Hiraṇyākṣovo vítězství nad všemi směry ve vesmíru

Polobozi, kteří obývají vyšší planety, mají také v určitých situacích veliký strach. Stalo se to například, když se vesmír ponořil do tmy, a proto se tehdy obrátili na Brahmu se žádostí o radu. Z toho vyplývá, že strach má každá živá bytost v hmotném světě. Čtyři základní činnosti hmotné existence jsou jíst, spát, mít strach a pářit se. I polobozi se bojí. Na každé planetě — dokonce i na vyšších planetárních systémech, Měsíc a Slunce nevyjímaje — existují stejně jako na této Zemi tytéž čtyři principy zvířecího života. Proč by se jinak i polobozi báli temnoty? Rozdíl mezi polobohy a obyčejnými lidmi spočívá v tom, že polobozi se obracejí na autoritu, kdežto obyvatelé této planety Země žádné autority neuznávají. Kdyby se lidé pouze obrátili na autoritu, bylo by možné napravit každou nesrovnalost v tomto vesmíru. Arjuna byl na Kuruovském bitevním poli také v rozpacích, ale obrátil se na autoritu, Kṛṣṇu, a jeho problém se vyřešil. Z celé této události bychom si měli vzít ponaučení, že když budeme znepokojeni jakýmikoliv hmotnými podmínkami, musíme se obrátit na autoritu, která nám dokáže danou situaci skutečně vysvětlit, a náš problém bude vyřešen. Polobozi přišli za Brahmou, aby se dozvěděli důvod svého zneklidnění. Když ho vyslechli, byli uspokojeni a v klidu se rozešli do svých domovů.

Když na planetě dochází k přírodním katastrofám, znamená to, že se rodí nějaký démon. V současném věku počet démonských lidí vzrůstá, a proto také přibývá přírodních katastrof. Není o tom pochyb a slova Bhāgavatamu to dosvědčují.

Přírodní katastrofy, jako cyklónové větry, příliš velké horko nebo sněhové přeháňky a hurikány, které vyvracejí stromy, znamenají, že přibývá démonského obyvatelstva. Proto k těmto katastrofám dochází. I v současnosti je na Zemi mnoho oblastí, kde jsou takové pohromy běžné, a to se týká celého světa. Je tam nedostatek slunečního světla, obloha zakrytá mraky, sněží a vládne krutá zima. To dokazuje, že taková místa obývají démonští lidé, kteří se věnují všemožným zakázaným, hříšným činnostem.

Osli si jako zvířecí druh připadají velice důstojní, a když ve své takzvané radosti pobíhají ve stádech sem a tam, je to pro lidskou společnost špatné znamení.

Celý vesmír se pohybuje podle tří kvalit hmotné přírody. Živé bytosti v kvalitě dobra se nazývají zbožné — existují celá zbožná území, zbožné stromy atd. Podobně je tomu s planetami — mnoho planet je považováno za zbožné a jiné jsou považovány za bezbožné. Saturn a Mars patří mezi bezbožné. Když zbožné planety jasně svítí, je to příznivé znamení, ale když je tomu tak u bezbožných, nevěstí to nic dobrého.

Jak je řečeno v sedmé kapitole Bhagavad-gīty, přírodní zákony jsou tak přísné, že se žádná živá bytost nemůže vyhnout jejich působení. Dále se tam uvádí, že se mohou zachránit jedině ti, kdo se plně odevzdali Kṛṣṇovi ve vědomí Kṛṣṇy. Z popisu Śrīmad-Bhāgavatamu se dozvídáme o mnoha přírodních katastrofách, které nastaly kvůli narození dvou velkých démonů. Jak jsme se již zmínili, nepřímo to znamená, že neustálé katastrofy na Zemi jsou předzvěstí narození nějakých démonských lidí neboli vzrůstu počtu démonského obyvatelstva. V dávných dobách byli na světě pouze dva démoni — ti, kteří se narodili Diti — a již to způsobilo mnoho katastrof. V dnešní době, zvláště v tomto věku Kali, dochází k neustálým katastrofám, což naznačuje, že démonského obyvatelstva nepochybně přibývá.

Védská civilizace se bránila vzrůstu démonského obyvatelstva ustanovením mnoha pravidel a zásad společenského života, z nichž nejdůležitějším je obřad garbhādhāna pro početí dobrých dětí. Arjuna řekl Kṛṣṇovi v Bhagavad-gītě, že celý svět bude vypadat jako peklo, bude-li ho zalidňovat nechtěné obyvatelstvo (varṇa-saṅkara). Lidé velice touží po dosažení míru na světě, ale zároveň se rodí tolik nechtěných dětí, bez prospěšného vlivu obřadu garbhādhāna, stejně jako se narodili démoni z lůna Diti. Diti pronásledoval takový chtíč, že si vynutila na svém manželi soulož v nepříznivou dobu, a proto se narodili démoni, kteří zneklidňovali svět. Lidé by měli v sexuálním životě dodržovat předepsaná pravidla pro plození dětí, aby se jim rodilo dobré potomstvo — bude-li každý hospodář v každé rodině dodržovat védské zásady, budou se namísto démonů rodit dobré děti a na světě automaticky zavládne mír. Jestliže nedodržujeme usměrňující zásady, nutné pro klid ve společnosti, nemůžeme očekávat mír. Musíme naopak trpět přísné reakce od přírodních zákonů.

Na světě žijí dva druhy lidí — jedni se nazývají démoni a druzí se nazývají polobozi. Polobozi se starají o duchovní povznesení lidské společnosti, zatímco démoni se starají o tělesný a hmotný rozvoj. Oba démoni narození z lůna Diti pečovali o svá těla, aby byla silná jako ocelové konstrukce, a byli tak vysocí, že to vypadalo, jako kdyby se dotýkali vnějšího prostoru. Měli na sobě mnoho drahocenných ozdob a mysleli si, že to představuje úspěch v životě. Původní plán byl, aby se Jaya a Vijaya, dva vrátní z Vaikuṇṭhy, narodili v tomto hmotném světě, kde měli na základě kletby mudrců hrát roli bytostí neustále rozhněvaných na Nejvyšší Osobnost Božství. Jejich démonský hněv měl takovou podobu, že nebrali v úvahu Nejvyšší Osobnost Božství a zajímali se pouze o vlastní tělesné pohodlí a zlepšování své hmotné situace.

Lidé v démonské civilizaci touží mít těla stavěná tak, aby se při jejich chůzi po ulici třásla země, a když budou stát, chtějí, aby to vypadalo, že zakrývají slunce a pohled na všechny čtyři strany. Jakmile mají lidé nějakého národa silná těla, jejich země je z hmotného hlediska považována za jeden z nejvyspělejších států na světě.

Autoritativní védský text Piṇḍa-siddhi podává důkladný vědecký rozbor těhotenství. Je tam řečeno, že když mužská sekrece pronikne do menstruačního toku v děloze ve dvou kapkách po sobě, matka vyvíjí ve svém lůně dvě embrya a poté porodí dvojčata v opačném pořadí, než v jakém byla původně zplozena — dítě počaté jako první se rodí později a dítě počaté později se rodí jako první. První dítě počaté v lůně je až za druhým dítětem, takže při porodu se druhé dítě objevuje jako první a první dítě se objevuje jako druhé. V tomto případě se první narodil Hiraṇyākṣa, k jehož početí došlo později, a Hiraṇyakaśipu, který byl zplozen dříve a byl tedy za ním, se narodil jako druhý.

Jak bude popsáno v pozdějších kapitolách, Hiraṇyakaśipu podstoupil přísná odříkání a pokání, aby uspokojil Pána Brahmu a získal od něho požehnání nesmrtelnosti. Ve skutečnosti ani Pán Brahmā nikomu nemůže požehnat nesmrtelností, ale Hiraṇyakaśipu získal nepřímo požehnání, že ho nebude moci zabít nikdo v tomto hmotném světě. Šlo o to, že původně pocházel z vaikuṇṭhského sídla, a proto ho neměl zabít žádný obyvatel hmotného světa. Samotný Pán se chtěl zjevit, aby ho Osobně zabil. Člověk může být velice pyšný na své pokročilé hmotné poznání, ale nemůže se ochránit před čtyřmi principy hmotné existence, jimiž jsou zrození, smrt, stáří a nemoc. Pánův plán byl naučit lidi, že ani Hiraṇyakaśipu, který byl velice mocný a pevně stavěný, nemohl žít déle, než měl určeno. Člověk může být stejně silný a samolibý jako Hiraṇyakaśipu a podrobit si všechny tři světy, ale není možné, aby žil věčně a ponechal si svou válečnou kořist navěky. Mnoho králů se v minulosti dostalo k moci, ale všichni upadli v zapomnění — takové jsou dějiny světa.

Démonské jednání znamená učit všechny členy rodiny, jak vykořisťovat zdroje tohoto vesmíru pro vlastní smyslový požitek, zatímco božské jednání znamená zaměstnávat vše ve službě Pánu. Hiraṇyakaśipu byl sám velice mocný a svého mladšího bratra Hiraṇyākṣu učinil také mocným, aby mu pomáhal bojovat proti všem a panovat hmotné přírodě tak dlouho, jak jen to bude možné. Nejraději by vládl vesmíru věčně. Tak se projevuje povaha démonské živé bytosti.

Asurové mají většinou pevně stavěná těla, jak je zde popsáno, a proto jsou také mentálně velice pevní a neobyčejně udatní. Hiraṇyākṣa i Hiraṇyakaśipu získali požehnání, že je nezabije žádná živá bytost v tomto vesmíru, a to se prakticky rovnalo nesmrtelnosti, takže se ničeho nebáli.

Materialističtí démoni někdy vypadají jako velice mocní a snaží se ustanovit svoji nadvládu na celém světě. Zde se ukazuje, že Hiraṇyākṣa svojí démonskou silou skutečně ustanovil svoji nadvládu nad celým vesmírem a polobozi se báli jeho neobyčejné moci. Dvou démonů, Hiraṇyakaśipua a Hiraṇyākṣi, se báli nejen polobozi ve vesmíru, ale i vodní živočichové v oceánu.

Varuṇa je polobůh vládnoucí vodám a jeho hlavní město zvané Vibhāvarī se nachází ve vodním království.

Démoni neustále vyzývají ostatní a snaží se násilím zabírat majetek druhých. Hiraṇyākṣa zde tyto příznaky plně projevuje, neboť vyzývá k boji někoho, kdo si bojovat nepřeje.

Jak vidíme, bojechtiví materialisté neustále vyvolávají bitvy bez jediného důvodu.

Nejvyšší Pán skutečně trestá agresivní materialistické válečníky za jejich bezdůvodné narušování světového míru. Varuṇa proto poradil Hiraṇyākṣovi, že svoji bojovnou náladu nejlépe uspokojí, když vyhledá příležitost k boji s Viṣṇuem.

Asurové nevědí, že jejich těla se skládají z pěti prvků hmotné přírody a že když padnou, stanou se předmětem zábav psů a supů. Varuṇa poradil Hiraṇyākṣovi, aby vyhledal Viṣṇua v Jeho inkarnaci kance, neboť to uspokojí jeho agresivní touhu po boji a jeho mocné tělo bude zničeno.