Pánova paugaṇḍa-līlā

Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura říká, že Pán dostával hodiny od učitele, který se jmenoval Viṣṇu, a Jeho druhý učitel se jmenoval Sudarśana. Později, když trochu vyrostl, o Něho pečoval Gaṅgādāsa Paṇḍita, který Ho učil gramatiku vyššího stupně. Každý, kdo chce vážně studovat sanskrt, by se měl nejdříve naučit gramatiku. Říká se, že nastudovat jen samotnou sanskrtskou gramatiku trvá nejméně dvanáct let, ale jakmile si člověk osvojí gramatická pravidla, bude pro něho velmi snadné porozumět všem ostatním sanskrtským písmům a tématům, protože sanskrtská gramatika je bránou ke vzdělání.

Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura říká, že existoval komentář ke gramatice s názvem Pañjī-ṭīkā, který později Śrī Caitanya Mahāprabhu velmi srozumitelně vysvětlil.

Šestá až osmá a také desátá až čtrnáctá kapitola Ādi-khāṇḍy Caitanya-bhāgavaty jsou dobré odkazy ohledně studentských zábav Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Už od samého počátku svého dětství Śrī Caitanya Mahāprabhu zavedl dodržování půstu na Ekādaśī. V Bhakti-sandarbě Śrīly Jīvy Gosvāmīho je uveden citát ze Skanda Purāṇy upozorňující na to, že ten, kdo jí na Ekādaśī obiloviny, se stane vrahem své matky, otce, bratra a duchovního mistra a poklesne, i kdyby byl povýšen na Vaikuṇṭhu. Pro Viṣṇua se na Ekādaśī vaří vše, včetně obilovin a dálu, ale pokyn zní, že vaiṣṇava by na Ekādaśī neměl přijímat ani viṣṇu-prasādam. Říká se, že vaiṣṇava nepřijme žádné jídlo, které nebylo obětováno Pánu Viṣṇuovi, ale na Ekādaśī by se neměl dotknout ani mahā-prasādam obětovaného Viṣṇuovi, i když si ho může nechat na další den a pak ho sníst. Na Ekādaśī je přísně zakázáno přijímat jakékoliv obiloviny, i kdyby byly obětované Pánu Viṣṇuovi.

Mezi smārta-brāhmaṇy existuje předsudek, že vdova musí na Ekādaśī držet půst, ale vdaná žena, která je sa-dhava neboli má manžela, nikoliv. Vypadá to, že předtím, než ji o to Pán Caitanya požádal, Śacīmātā půst na Ekādaśī nedržela, protože byla sa-dhava. Śrī Caitanya Mahāprabhu však zavedl pravidlo, že i žena, která není vdovou, musí na Ekādaśī držet půst a nedotýkat se žádných obilovin včetně těch, které byly obětovány Božstvu Viṣṇua.

Někdy se říká, že Pán Caitanya Mahāprabhu neschvaloval přijímání sannyāsu v současné Kali-yuze, protože v śāstře je řečeno:

„V tomto věku Kali je zakázáno pět věcí: obětovat koně, obětovat krávu, přijímat sannyās, obětovat maso předkům a počít dítě s manželkou bratra.“ (Brahma-vaivarta Purāṇa, Kṛṣṇa-janma-khaṇḍa 185.180)

Přesto však vidíme, že sám Śrī Caitanya Mahāprabhu přijal sannyās a také schválil sannyās svého staršího bratra Viśvarūpy. Zde je jasně řečeno bhāla haila, —— viśvarūpa sannyāsa karila pitṛ-kula, mātṛ-kula, —— dui uddhārila. Máme si tedy snad myslet, že Śrī Caitanya Mahāprabhu si ve svých výrocích odporoval? Ne, ve skutečnosti si neodporoval. Doporučuje se přijmout sannyās proto, abychom svůj život zasvětili službě Pánu, a tento druh sannyāsu by měl přijmout každý, protože přijetí takového sannyāsu je ta nejlepší služba otcově i matčině rodině. Neměli bychom však přijímat sannyās māyāvādské školy, protože ten nemá žádný význam. Mnoho māyāvādských sannyāsīch můžeme vidět, jak se toulají po ulicích a myslí si, že jsou Brahman nebo Nārāyaṇa a celý den jenom žebrají, aby si naplnili svá hladová břicha. Māyāvādští sannyāsī tak zdegradovali, že mezi nimi dokonce existuje skupina, která jí vše, stejně jako prasata a psi. Tento druh zdegradovaného sannyāsu je v Kali-yuze zakázán. Zásady, které pro přijetí sannyāsu stanovil Śrīla Śaṅkarācārya, byly ve skutečnosti velice přísné, ale později takzvaní māyāvādští sannyāsī zdegradovali kvůli své špatné filosofii, která říká, že přijetím sannyāsu se člověk stane Nārāyaṇem. Tento druh sannyāsu Śrī Caitanya Mahāprabhu zavrhl. Přijetí sannyāsu je však jedním z aspektů varṇāśrama-dharmy. Jak by tedy bylo možné ho zavrhnout?

Betelové oříšky mají omamné účinky, a proto se podle usměrňujících zásad nesmí jíst. Tato zábava Śrī Caitanyi Mahāprabhua, při které po jejich pozření omdlel, je pro nás všechny dostatečným ponaučením, že bychom se betelových oříšků neměli dotknout, ani když byly obětovány Viṣṇuovi, tak jako bychom se neměli dotknout obilovin na Ekādaśī. Pán Caitanya Mahāprabhu samozřejmě omdlel za určitým účelem. Jako Nejvyšší Osobnost Božství si může dělat, co chce, a jíst, co chce, ale my bychom Jeho zábavy neměli napodobovat.

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, a Jeho oddaní, kteří přicházejí do tohoto světa, uskutečňují určitou misi, a tak někdy jednají těžko pochopitelným způsobem. Proto se říká: vaiṣṇavera kriyā-mudrā vijñeha nā bujhaya – i když je někdo vzdělaný a inteligentní učenec, činnosti vaiṣṇavy nemůže pochopit. Vaiṣṇava přijímá vše, co je příznivé pro jeho misi. Hlupáci však záměry takových vznešených vaiṣṇavů neznají a kritizují je. To je zakázané. Jelikož nikdo nechápe, co vaiṣṇava dělá pro uskutečnění své mise, kritizovat ho je přestupek zvaný sādhu-nindā.

Sňatek Pána s Lakṣmīdevī zařídil Vanamālī Ghaṭaka, obyvatel Navadvípu z třídy brāhmaṇů. Původně byl Viśvāmitrou, který zařídil sňatek Pána Rāmacandry, a později také brāhmaṇou, který vyjednal sňatek Pána Kṛṣṇy a Rukmiṇī. Tentýž brāhmaṇa jednal jako zprostředkovatel Pánova sňatku v caitanya-līle.