Śrīmad-Bhāgavatam 10.47.33
Verš
etad-antaḥ samāmnāyo
yogaḥ sāṅkhyaṁ manīṣiṇām
tyāgas tapo damaḥ satyaṁ
samudrāntā ivāpagāḥ
yogaḥ sāṅkhyaṁ manīṣiṇām
tyāgas tapo damaḥ satyaṁ
samudrāntā ivāpagāḥ
Synonyma
etat — mající toto; antaḥ — jako svůj závěr; samāmnāyaḥ — celá védská literatura; yogaḥ — standardní systém yogy; sāṅkhyam — proces sāṅkhyové meditace, která učí rozlišovat mezi duchem a hmotou; manīṣiṇām — inteligentních; tyāgaḥ — odříkání; tapaḥ — askeze; damaḥ — ovládání smyslů; satyam — a poctivost; samudra-antāḥ — tekoucí do oceánu; iva — jako; āpa-gāḥ — řeky.
Překlad
Podle inteligentních autorit je toto konečný závěr všech Véd, jakož i všeho praktikování yogy, sāṅkhyi, odříkání, askeze, ovládání smyslů a pravdomluvnosti, tak jako je moře konečným cílem všech řek.
Význam
Zde Pán uvádí, že veškerá védská literatura je v konečném smyslu určena k tomu, aby přivedla duši k ovládání mysli a smyslů a jejich zaměření na transcendentální seberealizaci. Procesy takzvané yogy, mystiky či náboženství, které zahrnují neomezený smyslový požitek, nejsou tedy ve skutečnosti duchovní procesy, ale spíš jen pohodlné způsoby, jimiž si hloupí lidé ospravedlňují své zvířecí chování.
Pán Kṛṣṇa zde gopī ujišťuje, že když zaměří své mysli na seberealizaci, uvědomí si svoji duchovní totožnost s Pánem. Pak již tedy nebudou trpět bolestmi odloučení.