Expanze Pána Nityānandy

Nikdo by neměl psát knihy nebo pojednání o transcendentálních tématech s vidinou hmotného jména, slávy nebo zisku. Transcendentální literatura musí být sepisována pod vedením vyšší autority, protože není určena pro hmotné účely. Pokud se někdo snaží psát pod dohledem vyšší autority, očistí se. Účelem všech činností spojených s vědomím Kṛṣṇy by mělo být vlastní očištění (āpanā śohite), a ne hmotný zisk.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura ve své Anubhāṣyi píše: „Vīrabhadra Gosāñi byl synem Śrīly Nityānandy Prabhua a žákem Jāhnavy devī. Jeho skutečnou matkou byla Vasudhā. V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (67) je popsán jako inkarnace Kṣīrodakaśāyī Viṣṇua. Vīrabhadra Gosāñi se proto neliší od Śrī Kṛṣṇy Caitanyi Mahāprabhua. Ve vesnici Džhámatapuru v okrese Huglí měl Vīrabhadra Gosāñi žáka jménem Yadunāthācārya, a ten měl dvě dcery. Jeho vlastní dcera se jmenovala Śrīmatī a druhá, nevlastní, Nārāyaṇī. Obě se provdaly a je o nich zmínka v Bhakti-ratnākaře (třinácté vlně). Vīrabhadra Gosāñi měl tři žáky, kteří prosluli jako Jeho synové: Gopījana-vallabhu, Rāmakṛṣṇu a Rāmacandru. Nejmladší Rāmacandra patřil k dynastii Śāṇḍilya a jeho příjmení bylo Vaṭavyāla. Svoji rodinu založil ve vesnici Khadadaha a její členové jsou známí jako gosvāmī z Khadadahy. Nejstarší žák, Gopījana-vallabha, byl obyvatelem vesnice známé jako Lata, ležící nedaleko železniční zastávky Mánakar v okrese Bardván. Druhý Rāmakṛṣṇa žil nedaleko Máldahu, ve vesnici Gajéšpuru.“ Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura také poznamenává, že tito tři žáci náleželi k různým gotrām neboli rodům, měli různá příjmení a žili na různých místech, a proto je není možné považovat za skutečné syny Vīrabhadry Gosāñiho. Rāmacandra měl čtyři syny, z nichž nejstarší byl Rādhāmādhava, jehož třetí syn se jmenoval Yādavendra. Yādavendrův syn byl Nandakiśora, jeho syn byl Nidhikṛṣṇa, jeho syn byl Caitanya-cāṇḍa, jeho syn byl Kṛṣṇamohana, jeho syn byl Jaganmohana, jeho syn byl Vrajanātha a jeho syn byl Śyāmalāla Gosvāmī. Toto je rodokmen potomků či následovníků Vīrabhadry Gosāñiho uvedený Bhaktisiddhāntou Sarasvatīm Ṭhākurem.

Śrī Rāmadāsa, později známý jako Abhirāma Ṭhākura, byl jedním z dvanácti pasáčků (gopālů), přátel Śrī Nityānandy Prabhua. Gaura-gaṇoddeśa-dīpikā (126) uvádí, že Śrī Rāmadāsa byl původně Śrīdāmā. Popis Śrīly Abhirāmy Ṭhākura je obsažen v Bhakti-ratnākaře (čtvrté vlně). Na pokyn Śrī Nityānandy Prabhua se Abhirāma Ṭhākura stal velkým ācāryou a kazatelem Caitanyova učení o oddané službě. Byl velmi vlivnou osobností a neoddaní se ho velice obávali. Jelikož byl zmocněn Śrī Nityānandou Prabhuem, prožíval neustálou extázi a byl nesmírně milostivý ke všem pokleslým duším. Říká se, že když se poklonil před jiným kamenem než śālagrāma-śilou, kámen okamžitě pukl.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura ve své Anubhāṣyi dále píše: „Asi šestnáct kilometrů na jihozápad od železniční stanice Čámpádánga na úzkorozchodné trati z kolkatského nádraží Háora do Ámty, vesnice v okrese Huglí, se nachází malé město s názvem Khánákúla-krišnanagar a v něm stojí chrám, kde prováděl uctívání Abhirāma Ṭhākura. Během období dešťů, když je tato oblast zatopena vodou, tam musí lidé cestovat jinou tratí, které se nyní říká Jihovýchodní dráha. Na této trati leží stanice Kolághát, a odtud se musí jet parníkem do Ráníčaku. Dvanáct kilometrů severně od Ráníčaku leží Khánákula. Chrám, ve kterém Abhirāma Ṭhākura uctíval, se nachází v Krišnanagaru, který je nedaleko kūly (břehu) Khány (řeky Dvárakéšvary), a proto je toto místo známé jako Khánákúla-krišnanagar. Před chrámem stojí strom bakula. Toto místo je známé jako Siddha-bakul-kuňdž. Říká se, že když tam Abhirāma Ṭhākura přišel, posadil se pod tento strom. V Khánákúla-krišnanagaru se každý rok v měsíci Caitra (březen-duben) na Kṛṣṇa-saptamī, sedmý den ubývajícího měsíce, koná velká pouť. Na tuto slavnost se schází mnoho stovek a tisíců lidí. Chrám, ve kterém Abhirāma Ṭhākura uctíval, má dlouhou historii. Božstvo v chrámu je známé jako Gopīnātha. Okolo chrámu žije mnoho rodin sevaitů. Říká se, že Abhirāma Ṭhākura měl bič a každý, koho se jím dotkl, se okamžitě stal pokročilým oddaným Kṛṣṇy. Mezi mnoha jeho žáky byl nejznámější a nejdražší Śrīmān Śrīnivāsa Ācārya, ale není jisté, zda byl jeho zasvěceným žákem.“

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura ve své Anubhāṣyi píše: „Nedaleko železniční stanice Agradvíp a místa Pátuli v okrese Bardván leží místo s názvem Dánihát, kde dodnes přebývá Božstvo Śrī Gopīnāthajīho. Toto Božstvo přijalo Govindu Ghoṣe za svého otce. Dokonce i dnes provádí toto Božstvo ve výročí úmrtí Govindy Ghoṣe obřad śrāddha. Chrám spravuje královská rodina (rāja-vaṁśa) z Krišnanagaru, jejíž členové jsou potomky Rāje Kṛṣṇacandry. Každý rok v měsíci Vaiśākha, když probíhá obřad bāradola, se toto Božstvo Gopīnātha přemístí do Krišnanagaru. Obřad se provádí s jedenácti dalšími Božstvy a potom je Śrī Gopīnāthajī odnesen zpět do chrámu v Agradvípu.“

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura ve své Anubhāṣyi píše: „Murāri Caitanya dāsa se narodil ve vesnici Sar-vrindávan-puru, která leží asi tři kilometry od železniční stanice Galaší na bardvánské trati. Když Murāri Caitanya dāsa přišel do Navadvípu, usadil se ve vesnici Modadrum neboli Mámagáčhi-grám. Tehdy začal být známý jako Śārṅga nebo Sāraṅga Murāri Caitanya dāsa. Potomkové jeho rodiny stále sídlí v Sarer Pádu. V páté kapitole Antya-khaṇḍy Caitanya-bhāgavaty najdeme následující výrok: ,Murāri Caitanya dāsa neprojevoval hmotné tělesné rysy, protože byl zcela duchovní. Někdy se honil za tygry v džungli a hrál si s nimi jako s kočkami a psy. Klidně plácl tygra po tváři nebo si vzal na klín jedovatého hada. O své vnější tělo neměl vůbec strach a úplně na ně zapomínal. Dokázal strávit celý den zpíváním Hare Kṛṣṇa mahā-mantry nebo mluvením o Pánu Caitanyovi a Nityānandovi. Někdy zůstal dva až tři dny ponořen ve vodě, aniž by cítil nějaké tělesné potíže. Tak se choval téměř jako kámen nebo dřevo, ale vždy používal svou energii na zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry. Nikdo nemůže popsat jeho výjimečné vlastnosti, ale je známo, že kdekoliv Murāri Caitanya dāsa prošel, tam byl každý osvícen vědomím Kṛṣṇy jednoduše díky atmosféře, kterou vytvořil.̀“

Jāhnavā-mātā se také objevuje na seznamu následovníků Pána Nityānandy. V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (66) je popsána jako Anaṅga-mañjarī z Vrindávanu. Všichni oddaní, kteří jsou následovníky Jāhnavā-māty, patří do seznamu oddaných Śrī Nityānandy Prabhua.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura ve své Anubhāṣyi uvádí: „V Caitanya-bhāgavatě, páté kapitole Antya-khaṇḍy, je řečeno, že Sundarānanda byl oceánem lásky k Bohu a nejpřednějším společníkem Śrī Nityānandy Prabhua. V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (127) se o něm píše, že byl v kṛṣṇa-līle Sudāmou. Byl tedy jedním z dvanácti pasáčků, kteří přišli s Pánem Balarāmou, když se zjevil jako Śrī Nityānanda Prabhu. Posvátné místo, na kterém Sundarānanda žil, se nachází ve vesnici Mahéšpuru, asi dvacet dva a půl kilometru východně od železniční zastávky Mádžadija na Východní trati z Kolkaty do Bardvánu. Toto místo patří do okresu Džašohar (který dnes leží v Bangladéši). Z historických pozůstatků v této vesnici zbyl jen starý Sundarānandův dům. Na kraji vesnice žije nějaký bāula (pseudovaiṣṇava) a všechny budovy, chrámy i dům, vypadají jako nově postavené. V Mahéšpuru jsou Božstva Śrī Rādhāvallabhy a Śrī Śrī Rādhāramaṇa. Nedaleko chrámu teče říčka Vétravatí.

Sundarānanda Prabhu byl naiṣṭhika-brahmacārī a za celý život se neoženil. Neměl proto jiné přímé potomky než svoje žáky, ale potomkové jeho rodiny stále žijí ve vesnici Mangaladihi v okrese Bírbhúm. Ve stejné vesnici je chrám s Božstvem Balarāmy, které je pravidelně uctíváno. Původní Božstvo z Mahéšpuru, Rādhāvallabhu, odnesli saidābādští Gosvāmī z Bérhampuru, a od té doby, co byla instalována současná Božstva, stará se o Jejich uctívání jedna rodina zamindarů z Mahéšpuru. Za úplňku v měsíci Māgha (leden-únor) se pravidelně oslavuje výročí Sundarānandova odchodu, kdy se sejdou lidé ze sousedních oblastí, aby tento svátek společně oslavili.“

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura ve své Anubhāṣyi píše: „V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (128) je Kamalākara Pippalāi popsán jako třetí gopāla. Jeho původní jméno bylo Mahābala. Byl tím, kdo instaloval Jagannāthovo Božstvo v Máhéši ve Šrírámpuru. Tato vesnice Máhéš leží asi čtyři kilometry od železniční stanice Šrírámpur. Rodokmen rodiny Kamalākary Pippalāie je následující: Kamalākara Pippalāi měl syna jménem Caturbhuja, který měl dva syny, Nārāyaṇa a Jagannātha. Nārāyaṇa měl syna Jagadānandu a jeho syn se jmenoval Rājīvalocana. V Rājīvalocanově době byl nedostatek prostředků pro uctívání Jagannāthova Božstva a podle toho, co se říká, v bengálském roce 1060 (1653 n.l.) věnoval naváb z Dháky jménem Šáh Sujā pro tyto účely 1 185 bighů půdy (okolo 158 ha). A jelikož tyto pozemky patřily Jagannāthovi, byla vesnice, kolem níž ležely, pojmenována Džagannáth-pur. Říká se, že když Kamalākara Pippalāi odešel z domu, jeho mladší bratr Nidhipati Pippalāi ho hledal a časem ho našel ve vesnici Máhéš. Nidhipati Pippalāi se ze všech sil snažil přivést staršího bratra domů, ale marně. Proto se Nidhipati Pippalāi spolu se všemi rodinnými členy přestěhoval do Máhéše. Členové jeho rodiny v blízkosti Máhéše dodnes žijí. Jsou to brāhmaṇové a jejich příjmení je Adhikārī.

Toto je historie chrámu v Máhéši: Oddaný jménem Dhruvānanda šel kdysi navštívit Pána Jagannātha, Balarāmu a Subhadru v Džagannáth Purí, protože chtěl Jagannāthajīmu obětovat jídlo, které sám uvařil. Taková byla jeho touha, a tak se mu jedné noci ve snu zjevil Jagannāthajī a požádal ho, aby šel do Máhéše na břehu Gangy a začal Jej tam v chrámu uctívat. Dhruvānanda se tedy vydal do Máhéše a tam v Ganze uviděl plavat tři Božstva – Jagannātha, Balarāmu a Subhadru. Vytáhl je z vody, instaloval je v malé chýši a s velkou radostí Pána Jagannātha uctíval. Když zestárl, dělal si starosti, jak předá zodpovědnost za uctívání někomu spolehlivému, a ve snu dostal od Pána Jagannātha svolení předat uctívání člověku, kterého potká druhý den ráno. Druhého rána potkal Kamalākaru Pippalāie, který byl původně obyvatelem vesnice Khálidžuli v lesnaté oblasti Bengálska zvané Sundaravan a byl to čistý vaiṣṇava, velký oddaný Pána Jagannātha, a tak mu okamžitě předal starost o uctívání. Tak se stal Kamalākara Pippalāi knězem Pána Jagannātha a členové jeho rodiny jsou od té doby označováni jako Adhikārī, což znamená ,ten, kdo je zmocněn uctívat Pánà. Tito Adhikārī náleží ke ctěné brāhmaṇské rodině. Příjmením Pippalāi se označuje pět druhů brāhmaṇů vyšší třídy.“

V Bhakti-ratnākaře (dvanácté vlně) je řečeno, že několik kilometrů od Navadvípu leží místo zvané Šáligrám, kde bydlel Sūryadāsa Sarakhela. Byl zaměstnán jako tajemník v tehdejší muslimské vládě, a tak nashromáždil velké bohatství. Sūryadāsa měl čtyři bratry, a ti všichni byli čistí vaiṣṇavové. Vasudhā a Jāhnavā byly dvě dcery Sūryadāse Sarakhela.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura ve své Anubhāṣyi píše: „Říká se, že Gaurīdāsa Paṇḍita měl stálého mecenáše v králi Kṛṣṇadāsovi, synovi Harihoḍy. Gaurīdāsa Paṇḍita žil ve vesnici Šáligrámu, která je vzdálena několik kilometrů od železniční zastávky Mudágáčha, a později se přestěhoval do Ambika-kálny. V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (128) je řečeno, že byl původně Subala, jeden z pasáčků, přátel Kṛṣṇy a Balarāmy ve Vrindávanu. Gaurīdāsa Paṇḍita byl mladší bratr Sūryadāse Sarakhela a se svolením staršího bratra přemístil svůj domov na břeh Gangy, do města zvaného Ambika-kálna. Toto jsou jména některých potomků Gaurīdāse Paṇḍita: (1) Śrī Nṛsiṁha-caitanya, (2) Kṛṣṇadāsa, (3) Viṣṇudāsa, (4) Baḍa Balarāma dāsa, (5) Govinda, (6) Raghunātha, (7) Baḍu Gaṅgādāsa, (8) Āuliyā Gāṅgārāma, (9) Yādavācārya, (10) Hṛdaya-caitanya, (11) Cānda Hāladāra, (12) Maheśa Paṇḍita, (13) Mukuṭa Rāya, (14) Bhātuyā Gaṅgārāma, (15) Āuliyā Caitanya, (16) Kāliyā Kṛṣṇadāsa, (17) Pātuyā Gopāla, (18) Baḍa Jagannātha, (19) Nityānanda, (20) Bhāvi, (21) Jagadīśa, (22) Rāiyā Kṛṣṇadāsa a (22 a půl) Annapūrṇā. Nejstarší syn Gaurīdāse Paṇḍita byl známý jako velký Balarāma a nejmladší jako Raghunātha. Jeho syny byli Maheśa Paṇḍita a Govinda. Dcera Gaurīdāse Paṇḍita se jmenovala Annapūrṇā.

Vesnice Ambika-kálna, která leží na druhém břehu Gangy naproti Šántipuru, je vzdálená asi tři a půl kilometru na východ od železniční stanice Kálna-korta na Východní dráze. V Ambika-kálně se nachází chrám, který postavil zamindar z Bardvánu. Před chrámem roste velký tamarind a říká se, že pod ním se Gaurīdāsa Paṇḍita setkal s Pánem Caitanyou Mahāprabhuem. Místu, kde stojí chrám, se říká Ambika, a jelikož je to v kraji Kálna, vesnice je známá jako Ambika-kálna. Říká se, že v tomto chrámu dodnes existuje vlastnoruční opis Bhagavad-gīty od Śrī Caitanyi Mahāprabhua.“

Paṇḍita Purandara potkal Śrī Nityānandu Prabhua ve vesnici Khadadaha. Když Nityānanda Prabhu tuto vesnici navštívil, tančil velice neobvyklým způsobem, což Purandaru Paṇḍita zcela uchvátilo. Paṇḍita byl v koruně stromu, a když uviděl Nityānandu tancovat, seskočil na zem a prohlásil se za Aṅgadu, jednoho z oddaných v Hanumānově táboře během zábav Pána Rāmacandry.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura ve své Anubhāṣyi píše: „Caitanya-bhāgavata uvádí, že Parameśvara dāsa, známý také jako Parameśvarī dāsa, byl životem Śrī Nityānandy Prabhua. Tělo Parameśvary dāse bylo místem zábav Pána Nityānandy. Parameśvara dāsa žil nějaký čas ve vesnici Khadadaha a byl neustále naplněný extází pasáčka. Původně byl Arjuna, přítel Kṛṣṇy a Balarāmy. Byl pátým z dvanácti gopālů. Doprovázel Jāhnavā-devī, když pořádala festival v Kheturi. V Bhakti-ratnākaře se píše, že na pokyn Śrīmatī Jāhnavā-māty instaloval v chrámu v Átapuru v okrese Huglí Božstva Rādhā-Gopīnātha. Železniční stanice Átapur se nachází na úzkorozchodné trati mezi nádražím Háora a Ámtou. Další chrám, který v Átapuru postavila rodina Mitrů, je známý jako chrám Rādhā-Govindy. Před chrámem stojí na velice přitažlivém místě mezi dvěma bakulovými a jedním kadambovým stromem hrobka Parameśvarī Ṭhākura a nad ní je umístěn oltář s keříkem tulasī. Říká se, že na tomto kadambovém stromě vykvete každý rok pouze jeden květ a je obětován Božstvu.

Parameśvarī Ṭhākura údajně náležel k rodině vaidyů. V chrámu nyní provádí uctívání potomek jeho bratra. Někteří z členů jejich rodiny stále bydlí v okrese Huglí nedaleko pošty v Čandítale. Potomkové Parameśvarīho Ṭhākura měli mnoho žáků z brāhmaṇských rodin, ale jak se postupem času tito potomkové stávali více a více lékaři, přestali se lidé z brāhmaṇských rodin stávat jejich žáky. Rodinné tituly Parameśvarīho potomků jsou Adhikārī a Gupta. Členové jeho rodiny naneštěstí neuctívají Božstvo přímo, ale zaměstnávají placené brāhmaṇy. V chrámu přebývají společně na jednom trůnu Baladeva a Śrī Śrī Rādhā-Gopīnātha. Vypadá to, že Božstvo Baladevy bylo instalováno později, protože z hlediska transcendentální nálady nemohou být Baladeva, Kṛṣṇa a Rādhā na jednom trůnu. O úplňku v měsíci Vaiśākha (duben-květen) se v tomto chrámu slaví svátek odchodu Parameśvarīho Ṭhākura.“

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura ve své Anubhāṣyi píše: „Popisy Jagadīśe Paṇḍita najdeme v šesté kapitole Ādi-khaṇḍy Caitanya-bhāgavaty a ve čtrnácté kapitole Ādi-līly Caitanya-caritāmṛty. Náležel do vesnice Džašadá-grámu v okrese Nadia nedaleko železniční stanice Čákdaha. Jeho otec, syn Bhaṭṭy Nārāyaṇa, se jmenoval Kamalākṣa. Oba jeho rodiče byli velcí oddaní Pána Viṣṇua a po jejich smrti Jagadīśa opustil spolu se ženou Duḥkhinī a bratrem Maheśem svoje rodiště a přišel do Šrí Májápuru, aby mohl žít ve společnosti Jagannātha Miśry a dalších vaiṣṇavů. Pán Caitanya Jagadīśe požádal, aby šel do Džagannáth Purí a šířil tam hari-nāma-saṅkīrtanové hnutí. Když se vrátil z Džagannáth Purí, na příkaz Pána Jagannātha instaloval ve vesnici Džašadá-grámu Jagannāthova Božstva. Říká se, že Jagadīśa Paṇḍita přinesl těžké Božstvo Jagannātha do Džašadá-grámu tak, že Je přivázal k tyči a přinesl do vesnice. Kněží z tohoto chrámu dodnes ukazují tyč, kterou Jagadīśa Paṇḍita k přenosu Jagannāthova Božstva použil.“

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura ve své Anubhāṣyi píše: „Paṇḍita Dhanañjaya žil v Katoji ve vesnici Šítal. Byl jedním z dvanácti gopālů. Podle Gaura-gaṇoddeśa-dīpiky (127) se původně jmenoval Vasudāma. Šítal-grám se nachází nedaleko policejní stanice Mangalkot a poštovního úřadu Kaičar v okrese Bardván. Na úzkorozchodné dráze z Bardvánu do Katoji leží asi patnáct kilometrů od Katoji železniční stanice Kaičar. Musíme jít necelé dva kilometry na severovýchod od této stanice, abychom došli do Šítalu. Tamním chrámem byl domek s doškovou střechou a hliněnými stěnami. Před nějakým časem tam Mallikové, zamindarové z Bádžáravanu Kábáší, postavili velký dům, který měl sloužit jako chrám, ale posledních šedesát pět let je chrám v troskách a opuštěný. Základy starého chrámu jsou stále vidět. Poblíž chrámu stojí sloup s tulasī a každý rok během měsíce Kārtiku (říjen-listopad) se zde slaví den Dhanañjayova odchodu. Říká se, že Paṇḍita Dhanañjaya byl nějakou dobu členem saṅkīrtanové skupiny vedené Śrī Caitanyou Mahāprabhuem a potom odešel do Vrindávanu. Předtím žil nějaký čas ve vesnici Sánčadápánčada, která se nachází asi deset kilometrů na jih od železniční stanice Memárí. Někdy je tato vesnice označována také jako ,Dhanañjayovo sídlò (Dhanaňdžajér Pát). Po nějaké době přenechal zodpovědnost za uctívání jednomu svému žákovi a odešel zpátky do Vrindávanu. Když se vrátil z Vrindávanu do Šítal-grámu, instaloval v chrámu Božstvo Gaurasundara. Potomkové Paṇḍita Dhanañjayi stále v Šítal-grámu žijí a dohlížejí na chrámové uctívání.“

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura ve své Anubhāṣyi píše: „Vesnice Maheśe Paṇḍita se jmenuje Pálapáda a nachází se v okrese Nadia, v lese ležícím asi dva kilometry na jih od železniční stanice Čákdaha. Nedaleko teče Ganga. Říká se, že Maheśa Paṇḍita původně žil na východní straně Džirátu ve vesnici Masipuru či Džašípuru, a když byl Masipur pohlcen proudem Gangy, byla tamní Božstva přenesena do Pálapády, která leží mezi různými vesnicemi, jako je Beledánga, Berigrám, Sukhaságar, Čándude, Manasápota a další. (V této oblasti, které se říká Páňčnagar Pargana, se nachází asi čtrnáct vesnic.) Existuje také zmínka o tom, že se Maheśa Paṇḍita zúčastnil festivalu, který Śrī Nityānanda Prabhu pořádal v Pániháti. Narottama dāsa Ṭhākura se tohoto festivalu také zúčastnil a Maheṣa Paṇḍita se tam s ním setkal. V chrámu Maheśe Paṇḍita sídlí Božstva Gaura- Nityānandy, Śrī Gopīnātha, Śrī Madana-mohana, Rādhā-Govindy a také śālagrāma-śilā.

V Caitanya-bhāgavatě se píše, že Puruṣottama Paṇḍita se narodil v Navadvípu a byl velkým oddaným Pána Nityānandy Prabhua. Jako jeden z dvanácti gopālů se dříve jmenoval Stokakṛṣṇa.

V první kapitole Madhya-khaṇḍy Caitanya-bhāgavaty se říká, že ctihodný Ratnagarbha Ācārya byl přítelem otce Śrī Caitanyi Mahāprabhua a bydleli ve stejné vesnici. Ratnagarbha Ācārya měl tři syny – Kṛṣṇānandu, Jīvu a Yadunātha Kavicandru.

Slovo rāḍhe v tomto verši se vztahuje k Rádhadéši, části Bengálska, kterou neprotéká Ganga.

V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (132) je řečeno, že Kālā Kṛṣṇadāsa, známý také jako Kāliyā Kṛṣṇadāsa, byl původně gopa (pasáček) jménem Lavaṅga, jeden z dvanácti pasáčků.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura ve své Anubhāṣyi dále píše: „Kāliyā Kṛṣṇadāsa sídlil ve vesnici Ákáihát v okrese Bardván, v policejním a poštovním okrsku Katoja (Katwa), ležící na cestě do Navadvípu. Abychom se dostali do Ákáihátu, musíme jet z přestupní stanice Bendel do stanice Katoja a potom jít více než tři kilometry pěšky, nebo lze vystoupit ve stanici Dánihát a odtud jít necelé dva kilometry. Ákáihát je malá vesnička. V měsíci Caitra, v den Vāruṇī, se tam slaví svátek na památku dne odchodu Kāly Kṛṣṇadāse.“

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura ve své Anubhāṣyi píše: „Sadāśiva Kavirāja a Nāgara Puruṣottama, otec a syn, jsou v Caitanya-bhāgavatě popsáni jako mahā-bhāgyavān neboli nesmírně požehnaní. Patřili ke kastě vaidyů, lékařů. Verš 156 Gaura-gaṇoddeśa-dīpiky říká, že Candrāvalī, Kṛṣṇova velice drahá gopī, se později narodila jako Sadāśiva Kavirāja. Ve verších 194 a 200 je řečeno, že Kaṁsāri Sena, otec Sadāśivy Kavirāje, byl původně v Kṛṣṇových zábavách gopī Ratnāvalī. Všichni rodinní příslušníci Sadāśivy Kavirāje byli velcí oddaní Pána Caitanyi Mahāprabhua. Puruṣottama dāsa Ṭhākura žil nějakou dobu v Sukhaságaru, nedaleko železničních stanic Čákdaha a Šimuráli. Všechna Božstva instalovaná Puruṣottamou Ṭhākurem přebývala původně v Beledánga-grámu, ale když byl tamní chrám zničen, byla přenesena do Sukhaságaru. Když i tento chrám pohltila Ganga, byla Božstva společně s Božstvem Jāhnava-māty přemístěna do Sáhebadánga Bedigrámu. Protože však i toto místo zaniklo, jsou dnes všechna Božstva umístěna ve vesnici zvané Čándude-grám, jež leží necelé dva kilometry od Pálapády, o které byla zmínka dříve.“

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura ve své Anubhāṣyi uvádí: „Abychom se dostali do vesnice Kānua Ṭhākura, musíme jet lodí z Džhikargáčha-ghátu k řece Kapotákša. Jinak lze jít také z Džhikargáčha-ghátu asi čtyři kilometry do Bódhakhány, kde Kānu Ṭhākura žil. Sadāśivův syn byl Puruṣottama Ṭhākura a jeho synem byl Kānu Ṭhākura. Jeho potomkové ho znají jako Nāgara Puruṣottamu. V kṛṣṇa-līle je to pasáček Dāma. Říká se, že jeho matka Jāhnavā zemřela hned po porodu. Když mu bylo dvanáct dní, vzal si ho Śrī Nityānanda Prabhu do svého domu do Khadadahy. Bylo zjištěno, že se Kānu Ṭhākura narodil někdy v bengálském roce 942 (1535 n.l.), prý v den Ratha-yātry. Protože byl již od narození velkým oddaným Pána Kṛṣṇy, dal mu Śrī Nityānanda Prabhu jméno Śiśu Kṛṣṇadāsa. V pěti letech šel s Jāhnavā-mātou do Vrindávanu, a když Gosvāmī viděli extatické příznaky Kānua Ṭhākura, dali mu jméno Kānāi Ṭhākura.

Rodina Kānua Ṭhākura má Božstvo Rādhā-Kṛṣṇy známé jako Prāṇavallabha. Říká se, že jeho rodina toto Božstvo uctívala již dlouho předtím, než se zjevil Pán Caitanya Mahāprabhu. Během maháráštrijského nájezdu na Bengálsko byla rodina Kānua Ṭhākura rozprášena, ale potom se jeden z členů této rodiny, Harikṛṣṇa Gosvāmī, vrátil do jejich původního domova Bódhakhány a znovu instaloval Božstvo Prāṇavallabhy, které potomkové rodiny dodnes uctívají. Kānu Ṭhākura se zúčastnil kheturské utsavy, kde byli také Jāhnavā-devī a Vīrabhadra Gosvāmī. Mādhavācārya, jeden z členů rodiny Kānua Ṭhākura, se oženil s dcerou Śrī Nityānandy Prabhua, která se jmenovala Gaṅgādevī. Jak Puruṣottama Ṭhākura, tak Kānu Ṭhākura měli mnoho žáků z brāhmaṇských rodin. Většina potomků žáků Kānua Ṭhākura nyní sídlí v obci Gadabéta u řeky Šilávatí v okrese Médinípur.“

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura ve své Anubhāṣyi píše: „Gaura-gaṇoddeśa-dīpikā (129) uvádí, že Uddhāraṇa Datta Ṭhākura původně byl vrindávanský pasáček Subāhu. Uddhāraṇa Datta Ṭhākura, dříve známý také jako Śrī Uddhāraṇa Datta, bydlel v Saptagrámu na břehu řeky Sarasvatí, nedaleko železniční stanice Trišabigha v okrese Huglí. V době Uddhāraṇy Ṭhākura byl Saptagrám velké město, ke kterému patřilo mnoho dalších vesnic, jako je Vásudév-pur, Bánšbedija, Krišnapur, Nitjánanda-pur, Šivpur, Šankhanagar a Saptagrám.“

Kolkata se za britské nadvlády rozvíjela díky vlivné komunitě obchodníků a zvláště komunitě suvarṇa-vaṇiků, kteří přišli ze Saptagrámu podnikat a zabydleli se po celé Kolkatě. Byli známí jako saptagrámská obchodnická komunita z Kolkaty a většina z nich náležela k rodinám Malliků nebo Silů. K této komunitě patřila více než polovina Kolkaty, stejně jako Śrīla Uddhāraṇa Ṭhākura. Rodina našeho otce také pochází z tohoto okresu a náležela ke stejné komunitě. Kolkatští Mallikové se dělí do dvou rodin, Sil a De. Všichni Mallikové rodiny De původně patřili ke stejné rodině a gotře. My jsme také původně patřili k větvi rodiny De, jejíž členové byli v důvěrném vztahu s muslimskými vládci a dostali od nich titul Mallik.

Pátá kapitola Antya-khaṇḍy Caitanya-bhāgavaty uvádí, že Uddhāraṇa Datta byl neobyčejně vznešený a velkorysý vaiṣṇava. Narodil se s právem uctívat Nityānandu Prabhua. Říká se také, že Nityānanda Prabhu poté, co nějakou dobu pobýval v Khadadaze, odešel do Saptagrámu, kde bydlel v domě Uddhāraṇy Datty. Komunita suvarṇa-vaṇiků, ke které Uddhāraṇa Datta patřil, byla ve skutečnosti komunita vaiṣṇavů. Její členové byli bankéři a obchodníci se zlatem (suvarṇa znamená „zlato“ a vaṇik znamená „obchodník“). V dávných dobách došlo mezi Ballālem Senou a komunitou suvarṇa-vaṇiků k nedorozumění kvůli mocnému bankéři Gaurī Senovi. Ballāl Sena si bral od Gaurī Seny půjčky, které prohýřil, a tak mu Gaurī Sena přestal půjčovat. Ballāl Sena se pomstil tak, že podnítil společenské spiknutí, aby vytlačil suvarṇa-vaṇiky na okraj společnosti, takže od té doby byli vyřazeni z vyšších kast brāhmaṇů, kṣatriyů a vaiśyů. Milostí Śrī Nityānandy Prabhua však byla komunita suvarṇa-vaṇiků znovu povýšena. V Caitanya- bhāgavatě je řečeno: yateka vaṇik-kula uddhāraṇa haite pavitra ha-ila dvidhā nāhika ihāte – „Není pochyb o tom, že všichni členové komunity suvarṇa -vaṇiků byli znovu očištěni Śrī Nityānandou Prabhuem.

V Saptagrámu stále stojí chrám se šestirukým Božstvem Śrī Caitanyi Mahāprabhua, které osobně uctíval Śrīla Uddhāraṇa Datta Ṭhākura. Po pravém boku Śrī Caitanyi Mahāprabhua stojí Božstvo Śrī Nityānandy Prabhua a po levé straně Gadādhara Prabhu. Je tam také mūrti Rādhā-Govindy a śālagrāma-śilā a pod trůnem stojí obrázek Śrī Uddhāraṇy Datty Ṭhākura. Před chrámem je dnes velká síň a před ní rostlina mādhavī-latā. Chrám stojí na stinném, chladivém a pěkně umístěném pozemku. Když jsme se v roce 1967 vrátili z Ameriky, členové výkonné rady tohoto chrámu nás pozvali na návštěvu, a tak jsme mohli tento chrám navštívit s některými americkými žáky. V dětství jsme tento chrám navštívili s rodiči, protože všichni členové komunity suvarṇa-vaṇiků se o tento chrám Uddhāraṇy Datty Ṭhākura nadšeně zajímají.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura ve své Anubhāṣyi doplňuje: „V bengálském roce 1283 (1876 n.l.) zajistil bābājī jménem Nitāi dāsa pro chrám, ve kterém uctíval Uddhāraṇa Datta Ṭhākura, dar v podobě dvanácti bighů půdy (asi 1,6 ha). Později vedení chrámu upadalo, ale v roce 1306 (1899 n.l.) se díky spolupráci proslulého soudce Balarāmy Mallika z Huglí, a mnoha bohatých členů komunity suvarṇa-vaṇiků značně zlepšilo. Nebude tomu více než padesát let, kdy jeden člen rodiny Uddhāraṇy Datty Ṭhākura jménem Jagamohana Datta v chrámu instaloval dřevěné mūrti (sochu) Uddhāraṇy Datty Ṭhākura, avšak dnes tam již toto mūrti není a místo něj je uctíván obrázek Uddhāraṇy Datty Ṭhākura. Je ale známo, že toto dřevěné mūrti Uddhāraṇy Datty Ṭhākura odnesl Śrī Madana-mohana Datta a nyní je společně se śālāgrāma-śilou uctívá Śrīnātha Datta.

Uddhāraṇa Datta Ṭhākura byl správce sídla velkého zamindara v Naihátí, něco přes dva kilometry severně od Katoji. Trosky rezidence této královské rodiny lze dodnes vidět nedaleko stanice Dáinhát. Jelikož byl jeho správcem Uddhāraṇa Datta Ṭhākura, bylo známé také jako Uddháran-pur. Uddhāraṇa Datta Ṭhākura instaloval Božstva Nitāi-Gaury, která byla později přenesena do domu zamindara jménem Vanaoyārībāda. Śrīla Uddhāraṇa Datta Ṭhākura zůstal celý život hospodářem. Jeho otec se jmenoval Śrīkara Datta, jeho matka Bhadrāvatī a jeho syn se jmenoval Śrīnivāsa Datta.“

V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (97) je řečeno, že Raghunātha Purī byl dříve velmi mocný, co se týče osmi mystických dokonalostí. Byl inkarnací jedné z nich.

Tito tři bratři, Viṣṇudāsa, Nandana a Gaṅgādāsa, bydleli v Navadvípu a patřili k brāhmaṇské rodině Bhaṭṭācāryů. Viṣṇudāsa i Gaṅgādāsa žili nějaký čas se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem v Džagannáth Purí a Caitanya-bhāgavata uvádí, že Nityānanda Prabhu dříve přebýval v jejich domě.

Śrī Paramānanda Upādhyāya byl pokročilý oddaný. Jeho jméno je zmíněno v Caitanya-bhāgavatě, kde je uveden i Śrī Jīva Paṇḍita, jako druhý syn Ratnagarbhy Ācāryi a v dětství přítel Hāḍāie Ojhy, otce Nityānandy Prabhua. V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (169) je uvedeno, že Śrī Jīva Paṇḍita byl původně gopī jménem Indirā.

Paramānanda Gupta složil modlitbu k Pánu Kṛṣṇovi známou jako Kṛṣṇa-stavāvalī. V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (194 a 199) se píše, že byl původně gopī jménem Mañjumedhā.

Kṛṣṇadāsa Hoḍa žil v Badagáčhi, které nyní leží v Bangladéši.

Śrīdhara byl dvanáctý gopāla.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura ve své Anubhāṣyi píše: „Navanī Hoḍa je zřejmě stejná osoba jako Hoḍa Kṛṣṇadāsa, syn krále z Badagáčhi. Jeho otec se jmenoval Hari Hoḍa. Badagáčhi lze navštívit po železniční trati Lálgola-ghát. Okolo Badagáčhi původně protékala Ganga, ale nyní je to kanál známý jako Kálšir Khál. Nedaleko stanice Mudágáčha leží vesnice Šáligrám, ve které zařídil král Kṛṣṇadāsa svatbu Śrī Nityānandy Prabhua, jak je popsáno v Bhakti-ratnākaře (dvanácté vlně). Někdy se říká, že Navanī Hoḍa byl synem Rāje Kṛṣṇadāse. Jeho potomkové dodnes žijí v Rukuṇapuru, vesnici nedaleko Bahirgáčhi. Náležejí ke komunitě dakṣiṇa-rāḍhīya-kāyasthů, ale protože byli reformováni na brāhmaṇy, zasvěcují stále všechny třídy lidí.“

Śrī Rāmacandra Kavirāja, syn Khaṇḍavāsīho Cirañjīvy a Sunandy, byl žák Śrīnivāse Ācāryi a nejdůvěrnější přítel Narottamy dāse Ṭhākura, který se několikrát modlil o jeho společnost. Jeho nejmladším bratrem byl Govinda Kavirāja. Śrīla Jīva Gosvāmī velice oceňoval velkou oddanost Śrī Rāmacandry Kavirāje vůči Pánu Kṛṣṇovi, a proto mu dal titul Kavirāja. Śrī Rāmacandra Kavirāja se nikdy nezajímal o rodinný život a významně pomáhal v kazatelské práci Śrīnivāse Ācāryi a Narottamy dāse Ṭhākura. Žil nejdříve ve Šrí Khandě a později ve vesnici Kumárnagar na břehu Gangy.

Govinda Kavirāja byl bratr Rāmacandry Kavirāje a nejmladší syn Cirañjīvy ze Šríkhandy. Ačkoliv to byl původně śakta neboli oddaný bohyně Durgy, později ho zasvětil Śrīnivāsa Ācārya Prabhu. Govinda Kavirāja sídlil také nejdříve ve Šríkhandě a potom v Kumárnagaru, ale později se přestěhoval do vesnice jménem Telija Budhari na jižním břehu řeky Padmy. Govindovi dal Śrīla Jīva Gosvāmī titul Kavirāja, jelikož byl velkým vaiṣṇavským kavim neboli básníkem, autor knih Saṅgīta-mādhava a Gītāmṛta. Je popsán v Bhakti-ratnākaře (deváté vlně).

Kaṁsāri Sena byl ve Vradži Ratnāvalī. Uvádí to Gaura-gaṇoddeśa- dīpikā (194 a 200).

Gaura-gaṇoddeśa-dīpikā (68) popisuje Mīnaketanu Rāmadāse jako inkarnaci Saṅkarṣaṇa.

Śrīla Vṛndāvana dāsa Ṭhākura byl inkarnací Śrīly Vedavyāsy a v kṛṣṇa-līle také pasáčkem Kusumāpīḍou. Jinými slovy, Śrīla Vṛndāvana dāsa Ṭhākura, autor Śrī Caitanya-bhāgavaty a syn Nārāyaṇī, neteře Śrīvāse Ṭhākura, byl spojenou inkarnací Vedavyāsy a pasáčka Kusumāpīḍy. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura ve svém komentáři ke Śrī Caitanya-bhāgavatě bohatě líčí podrobnosti ze života Vṛndāvana dāse Ṭhākura.

Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura zpíval: kṛṣṇa se tomāra, kṛṣṇa dite pāra, tomāra śakati āche. V této písni popisuje, že čistý vaiṣṇava může jako vlastník Kṛṣṇy a čisté lásky ke Kṛṣṇovi dát obojí, komukoliv si přeje. Pokud tedy někdo chce získat Kṛṣṇu a čistou lásku k Němu, musí se ucházet o milost čistých oddaných. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura také říká: yasya prasādād bhagavat-prasādo yasyāprasādān na gatiḥ kuto 'pi: „Milostí duchovního mistra je člověk požehnán milostí Kṛṣṇy. Bez milosti duchovního mistra nelze udělat žádný pokrok.“ Milostí vaiṣṇavy či pravého duchovního mistra lze obdržet jak lásku k Bohu, Kṛṣṇovi, tak Kṛṣṇu samotného.