Śrīmad-Bhāgavatam 10.47.17

mṛgayur iva kapīndraṁ vivyadhe lubdha-dharmā
striyam akṛta virūpāṁ strī-jitaḥ kāma-yānām
balim api balim attvāveṣṭayad dhvāṅkṣa-vad yas
tad alam asita-sakhyair dustyajas tat-kathārthaḥ

Synonyma

Překlad

Jako lovec krutě zastřelil šípy krále opic. Jelikož byl pod vládou ženy, zohyzdil jinou, která za Ním přišla s chtivými touhami. A když navštívil Baliho Mahārāje, tak snědl jeho dary, a přesto ho ještě spoutal provazy jako vránu. Vzdejme se tedy všeho přátelství s tím chlapcem černé pleti, i když o Něm nedokážeme přestat mluvit.

Význam

V knize Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, Śrīla Prabhupāda vysvětluje význam tohoto verše takto: „(Śrīmatī Rādhārāṇī řekla čmelákovi:) ,Ubohý poslíčku, ty jsi jen hloupý sluha. O Kṛṣṇovi toho mnoho nevíš – jak je nevděčný a nelítostný, a to nejen v tomto životě, ale byl takový i ve svých minulých životech. Všechno jsme to slyšely od své babičky Paurṇamāsī. Řekla nám, že Kṛṣṇa se ve svém předešlém životě narodil jako kṣatriya, známý pod jménem Rāmacandra. Když chtěl zabít Vālīho, který byl nepřítelem jeho přítele, neudělal to kṣatriyským způsobem, ale zabil ho jako lovec. Lovec se skryje na bezpečném místě a pak zabije zvíře, aniž by se mu postavil čelem. Pán Rāmacandra měl jako kṣatriya bojovat s Vālīm tváří v tvář, ale na popud svého přítele ho místo toho zabil zpoza stromu. Tím porušil náboženské zásady kṣatriyů. Navíc Ho tolik okouzlovala krása Sīty, že Śūrpaṇace, Rāvaṇově sestře, usekl nos a uši, a proměnil ji tak v šeredu. Śūrpaṇakhā Mu dělala milostné návrhy a jako kṣatriya ji měl uspokojit. Byl ale natolik pod pantoflem své manželky, že nemohl na Sītādevī zapomenout a Śūrpaṇakhu zohyzdil. Před tímto kṣatriyským zrozením se narodil jako brāhmaṇský chlapec Vāmanadeva a požádal Baliho Mahārāje o milodar. Bali Mahārāja byl tak šlechetný, že Mu dal všechno, co měl, ale Kṛṣṇa jako Vāmanadeva ho přesto bez špetky vděku spoutal jako vránu a poslal do pātālského království. O Kṛṣṇovi a jak je nevděčný víme vše. To je ale naše potíž: navzdory Jeho krutosti a necitelnosti je pro nás velice těžké o Něm přestat mluvit.̀“
Śrīla Viśvanātha Cakravartī podotýká, že tato řeč Rādhārāṇī se nazývá avajalpa, již popisuje Rūpa Gosvāmī v tomto verši z Ujjvala-nīlamaṇi (14.192):
harau kāṭhinya-kāmitva-
dhaurtyād āsakty-ayogyatā
yatra serṣyā-bhiyevoktā
so 'vajalpaḥ satāṁ mataḥ
„Svaté osoby dospěly k závěru, že když milenka pod vlivem žárlivosti a strachu prohlásí, že Pán Hari kvůli své krutosti, chtivosti a nečestnosti není hoden její připoutanosti, taková řeč se nazývá avajalpa.