198:
- Advaita Ācārya potom s veškerou úctou Pána Caitanyu Mahāprabhua požádal, aby Mu projevil svou milost a zdržel se tam ještě dva nebo čtyři dny.
- Text 199:
- Caitanya Mahāprabhu nikdy žádnou prosbu Advaity Ācāryi neodmítl, a tak do Džagannáth Purí neodešel hned a zůstal v Jeho domě.
- Text 200:
- Rozhodnutí Pána Caitanyi přijal Advaita Ācārya, matka Śacī i všichni oddaní s nadšením. Advaita Ācārya slavil každý den pořádáním velké slavnosti.
- Text 201:
- Ve dne hovořili oddaní o tématech týkajících se Kṛṣṇy a v noci probíhal v domě Advaity Ācāryi velký festival společného zpívání.
- Text 202:
- Matka Śacī s velkou radostí vařila a Śrī Caitanya Mahāprabhu společně s ostatními oddanými blaženě přijímal prasādam.
- Text 203:
- Takto bylo veškeré bohatství Advaity Ācāryi – Jeho víra, oddanost, dům, majetek a vše ostatní – úspěšně použito při uctívání Pána Caitanyi Mahāprabhua.
- Text 204:
- Matka Śacī neustále viděla tvář svého syna a dávala Mu najíst, což zvětšovalo její štěstí, které bylo díky tomu úplné.
- Text 205:
- Takto se v domě Advaity Ācāryi sešli všichni oddaní a strávili spolu několik dní v radostné náladě.
- Text 206:
- Dalšího dne Pán Caitanya Mahāprabhu požádal všechny oddané, aby se vrátili do svých domovů.
- Text 207:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu je také požádal, aby ve svých domovech společně zpívali svaté jméno Pána, a ujistil je, že se s Ním opět setkají.
- Text 208:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu jim řekl: „Někdy vy přijdete do Džagannáth Purí a někdy přijdu Já sem, abych se vykoupal v Ganze.“
- Text 209-210:
- Śrī Advaita Ācārya poslal s Pánem jako doprovod čtyři osoby – Pána Nityānandu, Jagadānandu Paṇḍita, Dāmodara Paṇḍita a Mukundu Dattu. Śrī Caitanya Mahāprabhu uklidnil matku Śacīmātu a přednesl modlitby u jejích lotosových nohou.
- Text 211:
- Když bylo vše připraveno, Pán Caitanya Mahāprabhu svou matku uctivě obešel a vydal se na cestu do Džagannáth Purí. V domě Advaity Ācāryi propukl hlasitý nářek.
- Text 212:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu zůstal nedotčený. Rychle odešel a Advaita Ācārya šel s pláčem za Ním.
- Text 213:
- Když Śrī Caitanya Mahāprabhu ušel jistou vzdálenost, pronesl se sepjatýma rukama k Advaitovi Ācāryovi následující sladká slova.
- Text 214:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu pravil: „Uklidni prosím všechny oddané a Mou matku. Budeš-li rozrušený i Ty, nikdo z nich nedokáže zůstat naživu.“
- Text 215:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu potom Advaitu Ācāryu obejmul a nedovolil Mu jít dál. Sám pak bez úzkosti pokračoval do Džagannáth Purí.
- Text 216:
- Pán šel se svými čtyřmi průvodci podél břehu Gangy cestou do Čhatrabhógy vstříc Níládri, Džagannáth Purí.
- Text 217:
- Pánovu cestu do Džagannáth Purí obšírně popsal Vṛndāvana dāsa Ṭhākura ve své knize Caitanya-maṅgala (Caitanya-bhāgavata).
- Text 218:
- Ten, kdo slyší o Pánových činnostech v domě Advaity Ācāryi, jistě velmi brzy získá bohatství lásky ke Kṛṣṇovi.
- Text 219:
- Já, Kṛṣṇadāsa, vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu po vzoru Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.