Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 10.47.18

Verš

yad-anucarita-līlā-karṇa-pīyūṣa-vipruṭ-
sakṛd-adana-vidhūta-dvandva-dharmā vinaṣṭāḥ
sapadi gṛha-kuṭumbaṁ dīnam utsṛjya dīnā
bahava iha vihaṅgā bhikṣu-caryāṁ caranti

Synonyma

yat — jehož; anucarita — neustále konané činnosti; līlā — tĕchto zábav; karṇa — pro uši; pīyūṣa — nektaru; vipruṭ — kapky; sakṛt — jen jedinkrát; adana — ochutnáním; vidhūta — zcela odstranĕné; dvandva — duality; dharmāḥ — jejich vlastnosti; vinaṣṭāḥ — zničené; sapadi — ihned; gṛha — jejich domovy; kuṭumbam — a rodiny; dīnam — nebohé; utsṛjya — zavrhující; dīnāḥ — stávající se samy nebohými; bahavaḥ — mnoho osob; iha — zde (ve Vṛndāvanu); vihaṅgāḥ — (jako) ptáci; bhikṣu — žebroty; caryām — živobytí; caranti — vĕnují se.

Překlad

Slyšet o Kṛṣṇových pravidelných zábavách je nektar pro uši. Stačí jedinkrát ochutnat pouhou jedinou kapku tohoto nektaru, a zničí to oddanost hmotné dualitĕ. Je mnoho tĕch, kdo se kvůli tomu vzdali svých ubohých domovů a rodin, sami se stali ubohými a přicestovali sem do Vṛndāvanu, aby se tu toulali jako ptáci a žebrali o živobytí.

Význam

Hmotná dualita je založená na iluzorním uvažování: „Toto je mé a tamto je tvé,“ „Toto je naše zemĕ a tato je vaše,“ nebo „Toto je má rodina a tato je vaše,“ a tak dále. Ve skutečnosti existuje jediná Absolutní Pravda, v níž všichni existujeme a které všechno patří. Její krása a potĕšení jsou také absolutní a nekonečné, a pokud nĕkdo skutečnĕ naslouchá o této Absolutní Pravdĕ zvané Kṛṣṇa, jeho oddanost iluzi v podobĕ svĕtské duality je zničena.

Podle ācāryů, a ovšemže ve shodĕ se sanskrtskou gramatikou, mohou být poslední dvĕ slova druhé řádky tohoto textu také rozdĕlena dharma-avinaṣṭāḥ. Pak se celá řádka stane částí jediné složeniny, jejíž význam je, že naslouchání o Kṛṣṇovi očišťuje oddaného od bezbožné duality, a díky tomu není zdolán (avinaṣṭa) hmotnou iluzí. Slovo dīnāḥ potom nahrazuje alternativní výraz dhīrāḥ, který znamená, že se oddaný stane duchovnĕ rozvážným a tak se vzdá připoutanosti k pomíjivým hmotným vztahům. Slovo vihaṅgāḥ, „ptáci“, by se v tomto případĕ označovalo labutĕ, symbol rozlišování podstaty.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī cituje v souvislosti s tímto veršem Rūpu Gosvāmīho:

bhaṅgyā tyāgaucitī tasya
khagānām api khedanāt
yatra sānuśayaṁ proktā
tad bhaved abhijalpitam

„Když milenka nepřímo s lítostí prohlásí, že její milenec si zaslouží, aby ho opustila, tato řeč, podobná tklivému nářku ptáka, se nazývá abhijalpa.“ (Ujjvala-nīlamaṇi 14.194)