KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ SEDMÁ
Píseň pro čmeláka
Tato kapitola popisuje, jak Uddhava na pokyn Pána Śrī Kṛṣṇy doručil Pánovu zprávu gopīm, utěšil je a potom se vrátil do Mathury.
Když mladé dívky z Vraji spatřily lotosookého Uddhavu, který měl na sobě žlutý oděv a přitažlivé náušnice, užasly, jak moc se podobá Kṛṣṇovi. S myšlenkami „Kdo to je?“ přišly k němu a obestoupily ho. Když si uvědomily, že ho jistě poslal Kṛṣṇa, odvedly ho na odlehlé místo, kde s nimi mohl důvěrně hovořit.
Potom začaly gopī vzpomínat na zábavy, které prožívaly se Śrī Kṛṣṇou, a odložily všechny běžné zvyklosti a stud a hlasitě naříkaly. Jedna gopī si během hlubokého rozjímání o svých zážitcích v Kṛṣṇově společnosti před sebou všimla čmeláka. Představovala si, že je Jeho poslem, a řekla: „Tak jako včely poletují mezi různými květinami, Śrī Kṛṣṇa opustil mladé dívky z Vraji a našel zalíbení v jiných ženách.“ Gopī takto dále hovořila, porovnávajíc své domnělé neštěstí se štěstím svých sokyň, a neustále přitom oslavovala jména, podoby, vlastnosti a zábavy Pána Kṛṣṇy. Potom prohlásila, že Kṛṣṇa sice mohl opustit gopī, ale ony na Něj nedokáží přestat vzpomínat ani na okamžik.
Uddhava se snažil utěšit dívky z Vraji, které velice dychtily Kṛṣṇu znovu spatřit. Vysvětlil jim: „Zatímco obyčejní lidé musí konat mnoho zbožných činů, aby se kvalifikovali jako služebníci Pána Kṛṣṇy, vy, prosté pasačky, jste tak neskonale požehnané, že vás Pán obdařil čistou oddaností Jemu v úplně nejvyšší míře.“ Potom jim Uddhava přednesl Pánovu zprávu.
Uddhava citoval Pána Kṛṣṇu: „Jsem Nejvyšší Duše a svrchované útočiště všech. Svými energiemi tvořím, udržuji a ničím vesmír. Jsem vám gopīm jistě nanejvýš drahý, ale opustil jsem vás, abych posílil vaši připoutanost ke Mně a zintenzívnil vaše vzpomínání na Mě. Když je milenec nějaké ženy daleko, ona na něho přece myslí neustále. Trvalým vzpomínáním na Mě zajisté opět neprodleně získáte Mou společnost.̀“
Gopī se potom zeptaly Uddhavy: „Je teď Kṛṣṇa šťastný, když je Kaṁsa mrtvý a On se může těšit v přítomnosti členů své rodiny a žen z Mathury? Vzpomíná vůbec na všechny ty zábavy, které si s námi vychutnával, jako třeba na tanec rāsa? Objeví se Śrī Kṛṣṇa ještě někdy před námi a dá nám zažít extázi, tak jako Pán Indra svým deštěm vrací život lesům, které jsou postižené letním horkem? Ačkoli víme, že největší štěstí pochází z odříkání, jednoduše nedokážeme přestat doufat, že Kṛṣṇu získáme, neboť po celé Vraji jsou stále přítomné otisky Jeho lotosových nohou, které nám připomínají Jeho ladnou chůzi, šlechetné úsměvy a laskavé rozhovory. To vše nám ukradlo srdce.“
Když to gopī dořekly, hlasitě pronášely jména Pána Kṛṣṇy a volaly: „Ó Govindo, prosím přijď a znič naše utrpení!“ Uddhava potom uklidnil gopī slovy, která rozptýlila jejich bolest způsobenou odloučením, a ony ho na oplátku uctívaly jako neodlišného od Śrī Kṛṣṇy.
Uddhava zůstal ve Vraji několik měsíců a těšil tamní obyvatele tím, že jim různými způsoby připomínal Kṛṣṇu. Když viděl velikost lásky gopī k Pánu, velmi ho to uspokojilo a prohlásil: „Tyto pasačky přivedly své životy k dokonalosti tím, že dospěly na úroveň čisté lásky ke Kṛṣṇovi. Dokonce ani Pán Brahmā se jim nevyrovná. Samotná bohyně štěstí, která vždy sídlí na Kṛṣṇově hrudi, nemohla získat stejnou milost jako gopī během tance rāsa, když Kṛṣṇa svými mocnými pažemi objímal jejich krky. Co potom říci o ostatních ženách! Opravdu bych se považoval za nanejvýš požehnaného, kdybych se narodil byť jako keř nebo popínavá rostlina, kterých by se někdy dotkl prach lotosových nohou těchto gopī.“
Nakonec Uddhava požádal Nandu Mahārāje a ostatní pastevce o svolení vrátit se do Mathury. Nanda mu dal mnoho darů a modlil se k němu o schopnost neustále vzpomínat na Kṛṣṇu. Uddhava po svém návratu do Mathury předal Balarāmovi, Kṛṣṇovi a králi Ugrasenovi dary od Nandy Mahārāje a popsal jim vše, co ve Vraji zažil.
SLOKA 1-2: Śukadeva Gosvāmī pravil: Mladé ženy z Vraji užasly, když spatřily služebníka Pána Kṛṣṇy, který měl dlouhé paže, jehož oči se podobaly čerstvému lotosu, jenž měl na sobě žlutý oděv a lotosovou girlandu a jehož lotosu podobná tvář zářila leskem naleštěných náušnic. „Kdo je tento sličný muž?“ ptaly se gopī. „Odkud přišel a komu slouží? Má na sobě Kṛṣṇovy šaty a ozdoby!“ S těmito slovy se gopī dychtivě shlukly kolem Uddhavy, jehož útočištěm byly lotosové nohy Pána Uttamaḥśloky, Śrī Kṛṣṇy.
SLOKA 3: Gopī se Uddhavovi pokorně poklonily a řádně ho uctily se svými stydlivými, usměvavými pohledy a příjemnými slovy. Odvedly ho na klidné místo, pohodlně ho usadily a začaly se ho vyptávat, neboť poznaly, že je to posel od Kṛṣṇy, Pána bohyně štěstí.
SLOKA 4: (Gopī řekly:) Víme, že jsi osobní služebník Kṛṣṇy, vládce Yaduovců, a že jsi sem přijel na pokyn svého dobrého pána, jenž chce potěšit své rodiče.
SLOKA 5: Jinak nevidíme, co by mohl na těchto kravských pastvinách ve Vraji považovat za hodné vzpomínání. Vždyť i pro mudrce je obtížné přetrhat pouta náklonnosti k vlastní rodině.
SLOKA 6: Přátelství projevované vůči ostatním – těm, kdo nejsou členové rodiny – je motivováno osobním zájmem, a je to tedy záminka, která trvá jen tak dlouho, dokud člověk nedosáhne svého cíle. Takové přátelství je jako zájem, který muži projevují o ženy nebo včely o květiny.
SLOKA 7: Prostitutky opouštějí muže bez peněz, poddaní neschopného krále, studenti svého učitele poté, co dokončili své vzdělání, a kněží člověka, který je již odměnil za vykonání oběti.
SLOKA 8: Ptáci opustí strom, když jsou jeho plody tytam, hosté dům poté, co se najedli, zvířata les, který lehl popelem, a milenec ženu, se kterou si užil, třebaže ona k němu zůstává připoutaná.
SLOKA 9-10: Takto hovořící gopī, jejichž slova, těla a mysli byly plně věnované Pánu Govindovi, opustily všechnu svou pravidelnou práci, když teď mezi ně přišel Kṛṣṇův posel Śrī Uddhava. Neustále vzpomínaly na činnosti, které jejich milovaný Kṛṣṇa prováděl v dětství a mládí, zpívaly o nich a naříkaly, beze všeho studu.
SLOKA 11: Jedna z gopī během toho, jak meditovala o svých dřívějších stycích s Kṛṣṇou, před sebou spatřila čmeláka a představila si, že je poslem od Jejího milovaného. Promluvila tedy takto:
SLOKA 12: Gopī pravila: Ó čmeláku, ó příteli podvodníka, nedotýkej se Mých nohou svými knírky potřísněnými kuṅkumou, která se vetřela do Kṛṣṇovy girlandy, když ji mačkala ňadra Mé sokyně! Jen ať Kṛṣṇa těší ženy z Mathury. Ten, kdo posílá posla, jako jsi ty, bude ve shromáždění Yaduovců jistě terčem posměchu.
SLOKA 13: Poté, co nás Kṛṣṇa jen jedinkrát nechal napít se okouzlujícího nektaru Jeho rtů, náhle nás opustil, tak jako ty hned opouštíš nějaké květy. Jak je tedy možné, že bohyně Padmā poslušně slouží Jeho lotosovým nohám? Běda! Odpověď jistě musí být, že jí svými podvodnými slovy ukradl mysl.
SLOKA 14: Ó čmeláku, proč tady tolik zpíváš o Pánovi Yaduovců, před námi, které jsme lidmi bez domova? Tato vyprávění jsou pro nás staré zprávy. Raději o tom příteli Arjuny zpívej před Jeho novými přítelkyněmi, jejichž touhu pálící v ňadrech nyní utišil. Tyto ženy ti jistě dají milodar, o který žebráš.
SLOKA 15: Jaké ženy jsou pro Něho nedostupné na nebesích, na Zemi či v podzemních končinách? Stačí, když pozvedne obočí, usměje se svým šalebným okouzlujícím způsobem, a všechny jsou Jeho. Samotná nejvyšší bohyně uctívá prach z Jeho nohou. Jaké je ve srovnání s tím naše postavení? Ti, kdo jsou ubozí, však mohou alespoň pronášet Jeho jméno, Uttamaḥśloka.
SLOKA 16: Dej svou hlavu pryč z Mých nohou! Já vím, co děláš. Dobře ses naučil diplomacii od Mukundy a teď přicházíš jako Jeho posel s lichotivými slovy. On však opustil ty, jež se jen kvůli Němu vzdaly svých dětí, manželů a všech ostatních příbuzných. Je jednoduše nevděčný. Proč bych se s Ním teď měla usmířit?
SLOKA 17: Jako lovec krutě zastřelil šípy krále opic. Jelikož byl pod vládou ženy, zohyzdil jinou, která za Ním přišla s chtivými touhami. A když navštívil Baliho Mahārāje, tak snědl jeho dary, a přesto ho ještě spoutal provazy jako vránu. Vzdejme se tedy všeho přátelství s tím chlapcem černé pleti, i když o Něm nedokážeme přestat mluvit.
SLOKA 18: Slyšet o Kṛṣṇových pravidelných zábavách je nektar pro uši. Stačí jedinkrát ochutnat pouhou jedinou kapku tohoto nektaru, a zničí to oddanost hmotné dualitě. Je mnoho těch, kdo se kvůli tomu vzdali svých ubohých domovů a rodin, sami se stali ubohými a přicestovali sem do Vṛndāvanu, aby se tu toulali jako ptáci a žebrali o živobytí.
SLOKA 19: S důvěrou jsme považovaly Jeho podvodná slova za pravdivá, a proto jsme byly jako hloupé manželky černého jelena, které důvěřují písni krutého lovce. Tak jsme opakovaně cítily ostrou bolest chtíče způsobovanou dotekem Jeho nehtů. Ó posle, mluv prosím o něčem jiném než o Kṛṣṇovi.
SLOKA 20: Ó příteli Mého drahého, poslal tě sem Můj milovaný znovu? Měla bych tě poctít, příteli, tak si prosím vyber jakékoliv požehnání chceš. Proč ses ale vrátil sem, abys Nás vzal k Němu, jehož milostné lásky je tak těžké se vzdát? Koneckonců, laskavý čmeláku, Jeho společnice je bohyně Śrī a ta je vždy s Ním, na Jeho hrudi.
SLOKA 21: Ó Uddhavo! Je to smutné, že Kṛṣṇa sídlí v Mathuře. Vzpomíná si na dění v domě svého otce a na své přátele pasáčky krav? Ó velká duše! Mluví vůbec někdy o nás, Jeho služebnicích? Kdy zase na naše hlavy položí svoji ruku vonící po aguru?
SLOKA 22: Śukadeva Gosvāmī pravil: Když to Uddhava vyslechl, snažil se utěšit gopī, které nesmírně dychtily spatřit Pána Kṛṣṇu. Začal jim tedy přednášet zprávu od jejich milovaného.
SLOKA 23: Śrī Uddhava řekl: Vy gopī jste dokonale úspěšné a všichni vás uctívají, protože jste tímto způsobem věnovaly své mysli Nejvyšší Osobnosti Božství, Vāsudevovi.
SLOKA 24: Oddaná služba Pánu Kṛṣṇovi je dosažena rozdáváním milodarů, přísnými sliby, askezí a ohňovými obětmi, japou, studiem védských textů, dodržováním usměrňujících zásad a konáním mnoha jiných příznivých činností.
SLOKA 25: Díky svému velkému štěstí jste ustanovily nepřekonatelnou úroveň čisté oddanosti Pánu Uttamaḥślokovi – úroveň, které i mudrci stěží dosáhnou.
SLOKA 26: Díky svému velkému štěstí jste opustily syny, manžely, tělesné pohodlí, příbuzné a domovy kvůli svrchovanému muži, jemuž se říká Kṛṣṇa.
SLOKA 27: Po právu vám patří privilegium čisté lásky k transcendentálnímu Pánu, ó slavné gopī. Prokázaly jste mi velkou milost tím, jak projevujete Kṛṣṇovi svou lásku, když jste od Něho odloučené.
SLOKA 28: Mé ctnostné ženy, nyní si prosím vyslechněte zprávu od vašeho milého, kterou jsem vám já, důvěrný služebník svého pána, přinesl.
SLOKA 29: Nejvyšší Pán pravil: Ve skutečnosti nejste ode Mne nikdy oddělené, neboť jsem Duše veškerého stvoření. Tak jako jsou přírodní prvky – éter, vzduch, oheň, voda a země – přítomné v každé stvořené věci, jsem Já přítomný v mysli, životním vzduchu a smyslech každé bytosti a také v hmotných prvcích a kvalitách hmotné přírody.
SLOKA 30: Sám ze sebe tvořím, udržuji a stahuji se do sebe silou své osobní energie, která zahrnuje hmotné prvky, smysly a kvality přírody.
SLOKA 31: Duše je tvořená čistým vědomím neboli poznáním, a tak se liší od všeho hmotného a není zapojená ve spletitých vazbách přírodních kvalit. Můžeme ji vnímat skrze tři činnosti hmotné přírody známé jako bdělost, spánek a hluboký spánek.
SLOKA 32: Stejně jako člověk právě probuzený ze spánku může dál meditovat o svém snu, i když je to iluze, tak medituje pomocí mysli o smyslových předmětech, které mohou smysly poté získat. Proto by se měl plně probudit a ovládnout svou mysl.
SLOKA 33: Podle inteligentních autorit je toto konečný závěr všech Véd, jakož i všeho praktikování yogy, sāṅkhyi, odříkání, askeze, ovládání smyslů a pravdomluvnosti, tak jako je moře konečným cílem všech řek.
SLOKA 34: Skutečný důvod, proč jsem Já, milovaný předmět vašeho zraku, zůstal od vás daleko, však je, že jsem chtěl posílit vaši meditaci o Mně a tak přitáhnout vaše mysli blíž k sobě.
SLOKA 35: Když je milenec od ženy daleko, ona na něho myslí víc, než když je s ní.
SLOKA 36: Protože jsou vaše mysli naprosto pohroužené do Mě a nevěnují se ničemu jinému, stále na Mě vzpomínáte, a tak Mě budete mít velmi brzy opět mezi sebou.
SLOKA 37: Ačkoliv některé gopī musely zůstat v pastevecké vesnici a tak se nemohly připojit k tanci rāsa a bavit se se Mnou v noci v lese, byly přesto požehnané. I ony Mne dosáhly, tím, že myslely na Mé mocné zábavy.
SLOKA 38: Śukadeva Gosvāmī řekl: Ženy z Vraji si s potěšením vyslechly zprávu od svého nejmilejšího Kṛṣṇy. Jeho slova jim oživila paměť a takto oslovily Uddhavu:
SLOKA 39: Gopī řekly: Je velmi dobré, že Kaṁsa, nepřítel a utlačovatel Yaduovců, je nyní i se svými následovníky po smrti. A je také velmi dobré, že Pán Acyuta žije šťastně ve společnosti svých přátel a příbuzných, jejichž každá touha je nyní splněná.
SLOKA 40: Laskavý Uddhavo, poskytuje starší bratr Gady nyní městským ženám potěšení, které ve skutečnosti patří nám? Máme za to, že Ho ty ženy uctívají šlechetnými pohledy plnými srdečných, stydlivých úsměvů.
SLOKA 41: Śrī Kṛṣṇa je zkušený ve všech druzích milostných vztahů a je miláček městských žen. Jak se může vyhnout zapletení, když je teď neustále uctívaný jejich okouzlujícími slovy a gesty?
SLOKA 42: Ó svatý, vzpomíná někdy Govinda na nás během svých rozhovorů s městskými ženami? Zmiňuje nás, vesnické dívky, vůbec někdy, když se s nimi nevázaně baví?
SLOKA 43: Vzpomíná na ty noci ve vṛndāvanském lese, tak rozkošné díky lotosům, jasmínům a jasnému měsíci? Když jsme oslavovaly Jeho okouzlující zábavy, užíval si s námi, svými milovanými přítelkyněmi, v kruhu tance rāsa, který zněl hudbou nákotníčků.
SLOKA 44: Vrátí se ten potomek Daśārhy sem a oživí dotekem svých údů ty, jež nyní planou zármutkem, který právě On způsobil? Zachrání nás tímto způsobem, tak jako Pán Indra vrací lesu život svými oblaky plnými vod?
SLOKA 45: Proč by sem však měl Kṛṣṇa chodit, poté, co získal království, zabil své nepřátele a oženil se s dcerami králů? Je tam spokojený, když má kolem sebe všechny své přátele a dobrodince.
SLOKA 46: Velká duše Kṛṣṇa je Pán bohyně štěstí a automaticky získává vše, co si přeje. Jak mohou obyvatelky lesa nebo jakékoliv jiné ženy splnit Jeho záměry, když je již naplněný sám v sobě?
SLOKA 47: Největším štěstím je přece vzdát se všech tužeb, jak prohlásila i prostitutka Piṅgalā. Ale přestože to víme, stejně nemůžeme se vzdát nadějí, že Kṛṣṇa bude náš.
SLOKA 48: Kdo dokáže snést konec důvěrných rozhovorů s Pánem Uttamaḥślokou? Bohyně Śrī nikdy neopouští své místo na Jeho hrudi, přestože On o ni nejeví zájem.
SLOKA 49: Milý Uddhavo Prabhu, když žil Kṛṣṇa tady ve společnosti Saṅkarṣaṇa, radoval se ze všech těchto řek, kopců, lesů, krav a tónů flétny.
SLOKA 50: To vše nám neustále připomíná Nandova syna. Pořád vidíme Kṛṣṇovy stopy, označené božskými symboly, a tak na Něho nemůžeme nikdy zapomenout.
SLOKA 51: Ó Uddhavo, jak bychom na Něho mohly zapomenout, když Jeho okouzlující chůze, Jeho šlechetný úsměv a hravé pohledy a Jeho medová slova ukradla naše srdce?
SLOKA 52: Ó Pane, ó Pane bohyně štěstí, ó Pane Vraji! Ó ničiteli veškerého utrpení, Govindo, prosím vyzvedni svou Gokulu z oceánu neštěstí, ve kterém se topí!
SLOKA 53: Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Zprávy od Pána Kṛṣṇy je zbavily horečky odloučení a potom gopī uctily Uddhavu, když uznaly, že se neliší od jejich Pána, od Kṛṣṇy.
SLOKA 54: Uddhava tam zůstal několik měsíců a rozptyloval žal gopī zpíváním o zábavách Pána Kṛṣṇy. Všem lidem v Gokule tak přinášel radost.
SLOKA 55: Všechny ty dny, po které Uddhava dlel v Nandově vesnici pastevců, připadaly obyvatelům Vraji jako jediný okamžik, neboť Uddhava stále hovořil o Kṛṣṇovi.
SLOKA 56: Jak ten služebník Pána Hariho hleděl na řeky, lesy, hory, údolí a kvetoucí stromy ve Vraji, s radostí inspiroval obyvatele Vṛndāvanu tím, že jim připomínal Pána Kṛṣṇu.
SLOKA 57: Když takto Uddhava viděl gopī neustále neklidné kvůli jejich naprostému pohroužení v Kṛṣṇovi, byl svrchovaně potěšený. Přál si jim vzdát veškerou úctu, a proto jim zazpíval.
SLOKA 58: (Uddhava zpíval:) Ze všech osob na Zemi jen tyto pasačky skutečně přivedly své vtělené životy k dokonalosti, neboť dosáhly dokonalé čisté lásky k Pánu Govindovi. Po jejich čisté lásce touží ti, kdo se obávají hmotné existence, velcí mudrci a my sami stejně tak. K čemu je narodit se jako brāhmaṇa vysokého původu nebo dokonce jako samotný Pán Brahmā tomu, kdo již ochutnal vyprávění o nekonečném Pánu?
SLOKA 59: Jak úžasné je, že tyto prosté ženy, které se toulají lesem, zdánlivě zkažené nevhodným chováním, dosáhly dokonalosti čisté lásky ke Kṛṣṇovi, Nejvyšší Duši! Je ale pravda, že samotný Nejvyšší Pán uděluje svá požehnání i nevědomému uctívači, tak jako nejlepší lék zabere, i když ho užije osoba neznalá jeho složení.
SLOKA 60: Když Pán Śrī Kṛṣṇa tančil s gopīmi během rāsa-līly, objímal je svými pažemi okolo krku. Takové transcendentální přízně se nikdy nedostalo bohyni štěstí ani jiným společnicím v duchovním světě. O něčem takovém se nikdy nesnilo ani těm nejkrásnějším dívkám z nebeských planet, jejichž tělesný lesk a vůně připomínají krásu a vůni lotosových květů. Co potom říci o pozemšťankách, které mohou být překrásné podle světských měřítek?
SLOKA 61: Gopī z Vṛndāvanu se vzdaly společnosti svých manželů, synů a dalších rodinných členů, kterých je nesmírně těžké se vzdát, a zavrhly cestu cudnosti, aby přijaly útočiště u lotosových nohou Mukundy, Kṛṣṇa, jež by všichni měli hledat pomocí védského poznání. Kéž bych měl to štěstí stát se jedním z keřů, popínavých rostlin či bylin ve Vṛndāvanu, protože na ně gopī šlapou a žehnají jim prachem ze svých lotosových nohou.
SLOKA 62: Samotná bohyně štěstí spolu s Pánem Brahmou a všemi ostatními polobohy, kteří jsou vládci yogové dokonalosti, může uctívat lotosové nohy Kṛṣṇy jen ve své mysli. Během tance rāsa však Pán Kṛṣṇa pokládal nohy na ňadra těchto gopī a ty se zbavily veškeré úzkosti tím, že tyto nohy objímaly.
SLOKA 63: Znovu a znovu se klaním prachu z nohou žen z pastevecké vesnice Nandy Mahārāje. Když tyto gopī hlasitě zpívají o slávě Śrī Kṛṣṇy, tato vibrace očišťuje tři světy.
SLOKA 64: Śukadeva Gosvāmī pravil: Uddhava, potomek Daśārhy, potom požádal gopī, matku Yaśodu a Nandu Mahārāje o svolení k odjezdu. Rozloučil se se všemi pastevci a připravený vydat se na cestu nasedl do svého kočáru.
SLOKA 65: Když se Uddhava chystal k odjezdu, Nanda a ostatní k němu přišli s různými předměty pro uctívání. Oslovili ho se slzami v očích.
SLOKA 66: (Nanda a ostatní pastevci řekli:) Nechť činnosti našich myslí vždy vyhledávají útočiště u Kṛṣṇových lotosových nohou, nechť naše slova vždy pronášejí Jeho jména a nechť se Mu naše těla vždy klaní a slouží Mu.
SLOKA 67: Ať už jsme vůlí Nejvyššího Pána nuceni putovat kamkoli v tomto světě, jak udávají reakce za naše plodonosné jednání, nechť nám naše dobré činy a rozdané milodary zaručí, že budeme vždy Pána Kṛṣṇu milovat.
SLOKA 68: (Śukadeva Gosvāmī pokračoval:) Ó vládce lidí, takto se Uddhava, poctěný pastevci tím, jak vyjádřili svou oddanost Pánu Kṛṣṇovi, vrátil do města Mathury, které bylo pod Kṛṣṇovou ochranou.
SLOKA 69: Poté, co Uddhava padl na zem, aby se poklonil, popsal Pánu Kṛṣṇovi nesmírnou oddanost obyvatel Vraji. Popsal ji také Vasudevovi, Pánu Balarāmovi a králi Ugrasenovi a předal jim vazalské dary, které přivezl.