KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ ŠESTÁ
Uddhava navštěvuje Vṛndāvan
Tato kapitola popisuje, jak Śrī Kṛṣṇa poslal Uddhavu do Vraji, aby ulevil Nandovi, Yaśodě a mladým gopīm od úzkosti.
Jednoho dne Pán Kṛṣṇa požádal svého důvěrného přítele Uddhavu, aby doručil zprávu o Něm do Vraji a tak zmírnil neštěstí Jeho rodičů a gopī způsobené odloučením od Něho. Uddhava se vydal v kočáře na cestu a dorazil do Vraji během západu slunce. Viděl krávy, jak se vracejí domů do vesnice pastevců, a poskakující telata, která jejich matky následovaly pomalu, neboť je tížila plná vemena. Pastevci a jejich ženy zpívali o slávě Kṛṣṇy a Balarāmy a vesnice byla půvabně ozdobená doutnajícími vonnými tyčinkami a řadami lamp. To vše vytvářelo scénu výjimečné transcendentální krásy.
Nanda Mahārāja Uddhavu vřele uvítal do svého domu. Král pastevců ho pak uctil jako osobu, která se neliší od Pána Vāsudevy, pohostil ho dobrým jídlem, pohodlně ho usadil na lůžku a potom se ho zeptal na blaho Vasudevy a jeho synů, Kṛṣṇy a Balarāmy: „Vzpomíná Kṛṣṇa ještě na své přátele, vesnici Gokulu a kopec Govardhan? Ochránil nás před lesním požárem, větrem, deštěm a mnoha jinými pohromami. Tím, že znovu a znovu vzpomínáme na Jeho zábavy, jsme vyproštěni ze všeho karmického zapletení, a když vidíme místa označená stopami Jeho lotosových nohou, naše mysli se plně pohrouží do myšlenek na Něho. Garga Muni mi řekl, že Kṛṣṇa i Balarāma sestoupili přímo z duchovního světa. Jen se podívej, jak snadno sprovodili ze světa Kaṁsu, zápasníky, slona Kuvalayāpīḍu a mnoho dalších démonů!“ Jak Nanda vzpomínal na Kṛṣṇovy zábavy, hrdlo se mu zalklo slzami a nemohl dál mluvit. Mezitím matka Yaśodā uslyšela svého manžela hovořit o Kṛṣṇovi a její hluboká láska, kterou cítila ke svému synovi, způsobila, že jí z ňader začala vytékat záplava mléka a z očí proud slz.
Když Uddhava viděl jedinečné zalíbení Nandy a Yaśody ve Śrī Kṛṣṇovi, poznamenal: „Vy dva jste tak slavní! Tomu, kdo dosáhl čisté lásky k Nejvyšší Absolutní Pravdě v Její jakoby lidské podobě, již nezbývá, čeho dalšího by měl dosáhnout. Kṛṣṇa a Balarāma jsou přítomní v srdcích všech živých bytostí, tak jako oheň spí ve dřevě. Tito dva Pánové hledí na všechny stejně, protože Jim nikdo není přítelem či nepřítelem. Jsou prostí sobectví a majetnictví, nemají otce, matku, manželku ani děti, nikdy nepodléhají zrození a nemají hmotné tělo. Zjevují se ze své vůle v různých druzích života, vysokých i nízkých, jen aby si užívali duchovního štěstí a osvobozovali své svaté oddané.
Pán Kṛṣṇa není pouze váš syn, ó Nando a Yaśodo, ale je to syn všech, a také matka a otec všech. Ve skutečnosti je drahým příbuzným každého, protože nic, co je viděno nebo slyšeno v minulosti, přítomnosti nebo budoucnosti, mezi pohyblivými či nehybnými bytostmi, na Něm není nezávislé.“
Takto Nanda Mahārāja a Uddhava strávili noc rozlouváním o Kṛṣṇovi. Potom ženy pastevců vykonaly své ranní uctívání a začaly kvedlat máslo, a jak pilně tahaly za kvedlací provazy, zpívaly o slávě Śrī Kṛṣṇy. Zvuky kvedlání a zpěv se šířily do nebe a zbavovaly svět všeho nepříznivého.
Když vyšlo slunce, gopī spatřily na kraji vesnice pastevců Uddhavův kočár a pomyslely si, že se možná vrátil Akrūra. V tu chvíli však Uddhava dokončil své ranní povinnosti a objevil se před nimi.
SLOKA 1: Śukadeva Gosvāmī pravil: Dokonale inteligentní Uddhava byl nejlepším z rádců vṛṣṇiovské dynastie, milovaným přítelem Pána Śrī Kṛṣṇy a přímým žákem Bṛhaspatiho.
SLOKA 2: Nejvyšší Pán Hari, jenž zbavuje soužení všechny, kdo se Mu odevzdají, jednou vzal svého naprosto oddaného, nanejvýš drahého přítele Uddhavu za ruku a takto ho oslovil:
SLOKA 3: (Pán Kṛṣṇa řekl:) Milý, laskavý Uddhavo, jeď do Vraji a potěš Naše rodiče. A také ulev gopīm, jež trpí v odloučení ode Mne, tím, že jim předáš Mou zprávu.
SLOKA 4: Mysli těchto gopī jsou vždy pohroužené ve Mně a jejich samotné životy jsou Mi trvale věnované. Kvůli Mně opustily vše, co se týká jejich těl, vzdaly se běžného štěstí v tomto životě a také náboženských povinností, které jsou nezbytné pro takové štěstí v příštím životě. Jen Já jsem jejich nejdražší milenec, přímo jejich Nejvyšší vlastní já. Proto se o ně osobně starám za všech okolností.
SLOKA 5: Můj milý Uddhavo, pro tyto ženy z Gokuly jsem tím, co mají ze všeho nejraději. Když tedy na Mě, který jsem tak daleko, vzpomínají, přemáhá je úzkost z odloučení.
SLOKA 6: Jen proto, že jsem slíbil se k nim vrátit, se Mé plně oddané přítelkyně pasačky snaží tak či onak udržet při životě.
SLOKA 7: Śukadeva Gosvāmī pravil: Ó králi, takto oslovený Uddhava uctivě přijal zprávu svého pána, usedl do svého kočáru a vyrazil do Nanda-gokuly.
SLOKA 8: Požehnaný Uddhava dorazil na pastviny Nandy Mahārāje, právě když zapadalo slunce, a jelikož vracející se krávy a ostatní zvířata vířila svými kopyty prach, jeho kočár projel bez povšimnutí.
SLOKA 9-13: Gokula zněla na všech stranách hlasy býků v říji, kteří spolu bojovali o plodné krávy, bučením krav, které se snažily, obtěžkané svými vemeny, dohonit svá telata, zvukem dojení a bílých telat poskakujících sem a tam, hlasitou hrou na flétnu a zpěvem o všepříznivých činech Kṛṣṇy a Balarāmy z hrdel pastevců a jejich žen, kteří vesnici rozzářili svými skvostně ozdobenými oděvy. Domy pastevců v Gokule, se svým hojným náčiním pro uctívání obětního ohně, slunce, nečekaných hostů, krav, brāhmaṇů, předků a polobohů, působily naprosto okouzlujícím dojmem. Na všech stranách se rozprostíral kvetoucí les znějící hejny ptáků a roji včel a zkrášlený jezery plnými labutí, kachen kāraṇḍava a lotosových loubí.
SLOKA 14: Jakmile Uddhava přijel k domu Nandy Mahārāje, Nanda mu vyšel vstříc, aby se s ním setkal. Král pastevců ho s velkým štěstím objal a uctíval ho jako někoho, kdo se neliší od Pána Vāsudevy.
SLOKA 15: Poté, co se Uddhava najedl prvotřídního jídla, byl pohodlně usazen na lůžko a zbaven únavy masírováním nohou a dalšími způsoby, Nanda se ho takto otázal:
SLOKA 16: (Nanda Mahārāja řekl:) Můj drahý, který jsi tak požehnaný, daří se dobře synovi Śūry, když je teď svobodný a shledal se se svými dětmi a dalšími příbuznými?
SLOKA 17: Naštěstí byl hříšný Kaṁsa za své hříchy zabit, i se všemi svými bratry. Vždy jen nenáviděl svaté a čestné Yaduovce.
SLOKA 18: Vzpomíná Kṛṣṇa na nás? Vzpomíná na svou matku, přátele a dobrodince? Na pastevce a jejich vesnici Vraju, které je pánem? Vzpomíná na krávy, les Vṛndāvan a kopec Govardhan?
SLOKA 19: Vrátí se Govinda alespoň jednou navštívit svou rodinu? Pokud ano, budeme moci hledět na Jeho krásnou tvář s jejíma krásnýma očima, nosem a úsměvem.
SLOKA 20: Byli jsme zachráněni před lesním požárem, větrem a deštěm, býčím a hadím démonem – před všemi těmito nepřekonatelnými, smrtelnými druhy nebezpečí – pokaždé tou převelikou duší, Kṛṣṇou.
SLOKA 21: Když vzpomínáme na úžasné činy, které Kṛṣṇa vykonával, na Jeho hravé pohledy vysílané koutky očí, na Jeho úsměvy a slova, ó Uddhavo, zapomínáme na všechny své hmotné činnosti.
SLOKA 22: Když vidíme místa, kde si Mukunda užíval svých rozmarných zábav – řeky, kopce a lesy, které ozdobil svýma nohama – naše mysli se zcela pohrouží do Něho.
SLOKA 23: Podle mého názoru musí Kṛṣṇa a Balarāma být dva vznešení polobozi, kteří přišli na tuto planetu splnit nějakou velkou misi polobohů. Tak to předpověděl Garga Ṛṣi.
SLOKA 24: Kṛṣṇa a Balarāma ostatně zabili Kaṁsu, který byl silný jako deset tisíc slonů, jakož i zápasníky Cāṇūru a Muṣṭiku a slona Kuvalayāpīḍu. Všechny je zabili hravě, stejně snadno, jako lev sprovodí ze světa malá zvířata.
SLOKA 25: Tak snadno, jako když královský slon zlomí klacek, zlomil Kṛṣṇa mocný, obrovský luk tři tāly dlouhý. Také po sedm dní držel nad hlavou jen jednou rukou horu.
SLOKA 26: Zde ve Vṛndāvanu Kṛṣṇa a Balarāma snadno zahubili démony, jako byl Pralamba, Dhenuka, Arista, Tṛṇāvarta a Baka, kteří sami porazili polobohy i ostatní démony.
SLOKA 27: Śukadeva Gosvāmī pravil: Nanda Mahārāja, jehož mysl byla zcela připoutaná k Pánu, takto intenzívně znovu a znovu vzpomínal na Kṛṣṇu, až pocítil nesmírnou úzkost a přemožen silou své lásky se odmlčel.
SLOKA 28: Když matka Yaśodā slyšela popisy činností svého syna, ronila slzy a z ňader jí samou láskou vytékalo mléko.
SLOKA 29: Uddhava potom radostně oslovil Nandu Mahārāje, když jasně viděl jeho a Yaśodinu nade vše svrchovanou láskyplnou připoutanost ke Kṛṣṇovi, Nejvyšší Osobnosti Božství.
SLOKA 30: Śrī Uddhava pravil: Ó ctihodný Nando, ty a matka Yaśodā jste ty nejchvályhodnější osoby na celém světě, když jste vyvinuli tak láskyplný vztah k Pánu Nārāyaṇovi, duchovnímu mistru všech živých bytostí.
SLOKA 31: Tito dva Pánové, Mukunda a Balarāma, jsou oba semeno i lůno vesmíru, stvořitel i Jeho tvořivá energie. Vstupují do srdcí živých bytostí a ovládají jejich podmíněné vědomí. Jsou prvotní Nejvyšší.
SLOKA 32-33: Kdokoliv, dokonce i osoba v nečistém stavu, jež do Něho byť jen na okamžik pohrouží svou mysl v době smrti, spálí všechy stopy hříšných reakcí a ihned dosáhne nejvyššího transcendentálního cíle v čisté, duchovní podobě, zářivé jako slunce. Vy dva jste vykonávali výjimečnou láskyplnou službu pro Pána Nārāyaṇa, Nadduši všeho a příčinu veškeré existence, tu velkou duši, která, přestože je původní příčinou všeho, má tělo podobné lidskému. Jaké zbožné činy by od vás ještě mohl kdo vyžadovat?
SLOKA 34: Neklesající Kṛṣṇa, Pán oddaných, se brzy vrátí do Vraji, aby potěšil své rodiče.
SLOKA 35: Poté, co v zápasnické aréně zabil Kaṁsu, nepřítele všech Yaduovců, nyní Kṛṣṇa zajisté splní svůj slib, který vám dal, že se vrátí.
SLOKA 36: Ó nanejvýš požehnaní, nenaříkejte. Už brzy Kṛṣṇu znovu uvidíte. Je přítomný v srdcích všech živých bytostí, tak jako oheň spící ve dřevě.
SLOKA 37: Nikdo pro Něho není zvlášť drahý nebo opovrženíhodný, vyšší nebo nižší, a přesto není k nikomu lhostejný. Je prostý všech tužeb po úctě, a přesto prokazuje úctu všem ostatním.
SLOKA 38: Nemá matku, otce, manželku, děti ani jiné příbuzné. Nikdo s Ním není spřízněný, a přesto Mu není nikdo cizí. Nemá hmotné tělo ani se nerodí.
SLOKA 39: V tomto světě nemá žádnou práci, která by Ho zavazovala se rodit v čistých, nečistých nebo smíšených druzích života. Přesto se zjevuje, aby se těšil ze svých zábav a osvobozoval své svaté oddané.
SLOKA 40: Ačkoliv je transcendentální Pán nad třemi kvalitami hmotné přírody – dobrem, vášní a nevědomostí – bere jako svou hru to, že se s nimi sdružuje. Tak používá nezrozený Nejvyšší Pán hmotné kvality, aby tvořil, udržoval a ničil.
SLOKA 41: Stejně jako osoba, která se točí dokola, vnímá zemi, jako by se točila, považuje se ten, kdo je ovlivněný falešným egem, za konatele, zatímco ve skutečnosti jedná jen jeho mysl.
SLOKA 42: Nejvyšší Pán Hari není jen váš syn. Naopak, protože je Pán, je synem, Duší, otcem a matkou všech.
SLOKA 43: O ničem se nedá říct, že to existuje nezávisle na Pánu Acyutovi – nic slyšeného ani viděného, nic v minulosti, přítomnosti ani v budoucnosti, nic pohyblivého ani nehybného, velkého ani malého. On je prostě vším, protože je Nejvyšší Duší.
SLOKA 44: Zatímco Kṛṣṇův posel rozmlouval s Nandou, noc skončila, ó králi. Ženy z vesnice pastevců vstaly z lůžka, zažehly lampy a uctívaly svá domácí božstva. Potom začaly stloukat jogurt na máslo.
SLOKA 45: Když ženy z Vraji rukama ozdobenýma náramky tahaly za kvedlací provazy, svítily jasem svých drahokamů, které odrážely světlo lamp. Boky, ňadra a náhrdelníky se jim pohupovaly a obličeje pomazané načervenalou kuṅkumou zářily leskem náušnic, který se jim zrcadlil na tvářích.
SLOKA 46: Když ženy z Vraji hlasitě zpívaly o slávě Kṛṣṇy s lotosovýma očima, jejich písně se mísily se zvukem kvedlání, stoupaly do nebe a rozptylovaly vše nepříznivé na všech světových stranách.
SLOKA 47: Když vyšlo božské slunce, lidé z Vraji si všimli zlatého kočáru před branou Nandy Mahārāje a ptali se, „Komu patří?“
SLOKA 48: „Možná se vrátil Akrūra – ten, který splnil Kaṁsovu touhu, když odvezl lotosookého Kṛṣṇu do Mathury.“
SLOKA 49: „Použije naše maso jako obětinu při pohřbu svého pána, který byl tak spokojený s jeho službou?“ Zatímco ženy takto hovořily, objevil se Uddhava, který právě dokončil své ranní povinnosti.