Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 11.24

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura ve své Anubhāṣyi píše: „V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (128) je Kamalākara Pippalāi popsán jako třetí gopāla. Jeho původní jméno bylo Mahābala. Byl tím, kdo instaloval Jagannāthovo Božstvo v Máhéši ve Šrírámpuru. Tato vesnice Máhéš leží asi čtyři kilometry od železniční stanice Šrírámpur. Rodokmen rodiny Kamalākary Pippalāie je následující: Kamalākara Pippalāi měl syna jménem Caturbhuja, který měl dva syny, Nārāyaṇa a Jagannātha. Nārāyaṇa měl syna Jagadānandu a jeho syn se jmenoval Rājīvalocana. V Rājīvalocanově době byl nedostatek prostředků pro uctívání Jagannāthova Božstva a podle toho, co se říká, v bengálském roce 1060 (1653 n.l.) věnoval naváb z Dháky jménem Šáh Sujā pro tyto účely 1 185 bighů půdy (okolo 158 ha). A jelikož tyto pozemky patřily Jagannāthovi, byla vesnice, kolem níž ležely, pojmenována Džagannáth-pur. Říká se, že když Kamalākara Pippalāi odešel z domu, jeho mladší bratr Nidhipati Pippalāi ho hledal a časem ho našel ve vesnici Máhéš. Nidhipati Pippalāi se ze všech sil snažil přivést staršího bratra domů, ale marně. Proto se Nidhipati Pippalāi spolu se všemi rodinnými členy přestěhoval do Máhéše. Členové jeho rodiny v blízkosti Máhéše dodnes žijí. Jsou to brāhmaṇové a jejich příjmení je Adhikārī.

Toto je historie chrámu v Máhéši: Oddaný jménem Dhruvānanda šel kdysi navštívit Pána Jagannātha, Balarāmu a Subhadru v Džagannáth Purí, protože chtěl Jagannāthajīmu obětovat jídlo, které sám uvařil. Taková byla jeho touha, a tak se mu jedné noci ve snu zjevil Jagannāthajī a požádal ho, aby šel do Máhéše na břehu Gangy a začal Jej tam v chrámu uctívat. Dhruvānanda se tedy vydal do Máhéše a tam v Ganze uviděl plavat tři Božstva – Jagannātha, Balarāmu a Subhadru. Vytáhl je z vody, instaloval je v malé chýši a s velkou radostí Pána Jagannātha uctíval. Když zestárl, dělal si starosti, jak předá zodpovědnost za uctívání někomu spolehlivému, a ve snu dostal od Pána Jagannātha svolení předat uctívání člověku, kterého potká druhý den ráno. Druhého rána potkal Kamalākaru Pippalāie, který byl původně obyvatelem vesnice Khálidžuli v lesnaté oblasti Bengálska zvané Sundaravan a byl to čistý vaiṣṇava, velký oddaný Pána Jagannātha, a tak mu okamžitě předal starost o uctívání. Tak se stal Kamalākara Pippalāi knězem Pána Jagannātha a členové jeho rodiny jsou od té doby označováni jako Adhikārī, což znamená ,ten, kdo je zmocněn uctívat Pánà. Tito Adhikārī náleží ke ctěné brāhmaṇské rodině. Příjmením Pippalāi se označuje pět druhů brāhmaṇů vyšší třídy.“